životopisy z lexikonů:

   Marc- Antoine Charpentier

   André Campra

   Louis Nicolas Clérambault

   ELISABETH CLAUDE JACQUET DE LA GUERRE 

   Michel-Richard De Lalande

   Sébastien Brossard

   

   

                                      Charpentier: Médée 1693

   

   Je považována za nejlepší Charpentierovo světské dílo, ne-li nejlepší jeho dílo vůbec..

   Italienismy  - větší lyričnost některých partií.

   Bohatá harmonie, chromatika, tónomalba, dramatická ariosa. Polyfonie ve sborových partiích.

   Prolog - oslava mírumilovné (!) vlády Ludvíka.

    Velký důraz na vystižení charakterů.

   ukázka: konec 1. aktu – vojenská scéna, instrumentace: trubky, tympány.

   

   

   ABBÉ FRANCOIS RAGUENET(1660 - 1722) - Parallele des Italiens et des Francois en ce qui regarde
   la musique et les opéras, 1702

   

   ·        francouzská opera má komplexní koncepci a stavbu

   ·        fr. opera též obsahuje  jasné a přesné charakteristiky (nálad, postav,...)

   

   Naproti tomu italská opera je podle něj:

   

   ·        slátaná,jako celek nedrží pohromadě,

   ·        střídají se v ní mechanicky pouze recitativy a árie

   ·        je slabá po tematické stránce - námětem je jen láska, bolest, nešťastní milenci,
   rozpolcenost apod.

   ·        v oblibě jsou především kastráti a basové hlasy

   

   O baletu:

   

   ·        Francouzský styl obsahuje množství sborů, baletů, a svým charakterem rozdílných tanců

   ·        V Itálii jsou všechny tance jakoby z jednoho těsta, jednotvárné, sbory a balety se
   nevyskytují

   Pokud se týče instrumentace, tak Raguenet:

   ·        oceňuje francouzskou práci s dechovými nástroji, zejm. s nástroji dřevěnými - flétna,
   hoboj. Ty mají velmi důležitou funkci pro afektovou teorii. Flétna fungovala v 18. století
   jako nástrojový symbol pro erotiku. Proto měla poměrně obtížnou pozici v chrámové hudbě.

   ·        naproti tomu v Itálii se dechové nástroje takřka nepoužívaly – tedy v opeře, jinak
   samozřejmě ano

   ·        pokud se týče kostýmů a scénického ztvárnění oper: ve Fr. vše přesné, vystihující
   charakteristiku, elegantní, v It. pouze pro zábavu a ne příliš kvalitní.

   ·        jazyková stránka: R. konstatuje, že italština je zpěvnější

   ·        italský interpretační styl je mnohem volnější, proto také ozdoby mohly být více
   zdůrazněny. Francouzská hudba má přísná pravidla, proto jsou ozdoby uhlazenější

   

   ·        další velká Raguenetova výtka vůči francouzské hudbě: francouzská hudba je pro Italy
   plochá, nevyskytuje se v ní žádný princip nahodilosti, žádné riziko, probíhá v jedné tónině,
   případná modulace je dobře připravená. V Itálii je tonalita víceméně volná, takže ozdoby
   nejsou tolik vázány na harmonii a jeví se nám jako odvážnější. Italové byli tudíž zvyklí na
   disonance, jejich hudba je spontánnější

   

   ·        Raguenet kritizuje též způsob harmonické sazby ve francouzské hudbě, kde jsou
   vypracovávány pouze krajní hlasy (svrchní a spodní), zatímco ostatní hlasy tvoří pouze
   harmonickou výplň

   ·        ve fr. hudbě se používaly zásadně ženské hlasy, zatímco v Itálii kastráti. Jejich
   hlasy připadaly Raguenetovi nepřirozené

   

   ·        Le Cerf de la Viéville (1705) Comparasion de la musique italienne et de la musique
   francaise.

   

   

   Ukázka Campra - IDOMENEO. Opera měla svou premiéru v r. 1712

   Začlenění prologu jakožto součásti opery do děje  - to také chválili Camprovi současníci v
   časopise Mercure galante

   ZÁVĚR – bez katarze, bez komentáře sboru. Idomeneo, který se chce zabít, je potrestán tak, že
   zůstane naživu. Závěr - antiklimax.

   

   

   Spory o přednosti francouzské a italské hudby ovšem zdaleka nekončí spisy Ragueneta a
   Viéuvilla. Z r. 1713 pochází disertační práce o italské a francouzské hudbě, jejíhož autora
   neznáme - dochovaly se pouze jeho iniciály L. T. Také této práce si povšimnul J. Mattheson,
   přeložil ji v r. 1722 do němčiny a vydal ji v 3. části svého spisu Critica musica.

   ·        anonym zde píše, že nejlépe by bylo, spojit či smísit italský umný sloh s
   francouzským vkusem. To je tedy přesně to, o co usiloval ve své tvorbě F. Couperin

   

   

KANTÁTA

   Kantátu můžeme nejjednodušeji definovat jakožto skladbu určenou pro zpěv a instrumentální
   doprovod. V barokní hudbě se zpravidla skládá z několika částí, které tvoří recitativy, árie,
   eventuelně sbory a instrumentální ritornely, ty však nejsou vždy.

   Forma vznikla v Itálii a vychází z monodického slohu, italsští komponisté: Claudio Monteverdi,
   Luigi Rossi, Giaccomo Carissimi, Allessandro Stradella.

   

   Francie - zprvu vliv v písních - Airs sérieux e a boire.

   

   Jean - Baptiste Morin: obohacení oblasti komorní hudby o nový žánr a že by tento žánr měl dát
   možnost milovníkům hudby provozovat v domácím prostředí tento druh redukované opery

   Témata: kantáty heroické, pastorální alegorické, galantní humoristické, speciální témata.