TÉMA: O/ Poradenská psychologie(dále PPS) jako odborná profesní činnost: aktuální trendy, pregraduální a postgraduální vzdělávání (výcviky), stavovské společnosti, periodika. O/ Vztah PPS k jiným psychologickým disciplínám (psychoterapii, neurologii, klinické psychologii, atd.) O/ Cíle, strategie a přístupy v PPS, integrovaný přístup. O/ Poradenský proces a jeho průběh (včetně očekávání klientů, přehled nejčastěji nabízených problémů, osobnostní charakteristiky poradce-terapeuta, apod..) n Poradenství funguje od nepaměti (rady starších, atp.) – jen dříve nebylo institucionalizováno. n PPS začala vznikat na přelomu století – kliničtí psychologové nejdříve v USA (Witmer) a posléze i v Evropě (Adler) začali zakládat poradny. n 1910 byl zřízen Pedologický ústav Hl. města Prahy – po 1. Sv. válce byla jeho činnost obnovena pod názvem Ústav pro výzkum dítěte a dorůstající mládeže. n V roce 1930 do něj byla včleněna Poradna pro mládež úchylnou, která byla zřízena v rámci činnosti spolku po péči o slabomyslné. Jedno ze 4 oddělení bylo pedopsychologické, později jej vedl prof. Stejskal, který formuloval koncepci poradenství a kladl důraz na týmovou práci. n 1935 zřídilo zemské ústředí péče o mládež v Čechách Zemský pedologický ústav – jako sběrnou, diagnostickou a třídící stanici. n Tento ústav byl obnoven po válce v r. 1946 jako Zemská třídící stanice, která byla později přejmenována na Sociodiagnostický ústav – toto pracoviště se stalo kolébkou Z. Matějčka a J. Langmaiera. V roce 1953 bylo po sjednocení zdravotnictví přeměněno na Krajskou pedopsychiatrickou poradnu. n V Brně se dětskému poradenství věnovali prof. Švancara a prof. Konečný. n PPS JAKO ODBORNÁ A PROFESNÍ ČINNOST: n Poradenští psychologové se v mnoha oblastech zabývají stejnou činností, jako kliničtí psychologové – většinou však řeší méně závažné problémy. n pracují převážně s: • dětmi předškolního věku • žáky základních škol • studenty středních škol n aktuální trendy – prosazování humanistického přístupu a existencionalismu, rodinné (Boš, Špitz, Gjuričová) a systemické terapie (Strnad, Úlehla, Koťátková) n pregraduální a postgraduální vzdělávání (výcviky) n stavovské společnosti – Společnost pro psychoterapii a rodinnou terapii (zal. 1989), navazuje na činnost psychoterapeutické sekce České psychiatrické společnosti n periodika: n Československá psychologie - časopis pro psychologickou teorii a praxi q Psychologie Dnes - psychologie, psychoterapie, životní styl q Psychológia a patopsychológia dieťaťa q Empatia Bulletin - slovenský bulletin, který slouží ke komunikaci a informování o formách práce, úspěších i těžkostech na cestě pomoci člověku v náročných životních situacích q Psychiatrie - časopis pro moderní psychiatrii q Konfrontace - časopis pro psychoterapii q Sociální práce - časopis zaměřený na oblast sociální práce a s ní související příbuzné obory n American Psychologist o Contemporary Psychology – recenze o Developmental Psychology o Journal of Abnormal Psychology o Journal of Applied Psychology o Journal of Consulting and Clinical Psychology o Journal of Counseling Psychology o Journal of Educational Psychology o Psychological Abstracts – nekomentováno o Psychological Bulletin – výzkumy a metodologie n VZTAH PPS K JINÝM PSYCHOLOGICKÝM DISCIPLÍNÁM n psychoterapii: • poradenský psycholog se zaměřuje více na problémy přizpůsobení než na duševní poruchy a často je zaměřen na specifické oblasti (studijní, manželské, nebo rodinné poradenství) • poradenství je předstupňem terapie – méně zasahuje do života klientů, řeší spíše lehčí a akutní problémy, nemá ambice měnit hluboké vrstvy osobnosti klienta- je zaměřeno spíše na zvládnutí aktuální situace. • veškerá intervence probíhá v rámci 2-3 návštěv, po čase přichází klient na kontrolu • PPP musí ze zákona přijmout každého, kdo se objedná (nemá omezený počet klientů jako