3.1. Prozodické vlastností litevštiny Přízvuk Litevský přízvuk je volný: může být na kterékoliv slabice. Poloha přízvuku se během ohýbání mění a tyto proměny jsou individuální vlastností dotyčného slova, nikoliv ohýbacího vzoru, ke kterému ono slovo patří. stalas (stůl) kamienas (kmen) žuvis (ryba) N. sta-las ka-mie-nas žu-vis G. sta-lo ka-mie-no žu-vies D. sta-lui ka-mie-nui žu-viai A. sta-lą ka-mie-ną žu-vį I. sta-lu ka-mie-nu žu-vi-mi L. sta-le ka-mie-ne žu-vy-je V. sta-le ka-mie-ne žu-vie daryti, daro, darė (dělat) duoti, duoda, davė (dát) aš dar-au duo-du tu dar-ai duo-di jis, ji da-ro duo-da Poloha přízvuku je zásadním faktorem litevského slova a má fonologickou funkcí, tzn. slova se můžou lišit polohou přízvuku – přízvuk je v litevštině významotvorný. giria (chválí) giria (les) kasa (ryje) kasa (cop) karti (věšet) karti (hořká) Intonace To je způsob artikulace dlouhých přízvučných slabik. Intonace je také významotvorná. Rozlišujeme intonací stoupavou a klesavou. Klesavá intonace (tzv. akut): šaaauk (střílej); laaauk (čekej); kaaaltas (dláto) Stoupavá intonace (tzv. cirkumflex): šauuuk (křič); lauuuk (přič); kallltas (vinen) Příklad: šauk; lauk; kaltas Klesavá intonace (tzv. akut): šaaauk (střílej); laaauk (čekej); kaaaltas (dláto). V odborném zápisu: šáuk; láuk; káltas Stoupavá intonace (tzv. cirkumflex): šauuuk (křič); lauuuk (přič); kallltas (vinen). V odborném zápisu šaũk, laũk, kal̃tas POZOR. Krátká slabika může nést přízvuk, ale nemá žádnou intonaci. Pro odborný zápis v tomto případě se používá znak „gravis“, např.: rankà (ruka). 3.2. Cvičení: Labà dienà! Lãbas! Sveĩkas! Sveikà! Sveikì! Sveĩkos! Lãbas rýtas! Lãbas vãkaras! Màno var̃das... Màno pavardė̃... Àš esù... Kaĩp Jū́sų var̃das? Kaĩp Jū́sų pavardė̃? Kaĩp tàvo var̃das / pavardė̃? Kóks Jū́sų var̃das / pavardė̃? Kóks tàvo var̃das / pavardė̃? Kuõ Jū̃s vardù/pãvarde? Kuõ tù vardù/pãvarde? Vìso gẽro! Vìso lãbo! Sudiẽ! Ikì pasimãtymo! Ikì! Labãnaktis!