plikovanější, neboť její obdiv k otci způsobuje vedle udržování mateřského superego také intemaíizaci ego-ideálu z jeho strany. Tento ideál jí. však vytyčuje takové aktivní cíle, kterých jako žena nikdy nebude moci plně dosáhnout. .Pokud díky jistým faktorům v jejím vývoji je podnět k dosažení těchto cílů dostatečně silný, obtížnost jejich dosažení může jejímu úsilí propůjčit vzmacf), který v kombinaci se schopností sebeobětování, odvozené z mateřského superego, dává ženě v individuálních případech schopnost velmi výjimečných výkonů na intuitivním plánu a ve specifických oblastech.'159 Pro chlapce je přechod k otcovskému superego jednoduchý - ideál který přebírá ze svého otcovského vzoru, je pro něj jako pro nositele mužského pohlaví dosažitelný a realizuje se v tvůrčí práci.
159 [Ibid: 196].
82
4. Jacques Lacan
4.1. Imaginární a $YmD°ucká rovina ustavování subjektu
Ustavování identity subjektu - jeho .identifikace" - probíhá, podle Lacana ve dvou základních rovinachTkteré jsou zároveň dvěma stadii psychologické on-togeneze - v rovině imaginární (s důrazem na etymologický kořen v latinském ~ ŕmggo - obražTa v rovině symbolické. Tyto dva stupně konstituce subjektu mohou být nazvány identifikatíj)rim^^                     První stupeň, pro nějž je charaktensfa^                                                      Lacan ;s%díem"zrčádlá7 neboť jeho paradiqmaíejn-ie-pQStupné,jQzpoanáyání.se,.dítěte3r-zrcadle,.jeho.. identifikace s obrazem svého těla, se svým dvojníkem.160 Duální a obrazový charakter je v tomto období charaHeristiclcfi pro "ostatnívzťáný^íťěťékjě-" ho okolí. AiLiíž sejedná o vztah k hračkám, jiným dětem či matce, vždy nese rysy^yztaHu ^eldy^niígljenž i ve syéjinäkósti jejřéce[stejný - je odrazem i. obrazem"jáľYztanlľ^^                                                            mezi já ajíruhýr^^                                dddeb^ícťmiez^
"ri^mTp^uie^re^Ödy^___.„__—-____
Freud oznaap^Qjstgy iA^^^ú^^^^ý^c^z^isejDX3^rv$_ za-_
^9MÍUg^gLJiMgÍHŽnj~Šij^s 'okoTňjm^větemu Snaží se udržet tento podTjecTnotya vs^moäprostr^
Slast spojenf je vsiFnářusovana okamžiky absence matky které působí strast. Pfvnf'obranöu proti neuspokojenému přání je halucinace uspokojení (tuto |unkci_v_pozdějŠích létech života plní sny). Opá^vaňé™ňe^óTc67ěňT^vIém BatLJtopi^ejirM^
dáyi^pňndp reaúty". Freud na malém chlapci pozoroval, jak se učí zvládat, a do jisté míry kontrolovat absenci matky tím, že odhazuje a .pak...zase. bere. naviják na vlnu, říkaje přitom jfort_a da.162 Diky ujišťování se o návratu ob-
*7ě^^í^^Bftě^icryJdo^jehcr^^                     si uvědomuje objekt jako na
něm nezávislý a olldělený. Učí se zvládat matčinu nepntomnost prostřednic-
Jvjmjejí symbolizace a^c^äkôvanír^          "
Jak upozorňuje Cicaném inspirovaná Mitchell, původní stav symbiotické ie-
160  [Lacan 1966g: 93-100]. Výklad základních pojmů Lacanovy teorie v této sekci vychází z jejich interpretace v [Fages 1994].
161  Jato touha po jednotě s objektem či parciálním objektem a nebezpečí jeho ztráty, jak Freud neustále zdůrazňoval, není totéž co pozdější touha po jednotě s jinou osobou. (Z hlediska de-priyace tedy hrozba či provedení odstavení prsu není totéž co hrozba kastrace.) Na druhé straně to však posléze subjekt začíná interpretovat podobně jako své pozdější vztahy s jinými objekty: odstavení pak může být viděno prizmatem strachu z kastrace/ [Mitchell J. 1974: 382]. '«■ [Freud-1998a:-9-57]: -      ■                             .......
83
jdingsji, který si zpětně představujeme jako identitu či splynutí se substancí nebo objektem, neodpovídá této představě. Předchází totiž samotnému odlišení přítomnosti a absence, plnosti a prázdna, o než se vždy již opírá idea identity, substance i objektu. Původní stav není néčimjmoáffirn - jp sám po-zadím, na němž se teprvezaaieodlišoyat ,něco" od „ničeho". Není iedjaQstí_či
'jédhót(k)óu, ný^ržiiulpu; ^Aby vůbec existovalo íedno, jsou zapotrebí_dya,..byl. ^Y^l^^íZLs^^^^tUgB.-9^razem v zrca(ue. Nula není se seboiUden-
"tická, zatímco jeden - jako všechny objekty - j£1Jdeajuily_evo^je^]tyMM. Uče lack)... a spč^sTr^onW^bpreďu^TôľOô Wlojp^jatoJa^Jšřa^^yJ^ ní je pak v zrcadlové hře vyvoláno jako objekt ajeho pepřítomnost.... Tím, že
"libjevilÔ prosT^^                                                                   dítě - díky sa-
motné povaze tohoto činu - proyždy_toužit po nevztahu a neidentitě Nuly. Jak to vidí básníci a mystikové: být ve stavu jednoty - jedno se světem' - znamená stát se asubjektivní Nulou, z níž jsme vzešli."163
Lacanovým slovníkem řečeno se jedná o přání návratu na rovinu nepřecV rnetaé^nejd^^
iiaínTTnm^pňaíréyT^                          (le symboRgue)^ které zobrazují^
^značujťreali^0^e^^)~J^rnTjé'ťedý v tomtolacanovskémimysIu_pro^_ tiklademVěa/jfo^^
[bolů, představ; znaH^Tedy v podobě reprezentOTanýd^ředmětů. Reálnoja^ ko původní .nuIa^^ělFcTšyň^Tízaa vytlačuje vně sebe - není představi-
~ telné, re^rézentoTOťěTňTV^podobě"objektů Ve světě, není symbolizoyatelňe ani vyslovrtelné. Je lědjTz^Iěllisl^i^^                                    řádu „ne-
možné" - je mimo možnost zoťmetíT^^^Oa^PĚií^^vnqiiíáoaŠt^
;THjeK<n^^                                                              kultury, je mankem_
manka, je dusivýmT^tmolnateřského téla^je zde dříve, než se_tcjo_tgIajB£Oi.
