• j              i   :.
O   PRAŽSKÉM   POSVÍCENIE.   NEBO   CHTĚLI
KONŠEL<É, ABY) V PRAZE NEDRŽELI
POSVIECENIE POJEDNAU
35 <L>éta Božieho M0CCCC°LXXXIII0. kon<šelé staroměští i novoměští svolali všecky faráře na rathúz a chtěli, aby viece nebylo držáno posvícenie ve všech kostelech pražských spolu jedné neděle, jakož jest byl obyčej prvé i ještě se nynie zachovává po Praze, že tu neděli před svatým Václavem posvícenie se držívá po všech kostelech,
40 krom římské strany kosteluov nic, než aby v každém kostele zvláště posvícenie mievali, jakož jest někdy dávno bývalo a jak každý kostel má zapsáno. K tomu faráři odpověděli: „Až se poradíme s mistry." Tehdy mistři šli s faráři k králi a statečně odepřeli, že toho neučiní; neb jest to od Konráda, arcibiskupa pražského, zřiezeno, aby pojednú
46 všichni, i v klášteřích, posvícenie držívali. Tehdy konšelé staroměští, rychtář Ambrož postřihač s některými neupřímnými a Němci tu sobotu (3. května) před nedělí Křížovú přišli sú spolu do kostela sv. Jiljí na nešppr, kdež byl farář mistr Duchek z Mělníka, a odstrčivše žáky od pulpitu a kněze Simona od oltáře, zpievali sami) nešpor O po-
50 svícenie. Kněz Huolka, jich kaplan, začal jim, rychtář pak Ambrož kázal škariantovi vylámati zámky a vystrčiti ko-rúhev, ten nešpor násilím dokonavše. Mistr Duchek, farář, velmi se zarmútil, a vzem klíče kostelní, <šel> se dvěma mistry k králi,  dal  mu  klíče  i  faru.  A král odpověděl:
5» „Nikoli, mistře Duchku! Buď ty tu, třeba-li, do smrti, toliko nechť na malú chvilku svú vuoli naplní." A s tím šel od krále.
Téhož léta v pondělí <30. června) po svatém Petru a Pavlu bosáci kopali krumfešt u Svatého Ambrože. Ten den «o krúpy pršely veliké. Na den sv.  Prokopa  <4. července) založili v pátek; bylo mračno, zítra i déšť. | 300          Téhož léta byla drahota i mor veliký; a počal se při sva-
tém Havle <16. října) až do roka, a najviec v létě mřeli.
290
KONŠELÉ SMETÁNI S RATHÜZU. MNIŠÍ VEN ŠLI
Téhož  léta  M°CCCC°LXXXIII°.   konšelé staroměští, novoměští i malostranští, spojivše se tajně s pány protivnými kalicha Kristova a od nich pomoci cákajíc e, mínili všeckny, kteříž při<jím)ají krev Boží, duchovní i světské, shladi(ti  ;> a \yhnati ten čtvrtek (25. září) před sv. Václavem; ale milý Buoh té lsti diviiě překazil. Neb rada a zrada jich tajná nemohla býti; neb Tomášek od Hvězdy zlaté, ten některému z sausedův mluvil: „Již se teď vaše tudíž posvícenie blíží, shledáte, žeť vám dáme krvavých mazancuov žráti!" Ale ten jsa chytrý poradiv se, i než ten čas přišel, ten týden   ni předtím odšel na onen svět jako Jidáš. I roznášelo se jest to tajné mezi lidmi, neb sau v ty časy saused s sausedem nesměli volně mluviti; a chtěl-li jest kto s druhým na rynku mluviti, ohledal se jako vlk, zdali by tu třetí byl, aby jich nevyzradil. Pak nadto více konšelé tíž měli své šibaly a zrádce; ti po víních a po šenkovních domích chodíce počínali   15 sami najprv leccos mluviti proti konšeluom, a přimísil-li by se kto k tomu a pověděl co takového, ješto by nebylo libo konšeluom, i zrazovali je, a oni je sázeli a druhé i mučili, a tak své šibalstvo konali. Tak se to násile předse konalo, až již blíž od toho času, že jsa nemocen na hradě