OBRANA IMPLIKOVANEHO AurORA
Ackoli pojern "implikovany autor" se tesf slrokemu uznanf
te doby, co Wayne Booth publikoval The Rhetoric ofFiction (1961.
naratologove nesouhlasf s jeho smyslem ci dokonce raison d'etre~"
Nekolik z nich odnuta rozdil mezi realnym autorem a vypravecemf
jinf se podivuji, proc by mezi ne mela byt umistena tretr, zdanliv f'
"duchova" bytost.
Vertm, ze naratologie - a obecne teorie textu - potrebu]
implikovaneho autora (a jeho protejsek implikovaneho ctenare
aby vysvetlila charakteristtcke znaky, ktere by jinak zustah
nevysvetlene nebo vysvetlene nedostatecne. Implikovany autor
de]e pnrno v samotne narativnf fikci, jfz provazi behem celeho cte
Je zdrojem - v kazdern cteru - invence di1a. Je taktez rnfstemzdme: ­
dtla. Abych nasledoval W. K. Wimsatta a Monroea Beardsleyh
uztvam .zamer" (intent) spfse nez .Intence" (intention), kdyz odkaz
k "celku" dtla nebo k#"celkovemu" smyslu, coz zahrnuje i je
konotace, implikaee, nevyslovene vzkazy.' Pojetf implikovane
autora zabezpecuje proti zjednodusovanf skutecnych vztahu crena
k textu a jejieh redukovanf, [ako to delajf nektere kontextualistick
teorie k [edne instanei obvykle konverzacnf mezivymeny. Verim,
kazde cteni narativnf fikee rekonstruuje [ejf zamer a prineip inven
- reeonstruuje, ne konstruuje, protoze textova konstrukce predcha
kazdy individualnf akt ctem. Aekoli etenarova responze a ostatt4~~
konstruktivistieke teorie spravne trvajf na aktivnf kvalite etenafovC';~'
sdflenf, eoz chapeme jako energetieky a kreativnf akt, etenar muJl'l
konstituovat jen jednu polovinu one aktualizace.4
Tak musf jli.:;\
existovat text, ktery by ho zaktivizoval. ]e zvlastnf, ze tal
sebeevidentnf prineip potrebuje znovupotvrzenf, ale bezne nazorow
klima nas nutf uverit, ze je tomu tak. Protoze existuje mnoish{
studif venovanych implikovanym ctenarum, soustfedfm se III
implikovaneho autora a pfijfmam tvrzenf, ze prvnf je zrcadlovYa
obrazern druheho.
Ma obrana je prfsne pragmaticka, ne ontologicka: otazka ne~ ~
zda irnplikovany autor existuje, ale co my dostdvdme z nastole.
takovehoto konceptu.5 Co dostavame je urcite pojmenov~D{
a analyzovanf textualniho zameru narativnfeh fikcf pod jednotlivjll
termfnem, ale bez zazemf biografismu. To je zvlasi dulezite pi)
texty, ktere tvrdf jednu vee a vyplyva z nich jina. Samozrejrne se to
76

muze odehnh i v obycejne konverzaci: Mohu ffci "ObdivUji vas"
takoryffi tonem, ze to vyjadff opacny poeit. Pokud jsem zdrojem
obou, predstfran~ho i realneho vzkazu, rnu] partner me chape jako -s
jedineho mluvcfuo dorucuiicrho dvojity vzkaz. Ale predpokladejme,
ze vypravfrn prvnf osobe anekdotu t6nem, ktery obvykle nenf mu]
vlastnf a stava se zrejme, ze pifbeh je ironicky, ze "ja" konecne
odpovedne za historku ji neschvaluje, ale spfse zcsmesnu]e svym
predstfranyrn vypravenfm - ,Ja", jez realne ja zesmesriu]e. V tomto
okamziku jsou zd- zrejmf dva narativnf cinitele: la, ktere to vymyslelo,
a vypravec "j:l", jehoz hlas Imituji. Ano, (rnuzete souhlasit), jsou zde
dva cinitele, ale ieden z nich je zcela realny, ne irnplikovany. Presne
tak, ale publikovane fikce jsou komplexnejSf nez ustnf anekdoty:
realny autor se Stahne z textu, jakmile je kniha vytistena, prodana
(film promtran hra hrana). V textu zustavajipouze principy invence
a zameru. Rekonstruovany obecenstvem pfi kazdern ctent, projekci
Ci predstavenf, sQelujf a kontrolujf vypravecovy vzkazy. A zaujfmajf
odlisny rad Ci planujf existenci jinak nel to cinf vypravec, dokonce
i kdyz tu nenf zadny rozdilny obsah mezi zamerern textu
a vypravecovou intend. Ackol] nernam- duvod vent, ze implikovany
autor nesouhlas1s vypravecern, dejme tomu v Tezkjch dobach, je
zde dobry duvOd pro teorii, ktera by udrzovala invenci a zpusob
podanf oddelenf jako textove principy.
Zdro] cele struktury vyznamu narativnmo textu - nejen jeho
tvrzenfa denotace, ale taktez jeho implikace, konotace a ideologicke
Spojenf - je implikovany autor. Akt ctenf textu, stejne tak konecna
vymena meZi realnymi lidskymi bytostmi, zahrnuje dva
zprostl'edkujfcf konstrukty: jeden v textu, jenz ho pri kazdem ctenf
vynaleza (implikovany autor) a druhyvne textu, ktery ho pti kaidem
ctenf konstruuje Gmplikovany ctenar). Dale, implikovany autor nenf
,,~Ias":to znamena, bezprostrednf zdroj zposobu podanftextu. "Hlas"
nalezf jedine VYpraveci. (Implikovany autor "Haircut" Ringa Lardnera
nenf jiste moraIne tupy vypravec prtbehu holic Whitey.) Nachazfme
paralelnf roZdtly v jinych textovych typech, napriklad v Argumentu.
Ve SWiftove "Modest Proposal" jiste nenf implikovany autor
argumentator. Nemuzeme si ptedstavit implikovaneho autora traktatu
schvalujfcmo vYrdenf ekonomickych problemu kanibalismem.
~ delali bychom stejny pl'edpoklad, i kdyby byl text anonymnf: to
Jest, nemel by identifikovatelneho realneho autora. Ale potreba
"implikovaneho autora" nenf limitovana ironickymi texty: i tam, kde
nenf nepomer nlezi implikovanym autorovym zamerem a intend
77

vypravece nebo jineho mluvciho, je teoreticky rozdtl ht
zabezpecen, protoze tyto dva termfny jednajf na jinych tirov
a zdrojfch informace.
Nastolenf implikovaneho autora zapovtda ukvapene tvrz
zc ctenar rna skrze fiktivnf text pffrny pnstup k realnyrn autoro
intencfm a ideologii. Neodmtta existenci dulezitych spoju m
textovymi a realnymi autorovyrni pohledy, ale odmita zjednodus
tvrzenf, ze ctenaf [e jaksi v phrne komunikaci s (1) realnym autor
(se vserni obtiznyml otazkami, ktere tato myslenka vzbuzuje) O'-
s (2) fiktivnfm mluvcfrn, pro ktereho bychom pak mohli odd ..
denotaci (co mluvci rfka) od konotace (co text mtnf), zvlaste kde
tyto lisf? ] akkoli pfitazlive to muze byt v teorii, cteru textu ja
mluveneho aktu realneho autora je prilis zjednodusene, aby obsa
semantickou komplexnost mnoha textu. Navzdory dulezitemu vl
teorie mluveneho aktu na textovou analyzu muzeme dspe~:v
analyzovat publikovanf fikce v termfnech navrhujfcfch vysv~
obycejnou konverzaci. Fikce [sou komplexnejsf nez takove vyro:"
jako .Dosahnete na sul?" (jejichz ilokucnf sfla kohsa v souladu s jeji
uzitfrn: zadost v kontextu, zaobalena otazka ohledne posluchaco
fyzickeho stavu). V konyerzaci posluchac muze zadat zpetnou va
v presne stanovenern mluvnfm aktu, otazav se proto napnkl
v presne oznacenern mluvnfm aktu: "znamena to, ze chcete sul ne
se me prate, jak daleko dosahnu?" Ale ctenaf se nemuze ptat aut
na vyznarn nebo silu fikce. ]ak dolozil Roland Barthes, publikova
fikce [sou .fixovane".6
Ve skutecnosti je mnoho okamziku, kdy [sou realne autoro
vyroky ohledne vyznarnu textu odmttany kritiky jako zavadejtcf n ˇ.
naprosto spatne. Vyznarn textu je nutne a navzdy interpretov;
subjektivne. Jak jsme se opakovane naucili v tomto veku her
neutiky, otazka, co text mfnf (ne co "rfka"), se radikalne rUznf
ctenare ke ctenari, od interpretativnf komunity k interpretati
komunite. Ve skutecnosti bychom mohli lepe mluvit 0 "podrfzene
nez 0 "implikovanem" autoroviJ
Hermeneuticke pozadi "
Koncept implikovaneho autorstvfvyplynul z debaty reflektujt4
dulezitost autorske intence v interpretaci. Ackoli zacala jiz pf,
mooha lety, nenf tato debata ukoncena; je zde dokonce jake~
opetovne ozivenf pozadavku na dominantnf postavenf realnen{
autora v textualnfrn komplexu. Kazda obrana irnplikovaneho
autorstvf zavisf na pochopenf dvou polarruch pozic. Intencionaltste
v tradici Goetheho, Carlylea, Croceho a J. E. Springarna argumentujf,
ze interpretace mohou byt podporeny apelem na intence realneho
autora. V primitivnf vcrzi, .Jntence" odkazujf k autorovyrn planum
v okamziku tvorby, co zamyslel udelat. Poucenejsi intcnclonaltsre
[ako je E. f). Hirsch mem smysl slova .zamyslel", ktere pry neznamena
autoruv psychicky akt, ale .proces vedorru": intence realneho autora
zustava stale jedinym zdrojem .objektivru interpretace". Bez sveho
autorskeho zakotvenf se inrenctonaltste obavaji, ze by text byl
posouvan rozrnarnymt vetry urneleokych srneru a osobnfch
preferencf. Uzfvaje termfnu Gottloba Fregeho, Hirsch argumentuje,
ze kazda semanticka hodnota [ina nez realny autoruv zanier nenf
"smysl" textu (Sinn) ale jeho .vyznam" t.Bedeutung)?
