S o f o k l e s O I D I P U S Přeložil a upravil Jan Skácel Translation (c) Jan Skácel 1988 c/o DILIA Praha T E I R E S I A S Promiňte že tak přerývaně čtu úryvky ze slepecké knihy života Mám poraněný prst a písmena mne bolí J a n S k á c e l O S O B Y O I D I P U S J O K A S T A K R E O N T E I R E S I A S K O R I N Ť A N P A S T Ý Ř S L O U Ž Í C Í N Á Č E L N Í K C H Ó R U C H Ó R Odehrává se v Thébách v mýtické době. Náčelník Nezvyklý vám bude asi ten příběh, chóru nezvyklá látka té básně, co dávným divákům byla tak důvěrně známá, nezvyklý bude vám i její tvar. Oidipus, v Korintu následník trůnu, vydal se do Delf, kde věštírna byla, zeptat se, jaký osud ho čeká. Co věštba zjevila, bylo tak strašné, že se už nikdy nevrátil domů a prchl, aby se vyhnul té hrůze. Dostal se až k Thébským hradbám. Théby v těch dobách však trápila Sfinga, obluda se lvím tělem, ocasem hadím, orlími křídly a s hlavou ukrutné ženy. Seděla u městské brány a každému, kdo šel kolem, dávala hádanku hádat. Ta zněla takto: Kdo chodí po čtyřech ráno, za dne pak po dvou, navečer po třech nohách? Toho, kdo hádanku neuhod, (neuhodl ji nikdo), ze skály svrhla Sfinga. Oidipus hádanku rozluštil. Řekl: Člověk. Jedině člověk v dětství po čtyřech po zemi leze, v dospělém věku chodívá po dvou, v stáří se opírá o hůl. Po těchto slovech sama se vrhla Sfinga v hlubokou propast a Théby zas dýchaly volně. Zbaveni krutého jařma Thébané zvolili Oidipa králem, za choť mu dali královskou vdovu. Městu pak nastala přešťastná doba, bez válek plynul čas a mladému králi povila Jokasta rozkošné děti. Štěstí však nebývá věčné: Ve městě vypukl mor. Oidipus Město je plné modliteb a nářku, dým stoupá z obětí a rozléhá se pláč. V takových časech král neposílá posly, aby se dozvěděl. Vyšel jsem k vám sám, já, nazývaný všemi slavný Oidipus. Ty, muži, předstup, tobě věk dal právo, za všechny pověz, co vás přivádí: Žal, úzkost, strach, nebo víra ve mne? Náčelník Jsme utýráni morem, neschopni chóru pozvednout hlavy nad své neštěstí. Smrt i pole otrávila, setba nevzchází, na pastvě hyne skot a lůna našich žen jsou jako hroby nezrozených dětí. Už ani oheň nechce naše mrtvé, mor ničí město hůř než krutý nepřítel a bez milosti vylidňuje Théby. Marný je nářek, pláč jen násobí ozvěnu smrti v temné říši zmaru. A nepřišli jsme proto za tebou, že tě snad máme za rovného bohům, myslíme si však, že jsi jediný, kdo by dnes mohl město zachránit. Svrhl jsi kdysi Sfingu ze skály a zbavil Théby její kruté vlády. Udělal jsi to sám a snad jen bohové ti dali skrytou radu, ale nikdo z nás. A tak i v této těžké době, Oidipe, se obracíme k tobě, sami bezmocní: Pomoz nám, králi, vyhnat z města smrt! Jsi první mezi námi, pomoz bezmocným tak jako tenkrát, když jsi zabil Sfingu, zachránil vlast a stal se v Thébách králem. Probuď náš stát k novému životu, ať nemusíme jednou vzpomínat, že muž, který nás osvobodil, záhy dopustil, abychom klesli znovu do zkázy. Oč krásnější je vládnout živým Thébám, než městu, které zpustošila smrt. Jakou má cenu pevnost, ve které se živá duše nehne? A kam bude plout loď, kterou opustila posádka? Oidipus Ubozí lidé - o tom, s čím jste přišli, přemýšlím dávno, ano, dobře vím, jak strašně strádáte a přece nikdo v Thébách nestrádá tolik, jako trpím já. Vy nesete svou bolest každý sám a za sebe, já za vás všechny. Moje duše pláče, nespím a mnoho nocí jsem už prochodil a probděl v úvahách a těžkých starostech. Po dlouhém hledání jsem našel lék, jediný asi: svého příbuzného, ženina bratra Kreonta jsem poslal do Delf, aby se ve svatyni bohů dotázal na spásné slovo, jaký čin je nutný, aby se do Théb znovu vrátil život. Čekám ho každý den a mám o něho starost. Náčelník Kreon je tady. chóru Oidipus Ó bohové, má šťastnou, rozzářenou tvář a snad nám nese také šťastnou zprávu. Pověz mi rychle, švagře, s jakou přicházíš, co máme dělat, co nám radí Delfy? Kreon Podám ti zprávu. Nepůjdeme dovnitř? Oidipus Mluv přede všemi, jejich neštěstí mě trápí víc než bolest vlastní duše. Kreon Ať tedy Théby slyší, co mi řekli v Delfách. Bůh Apollón nám přísně nakazuje, abychom očistili město od hříchu, který je poskvrnil a rozrostl se ve zlo. Oidipus Jakou chce očistu? Co máme vykonat? Kreon Trest vyhnanství anebo krev smýt krví, tu krev, co přivodila zkázu na Théby. Oidipus A kdo je člověk, jehož smrt chce bůh? Kreon Než ty ses, pane, ujal moci nad námi, vládl nám král a jmenoval se Laios. Oidipus Slyšel jsem o něm, sám jsem ho však neznal. Kreon Byl zavražděn a Apollón nám uložil potrestat jeho vrahy. Oidipus Kde je najdeme? Čas dávno smazal stopy dávné viny. Kreon Řekl, že v této zemi. To, co člověk doopravdy hledá, to také nalezne, když není schválně slepý. Oidipus Kde Laia zavraždili? Tady v paláci, bylo to v Thébách nebo mimo hradby? Kreon Odejel do Delf obětovat bohům a od těch dob ho nikdo nespatřil. Oidipus Není tu někdo z jeho doprovodu, kdo by nám něco řekl o té vraždě? Kreon Jsou všichni mrtví, jenom jeden žije, spasil se útěkem a mnoho o tom neví. To málo mele pořád dokola. Oidipus Někdy i nepatrná drobnost pomůže objasnit celek. Stačila by nitka. Kreon Tvrdí, že přepadla je tlupa lupičů, podlehli na silnici přesile. Oidipus Kde vzali vrazi tolik smělosti? Nebylo za tou vraždou něčí zlato? Kreon I to je možné. Přišly však zlé časy a tak už se tím nikdo nezabýval. Oidipus A co vám stálo v cestě, co vám bránilo objasnit vraždu nešťastného krále? Kreon Sfinga nás zaplétala do svých hádanek a Théby byly tenkrát na pokraji zkázy. Je obtížné se vracet k minulosti, když na nás přítomnost tak těžce dolehla. Oidipus Však já už přijdu na kloub té vaší záhadě, tím spíš, že také Apollón se ujal dobré věci. Ty mně pomůžeš, společně s tebou pomstím mrtvého a zločin potrestám, jak vyžadují bozi i zájem státu. Nakonec i můj. Když právu pomáhám, pomáhám sám sobě, vždyť člověk, který odvážil se zabít Laia, mohl by jednou vztáhnout ruku na mne. Zkusím i nemožné a buď s pomocí bohů vrátí se do Théb štěstí, nebo zhyneme. Chór V posvátných Delfách promluvil sladce bůh, co ale Thébanům přinesou jeho slova? Kde mešká naděje, děťátko zlatovlasé, co zbývá vykonat pro dnešní těžký den? Veliký zármutek a řada těžkých útrap doléhá na město, i rozum otupěl, a kdo nás zachrání, odkud nám přijde pomoc? Nadarmo svíjejí