. strednictvím své opakované nepřítomnosti stane pro dítě odděleným^zobra^ zffeTň|m'aj^                                             ~
Reálno je nejprve překryto vrstvou imaginárna, ustavovanou ve .stadiu zrcadla",1** v němž se dítě začmá;postupné~^eTěncovat z"puvodni symbiqticjj^ jednoty s matkou. Druhou stranou teto°Biferertciace je přání náyratuľ^Ô^
"přáni znoyuijechiocéniJe takpOomíněno odTisénim. Na rozdíl od f^^logické^ potřebyle toto pranTv principu neu^jOié, neboť se_nevztähuje k objektu__
„täc^óirv^še'^'vzdy"prgdstavufej, nýbrž k reálmT)äko „nulovému* prastavu^, existujícímu přeď rozdvoj ením_na-Suhie&Ľa^                      se k tantažlP
CLdosažení tohoto předobjektového stavu za Dompd p^^jL^rroím obj^em PrP.. fotě ve ..gj-gdiu zrcadla je matka_Je touHšenče matky, lcterá TyFám3M3o. vědomí odpojenostt od.objektu.a yriu^ájnu přání.ob^yeného spojení,.J)ítě je_ puzeno k návratu, k nové fúzí s matkou. Chce se stát její součástí. Proto ovšem musí být něčím, co jí schází JdusLse, stát výplni jejího prázdna, vy-
...rovnámj&^^                                          To, co matce f jako každéžéiíel schá^
~zí,'a po čem proto touží, je falus^Dítg„du:e_bÝt toubouMJsßlb^fokm,...
143 [Mitchell J. 1974: 385-386]. 164 Oacan 1966g: 93-100].
84
jfa konci procesuýprimárn^ ti. imamnámi identifika^-koV na konci sta-
^straněru^Truce s podřízením se svému obražuTÓčích druhéj^,_j£dv_tou^ liTsvenrratkyrgl^^                                       tak paradoxně znarnenájia^
prosté podrobení se druhému^Nesoulad s fenomenologickým, potažmo exis-tencíälnim pč^ím^álštvTje" zřejmý: jástyí se od počátku ustavuje jakožto ob^ ^laxT.druhení a pro. druhého, a v narcistním identifikačním splynutí .dokonce. ;atóa druhý - jakožto otisk jeho projekce. Druhý není vnějším subjektem, -který"by se náhle vynořil před již existujícím já. Je naopak nejpůvodnějším počátkem já. Ná£odoba^_zvnitiňPj^^ konfrontace snímj^a^j^í^ "zln^zeMTDltesela^^
Trúhým uvnitř sebe, je vždy Již jiným, který se na mne dívá.______
^^c^TupläTruTliä^röbTem konstituce subjektu strügüralistickou poučku_ o prvotnosti vztahujuffiéTenčTpřěd esencemi a idelögarm/g^Igjio'asHtu
jjsěnčoj^]^^
Jy]jdJišm^jÄ^^ ráz, jako Jffio]mfneTí3o^
l|[BlízI«)|^                                                   stadiu zrcadla tato distan-
celíeustáltT vyplňována a „subjekt" a .objekt" mají sklon splývat v jediném symbiotickém celku. To odpovídá touze dítěte po nastolení původní jednoty. Jak bylo řečeno, tato jednota je mytická, neboť na onom pomyslném počátku neexistuje totožnost (identita), protože v ní neexistuje odlišnost (diference). Subjekt může být zpřítomňován jen prostřednictvím protikladu mezi svou nepřítomností _a přítaAšR^^^
hnCmiž^Xinov\iobjev^vání-.--ZacnYcuje se a přibližuje pouze prostřednictvím oddělování se od sebe a vzdalování. Nejenže k sěbe-zachycení potřebuje získat sěbe-odstup představovaňy~žmizenirn ze zorného pole zrcadla, ale navíc se může zachytit vždy pouze jako jiné či očima jiného nebo jiných. Může se tedy zachytit jen ve zprostředkované podobě - tedy jako od sebe odlišné a .cizí", nikdy ne bezprostředně - tedy jako totožné se sebou a .vlastní". V tomto smyslu jeJádremJažp£ho_^ řene jáství neleží vztah k vlastnimikiťÝbri^zta]^^ n^W^ejpr^Mnos^
níidentita je ustavenajen.yztahem k něčemu mimo sebe - je dána pouze pro- . střednicím dife^^                                  nastolení totožnosti já je odíiš:
--öösL^^Äj^ulr^n^^Dalsi podmínkou je ovšem popření této odlišnosti. _ Jástvľnení nicjmeho než intra-su6jeictivní vztah, v němž se internalizuje a popírá vztah inter-suŔj'eŔtiwí - spočívá v sedimentaci libidinózně obsazených obrazů druhých, které jsou díky primárnímu narcismu interpretovány jako součásti jáství,                       --—-----—^
Po imaginárnu přichází s^mibolično^o další vrstva ochranného^futjru od-^
85
.skutečnou a obrazy navozovanou) fúzL165 Tímto aktem začíná proces sekun-dárj&idejÄkace^dir^                                    touhu být touhou mat-
ky - falem. Vstupijo^ymbolična spočívá y syň^^řř^^^JpTrtr ntrpm ' foerý vstupülemezi ně a matku. Oproti^najojenéjriadické hře_zprostředko- -_ váni se předcházející dualita stadia zrcadla jeví jako bezprostřednost. Absence niaíjäQ^^
^^^^J[5^Í^53äCrepŕézentováno jménem^otce^Jáej^od^zuje kněprltčSně.matce.Falusoddejuj^lňáTkuTdTťěliěn[MpJojirlr^rri pnhlavím ^j)emsemj^ýbrlJehp_symbolem a zároveň symbolem (jmény) otce. Tak nastupuje ozna&iicKjméno oi:«niäTňTsto~íJZr^č^
na.míste^siffmlSBfc^ti^oťmm^riernmeZi"ditě^a' máSlTnahrazemm:^ jratahu.pbKaznéJúze,^r^e^
i.záporem-Qfece.^idipovský komplex je vyřešen přijetím tohoto, jména' j_l^
. ho]o ^jn^^r^jejü^                                       a,. zárpy.eň^^ijiJ32načo:_ "~
vanou věc a smířením se s tím, že přístup k .věci" - k rejjnu - zůstanp p™- '
V primární, imaginárníjjjentifikaci se dítě sjednocuje s matkou jako falus " tj. objekt jeiTtouhy a {complement igíKô^rázdňarSéj^j^m^ symboUcItó identifikace je založena na zrušení této narcistické symbiózy: na popřeni dítěte jako falu, na jeho „kastraci", oddělení od matky. Chlapec zvládáj&£a^qí^__ kleštěriflil^                                                              akcepuijejá-
TopCjlí^jejsice p^ozat^zRvineiěho sexuálníjreejnoci^^^^
íiOsvou šymboficKou jgstraci přijme. Ztotožňuje se s otcem jako vlastníkem __ ^^^3Y.^9ÍLQ|k^poz3ěji_získat přístup k jinéženě,_než jejehojmatka. Jak touha po matce, tak touha mít otcůyfaius (jehož prosťrecínictvímLaeTze ďq^"
substitut - je již explicitně symbolizováno pouze zákonem, tedy moretlmm^" ImpSE^JO^zstójí čmTii^érp^
"^ýTo yystřMaiyo^sejam^rmm ztptö^otce.
