Dialogické jednání (dále DJ) s vnitřním partnerem, téžDJ vnitřních partnerů
Autor Ivan Vyskočil. Počátek v roce 1968, vývoj a rozvoj dosud.
Základem je zkušenost a zakoušení stran jednání (mluvení, hraní) sám se sebou (s
vnitřním partnerem, resp. partnery) zpravidla o samotě. Z autopsie snad každému známé tzv.
samomluvy nebo samohry. Dále pak jde o to, učit se a naučit se podobněautentické,
spontánní, hrající a souhrající jednání (chování a prožívání) produkovat veřejně, v situaci
,,veřejné samoty" (Stanislavskij), za přítomnosti a pozornosti ,,diváků". V situaci, kdy ,,jako
kdyby" druzí, diváci, při tom nebyli, s vyloučením zejména zrakového a taktilního kontaktu.
Zkoušení a zakoušení se odehrává ve skupinách, kdy nejmenší možnou (funkční)
skupinu tvoří tři účastníci, tj. vedoucí (učitel) a dva zkoušející (žáci). Optimální je skupina
devíti ažtřináctičlenná, kdy během jednoho setkání (zkoušení) se na každého dostane alespoň
třikrát.
Vhodný prostor je běžná školní učebna (zkušebna) s vyšším stropem, pokud možno
světlá a prázdná, jen s náležitým počtem sedadel (židlí).
Po úvodu, v němžvedoucí (učitel) si společněs účastníky (žáky) evokuje a probere
známou zkušenost ,,samomluv" (kupř. stále se vyskytující typické situace takového jednání),
zdůrazní nezbytnost ,,vycházet ze sebe" a ,,přicházet k sobě" i ,,jít do sebe" hlasem, řečí, a
zdůrazní, že je nutné, aby také hlas a řeč, hlasové a řečové projevy byly jednáním, zdůrazní,
že jde jediněo zkoušení, hledání, učení se a nalézání, tedy nikoli o předvádění nějakého
umění. Posléze vyzve přítomné, kteří sedí na židlích vedle sebe v řaděčelem do prostoru jako
diváci, aby někdo, kdo chce, šel ,,na plac" a zkoušel to. To je v podstatějediná instrukce ,,co
dělat". Následující jsou toliko připomínky, poznámky k tomu, co a jak kdo dělal a udělal,
zpravidla k tomu, co se povedlo a co nepovedlo, co nevyšlo, proča co s tím, jak na to, aby to
bylo ono.
,,Na place" je každý přiměřenědlouho (dvěažpět minut), je sám v poli pozornosti
druhých, v ,,silovém poli", bez jakýchkoli pomůcek (kupř. hudba, rekvizity, kostým).
Každý účastník zakouší počáteční chaos, zmatek, cožjako takové trvá zpravidla šest
aždeset setkání. Pak se postupnězačíná soustřeďovat a uvolňovat, začíná vnímat, projevovat
se ,,teďa tady", diferencovaněreagovat, jednat, uvádět do vztahů, artikulovat, uvědomovat si
a sledovat kontrastnost, polaritu a oscilaci, pravé protiklady a komplementárnost, reciprocitu,
souhru protikladů, postupnědialogicky jedná a zakouší dialogické bytí, že dialogicky ­
leckdy paradoxně­ je, dospívá do ,,tvůrčího stavu" (Stanislavskij), k inspirovanosti, k tomu,
že ,,to v člověku a s člověkem hraje" (Patočka), že ,,ucho žasne, co to huba mluví" (Werich),
že umí ,,slyšet partnera a odpovědět mu" (V + W), dospívá k vlastní psychosomatické kondici
pro vědomou, tvořivou komunikaci. To v horizontu nejménětří let systematického,
kontinuitního studia, ne-li výcviku.
Zakusit počáteční ­ vlastní i společný ­ chaos, zmatek a jeho vyjasňování, postupné
strukturování ,,zevnitř", je pro další dění nadmíru důležité. Aby totižod samého počátku byla
aktivována a preferována tendence a odvaha k experimentování, zkoušení, hledání ­
formulování si hypotéz ­ a také nalézání, především toho vlastního, osobitého, aby od samého
počátku neměla vrch většinou dominantní tendence imitovat, napodobovat, přijímat a
produkovat takové i onaké hotovosti, standardy.
Organickou a nutnou součástí toho ,,na place", společného studia a učení, je průběžné
,,privátní" zkoušení. Zejména průběžná písemná reflexe, o nížse podílí s vedoucím a
ostatními, zakládá společné studium.
DJ zahrnuje a otevírá více polí zkoumání i možných cest a cílů. Vždycky však má být
ryze osobní a osobnostní záležitostí, kdy záleží na osobních dispozicích (kupř. druhu, kvalitěi
velikosti nadání), k čemu a jak komu může být a je, co si kdo s tím sám počne, od toho
slibuje.
U většiny může být a bývá cestou sebeobjevování, sebepoznávání a sebepřijetí, u
leckterých také cestou seberealizace. To dle předpokladů, nadání a zájmů.
Může být a bývá, jak užřečeno, vytvářením psychosomatické kondice pro tvořivou
komunikaci, a tedy pro hlubší a přesnější, ,,vodivější" empatii, poznání a přijetí druhého, pro
setkání v pravém slova smyslu.
Může být a bývá prožitím, poznáním a studiem principůdramatické hry.
Může být a bývá prožitím, poznáním a studiem nepředmětného herectví (hráčství,
aktérství).
Může být a bývá cestou pochopení a uchopení, ,,vtělení" a uskutečnění určité výzvy,
otázky, určitého úkolu, textu.
Může být a bývá, je-li jako takové poznáno a pochopeno, otevřenou a otevírající
cestou, metodikou zkoušení, hledání i vnímání, všímání si a nalézání.
Není však účelověvypracovaným, hotovým, osvědčeným postupem, ,,metodou",
kterou jako hotovost lze přijímat a ,,nasazovat". A rozhodněnení takovou nebo onakou
technikou.
Výzkum a studium DJ pokračuje v několika směrech. Hlavněv Ústavu pro výzkum a
studium autorského herectví a na katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU v Praze.
Poprvé publikováno ve sborníku Hic sunt leones (o autorském herectví), vyd. AMU,
Ústav pro výzkum a studium autorského herectví, Praha 2003.