se matky v bolestech, jejich plod mrtvý je a nikdy nedozrál, země se uzamkla, pole přestala rodit a duše zemřelých jak hejna tažných ptáků směřují na západ a spěchají jak blesky napít se z černých vod podsvětní řeky Léthé. Ó bohové, to město umírá a kdo je polituje, kdo pohřbí mrtvé a kdo odstraní hnilobu z ulic, ta nákaza se šíří a marně nevěsty a marně bělovlasé ženy rukama lomí a každá po svém ptá se, kdy konec nastane, kdy pomine ten děs. Vzývám tě, Athéno, překrásná Diova dcero, i tebe, ó Foibe, vrhači ohnivých střel, z tětivy spletené z čistého zlata vyšli svůj posvátný šíp, zabij tu strašnou noc, ó dárče denního světla. A k tobě volám, Artemis, bohyně spásná, neopusť Théby, zachraň nás i dnes. Oidipus Modlíte se a to je chvályhodné, jestli však opravdu chci zbavit město moru, pak nesmím spoléhat se jenom na bohy a musím jednat sám a rozhodně. Přišel jsem do Théb teprv po té vraždě, vím o ní málo, potřebuji znát, kdo zabil Laia, Labdakova syna. Je někdo v Thébách, kdo by mně to řekl? A proto vězte: každý, kdo zná vraha, musí ho udat. Když tak učiní, dostane odměnu. Bude-li ale mlčet ze strachu o sebe, či krýti přítele, vyhlásím nad ním neúprosnou klatbu. S takovým člověkem, a jedno, kdo to bude, nesmí se nikdo v Thébách, kterým vládnu já, společně modlit, ani obětovat bohům, v posvátné vodě očistit si ruce. Vyženeme ho bez milosti z města, jak mor ho budem hnát, když sám mor zavinil. Tak pomstím vraždu nešťastného Laia. Proklínám vraha, proklínám s ním všechny, kteří mu pomáhali vraždit na cestě. Žil jako bídák, jako bídák skončí. A kdybych já mu dopřál místo u ohně, ať také na mne padne stanovený trest. A zavazuji vás, abyste uposlechli ve jménu vlastním, bohů, kvůli této zemi, stíhané klatbou, opuštěné božstvy. I kdyby Apollón tu klatbu nenařídil, bylo by nečisté ponechat bez trestu tak velký zločin, byl to přece král. Dnes vládnu místo Laia Thébám já a sdílím lože s ženou, která byla jeho. Kdyby měl Laios děti, tak by byly dnes bratry a sestrami mých vlastních dcer a synů. A proto pomstím ho, jak syn by pomstil otce a neustanu dříve, dokud nevypátrám, kdo byl tak zvrhlý, že se odvážil zavraždit Labdakova syna z rodu Kadmova. Vyzývám bohy, aby byli tvrdí k těm, kdo by mou klatbu chtěli obejít: ať pole nevrátí jim vysévané zrno, ať nerodí se jejich ženám děti a všechny vyhladí je černý krutý mor. Vás ale, kteří souhlasíte se mnou, nechť bozi chrání. Náčelník Pane, tvoje klatba chóru je strašlivá. My jsme však nevraždili a vraha neznáme. To věštba z Delf měla ti ukázat, kde hledat jeho stopu. Oidipus To ano, avšak který smrtelník přinutí bohy, aby řekli všechno. Náčelník Prorok a věštec, slepý Teiresias, chóru dál vidí nežli my, on jediný by mohl vysvětlit věštbu. Měl by ses ho zeptat. Oidipus To mi už Kreon radil a na jeho radu jsem také pro Teiresia už poslal. Náčelník To, co se v městě šeptá, jsou jen dohady. chóru Oidipus I kdyby byly, přece je chci znát. Náčelník Prý zabili ho v poli pocestní. chóru Oidipus Také jsem slyšel. Chybí nám však svědek. Náčelník Jestli se bohů bojí, přihlásí se sám chóru pod tíhou vynesené klatby, Oidipe. Oidipus Muž schopný činu nelekne se slov. Náčelník Je tu však člověk, který dokáže, chóru i když mu bozi vzali zrak, a možná právě proto, uvidět pravdu. Zrovna přichází. Oidipus Ty, Theiresie, dovedeš dát smysl nebeským znamením, úkazům na zemi a umíš vyslovit i co je nevýslovné. A třeba slepý, jistě dobře víš, že Théby hynou. Ty nás můžeš spasit a moji poslové ti asi pověděli, že jsme se dotázali v Delfách Apollóna a on nám vzkázal, že mor ustane, jakmile vypátráme vrahy krále Laia a ztrestáme je smrtí nebo vyhnanstvím. Vyptej se letu ptáků, jestliže však znáš lepší a účinnější způsob věštbu objasnit, použij ho a zachraň toto město, sebe i nás, zbav Théby prokletí. Jsme ve tvých rukách; muž má tenkrát cenu, když bližním pomáhá - a pomáhat je krásné. Teiresias Jak je to strašné - znát, když v tom, co víme, je skryt jen zmar a zkáza. Vše jsem zapomněl, jinak bych neměl odvahu sem přijít. Oidipus Co je ti, proč máš zarmoucenou tvář? Teiresias Propusť mne domů. Splníš-li mou prosbu, snáz oba poneseme tíhu osudu. Oidipus Ne, to by bylo proti zájmu státu; nesmíš se zdráhat vyložit nám věštbu. Teiresias Tvé naléhání nepřinese ti nic dobrého. Mám strach, že také mně. Nebraň mi jít. Oidipus Při bozích, počkej! Pověz vše, co víš, vždyť prosíme tě téměř na kolenou. Teiresias Nic nechápete, netušíte ani a buďte rádi. Já nic neřeknu. Oidipus Tak přece víš a odmítáš to říci? Chceš pravdu zamlčet a vydat město zkáze? Teiresias Nechci nás oba přivést do neštěstí. Už na mne nenaléhej, víc ti neřeknu. Oidipus Nad tebou by se rozhněval i kámen. Mám ti dát vyrvat jazyk, abys promluvil? Odkud se v tobě vzalo tolik zloby? Teiresias Mně zlobu vyčítáš a vlastní hněv, ten, který v tobě roste a je celý tvůj, ten nechceš vidět. Mne však urážíš. Oidipus A kdo by zůstal při tvé řeči klidný? Odmítáš lidem pomoc v neštěstí. Teiresias Vše přijde samo, i když budu mlčet. Oidipus Ať přijde cokoliv, chci, abys řekl, co! Teiresias Nepovím ani slovo, zuř si sebevíc, zahrň mě urážkami, nic ti neřeknu. Oidipus Můj hněv je spravedlivý, nezaslepil mne a nebrání mi vidět věci jasně. To ty jsi nejspíš nastrojil tu vraždu, sám nevraždils jen proto, že jsi slepý. Teiresias Opravdu? Pak tě ale musím, Oidipe, požádat, abys držel se své klatby. Víc na mne nemluv. Ani k těmto zde. Svým vlastním činem poskvrnil jsi město. To z tvojí viny přišel do Théb mor. Oidipus A to mi říkáš z očí do očí? Spoléháš na to, že tě nepotrestám? Teiresias Pravda mě ochrání. Oidipus A kdopak ti ji zjevil? Nakonec řekneš, že to byli ptáci! Teiresias Ty, Oidipe, to ty mě do ní nutíš. Oidipus Opakuj znovu, co jsi tady řekl, mluv ale jasně, já ti nerozumím. Teiresias Opravdu chceš? Tys ještě nepochopil? Oidipus Co bych měl chápat? Mluvíš v hádankách. Teiresias Budeš-li pátrat dál, pak vypátráš sám sebe! Oidipus Tropíš si ze mě smích? Teiresias Mám pokračovat? Oidipus Mluv si co chceš. Stejně jenom žvaníš. Teiresias Klesls až na dno hanby, Oidipe, a vůbec netušíš, jak ohavně se stýkáš s tou, jež je ti nejdražší. Oidipus Nemůžeš takto mluvit s králem bez trestu. Teiresias Pokud má pravda jakou moc, pak ano. Oidipus Ta tvoje ne, ty v sobě pravdu