pražském kněz Hanuš Kolovrat, kterýž chtěl býti arcibisku-   2u pem pražským, i pracovav k smrti tak se dlúho mučil, nemoha umřieti, věda o tom, co se má Cechuom věrným v Praze díti, i pověděl jest a výstrahu jim dal. Jakož by se pak bylo to vskutku tak nalezlo, ale milý Buoh té lsti divně překazil; neb kterúž sú jámu jiným kopali, do té jámy samy dopustil vstrkati. Neb ty výstrahy majíce z Božího  as jednanie, i saused s sausedem, jemuž dobře věřil, to vypravoval v tajnosti a ten opět jinému, až se to všecko rozneslo. I věříce Pánu Bohu, že jich neráči opustiti, i nečekavše noci, v niž sau měli sausedy jímati a katovati se s nimi, i předešli je ten den prvé. Neb byli sú ti konšelé všecky předtím zapisovali, aby každý, což na koho zbroji přísluší mieti,   30 byl s ní hotov, kdyžkoli udeříno bude k šturmu na rathúze). Poznavše
věr<ní b)ožským zjevením úklad, který se od nich dál, <ut)ekli se k Bohu najprv za pomoc, a tu středu (24. září) před svatým vácslavem ráno v hodinu XIIIIlu udeřivše k šturmu najprv v Tajně, potom po jiných kostelech Novo-  »5 měští, majíce pod sukněmi odění, někteří najprv vskočili do
■■
291
rathúzu svého a písaře, kterýžto bránil obci, aby nešli do světnice, kdež byli konšelé, toho najprv zabili. Konšelé někteří utekli prvé, a kteréž jsú nalezli v světnici, ty všedše
40 zsekali a mordovali, že krve bylo v světnici na některý čbcřík; a zsekavše je, smetali s rathúzu. Páral pak kožišník, najstarší, ten byl utekl a schoval se u sauseda v luoži; tu nalezen a veden k rathúzu, spínaje ruce: „Á, milý králi!", a než ho dovedli k rathúzu na rynku, roz<stúpivše se od něho,
45 i střieleli k němu, a sekajíce jeho řiekali: „Toť mých deset kop" a jiní: „Toť mých pět kop", a on již byl bez duše dávno; a proto se chudina nad ním po smrti mstila, litujíce své křivdy, již jest jim činil. I přivlekli ho před rathúz k jiným, kteréž sú smetali. Na Malé Straně též svým učinili. Tehdy obec opanovavše rathúzy, pečeti   vzemše,
50  volili sobě jiné úředníky hajtmany.
Téhož dne vybili kláštery a je žebrali a mnichy vyhnali. Bosácký klášter na Novém Městě u Sv. Ambrože, u šraňkuov proti královu dvoru, ten sú veškeren obořili a potom bosáky mnichy ven z Prahy provodili. Téhož také dne na židy udeřili a všecko jim pobrali, množ-
55  ství veliké od stříbra, od zlata, od klénotův, od čub čistých a drahých; a znamenité škody vzali sau židé, i páni a jiní, majíce tam věci zastavené. Také rathúzy sú dobře osadili a v noci žoldnéři po městě chodili. V pátek (26. září) pak sebravše se z obojieho města i Malostranští, táhli sú k Hradu, jako by měli k němu šturmovati připravivše se, a pan
no Matěj Mcjtný nejvyšší říditel v tom byl jest; a to z té příčiny, ne aby Pražané pych nad králem, svým pánem, chtěli učiniti, ale proto, aby Hradu mohli s městem králi J. M. zachovati. Neb sú se obávali, aby nepřátelé přijdúce naň puštěni nebyli, a tak skrze to že by nesnáz mohli míti. I úmluvu jest hajtman pan Medek s Pražany učinil a
65 Hradu jim postúpil; a oni jej osadivše žádnému sú nepřekáželi, ani kanovníkům. A Valenta Růžený zprávcí toho jest byl; kdež pro jeho opatrnost páni preláti měli k němu velikau lásku i potom po všecky časy. Osadili sau také i Hradčany.
