IMUNITA
• obrana organismu proti napadení škodlivých činitelů
• odstraňování nefunkčních nebo
poškozených buněk organismu
• dozor nad odstraňováním heterologních
(např. nádorových) buněk
VROZENÁ ZÍSKANÁ
(nespecifická) ^ (specifická)
BUNĚČNÁ X HUMORÁLNÍ
POJMY
IMUNOGEN - molekulární nebo nadmolekulární struktura, která může u příjemce vyvolat imunitní odpověď
ANTIGEN - schopnost molekuly reagovat s produkty získané imunity - s protilátkami,
- sloučeniny mohou reagovat s protilátkami, ale nemusí vyvolat imunitní odpověď
- všechny imunogeny j sou antigeny, ale ne všechny antigeny jsou imunogeny
xenogenní antigen - druhová rozdílnost
alogenníantigen - rozdílnost mezi jedinci téhož druhu
isogenníantigen - geny identických jednovaječných dvojčat
POJMY
IMUNOGENICITA - vlastnost látky vpravené do organismu vyvolat imunitní odpověď
HAPTEN - nízkomolekulární látka sama o sobě může vyvolat imunitní odpověď až po navázaní na jinou větší molekulu
EPITOP - část molekuly, která se váže na protilátku ADJUVANS - látka zesilující imunitní odpověď
BÍLÉ KR VÍNKY - LEUKOCYTY
granulocyty
agranulocyty
neutrofil    bazoťil     eozinofil   lymfocyt monocyt
lymfocyt       lymfocyt lymfocyt
T B NK
HLAVNI HISTOKOMPATIBILNI
KOMPLEX (HLA)
K úspěšné činnosti imunitního systému musí být tento systém schopný odlišit „cizí"' od „vlastního". Toto rozlišení je dosáhnuto prostřednictvím molekul MHC v membráně buněk.
I. třída - přítomný na všech jaderných buňkách
- předkládá „cizí" molekulu (virovou, nádorovou) cytotoxickým T lymfocytům
- při transplantaci je molekula I.třídy na buňkách darovaných orgánů přímo rozpoznána leukocyty příjemce ® odhojení štěpu
II. třída - prezentují pouze lymfocyty B, makrofágy; po
aktivaci buňky T, buňky štítné žlázy, endotelové buňky
- předkládá cizí molekuly pomocným buňkám T
- při transplantaci kostní dřeně vyvolají molekuly Il.třídy s navázanými neznámými bílkovinami na buňkách příjemce odpověď leukocytu dárce ® reakce štěpu proti hostiteli
LYMFOIDNÍ ORGÁNY
Brzlík (thymus) - neúčastní se imunitních reakcí
- poskytuje prostředí pro zrání T buněk
Fabriciova burza a její ekvivalenty u savců (střevní
lymfoidní tkáně, apendix) - vznik a zrání B buněk (u člověka
v kostní dřeni)
Lymfatické uzliny - filtr pro cizorodé částice a tkáňové
zbytky
Slezina
Lymfoidní tkáň asociována se sliznicemi - difúzní lymfoidní tkáně slizničních povrchů (trávicí trakt, dýchací systém, ledvinový systém)
Mandle (tonsily) - umístěny v místě s největším kontaktem antigenů, hluboké krypty usnadňují zachycení cizích částic, odkud jsou transportovány do lymfoidních folikulů
VROZENA (NESPECIFICKÁ) IMUNITA
- schopnost normálního živočicha přebývat v prostředí bez poškození vyplývajícího z infekce určitými mikroorganismy
- není vázaná na předchozí individuální zkušenost s patogenními mikroorganismy
BUNĚČNÁ HUMORÁLNÍ
MONOCYTY / MAKROFÁGY KOMPLEMENT
GRANULOCYTY
-fagocytóza NK BUŇKY
- přirozená toxicita
-alternativní cesta LEKTINY
-C reaktivní protein
INTERLEUKINY INTERFERONY
VROZENA (NESPECIFICKÁ) IMUNITA KOŽNÍ A SLIZNIČNÍ BARIÉRY
KŮŽE - suchá, obsahuje baktericidní látky z potu a mazu
- osídlení „cizími" baktériemi je znesnadněno přítomností „vlastních", symbiotických, baktérií (mikroflóra)
TRÁVICÍ TRAKT
dutina ústní - odlučování povrchových epiteliálních buněk
- přítomnost baktericidních (baktérie zabíjející) látek ve slinách
žaludek - přítomnost kyseliny chlorovodíkové (HCl)
střevo - působí žlučové kyseliny
- hlen na střevní sliznici
