Mgr. Dušan Vávra, Ústav religionistiky FF MU

   

   Přednáška v kurzu Náboženství Číny 31. 10. 2005: Období Válčících států II a III: mohismus,
   legalismus a taoismus.

   

   

   Období Válčících států II -- mohismus, legalismus

   

     o Mozi (Mocius) (ca 480-390 př.n.l.).
     o mohisté -- náboženská a vojenská organizace vedená Nejvyšším mistrem (ču-c'(zhuzi)), jejím
       cílem -- nastolit ideální, mírový politický řád (tedy odevzdanost témuž úkolu jako
       Konfucius nebo Mencius).
     o mohistická kritika konfucianismu: neužitečné a zbytečně nákladné obřady, snižování role
       duchů a bohů a starosti Nebes o lidstvo, víra v osud.
     o mohistický aktivismus: "dělat dobro", nikoliv "být dobrým" (vs. konf.)
     o hlavní ctnost: všeobecná láska (ťien ai (jian ai)) -- navenek orientované jednání, jehož
       předmětem jsou druzí (ovšem jako celek), ztotožnění vlastních zájmů se zájmy celku. Důraz
       na "prospěšnost" (li4) (to, co dává jednání smysl).
     o víra v aktivní působení bohů a Nebes na svět, Nebesa lidi "milují" (opět jako celek,
       nikoliv vztah k jedinci) -- představa, že se bohové a lidé společně podílejí na tvorbě
       ideálního politického řádu.
     o li3 (obřady) u mohistů: "chování vyjadřující úctu" a oběti bohům ("potěšit je a vyjádřit
       vděk"). Odmítnuty především nákladné rity spojované s konfucianismem.
     o dokonalý člověk (sien (xian) -- ťün-c' u Mocia jen zřídka): vynikající chováním (neustále
       hledá vyjádření v činnosti), uměním argumentovat (nutnost přesvědčit vládce) a znalostí
       metod (tj. specifických užitečných dovedností -- vs. konf. odpor k tomu být "nástrojem").

   

   

     o Šen Tao (Shen Dao) (2. pol. 4. stol. př.n.l.)
     o přijímá svět takový jaký aktuálně je: dané instituce a civilizační vzory chápány jako
       výraz Taa.
     o zákl. termíny:

   ˙        shi (moc, autorita) -- mag. moc, jíž může jedinec ovládat množství, ovšem jejím
   nositelem nikoliv lidská osobnost, nýbrž pozice, postavení.

   ˙        fa (zákony) -- jsou výrazem Taa. Chápány jako mechanismus, v němž má každá část
   vymezenou funkci a celek operuje spontánně, bez zasahování (wu-wej) -- tj. bez nahodilé, ad hoc
   aktivity ze strany moci.

     o odmítnutí ideálu mravně dokonalé osobnosti (osobnost funkcí své pozice).

   

     o Chan-fej-c' (Hanfeizi) (2. pol. 3.stol. př.n.l.)
     o rovněž: zdrojem královské autority je královské postavení, nikoliv král
     o u Chan-feje však zároveň místo pro dokonalou osobnost: dokonalý člověk má gnosis, vhled do
       povahy věcí -- neplyne z toho však automaticky politická kompetence, ta dána pozicí.
     o zákl. pojmy: tao, li, fa. Li3b="princip". Tao je neuchopitelné, proměnlivé, ale zanechává
       uchopitelná li (principy) -- ty je schopen chápat mudrc. Na základě pochopení principů pak
       tvoří fa (zákony).

   

   

   

   Období Válčících států III -- taoismus

   

   ˙        problém identity "taoismu" -- 2 přístupy:

   ˙        1) Lao-Čuang (Lao-Zhuang): tj. Lao-c'a Čuang-c' jako dva základní texty taoismu,
   jejich obsah vymezuje identitu "taoismu". Spojení Lao-Čuang však poměrně pozdní, ne před 3.
   stol. n.l. v hnutí tzv. "neotaoismu". V tomto hnutí se poprvé objevuje možnost dvou životních
   stylů příslušníků intelektuální (a politické) elity: služba ve státní správě vs. individuální
   "pěstování života" v soukromé sféře. "Lao-Zhuang" (specifické čtení těchto dvou textů) zdrojem
   legitimizace života "mimo službu" v tradiční čínské společnosti.

   ˙        2) Chuang-lao (Huanglao): tj. Žlutý císař a Lao-c'. Rané klasifikace čínského myšlení
   používaly výraz "taoismus" (čínsky tao-ťia (daojia)) jako zaměnitelný s výrazem Chuang-lao a
   obsah tohoto pojmu se výrazně lišil od obsahu pozdějšího Lao-Čuang. Tento přístup, vycházející
   z pochopení "taoismu" v raných textech, zde následujeme.