A jeste krajnejsf intencionalista P. D. juhl uzfva tento argument,
aby zanutl koncept implikovancho aurora:
jak vidime piibeh, situaci, nebo uddlosti prezentouane v dile
nebo to, copoudijeme, aby bylo uyjddieno nebo tim podsouudno,
neni determinovdno n asim obrazem tak zuanebo
tmplieouanebo autora, ale spise nasim obrazem redlne,
bistoriche osoby. Iestlide literdrni dilo vyjadfuje nebo sdeluje
urcitd tvrzeni, potom - nebottak budu argumentovat -je redlny
autor sveren praude tahouycbto tvrzeni a odpouidajici uiie; to
jest, tvrzeni uyjddrend ci sdelend dilem jsou jim oyjadioudna
nebo sdeloudna a tudid ptisuaouatelnd ne .Jmplileouanemic
autorovi", ale spise redlnemu, bistorickemu autoroui",
Antiintencionaliste jako je Monroe Beardsley odmftajf dulezitost
originalof autorske intence, argumentujfce, ze interpretace by se
rnohla zfskavat pouze nebo prinejmensfm hlavne ze samotneho
textu.
lO
Beardsleyho diskuse zustava nejlepsf diskusf 0 literarnf
intenci. Taze se po interpretativnf dulezitosti psychologickych stavu
v (umelcove) mysli: co chtel udelat, jak si predstavoval ci projektoval
praCi predtfm, nez se do nf pustil, a behem procesu tvorby. Podle
nej biograficky material zaopatruje pouze neprfmy dukaz 0 tom, co
je predmetem, a neprfmy dukaz je obvykle sekundarnf k dukazu
"prfmeho ohledanf predmetu."ll
Antiintencionalismus nedokazuje, ze studium konvencf
a smyslu, jez prevladaly behem umelcova zivota, je neodpovfdajfcf
nebo ze kritika je zbloudila, kdyz po nich patra; abych dobre
78 79
interpretoval Bacha, musel bych vedet co mozno nejvfce a tom, ja
znela hudba v [eho dobe. Abych interpretoval dobre Miltona, mu
bych vedet co mozno nejvfce a 17 stoletfch krestanstvf. Ani se n "
antiintencionaliste nesnazf namluvit, ze umelcovo stanovisko inten
v interpretaci nenf brano v uvahu. Argumentujf pouze proti relevan
tonu, ktere Bach mohl slyset ve sve blaue, nebo relevanci toho, 0
si Milton piedstaooual. kdyz skladal Ztraceny raj - pouze proti tom..
aby je interpret uvazoval: nenf zadne tajemstvf, ze to biografie
historie nesmf delat,
Antiintencionaliste trvajf na rozlisovaru mezi tfrn, co mfnf slov~!'
a co mfnf lide. Texty obvykie pokracujf v mfnenf, dlouho pate,
[ejich autori zemreli. Auton nekdy mfnf jednu vee a [ejich texty jin
Beardsley cituje pffpad basne A. E. Housmana zvane ,,1887": Fra
Harris interpretoval baseri [ako ironickou kritiku kralovny Viktone
ktera s lehkym srdcem posilala mlade muze zernnt ve valce ­
neoduvod nttelna interpretace, dana obsahem ostatnfc
Housmanovych basnf, Ale sam Housman odmftl ironicky vykl .
,,1887". Podobne Saul Bellow si nedavno stezoval, ze nekteff cten(f""
spatne chapou komicky zamer Herzoga ukazat jake obnze zpusobi
hrdinovi obeti "vyssfmu vzdelanf"." Intencionaliste by muse'
zduvodnit, ze ,,1887" nenf ironicke a Herzog je kornicky, proto
[ejich autofi to tak tvrdf, Antiintencionaliste by kontrovali,
Housman a Bellow mohou spatne interpretovat smysl sve vIas
prace, ze jejich nevedomf muze zavadet [ejich pera vfce, nez [sou
vedomi, nebo ze jednoduse nedosahli sveho zameru, jakykoli duv
uzavfra Beardsley, "kdyz (basnfkuv) zaznarn toho, co rna base
v urnyslu, je v konfliktu s dukazern samotne basne, nernuzeme
dovolit udelat ten smysl basne, ktery chce, aby rnela, proste
rozkaz.'?"
Beardsley napada kritiku, jejfz jazyk zbytecne zduraztlu
autoruv zamer, kdyz chce pouze napsat, co text fika nebo del.
Taze se na platnost takovych prohlasenf jako "v souladu s Jan"
Austenovou je Ema arogantnf, ale v zaklade dobra" a "V Okne rJ'
dvora Hitchcock podsouva divakovi protagonistovo voyeurstvf'. Td,
druhe cinf zbytecnymiintencionalisticka tvrzenf, to prvnf tvrdf pouze'
ze primarnf dukaz pro soudy 0 hrdincine charakteru nebo divako
spoluvine vezf uvnitf samotneho textu.14
V technictejsfm jazyce antiintencionaliste rozlisujf mez,
(v termfnech Williama Tolhursta) "smyslem mluvcmo", "smysle~~\
vyjadreneho" a "smyslem slovnf sekvence".15 "Smysl mluvcmo" je\
80
to, co 111el autor na mysli, kdyz tvoril text. "Smysl slovnf sekvence"
e to, co slova nebo ostatnf znaky oznacuji lingvistickau
a semiotickou konvencf; v terrnfnech aktu feCi, je to hola "veta".
"Smysl vyjadrcneho" je smysl sIovnf sekvence plus kontext, Fraze
plus jej{ilokucnf sua. jinymi sIovy, smysI sIovnf sekvence je pouze
semanticky potencial dobre zforrnovanych recovych aktu. Smysl
jako prakticky material nernuze vzniknout, dokud je text .vyjadren"
se zretelem k nekterym vrumatelnyrn nebo pochopitelnyrn situacfm.
To musf byt interpretovano nekyrn, kdo chape sernantlcka
a syntakticka pravidIa, kterymi very nebo ostatnf semioticke struktury
drzf pohrornade, a kontext, do nehoz prtjatelne zapadajf.
Anrttntenclonaliste dokazuji, ze pro interpretaci je dulezity zejmena
smysl vyjadreru, ne smysl mluvciho. Ctenar sestavf smysl slovru
sekvence a zkousf uhadnout kontext prfsiusejfcf k textu. .Tfrn nenf
feceno, ze smysl mluvctho je nedulezity pro determinaci textualnrho
smyslu," uzavira Tollhurst. .Ttrn je prave receno, ze s nfm nenf
Identicky."16
Antiintencionalisticka pozice, jakkoli uctyhodna, nernuze byt
uspesne vyvracena. V ere, kdy prevlada skepticismus nad pravymi
moznostmi vederu, komunikace a interpretace, to vypada, ze stojf
za to znovu pfivolat moudre vhledy filozofu jako je Beardsley.
Boothuv argument pro implikovaneho autora
Intencionalisticka debata pomaha objasnit otazku .Jmplfko­
vaneho autora". Uvazrne pet definic termfnu navrzenych Waynem
Boothem v The Rhetoric of Fiction. 17 (Tyto definiee [sou znovu
vZkfiSeny pouze jako odrazovy mustek: nemfnfm tvrdit, ze Booth
stale pojfrna irnplikovaneho autora ternito zpusoby. jeho pozdejsi
prace koncept podivuhodne vytribila.)
Za prve, neutrdlni (nebo objektivni nebo idedlniJ osobaje ta,
pomoci ni:i chce redlny autor vytvorit zddni objektivity. Booth
poznamenava, ze romanopisei casto uZfvajf takovy termfn, aby
popsali svuj vlastnf proces komponovanf: Jessamys Westova piSe
o "l1rednfm pfsari", ktery odkryva ci vytvarf jejf prfslusne vztahy
k pl'ibehu; Edward Dowden a Kathleen Tillotsonova odkazujf k auto­
rovu "drUhemu ja". Realnyautor, rfka Booth, se chee vyhnout vlevanf
"svych netransformovatelnych naklonnostf do dua", tak tvorf
neutralnfho reprezentanta nebo nahradnmo autora.1R
81
Ale toto "druhe [a" ei "urednf pfsar" navrhuje definici inten
ktere by se branili nejenom sofistikovanf intencionaliste: zejmel
neco pldnouanebo autorem jeste pred vlastnf kompozicf, nejake altJ
ego, ktere realm autofi pfijfmajf, aby jim pomohlo nastolit vytouze
stay objektivity.'? Realne autorske chovaru je predmet pro litera
biografii ne textovou teorii. J estliz e pfe c ho d ne ne
.transformovanc" naklonnosti v aktu tvorenf [sou vsechno,
znamena .Jmplikovany autor", proc bychom potrebovali tento term
Necinil by "realny lee naklonnosti prosty autor" totez? Co chce text
teorie vcdet, je, jak a zda "implikovany autor" jmenuje n
esencialruho k textu a pochazejicfho z textu samotneho.
Za druhe, autoii uhazuji v ruenycb dilech rtczne aspekty j
samycb. Pokud tato definice odkazuje k procesu, jfmz realny au
rozhoduje, pomocf ktere z ruznych pfijatych osob bude formo
svuj text, odkazuje to take k subjektivite kompozicruch intenef n
planu a tudtz vypada pro textovou teorii nepotrebne."
Za trett, tuurce jako protejsek toho, co stooiil- vcetne vyprave
pisatele nebo ostatruch zprostredkovatelu diskurzu, kterf predev~:-:
[sou nernene konstruovanyrni objekty)
nez postavy v pftbehu. B
zive demonstruje, ze narativnf hlas muze byt oddelen i
implikovaneho autora .velkou ironif". Standardnf pnpad je
.nespolehltvy vypravec", Ackoli kazdy poskytuje moznost takov
ironie, ne vsichni teoretiei souhlasf, ze by byla vysvetlena pozna
o implikovanem autorovi. Otazka je, zda realny autor a vypra
mezi nimivysvetlfvseehny rozdtly, ktere vrumame v aktualnfm te.
Jestlize nastolfme nejakou treu entitu tkvfcf v podstate te
neznamena to nutnost pfijmout, ze vsechny tfi zdroje [sou lids"
Abych predesel: moje odpoved na obe otazky je ne. .
Za etvrte, "vybirani, hodnoeeni osobou ", leteraprodukuje
(takze nemyslfme na dilo jako na "samoexistujfefvee"). Tato defi
rozvetvuje obratne uhybanf "inteneionality", napul akceptov~
a napul uhybanf jejf dulezitosti k textualnf struktufe. Na jedne stra
Booth nepovoluje intenei realneho autora, ale na druh~ p
vyhnout se nazyvanf textu "samoexistujfcflni vecnli".
Ja zustanu vernym antiinteneionalistickemu pohledu, v n~ .
je publikovany text ve skutecnosti samoexistujfef vee. Inven
l
;/
originalnf aktivita ve skuteene autorove hlave, se stava publikova
prineipem zaznamenanym v textu. Tento princip je zbytek re~f
autorovy prace. Je to nynf textualnf artefakt. Text sam
implikovanym autorem. Jak dodava Roger Fowler:
suvm kryptozpusobem "text mluui" nacbdzt sprdv,ny zdrojpro
hlas narativniho diskurzu: ve ueiejnycb konveneieh jazyka, ve
oztabu, k nemue je autor pomocne medium - text, jednou
napsany, se osvobozuje Z aktu psani a "zDefejnuje se". jazyk,
kiery transeenduje individudlni, vtiskuje textu spolecensee
bodnoty. A, aniz by se oeital v kontradikci, ctendrje uyrobce
smyslu, pokud, stejnejako autor, je zdrojem kulturniehjazykove
leodouanycb hodnot a md moe je uvolnit z textu"
V publikaci preskocil implikovanv autor realneho autora. Na
rozdil od ustru anekdoty, jejfz realny autor pokraeuje v bytf
v okamzitem vztahu k nf a tudiz v otevrene komunikaei se svym
auditoriem, psany text je az do chvrle, nez je cten, uzavren, ackoli
ho skryte obsahujf jeho prineipy invenee a zameru. Tyto prineipy
[sou dostupne a aktlvovane kazdym ctenarem pri kazdern cteru,
Intence zastavuje byti soukrorne autorske materte. stava se zarnerern
dtla." Musfme rozlisovat mezt realnou autorovou aktivitou
a produktem teto aktivity: textern pred narni. To dava dokonaly pocit
prornlouvajrcrhn zarneru - to, co R. W. Stallman nazyva .aktualni"
intencf - jako vlastnost textu, jako vysledek, ktery rna prace za ctl
evokovat, organizujfef prineip vytvarejrcr eelek nebo smysl, jez duo
manifestuje nebo vnuka."23 Nebo, slovy W. K. Wimsatta, ucfrne se
autorovu "vyslednemu zameru nebo operativni myslence, kdyz se
objevf v samotnem due."24
]eden problem s uzitfrn Boothova .rmpukovaneho autora" je,
ze - ac pfipomfna, ze duo je produktem .vybirajrcra hodnotfcfosoby"
- mnoho textu takovouto osobu neevokuje. Nektere texty, jako jsou
casti Bible, tradicru balady a hollywoodske filmy uypadaji, jako by
byly vytvofeny jedinym autorem. ]e to proto, ze jsou ovhidnuty
unifikovanou invencf a zamerem textu; to jest, svymi implikovanymi
autory. SpfSe nez upozornovat na duo jako na produkt vybfranf,
hodnocenf osobou, vidfm duo jako zdroj voleb - jiz utvofenjch
voleb, ktere mohou byr uvazovany jako moznosti k ostatnfm volbam,
jez mohly byt ucineny, ale nebyly.