nemáš, ztratil jsi nejen zrak, ale také rozum. Teiresias Je mi tě líto, vysmíváš se tomu, zač lidé budou se i tobě jednou smát. Oidipus Noc je tvá matka, jak bys mohl škodit nám, kterým patří jasný bílý den. Teiresias Nebylo určeno, že padneš mojí rukou, bůh Apollón sám dovrší tvůj osud. Oidipus To jste si na mne vymysleli s Kreontem? Teiresias Proč by ti Kreon škodil, ty se ničíš sám. Oidipus K čemu jsou sláva, bohatství a rozum, když probouzejí v lidech jenom závist! Nechtěl jsem vládnout, vybral si mne lid a teď můj švagr Kreon, včera ještě přítel, tak na mne žárlí, že se snaží lstí vyštvat mne z Théb a sám uchvátit moc. A dokonce se spojil s tímhle podvodníkem, prohnaným lhářem, věštcem oslepeným, který však bystře slyší, když zacinká zlato. Věštil jsi někdy, abys při tom nelhal? A proč jsi nezpíval, když zpívala vám Sfinga, a nevyslovil jedno spásné slovo? Prý: nikdo bez pomoci bohů nemůže rozluštit hádanku a Sfingu zahubit! Tenkrát se ukázalo, jaký ty jsi věštec, jak umíš hádat z letu vlaštovek. Musel jsem přijít já a zdolat ji svým vtipem, já, ubohý a nevědomý Oidipus. A zrovna ty si myslíš, že mne zbavíš vlády, nastolíš Kreonta, získáš jeho přízeň? Ten nápad budeš jednou s pláčem proklínat a kdybych nebral ohled na tvou slepotu, hned bych ti ukázal, jak trestám spiknutí. Náčelník Co jste teď řekli, králi, ty a Teiresias, chóru to bylo proneseno ve zlosti a hněv je špatný rádce, sotva objasní Thébanům skutečný a skrytý smysl věštby. Teiresias Třeba nám vládneš, přece jen mám právo ti odpovědět, slovo splatit slovem. Můj pán je Apollón, ne ty, a já nejsem tvůj otrok, ani nemusím Kreonta prosit o ochranu. Za to, že vysmíváš se mojí slepotě, ti povím do očí pravdu. Nejsi sice slepý, nevidíš ale v jaké hanbě žiješ, ba ani s kým. Nevíš, čí jsi syn a nepochopils, že přinášíš zkázu svým nejmilejším a že krutá sudba dvojité klatby vyžene tě z Théb. Až jednou prohlédneš, pak uzříš jenom tmu, tvůj nářek budou vracet v ozvěně zálivy vod i strmý Kithairón a poznáš strašnou bezbřehost všech břehů, ke kterým osud vedl tvoji loď. Zdaleka netušíš, do jakých hlubin bídy svrhl jsi sebe a své potomky. Na tomto světě není smrtelníka s tak bídným koncem, jaký čeká tebe. Oidipus Odejdi, slepče, táhni odtud, zmiz, kdybych byl věděl, že jsi zešílel, nikdy bych pro tebe byl neposlal. Teiresias Tak ty si myslíš, že jsem zešílel? Tvůj otec pokládal mě kdysi za moudrého. Oidipus Můj otec? Znáš ho? Řekni, kdo mě zplodil! Teiresias Dnešní den zplodí tě a zhubí zároveň. Oidipus Neumíš mluvit jasně, proč ty hádanky? Teiresias Uměl jsi kdysi velmi bystře hádat. Oidipus Rád bys mě zranil tam, kde opravdu jsem silný? Teiresias Právě ta síla byla počátkem tvé zkázy. Oidipus I kdyby, ale zachránil jsem vlast. Teiresias Raději půjdu. Podejte mi ruku. Oidipus Je načase, jsi blázen, všechno zmateš, táhni kam chceš a až odtud zmizíš, spadne z nás tíha, všem se uleví. Teiresias Odejdu, ale napřed řeknu všechno, co jsi chtěl slyšet, ty mě nezastrašíš. Poslouchej dobře, muž, kterého hledáš, vrah, který zabil Laia, není daleko. Zatím ho mají všichni za cizince, ve skutečnosti narodil se v Thébách. Až se to dozví, nebude mít radost, naopak, zničí ho to. Oslepne, opustí město o žebrácké holi, až ukáže se, že byl nejen otcem, ale i bratrem nešťastných svých dětí a matce manželem i synem zároveň. Přemýšlej o tom, čas ti ukáže, který z nás dvou byl doopravdy slepý. Chór Kdo to je, o kom to mluvila věštba, komu byl vypálen v Delfách na čelo potupný cejch, čí ruce ztřísněné krví spáchaly tak hrozný zločin? Kdo nese tíhu té viny, ať nyní pádí a prchá prudce jak zděšený kůň, který se o závod rozběhl s vichry. Syn Diův viníka před sebou žene a trest ho z modrého nebe stihne jak za bouře blesk. Najděte muže, jenž neváhal vraždit, pátrejte po něm a hledejte všude, po skalách bloudí a skrývá se v lesích, vysoko v horách, kde třpytí se led, boří se do sněhu, třese se hrůzou, vysílen, schvácen jak zaběhlý býk klopýtá pod tíhou nesmírné viny, opuštěn všemi, tak ztracen, tak sám. Jsem plný pochyb a děsí mě, děsí, že pravda projde pod mými okny, mine můj příbytek, aniž ji poznám, bojím se ohlédnout za ní, bojím se hledět jí vstříc, čekám jen, čekám a nevidím konce. Známe tak málo a vratký je rozum a jenom bohové znají veškeré konání lidské. Nemohu stále však věřit, že by snad odkryli věštci, co času hlubina skryla. Nikdy jsem neslyšel o tom, že by měl Oidipus spor s Labdakovci a nesmím dotknout se královy cti. Dokud se nesplní podivná věštba, nemohu uvěřit, nemohu hanět, na vlastní oči jsem viděl jak tenkrát směle před Sfingou stanul, tenkrát, když od zkázy zachránil vlast. Kreon Doneslo se mi, že král Oidipus mě podezírá, viní z hrozných věcí. Stojím zde před vámi a vězte, občané, že v této chvíli jde mi o všechno a kdybych ztratil vaši důvěru, kdybyste uvěřili, že jsem zradil stát a králi Oidipovi někdy ublížil, ať slovy nebo činem, nechci déle žít. Náčelník Snad bylo něco takového řečeno, chóru spíš ale v hněvu, nežli s rozvahou. Kreon Oidipus tvrdí, že jsem navedl slepého Teiresia k jeho výrokům. Náčelník Šeptá se o tom, bližšího nic nevím. chóru Kreon Řekl to nahlas, dobře věděl proč. Náčelník Já, pane, mocným do hry nevidím, chóru zeptej se krále, ten ti odpoví. Oidipus Tys neuprchl z Théb, jsi pořád ještě tady, ačkoliv ukládáš mi drze o život a toužíš po tom, zmocnit se mé vlády? To mě máš za zbabělce nebo hlupáka, že pokoušíš se o takovou věc? Myslíš, že neprohlédnu tvoji lest, a až ji odhalím, že nebudu se bránit? Copak ty nevíš, jak je pošetilé bojovat o moc bez pomoci přátel, bez peněz, zlata, koupeného davu? Kreon Měl bys dřív poznat a až potom mluvit. Oidipus Máš hbitý jazyk a já bych byl hlupák, kdybych ti věřil. Jsi můj nepřítel. Kreon Neber mi slovo, chci se obhájit. Oidipus Mně nenamluvíš, že máš čisté ruce. Kreon Jestli chceš zvůlí vynutit si úctu, neděláš dobře, to je nerozumné. Oidipus A zradit svého krále je snad rozumné? Kreon Máš plnou pravdu, napřed bys však měl dokázat, králi, v čem jsem tě kdy zradil. Oidipus Poradil jsi mi nebo neporadil, abych se obrátil na toho slepého? Kreon Ano a dosud na své radě trvám. Oidipus Jak je to dávno, co byl zabit Laios a jeho vrazi prchli beze stop? Kreon Od těch dob uplynula dlouhá řada let. Oidipus A to už