- normální střevní mikroflóra
- rychle se obnovující střevní sliznice
- podslizniční fagocyty
reflexy - zvracení, průjmy
VROZENA (NESPECIFICKÁ) IMUNITA KOŽNÍ A SLIZNIČNÍ BARIÉRY
DÝCHACÍ SYSTÉM - řasinkový epitel odnáší hlen se zachycenými baktériemi a nečistotami do hltanu, následuje spolknutí a zničení HCl v žaludku
- v hlenu j sou přítomny protilátky a inhibitory virů
reflexy - kýchání, kašel, bronchokonstrikce (zúžení bronchů)
MOČOVÉ CESTY- rychlý proud moči
- hleny a lehce kyselé sekrety
pochva ženy - „Doderleinův" laktobacil - vytváří kyselinu mléčnou, která brání množení jiných baktérií
OKO - mrkání a omývání slzami (baktericidní látky)
ANATOMICKÉ STRUKTURY
- druhotně vznikající opouzdření ložisek zánětu
- krevně-orgánové bariéry
MONOCYTY A MAKROFAGY
Soubor buněk rozprostřených v celém organismu nadaných schopností fagocytózy
MONOCYTY- několik hodin cirkulují v krvi a pak vycestovávají do tkání, kde se z nich stávají MAKROFÁGY (histiocyty ve vazivu, alveolární makrofágy, mikroglie v mozku, fixní makrofáy v lymfatickém systému a ve slezině),
- schopny specificky (s pomocí protilátek) i nespecificky rozpoznat a pohltit baktérii, rozložit ji a její antigeny prezentovat na svém povrchu
LYMFOCYTY NK - přirození zabíječi
- obrana proti virovým infekcím a nádorovým buňkám bez potřeby rozeznat HLA na cílové buňce
- nemají antigenní specifitu, nemají imunologickou paměť
- zabíječská aktivita je aktivována interleukiny
- snadno zabíjí buňky „ochuceny" protilátkou
NEUTROFILY- mikrofágy
- obrana těla proti pronikajícím mikroorganismům
- v cytoplazmatických granulách jsou obsaženy trávicí enzymy (nitrobuněčné nebo mimobuněčné usmrcování a trávení mikroorganismů)
BAZOFILY - v granulech je obsažen histamin
EOZINOFILY - zabíjení parazitů
- úloha při vzniku alergie (např. astmatu)
FA GOCYTOSA
Migrace - fagocyty cestují směrem k částicím, které mají být pohlceny. Při cestě z cév přilnou k endotelu (adherují) a protáhnou se mzi jednotlivými endotelovými buňkami (diapedéza).
Fagocytóza - fágy sérií postupných kroků rozpoznají cizorodou částici, poznají ji, přilnou (adherují) a pohltí (ingesce). Následně uvolní obsah granul do fagocytárních vakuol (degranulace) a zintenzivní svůj oxidativní metabolismus (respirační vzplanutí). - fagocytóza může být usnadněna navázáním „ochucovadel" -OPSONINŮ (protilátky nebo komplement)
KOMPLEMENT
- skupina faktorů přítomných v normálním séru aktivovaných kaskádovitým způsobem
- komplement po vazbě na antigen v povrchu buněk vede k nezvratnému poškození buňky - cytolýze
klasická cesta - komplement je aktivován komplexem antigen-protilátka
alternativní cesta - komplement je aktivován povrchovými bakteriálními polysacharidy
KLASICKÁ CESTA
1	Komplex s c5 konvertázovou aktivitou >
JI r C3 konvertaza klasické dráhy	>AA A
ZÍSKANÁ (SPECIFICKÁ) IMUNITA
HUMORÁLNÍ - zprostředkována B lymfocyty
CLymfocytN, aktivace /PíazmatickaN uvolnění  /''SpecifickéN Yv
IgM IgA IgD
v   v r ___
BUNĚČNÁ - zprostředkována T lymfocyty
T lymfocyty vyzrávají v brzlíku (thymu), kde se školí k rozeznávaní vlastních antigenů a k ničení antigenů cizích
pomocné buňky
paměťové buňky
tlumivé buňky
4ytotoxickéé
buňky
LYMFOCYTY B
IMUNOGLOBULINY
- bílkoviny s protilátkovou aktivitou
- vážou se s antigenem, který vyvolal jejich tvorbu
IgG (75% z celkového množství) - prochází placentou a zajišťuje obranu novorozence v prvních měsících života
- fixují komplement (aktivace klasické cesty)