Snad by mohlo rozehnat cast odporu proti tomuto termfnu,
kdYbychom pfestali myslet na implikovaneho autora jako na lidskeho
nahradnika nebo obraz realneho autora. Vysedet si tfetlho cloveka
je zbytecne. Trochu je vyhrano pfijetfm "obrazu" Marka Twaina,
ktery je v dulezitem ohledu odlisny od skutecneho Twaina,25 ale
82 83
vfce bychom zfskali z rozlisovanf mezi tmplikovanym auto
a vypravecem Hucka Finna.
Za pate to, co nazyvam zaznamenand invence textu, kte
Boothovymi siovy zalozend .na zaelade norem a uoleb", kfl
formuji. Kvuli tomuto konstruktu Booth uprednostnuje ter
"implikovany autor" prcd takovymi moznostrru jako je .te
"smysI", "symbolicky vyznam", .tcologie" nebo "ontologie" -.term
ktere shledava zavadejfcfrni, protoze "se zdajf byt cui, pro ne~
existujf". Dodal bych, ze takove termfny smerujf k zatemno~'
poznanf spolecneho smyslu, ze narativnf text (jako jine te .
obsahuje sam v sobe, cxplicitne ci implicitne, informaci 0 tom,
ho cfst. Realny ctenar pfistupujfcf k rornanu nebo filmu predpo
existenci takove informace. jestlize rna pouz ji nalezt, bud text vy
nebo se naucf s touto novostf vypofadat (tudfz rozsfff svuj repe
orientacntch topoi), I kdyz nalezne jine vysvetlenf textu nez ne
[iny, text sam predpoklada urcity rejstffk interpretacf.
Zaznam invence textu
Toto za pate .Jmplikovaneho aurora" je, jak venm, zasadnf
naratologii a textovou teorii obecne, ackoli bych narnf
Boothovych "norem a voleb" mluvil 0 k6dech a konvencf
o literature a 0 zivote. .Hodnota" (value) v angltctine (oproti vall
ve francouzstme) konotuje etiekou (a v nizsfm stupni estetlckc
vlastnost, subjekt, 0 kterem Booth hloubeji pojednal v The Compa
We Keep. Ale z jine perspektivy textova teorie mluvf 0 cele ra~.
nebo sfti prostredku, jimiz chapeme diegeticky svet a diskurz, j {
ho prezentuje.
Umluva realneho autora s k6dy a konvencemi se otiskuje
textu, zaznarnu invence. Tato zaznarnenana invence se odlisuje .
realneho autorova aktu tvorby textu. Aktualnf kompoziee prc1Ct1.
realneho autora v realnem svete byla serif neopakovatelnyeh udal
- meditacf, cinenf nespojirych pozmimek, nacrtu, re~f - udal '.
"rozprostrene v case", rika Wallace Martin, "ktere majf prijft spolec
ve fixnf forme, jez nemuze byt srovnana s zadnym Cjedinym
izolovatelnym) momentem "intence" v minulosti" .26 Ale zazna
takoveto invence se sklada do textu a je obnovitelny v kterek
chvui za pomoei auditoria. Proc rozlisovat dva? Jednoduse proto,
akt vyrobce, realneho autora, se skutecne lisf od vyrobku tohot,
aktu, textu. Protoze vepsany prineip invence a zameru, implikovan
autar, je ctenaruv zdroj instrukef 0 tom, jak cfst text a jak vysvetlit
vYber a radit jeho slozky. Prave ternito principy ctenaf rekonstituuje,
ne puvodnf aktivitou realneho autora.
Samozrejme muzerne pfinest dalsr informaee, jine kontexty (v
zakladnfITI smyslu morfemy: texty okolo ci asociovane s textem). Mezi
-~
takorymi kontexty je to, co si pamatujeme z jinych praef realneho
autora. Informace 0 tom, jak efst text je tudfz .vznikajfcf". Ackoli
odlisnf ctenari mohou konstruovat odlisne implikovane ctenare, sam
proces je spolecny narn vsern. A to znarnena, ze rna smysl nazyvat
konstrukt invence .Jmplikovany" nebo .Jnferujfcf": zustava pouze
latentnf nebo .virtualru" v textu do te doby nez [e aktualizovan
nasfm aktem ctenf. Ctenafi inferu]f sebespojity textualnf zamer, spfse
nez pffrne hadaru autorova stavu mysli. Restaurujeme intenee
"Dickense", ne cloveka Charlese Dickense.
Dokonce i kdyz zavedl tyto zasadni rozdtly, Booth sam neunikl
potencialnfrnu zmatku mezi implikovanym autorem, jako zdrojem
nebo .Jnstancf" narativnf invenee, a vypravecern, jako .vyjadro­
vatelem" nebo .enunciatorern". Pnlezitostne The Rhetoric ofFiction
odkazuje k realnernu autorovi, i kdyz to zdanlive znarnena impli­
kovaneho autora, to jest k Dickensovi a ne k .Dickensovt". Protoze
je Boothova prace prukopnickou, je snadne mu toto selhanf odpustit,
ale nenamahali byehom se to opakovat. Naprfklad Booth
argumentuje, ze implikovanf autofi Toma jonese a Josepha Andrewse
vladnou urcitou sprymovnostf a bezstarostnostf zcela neznamou
v [inych Fieldingovych rornanech, kdezto implikovany autor Amelie
vypada necharakteristicky duchaplne a nabubfele." Ale Boothova
formulace snad muze byt interpretovana jasnejsfrn a uzitecnejsfm
zpusobem, jestlize rozlisfrne mezi tfm, kdo vypravf text a kdo (nebo
prtncipialne co) ho vymysli. V tomto modelu je implikovany autor
inventor a vypravec je .mluvci": to jest, artikuluje slova, ktera mu
prisoudil Implikovany autor. Uvazrne vypravecovu t1vahu 0 linii
predku Josepha Andrewse:
Pripusfme z nejakeho duvodu, muzeme-li, ze nemel vubec
zddne predky, ale vyskocil, v souladu s modernim vyrazem,
z kupky hnoje tak, jak Athensti predstirali, ze sami povstali ze
zeme, a ze tento autokopros opravYluje ke vsem hodnotdm
vznikajicim z jeho vlastnich ctnosti? Nebylo by nesmyslne fikat,
ze muz, ktery nemelpfedky, je neschoPen nabJt cti, kdyz vidime
rnnoho tech, ktefi nemaji ctnosti, jimz se tesilijejich praotcove?28
84 85
Tato pasaz vypada doeela spryrnovne. A my chapeme,
vypravec, mluve tfmto zpusobem 0 predcfch - obvykle vazne t­
v 18. stoletf v Anglii - se zamyslf zdar spryrnovnym. Ale co zname ..
rtci, ze vypravec tato slova zarnysh? jiste, .vypravec" je neme~;
konstruovanym objektem nez postavy a udalosti, 0 nichz vyprai
je nernene schopny zamysleru nebo "vybfranf" svych slov nez v
Joseph Andrews. Moe vyberu a razeru nalezr (realnernu) autor
a jeho zaznarn je sam roman, vladnoucf svou vlastnf inve
a zarnerem, svyrn vlastnfm implikovanym autorem. Vyprav
"prichaz{" skrze sva slova, protoze mu [sou urcena. Abyehom uvel
v neco jineho, museli byehom se stat obetf iluze, jak se prave snazu:_
vysvetlit, Koneckoncu, byl to pravy Henry Fielding (1707 - 175'
kdo vybfral slova pro vypravece. Ale naratologie ehee rfei, ze je ~
neco v samotnern textu, nejaky principialnf navrh, ktery se zno~~
rozvrhuje pri kazdern ctcnf, vypravec, ktery vypravi a ukazuje tv'
veci temito zpusoby. Zda to sam text - to jest, jeho implikov
autor - zamyslf spryrnovne a bezstarostne, je dovozovano ne]
Z toho, co vypravec rlka a jak to rlka v te ci one pasazi, 34
e
"<
z celkoveho vysledneho efektu rornanu. Rfei, ze v dane "re}l
vypravece Josepha Andrewse znf spryrnovnost, je jedna vee; na
Josepha Andrewse - roman sprymovnym je jina. Jedna charakterizad
nerna nutne za nasledek druhou.
Podle me dava smysl pfidelit kazde narativnf fikei [edna
ktere nenf osobne vypravene nebo ukazovane, ale vlozene
vypravecovych ust jazykern, ktery vypravf nebo ukazuje. Implikov
autor nema "hlas". Implikovany autor pouze zplnomoenuje ostat "
aby "mluvili".29rmplikovany autor (oproti delegovanemu mluvc{m~
vypraveci) j~ diskretnf zdroj informaee. Implikovany autor n ,.
"nerfka" .30 Pokud implikovany autor (sam text) sdelute nel'-,
odlisneho od toho, co rika vypravec, tak se musf smysl vyskyto
mezi radky. ,Kazdy vypravec, at autorsky, kamera-oko,
dramatizova-riy: je nastrojem invenee. Avsak inventor, implikova
autor, je definief odlisitelny od vypravecu, kterf jsou vymysleni. T1,
implikovany autor naprfklad narizuje vytvorit sft vypravovaq
a vypravovanfve vypravovanfch v Negru z Narcisu. Volba vypravec1.
v romanu, jako v ostatnfch narativech, je zasadne retorieka (viz 1~
kapitola). Conraduv roman predpokladal, ze nejuhlazenej~
prezentaee narativu by mela za nasledek serie supinovite kladeny ­
rameovyeh pribehu, cfmz vzdalil jejieh podivny prfnos vezdejs(m~
svetu. <
86

Ctenarum, pro kte re je ne pohodlne uzfvanf termfnu
itUplikovany autor' referovany k tomuto obsahu, bych ochotne
daporucil nahradit ho frazf .textova implikaee" nebo .textova
instance" nebo "textovy design" nebo proste jednoduse .zamer textu"
_vzdy za pochopenf, ze .zamer" je uztvan, aby znamenal ne to, co
[e v mysli realneho autora skloneneho nad psacim stolem, ale to,
co je v textu, ktery drztrne v rukou nebo vidfrne na [evisti nebo na
abrazovce nebo v komiksovern pasu, To je konecnyrn smyslem
rekonstruovatelnosti z textu, ktery cteme, vidfme nebo slysfrne.
Ma pozice tedy lezf na pu l eesty mezi nekte ryrnt
paststrukturalisty, kteif by odmftli existenei jaeeboholi jednatele ­
ktery by potvrzoval pouze nase stretnutf s ecriture - a Boothem,
ktery mluvf 0 implikovanem autorovi jako 0 "prfteli a radci", Pro
me nenf implikovany autor nicfm. Nenf to nie [ineho nez samotny
text v [eho invencnfrn aspektu.
