DĚTI OHROŽENÉ PROSTŘEDÍM § Psychologická péče o děti ohrožené prostředím § Následky psychické deprivace a subdeprivace § Syndrom týraného dítěte § Prevence § Terapie Dítě ohrožené prostředím = dítě zanedbávané, týrané, zneužívané Obecně hovoříme o syndromu CAN Child Abuse and Neglect zanedbávané a zneužívané (týrané) dítě q Za zanedbávání, zneužívání a týrání dítěte považujeme jakékoliv nenáhodné, vědomé (příp. i nevědomé) chování rodiče, nebo jakékoliv jiné osoby vůči dítěti, které je v dané společnosti nepřijatelné, nebo odmítané a které poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, případně způsobí i jeho smrt. q (Dunovský, 1995) q Při zanedbávání není dítěti poskytována dostatečná péče v oblasti jeho fyzických, či psychických potřeb – zpravidla se děje v rodině. q Týrání rozlišuje 2 formy: O/ fyzické O/ psychické (včetně nepřiměřených nároků na výkony dětí) q Sexuální zneužívání je charakterizováno jako sexuální aktivita mezi dospělým (nebo zralejší osobou) a sexuálně nezralým jedincem. Dělí se na: O/ kontaktní (dotykové) O/ nekontaktní (bezdotykové) q Zvláštní formy syndromu CAN – systémové týrání, organizované zneužívání dětí, rituální zneužívání, sexuální turismus, Můnchhausenův syndrom v zastoupení (rodiče zveličují, nebo si vymýšlejí problémy dětí, pro které jsou tyto léčeny) q Úkolem poradenského zařízení není prokázat fakt týrání, ale zabezpečit péči o dítě v krizové situaci. Do péče poradenského zařízení: n žádost odd. sociálně právní ochrany dítěte n lékaře n školy n zcela výjimečně je tato situace odhalena v rámci poradenské práce (klienti přicházejí nejčastěji z jiných důvodů: školní neprospěch, jsou nyní v nejrůznějších typech náhradní rodinné péče, adoptované děti, děti umístěné v diagnostických a výchovných ústavech…) q Možné způsoby odhalení zanedbávaného, týraného, či sexuálně zneužívaného dítěte: O/ změna v chování (může nastat postupně, nebo zlomově) O/ změna v prožívání - výrazné problémy v emocionální oblasti (nepřiměřené stažení do sebe x nepřiměřená agresivita) q Znaky, podle nichž lze identifikovat zanedbávané děti: O/ podvýživa, podváha, hlad, hltavé a rychlé jedení O/ pomalý růst, neprospívání O/ nedostatečná tělesná hygiena-zápach, špinavé tělo a oblečení, ekzémy O/ nevhodné oblečení vzhledem k počasí O/ zanedbané zdravotní potřeby – brýle, zuby… O/ neošetřená poranění O/ letargie, apatie, vysoká unavitelnost, nedostatek zájmu, vyčerpanost O/ nechápavost, pasivita, těžkopádnost, chudá slovní zásoba O/ krade, žebrá O/ nechodí do školy, toulá se O/ bývá dlouho samo venku – nedostatek dohledu O/ různé neurotické projevy (pomočování, rytmické kývání hlavou nebo celým tělem, kousání nehtů, cucání předmětů, prstů, vytrhávání vlasů) O/ nesoustředěnost, neumí se učit, nemá potřebné návyky O/ nezvládnuté projevy chování: delikvence, alkohol, drogy O/ nízká sebeúcta q Znaky, podle nichž lze identifikovat psychicky týrané děti: O/ známky fyzického, mentálního, nebo emocionálního opoždění ve vývoji O/ neúměrně silné reakce na svoje chyby – neustálé sebepodceňování O/ obavy z nových situací O/ sebeubližování až sebevražedné pokusy O/ neurotické projevy O/ nepřiměřená reakce na bolest (+ i -) O/ zneužívání návykových látek O/ projevy nejistoty ve vztazích, neschopnost navázat přátelství a udržet si hěto O/ nadměrně pasivní, nebo extrémně pasivní projevy chování O/ sebepodceňování a sebeobviňování O/ nadměrné obavy z trestu O/ nedůvěra k dospělým, kteří se dítěti snaží pomoci x přílišná závislost na nich a projevování nadměrné vděčnosti za projevenou pozornost O/ trávení času mimo vlastní rodinu q Znaky, podle nichž lze identifikovat fyzicky