tenkrát Teiresias věštil? Kreon Byl pro svou moudrost uznáván jak dnes. Oidipus A o mně tenkrát nikdy nemluvil? Kreon Myslím, že ne. V mé přítomnosti sotva. Oidipus A po vrazích jste vůbec nepátrali? Kreon Zkoušeli jsme to, ale bezvýsledně. Oidipus Proč tenkrát mudrc mlčel a nic neřekl? Kreon Protože nevím, budu rovněž mlčet. Oidipus Víš víc než říkáš, přiznej se! Kreon Řekl jsem všechno, proč bych něco tajil? Oidipus Kdyby se s tebou slepec nedomluvil, nenařkl by mne z vraždy Laiovy. Kreon Co řekl, to víš nejlépe ty sám. Ale i já mám pro tebe pár otázek. Oidipus Jenom si posluž. Neskočím ti na lep. Kreon Máš za ženu mou sestru nebo ne? Oidipus Pročpak se ptáš, to vědí celé Théby. Kreon A dělíte se o moc stejným dílem? Oidipus Vždy jsem jí splnil všechno, co si přála. Kreon A nejsem po vás třetím ve státě? Oidipus V tom, Kreonte, je celá tvoje podlost. Kreon Přemýšlej trochu o mé situaci. Proč zbytečně bych usiloval o moc, zaměnil klidný spánek za obavy, když dobře vím, že tím nic nezískám. Netoužím po královské moci, nepřímá účast na vládě mi stačí, kdo u vlády je, často musí dělat věci, jež se mu z duše příčí. Byl bych blázen, kdybych chtěl měnit. Nejsem zaslepený, znám cenu moci, umím počítat, mají mne rádi, lid mě miluje, všichni mi lichotí a prosí o přímluvu, než přijdou k tobě, klepou na mé dveře. A toho všeho bych se teď měl vzdát a rozum zaměnit za holý nerozum? To by se příčilo zdravému úsudku, k tomu mě v Thébách nikdo nepřinutí. Když nechceš věřit, sám se vyprav do Delf, tam ti to řeknou, nezkreslil jsem nic, můžeš mě popravit, když usvědčíš mne, že jsem se spojil s věštcem proti tobě. Není však správné slepě podezírat, najdi si důkazy a potom teprv suď. Kdo svévolně se zbaví přítele, sám sobě podkopává půdu pod nohama. Však na to jednou přijdeš, jenom čas pravého přítele ti může prověřit, špatného poznáš za jediný den. Náčelník Kreon má pravdu. Rychlý soud je vratký, chóru kdo střílí zbrkle, snadno mine cíl. Oidipus Když někdo v skrytu připravuje spiknutí, nemohu otálet a musím rychle jednat, protože kdybych čekal, provede svůj plán a zaskočí mě. Potom ztratím všechno. Kreon Oč usiluješ? Chceš mě vyhnat z Théb? Oidipus Ó ne, chci tvoji smrt a ne jen vyhnanství. Kreon Napřed mi, králi, dokaž moji vinu. Oidipus Tak ty se nepřiznáš a nepřestaneš lhát? Kreon Přišel jsi o rozum? Oidipus Pro sebe ho mám dost. Kreon Pro sebe možná, co však pro druhé. Jsi vladař. Oidipus A ty padouch! Kreon Co když ne? Třeba mi křivdíš. Oidipus První ctnost je věrnost. Kreon I špatným vládcům? Oidipus Město, ó mé město! Kreon To město je i moje, králi Oidipe! Náčelník Přestaňte, vládci, z paláce sem kráčí chóru královna Jokasta a přišla v pravý čas. Před její tváří vyřešte svůj spor. Jokasta Oč se tu přete, k čemu je ta hádka, styďte se oba, Théby hubí mor a vy jste v sobě jak dva kohouti. Nemáte rozum, doba je teď zlá, teď není čas na pošetilé spory. Kreon Tvůj manžel, sestro, vladař Oidipus, mě chce dát vyhnat z města nebo popravit, ačkoliv nevím, že bych byl čím vinen. Oidipus Je to tak, Jokasto. Sám jsem ho přistihl, jak usiluje tajně o můj život. Kreon Ať zajdu v prokletí, ať opustí mě bozi, jestli v tom nařčení je pouhé zrnko pravdy. Jokasta Při bozích, věř mu přece, Oidipe, vždyť přísahal, a měj proboha ohled na mne a všechny, co nám naslouchají. Náčelník Dobře si, králi, všechno rozmysli, chóru pečlivě uvaž všechna pro a proti. Oidipus Takže já podle vás mám ustoupit? Náčelník Kreon si nikdy nepočínal zpozdile, chóru vždyť přísahal a na to nezapomeň. Oidipus Víš, o co žádáš? Náčelník Ano. chóru Oidipus Tedy mluv. Náčelník Přítele, který zaručil se přísahou, chóru nemůžeš zavrhnout pro pouhé podezření. Oidipus Pak žádáš moji smrt a moje vyhnanství. Náčelník Ne, nemyslel jsem na nic podobného, chóru trápí mne ale osud této země a nevím, k jakému až dospějeme konci, když k starému zlu přidruží se nové. Oidipus Tak ať si jde, když tolik naléháš, mé prokletí ho bude provázet a budu nenávidět každý jeho krok. Kreon Ustoupils v zlosti. Až tě přejde hněv, bude ti bídně. Povahy jak ty nakonec ubližují nejvíc samy sobě. Oidipus Seber se a běž! Kreon Půjdu, Oidipe. Řekl jsi, že jsem lhář, však tady ti mě ctí, jednou se budeš za tu křivdu stydět. Jokasta Chci vědět, co je tolik rozhněvalo. Náčelník Nic víc než domněnka a k tomu neurčitá, chóru ale i nepravdivé obvinění bolí. Jokasta Oba to zavinili? Náčelník Oba. chóru Jokasta O co vlastně šlo? Náčelník Už toho nechme, dost už bylo slov, chóru mysleme na Théby, na utýranou zem. Oidipus Hle, kam tě zavedla ta tvoje nestrannost! Srdce ti vychladlo a zrazuješ mou věc. Náčelník Vždycky jsem s tebou mluvil otevřeně, chóru i teď tak činím, byl bych nevděčný, kdybych tě zapíral, vždyť právě tys dokázal vyvést ze zmatků náš stát v době, kdy rdousila nás neúprosná Sfinga. Věřím, že vyvedeš nás z bídy také dnes. Jokasta Řekni mi, Oidipe, ach, pověz při bozích, co v tobě vyvolalo tak veliký hněv? Oidipus Ty jsi mi ze všech nejbližší, tak slyš: Kreon je zrádce, chce se zmocnit vlády. Jokasta A myslíš, že ho podezíráš právem? Oidipus Rozšířil o mně, že jsem zabil Laia. Jokasta Může to dokázat? A kdo jsou jeho svědci? Oidipus Nastrčil toho úskočného slepce a teď se tváří, že o ničem neví. Jokasta Přestaň se trápit, králi Oidipe. Poznat, co přinese nám budoucnost, to nedokáže nikdo smrtelný. Podám ti jasný, jednoduchý důkaz: K Laiovi doneslo se kdysi proroctví, že usmrtí ho jeho vlastní syn. A přesto Laia, jak jsi přece slyšel, zabili na trojcestí cizí lupiči. Když naše dítě přišlo tenkrát na svět, přikázal Laios probodnout mu kotníky, protáhnout naskrz řemínek a spoutané děťátko pohodil pak Laiův sluha v horách. Nedošlo k tomu, aby syn byl vrahem vlastního otce, Laios zbytečně se bál, věštba se nesplnila, vše dopadlo jinak. Proto se uklidni, co chtějí bozi zjevit, oznámí lidem sami, bez věštců. Oidipus Tvá slova, Jokasto, mě naplnila hrůzou. Jokasta Zase tě něco souží? O čem přemýšlíš? Oidipus Snad jsem se nepřeslechl, opravdu jsi řekla, že Laia zavraždili na trojcestí v polích? Jokasta Tak jsme to slyšeli a tvrdí se to dodnes. Oidipus A v kterých končinách k té vraždě vlastně došlo? Jokasta Bylo to ve Fokidě, kde se setkávají silnice z Daulidy se starou cestou z Delf. Oidipus Kdy se to přihodilo? Jak