     o klasifikace "filozofických škol" (ťia) obsažená v Zápiscích historika (Š'-ťi (Shiji)),
       díle chanského historika S'-ma Čchiena (Sima Qiana) (2.-1. stol. př.n.l.): "ťia" nikoliv
       jako "školy", hlásajícící určitou komplexní nauku, jíž se identifikovaly. Klasifikace
       neodkazuje k nauce (předávanému učení), nýbrž k jednotlivcům (mistrům a jejich žákům) a
       jejich metodě (tj. metodě správného vládnutí).
     o tao-ťia v Š'-ťi: nikoliv jedna metoda (škola) mezi jinými, nýbrž metoda ostatní metody
       shrnující a jim nadřazená -- žádná určitá metoda, nýbrž důraz na odpovídání potřebám dané
       situace, využití té metody, jež je dané situaci přiměřená. => wu-wej (absence záměrné
       činnosti vycházející z fixovaných principů) vs. jou-wej (youwei) (záměrná činnost).  
     o předpokladem zvládnutí taoistické metody je určitá vnitřní kultivace jednotlivce, jež
       zahrnuje prvek mystické zkušenosti nerozlišené jednoty (analogie k Tau) a z toho plynoucí
       nabytí politické kompetence.
     o Tao jako zdroj veškerého jevového (viditelného, pojmenovatelného) světa, přičemž samo je
       smysly nedosažitelné (beztvaré, bezejmenné). Tao jako jednota a nerozlišenost vs.
       rozlišená mnohost "desetitisíce věcí", jež na Tau ve své existenci závisejí.
     o tyto tři prvky -- 1) kosmologické pojetí Taa, 2) vnitřní kultivace jednotlivce, jež
       zahrnuje mystickou zkušenost nerozlišené jednoty, 3) politická kompetence z vnitřní
       kultivace vyplývající (zvládnutí výše charakterizované metody správného vládnutí) -- lze
       považovat za základní znaky taoistického myšlení.

   

   Kuan-c' (Guanzi)

     o text z největší části z období Válčících států, části i z doby dynastie Han (text dílem
       hanského editora z doby kolem přelomu letopočtu).
     o obsahuje tři texty, jež se považují za díla raného taoismu: "Vnitřní cvičení" (Nej-jie
       (Neiye)) a "Techniky mysli" I, II (Sin-šu (Xinshu)).
     o "Vnitřní techniky" jsou jedním z nejexplicitnějších textů, pokud jde o vnitřní kultivaci
       jednotlivce v taoismu.
     o tyto texty obsahují pojetí vztahu adepta k vnějšímu světu, jež lze charakterizovat jako
       "nezasahování" (wu-wej) ve výše uvedeném smyslu (termíny: jing (ying) -- spontánní reakce
       na podnět, i (yi) -- přiměřenost (věci, situaci), jin (yin) -- přizpůsobování se).
     o Hlavní téma -- mystická zkušenost nerozlišené jednoty (beztvarost, bezejmennost, prázdnota
       (sü (xu) -- týkající se Taa i mysli).
     o Hlavní termíny:

   ˙        čchi (qi) = "životní energie, pneuma". Pojetí jako u Mencia (koncept sdílený napříč
   "školami). "Látka" spojující mikrokosmos a makrokosmos (lidské tělo a vnější svět),
   cirkulující v těle i mimo něj, cílem harmonická cirkulace.

   ˙        ťing (jing) = "životní esence". Jemná forma čchi, skrze ni Tao plodí a živí všechny
   věci. Je ji nutno schraňovat, v běžných životních aktivitách se ztrácí. => koncept čistoty a
   nepohnutosti mysli (sin (xin)), zbavení se tužeb a pocitů, závislosti na vnějších věcech.

   ˙        šen (shen) = "duch". Kvalita mysli, jíž člověk nabývá, pokud neztrácí "životní
   esenci". => vědění přesahující smyslovou zkušenost, nabytí kosmického rozměru existence
   (připodobnění se Tau, jednota s univerzem). Důl. složkou je znalost budoucnosti.

     o Prostředek: regulované dýchání => vyčištění mysli, jež pak podržuje "životní esenci" a
       vytváří se v ní "duch" (duchovní, transcendentní kvalita mysli).
     o Cíle: transcendentní vědění (budoucnost), prodloužení života (důsledek schraňování
       "životní esence").
     o text "Techniky mysli" mladší a na rozdíl od "Vnitřních cvičení" obsahuje politický rozměr:
       moc, již člověk nabývá skrze vnitřní kultivaci je zároveň politickou kompetencí. Analogie
       mysl a tělo -- vládce a stát. Ideál vládnutí skrze "nezasahování" (zdržení se záměrné
       aktivity, pouze odpovídání na podněty).
     o 3 fáze meditační praxe v taoistických textech:

   ˙        1) vyprázdnění a zklidnění mysli, aby nebyla zasahována tužbami a pocity vztahujícími
   se k vnějšímu světu.

   ˙        2) dosažení mystické zkušenosti nerozlišené jednoty

   ˙        3) udržení tohoto stavu i v běžných aktivitách lidského života (např. vládnutí) =>
   praktický význam mystického sjednocení, jež není cílem samo o sobě (cíle -- vědění, prodloužení
   života, správné vládnutí).

   

   

   Doporučená literatura:

   

   Csikszentmihalyi, Mark a Philip J. Ivanhoe. Religious and Philosophical Aspects of the Laozi.
   Albany: SUNY Press, 1999.

   Graham, A. C. Disputers of the Tao. Philosophical Argument in Ancient China. Open Court
   Publishing, 1989.

   Rickett, W. Allyn (př.) Guanzi. Political, Economical, and Philosophical Essays from Early
   China. A Study and Translation. Boston: Cheng & Tsui Company, 2001.

   Roth, Harold. "Psychology and Self-Cultivation in Early Taoistic Thought". Harvard Journal of
   Oriental Studies 51, no. 2 (1991).

   Schwarz, Benjamin. The World of Thought in Ancient China. The Belknap Press of Harvard UP,
   1985.