Jean-Baptiste Lully (1632 – 1687)

   

   možní učitelé: Carissimi a Legrenzi

   

   Ve službách: Rogera von Lothringen, rytíře de Guise,  Anne Marie Louise de Montpensier

   

   Předchůdce: Michael Lambert (ukázka: Ombre de mon amant)

   

   Lully u dvora: 24 houslistů krále  - Vingt-Quatre  Violons du Roi,

   16    petits violons, tzv. La petite bande

   

   Předchůdce ve funkci superintendanta  komorní hudby: Jean de Camberfort

   

   1662 dostal Lully titul "Maitre de la Musique de la Familie Royale"

   

   zprvu Lully zhudebňoval texty od Isaaca de Benserade

   

   Spolupráce s Molierem od r. 1664 do počátku 70 let. První společné dílo: Princesse d^, Élide
   (1664).

   Vytvořili společně formu divadelní Comédie-ballet - např. Monsignor de Pourceaugnac [Purseňak]
   nebo Le Bourgeois gentilhomme

   

   Ukázka: La Cérémonie Turque

   

   Předchůdce na poli tragédie lyrique: Pierre Perrin, Robert Cambert. Dílo: opera Pastorale d^,
   Issy (1659)

   

   Lully na základě královského patentu založil "Académie Royale de Musique“

   Libretista: Philipp Quinault  - libreta psaná v duchu tragédií Corneilla a Racina, ovšem
   nezachovávala trojí jednotu.

   Cadmus et Hermione (1673),

   Alceste  (1674),

   Thésée (1675),

   Atys  (1676), nejoblíbenější opera krále, která byla na repertoáru nepřetržitě do r. 1740,

   Isis (1677),

   Bellerophon  (1679),

   Proserpine  (1680),

   Persée (1682),

   Phaeton  (1683),

   Amadis  (1684),

   Roland  (1685).

   Vrcholnými operami jsou především Armida a Acis a Galatea, obě v r. 1686

   ***

   Charles Batteaux, - Les beaux arts 1746

   

   Lully se okrajově věnoval i kompozici chrámových děl. Oblíbené: Te Deum a Miserere

   Lullyho orchestrální sazba byla pětihlasá. Tato pětihlasost vlastně vytvořila tradici
   orchestrálního zdvojování

   pětihlasá orchestrální sazba střídala s tříhlasou dechovou sazbou - trio ze 2 hobojů a 1
   fagotu (nebo řidčeji 2 houslí a vcll). Do určité míry suplovalo toto střídání formu concerta
   grossa

   Tance, které používal Lully v operách: passepied, rigaudon, bourrée, gavota, především pak
   menuet a pochod.

   

   Tzv. „němečtí lullysté“: J. S. Kusser, G. Muffat, J. C. F. Fischer