je tomu dávno? Jokasta Nedlouho před tím, než jsi přišel k nám a stal se králem, přišla o tom zpráva. Oidipus Ó nebesa, co se mnou zamýšlíte! Jokasta Čeho se bojíš, co tě pořád trápí? Oidipus Zatím se neptej, raději mi pověz, jak starý byl král Laios a jak vypadal. Jokasta Byl statný, i když mu už šedivěly vlasy, a vlastně se ti velmi podobal. Oidipus Ta hrůza! Zdá se, aniž jsem co tušil, že jsem tou hroznou klatbou postihl sám sebe. Jokasta Co tím chceš říci? Já ti nerozumím. Oidipus Bojím se, že ten slepec přece jenom viděl. Ještě mi něco vysvětli a potom - Jokasta Lekáš mě. Ptej se, řeknu vše, co vím. Oidipus Měl Laios s sebou ozbrojený průvod, nebo byl sám a cestoval jen tak? Jokasta Bylo jich celkem pět i s hlasatelem, měli jen jeden vůz a na něm seděl král. Oidipus Pak je vše jasné! Kdo přinesl zprávu o vraždě do Théb, snad si vzpomeneš? Jokasta Sluha, jenž jediný se spasil útěkem. Oidipus Je někde blízko, třeba v paláci? Jokasta Už není. Když se vrátil a když uviděl, že po Laiově smrti vládneš ty, tu vzal mě za ruce a úpěnlivě prosil, abych ho propustila mezi pastýře, chtěl k stádům na venkov, co nejdál od města. Já jsem mu vyhověla, zasloužil si víc za svoji věrnost, třeba byl jen otrok. Oidipus Pošlete pro něj, musím s ním hned mluvit. Jokasta Jistě ho najdou, ale co mu chceš? Oidipus Mám strach, že jsem až příliš jasně řekl, proč ho sem zvu a proč ho potřebuji. Jokasta Vždyť přijde, ale snad i já si zasloužím, abys mi řekl, co tě zlého tíží. Oidipus Dozvíš se všechno, komu jinému bych se měl svěřit, Jokasto, než tobě. Víš, že jsem synem korintského krále Polyba a moje matka byla dórská Meropé. V Korintě si mě všichni vážili, až jednou udála se zvláštní příhoda. Bylo to na hostině, jeden z pijáků udělal narážku, že nejsem králův syn. Ovládl jsem se, i když jenom stěží, a vyčkal rána. Druhý den jsem šel za svými rodiči a chtěl jsem slyšet pravdu. Rozhněvala je hloupá pomluva a třeba jsem měl radost z jejich rozhořčení, cosi mě hnětlo dál a pochyby hluboko zaryly se do srdce. Nesvěřil jsem se matce ani otci a tajně odešel jsem do Delf. Apollón mlčením přešel moje otázky, zato mi zjevil věci budoucí a strašný osud, který na mě čeká: že s vlastní matkou budu souložit, přivedu na svět zrůdné pokolení a muže, jenž mě kdysi zplodil, zavraždím. Všechno jsem vyslechl a zeptal jsem se hvězd, kde leží vlast. A pak jsem prchal směrem docela jiným, abych nespatřil, jak se má sudba plní. Na svém útěku jsem v polích přišel právě na to místo, kde, jak říkáš, smrt si našla krále. Když jsem se přiblížil k onomu rozcestí, spatřil jsem zbrojnoše a za ním hned jel vůz tažený koňmi. Na voze stál muž, jak jsi ho vylíčila. On a jeho vozka hrubě a násilím mě zaháněli z cesty. Srazil jsem vozataje, stařec, když to viděl, vyčkal, až půjdu těsně kolem vozu a zasáhl mě těžkým bičem do hlavy. Musel tu ránu zaplatit i s úroky. Udeřil jsem ho holí; převrátil se naznak a spadl z vozu, pobil jsem je všechny. Jestli ten muž měl něco společného s Laiem, kdo je dnes na tom bídněji než já? Vždyť nikdo z Thébanů, ba ani cizinec teď nesmí poskytnout mi střechu nad hlavou, promluvit na mne, ztratit se mnou slovo. Tu klatbu nad sebou jsem vynesl já sám, to moje ruce poskvrnily krví manželské lože muže, kterého jsem zabil. Jsem hnusný, nečistý a musím odtud uprchnout, nesmím však uchýlit se ke svým rodičům, nesmím se vrátit domů, abych nenaplnil to hrozné proroctví a neprolil krev otce a nevzal si svou matku za ženu. A nezmýlí se, kdo dnes o mně řekne, že rozumem mou bídu nelze pochopit. Proč, bohové, jsem dávno neodešel ze světa živých, bylo by snad líp, kdybych byl mrtev, nemusel se dožít tak strašného a potupného dne. Náčelník To, co jsi řekl, bylo vskutku hrozné, chóru proč ale zoufat, dokud nevyslechneš svědka. Oidipus Ten pastýř je teď poslední má naděje, nezbývá mi než počkat, až ho přivedou. Jokasta A co si, králi, od pasáka slibuješ? Oidipus Vždyť je to prosté, jestli potvrdí tvá slova, pak budu očištěn a podezření padne. Jokasta A co tě to z mé řeči tolik zaujalo? Oidipus Pravilas, Jokasto, že mluvil o lupičích, lupiči zabili prý krále. Bude-li dál na tom trvat, potom nejsem vrahem. Jestli však byl to osamělý poutník, je všechno jasné, pak jsem vraždil já. Jokasta Dobře si vzpomínám, že mluvil o lupičích, a nemůže to nyní odvolat. I kdyby nám teď tvrdil něco jiného, nemělo by to význam, věštba zjevila, že krále Laia zavraždí můj syn. Ten ale, ubožák, ho zabít nemohl, zahynul v horách jako malé děcko. Nevěřím věštbám. Mýlili se oba, Apollón před lety a Teiresias dnes. Oidipus Zní to tak pěkně, přesto ale pošli někoho pro pastýře, udělej to hned. Jokasta Učiním všechno, co ti bude milé. Chór Neměl by nikdo mluvit tak směle, rouhat se řádu a vysmívat věštbám, na lehkou váhu brát úradek boží. Jestli se proroctví ukážou lživá, nikdo víc nepůjde tázat se do Delf a lidé přestanou věřiti v bohy. Co potom bude, co stane se s námi na této zemi, kdo zjeví nám pravdu? Tak rád bych slovy i zbožnými činy plnil, co káže nám nebeský řád, a přece se ve mně cos lidského příčí, uvěřit bráním se na slepý osud, bezcitný a plný nezvratných náhod. Ať ten, kdo chodí si chodníky pýchy, ať ten je potrestán za svoji zpupnost, co ale smrtelník, jenž zoufale hledá, proč ten má zahynout, propadnout zkáze? A v tom je velikost, děsivá krása příběhu, který je starý jak lidstvo, ve kterém člověk, jenž poznat chce pravdu, chvěje se úzkostí, napjatý luk, tak volá z hrůzy své: Ó bozi, lékaři útrap mých, kde je mé vykoupení? Jokasta Nechte mě projít. Napadlo mne přinést za oběť zde to kvítí, zapálit kadidlo bohům, snad nás vyslyší. Oidipus hořem pozbyl všechnu soudnost a z minulého nedokáže zvážit to, co je přítomné a co nás bolí dnes. Marně mu domlouvám, a proto, nesmrtelní, k vám utíkám se, prosím o pomoc. Zbavte nás strachu, stůjte při nás v nouzi, chvějem se hrůzou jak za bouře plavci, když kormidelník pouští kormidlo. Korinťan Kde tady bydlí vládce Oidipus, jsem cizinec a nevyznám se v Thébách. Náčelník V tom domě tady a zde tato žena chóru je matka jeho dětí, Jokasta. Korinťan Buď šťastná mezi šťastnými, ó paní, a s tebou tvoje požehnané potomstvo. Jokasta I ty buď šťasten, zasloužíš si to za dobrá slova; teď nám ale prozraď, kdo vlastně jsi a co tě přivádí. Korinťan