A vrátivše se týž pátek do Prahy k večerému, na Starém Městě
;o vedli tři konšely s jedním obecním, kterémuž říkali Tomášek od Ore-tnusův podlé Volka, pod pranéř; a purkmistra Jana Klobúka v trakách dva kati přinesli, neb nemohl jíti, zlámav sobě nohu, když ho s rathúzu svrhli. První z těch konšeluov byl Chanický Václav od Ko-
292

18!
li ■
im i.....
85
90
húta za rathúzem; ten na mučení řekl: „Co srne my vám měli činiti, to vy nám činíte". Druhý konšel Publik vyznal, že sú měli sepsaných 75 více než 70 měšťanův na Starém Městě, kteréž měli stínati ihned tu noc, by se byli tito neutekli. Purkmistr pak vyznal, že všechny měli mordovati, v kterémž domu nebylo by světla v tu noc ve čtvrtek na pátek před sv. Václavem.
I sťali najprv Publika, potom Chanického, potom Stodolu. A když 80 měli purkmistra stíti, ještě sám řekl, že „sem nic dobrého nemyslil o této obci"; a kat, mistr Mates, pokloniv se jemu, i sťal jeho. Na Novém Městě také sťali purkmistra Šimuně mčšečníka, Truhličku, konšela z Poříčí, a Kahúna šedivého. A na Malé Straně sťali také purkmistra, Piprňáska řečeného, muže starého, šedivého a bradatého — ten málokdy býval bez věnce —, a s nim nějakého Tomka krajčího. A hned od té chvíle ten kat Mates nechtěl jest již potud více mistrovati, odpoviedaje se tuho; potom, nemaje se čím živití, na Starém Městě rynk dlažil a na fary knčžím vodu vozil a jiným lidem. — Tož pak po té bauřce hned ten veliký mor, kterýž toho roku byl, přestal.
It. všecky protivníky krve Kristovy z měst pražských ven vypověděli a vyhnali, tak aby hanebná směsice nebyla mezi Čechy věrnými, a zvláště, kteří prvé přijímavše krev Kristovu, potom se jí odpřisáhli a haněli i kaceřovali.) | A to sú sobě všecka tři mesta vysoce zapsaly, zápisy zjednavše, pečetmi svými zapečetivše, věru i ctí k tomu na rynku Starého Města sobě slibujíce. Slušieť na to Pražanuom pomnieti, ať Buoh nebude vás trestati jako Jeruzalema!
To když král uslyšal, na Pražany se velmi rozhněval, nechtě do Prahy jeti, leč toho pomstí. I měli jsú Pražané toho too s pomyslenie, přátel sobě hledajíce. Ne(b) král Vladislav chtěl, aby Pražané jemu <zed položili okolo Prahy, od bran za hony, a klíče aby jemu vynesli, a také aby před ním klečeli atd. Bylo jest již namluveno, že chtí klíče vynésti, když pojede do Prahy, ale milý Buoh to zrušil, ačkoli někteří z přátel mnoho slibovali Praža- 105 nuom, jako kniežatá Jindřich a Hynek, pan Svitáček a jiní. Potom vedli k tomu, aby Pražané to učinili, co král chce míti. Kníže Hynek půjčil děl králi, aby hrad pražský ohradil jimi proti Pražanům. A od toho času král bytem není ve svém dvoře královském v městě pražském, ale na Hradě bytem byl i potomní králové).                                no
293
3119
»5