- OPSONIN - usnadňují pohlcení baktérie fágem
IgA (15%) - dominantní třída slizničního imunitního systému
IgM (10%) - prvá protilátka časné imunitní odpovědi IgD (0,2%) - nejasný význam
IgE (0,004%) - obrana proti parazitárním baktériím
- vazba na žírné buňky způsobuje uvolnění histaminu (alergie)
MODEL MOLEKULY IMUNOGLOBULINU
sérová Ig A
LYMFOCYTY T
- vznik v kostní dřeni, dozrávání v thymu
- zahajují imunitní odpověď
- regulují činnost dalších leukocytu pomocí vylučovaných faktorů
klasifikace dle CD: CD4+ - vážou se s HLA Il.třídy CD8+ - vážou se s HLA I.třídy
Pomocné T buňky (CD 4+)- zvyšují odpověď B buněk a cytotoxických T buněk, produkují interleukiny Cytotoxické T buňky (CD 8+) - zabíjejí buňky, které jsou vnímané j ako cizí (buňky napadené virem nebo buňky transplantovaného orgánu)
Supresorové (tlumivé) T buňky (CD 8+) - brání činnostem jiných buněk
TcR
HLA II. třídy se zpracovaným antigenem
CD 4
HLA
I. třídy
TcR
HLA I. Třídy
se zpracovaným virovým antigen
CD 8
HLA
I. třídy
virus
ZÁNĚT
Změny chování vyvolané nemocí
a imunita
Nemocní lidé
- pocity slabosti, únavy, omezení příjmu potravy, snížená
schopnost duševně se koncentrovat,
-jsou depresivní, letargičtí, ztrácejí zájem o okolí
Aktivace imunitního systému
- T cytokinu IL1 - horečka - Ttermogeneze, změna chování (vyhledávání teplejšího prostředí,omezení tělesné aktivity)
- i koncentrace železa (makrofágy pohlcují Fe + snížený příjem bílkovin v potravě)
- T cytokiny - amygdala - snížení pohybové aktivity, omezení zájmu o prostředí jak sociální, tak životní, narušení schopnost učit se a zapamatovat si nové podněty
DEPRESE a imunita
genetická dispozice x stresové prostředí
Oslabení fyzického zdraví (důsledek x příčina)
Změny počtu a funkce buněk
• i tvorba imunoglobulínu
• T tvorba cytokinů (TNF, interleukin-6, interveron y)
Atheroskleróza — aktivace makrofágů v cévní stěně - uvolnění cytokinů - změna vlastností cévní stěny a destiček - tvorba plaku (atheromu) - ruptura plaku - TROMBUS - EMBOLUS
PSYCHOLOGICKÝ STRES
SCHIZOFRENIE a imunita
narušení vývojových procesů v mozku temporální limbické oblasti
Abnormální funkce imunitního systému — zánětová reakce mozku
• T propustnost krevně-mozkové bariéry
• T množství protilátek proti neurotropním virům (?), autoprotilátky (?)
• T tvorba cytokinů (interleukin-2, -6)
• i tvorba imunoglobulínu
Drogy a imunita
Indické konopí - snížená schopnost fagocytózy makrofágů, funkce NK buněk, snížení proliferace T lymfocytů, aktivace B lymfocytů (ilgG, IgM,IgA, Ť IgE)
Kokain - tlumí proliferaci T lymfocytů, snížená funkce makrofágů a NK buněk (působením kokainu zesílená replikace viru HIV)
Heroin - snížení aktivity NK buněk a CD4+ T lymfocytů
IMUNIZACE
Pasivní imunizace - podání specifických protilátek (IgG)
- okamžitá reakce s antigenem, omezená délka ochrany
- neaktivuje se vlastní imunitní systém
- nevznikají paměťové buňky
Aktivní imunizace - podání antigenního materiálu
(mrtvé/oslabené viry, bakterie nebo toxiny)
- nutnost podání dlouho před stykem s antigenem
- aktivace vlastního imunitního systému
- vznikají paměťové buňky - dlouhodobá imunita
PORUCHY IMUNITY
ALERGIE - přehnaná, neúměrná reakce imunitního systému na běžný zevní podnět
AIDS (syndrom získané imunodeficience)
- infekční onemocnění, virus HIV napadá buňky imunitního systému (T pomocné lymfocyty a makrofágy), narušena schopnost obrany
AUTOIMUNITNÍ ONEMOCNĚNÍ - narušená schopnost rozeznávat vlastní buňky od cizích, dochází k poškození vlastních tkání