Přináším dobrou zvěst pro tvého manžela. Jokasta To slyším ráda. Kdo tě posílá? Korinťan Přicházím z Korintu a nesu poselství, v kterém se mísí se zármutkem radost. Jokasta To obé navzájem se přece vylučuje. Korinťan Korintský lid se, paní, rozhodl provolat Oidipa za krále naší země. Jokasta V Korintu přece vládne Polybos. Korinťan Ten dokraloval, mrtvý leží v hrobě. Jokasta Oidipův otec zemřel? Nelžeš, Korinťane? Korinťan Jestli jsem lhal, ať ležím v hrobě sám. Jokasta Hned zavolejte krále Oidipa! Bohové, nač jsou všechny vaše věštby, kdo vám teď bude věřit? Kdysi Oidipus uprchl z domu, aby nezabil vlastního otce a teď Polybos na lůžku zemřel přirozenou smrtí. Oidipus Proč jsi mě dala, ženo, zavolat? Jokasta Vyslechni toho muže zde a posuď, mají-li věštby vůbec jakou cenu! Oidipus Kdo je ten člověk a co po nás chce? Jokasta Je z Korintu a přišel s poselstvím, že vládce Polybos, tvůj otec, zemřel. Oidipus Co říkáš? Je to pravda, muži z Korintu? Korinťan Mohu jen opakovat to, co jsem už řekl. Tvůj otec rozloučil se navždy s životem. Oidipus Někdo ho zabil? Nebo po nemoci? Korinťan Starému stromu stačí závan větru. Oidipus Nakonec zdolala ho tedy choroba? Korinťan A také čas a vše, co s sebou nese stáří. Oidipus Ach, jakou cenu potom mají věštby! Je zcela lhostejné, co křičí hejna ptáků pro sebe na nebi, vždyť podle nich já jsem měl zabít krále Polyba. Otcovo tělo odpočívá v hrobě a já jsem při tom ani prstem nehnul. Ta věštba by snad měla jaký smysl, kdyby ho zahubily stesk a touha po mně. Nikoliv. Polybova duše bloudí podsvětím a za své vzaly všechny staré věštby. Jokasta Co jsem ti pořád opakovala? Oidipus Ach, ano, ale strach mi přece jenom nedá. Jokasta Nemysli na to, na vše zapomeň. Oidipus A proroctví o krvesmilstvu s matkou? Jokasta Proč by ses bál, když pouhá náhoda určuje naše osudy a budoucnost zůstane smrtelníkům navždy utajena. Nejlepší ze všeho je žíti ze dne na den. Pokud jde o tvou matku, Oidipe, už mnoho synů s matkou obcovalo ve snu. Kdo příliš nehloubá a zbytečně se neptá, ten žije snáz a bez zbytečných obav. Oidipus Co říkáš, mohlo by mne možná uklidnit, až matka rozloučí se s životem. Pokud je naživu, mám pořád proč se bát. Jokasta Po smrti otcově už nemusíš mít strach. Oidipus Z mrtvých strach nemám, mne spíš děsí živí. Korinťan Kdo z živých, králi, nahání ti hrůzu? Oidipus Meropa, Polybova žena, moje matka. Korinťan A proč máš, králi, z vlastní matky strach? Oidipus Bůh zatížil můj život strašným proroctvím. Korinťan Můžeš mi sdělit obsah oné věštby? Oidipus To mohu. V Delfách zvěstoval bůh Apollón, že dopustím se krvesmilstva s matkou a vlastní rukou proliji krev otce. Proto jsem tenkrát prchl z Korintu a odešel jsem do Théb. Na rodiče vzpomínám jenom zdálky, s bolestí. Korinťan Takže tě, pane, vyhnal z vlasti strach? Oidipus Nechtěl jsem dopustit se otcovraždy. Korinťan Což jsem tě nezbavil tvé úzkosti, když jsem ti pověděl o Polybově smrti? Oidipus To ano a také se ti za to odměním. Korinťan A nezapomeň, že jsem přišel proto, abych se vrátil do Korintu s tebou. Oidipus To nemohu, to nejde, Korinťane. Korinťan Oidipe, chlapče, víš vůbec, co děláš? Oidipus Tak mi to řekni, když tak všechno víš! Korinťan Kvůli svým rodičům se vzdáváš domova? Oidipus A co když Apollón se nemýlí? Korinťan Nechceš se na rodičích provinit? Oidipus Uhodls, ano, mne ta věštba pořád děsí. Korinťan A víš, že obáváš se zbytečně? Nikdy jsi nebyl z Polybova rodu. Oidipus Kdo mně dal život, když ne Polybos. Korinťan To bych spíš mohl tvrdit, že jsem to byl já. Oidipus Byl to můj otec. Ty jsi cizí člověk. Korinťan Přesto ti život nedal žádný z nás i oba. Oidipus Proč potom vladař nazýval mne synem? Korinťan Přinesl jsem tě kdysi Polybovi darem. Oidipus Král si mě zamiloval, třeba jsem byl cizí? Korinťan Byl bezdětný a toužil po synovi. Oidipus Pocházím z tvého kmene, nebo jsi mne koupil? Korinťan Nalezl jsem tě v roklích Kithairónu. Oidipus A jak ses dostal do těch pustých končin? Korinťan Na horských loukách jsem dohlížel na stáda a při tom jsem tě, ubožátko, našel. Oidipus Proč ubožátko, byl jsem na tom zle? Korinťan Pohlédni, králi, na své kotníky. Oidipus Pročpak mi připomínáš moje znetvoření? Korinťan To já jsem rozvázal tvé probodené nohy. Oidipus Tak tuhle vadu mám už od kolébky? Korinťan A od ní, pane, pochází tvé jméno. Oidipus, chlapec s oteklými kotníky. Oidipus Kdo mne tak nazval? Matka nebo otec? Korinťan Muž, který mi tě dal, to asi věděl. Oidipus Ty jsi mě dostal, nenašels mě sám? Korinťan Dal mi tě v horách jeden cizí člověk. Oidipus Kdo byl ten člověk, co víš o něm blíž? Korinťan Vím, že byl sluha Laiův - a nic víc. Oidipus Toho, co vládl v Thébách? Korinťan Pásl jeho ovce. Oidipus Žije ten člověk? Kde ho naleznu? Korinťan Já nejsem Théban, jakpak to mám vědět. Oidipus Není tu někdo, kdo ho někdy potkal, kdo by mi řekl, kde bych ho měl hledat? Vše by se potom rázem vysvětlilo. Náčelník To asi nikdo jiný nebude, chóru než svědek vraždy, kterého tak sháníš. Snad by ti více řekla Jokasta. Oidipus Jokasto, poslyš, není to ten pastýř? Doufám, že už ho brzy přivedou. Jokasta Neptej se, nedej na ty řeči, na všechno, co se tady řeklo, zapomeň. Oidipus Konečně mohu přijít věcem na kloub a dozvědět se pravdu o svém původu! Jokasta Ach, zanech toho, přestaň, Oidipe, sice se zahubíš. Vždyť stačí moje bída. Oidipus Neboj se, nebude to tvoje hanba, Jokasto, třeba se ukáže, že kdysi jsem byl otrok. Jokasta Prosím tě snažně, zanech pátrání! Oidipus To nejde, musím dopátrat se pravdy. Jokasta Radím ti dobře, chci jen tvoje dobro. Oidipus Takové dobro nechci, mám už dost tvých rad! Jokasta Nechtěj se, nešťastníku, dozvědět, kdo jsi. Oidipus Kdy přivedou už toho pasáka? Nedbejte na tu ženu, shlíží se v svém rodu. Jokasta Jsi synem té nejubožejší matky, jakou zrodil svět. Náčelník Proč tvoje žena prchá odtud v žalu? chóru Proč nedořekla? Proč ta zámlka? Něco ji děsí. Jaké zlo nás čeká? Oidipus Ať stane se co má, já musím ale poznat svůj pravý původ - třeba by byl nízký, je jako každá žena: pyšná, styděla by se za můj nízký rod, však i kdybych byl synem náhody, neztrácím proto svoji lidskou čest a pořád věřím, že jsem zrodil se pod šťastnou hvězdou a můj bratr čas, jenž míjí nás a přesto s námi je, mne napřed ponížil