týrané děti: O/ poranění, nebo popáleniny nevysvětlitelného původu O/ nepravděpodobné zdůvodnění těchto poranění dítětem nebo rodičem, případně další osobou O/ nechuť o poraněních mluvit O/ modřiny po celém těle-nejčastěji na měkkých částech O/ vytrhané vlasy O/ neochota dítěte převlékat se na tělocvik, chodit v lehkém oblečení i v horkých dnech O/ opakovaný strach jít domů a se setkání s rodiči O/ sklony k sebetýrání, sebepoškozování a sebevraždám O/ chronické útěky od rodičů O/ uhýbání před pohlazením, k dospělým přistupují z boku q Znaky, podle nichž lze identifikovat sexuálně zneužívané děti: q Do 5 let: O/ nemají pocit jistoty, s nápadným strachem visí na rodičích O/ v přítomnosti konkrétní osoby projevují mimořádně silný strach (90,50) O/ hystericky křičí při přebalování, vysvlékání O/ v okolí genitálií mohou být patrné některé fyzické znaky O/ bolesti nebo záněty v oblasti krční, anální, nebo genitální O/ regres jako obranný mechanismus O/ sexuální chování neúměrné věku – sex. Podněty je pohoršují, nebo u nich naopak nevyvolávají žádnou zvědavost O/ nepřítomný pohled, nešťastný výraz, smutná nálada, rozpačitost, uzavřenost x agresivita O/ problémy s jídlem, zlé sny, chronické buzení nočními děsy, enuréza O/ při hře s panenkami příliš zasvěceně napodobují sexuální chování O/ kreslení pohlavních orgánů (penis v erekci) O/ ztráta zájmu o zábavné aktivity, pohádky, hru s jinými dětmi O/ dítě o sobě říká že je zlé, nehodné a na nic q Od 5 do 12 let: O/ naznačují, že znají, nebo mají určité tajemství, které nemohou nikomu prozradit O/ hovoří o nějakém problému svého kamaráda O/ ptají se, zda byste je opravdu nikomu neprozradili, kdyby se vám svěřily O/ začínají lhát, krást, nadávat…s cílem upoutat n sebe pozornost O/ mohou mít u sebe nevysvětlitelné obnosy peněz, nebo dárečky O/ mívají děsivé sny, začínají se opět pomočovat O/ objevuje se nevysvětlitelné chování O/ přestávají se radovat z dříve oblíbených činností O/ neochotně se vysvlékají před TV O/ bez vysvětlitelného důvodu začínají nesnášet dříve oblíbenou osobu – odmítají, aby o ně tato osoba pečovala O/ sexuální aktivita nepřiměřená věku O/ kreslí sexuálně inspirované obrázky – mohou znázorňovat i akt zneužití O/ trpí infekcemi močových cest, krvácením, nebo zvýšenou citlivostí v oblasti genitálií, nebo anální oblasti O/ trpí bolestmi, nebo krvácením v krku O/ trpí chronickými bolestmi břicha nebo hlavy O/ projevují tendence k převzetí rodičovské úlohy v domácnosti, svým chováním vyvolávají dojem, že jsou starší O/ mají problém s jídlem (nechutenství x přejídání) O/ deprese, suicidální pokusy, sklony k sebepoškozování O/ útěky z domova O/ mluví, nebo píšou o sexuálních otázkách O/ regrese v chování – hrají si s již dříve odloženými hračkami, cucají si palec.. O/ říkají o sobě že nestojí za nic a nic z nich nebude O/ pokoušejí se sexuálně zneužít další děti O/ jsou stále jakoby ve střehu, k lidem přistupují více z boku O/ vymýšlí si spoustu výmluv, aby nemusely domů… q Děti starší než 13 let: O/ chronická deprese, sklony k sebevraždě O/ zneužívání návykových látek, abúzus alkoholu O/ mohou trpět ztrátou paměti O/ projevují nevhodné-sexuálně vyzývavé chování O/ mají obavy z konkrétních lidí, izolují se d ostatních O/ výrazně přebírají rodičovskou úlohu – v domácnosti se starají o všechny a všechno jen ne o sebe O/ předstírají, že mají zakázáno chodit ven O/ chronicky trpí nočními můrami, bojí se tmy O/ obtíže s koncentrací – uzavírají se do vlastního světa O/ vyprávějí o svých známých, které kdysi někdo zneužil O/ změny pracovních či studijních návyků O/ prudké výbuchy hněvu O/ pocity viny q V průběhu