Institutum Studiorum Classicorum Universitatis Masarykianae Ars Grammatica Lectio quarta Nomen et cognomen auditoris: Die: Doplňte české významy následujících (slovesných) tvarů a tvary určete: proderimus pare magistrae! possitis (!) utinam ne narraret adeste amicis! monstrentur divitiae! rogareris non essemus Vyskloňujte slovní spojení : Iosephus - nauta validus (Pepek - silný námořník) sg. pl. 2. 3. 5. 6. P. S. Jak vyslovíte -ph- v uvedeném jménu? Vyčasujte větu Potestis tenere fervidum ferrum? (Můžete udržet žhavé železo?) v prézentu a imperfektu (v indikativu i konjunktivu), totéž v záporu: Přeložte: Kdybys dětem vyprávěla novou pohádku, zůstávaly by zticha. (viz slovíčka opakovacího cv.) Nepomáhej zlým chlapcům radovat se z věrolomností. (viz slovíčka opakovacího cvičení) Kéž mohu pobavit jejich dceru pěknou písničkou! (písnička = cantilēna, ae f.) Substantiva 3. deklinace +--------------------------------------------------------------------------------------------+ | PÁD/ČÍSLO | SINGULÁR (sg.) | PLURÁL (pl.) | |------------------+-----------------------------------+-------------------------------------| |NOMINATIV (nom.) |arbor, fulgur^* |arbōr-ēs, fulgur-a | |------------------+-----------------------------------+-------------------------------------| |GENITIV (gen.) |arbōr-is, fulgur-is |arbōr-um, fulgur-um | |------------------+-----------------------------------+-------------------------------------| |DATIV (dat.) |arbōr-ī, fulgur-ī|arbōr-ibus, fulgur-ibus | |------------------+-----------------------------------+-------------------------------------| |AKUZATIV (ak.) |arbōr-em, fulgur (=nom.) |arbōr-ēs, fulgur-a | |------------------+-----------------------------------+-------------------------------------| |VOKATIV (vok.) |arbor, fulgur (=nom.) |arbōrēs, fulgura (=nom.) | |------------------+-----------------------------------+-------------------------------------| |ABLATIV (abl.) |arbōr-e, fulgur-e |arbōr-ibus, fulgur-ibus | +--------------------------------------------------------------------------------------------+ * arbor, ōris f. - strom, fulgur, is n. - blesk; u této deklinace je vzhledem k velice různorodému zakončení nom. sg. důležitější než u jiných deklinací znát tvar genitivu (koncovka -is), včetně délky samohlásek kmene! Odchylky v koncovkách: a) substantiva, jejichž kmen je zakončen na dvě či více souhlásek, neutra se zakončením nom. sg. -e, -al, -ar a substantiva, zakončená v nom. sg. na -is nebo -ēs, pokud mají v nom. a gen. sg. stejný počet slabik mají v gen. pl. koncovku -ium (urbs,urb-is: urbium, mare: marium, auris, auris: aurium). b) některá substantiva na -is v nom. sg. mají koncovku ak. sg. -im (nejčastější jsou: sitis-sitim (žízeň), tussis-tussim (kašel), febris-febrim (horečka), puppis-puppim (lodní záď), turris-turrim (věž), secūris-secūrim (sekyra)). c) neutra zakončená v nom. sg. na -e, -al, -ar a některá další (mj. ta z bodu b)) mají v abl. sg. koncovku -ī (animal: animālī, sitis: sitī, dále často Albis-Albī (Labe), Tiberis-Tiberī (Tibera), Neāpolis-Neāpolī (Neapol), nāvis-nāvī (loď), ignis-ignī (oheň), imber-imbrī (déšť). Nepravidelnosti v kmeni při skloňování mají: bōs (vůl): gen. sg. bov-is, gen. pl. boum (místo bov-um), dat. a abl. pl. būbus (místo bov-ibus); carō (maso): gen. sg. carn-is; iter (cesta ve smyslu Reise, Fahrt): gen. sg. itiner-is; Iuppiter (nejvyšší římský bůh): gen. sg. Iov-is (jiný kmen!, ale voc. sg. = nom.); nix (sníh): gen. sg. niv-is; senex (stařec): gen. sg. sen-is; supellex (nábytek, výbava, výstroj): gen. sg. supellectil-is; sūs (svině, prase): gen. sg. sŭ-is, dat. a abl. pl. sūbus (místo su-ibus); vās (nádoba): plurálové koncovky podle 2. deklinace; femur (stehno) a iecur (játra) mají vedle tvarů femor-is a iecor-is také tvary femin-is a iecinor-is/ieciner-is. Ze zakončení nom. sg. nelze bezpečně zjistit rod substantiva, v této deklinace je potřeba se