Nekterf naratologove tvrdf, ze implikovany autor je konceptem
okrajovyrn: uzitecny pouze tam, kde je zamer textu jasne odlisitelny
ad vypravecovy intenee. Termfn, ktery uzfvaji, aby popsali tuto
predpokladanou nepatricnost, termfn prejaty z lingvistiky, je
"poznamenan": v anglictine nektera podstatna jmena ("muz", "zena")
[sou poznamenana pohlavtrn, jina Cvollc", "ridic") nejsou, Pro
nepoznarnenane slovo .volic" "stupen" pohlavf je "nula" . Ale
.poznamenane" a .ncpoznarncnane" nejsou uzitecne termfny, [estlize
bagatelizujf rozdfl, aniz by rneli nejakou okamzitou praktiekou
konsekvenei, jakou je nespolehlive vypravenf. Zastanei tohoto
pohledu argumentujf, ze ve vetsine prfpadu implikovany autor
a vypravec jSou nerozlisitelnf a ze dramatizovan{ vypraveci jSou proto
speeialnf, "poznamenanf" a jaksi tlchylnf. Tak lze snadno
argumentovat, ze pokud vypravec reflektuje nazory implikovaneho
autora, mohli byehom stejne dobre rlei, ze ti dva jSou totoznf, ze je
to irnplikovany autor, kdo vypravf nebo predvadf pribeh - anebo
obnlcene, ze zde jiz naprosto nepotrebujeme ppjem implikovaneho
autora. Ale takovy argument znamena totez, jako kdyz rekneme:
protoze je tretf osoba angliekych zajmen nepoznamenana pohlavfm,
pohlavf individuf odkazovanych k tornuto "they" je nekonsekventnf.
To muze byt nedtilezite v nekteryeh kontexteeh, ale implieitnf rozdi1
pohlavf zustava pochopitelne dulezity, v jazyee stejne jako v zivote.
Rozeznanf logickeho rozdflu mezi realnym autorem,
implikovanym autorem a vypravecem nas cinf citlivejsfm i vuci
interpretacnfm vzorum, ktere bychom jinak mohli postradat.31
87
Vypravecuv vztah k implikovanernu autorovi nenf predpokla
ale je odhalen. Ba dokonce je dulezite, ze teorie rozezn
spolupntornnost implikovaneho autora a vypravece v kazdem t
dokonce i tam, kde neexistuje zadna ironie nebo dvojsmysl,
implikovana teorie textu je v souladu s tfm, co je vyiadre
vypravecern nebo dokonce realnym autorem. Odmftnout uznat
spolupntomnost nas chraru od toho, abychom vysvetlovali pr
moznosti, ktere iiz vtrne, ze existujf. Ne vsechny narativy
nespolehlive vypravece (jako The Turn ofthe Screw) nebo nasklad
urovne vypravenf (jako Negr z Narcisu), jez vetsinou nebyly naps
hejnem spoluautoru, ale velmi znamymi osobnostmi, jejichz aktua
pohledy se silne podobajf onem z [ejich fikcf - zadna z tee
skutecnostf nerusi zivotaschopnost a dulezitost textoveho princi
ktery nazyvame implikovany autor.
Vypravec, at uz ona nebo on, je pouhym subjektem, pouhy
.hlasem" narativnfho diskurzu. Inventor rect, [ako je rec postav,
Irnplikovany autor. Tento inventor nenf osoba, nenf substance, ne~
objekt: [sou to spfse vzorce v textu, ktere ctenar zdolava. .
Povolanf autor
I ctenar, ktery syrnpatizuje s ternito nazory, vyjadru]e to, co
stale mohlo byt podnetern pro otazku, zda spocfva nase pochope
textove invence a zameru v dulezitych ohledech na tom, 0 cern vii
ze bylo napsano urcitym realnym autorem? Nenabfzf jmeno "Hen'"
James" na hrbete knihy dulezity klfc k rornanu, ktery se chystami
cfst jeste predtfm, nez ho zacnerne efst? A neusvedcu]e tento fakt zi
lzi kazdy argument pro samostatnost invence textu a tudf
implikovaneho autorstvf? Se svym obvyklyrn bystrozrakem Wayn~:"
Booth rozeznava tento problem a nabfzf fesenf: koncept "povolarit
autor". -
Kritika nemd jmeno pro tyto stale postavy, ktere jSou ja
souhrnem vymyslenycb stvoreni implikovanych celym spis,
vatelovym dilem. Pro nedostatek dobreho jmena nazval bye
tuto stdlou postavu (stdle odlisnou, samozrejme, od spisovatel
s jebo kazdodennimi zajmy, jebo lupy, jebopodivinstvimi, jeboA
nocnimi mitrami, jebo bitvami s nakladateli) povolani autor;:i
To znamend stale tvitrci centrum implikovane sekvencf;
implikovanycb autom. Implikovani auton mohou zustat klidnl~:
konstantni zjednobo dila do drubebo stejneho autora (jako~Q,
~~
88
v romdnech Jane Austenoue) nebo mohou vice variovat, jako
v e.xtretnnim piipade]. I. M. Steuiarta, oedce, jeboz detektivni
priheh)J v.y:iadovaly.auiora (( se zcela odlisnymjmenem. Micbael
tnnes"
Booth oper ldcntifikoval dulezitou konvenci. Ale opet - a zde
se vystavuji nebezpect, ze budu vypadat nevdecne - musfm
navrhnout nepatrnou upravu jeho jazyka. Chceme skutecnc rfci, ze
povolanf autor, toto "stale tvurcf centrum", je .postava'? Zkusme
jeste jednou odolavat antropomorficke pasti. Muzerne pohodlne
definovat povolanf autor jako podceled charakteristickych znaku
sdelenych vsemi implikovanymi autory (to jest, vserni lndivldualnfmi
zamery) narativnfch textu nesoucfch stejne jmeno realneho autora.
Realnemu autorovu [menu potom rnuze byt rozumeno jako
oznaeujfcfmu urcite konstanty nebo beznernu denominatorovi
metody mezi implikovanymi autory rozlicnych del. jeho oznacovane
je znarna podceled charakteristickych znaku, prenesena od ostatnfch
podobne oznacenych textu , jez opatfu]f ctenare narativne
signifikantnfmi informacemi, kdyz putujf skrze novy text. To narn
dovoluje dat Grauity's Rainbow do kontextu .Thomase Pynchona",
jestlize [sme jiz precetli The Crying of Lot 49 a V; ale nevfme nic
o zivote a nazorech realneho Thomase Pynchona.
Je naratologicka (a nikoli btograficka) skutecnost, ze text je
podepsany .Pynchonem" nebo .Hcmingwayem" nebo ,Jamesem"
Cuvozovky znamenajf jejich vyznacenf [ako oznacujfcfch a ne
oznacovanych). Ctenar bude jiste uzfvat takove informace. Avsak
co je dulezite pro naratologii (naopak ad ostatnfch druhu literarruho
studia), nenf historie autorova realneho povolani, ale spfse nutnost
zduraznovat mozne obsahy a styly, ktere vyplyvajf z rukopisu v textu.
POjem povolanf autor nam umozrluje uznat narativne
signifikantnf informace obsazene v autorove jmenu bez matouciho
vychodiska biografie. To je prmeh, ktery "Hemingway" uchopil
urcitym zpusobem; prmeh, ktery ,James" uchopil jinym. Predstavte
si uclalost, ktera se muze vyskytnout v romanu nektereho autora ­
fekneme: protagonista mlef, mfsto aby odpovedel na prfmou otazku.
Ctenaf'muze interpretovat toto odmftnutf mluvit ve vlastnfm kontextu
romanu, ale take si muze pamatovat, ze se to vynorilo i v ostatnfch
textech stejneho povolanf autor. Snad si pamatuje, ze i ostatnf
instance mlcenlivosti v "Hemingwayovych" fikcfch jSou asociovany
89

s hrdinskyrn stoicismem. V tomto sirsfrn kontextu muze spra
predpokladat, ze mlcenlivost rna stejny motive
Co ztskame, kdyz budeme mluvit 0 povolanf autoru "Hem
waye" a ,Jamese" namfsto pffrno 0 realnych autorech? Stejn~
teoretickou jasnost a spojitost, ktera se odvozuje od "implikovan "
autora". Jaky termfn nas drzf soustredene na texty per se spfse
na realne autory? Take nam dovoluje porozumet takovym koncep
jako je .narativnf styl" (oproti prozaickemu stylu): to jest, druhtd
narativnfch voleb typickych pro daneho realneho autora. "
90

IMPLIKOVANY AUTOR PRACUJE
Bez implikovaneho autora by naratologie i literarru teorie
ztratily dulezite rozlisent. Potvrzuje to moznost neverohodne nebo
"nepomerne" narace. Sam vypravec vypravuje nebo ukazuje text
a kdyz [eho reprodukci nemuzerne pfijmout, nezbyva narn nez
usoudit, ze nalezf k nekomu (nebo necernu) jinemu. jestlize vsechny
vyTznamy - implicitnf stejne jako explicitnf - jsou produkty aktivity
textu a [estlize tato aktivita vzdy predpoklada jednaru, pak muzerne
postulovat takove textove principy nebo jednatele jako je
tmpltkovany autor. Je to tedy implikovany autor Forda Madoxe
Fordova Dobrebo vojdka nebo Ringa Lardnerova "Haircut" a vsech
dalsfch "podezrelych" rornanu a povtdek v Boothove "galerii"l, [enz
je zdrojem "pravdivych" pnbehu.
Ale my potrebujeme rozeznat implikovaneho autora take
v textu, ktcry neni otevrene podernlety vysvetlernm vypravece, jsou
tu rnnohe texty, ktere, ac vypravovany s naprostou spolehlivostf,
[sou, jakozto vytvory nejakeho jednotliveho realneho autora, obtizne
charakterizovatelne. Kazdy z nich zretelne drzf pohrornade a tudiz
vypada jako produkt unifikovaneho [ednanf, Termfn .Jmpltkovany
autor" je zde opet velice uzitecny, abychom toto [ednaru pojmenovali.
Siroka (a divoka) ruznorodost nasledujfcfch pffkladu tuto rozsahlou
opravnenost implikovaneho autorstvf demonstruje.
Skupinove autorstvf: Bible a hoflywoodske filmy
Irnplikovany autor vytvaff konvence tfm, cfm my naturalizujeme
ctenarskou zkusenost jako osobnf setkanf s nejakyrn jednotlivym
historicky identiffkovatelnym autorem obracejfcfrn se na vefejnost,
dokonce i kdyz nev{me' nic 0 .. jeho'-~;-sobnfm zivote. Ale konvence
take samozrejme pusobi tam, kde bychom takovou adresnost
nezamysleli. Uvazrne naprfklad osobnf deniky, [ako je denik Anne
Frankove, ktere nebyly nikdy zarnysleny, aby je videl jeste nekdo
krome jejich autoru, Tezko fekneme, ze .realna Anna Frankova"
mluvila .realne k nam". Zarnyslela pouze mluvit k sobe same; trebas
denik cteme, jako by byl adresovan nam, Naratologicky se potom
na nas obracf pouze lmplikovany autor tohoto Deniku?
Iluze jednotliveho autora, ktery se k nam obracf, je zachovana,
dokonce i kdyz nernuze byt zjevena zadna individualnf "autorita",
91

[ako v pftpade spoluprace. Mnohonasobne autorstvf je v litera
historii obvyklyrn jevern. A caste [sou nekterf z .autoru" skute
pokornf. W. K. Wimsatt jr. poznamenava:
kolik nekterycb literarnicb praci aktudlne vdeci edito
a jinym agentum zprosttedeoudni a dokonce taeoue nab
aktitnte, jakou je ta nakladatelova, eterymuze omylem po
slovo,jeije myslitelnelepsinezautorovo. Castoje designo
prdce ndurbem vice nez jedne hlavy... Editoii v stano
a piijimdni ndbodnebo pronikdni ... (jsou) skutecne mladSfl
spolupracovniky origindlni autorovy naurbouane a zamys1l
prdce... V nasem eastern soustredeni na historii modi
literatury... s jejim tezce osobnim podtextem, jejim mobutns
kultem osobniautenticity, nenecbd nds zapomenout na mas;
zdklady svetove literatury - knihu Genesis, llias a Odysseu,
Vergiliova, Danteho, Chaucerova a Sbakespearoua, kterd pj,
ndspfezivaji bud'anonymne, nebo s utrZky nebo stinypfipsa~
biografie?