a potom zvedl z prachu. Ať poznám nebo nepoznám svůj původ, jsem ten, kdo jsem a nemohu být nikdo jiný. Chór I když se vyhýbám věštbám, spoléhám na holý rozum, přece jsem uhádl, pochopil teď že zítra, až vyjde úplný měsíc, na horách budou tančit a slavit Kithairón za to, že chránil Oidipa, bezmocné dítě a byl mu otcem i pečlivou matkou. Kdo jen tě, Oidipe, přivedl na svět, byla to neznámá víla, se kterou ulehl do hebké trávy mladý a rozkošný bůh? Nebo to byl bůžek vína, který tam v jeskyních stinných objímá veselé nymfy? Zítra, až úplný měsíc na nebi vyjde, bude se tančit a slavit, Oidipa přivítá znovu Kithairón, jeho hora. Oidipus Je to ten pastýř, na kterého čekám? S tím mužem jsem se nikdy nesetkal, ty jsi mu věkem nejblíž, ty bys ho měl znát. Náčelník Je to on, ano, poznal jsem ho hned, chóru býval dřív pastýřem u nebožtíka krále, oddaný mu byl jako málokdo. Oidipus A ty, co přišel jsi k nám z Korintu, mínil jsi tady toho? Korinťan Ano, je to on. Oidipus Pohleď mi, starý, do očí a odpověz po pravdě na otázku: bývals Laiův sluha? Pastýř Narodil jsem se v jeho čeledníku. Oidipus A cos měl na starosti, jakou jsi měl práci? Pastýř Sloužil jsem u něho, teď pasu v horách stáda. Oidipus Kde nejčastěji? Pastýř V roklích Kithairónu. Oidipus A potkal jsi tam někdy tady toho muže? Pastýř Co s ním má být, kterého muže míníš? Oidipus Před tebou stojí. Viděl jsi ho někdy? Pastýř Mám špatnou paměť, nevzpomínám si. Korinťan Já si však, králi, dobře pamatuji, že jsme se v těch horách spolu viděli. Pásl tam svoje stáda, vždycky od jara až do podzimu po celé tři roky. Bylo to tak, jak říkám, nebo nebylo? Pastýř Možná máš pravdu, ale je to dávno. Korinťan A teď dej pozor: dals mi nemluvně, abych je doma vychoval jak svoje? Pastýř Co vlastně chceš, proč na mne dotíráš? Korinťan To nemluvňátko stojí před tebou. Pastýř Aby ti jazyk uschl! Mlč, proboha, mlč! Oidipus Jenom ho neokřikuj, sám bys zasloužil citelné pokárání za ty vytáčky. Pastýř Dopustil jsem se, pane, něčeho? Oidipus Zapíráš, že jsi mu to děcko dal? Pastýř Nic neví, pane, mluví do větru. Oidipus Po dobrém odmítáš, tak budeš mluvit po zlém. Pastýř Chceš mě dát mučit? Jsem už starý člověk. Oidipus Svažte mu někdo ruce za zády! Pastýř Já ubohý! A proč? Co po mně pořád chcete? Oidipus Dals mu to dítě? A chci slyšet pravdu! Pastýř Ano, a měl jsem tenkrát raděj zahynout. Oidipus Dočkáš se toho, jestli budeš lhát. Pastýř A když lhát nebudu, pak zahubí mě pravda. Oidipus Nesnaž se marně protahovat výslech! Pastýř Už jsem ti přece řekl, že jsem mu je dal. Oidipus Kdes k němu přišel, bylo dítě tvoje? Pastýř Nebylo, dostal jsem je od jednoho muže. Oidipus A byl to Théban? V kterém domě bydlel? Pastýř Při bozích, pane, dál se nevyptávej! Oidipus Musím se ptát a odpovídej nebo - ! Pastýř Bylo to dítě z domu Laiova. Oidipus Potomek otroka anebo krále Laia? Pastýř Nechtěj znát všechno, pravda bývá hrozná. Oidipus Já se ji ale musím dozvědět. Pastýř Říkali o něm, že je králův syn. Běž za Jokastou, ta ti řekne víc. Oidipus Ona ti dala dítě? Pastýř Ano, královna. Oidipus Proč ti je dala? Pastýř Měl jsem děcko zabít. Oidipus To není možné. Pastýř Bála se té věštby. Oidipus Jaké? Pastýř Že dítě zahubí své rodiče. Oidipus A proč jsi je dal tady tomu, pověz! Pastýř Bylo mi děcka líto, doufal jsem, že si je vezme s sebou do Korintu. Ujal se dítěte a v tom je celá bída. Jestli jsi vskutku ten, za koho tě má, čeká tě strašný osud, Oidipe. Oidipus Tak jsem se vrátil tam, kde se mne právem báli, přišel jsem domů, abych zabíjel, miloval v hříchu, v hříchu plodil děti, a tebe, jasné slunce, vidím naposled. Chór Před tváří smrti jsme nicotné nic a kdo se domnívá, že došel štěstí, nese si životem jen pouhé zdání. Když se tak na tebe dívám a vážím, Oidipe, tvůj těžký osud, nemohu o nikom žijícím říci: Ten člověk je opravdu šťastný. Vydal ses na cestu a došel jsi cíle, bohové přáli ti na každém kroku, postavils hráz proti smrti, byl jsi jak hradba, byl jsi jako věž, když Thébanům hrozila zkáza, vyrval jsi smrtící hádanku Sfinze, proto tě zvolili králem, stanul jsi vysoko nad všemi lidmi. Oidipe, ubohý, nešťastný Oidipe, kde je dnes krásné tvé štěstí, osud je převrátil narub, aby ti ukázal veškerou bídu. Jak mohls v otcových stopách proniknout, Oidipe, tam, kam nesmí nikdo bez trestu vniknout? Soudu se nevyhne nikdo, čas skrýval dlouho tvůj čin, dnes ale strašlivě pykáš a já, já smutný nad tebou pláču, Oidipe, nešťastný synáčku Laiův. Musím však po pravdě říci, že poté, co božskému právu stalo se zadost, my všichni oddechli jsme si a Théby procitly ze zlého snu. Sloužící Vy, kteří jste se narodili v Thébách a zůstali jste věrni Labdakovu rodu, veliký smutek na vás dolehne, až dozvíte se, co se přihodilo. Nejtěžší ze všech zel je odedávna to, kterým se lidé navštěvují sami a všechna jezera a řeky na světě nemají tolik vody, aby postačila očistit dům tak hrůzně poskvrněný. Náčelník Co se nám zatím k sluchu doneslo, chóru i tak je strašné. Ty chceš něco přidat? Sloužící Jokasta není, Jokasta je mrtva. Náčelník Nešťastná žena! A jak zemřela? chóru Sloužící Sama si vzala život, vám se poštěstilo u toho nebýt, my však viděli zblízka tu hrůzu - Jokastinu smrt. Když rozrušena vběhla do vnitřního dvora, rvala si nehty tváře jako šílená a utíkala rovnou do ložnice. Tam rychle přirazila dveře za sebou a volá dávno zabitého Laia a vzpomíná na jeho dávná objetí. Naříká nad lůžkem, na kterém Laios zasil do Jokastina klína sémě vlastní smrti, na kterém laskala se s Oidipem a rodila mu krvesmilné děti. Jak si pak vzala život, nikdo neviděl, protože náhle vběhl Oidipus, chce, aby podali mu oštěp nebo meč a s řevem jako smyslů zbavený, hledá svou ženu, běda, spíše matku o dvojím lůně, svou i vlastních dětí. Nějaký démon, my jsme mlčeli, našeptá zuřícímu, kde je Jokasta, a jako by jej hnala cizí síla, se strašným výkřikem se vrhne proti dveřím, vyvrátí těžká křídla z veřejí a jako šílený se vrhne do komnaty. A tam jsme uviděli viset Jokastu se smyčkou zadrhnutou pevně kolem hrdla. Oidipus vykřikl a přeťal mečem provaz a složil mrtvé tělo na zem ložnice. Co pak se stalo, bylo strašlivé. Vytrhl z Jokastiných vlasů jehlice a vrazil si ty zlaté šperky do očí. "Ať moje oči zvykají si na tmu, nechci se dívat," křičel, "na své