'HaÝTeh^na^ev^ntpovíaT, symbolldje jta^íuiinliam^u]? spfrnutí se svým „obrazem v druhém (typické pro stadium zrcadla)Tdsfa^n^n^ngéemtohoto_
splynuti. Prárdno po falu je zapběno symbolem falu. lustrační a oidipoyský .^^Ekoayiäl.^ do_svCta jazykových symbolů, znaků zasftm'ujícícline-
pritornné věci. Vstup do symboKckČKÓ~šta13Í^^
nárniho stadia.jggfemJtMl^ ^no zbylé po spojení s matkou slovy, kterými totom^zfeo^j^niejipvává.
Nej^ítomnost ma^^^vlěm zpuso^enrWémľT^jménování otce dítětem^
takjTTäöa^^^^                     se dítě ^Wá^rísíu^níkémTrdské - "tj. sym-
„JiolyJlznak^t;^ , cjyihzace, je přechodem od animálního bytí ďo bytľir<Ekeho. V^m^še^näky,
symboly, slova stávají zástupd a žprostreďkovatelf nepřítomné plnosfi."
m Následující charakterizace symbolična a klíčové funkce falu v jeho ustavení a reprodukci Čerpá především z [Lacan 1966a: 237-322, Lacan 1966e: 685-696].
86
Tímto přechodem je imaginární splývání nahrazeno klouzáním od symbolu ksymbolu^od signifucairtú~k^s'i^ifikantlirŘětěz sigmfiläňEu~je^itom ne-~ Tconečný. le završen na falu jakó~Signifikaňtu transceňdentálním - tedy_tak^
^gejrjíelry teprve otevírá samčHÝ.^pstc£iigriÍ3kai^^tu^o signHiHceje^ vstupem do světa &uj^nj£oj?gros^ roäní Rzprostřeďn^
'Tcfiôpnôšťŕ píozem či tělesné: sue,ale x.tpm, ze zn^naTá^kon^Jekundár^
-Tdenttf^ŕpä otcem "a^Wm je vyústením nin^iššTížlMi^ konfigurace rodinné triády. Ve chvíli vstupu do světa řeči a civilizace začíná
"být subjektem čtetinovaným svým odlišením od otce a matky. Získává definitivně mužskou či ženskou pohlavní identitu a stává se subjektem touhy.
4.2. Nemožnost milostného vztahu
Symbolizace přítomnosti a nepřítomnosti matky (ono zmíněnéjbrt a da malého chlapce-z^ímo princip s(asti) radikálně mění typ, přání. Kontrast je před-stayoyán^al^ielMsJupují.stavy,J Jak ruší jejich bezprostřední zakoušení 'dptě^^^ ^^tr^ejrosMWánjztahem dvou fonémů.. Zprostředkuj jicIÜkt signifikace -Teči ^j^^                                                           ,
sn^S^Bjěkt neobratíj^ze_kj^dmj[tu^^ "šúblektu. Zádoirje^nňutována jakojíá chci..., nebo -DejmL^aktedyJa-^
lany
může být dodán a potřěbTukójenara přesto je žádost nenaplněná, neboťjpi by představovalo Jakové uznání druhým.xriěmlby. žádajíďdítě.ztrátíla.svéi -autonomní postavení a rozplynulo se znova v syjnbiotiďéjeinciě, Jak_píše vei sv^Fvýkladu^Lacana Elizabeth Grosz: ,Díťě chce všechno, nemožnou plnost; chce být naplněno druhým, chce být druhým, a z toho důvodu nemůže stÄ_ žáíhXžvlaš^nrvěcTZádáláskuV která parade üeböfchce; abyplnost druhého zaplnila prázdno, které je podmínkou jeho existence jako subjektu.*166                        .'""                 .....        '"'
YsíkjyotřebY a žádosti je podle Lacana třetím základním druhemhdského
pjľántloife
EgoKulturou, žádos^a touha jsou spedfcctyji^^
vány znakya fečf^lsmilpfoem "kultury, pro níž je charafaensjigjrostou^
pgraíslml^^
gicW^tíěDýnnastřaně druhé pak tím, co z ní zbylo. neukojenQ_p^xstup.UÍo ;^^nacníXs^Mické^éj^Žáďost implikuje jazykovou fpnmJacU_tedy zprostředkující hru obrazů a symbolů. Protože tato. hra nikde^njejronä^nikde se nedotýká ".věcTo; níž jde" - žádná žádost nemůže být skutečně naplněna.. Motivační pružinou procesu znakovéhô~žprÔstredkování je vidina dosažení
166 [Grosrl990r623.-
87
bezprostrednosti. K němu však z principu nikdy nemůže dojít, neboť sama idea bezprostřednosti je již efektem tohoto zprostředkování. Při analýze touhy si Lacan vypomáhá Hegelovou Fenomeno/b#Íí ducha, především oddíly „Sebevědomí" a »Dialektika pána a raba*, v nichž je intersubjektivní vztah pochopen jako zápas o uznání druhým. Lacan jej analogicky chápe jako touhu po touze druhého.Jouha je podstatným chybením, je: dírou v existenójterá^ nemůže býT naplněna nějakou věd, ale pouze jinou.touhou. Tou^hou^aždéhu. sebevědomého subjektu je, abyjpo„něm toužili druzí.
Ľäčänošalú}ě~mezi širším a užším smyslem termínů žádost a touha: V prvním smyslu mu představují dvě doplňující se strany jednoho psychického fenoménu. Ve druhém smyslu naopak představují dva navzájem nezávislé a kvalitativně odlišné fenomény: na rozdíl od žádosti lásky zacílené na obrazy jiných konečných a nedokonalých bytostí míří touha skrz tyto obrazy (a jejich prostřednictvím) „za" ně. Jejím úběžníkem je bod konvergence ideálního absolutna s materiálním reálnem, ducha a hmoty. Boha a přírody, subjektu a substance. Tento vzmach k absolutní transcendenci ovšem může být i momentem žádosti lásky - ta však je z jeho hlediska vždy jen relativním stanovištěm na cestě k absolutnímu cíli. Zatímo^zádostjásky patří k imaginárnu - k plnosti obrazu, touha patří k symboíičnu - k nezacelitelnému rozštěpuuvnjtř^naku_ a^^EaTTrTOTzůstaýi v obvodu lidí a relativity „tohoto světa",,druhá_na-opak v řětězcíclLsymbolů hledá trhliny,, jimiž by se. mohla dostatJuiepxedr^ metnému absolutnu «světa onoho".