Mnoho textu bylo vytvoreno spolupracf, casto anonym
s detaily jejich autorstvf obtfzne ci nernozne determinovany .
Kolektivnf autofi nikdy nevedeli nebo zapomneli nebo lhali 0 toll
kdo je vytvofil. Detaily autorstvf mnoha z nasich nejvzacnejsfch te :5ii
jsou navzdy ztraceny v mlhach historie. Narativy byly produkov
navzajern si pornahajfcfrni lidmi, z nichz zadny nebyl nespokoje
se zaverecnym produktem. Ctenafi v souladu s konvencemi neus
vkladajf pri kazdem ctenf sjednocujfcfho cinltele. Onen cinltel mO
byt pouze implikovany autor.
Uvazrne zjevny pffklad Bible. Po staletf studenti rozpoznav
ze pet knih MojziSorych nebylo napsano Mojz(Sem, ani zadn~.,
jednotlivou osobou. E. A. Speiser, napftklad, nacrtnul ostrou 1h1
mezi autorstvfm Deuteronomia (D) na jedne strane a ~t
predchazejtctch knih, Tetrateuchu; a v Tetrateuchu mezi takzvan,
knihou Smernice pro vybavenf kultu (eesky ekumenicky pfekla,.if
pozn. pfekl.) (S) a prfrnym narativnfm materialem. To druhe, naop
bylo prirceno dvema skupinam autoru, v souladu s tfm, jake jrne
pripisovali Bohu. Biblologove je nazvali J (jahviste) a E (ElohistrAII;
(S) nejspfS "nebyli individualnf ci dokonce skupinou podob
smyslejfcfch soucasniku, ale skolou s neprerusenou historif sahaj
zpet do ranych izraelskych dob a pokracujfcf do Exilu a dale." Bibli
badatele zavedli prfdatnou skupinu R (redaktoru a kompilatonl.
92

Ackoli zde byly ruzne dalsf navrhy ohledne autorstvf Pentateuchu,
vetsina btblologu souhlasila, ze "Pentateuch je ve skutecnosti slozena
prace, produkt mnoha rukou a period." Dale, ackoli mnoho castf je
pfipsano nekolika zdrojurn, [sou natolik sloucene, ze uz nemohou
byt ocldeleny."4 Mnoho ctenaru si 0 techto knihach Bible myslf, ze
jSOU jednotnymi narativy a bez obtfzf mluvf 0 jejich .Irnplfkovanem
autorovi".
Obratfme-li se od starovekeho Izraele k nasernu modernfmu
Baby16nu, uslysime hlucny hlas Louise B. Mayera pripomfnajtcfho
Svatou knihu (nic mensiho), aby obhajil studiovy system filmoveho
autorstvf: ,Jestlize si spisovatel stezoval, ze material byl pozmenen,"
kOlnentoval Arthur Freed, "Mayer vzdy rikal, ze Kniha cfslo 1 vsech
dab byla napsana komitetern, a nazvana Bible.'? Ackoli [de 0 znamy
fenomen, kolektivnf vytvory hollywoodskych filmu jsou prehlfzeny
naratology, kterf prebyvajf pruis vylucne v literarnfch narativech.
]eden z dobre zdokumentovanych pnpadu je Red Badge ofCourage
(1951), adaptovany podle romanu Stephena Cranea a rezfrovany
]ohnem Hustonem pro MGM. Kontrolovane autorstvf tohoto filmu
je zvlaste zajfrnave, protoze Huston byva zahrnovan do .pantheonu"
auteuru"
Kdyz mel Red Badge ofCourage v New Yorku 31. srpna 1951
premieru, recenzenti ho pojali jako vylucne Hustonovo duo. New
York Tribune napsal, ze "The Red Badge of Courage Stephena Cranea
byl transformovan johnem Hustonem"; Morning Telegraph, ze roman
.byl prenesen na platno ]ohnem Hustonem jako nekonvencnf film";
a World Telegram & Sun, ze ,John Huston napsal a reztroval burcujfcf
film a s porozumenfm reprodukoval roman." Ve spojenf s vyrobou
filmu nebyla zmfnena zadna jina osoba, recenzenti se shodli, ze byl
odpovedny sam Huston. Ve skutecnosti kritik z New York Post byl
tak nedotcen historif filmu (a obecne praktikami hollywoodske
produkce), ze pfisoudil nedostatky filmu Hustonove .Ietargii": ,Je
to jako by, nekde mezi natacecf a zaverecnou verzf, svetlo inspirace
zhaslo. Huston se unavil, nebo ztratil odvahu nebo se rozhodl, ze
se to nezdarf... Pane Huston, tento bajecny reziser, muze za to, ze
ztratil zajen1 0 dotazenf nametu do konce, ktery vasnive nekuffiuluje,
jako by ztratil zajem 0 drobnokresbu pastav, kterou se chlubf jeho
nejlepsf filmy. "7 Filmovf kritici, ne mene nez obycejnf ctenari,
potrebuj( verit v individualnf a osobnf, ne v kolektivnf a anonymnf
autorstv(.
93
Tato fantazie byla rozptylena ocitym svedectvim Lillian RossoVj
pojednavajfcfm 0 tvorbe filmu, ktere se objevilo v peti pokracovan'"
v New Yorkeru a pozdeii jako kniha pod titulem Picture. Fakta, j
je Rossova zjevila v pronikavych detailech, byla zcela [ina, Husn
jednak nedelal "konecny sestfih" nebo vubec nejaky sestfi
V Hollywoodu v roce 1951 bylo zvykem, ze rezisefi predav
nezpracovanou metraz do dalsiho oddeleru studia, rfzene,,
domacfrni stfihaci. Tento film byl stnhan Benem Lewisem a Marga
Boothovou ve spolupraci s producentem Gottfriedem Reinhardte
pote co Huston odejel do Afriky natacet Africkou krdlovnu. "Strfha ,
ve filmu, musfme pfipomenout, je nejenorn vystfihovanf vYstfelkJ,
ale take doslova skladanf filmu (jak rikaj{ Francouzi, je to montag
V klasicke hollywoodske produkci casto sti'ihac rozhodu
o takovych kompozicnfch zalezttostech, jako je poradf zaber
Predstavrne si hypotetickou Ilterarnf paralelu: [edna osoba pfse v
a druha [e seskrtava a upravu]e.
Take hudba byla casto pridavana ke studiovym ftlma
nezavisle na kontrole rezisera. Bronislav Kaper, studiovy skladat
ktery napsal hudbu pro The Red Badge of Courage, se povazo
nejen za spolupracovnfka, ale i za jakehosi terapeuta: .Kazdy obr
je nemocny... To [e moje vychodisko. Musfrne ho zlepsit a uzdraviti
Zde [e lecba, kterou predepsal pro The Red Badge ofCourage: .P
co Youthuv regiment zvttezf v prvnf bitve, vojaci jSQU stastni...
ja obchazfrn kolem a fmam publiku pornocf smutne hudby: co [e
tak dobreho? Trosku shazuji eelou ideu, ze [eden American zan
[ineho Americana. Nekdy pfinasfm i zvukove emoee do obra
abych probudil obecenstvo.:" Mnoho dalsfch - nekteff mene
vedorni sve dulezitosti - take prlspeli ke tvorbe filmu, at
s Hustonovou pnmou instrukcf, nebo bez nf osvetlovaci, vypra
kostymeri, maskeri hereu a podobnf.
Ani zde spolupraee neskoncila. Ke zdesen{ MGM vyvoial fit
negativnf komentare od sneak-preview divaku. Mnoho div~
vyjadrilo lhostejnost vuci protivalecnemu zameru filmu a smalo -f
na nespravnyeh m{steeh. Obavaje se komercnfho neuspeeh;\
Reinhardt pridal hlas vypravece vyjadrujfcf, ze film byl zalozen
literarn{ klasiee, cfmz naznacoval, ze si proto zaslouzl uctu. HI
Games Whitmore) bylo tedy urceno za ell vyjadrovat mysle
protagonistu navzdory tomu, ze si Huston vYslovne pral, aby
myslenky zustaly implieitne ve vizualnfm vyjadrenf. Dokonee p
zacatkem natacenf se Reinhardt zeptal Hustona, "Kniha
o Youthovyeh myslenledcb. Ukazerne, co se skutecne uvnitf toho
chlapce deje?" Huston odpovedel. "Audie Murphy (herec, ktery hra]e
Youtha) to ukaze, Gottfriedc."? Ale Reinhardt se ptal Hustonovy
ulnelecke intuiee a jeho pochyby zvttezily; hlas vypravece periodicky
intonuje v Craneove prozaickem stylu, co se odehrava v protago­
nistove mysli.
Vysledek je zcela spatny, [ak zduraznil kritik New York Times:
"Obraz nemohl sdelit reakee Craneova hrdiny na valku, Crane je
sdeluje predevsim v popiseeh toku vedomt, coz je technika sdelitelna
nejlepe slovy."" Zaroveri to neru to, co dela Crane, a problem je
stejny v romanu jako ve filmu. Youthovy myslenky nejsou presne
prezcntovany ve stylu proudu vedorru, ani dokonce v nepnrnern
volnem stylu , ale spfse v tom, co Dorrit Cohnova nazyva
"psychonarace"ll, coz je parafraze ve vypravecove vlastnf proze,
ktera smeruje k intenzivnf vyumelkovanostl. Roman [e trhan
nepornerem mezi dobre zformulovanou, sebereflektujfcf reprezentaef
Youthovych myslenek a jeho nevzdelanou mluvou. Zatfrnco Youth
iileatakove veci jako
vystielil jsem. Na hlavu. Este nikdy jsem neuidel takovej boj.
Desnd chvile. Necbdpu, jak bycb se mobl trhnout vod regimentu.
Vypravec romanu reprezentuje jeho myslenf ve vetach jako
jsou tyto:
Rikalsi, :te navzdory neptedoidatelnemu utrpeni nikdy neztratil
svou touhu po uitezstui, fikal napa! apologeticky soemu suedomi,
nemobl ale vedet, :te by pord:tka pro armddu mohla soucasne
znamenat mnoho piizniuycb vecipro nebo samotnebo. Udery
nepritele by roztiistily regiment na kusy. Tudid, mnobo
statecnycb muzu, uvazoval, by muselo opustit armddu
a rozletnout se jako husy, kdyz do nich stfeli.12
Reinhardt rozhodl, aby tento druh zastaraleho jazyka byl sveren
heterodiegetickemu hlasu vypravece spiSe nez charakteristickemu
hlasu Audieho Murphyho. K tomu se da pouze r{ci, ze to druhe
resenf by bylo jeste daleko horsf.
