I. Co jsme již probrali:

   

   Substantivní deklinace: vzory 1–5 deklinace

   Slovesné konjugace: indikativy prézenta, futura 1. a 2., perfekta, plusquamperfekta

                                       konjunktivy prézenta, imperfekta

   Participia – prézenta aktiva, perfekta pasiva

   Infinitivy – prézentní aktivní a pasivní, perfektní aktivní a pasivní

   Adjektiva – tvoření, stupňování

   Adverbia – tvoření, stupňování

   Číslovky – pasivní rozpoznání základních a řadových číslovek

   

   

   Hlavní věty konjunktivní

               přání splnitelné v přítomnosti – konjunktiv prézenta

   Utinam omnia bene eveniant! Kéž všechno dobře dopadne!

   přání nesplnitelné v přítomnosti – konjunktiv imperfekta

   Utinam adhuc viveret! Kéž by ještě žil!

   ireálný děj v přítomnosti – konjunktiv imperfekta

   Si studerem, bene esset. Kdybych se učil, bylo by dobře.

   rozkaz, zákaz, výzva – konjunktiv prézenta

   Sit tibi terra levis! Budiž ti zemé lehká!

   Sis fortis! Buď statečný!

   Ne rubro lucente transeatis! Nepřecházejte na červenou!

   

   Vedlejší věty žádací a účelové

               pokud je v hlavní větě čas hlavní, ve vedlejší je konjunktiv prézenta

                           Oro, ut id facias.

               pokud je ve větě hlavní čas vedlejší, následuje ve vedlejší konjunktiv imperfekta

                           Orabam, ne id faceres.

                                      

   Cum historicum

               vyjádření dvou dějů, které v minulosti probíhaly současně

               Cum domum venirem, pluebat. [pluit, pluere, pluvit, pluvitus est]

   

   Vazba dvojího akuzativu, případně nominativu

               Puto eum sapientem.

               Bruna pulcherrima civitas appellatur.

   

   Akuzativ s infinitivem

               Videbam patrem domum venire.

               Sentit se aegrotum esse.

               Apparet id notum fuisse.

   

   Vedlejší věty indikativní vyjadřující předčasnost

               vztažné: Qui examen non fecerant, linguam Latinam studere non potuerunt.

   důvodové: Quia examen feceram, linguam Latinam studere potui.

               podmínkové: Si examen non fecero, ex schola repudiabor.

               časové: Cum linguam Latinam studuero, valde gaudebo.

               věty s cum iterativum: Cum linguam Latinam studui, valde gaudeo.

   

   

   

   II. Co se ještě naučíme?

   Slovesné tvary: Konjunktivy perfekta a plusquamperfekta

   Opisné konjugace futura

   Infinitiv futura aktiva a pasiva

   Substantivní tvary: Supinum 1. a 2.

   Gerundium

   Participia futura aktiva a pasiva (gerundivum)

   Consecutio temporum (souslednost časů) – pravidla pro používání konjunktivů ve větách

   vedlejších

   Ablativ absolutní

   Vazba nominativu s infinitivem

   

   

   

   III. Co budeme schopni na konci kurzu přeložit?

   

   

   Isidori Hispalensis Episcopi Etymologiarum sive Originum Liber I

   c. 41: De historia

   Historia est narratio rei gestae, per quam ea, quae in praeterito facta sunt, dinoscuntur.
   Dicta autem Graece historia ἀπὸ τοῦ 
   ἱστορεῖν, id est a videre vel cognoscere.
   Apud veteres enim nemo conscribebat historiam, nisi is, qui interfuisset, et ea, quae
   conscribenda essent, vidisset. Melius enim oculis, quae fiunt, deprehendimus, quam quae
   auditione colligimus. Quae enim videntur, sine mendacio proferuntur. Haec disciplina ad
   grammaticam pertinet, quia quidquid dignum memoria est, litteris mandatur. Historiae autem
   ideo monumenta dicuntur, eo quod memoriam tribuant rerum gestarum. Series autem dicta per
   translationem a sertis florum invicem conprehensarum.

   

   Isidor ze Sevilly, Etymologiae I-III. Překlad a poznámky Daniel Korte, úvodní studie Jan
   Kalivoda. Praha: Oikúmené, 2000, s. 182-185.