10.1 Časování sloves – indikativ préterita (minulý čas), typ „ė“

            rašyti, rašo, rašė


aš           raš-iau           mes       raš-ėme

tu           raš-ei             jūs         raš-ėte

jis, ji       raš-ė              jie, jos  raš-ė


Aš rašiau laišką. Tu rašei knygą. Ji nerašė laiško. Jis nerašė knygos.

Cvičení. Vyčasujte atsiprašyti, atsiprašo, atsiprašė (omluvit se), pristatyti, pristato, pristatė
(představit), prisistatyti, prisistato, prisistatė (představit se)



10.2 Kondicionál


Tvoření: kmen infinitivu + t + osobní koncovky

daryti, daro darė (dělat)


Aš                   dary+č+iau = daryčiau

Tu                    dary+t+um / umei = darytum/darytumei

Jis, ji                dary+t+ų = darytų


Mes                 dary+t+ume / umėme = darytume/darytumėme

Jūs                   dary+t+ute / umėte = darytute, darytumėte

Jie, jos             dary+t+ų = darytų


Vyčasujte v kondicionálu:

būti; studijuoti; kalbėti; dirbti



10.3 Vokativ


Vokativ u podstatných jmen

Vokativ má v každém paradigmatu vlastní koncovku (viz tabulka).

V plurálu se koncovky vokativu shodují s koncovkami nominativu.

Substantiva na –as přibírají ve vokativu jednu ze tří koncovek:

a)         koncovku –ai mají osobní jména mužského rodu (jednoduše – mužská jména a příjmení):

Jonas→Jonai! Kazlauskas→Kazlauskai! Jonas Kazlauskas→Jonai Kazlauskai!

b)         koncovku –e mají obecná jména (apelativa) a jména neživotná (jednoduše – substantiva na
„–as“, která nespadají pod bod a):

ponas→pone! vyras→vyre! dekanas→dekane! universitetas→universitete! Berlynas→Berlyne!

c)         koncovku –au přibírají substantiva, která před koncovkou mají souhlásku „j“ (jednoduše –
která končí na „-jas“):

                        vėjas→vėjau! mokytojas→mokytojau! rašytojas→rašytojau!


Cvičení: řekněte litevsky

            pane! otče! synu! bratře! dědečku! strýci!

paní! matko! dcero! sestro! babičko! teto!

pane docente! paní profesorko!

pane docente Jonas Kazlauskas! pane profesore Petras Šiaučius!

paní docentko Ona Kazlauskienė! paní profesorko Agnė Šiaučiūtė!


Vokativ u přídavných jmen

            U adjektiv se koncovky vokativu shodují s koncovkami nominativu (viz tabulka).

Výjimky:

a)         adjektiva ženského rodu s koncovkou –ė mají ve vokativu koncovku –e:

medinė→medine! auksinė→auksine! popierinė→popierine!

b)                 odvozená adjektiva mužského rodu na –is mají ve vokativu koncovku –i (většinou
se jedná o protějšky ženských adjektiv na –ė):

medinis→medini! auksinis→auksini! popierinis→popierini!


            Cvičení. Utvořte vokativ:

jaunas docentas; linksmas policininkas; mažas vaikas

            jauna studentė; linksma profesorė; liūdna teta; graži dukra



10.4 Adverbia

Adverbia mohou být základní, např. daug (hodně),  toli (daleko) nebo odvozená, např. gerai (dobře).


Odvozená adverbia se tvoří přidáním sufixu –(i)ai ke kmeni adjektiv:


-ai:

ger-[DEL: as :DEL]     →      ger + ai    →    gerai (dobře)

blog-[DEL: as :DEL]   →      blog + ai  →    blogai (špatně)


            -iai:     graž-[DEL: us :DEL]    →      graž + iai   →   gražiai (hezky)

                        bjaur-[DEL: us :DEL] →     bjaur + iai →             bjauriai (ošklivě)



10.5 Město - dopravní prostředky:


            dviratis (m) – kolo

            motociklas (m) – motocykl

            automobilis (m), mašina (f) – auto

            autobusas (m) – autobus

            troleibusas (m) – trolejbus

            tramvajus (m) – tramvaj

            traukinys (m) – vlak


Použití -  v instrumentálu (jet čím):


            Važiuoti dviračiu, motociklu, automobiliu.

            Keliauti autobusu, traukiniu.

Zvláštní případ: pėsčiomis (adverbium /příslovce) – pěšky

            Keliauti pėsčiomis. Eiti pėsčiomis.