Ale ani prednes literarniho zameru romanu vypravecovym
hlasem nebyl dost pro Dore Scharyho, hlavu produkee v MGM;
udelal podstatny pr{davny stfih. Craneovo i Hustonovo soustredenf
na Obcanskou valku bylo psyehologickou studif vojaku, kterf si
neuvedomujf prfciny, pro nez riskujf sve zivoty. Jak Garbicz
94
95
a Klinowski vysvetlujt: "Huston rekl, ze nechtel, aby bylo valce, f'
je ve filmu ukazana, rozurnet [en [ako valce Severu a ]ihu, ale va
ktera ukazuje nepouzitelnost odvahy protagonistu - ktert ve filmov _I'
finale barf zed rozpadajfcf se na kusy. To bylo pochopeno j
blasfernie namfrena proti historii Spojenych statu: MGM (cte
Schary) prestfthal material, takze ukazal, jak vojak muze potla,
strach a stat se hrdinou."13 Schary sestfthal filmovy original ze
minut na 69 a prearanzoval nektere z jeho udalosti, jako vysled
podle Lilian Rossove, .k celkove odlisne valce byly pfidany sekve
bitvy, ktera byla bojovana a natacena na Hustonove ranci v
Fernando Valley." Kdyz obecenstvo pfi dalsfm sneak-prevlei
vypadalo ptatelsteji, byl uz Schary sdtlny, "ted je to filmecek j 1l1;'
panenka. Vsechno je lepst, sladsi," ffkal Reinhardtovi. .Obecens
ted tomu chlapci rozumf."14
Takze, aritmeticky, do seznamu .realnych autoru" filmu
Red Badge 0/ Courage zapocteme Cranea, Hustona, Reinhardq"~
Lewise, Boothovou, Kapera a Scharyho - nernluve 0 hercf .
kameramanovi Haraldu Rossonovi, navrhanch Cedricu Gibbons
a Hansu Petersovi a ostatnfch lidech z produkce, kteff vybfrali, kol
vecf bude videt nebo slyset, s Hustonovyrn vedorrurn nebo bez
- plus nekolik set losangeleskych navstevnfku kina, nebot jeji-'
pffnos do urcite mfry Dore Schary interpretoval. Tito divaci neb...r
nejaky teoreticky konstrukt, ale doslova spolupracovnfci: jejii~
klikyhakove komentare na hodnotfcfch kartach posbfrane a nerv6z.~/
Interpretovane studiovou exekutivou, vedly k podstatnerm
prepracovanf filmu. .
Navzdory teto pestrobarevne smesi realnych autoru film
Red Badge of Courage vicernene dava dojem jednotnosti tak .siln
ze divaci hovorilt ustavicne 0 [edinem autorskem zdroji: byl tc
.Hustonuv film"; byl to Huston, .kdo v nern ztratil odvahu" a tal
podobne. Nemluvili samozrejme 0 tom, ze to nebyl John Husto
ale fHmory implikovany autor.
Pro prlklady nelehke spoluprace se nemustme omezovat j_,
na hollywoodske filmy. Je zde slavne nedorozumenf mezi Cecho~e .
a Stanislavskym v prfpade Racka: podle Stanislavskeho je ho tfe \,~
hrat jako tragedii, ale Cechov "ho vzdy oznacoval za komediitl
;
"Prakticky kazdy producent, " rikciWimsatt, "navzdory CechovovY
nepochybnym zamerum (zalozenych na jeho dopisech) pohlfzf n~,
hru jako na tragedii."15 "
Esteticke problemy zapffcinerie nadmernou oddanostf
individualnfmu "realnemu autorovi" [sou nernene evidentnfve studii
rna!ifskych rnistrovskych del. Uvazrne fascinujfcf rozporuplnost bezne
rozpoutavanou stran Rembrandta. V Transfiguration of the
Com1nonplace se Arthur Danto raze, co se stane s nasim soudem
o hodnote malby, kdyz se dozvfme, ze nebyla vytvorena pouze
uznavanytn mistrem; jeho teoretickym prtkladem je Rernbrandtuv
Polsky jezdec. Recenzentka Dantoovy knihy Rosalyn Kraussova
pozn~rnenala,ze .prave v teto chvfli je zde koletivnf projekt podnzen
nalez enf pravdy, autenticity, originalnf Rembrandt zvnitrku miasmatu
podvodnfku, koplstu , obchodnfch reprodukcf, studentskych
napodobenin a ostatruch forem nerozeznatelnosti, ktere obklopujf
nas pohled na pravy artikl." Dosti ironicky, [edna z podezrelych
maleb je prave Polsky jezdec. Kraussova se divf, jakou lekci muzeme
vydobvt z moznosti,
ze tato .nejblubsi malba" nernusi byt vytvofena "jednim
z nejblubsicb umelcu v bistorii" (Dantoova sloua) ... Muzeme
poercit rameny a rozhodnout se, :ie jsme byli lebkouerni: Ach
tak, to tedy nebyla zddnd seutecnd dojemnd malba? Nebo se to
stdud prilezttosti.: abychom si znovu promysleli strukturu
vykladu autorstvi? .. Myslenlea jednotne ruky mistra se zacind
objevovat ...jako romantickypiedsudee, :tese rnusi ucinit velice
malo s aktudlnimi podminkami umelecke praxe. Dokonce
mnobo Rembrandtouycb autoportretu jsme nyni schopni
rozeznat jako prdce jebo zdku.16
Nenf rozumne se ptat, zda .rornanticky predsudek" "jednotne
ruky mistra" stale dominuje literarnfmu badanf a tedy cint najezdy
do disciplfny filmoveho badaru, ktera je dosud v plenkach? jestlize
je to tak, nebyla by se podfvala na narativy ocima prozrelyrna pomocf
takovych konceptu, jako je inlplikovany autor?
Je Stepan Trofimovic Verchovenskf vykoupen?
V The Rhetoric o/Fiction Booth uzitecne (i kdyz trochu chybne)
uvadf citace odlisujfct implikovaneho autora od realneho. Marianna
Torgovnickova nam vsak rika, ze "dnes takove plany rozsahle
upadajf. ..jezto je jasne, kdy se mluvf 0 autorech jako vypravecfch
nebo jako 0 implikovanych autorech a kdy se mluvt 0 autorech jako
o redlnych muzfch a zenach".17 Zda se, ze je tomu tak. Vezmeme si
96 97

pftklad Z Dostojevskeho rornanu Besi. Nekteif kritiei veh, ze
vubec nejaka postava v tomto ternnem rornanu nalezne vykou
je to Stepan Trofimovic Verchovensky, liberalnf estet, ktery po
dlouhem parazitujfctrn zivote sebral energii a odvahu, aby 0
svou ochrankyni Varvaru Stavroginovou. jeho zaverecne puto
jakkoli donkichotske, mu dovoluje znovu zaehytit poslednf zb
dustojnosti a eti. Albert Guerard, napnklad, ptse: "Predposle_
kapitola .Posledru eesta Stepana Trofimovice" prinasf jeho kresta "<
vykoupenf a jeho vykoupenf take jako komicke postavy dl
zesmesriovane pro mnozstvf svych slabostf, ale nynf dosahu
urciteho druhu sfleneho heroismu a velikosti."!" A Irving H
prosazu]e, ze k Stepanovi .Dostojevsky je nejmene milosrdny]
vsech: stopuje ho se smrtfefm eflem; ponizuje ho, znacku]e /
vysmtva se mu a nakonee ho rozdrtf - a navfe: miluje ho." Navz
jeho zbloudilosti, zavislosti na matriarchalnf Rusi, nesmel
zbabelosti, neuvedomclemu holdovanf autorite, "je to St~p
Trofirnovic, komu je dovolen nejdustojnejsf a nejheroictejsf kone
jezto pro Dostojevskeho pfichazf vykoupenf [en skrze extre
utrpenf, Stepan Trofirnovic zacfna rust, shromazdf energii rozptyle
po cele knize."!?
Editor autorovych poznamek k Besum Edward Wasio
vyslovuje podobnou, ackoli troehu omezenejsf poznamku: "Ste
Trofimovic zactna svou poslednf donkiehotskou cestu v nevedo
a nadeji. Zustava blaznivy a sobeslouzfcf, ale [akasi jis
znovupoznanf a kajfenosti se trepota v jeho dusi. je tu take mn
co ffci, mozna, ze je spasen, ale je narozen pted srnrtf
odpovednosti." Ale potom Wasiolek cituje podivnou a obte~u.
skutecnost: .Neru tu hlavne nie v (Dostojevskeho) poznamka~k
od zacatku do konee a skrze kazdou variantu po variante - co<'.
ukazovalo, ze Dostojevsky mfnil Stepana Verehovenskeho 'zj~
jedno jak odbyte, jako lepsiho cloveka. Je to vzdy blazen a niL!
hrdina... nenf tu zadne poucenf z utrpenf. To nejlepsf, co 0 n
Dostojevsky mohl rfet, je, ze to myslel dobre."20
Tento nalez stezf uklidnf ty, kterf svedcf 0 vykoupenf Stepa"l
Trofimovice. Neeo se stalo mezi poznamkami a hotovym romanef~
potom zas - nie se nestalo. Litenlrnf vedei se casto nezpovl4'
z omezenf svyeh pravomoef tak uprfmne; Wasiolkova poetivosi'\
... AJ
ehvalitebna. Ani z jeho jemnozrnneho zkoumanf poznamkove kn
e
ani z jeho stejne sevreneho ctenf romanu nevyplyva urcenf, zda
Stepan Trofimovic vykoupen nebo nee Na zaporne strane nach'
kazde ze Stepanovych jednanf kompromis: "Stepan Trofimovic bojuje
s Petren1 a silarni nihilismu a radikalismu, ale ve [menu abstraktnf
krasy; zpovida se ze svych spatnostt, nazyva se nejhorsfrn druhern
svinf, ale v deliriu a nemoei; pfipousti, ze lhal Sofii Matvejevne, ale
mazna [en pro efekt. Stepan Trofimovic rika na konei spravne veci,
ale sprdone ueci abstrahovane od duse a srdee mohou byt spatne
veci." Navfc navzdory vsern ternto pronikavym pozorovanfrn
\Xlasiolek uzavtra: .Nejsern si jisty, ale tyto poznamky narn mohou
. h d t "21pamoc1 roz 0 nou .
Se vsf nalezitou uctou a samozrejmou sympatif k Wasiolkove
pastulatu si nemohu pomoei, abyeh to nechapal [ako poslednf
povzdech biografismu. Sam text je to, co je, a my marne pres
Wasiolkovu velkou autoritu za to, ze Stepanovo vykoupenf je nako­
nee kompromisem. Ale v cern je predevsfm popi'enf teto autority:
Wasiolek zalostne doufa, ze poznarnkove knihy nejak v tomto
pnpade dokazt, ze je to jinak. Snad ze nadeje brant Ideologickym
predpojatostem americkeho ctenare. radi byehom konecne nasli
zasluhu, v onom ubohern, neschopnem starern chlaptkovi, ktery
tolik miluje umeru, a ktery sam skryte oceriuje lidskou toleranei.
Predevsfm se zda spatne trvat na tom, ze nase poslednf pojednanf
nejsou 0 Dostojevskern, nehlede na to, jak [sou mnohornluvne
a faseinujfef jeho poznarnky, ale 0 implikovanern autorovi
.Dostojevskem". Irnplikovany autor, tvrdf zfejme Wasiolek,
nezarucuje nejaky jednoduchy zaver 0 Stepanove osudu, ale bije se
za nase vlastnf ideologicke touhy.