Zatímco žádostí lásky se člověk váže ke zvláštnímu druhému, touhou v silném slova smyslu se otevírá celému sociálnímu poli signifikace. Na obvodu tohoto pole se rýsují kontury transcendentáTního Druhého, jenž ustavuje možnost vztahu ke každému empirickému druhému. Transcendentálni Druhý může být představován jako Bůh Či jako celek daného společenství ve smyslu Durkheimově, podle něhož je božské bodem soudržnosti společenství, jeho klenbou, symbolem jeho jednoty. Takový Druhý tedy již není lidskou osobou, ale spíše místem, na němž spočívá zákon, jazyk, symbolično, komunikace. Transcendentálni Druhý čili Bůh je na jedné straně základem symbolického rádu lidské kultury, na straně druhé je také tajemně napojen na reálno, které se ohlašuje v pudových poryvech našeho nevědomí. Tato dvojznačnost touhy se projevuje ve dvojakosti mužova milostného zaměření, na kterou upozorňoval Freud (3.4.) - jedna strana ho táhne k ženě jako ke vznešené a čisté panně, druhá k ženě jako k nízké a živočišné samici. Dvojakosti touhy odpovídá i dvojakost falu, který zároveň symbolizuje Otce-Boha i sexuální ukojení.
Lacan ukazuje, jak se touha v tomto silném slova smyslu dostává v milostném vztahu do neřešitelného napětí s žádostí lásky. Podle něj je milostný vztah z principu nemožný - partneři se nutně ve svých přáních a.očekávání míjejí. Oba se mohou pohybovat jak v rejstříku imaginárního - žádat po druhém lásku (jako schopnost odpovědi, pozornosti, citu, uznání), tak v rejstříku symbolického - toužit po něm, Pro ženu tato druhá možnost znamená toužit po falu muže a zároveň potom být falem, po němž on touží. Tato její sexuální touha ovšem popírá její žádost lásky; Filosoficky řečeno: to, že se chce stát
8$
mužovým sexuálním objemem, zamezuje, aby jím byla uznána jako subjekt. Většina žen řeší tento konflikt mezi touhou a žádostí lásky ve prospěch druhé alternativy. Jejich sklon k pasivním cílům a jejich narcistická potřeba po přitakání je vedou k uprednostnení lásky a citu před ukojením touhy.167
Muži řeší rozpor mezi žádostí lásky a touhou opačně. Díky převaze aktivních cílů mají sklon k podceňování lásky a nadhodnocování touhy. I sexuálně chladná žena hledající lásku a vystavující se v narcistické póze muži může být ovšem předmětem jeho touhy - to však jen potud, pokud je její nedostatečná touha překryta závojem nedosažitelnosti. Tento závoj mobilizuje mužovu snahu o její dobytí. Jakmile k němu dojde a odhalí závoj, touha vyprchává, neboť za závojem zeje prázdno. Ukazuje se. Že závoj zdánlivě zamezující ukojení touhy byl ve skutečnosti jejím zdrojem. Překážky, které musela touha překonávat, nebyly zábranami jejího uskutečnění, ale naopak podmínkami jejího vzniku. Zklamání po milostném úspěchu naznačuje, že nadhodnocena objektu bylo pouze projekcí mužova narcismu - výrazem jeho přání nechat se odrážet v očích zbožňované druhé, která je jen prodloužením jeho samotného (3.4). Pokud ke zklamání nedojde hned po dobytí, milostný vztah stejně nemůže mít dlouhého trvání, neboť žena, která původně byla objektem fascinace, se v průběhu intimního soužití stává v lepším případě předmětem jeho citu, pozornosti a respektu (tj. lásky), v horším pak lhostejnou bytostí překážející mu v dalších milostných dobrodružstvích. Přinejlepším se tedy manželka z objektu touhy promění na subjekt žádosti lásky a touha si musí hledat jiný objekt v milence.168
Milostný vztah je tedy pro Lacana uzlem, v němž jsou spojeny dva nesou-řadné a vzájemně se vylučující typy přání - Žádost lásky pohybující se v rejstříku imaginárního a touha po falu pohybující se v rejstříku symbolického. Tato přání jsou nesouřadná právě Droto, že falus je vždy oním třetím, který od sebe odděluje milující bytosti. Žádost po lásce povstává z přání dobrat se ztracené celostnosti, jednoty, úplnosti, kterou člověk očekává od spojení s druhým. Naopak touha svou neukojitelností neustále připomíná člověku rozštěp, na němž je založeno jeho bytí. Od druhého jemu podobného ho touha vede k transcendent(ál)nímu Druhému, který stojí na místě, z nějž povstává symbolický řád a které je zároveň tajemně blízko imanentnímu Reálnu.
Romantická láska s jejím přeceňováním objektu (3.4.) je podle Lacana mužským pokusem učinit z druhého jako člověka Druhého jako Boha a v tomto smyslu je idolatrií, pokusem o zachycení nezachytitelného, o zobrazení Boha,
i6T „Proto lze pozorovat, že nedostatek uspokojeni sexuální potřeby - jinak řečeno frigidita - je u ženy pomérné dobře snášeno, zatímco Verdrängung vlastní touze je menší než u muže." [Lacan l966e: 694].
m Jestliže se muži skutečně podaří uspokojit svou žádost lásky ve vztahu k Ženě v té míre, v jaké jí signifikant falu umožňuje dávat v lásce to, co nemá, pak z druhé strany nechá jeho vlastní touha po falu vystoupit jeho signifikant v jeho navracejícím se vychýlení k .nějaké jiné ženě', která může signífikovat tento falus pod různými tituly - jako panna i jako prostitutka. Z toho plyne odstředivý sklon sexuálního pudu v milostném životě, který u muže Činí impotenci mnohem hůře snesitelnou, přičemž je zároveň mnohem dôležitejší Verdrängung inherentní -touze.' -Dbid: -695].—..........     ......