utrpení a na to, co jsem spáchal na světě." Tak naříkal a znova, stále znova vrážel si ostré jehly do očí, až vytekly mu z důlků zřítelnice a po tvářích mu tekla černá krev, ne po kapičkách, ale jako příval. Tak neštěstí je zahltilo oba. Náčelník Ubohý Oidipus! A už se utišil? chóru Sloužící Chce Théby opustit a podrobit se klatbě, kterou sám vynesl, je ale bezmocný jak malé dítě, někoho potřebuje, kdo by mu ukazoval cestu v temnotách. Křičí a volá, aby mu otevřeli bránu a ukázali lidu otcovraha, jenž s vlastní matkou - ne, nemohu dál! Náčelník Jak úděsný je pohled na tvé neštěstí, chóru jaké to šílenství tě posedlo a který démon, Oidipe, tě strhl až na dno propasti, kde všecko lidské končí! Ach, ubožáku, chtěl bych se tě zeptat na tolik věcí, prozkoumat a zvážit tvou nevinu i vinu, avšak bojím se, třesu se hrůzou, nenalézám slov. Oidipus Ohó, ohó, kam zavedla mne nešťastného slepota, ke komu dolehne mé skučení a kam, do jaké prázdnoty jste uvrhli mne, bozi! Náčelník Do hrůzy bez tváře, do ticha bez ozvěny. chóru Oidipus Ó, jak mne zmarnila noc, zazdila moje oči, nikdo ji nemůže zbořit, nikdy se nevrátí den. Náčelník Ubohý králi, zlo stíhalo zlo, chóru na tebe zbylo strašné utrpení Oidipus Ty aspoň nebojíš se se mnou promluvit a cítíš se mnou, poznávám tvůj hlas a děkuji ti, dobrý člověče, že si mě neošklivíš. I když moje tma svět zakrývá mi, já tvůj soucit slyším. Náčelník Kde jsi vzal odvahu a kdo ti dal tu sílu, chóru abys to dokázal a oslepil sám sebe? Oidipus Bohové přísní, neúprosní bozi tak naplnili míru útrap mých, že jsem si oči probodl. Vždyť k čemu by mi ubohému byly? Na tom světě nezbývá už nic, nač bych se mohl bez bolesti dívat. Veďte mě, přátelé, odtud, vzdalte mne z města jak nemoc, jsem proklet nejtěžší klatbou, odporný lidem i bohům, jak nikdo na této zemi. Náčelník Jestlis vše pochopil a nic si nezakrýváš, chóru potom jsi dvakrát bědný, králi Oidipe. Oidipus Ať proklet je, kdo tenkrát na horské pastvě odňal mne smrti a rozvázal pouta, ošetřil zraněné nohy a vrátil mi život. Měl jsem tam raději zemřít, svým drahým i sobě bych ušetřil žal. Otcovrah předal matce své símě, on, který sám vyšel z jejího lůna. Jestli je na světě nějaké zlo větší než veškerá jiná, potkalo mne a já jsem je poznal. Náčelník Nebylo dobré, co jsi udělal. chóru Oidipus Nač by mně byly oči! Kdybych sestoupil teď do podsvětí, copak bych tam mohl pokojně hledět na otce a matku? Na zemi bych se mohl ještě těšit pohledem na děti, ty za nic nemohou, ale já nesmím, tak jak nesmím nikdy zahlédnout vodu v studni, v sadě olivu. Jak bych se mohl dívat druhým do tváře, to bych už nedokázal, bylo by mi snáz, kdybych i ohluchl, se zrakem ztratil sluch a smysly zamkl na dva západy. Musí to být tak úžasné a sladké zbavit se pocitů a nevnímat už nic. Ó Kithairóne, tichá moje horo, proč ses mne ujal, proč si mne vzal smrti! Ó Polybe, ó Korinte, mé město, alespoň podle jména, ve tvých ulicích jsem vyrůstal a se mnou rostlo zlo, ukryté uvnitř jako v krásném plodu červ. Ó křižovatko nad údolím v křoví, úvoze o třech cestách, ty jsi pil krev otcovu a jeho vozatajů, kterou tam prolily mé zlořečené ruce. A potom krvesmilstvo! Co je větší hnus? Při bozích, zabijte mne, navždy zahlaďte, zahrabte pod zem, já už nechci být. Náčelník Přichází Kreon, na něho se obrať, chóru on jediný dnes v Thébách po tvém pádu má právo převzít vládu nad námi. Oidipus Ach běda, Kreon! Co mu nyní řeknu, co mohu očekávat od muže, kterému jsem tak tvrdošíjně křivdil? Kreon Nevede mě sem výsměch, Oidipe, a nechci připomínat staré křivdy. Vy ale, když už ztratili jste stud, bojte se aspoň bohů, nevystavujte dennímu světlu obnaženou hrůzu. Co nejrychleji odveďte ho dovnitř. Jen pokrevní se smějí zblízka dívat na strašné Oidipovo neštěstí. Oidipus Jsi ke mně dobrý, Kreonte, z nás dvou jsi lepší ty a proto bych tě rád o něco poprosil, co bude i v tvůj prospěch. Kreon Co po mně žádáš a co tolik chceš? Oidipus Vyžeň mě z Théb a někam daleko, kde zemru sám, daleko od lidí. Kreon Musím se s bohy nejdřív poradit. Oidipus Co řekli bozi, bylo zcela jasné: jsem otcovrah a musím zahynout. Kreon Tak zněla věštba, doba je však zlá a bude obezřetné dotázat se znovu. Doufám, že tentokrát už bohům uvěříš. Oidipus Odejdu do hor, tam, odkud jsem přišel, vrátím se zpátky na svůj Kithairón, ta hora určena mi byla za hrob. Jokastu pohřbi, byla to tvá sestra. O syny nemusíš se starat, Kreonte, vyrostou v muže, poradí si sami. Mé dcerky ale, co si počnou dcery, sedaly s námi u jednoho stolu, rád jsem jim dával jíst ze svého talíře, ty neopouštěj! Kdybych mohl teď sevřít je do náruče, vyplakat se u nich ze svého bolu! Slyš, ó Kreonte, jsi šlechetný a snad se slituješ, dej mi je přivést, moje hrdličky, ať mohu se jich aspoň prsty dotýkat. Někdo tu pláče. - Ty ses, Kreonte, nakonec smiloval a splnil jsi mou prosbu. Je tomu tak, smím věřit svému sluchu? Kreon Rozkázal jsem je obě zavolat, vím, Oidipe, jak hrozně po nich toužíš. Oidipus Dík za laskavost, dobrý Kreonte, nechť bozi chrání tě a jinak nežli mne. Ach, děti moje, kde jste, pojďte blíž, nebojte se, to bratr vztahuje k vám ruce, které oslepily otce! Děťátka moje, co vás očekává, lidé vás budou urážet a tupit, vyčítat otce, krvesmilnou matku. Až jednou dospějete, kdo si vás pak všimne, zemřete bez mužů a samy, bezdětné. Ty, Kreonte, jsi jejich příbuzný, starej se o ně, jsou z nich sirotci, nemají nikoho než tebe. Kreon Už přestaň naříkat a vrať se do domu. Oidipus A proč mě nechceš poslat do vyhnanství? Prosím tě o to! Kreon Trestat smí jen bozi. Oidipus Jsem bohům odporný. Kreon Pak jistě vyplní tvou prosbu. Oidipus Mohu ti věřit? Kreon Pojď a děti nechej zde. Oidipus Neber mi je! Kreon Už zas chceš, Oidipe, dosáhnout všeho? Přestaň přikazovat! Už jednou jsi měl všecko, dnes jenom tma je tvá. Náčelník Jsme vydluženi půjčil si nás čas chóru komu nás jednou vrátí, nevíme tak jako nikdo neví kdo splatí úrok z našich životů A nikdy není záhy ani přespříliš zato však často pozdě Oidipus chtěl poznat pravdu ano po celý život o ni usilujem nechtějme ji však mít dokonce vlastnit jako sandály a dům Nepatří nikomu a všichni oslepli kterým se podařilo prohlédnout Takový byl i případ Oidipův a bozi - pokud o ně jde nejen oni nám i my máme co bohům odpouštět