Ones je popularnf dokazovat, ze text je to, co konstruuje crenar,
a ze znacna cast ctenarova sdflenf je ideologicka (mnohem casteji
nevedome). Samozrejme, liberalnf kritikove proklamujfef Stepanovo
vykoupenf nalezajf to, co nalezt ehtejf. Dekonstruktiviste, nasledujfef
svou vlastnf agendu, snad objevf, ze setkanf implikovaneho autora
se ctenarovou ideologif koncf temne distanei. abe uznanf pravosti
se snazf zustat pod vodou uprostred bourlivyeh morf kritieke m6dy,
rfzene bludnymi ideologiekymi proudy. Muzeme hadat, zda
ideologieka proroetvf pomohou s texty jako Besi. Marxiste, tusfm,
mohou pomoei posoudit nase prozrenf ohledne liberalu jako je
Stepan. Mohou nam dokonee pomoei porozumet Dostojevskeho
vlastnf carodejne smesi humanismu, panslavismu a ortodoxie. Ale
jsou nejak lepsf nez jejieh predehudei pro vysvetlenf komplexnosti
Stepana nebo Satova (Dostojevskeho reakeionarsky mluvcf,
zavrazdeny pro sve presvedcenO nebo Petra (monarehista maskovany
98 99

[ako nihilista) nebo Stavrogina (jehoz negativita se zufive b
ideologickc kategorizaei)? Ale co mohall ideologie skutecne
s texty psanymi autorem, ktery vert (pfse sovetsky kritik Vladf
Tunimanov), ze "esenee Vee! a fenomenu je skryta tak hlubokn,
ani nejsubtilnejsf vedccka analyza nenf schopna ji znovu odk
s matematickou presnosti", ze "tu vzdy zustava iraciona
a nedostupne reziduum, ve ktcrern je tedy mozna obsazeno resen
Nahodna reklama na cigarety
Reklama na cigarety Benson & Hedges vzbudila ve sv
reklamy pred par lety znacny rozruch. Reklama se sklada ze dVi
panelu. Vrehnf panel ukazuje stfhleho kuceraveho rnladeho mu]
obleceneho pouze v trenyrkach, stojfcfho s jakousi stydlivostf~
konci stolu pohazeneho zbytky slavnostnfho obeda. MUl n~
svalnaty; nenf to zadny Marlboro Man. Ma vystrceny pupik j
maly ehlapee. Na rozdi1 od dlouhych eigaret, kterymi mavajf u .';;
kouffcf damy, jeho eigareta je kratka a zastrcena mezi prsty kla~
se leve ruky. ]sou videt dye steny: na kazde z nich visf ole;'
malba. Mfstnost je zatopena svetlem. Sest stolovnfku v oblecfc
pet atraktivnfeh mladych zen a plesatejtcf muz ve stredruch letec:,~
v ~
relaxujf s eigaretami. Zeny vypadajf, ze si zertem suskajf 0 m
v trenkach, plesaty muz se otacra zveda sklenku vtna, aby mu pn_ "
Na spodnfm panelu stojf nynf mlady muz za zenou po prav]
plesateho muze. Tiskne se k nf, ruku na jejfm rameni; ona se na d
usmfva, jejf leva ruka kolem jeho krku. Plesaty rnuz rna svou pravd
ruku na nahern rameni mladeho muze. j.
jediny titulek - stejny, ktery udava zakladnf t6n cel~
dvoupanelovym serifm Benson & Hedges: "Pro ty, kterf radi koUf(~'~:
Ve vsech ostatnfch takovych reklamach je snadne rozeznat nara
V jedne naprfklad hornf panel ukazuje dva kourfcf pary
sportovnfm oblecenf, jak sedf na verande v polstrovanem, barva
hyf(cfm nabytku. MUl nalevo rozdava karty, ostatnf tfi se smejf.
nalevo sedf na pohovce, zena se duverne naklanf k muzi, je
hlava se zaklanf v srdecnem smfchu. Na nizsfm panelu zustal ~~:
par, ktery je napravo. Zena si pritahuje pokryTvku a usfna muzi;'
rameni. On zveda levou ruku s cigaretou, pravou pazi rna nedbit,
polozenoll podel operadla pohovky, nohy na stole a pohl
s usmevnym souhlasem do zarive budoucnosti. Ihned nas napa
jednoduchy narativ: "Par pi'isel na vecernf pohodovou particku ka
(Yupies neberou karty vazne), Vsichni koun a bavf se. Pote, kdyz
, hostitelka usne s hlavou na jeho rameni, hostitel premysh
a jednoduchych radosteeh zivota."
Ale detaily pnbehu rnuze v trenyrkach jsou neurcite zpusobern,
ktery je pfi bezne nechuti obchodruku k neurcitosti prekvapivy.
poskytuje nam zajfrnavy uhel pohledu na rozdtly mezi realnym
a ifi1plikovanym autorem dokonce i v prospektovern svete reklamy.
Tato reklamnf serie zkousi prizpusobit vypravejicf a implikovane
ctenare, kteif [sou otevrem, jednodussf, vedouci, sociabilni, tolerantnf
_ zvlaste tolerantnf vuci myslence cigaret jako urychlovacu, [ako
drinkll spolecenskeho veself a pozdeji [ako rajskeho otopu. MUl
v rrenyrkach by se nikdy neobjevil, kdyby to nernelo implieitnf
vYznam. Kterekoli jine obecenstvo se muze 0 nern dohadovat, oni
[sou jasne pozvani, aby pochopili, ze on muze byt prijat ostatnfmi
stolovruky s neutuehajfcf dobrou naladou. jestlize reklama neudelala
nie [ineho, nez ze propagovala tento postoj, jejf sponzofi by mohli
byt spokojeni. Avsak ctenari, pfinejmensfm ti, kterf se 0 takove veci
zajfmajf, se nespokojili s vysvetlenfrn mestskou tolerancf. Chteli vedet,
co se delo. Newsweek zadal:
o co tu ulastnejde? Kdoje ten cbldpee ve spodkdcb? Tolik lidi se
na to pta, ze Advertising Age, casopis, se v posledni dobe kvuli
tomu pre se sponzorem. "Co se tu stalo?' Predstaoitele Wells,
Rich, Green z cigaretoue reklamni agentury iikaji, ze obraz
vyprovokoval ztiplauu telefondtu a dopisu, Strategie za
konceptem? Kdyz to otocime, tieba uubec ne. Rob Ramsel, herec,
ktery braje muse ve spodkdcb, ffkd, ze reklama byla z oelee
cast:uysledeem sfastne ndbody - a inipnebo okafotografa Denise
Piela. Kdyz Ramsel vesel do obrazu z koupelny, kde byla
snimdna jind reklama B&..H, Piel zachytil tuto dvojznacnou
scenu na film. "Co table reklama znamend?" smeje se Ramsel.
"Toznamend, ze to Robbie trefi/."
Nazveme to reklamou ad hoc. V dobe, kdy mnoho reklam se
stava vypocitanejsimi a homogenictejsimi, nektere firmy na
iv!adison Avenue bledaji uspech ve starom6dni spontaneite.
Inspirace na scene pomdhd prodat cokoli od ovesnych vlocek
atpo antacida - casto s udivujicimi vYsledky.23
Ale vypada nepravdepodobne, ze by reklama nemela "vubec
z~idnou strategii", ze Benson & Hedges utratili balik, aby publikovali
jakysi fotografuv objet trouve. Ty dva panely netvorf abstraktnf kolaz.
100 101 If).
jak jejich predchudci a Advertising Age poehopili, vypravi ph
nebo prinejmensfrn chee budit takovy dojem. Stimuluje crenate,
si vymysleli narativ, ktery by podivny ubor vysvetlil. Reklamnf nov( ,­
rna zde vyvolat dojem, ze navzdy zustane castecne nevysvetlen~~
avsak mnozi divaci [sou trapeni spekulacemi. Spekulace je t ,~
zadany vysledek.
Sarnozrejme ze nernu zerne vedet, kdo je ten "ehlap;.,
v trenyrkach" a co tam dela, jestlize nic nevfme, je to tfm, ze
a jeho trenky nejsou nie VIC nez zaminka, ktera nas povzbuz
k vyrnyslern vysvetlujrcfch pnbehu. jestlize by mel na sobe obI
mohli byehom potom trochu spekulovat: vykonny junior stojfcf v Ci
stolu, protoze prave povysil. Plesaty muz a pet zen mu pfipfjej( ..
obede konanern na pocest teto pfrlezttostt. Malby, svet
nepfttomnost ciSniku a [inych stolovmku napovfda, ze mfstnost n .
v restauraci. Je to zamestnanecky obed, spolecenska party dom
Ale trenyrky vzbuzujf udlv, co by takhle obleceny muz m
delat v takove mfstnosti. Proc mu pripfjejt? Proc se vsichni objfma
Lide si vetsinou oblekajf trenyrky doma. Snad je mlady muz c.
lui, hostitelern one skupiny. Ale proc nenf obleceny? Snad
exeentrikem, jakyrnsi umelcern: malby visfcf na za nfm majf m6
abstraktnfvzhled. Snad hostfvlastnika a prodavace galerie, kde b
prave zahajena uspesna vystava. Nebo snad je rockovou hvezdoii
ktera vstava pozde a zfra ospalyrna ocima na sveho manaze /
a ansambl; zaspal oslavu, ale zustava ve stredu pozornosti. Nebo ,~
to snad rodinna zalezitost: je synem starsiho muze a obed se nekom
v rezidenei, ale v otcove mansarde. Mlady mUl nejakou dobu otl .:~
nevidel. Prijel predchozf noc z venkova, sel spat a nevf, ze ot1
naplanoval zabavu, slysel hluk a vstoupil. Nebo snad je to byt mla
zeny, ktery sdi1f s muzem (milenee, manzel, bratr, spolubydlfcl?
jenz nevf, ze si pozvala sve kolegy domu, aby oslavili jejf povysen~
A tak dale. Nic z toho nema co do cinenf s Robbiem z jine serie~
Ale predstavte si dokonce, chcete-li, metatextove moznosti: skupi
modelek najatych na reklamu oslavujfcf potesenf ze spolecneh;
kourenf nasla ve svem manhattanskem studiu mladeho muz~
v trenyrkach, ktery si tam dava eigaretovou pauzu z j-ineho natacen(~
Vidfme veselost situace, majf vlastnf prestavku, rozsvfeeno (ny~
doopravdy kourf, nehrajf role kuraku). Starsf muz vytahuje sVl1l~
ovocny dzus, aby jfm pripil mlademu pohlednemu narusiteli. Prija~~
takto zovialne svymi kolegy, mlady mUl objfma jednu z modelek~~'
ciste kolegialne, a je objfman na oplatku. A tak dale. .­
poznamenejme, ze nase spekulaee nema nic do cineru s tfm,
co dela realny autor - spisovatel a fotograf; soustredu]e se [en na
identitu" (uvozovky znamenajf falesnou stopu) mladeho mute jako
~ostavya moine duvody, ktere by mohl mit, aby se predvadel takto
obleceny v one mfstnosti. jinymi slovy, zkousirne stvofit svet, ve
kterem udalosti korespondujf s ternito obrazy jako uskutecnitelne.
Nejedname s fotografem nebo realnym "autorem" reklamniho tyrnu,
ale s hvpotetickyrn vypravecern - hypotetickym ve chvtli, kdy [sme
se rozhodli, ze tuto stranku v casopisc utvonrne [ako narativ. Ale za
onlm vvpravecem je implikovany autor, ktery nas neustupne nutf
vytvafet ten pnbeh, ktery by vysvetlil nejpravdepodobnejsi par
udalostt. A on/ona/ono pokracu]e v tom - to jest, pokracuje
v existenci - tak dIouho, jak pokracuje nase touha shromazdovat
tyto fragmenty do pffbehu.
Samozrejme vsak, nikdy nernuzeme vedet, co se .ve
skutecnosti" v teto fikci deje, kdo [sou ti lide, proc je mlady rnuz
obleceny do trenyrek, Nejde 0 tento druh textu. V tomto nejnovejsfm
husarskern kousku reklamnf tvurci - realm autori - nestvofili narativ,
[ehoz Implikovany autor uvadf pnbeh, ktery by mohl vypravet
vypravec. Spfse text sam nabtzf klfce pro rejstfik phbehu. Tim je
bezpecne reccno, ze realm au tori se skutecne nestarajf, jak nakonee
dame pnbeh dohromady, ale [sou velice spokojeni, kdyz vedt, ze
se tfm zabyvarne. Co by mohlo tvurce reklamy hrat vfc u srdce nez
videt, kolik energie vydava obeeenstvo na jejich produkt?