89
zbožštěním jiné konečné a nedokonalé bytosti - jejím nadsazením (hypostazí) do postavení bytosti nekonečné a dokonalé169 (13.6.). Prostřednictvím ženy chce muž dosáhnout napojení na absolutno. Touhu produkovanou mechanismy symbolického rádu chce realizovat na úrovni řádu imaginárního, chce se dotknout Boha v podobě obrazu, ve své .fantazii ženy" (13.3.). Opakované a nevyhnutelné neuspokojení romantické lásky je dokladem nemožnosti takového překrytí dvou řádů - je připomínkou toho, že romantická láska ve skutečnosti není poctou jedné ženě, ale hledáním Boha. Touha, jež by si uvědomovala samu sebe, by musela přijmout nutnost neuspokojení jako doklad radikální Jinakosti svého skutečného cíle, k němuž je láska k ženě pouze cestou. V íľncore staví Lacan proti této sexuálne-náboženské touze muže sexuálně-mystickou rozkoš (Jouissancé) ženy. Tím naznačuje možnost překročení Freudovy redukce ženské sexuality na sexualitu mužskou - falickou. Zároveň však neutralizuje podvratný potenciál této nefalické rozkoše poukazem na její radikální nevýslovnost a nepoznatelnost: v pasáži věnované Berniniho soše Svaté Terezy v Římě přirovnává puissance k extázi, kterou nelze smysluplně popsat.170 Freudova otázka „Was Witt das WeibT tak musí z principu zůstat nezodpovězena.
4.3. Znakovosť nevědomí a primát signifikantu
Živlem touhy je symbolično jako sféra znakového zprostředkování. „Symbol se manifestuje především jako vražda věci a tato smrt nastoluje v subjektu zvěčnění jeho touhy."171 Znaíyejedyjjenejrá^^
hražkou, substitutem věci, jejíž zpřítomnění evokuje tou měrou, jakou_ji.od-daluje. Dítě pqmenOT^                                    se tím na jedné straně tuto
jiejtfítomnos^
-PMiy..ye stejnéjníre, v jaj^obnoyj^e_na^                                 symbolem
^-A-touhou se usíavu]éj'á7Které_mjuyí,.,čj]epe(„y nemz to mluví: vlnou se jim fttí^zÄälj^^                                                                      ustavované
Y.s!uPemj36 symbolična se ocitá osamocenojv^syětě donekonečna ubíhajících^ znakiL Zvěčnění touhy y řetězcíchjnakůjejak zároveň zvěčněním samoty.
Pojlobjíěj^oXyla.primárniMmti^^v.predoldipovském stadiu zároveň podrábeníni:sevsvému.obrazu v zrcadle-druhého, tak i v sekundární, oidipor yské identifikaci je subjekt konstituován v. té míře, v jaké je podr^ěňjyňv Ídům.J(eJrancouzstině i angličtině ostatně znamená.,subjekt_#„Í3ÍséľŕQäik-J ^a\ého,.Subjekt neovládá symboly, aleje jimi ovládán, a.to tim._s.pise,, ~~ :-::_L
1W [Lacan 1975: 83-98].
170  [Ibid: 97].
171  [Lacan 1966a: 319].
90
řetězce jsou zapuštěny v temném nevědomí. Lacanpyská psychoanalýza vy:., chäzí z teze, že »neyědojmjnáj2|d^ těřTárše v něm roz&Eířáváj)o^^
^ff,"Tnázý1cuľ^rijsou nebo byly skutečné nuuveny."'72 Saussure, z něhož Lacan v pojetí jazyka vychází, rozlišuje označující' (sighijiant, signifikant! JTóžnačoyanéil^
lcé>_dnn^é_j^povahY ideální ;.]^y£znamoyojy^^      zna^^yslen^y^o "obrazem označované věci.l7TŽnakspojuje diferenci na úrovni^gnjf^antusjdi^ Ferenci liäHjrÖvnTlig^                                   chlapče označují přítomnost
a nepřítomnost matky. Tyto diference jsou přitom srozumitelné jen v rámci kontextu dalších diferencí a jejich celku - systému vztahové struktury jazyka. Prvotní tedy nejsou předmětně dané entity tvořící .konce" vztahů - ideje na konceptuálni úrovní označovaného Či fonémy nebo grafémy na materiáíní-üröyiii označujícího. "Prvotní jsou naopak nepiedmetné„yztahy ,s.amy ^dife^ rence. Teprve jejich prostřednictvím jsou ustavovány odlišující se konce -předměty.
Jak bylo řečeno, předpoklad, že vztah či odlišnost podmiňují a ustavuj tožnost a stejnost, je jedním ze základních východisek strukturálnímetody. "HdlělírnenrHíférěnce dásíedkem vztažení či porovnání ^y3Již_ejidsjtujracÍL !Q#)oltítr^rraopHk7íěetffi^
<ňterenceJ"4^re^pOMá"ď£'^H^Tkbnců_y^ahu může být zachycenjen pro- _ ~šlřHňlďTTm~wII.^^ ~1ifédnutím~"lrv^
"Oalším zňakům.lrteré jsou s ním v daném kontextu sice spojeny, avšakjsou iirie - identita je zachyJikläLieflji^ÔK^ninrsi tohoT^mT'dä^frznäR'nenL, Taknapříklad definice .stromu' není založena na tom, čím je ve své podstatě čjjJojmuT^
^jiapříklad^ke ,kej^"^ěti^ střukturalisté, jako Foucault č[ ĎerÄ, j^^
mus tím7^~pm[a^OyeSo^n^tu^diff^jff .P.
