Institutum Studiorum Classicorum Universitatis Masarykianae Ars Grammatica Lectio sexta Nomen et cognomen auditoris: Die: Doplňte české významy následujících slovesných tvarů a tvary určete (Některé tvary mají víc významů!): vincam (vincĕre - zvítězit) placebuntur (placēre - líbit se) vinciremini (vincīre - spoutat) paremus (parāre - připravovat) pariemus (parĕre, iō - rodit) quereretur (quĕrī - stěžovat si, naříkat) quaeretur (quaerĕre - hledat) iaceant (iacēre - ležet) iacī (iacere - házet) Přeložte: Nespi! Kéž čtete a píšete také latinsky (doslova: latinským jazykem). Pochválen buď Ježíš Kristus (Iēsūs Chrīstus)! Kdybys nespala, věděla bys o všem (vše: omnia, ium n.). Pokus se vyjmenovat anglické (Anglī, lōrum: Angličané) krále. Kéž jsou našimi bližními (bližní: proximus, mī m.)! Přeložte: Vidím velmi krásnou, velkou a strmou horu. Nezdá se, že je větší než její bratr. Nechci věřit, že je naše škola nejkrásnější ze všech. Adjektiva 3. deklinace: Nezapomeňte na základní odlišnost skloňování substantiv a adjektiv 3. deklinace, a sice „měkkost“ skloňování, tedy koncovky ablativu sg. (-ī) a genitivu pl. (-ium). Připomínám také základní rozdíl mezi adjektivy jednovýchodnými, dvojvýchodnými a trojvýchodnými: u jednovýchodných má v nominativu sg. každý rod svůj vlastní tvar, u dvojvýchodných jsou v nom. sg. stejné tvary pro maskulina a feminina, odlišný je tvar neutra; a u jednovýchodných je potom nominativ sg. pro všechny rody stejný. 1. POZOR: Komparativ všech adjektiv, který je také adjektivním tvarem 3. deklinace, se skloňuje jako substantivum, tedy TVRDĚ, tj. neplatí o něm to, co je výše napsáno pro deklinaci adjektiv 3. deklinace. 2. POZOR: Také participium préz. akt., přestože je to z gramatického hlediska slovesný tvar, se skloňuje jako adjektivum a zčásti i jako substantivum, a sice v abl. sg. je koncovka -e. 3. POZOR: Existuje skupina výjimek, adjektiv, která mají tvrdé, anebo zčásti tvrdé skloňování. Jen základní příklady: vetus, eris (-e, -a, -um); pauper, eris (-e, -, -um); dīves, dīvitis (-e, dītia, -um); memor, oris (-ī, -, -um). Stupňování adjektiv: +--------------------------------------------------------------------------------------------+ | | Komparativ (2. stupeň) | Superlativ (3. stupeň) | |----------------+---------------------------------------------+-----------------------------| |cār-us, a,|cār-ior, ōris (m., f.); |cār-issimus, issima, | |um |cār-ius, iōris (n.) |iisimum | |----------------+---------------------------------------------+-----------------------------| |brev-is, e |brev-ior, ōris (m., f.); brev-ius, |brev-issimus, issima, iisimum| | |iōris (n.) | | +--------------------------------------------------------------------------------------------+ Superlativ odlišně se tvoří u adjektiv: a) jejichž kmen je zakončen na -er; superlativ má zakončení –rimus, rima, rimum, připojené ke tvaru nom. sg. maskulina: līber, era, erum (līber-): līber-rimus; pulcher, chra, chrum (pulcher-): pulcher-rimus; b) jejichž kmen končí na –l; superlativ má zakončení –limus, lima, limum ale jen u těchto šesti: facilis, e (snadný): facil-limus; difficilis, e (obtížný): difficil-limus; similis, e (podobný): simil-limus; dissimilis, e (nepodobný): dissimil-limus; hūmilis, e (nízký): humil-limus; gracilis, e (štíhlý): gracil-limus. Ostatní adjektiva III. deklinace se zakončením kmene na –l mají superlativ pravidelný (nōbilis, e (urozený): nobil-issimus)). Nepravidelné stupňování adjektiv: magnus – maior – maximus; bonus – melior – optimus; parvus – minor – minimus; malus – peior – pessimus. Podstatou nepravidelného stupňování je změna kmene, někdy mají tato adjektiva zvláštní kmen dokonce pro každý stupeň.