zneužívání a zanedbávání ztrácí dítě podmínky pro vytvoření: q adekvátního sebevědomí a morálky q schopnost svobodného myšlení q schopnost důvěřovat a milovat q schopnost intenzivní produktivity (je vyčerpané, unavené, často depresivní…) q Každé zanedbávání, zneužívání, či týrání dítěte má následky nejen pro dítě samotné, ale i pro jeho rodinu. q U všech typů CAN se můžeme setkat s projevy odpovídajícími syndromu posttraumatické stresové poruchy: O/ opakované vtíravé vzpomínky a představy O/ traumatické sny O/ pocity emočního otupění O/ vyhýbání se situacím jež trauma připomínají O/ depersonalizace O/ derealizace O/ zvýšená vegetativní hyperaktivita (poruchy spánku, dráždivosti, koncentrace) O/ agresivita O/ úlekové reakce O/ projevy dissočiační poruchy O/ úzkostné, či depresivní chování O/ typická je postupná, či náhlá izolace od společnosti O/ rozvoj somatických obtíží (bolesti břicha, hlavy, noční děsy, enuréza…) q Pro dívky je typičtějším projevem úzkost a plačtivost, pro chlapce agrese q U sexuálně zneužívaných dětí se často setkáváme se: O/ ztrátou důvěry v okolí O/ pocity bezmocnosti O/ sexualizovaným chováním neodpovídajícím věku O/ separační úzkostí O/ psychosomatickými obtížemi O/ projevy disociace O/ neurotickými projevy typu poruch spánku apod. Možnosti pomoci týraným a sexuálně zneužívaným dětem q Setkání a komunikace s dítětem: O/ Uklidnit dítě O/ Vyslechnout ho O/ Věřit mu O/ Poradit mu O/ Ubezpečit ho že jedná správně O/ Položit mu podstatné otázky O/ Dodat mu sílu a podpořit jej O/ Zabezpečit pro něj poradenství O/ Doporučit další instituce O/ Zajímat se o další vývoj případu q Zásady průběhu rozhovoru: O/ Rozhovor začínejte jen tehdy, jestliže ho můžete i dokončit O/ Vyčleňte si dostatek času a vhodný prostor, abyste nebyli rušeni O/ Hovořte s dítětem přímo a buďte k němu upřímní O/ Nikdy dítěti neslibujte, že to co vám řekne zůstane jen mezi vámi O/ Pochvalte ho, že našlo odvahu se vám svěřit , ubezpečte ho že mu věříte, ubezpečte ho o tom, že na tom co se stalo nenese žádnou vinu O/ Používejte spíše otevřené otázky, nebojte se mlčení, zacházejte opatrně s dotykem, projevte skutečný zájem q Nejčastější otázky dětí: O/ Co se bude dít dál? O/ Budu se ještě někdy muset setkat s tím, kdo mi ubližoval? O/ Co mám dělat, když potkám toho, kdo mi ubližoval? O/ Bude mi někdo věřit? O/ Můžu za to co se stalo já? O/ Proč se to stalo právě mně? Jsem normální? O/ Budu muset jít do dětského domova? O/ Budu i já jednou takový(á)? O/ Jak to bude vypadat když budu vypovídat na policii a kdo všechno o tom bude vědět? O/ Můžu na to někdy zapomenout? O/ Co na to řeknou děti ve škole, až se to dozví? O/ Mám o tom říct svému příteli? O/ Proč mě máma (nebo někdo jiný) neochránil(a)? q Zásady krizové intervence: q Je třeba ji poskytnout po dobu kdy je nevyhnutelné vyrovnávat se se vzniklou zátěží a překonat prvotní šok, zpravidla se jedná o 3-6 setkání (Spilková, 1999) q Zamezení osobního kontaktu týraného (zneužívaného) dítěte a agresora q Trestně-právní forma intervence q Podpora dítěte a zajištění komplexní péče Událost nelze zapomenout, je možné se s ní pouze vyrovnat. Bartová, H., Štefančiaková, K., a kol.: Metodika práce s dětmi se syndromem CAN. Občanské sdružení pomoc ohrozeným děťom, Centrum Náděj) Dunovský, J., Dytrych, Z., Matějček, Z.: Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Grada Publishing, 1995. Vaníčková, E.: Tělesné tresty dětí. Grada Publishing, 2004. Vaníčková, E., Provazník, K., Hadj-Moussová Z., Spilková, J.: Sexuální násilí na dětech. Portál, 1999. Vizinová, D., Preiss,.: Psychické trauma a jeho terapie. Portál, 1999. DĚKUJI ZA VAŠI POZORNOST