"Žantu^řeo^ig^^^CTnTgcpri^rnt má převanu                   ^
^slčutelnosl^
"katu, a tak Hál donekonecnOádné označované není plně_ za^Yti^ej^néJako označovaná věc - kazde15aopaTvz3y samo" označuje^ neČoJalšího a funguje_ tedy také jäko^näčujíčír"
Prvotnost sigmfl^iü je spjata s relativizatí protikladu mezi materiální a ideální stránkou znaku. Tato dichotomie je zpochybněna tím, že jsou z dosahu zkoumání vyloučeny jak údajně předjazykové nemateriálni koncepty, tak mimojazykový materiální referent. Nemůžeme nikdy vyjit .před" či .za^Jext a znakovou strukturu - každé označované odkazuje za_sebe k nějakému daF
líHnružňačovanému," a tím pádem funguje samö]äköoznačující. .Prekročepj
m [lacan 1966d: 594]. m [Saussure 1989 (1972)]. " m [G'rosz-1990r93]:---------
91
N'
.textu tedy nebráni nějaké neprostupné hranice, ale naopajk právě to, že žád-
^nThranicenemá. Klouzání, y nčmžj^gnifiIätjeiá£ô£o' znaku" stává signífF ^^tem"mäl6ajiH^..ni^r^ncea je poďmmKou vinárnu znaků - neexistuje znak, který by^byí^o^oj)iteln|"jen slm ^.'s^^^^S^^^Soskssa^^ Jwjretahu s^nSR^ntu"iaji^iifí&ÚT^äJ"žiiak či výraz je srozumiteirjý_jen_ ^í^moznosti_svélw prekladu do nějakého jiného znakuLcl^výrazuľ Znakové
^i^l^JovÍníľ^fl9m.U íedy nekončrdpsažením pezpro
významu, neboť - jak bylo řečeno výšei~ sarp.a,idea £akpvé3ezpj03si£aliiastj .,. jrefetóem' žnakoýěHo zprostM                      jemU-vnějším. .alternatijmímjj
stavem. Nikdy se nedostaneme ,za' metafayjimeton^
zachyceni významu znaku - rovina "doslovnosti je z principu nedosažitelná^ JJŽna<KJíčrpě^ Jdnxbyzakc^ilif^
T:mMnc«tHäkovéH<) zalončed - ^ždéqznačoyané může,být, jam^zna^ír ^to, a^proto jejkaždý m
fínitivňe daného označovaného významu se můžeme ptát co.sánLznaznená^^ _a ťfm jejpočhopit'11" "'"-'- ^~" -'-
^Jazyk a jeho znakové řetězy nemají konce, jimiž by se dotýka]yjpřejijaz£_
:oveTičrprHz^ vž15hlä^KT¥maKú"kTômut^^ jjovnymTvyrTz^^                                                                  zacfry-J"
ať už v P°o^ě_idejí, materiáíních věci, ducha či života. Naze touha dostat se na Icóneč'to-H Jl^íĚyosti]i - do bezprostřední^^
Í2^j?5?!5?rá' žebucfto život vůbec není, j^neb^
£.PJ^otno^^
bezpj^sfedně sjyato třetí východisko^ (post)sj;ru^raÜsmu - prvotnost textu
'jektem.       '         "'"' ' '"                                                           ~-~~~
V'Bchto třech tezích o prvotnosti staví (post)strukturaIismus na hlavu predpoTSIlY'líio^^
k domněle mim^ažykové realitě označovaných idejí, jazyk a znak jsou po-
,kovjjirjiIri:u£elpr£^^                        vychází tedy z primátu označované-
TtoT znamenaného a ideálního před označujícím, znamenajícím a materiálním:-2nalěQšča^
tento sutye^mířnňa" némé^ně_ predjažykoyou realitujc^jL^dobně chápe iu^rajazylíráoziiařovaní i druhý hlavní proud moderní filogofie^-'pôaňaji- ~ cuHAanrfc
ovšem yědomi nemln"näTe~äliiuTdejC nýbrž naraúTtu iaktů^K^n^tsm^_ in|j]šaj3tu^^^                                               a9Slí!ͧĚÍ^^^^É~
%rj3U_ji3mjy^ ^aj^vní^iuš^o^t-iloznačôväním jako slTž^meMním jednoho^označované-
92
ho jedním označujícím -^například mentálního obrazu židle slovem „židle". (Post)strukturalismus ukazuje, že tento vztah je ve skutečnosti zprostředkován řetězcem dalších skmifikantů - každý výraz může být pochopen v jermi-
""nech jiného výrazu, pocTkaždým označovaným významem se sk^^&llT označovaný význam, vů^nemúl"hrajě"první význam ŕbirozn^áíujícího^ Ne^_
""ě^isftrjrisigm^                                                           k jedinému sig-
jlifiKatu.                 ~~~                                    """.......""''""..........
Pravé proto lze signifikaci popsat jako neustálý přechod z jednoho signifi-kačniho aktu~ďo druhého, který nenachází v žádném z těchto aktů ufcotvujicL
Tiod^Jádířprzí^
ti či přítomnosti, ^^b^yylouäla jeho jřylození zajppmocí jiného^naku_či
,znaků.Jazyku schází pomysbé jádro, zakládající znak, v němž by označující7'
~bylo ukotveno pouze v označovaném, které by již samo neoznačovalo nic ji-<
ného. Mofa™* Hn^yr-ní ŕalrnvč adpVvarp - shndy označovanéhoa„rwnařnjfríj
ho - je základní motivační pružinou nahrazováni .jednohg_zna^Jiný^r^^to_ substituce je však nekonečny PfOj^n^níÉ0^ naděje na úplnou adekyagje_ zklamávána tön mě^u,~T"ji^j^noyjL ^                                       dy-
namiku vy]ä^r^jype~na"značená série prvotností - ozna^jírího^předozna-^ čojvairýni^cUÍej^cejtředJo^^ jelde^nXlcTéálním^uemTou^Je^^ 'jmTTfeněŤatSreňT^
m^utelnaTňeboť vytoužený objekt nemá Žádnou^Kenci^ Á^entitu, substanci^ kterou by bylo moŽT^pj^nmit a s níž byJ>yjojiLoi^ vuje jadro"~šgyfcé za hrplTj^Jůouhim^ác^                    hladinou. Sama,
"predstava esence, jádra Q hloubk^jejotiž pouze optickým efektem hry zna:_ Ku na plochT^adme^ěv^TIIl
1 ťodle JáČquéšTDerridylže neustálé klouzání významu, který y žádné interpretaci nenachází své kajiečné ukotveni, pochopit jako hm znakovosti _-. nemá totiž žádný vnější účel jímž je v obvyklém pojetí dosažení předznakového referentu či významu. Proti ňře jako bezúčelné aktivitě stojtpoznfím, prrfce-aJiqĹ. v nichž je znjkjpouhým nástrojem.sloužícím_k.dobývání a.přetváření refereni_ ílTa vyžňamu, kterýJ[£mu~TOe1ši...Zatímco poznání, práce a boj jsou řízeny primátem označovaného (opracovávaného, opanovávaného) obsadu a sebe-středností subjektu, hra se řídí specifickou logikou označující/ormy, která de-centruje jak obsah, tak subjekt. Význam, referent i subjekt jsou ve hře zbaveny domnělé soběstačnosti. Jsou od-středěny a vtaženy do nekonečného procesu nahrazování jednoho znaku druhým. Ztrácejí své domnělé ukotvení vně jazyka a znakovosti.175 Lacanovsky řečeno to znamená, že znakům je zatarasen přístup k reálnu. Zatímco poznání, práce a boj mají za cíl dobytí přírodního objektu či uznání lidského subjektu, a nutně tedy předpokládají předznakovou identitu, hra nahrazujejogiku identity locjkpuJistédiference, z níž tepry_ej?P^-vstává každá identita.JTato diference není sama předmětně uchopitelná jako
-17S-EDerrida-1993 (1967): 177-195].
93
entita prítomná pro vědomí. Díky této neuchopitelnosti je čistá diference nekonečně mobilní. Znamená to, že rezervoár možných identit a významů je nevyčerpatelný a zároveň zcela závislý na variacích v řetězení znaků.
