1. Iusti iudicem non timent. 3. Contra vim mortis non est medicamen in hortis. 4. Auctoritate
   regia monasterio villas cum iuribus et libertatibus donamus. 5. Statim post Ottacari mortem
   marchio Otto, cognomine Longus, cum militibus suis in Bohemiam properabat. 6. Temporibus regis
   Caroli in civitatem Pragam multi homines de diversis regni partibus veniebant. 7. Scire leges
   non est verba legum tenere sed vim ac mentem. 8. Praefatus sacerdos Iohannes in suis ad
   populum sermonibus regem severe castigabat. 9. Multa posse non semper prodest. 10. Domino
   nostro regi oboediemus.

   

   

   auctōritās, ātis, f. – autorita, pravomoc

   cognōmen, inis, n. – přízvisko, příjmení

   contrā (+ 4. p.) – proti

   diversus, a, um – různý, rozličný

   iūdex, icis, m. – soudce, rychtář

   marchiō, ōnis, m. – markrabě

   medicāmen, inis, m. – lék

   mēns, mentis, f. – mysl

   monastērium, iī, n. – klášter

   oboediō, īre (+ 3. p.) – poslouchat, být poslušný (4. konjugace, oboediemus = 1.
   pl.

   ind. pres. akt.)

   post (+ 4. p.) – vzadu; později, po

   praefātus, a, um – dříve řečený, zmíněný; tento

   rēgius, a, um – královský

   rēgnum, ī, n.  – království

   rēx, rēgis, m. – král

   sacerdōs, dōtis, m. – kněz

   sciō, īre – vědět, znát, umět (4. konjugace, scire = inf. pres. akt.)

   sermō, ōnis, m. – řeč, kázání

   statim – ihned

   tempus, oris, n. – čas, doba

   veniō, īre – přicházet (4. konjugace, veniebant = 3. pl. ind. impf. akt.)

   vīs, f. (v sg. jen vim, vī, pl. pravidelně vīrēs, ium) – síla, násilí,
   působení