jej pečlivě naučit, nicméně vesměs platí, že: a) substantiva na -ŏr, ōris jsou maskulina (jména činitelská - arātŏr, ōris (oráč)) ; b) na -trīx, trīcis jsou feminina (jména činitelská - regnātrīx, rīcis (vládkyně)); na -(t)iō, (t)iōnis jsou feminina (substantiva slovesná - scrīptiō, ōnis (psaní)); c) na -e, -al, -ar jsou neutra (mare, maris (moře)); na -us, oris, -ur, uris (viz vzor) a -us, eris jsou neutra (femur, moris (stehno)), genus, neris (rod, původ, Klasse, Sorte)); na -men, minis jsou neutra (nōmen, nōminis (jméno)). Dvojí akuzativ u sloves a) spojení předmětu osobního a předmětu věcného: Docēre discipulōs (předm. osobn.) linguam Latinam (předm. věcný). Učit žáky latinu. b)spojení akuzativu předmětového a akuzativu doplňku (typ Ihn meinen Freund nenne.): Illum (předmět) meum amicum (doplněk) apello. Nazývám ho svým přítelem. (V češtině doplněk v instrumentálu). Spojení akuzativu předmětu a doplňku v akuzativu bývá u sloves: 1) činit, dělat, volit, jmenovat (facĕre, legĕre, creāre, ...), 2) nazývat, jmenovat ( appelāre, nōmināre), 3) mít (habēre: Illum amicum habeo - Mám ho za přítele.), 4) pokládat, uznávat (=halten für) (putāre, dūcere, existimāre, iūdicāre), 5) ukazovat se, projevovat se, osvědčovat se (sich als... erweisen) (sē praebēre, sē praestāre). Vazba akuzativu s infinitivem Česky: Slyším často slavíka krásně zpívat. Latinsky: Audiō saepe lusciniam (l-nia, ae f. - slavík) pulchrē cantāre. Několik sloves v češtině (mít, vidět, spatřit, slyšet, cítit) připojuje předmět v akuzativu a zároveň infinitiv předmětový. V latině je tato vazba rozšířena u mnohem většího počtu sloves, a to: a) sloves vnímání a myšlení (vidēre-vidět, audīre-slyšet, sentīre-cítit, discere-učit se, scīre-vědět, intellegere-rozumět, putāre, exīstimāre-obojí myslet, domnívat se, a d.), b) sloves projevu (dīcere-říkat, respondēre-odpovídat, narrāre-vyprávět, negāre-popírat, a d.), c) sloves chtění (velle-chtít, nōlle-nechtít, cupere-toužit, postulāre-žádat, studēre-snažit se, a d.), d) sloves citových projevů (gaudēre-radovat se, dolēre-rmoutit se, a d.) - u těchto sloves zřídka, e) sloves náležitosti (vyskytují se vesměs jen ve 3. os. sg.) (oportet - je třeba, placet - je oblíbené, líbí se, uznává se za dobré, decet - sluší se, licet - je dovoleno, a d.), f) výrazů označujícíh výsledek myšlenky (sequitur, efficitur - obojí: z toho vyplývá, že ...), g) výrazů se stejným významem jako uvedená slovesa (fāma est - praví se, vērīsimile est - je pravděpodobné, opīniō est - panuje mínění, mōs est - je zvykem, pār est - je vhodné, aby, a d.). Překlad vazby akuzativu s infinitivem do češtiny a naopak: Latinskou vazbu acc.+inf. přeložíme nejčastěji vedlejší větou se spojkou že. Čas a slovesný rod infinitivu[1] ve vazbě přitom rozhodují o čase a slov. rodě přísudku české vedlejší věty. Akuzativní předmět vazby se stává podmětem české vedlejší věty: Audiēbat (audīre: 4. konjugace) semper nostrōs anguēs innocentēs esse. Vždy slýchával, že naši hadi jsou neškodní. Kde je to možné, můžeme vazbu acc.+inf. zachovat i v českém překladu (viz větu zcela nahoře). Při překladu do latiny si nejprve musíme uvědomit, zda česká vedlejší věta předmětná se spojkou že bude v latině závislá na některém ze sloves, které vazbu vyžadují. Podmět VV převedeme do acc. (zachováme číslo!) a přísudek na infinitiv. Přitom je třeba zachovat jmenný rod infinitivu (audiō id narrārī = slyším, že se to vypravuje)! Jmenné části přísudku se musí převést do akuzativu (slyším, že je můj přítel smutný = audiō amīcum meum maestum esse). Do acc. je též třeba převést celý podmět (t. j. včetně přívlastků - viz naši hadi ve větě výše) a taktéž doplněk (Vím, že tvůj přítel je dobrým otcem. = Sciō amīcum tuum bonum patrem (pater, tris) esse). ------------------------------- [1] Latina má stejně jako němčina vedle infinitivu prézenta též infinitiv minulý a budoucí (v obou jmenných rodech).