ídlcaiLiLpj^nČD^                                         j. pernda_pjevrapej[jia_
hlavujiaiynizkušenost každodenního používání jazyka a zároveň východiska idealistického i empiricistního křídla moderní filosofie. Su^e^nepoužíyijai zyka a ozn^acuj]cmo"jäkö haštrojé^fža'
oltaTmm^UDTéHům, nýbfz saníle podroben loqice označujícího. Místo aby za pomoa označujícího reprezentoval svet v komunikaci s jmym subjektem.jeto ozna^Io]3^ri^e^^
yeného j ažykä"prédcházír determinuje^ tvaruje .subjekt. jpn?.."spľTisťaviijp jphP^ nejEäkTže sVvplsüje'dö^
tu: JuýsBTsXle jednáš, zatímco já tebou pohybuji díky poutům, jimiž zaplétám tvé touhy. Tak narůstají jejich síly a zmnožují se v objektech, které tě při-vádliJfYrozéřvanosti tvého zmučeného dětství."178 Subjekt je konstituován i ovládán symbolickým řádem, je utkán ze znakových síti7z nichž je vždy vi- * ^eTná""ä"vedomá jen nepatrná část' taHecěllcová logika jejich produkce mu uniká. Od prvních krůčků v říši symbolického, od prvních slov se v jeho nevědomí usazují nekontrolované konfigurace znaků, které vystupují na povrch ve snech, v neurotických symptomech, ve stěží čitelných vzpomínkách z dětství, v idiosynkratických způsobech chování, ve stylu řeči.
Klouzání významů v řetězech znakové substituce (z jednoho označujícího na další) překládá Lacan do psychoanalytického jazyka touhy. Žádný znamenající vztah. Žádné slovo, žádný výraz nezachycuje definitivně daný význam - nepřináší ukojení touhy, nerozpouští signifikant v signifikátu, intenci v jejím předmětu. Intence ani označující nejsou nikdy zcela naplněny, a tím neutralizovány, význam není nikdy plně přítomný ve vědomí, touha nikdy nedospívá k naprostému ukojení. Překiy^igmí^
jyazyk tedy není s IcTdosahnout roviny,doslovnosti a jednoznačnosti, o které snTvedaTTento nereduWatelnýjpr£^
mgm~ä"sTgňifiHťem nás "vybfeí_kJomu, abychom šli dál a. dál. Touha po konečném a definHívhrninapIněníje r^eustáíe frust
.^obnovována? Vz<!yjen Částečné naplnění přináší zároveň se zklamáním i slib
možného naplnění v budoucnu. To, v čem se měla definitivně rozpustit inten-
ce - tj. označované - se ukazuje jako další označující, rnlnčTk jinému označo-
""vBíěhW&CTe&~šamo~^                          další označující, a tak dál done-
JconečMľVíčTireT'kFs^                              každý znak jen I dalším zna-T
- Jl^poäWi fconsísřej"ve vztahu signifikace, kterého je schopen v dané„.chyílLlll9. To ovšem znamená neustálé neuspokojení naší snahy definitivně pochopit
176  [Lacan 1973: 232].
177  [Lacan 1966c: 493-528]. ,TS [Lacan 1966f: 40].
,79 [Lacan 1966c 502].
94
a uchopit význam: místo znamenaného, označovaného významu. - ^gnj|itótu_ - držíme v ruce vždy P^^^l^jnanienaiící, označující^ - signifikant. Právě tato neustálá substituce významu znamenajíchiry saussurovskémjpáru^sigr^
ßant / sig^ffié védeHSčlUQ^                                                  jeho ne;
přelo:oatelné"o^3elenosti odreálna jako předpokládaného referentu ťoOy"
rmŤeTeprěíhaz^
tak .není ničím jiným nez řetězem signifikantů slévajících pod svým čarami
další_ signif ikanty a^r^_j^jjD^ylá|Lz^n]^^íty Jniľ^äomeľ^L
V^aja^g^začidvou^á^adních mechanismů tohotojetézeni interpretuje Lacan<^denzQ^aj^^^teré považoval^eud za základní mechanismy snu, za pomocí koncepttj^ra^^
"važoval za základní tropyjazyicaffi Jakobšoh sám hayJ^aLEEJSllLí^í^.6"
!ŤÍžlÍčTlÍLä~5äi^^
**S
ricftýď? (tjT kombinaBnč^čhTvzfalíu1 mezí znaky. ftpstrednictvím paradiffmaj^^^^.^ tičkých vzHHX^télrelak^son^áaTK metafoře, jspu_z^^^^eho^nte^ü^^^a^ asociativně napojeny na znaky_tomi^o^ntextu vnější, Prostřednictvím syn-t^ľ^'H tagmátfckých vztlhTnaíéžejících k mdonymii jsou propojenyzna^ yJln^kontextu^prffwSéT^řvhí typjyztahu^avLrAajaio^
jednoho tennínu jiným, kteráj^objhá jako(^^^^Druhý typ vztahů spočívá ££**■
<T:
r ^mSľn^JízIie^vi^äné termíny spojují^aTsírší konfigurace. Zatímco se-Afv£^ eKee^rróbíhá na základe po^^n^šji£QJi^^ŕe^_kpmbinace probifiá najákla- -»ä^ý^-
Vo
v
le
dějrirej/osti-jonríguity.
-   Protože nevědomí funguje jako jazyk, jsou podle Lacana dva základníjtro-. py^^ETtakTzaT
regŕ^^^^^térnejm_____^^__^   „.„,.„__
kujejě^EěnT^ř^uným^azem, a täk ďoňeTon"ečrľárOb¥tropy'rHčzgrii"tre" '''vľ'V
jŠÔuôpreny o vztahy re^n^cj^řejm^^^§ěre^se oávíMyj^yztaz^^^
lěu, ale představují pouz_e vztahy znakň_samých,_daných jejic\ podobnostf
vo^ihoö^ektu touhy) generujeřeíěz^áru^dnjch obiektů.^etéz_je nekonečný proto, že každý z nich přinášT\^3yleiy^^ě^^u^^ienL^_ppvzbuzuje,
" "tak dalsQilpdártí.____^        "
^f^yfo^»^3fi^^rW konďengocDse za neurotickým sYjnpjpmem.skrjy.lxiatentní-jjHfc-vJ * podobě něco jiného - to, co bylo yytžsnläaJiffijsnený význam se stává fix-líV- ^i"'"- nínTbodem, kteTf~nä~*sWé~väže Trötjckou energii. Ve svém vytesnení a navracejícím se sympEó1nTjeH:atb energie zmrazená. Toto vzájemné posilovaní vytesnené hloubky a viditelného povrchu sterilizuje a zrigidňuje psychický život - redukuje substituci znaků na neustálé opakovaní téhož. Freud charakterizoval kondenzaci v symptomu oddělením a vytěsněním reprezentované věci od repmentujídho^jmb^^                                       pojetí, které již
180 [Fages 1994: 29].
isi výklad páru metafora a mefconymie čerpá z [Grosz 1990: 98-iOíj.