v terapii) • Psychoterapie dětí a jejich rodičů – rozvoj Matějček, Langmeier a Šturma, Psychiatrická klinika v Praze: Malá, Janotová, Hellerová • Dětská psychiatrická klinika ve FN Motol: Hort, Kocourková, Špitz • Horní Palata: Vyhnálek n psychiatrii: PPP často zachytí patologii - klient je odeslán a jemu i event. rodičům je poskytnuta podpora n neurologii: řada poradenských problémů může mít neurologický základ - n klinické psychologii: n pediatrii: perinatologie, psychosomatika, obezita, genetika, psychické dopady somatických onemocnění n vývojové psychologii n speciální pedagogice: n školní psychologii (pedagogické psychologii): n logopedii, foniatrii: n orgány péče o dítě, policie, soudy, střediska výchovné péče… n CÍLE, STRATEGIE A PŘÍSTUPY V PPS n integrovaný přístup – sjednocení prvků společných všem teoriím psychologie osobnosti = má-li poradce zhodnotit klientovo chování, musí znát dynamické síly, které ho formují. n poradenská činnost musí být podložena solidními teoretickými základy – kvalitním psychologickým vzděláním. n poradenské školy utváří své koncepce a volí své metody na základě teorií osobnosti n PORADENSKÝ PROCES, JEHO CÍLE A PRŮBĚH n Většina západních psychologů chápe poradenský proces jako terapeutický vztah mezi poradcem a klientem. n Tento vztah má svou vnitřní dynamiku a organicky prochází několika fázemi. Jeho účelem je pomoci klientovi, aby pochopil a vyřešil své problémy a dosáhl dlouhodobého psychického růstu (soustřeďuje se na klientovu přítomnost, ale ovlivňuje i jeho budoucí vývoj). n cíle poradenského procesu: § profylaktický – stimulace klientova osobního růstu § korektivní funkce poradenství – řešení již existujících problémů n prohloubit sebepoznání – sebepřijetí n předat informace potřebné pro závažná rozhodnutí – volba povolání objevit hlavní problém klienta a jeho příčiny n formulovat realistické plány k řešení problému n osvojit schopnost dělat produktivní rozhodnutí n rozvíjet osobnost ve vztahu k sobě i druhým n očekávání klientů * předělat dítě * potvrdit si vlastní názor * poradit * ujistit se, že je vše v pořádku * zdánlivě nechtějí nic * svěřit se n přehled nejčastěji nabízených problémů: n předškolní věk – zpoždění, nebo nerovnoměrnost ve vývoji, sociální opatření (NRP), výchovné obtíže, příjem potravy, spánek, úzkost, sourozenecké vztahy, intelektové opoždění, školní zralost, nadané děti, lateralita, aj. n mladší školní věk – adaptace na školu, prospěch, neklid, nesoustředěnost, ctižádost, poruchy učení n starší školní věk – neurózy, poruchy příjmu potravy, sebepojetí, sebehodnocení, sexualita, vztahové problémy, krize autorit, volba povolání n vlastnosti poradenského procesu: n terapeutická atmosféra n záruka klientovy svobody n klientova cesta k zodpovědnosti n záruka přijetí klienta poradcem n záruka důvěrnosti poradenského procesu n fáze poradenského procesu: n navázání vztahu, vytvoření terapeutické atmosféry a zjištění skutečného důvodu klientova příchodu n diagnóza klientova problému n řešení problému – zásadní cíl a alternativy n klientovo konečné rozhodnutí, závěr poradenského procesu n standardní průběh poradenského procesu: § žádost § úvodní rozhovor § anamnéza § stanovení dalšího postupu n osobnostní charakteristiky (schopnosti a dovednosti) poradce-terapeuta: n * inteligence * otevřenost, * flexibilita * optimismus * životní energie n * životní zralost * vnitřní poctivost * respekt pro lidská práva * pevná hodnotová struktura * snaha pomáhat n přesně pochopit smysl klientových výroků i neverbálních signálů (objektivní obsah výroků i jejich emotivní zabarvení) n aktivně naslouchat n shrnout obsah klientových výroků a opatrně interpretovat jejich smysl n taktně klientovi oponovat n dávat klientovi přesné a srozumitelné informace n zahajovat a končit poradenské rozhovory a stimulovat klienta ke spolupráci Drapela, 1983