Z hudební Prahy první třetiny 18. století – hudební tisk, Brentner, Morzin a Vivaldi

   

   Václav Kapsa

   

   Obraz (nejenom) hudební Prahy 18. století osciluje od představy významného centra, jehož
   hudební kultura se rozvíjí paralelně k bohaté stavební činnosti související s barokní
   přestavbou souměstí, až po představu provinčního a upadajícího města poškozeného nepřítomností
   panovnického dvora a neposkytujícího tvůrčím osobnostem – hudebníkům a skladatelům – dostatek
   příležitostí pro  uplatnění svého umění. Přednáška se zaměří na první desetiletí osmnáctého
   století, která jsou současnými historiky pokládána za období relativního klidu a prosperity, a
   to na církevní a instrumentální tvorbu pražských skladatelů.

   Výchozím bodem je tištěná sbírka církevních skladeb F. X. M. Wentzelyho Flores verni, v době
   svého vydání (1699/1700) již poněkud staromódní. Na poli hudebního tisku se dále profilují dva
   významní pražští skladatelé té doby – benediktin V. G. Jacob (Anathema gratiarum, 1714;
   Acratismus pro honore Dei, 1725) a J. J. I. Brentner (Harmonica duodecatomeria ecclesiastica
   op. 1, 1716, Offertoria solenniora op. 2, 1717, Hymnodia divina op. 3, 1719, Horae
   pomeridianae op. 4, 1720). Zatímco první reprezentuje svými skladbami spíše domácí tradici
   církevní tvorby, Brentnerovy sbírky představují recepci vlivů italské hudby, především Antonia
   Vivaldiho, která je v souladu s „vivaldiovskou horečkou“ patrnou i v dalších zemích severně od
   Alp (mj. Bach a Walther ve Výmaru, Drážďany atd.). 

   Na poli instrumentální hudby lze sledovat kompoziční recepci vivaldiovských impulsů především
   u skladatelů spjatých s kapelou hraběte Václava Morzina jako byli A. Reichenauer, Ch. Postel a
   F. Jiránek.