95
j opustilo absolutizovanou dichotomii věci a slova, reality a jejího symbolu, se /Íedna.oJzoIaciJisiýgJiivelšino]i viználnlchlsignifikantů a ieiichvykázánj do 1 pozice fixních nevědomých signifikátů. Tímto vytěsněním se vyvěšuje jejich '"šBíôpnôšTTirát röl'i"signifi£äntu Ttj. znamenat něco jiného než sebe), a tedy
'také možnost asociace a řetězení s dalšími sígnifikanty. Vztah mezi wtésně-
jným obsahem (tk$J£nifiJrar^
Sadřujfejě^n&iní^Bez tohoto vytesnení by se signifikant, dostal-do-pozice označovaného jen dočasně - vždy by mohl znova zaujmout postavení označujícího, odkázat k dalšímu znaku, a přidat tak další článek nekonečného řetězu. Svou redukcí znaku na jednoznačný vztah označujícího a označovaného. usekává symptom řetěz a zamezuje proměně skrytého významu ve viditelné označujrčír mhto popřením jeho označujících potencialit je význam faiešn£.ah-sojutizován jako označované, jako „věc, o níž jde', jako..dosÍovný,..pravý^ônsäh,_ jádro života. Vytesnení znamená ukončení hry signifikace s jejími nekonečnými variacemi: Můžeme tedy shrnout, že symptom pochopení jako kondenzace (Freud) a metafora (Lacan) zabsolutňuje yytésněnéjjbsahyjjm, že jim bere je-
jich potenci k ojnačoviní^a,redukuje^je_na„pj3.u}ilp^na£QvafléL____
Oproti metafoře-kondenzaci je metonymie-přesun explicitnější s ohledem na_vztah mezi nahrazeným a nahrazujícím teroíněmTOba jsou součástí jed-noho^ólStexHr^přavTv tomto smyslu jsou kontiguitní rpMehlérNaKrazeny_ termín J§^^[jf^ňSnJ"fén^^ežie^7 st'áíe je latentné- přítomen.fy._asocia^_ ^ínTvztähu^e svému viditelnému nástupci. Ťakje neustále qf?v*pna rn^-nošt leho vta^enTďcThry'Hônitikace a výchofliTže slepé uličky jeh.O ahsolnti-~^žace jako~ô~znTČDYan~éhc^^x?de~dm"fH:ävc^^                                      nmnŤ-
nňje náj^£n^doi^d~o~yč~^^^                           řártn a jeho otevíráni si g-
mfikaoiLhře;. Elizabeth Grosz sumarizuje lacanovský výklad dvou freudov-ských tropů následovně: »Metafora či kondenzace zmrazuje a privileguje vytesnené sígnifikanty, nechávajíc je sice aktivní, ale uzavřené v jejich oblasti. Již nejsou podrobeny změně, neboť nemají napojení na vztahy ostatních sig-nifíkantů, a tudíž jimi nejsou promenovány. NaopaWjneJoayniiLčljJXfisimu zj^ává^ěsněný temún. stále v asociativních vztazích ke zbytku jazjka_subi jefó^^ž^vyšvetluje,"že jejievěďomí schopné v symptomatických chyüfch_ zasahovat do védoHfcTlmTuvi^
^IJ^Sí^r^^^^t?^^™'11^ leJ'c^ preďy^doin^mi Či vědomými zá-_^pitlijtemij^ pretacK./^.
182 Dbid: 100-101]. 96
4.4. Hra čisté #diference proti dichotomii rodu
V předcházející sekci jsme schematicky vytyčili ty body, v nichLexistuje shoda mezi strukťůrálismem Lacana a poststruj&arišm^                    Derridy, Deleuže"čí Xyotarda. Z tohoto hlediska se poststrukturalistické,pojetí signifi-_ iace jeví jako prodloužení a rozvedení základních^motivůLacanovy teQ£te rj.a.:_ "kö systematižace a zj^sjoyneni tezí,.které u Lacina často zůstávají zahaleny vjon^Iiköva^
jiem a poststrukturalismem sloužilo uzávorkování ..«post* Kjslovějgp^l^uk-^tgtgfermis'r-V"této"seM bude naopak narýsována zřetelná hranice mezi" lacanovým strukturalismem a poststrukturalismem. V obou perspektivách jdě~~v iiekuťtcuiéufprocesu signifikace:šlmstítuce^"Mplňovamrpúvodního prázdna. Kozdll spočívá v interpreted to^^^^
uggtfrddo osnoy^abs^tizo^mé dichotomie .rodujjprené o lalus jakotrans^] cendentáiní signitilärň^poststrulrturalisté^ oŕeyírq/í. - »dekonstruují' -dichotomii samotnou.
ťodle Lacana majTretězy znaků-náhražek pomyslný ukotvující bod v sym-b oluT označujícím toto prázdnj^ro&re^                jeho naplněni. Faíus~ftT
tränscendentálním signifikantem ve smyslu nutné podmínky signifikace jako
JgkovéT'Äby'Se'slgTftf^
musí existovat první signifikant,. kter4-.syjaiholkuj£^_px^^ rozdíT mezi prítomností a nepřítomností, presentací a re-prezentací. Tento sig_-__ njHKänť^^
jekt přítomný nebo nej^omný. Vztyčení falu jakožto zástupce nepřítomné plnosti je současné s vyhloubením prázdna, které vyzývá další a další sígnifikanty ke svému zaplnění. Symbolická sféra tedy nevzniká odpadnutím od nějakého původního smyslu, ke kterému by vposledku mířila všechna slova: na počátku nestojí Idea, již bychom chtěli zachytit. Význam, k němuž by směřovaly všechny sígnifikanty jako milníky na cestě do země zaslíbené. Neexistuje žádný ideální bod významové konvergence, jenž by sliboval překonání odvozené, stínové existence signifikantů, a tak potvrzoval jejich služebnost ve vztahu k Ideji. NikgJjy_plnM_sjnyslu^^
je počátkem signifikace. Vznik tohoto prázdna ^reluXe^jisJaymím prvního.. sic^fikantuTTrtelrý jejozhačujéTOžhačuje ata^
bua^uaiäľ Nikoliv 'transcendentálni, signifikáL(idea),.- nýbriiranscendentálni sigňifikanťtsýmbol) je tedy podmínkou nastolení sféry významů i základem lidské külfüryv
_,Ne" otce g"Qrc?ejrá absenci matky_jjaj&^ej^^jraáj^ gické manko-je^oinant]^(^^m                                            vecí, nýbrž
jzástupcem véd, reprezentantem něčeho, co neexistuje, známkou původního nedostatku, odjjjhož^ocházeji všechny nedostatky ďalší a odvíjejí se vŠech-
jvy"daIsTperipetie touTiyjj^áyÍ4^otQ^leJaIus není objektem, oteviri-prostor. v němž mohou být repre^atQ^nY--a^dány_QbiektY- Falus nasvécuje scénu
^r^pjTzenface"dílčích předmětůntouhy;které:na sebe navzájem odkazují v^m^
97