Reklama stez{ konstituuje naratologickou inovaci. "Nahodne"
nebo naslepo nahozene pribehy jSou hlavnf myslenkou postmodernf
literatury. Tento prmeh, samozrejrne, takto nahodny nen{: kazda
interpretace, ktera vyvstane, je zahalena tabakovym dYmem. Je
nabfdnut pohodlny rejstfik alternativ a kazda opatruje puvabne
odpovedi na prfpadne doterne otazky. Co vfc mohou znamenat:
trenyrky a medvedf briSko konotujf laskavou toleranci. Reklama nenf
cliena ani k antikurakum ani k tern, kter{ vykourf 4 balfcky denne,
ale k mfrnym kurakum a ex-kurakuffi, kterf pozapomneli (nebo si
velmi dobre pamatujf) na potesen{ z kourenf. Reklama zovialne
akceptuje, ba povzbuzuje "rozumne" kouren{, druzne kourenf - ktere
je, abychom tak rekli, mfrnym postojem k cigaretam, halfc do
magickeho oblaku dobre nalady hrozbu pro zdrav{, 0 nfz kazdy Vi,
ze existuje. (Magie inspiruje jine interpretace: kdo lepe vykonava
magii nez vb:ldnoucf duch? Mlady muz je Puk nebo Petr Pan2
4,
pfichazejIef tajemne a s urcitym lehkym si1enstvfm jako strazny dueh
102 103
nikotinu, laskavy buzek , dobry duch East Side, ochranu]
a pojistujicf ty, kteif putujf, nevinne hledajfcf poteseru, do jeho brlo
jak by mohl obleci obycejne saty pfi takove phlezitostii')
Je zajimave spekulovat 0 tom, proc by cigaretova spolec
mela jako jedna z prvnfeh prezentovat svuj vzkaz v nahodna
narativu. Je to proto, ze kourenf [e - nebo tovarruk ehce, aby
zdalo byt - nahodnou zalezitostf? Nepodporuje nahodna histo
nrzkoenergettcky odpor kuraku tvaff v tvar vsern dukazj _'.
o smrtelnosti jejich zvyku? ,Jestlize jste dostatecne obezname :
abyste porozumeli chytrc otevrenemu konci techto obrazu, mitz~"
prestat s kourentm, nehlede na to, co yam vykladajf autority." Sn
sarnotna spolecnost zaujima nahodny postoj, pokud eftf, ze nic t
netratf. V ere, kdy chirurgie potvrzuje sva stroha prohlaser
o takovych reklamach, Benson & Hedges mohou cftit, ze majf m ....
prostor, a tedy pfichazejf s narazkou.
Naratologicky pak marne nasledujicf strukturu: realnf aute
narativu [sou ti, kdo rozhodli v cigaretove spolecnosti Benson
Hedges a reklamnf agenture Wells, Rich a Greene dale jejich asist
a smluvnf strany. ]ejich motivem je prtrna domluva publiku, a
koufilo jejich produkt, samozrejme za ucelem zisku. ]ejich hlavn
zajmern [e prodej cigaret, ne narativnf inovace. Tak (muzeme .
domnfvat) se obracejf k nahodnym narativum, protoze tako
narativy jsou nove a je vytipovano, ze tato m6dnf .hadanka" podn
v lidech zajem 0 jejich reklamy - a jejich produkty. jestlize tak moh
cinit predstavovarum pfekvapive (pro divackou masu) nabfd
nejasneho nahodneho narativu, jsou ochotni tuto sanci ucho_
Tedy jejich motivy [sou zcela odlisne od motivu avantgardntt
umelcu, jejichz intence v problematizovanf udalostnf struk~u..
narativu jSou esteticke. Tvurci reklamy si nepfejf "delat podi
veci", jak je delali rustf formaliste - to jest narusit nase kazdode '
ocekavanf, ale pouze je trochu polechtat, aby nam vsem pohroma
udelali radost a my si samozrejme zapalili.
Ale dokonce i ta reklama outne implikuje autora, intenci te
Irnplikovany autor povstal z nasf stale sycene dychtivosti nale
pribehy vsude, kde je to moine. Dokonce i bystry ctenar, kte__
chape opravdove pohnutky vyrobce reklamy, bude pokracov ,
v odvozovanf irnplikovaneho autora (principialne snad, jako kd}1
zkousf nemyslet na ruzoveho slona). Nehlede na nasi pouceno
jakrnile jednou interpretujerne tuta reklamu jako narativ, nemuze
nez jednat s implikovanym autorem.
Iffiplikovany autor je zamer textu odpovedny za volbu postav
a kulis (vcetne hadankoviteho havu mladeho muze), za rozhodnutf
cinit pouze nespccifikovane narazky (vcetne takovych detailu jako
duvod san10tneho obeda, zahadne objevenf muze v trenyrkach,
prfpitek, objetf), za rozhodnutfverbalizovat pouze jedinou vetu ("Pro
tv, kterf radi kouff. ..") a tak dale. Ideologicky, samozrejme,
i~plikovanyautor je nernene poplatny agresfvnfmu kapitalistickernu
nalehan[ net realm autori. Ale oproti realnyrn autorum implikovany
autar v logice situace dodrzu]e konvence narativnf textuality. A ve
svem pravern rozhodnutf pojednat reklamu jako kompletujfcf se
prmeh [sou realnf ctenafi vysledne obdareni irnplikovanym autorem
opravdovou narativnf intencf.
Vypravec reklamy rna minimalru ukol: prezentovat cely diskurz
ve dvou fotografifch a popisce. Prezentace fotografif se vztahuje
kbezne konvenci ctenf zleva doprava a seshora dolu a pfijetf toho,
ze .vlevo" a .nahore' znarnena "diegeticky dffve". Tudfz vypravec
je naratologicky nevinny a relatlvne nedulezity. V ohnisku zajmu
lezf rozdi1 mezi kornercnfrni motivy realnych autoru, kterf spts nez
o texrovy typ dbajf 0 pritahovanf pozornosti, a motivy textu
tmplikovaneho autora, tak jak si je neustale projektujeme.
Marxisticka analyza Dog Day Afternoon
Je zajfmave, ze marxisticka kritika cftf potrebu implikovancho
autora vice nez kterakoli jina. Napnklad nejbystrejsf marxisticky kritik
Frederic Jameson si vstrna toho, jak abstraktnf pravda tffdy ­
zbezvyznamncnt drobne burzoazie ptedmestskych pracujfcfch, [ejich
splyvanf S obyvateli mestskeho ghetta a podrfzenf teta "sede trfdy"
neviditelnym sHam mezinarodniho kapitalismu - se konkretizuje
(nebo "zosobnujel
v jeho termfnu) v popularnf narativ. Jak postavy'
a akce vystupujf v "hmatatelnem mediu zivota" v "one cele oblasti
osobnf fantazie, kolektivnfho vypnlvenf pribehu a narativnf
zobrazitelnosti, jez je domenou kultury", aby zduvodnili existenci
trfdy jako vychodiska, dokonce i v burzoaznfm vedomf?25
Jameson uvadf prfklad popularniho hollywoodskeho filmu Dog
Day Afternoon (1975), reifrovaneho Sidneyem Lumetem. Film je
zalozen na skutecne udalosti, pokusu v race 1972 vyloupit Chase
manhattanskou banku. Hlavnf akteri, jakysi Sonny Wojtowicz a jeho
spolecnik Sal, chteli zfskat penfze na operaci, ktera by zmenila
pohlavf Sonnyho prftele. Sonny a jeho spolecnik oblehali banku
105104
mnoho hodin. Sonny byl nakonec zajat a jeho spolecnlk
agentem FBI pfi ceste na Ietiste, kde stalo letadlo pfipravcna
zemi (kdyz propousteli pfi vyrnene zarnestnance banky,
rukojmi).
Pozoruhodne bylo, prinejmensun pro burzoaznf kapi
ze se Sonny stal jakymsi hrdinou pro zastup prihhzejtcf okolo
Cftil pnlezitost hrat na jejich sympatie, coz napornahalo _
policie. Potvrdilo se tak lidove pojetf psance, pravdepod'-'
podrucene Hollywoodem, ktery ostatne vyuzil teto rnedialne v
udalosti, jak Jameson vysvetlu]e: .Socialnf realita a stereotypy i
zkusenosti kazdodenru socialnf reality [sou surovym mate
s nfrnz [sou kornercnf filmy a televize nevyhnutelne nu
spolupracovat." Ale Jameson cftf, ze pfi uzfvanf tohoto mati
dovolujf media nevedorne prosakovat tffdrum vzkazum. Vysvi
tento proces takto:
Nesmirne ceny komercnicb filmu, ktere neoybnutelne u
jejich produkcipod kontrolu multindrodnicb korporaci,
praudepodobnosti kaddeniu politichemu obsahu a na
poskytuji komercnimu filmu ulobu voditka pro ideolog
manipulaci. Neni pochyby, ze tomu tak je, jestlize zast.
na urouni intence indiuidudlnibo filmouebo tuurce, k~
nucen byt omezen uedome nebo neuedome, svou obje.
situaci. Ale je cbybne pocitat s politickym obsa
eazdoden nibo zivota, s politickou logikou, .kterd j
inherentni v surouern materidlu, s nimdfilmar musipra
takoud politickd logika nebude pak manifestovdna sama
oteuieny politicky vzkaz, ani nebude transformovat filn '.
neurcitebopolitichebopostaueni. Bude vsak urcite udeldnal
aby odkryvala hluboke jormdlni rozpory, k nimz publ'"
nemitze zustat netecne, at' jiz pouzije ci nikoli obsa.
konceptudlni ndstroje, ktere mu pomdhajiporozumet tom
se temito protifecenimi mini.26
Tedy u Jamesona personalnf politika realnych autoni fit"".
(Sidney Lurnet a jeho stab, producent, studio, bankovnf zai.'
v pozadO je nedulezita.27
SpfSe v jejfrn uzkem quasidokumentc1
sledovanf kazdodennf zurnalisticke pravdy - cvicenf podneco'
obvyklymi motivy financnmo zisku - mohou realnf au tori pO--Vf,
zprostfedkovat, vedome ci nevedome, politicky obsah kazdodenn
zivota", jenz je pro Jamesona realitou tffdnfho boje. Realnf au~"
fungujf [ako druh neosobruho potrubi ci hromosvodu pro presunuu
'iZ historicky zforrnovanych politickych vzkazu k soucasnernu
~UblikU, dokonce i kdyz publikum nenf dosud schopno jim rozumet
jako takovytTI. To vsechno poefta s citlivosti publika vuci nim, coz
je skutecnost, ktera se projevf .manifestem sympatie predmestskych
navstevnfku kina se Sonnym, skutecnost, v nfz se uvnitr ctvrtt
obydlene societe de consommation pocituje sounalezitost s jejich
vlastnfm kazdodenrum zivotem za pornoci spoluproztvanf tohoto
jinak trzne predvfdatelneho vzorku mestskeho zlocinu.?"
Jinymi slovy, [de-li 0 jejich obvykle zalezitosti znovuvytvarenf
ci dokumentovdnildramatizovdnibizarnfch novych udalosti, filmari
vytvorili alegorii soucasneho stavu tffdnf represe v Americe a ve
svete. Alegorie je pouzita na boj mezi trerni skupinami: (1) nova
koalice proletariatu (okrajovy Sonny, Sal a kruh mestskych obyvatel
ghetta prcd bankou, kteff je povzbuzuji) s "atomizovanou
maloburzoazif" (vyuzitf zenskych zamestnancu banky, kteff rychle
pfemohli svu] strach a zacali se s oberna lupici bratnckovat), (2)
impotentnf mocenske struktury tamnfho sousedstvf, reprezentovane
New York City Police - zvlaste porucikem Marettim (Charles Durning),
kteremu se nepodan dobyt banku a (3) dosavadnf neviditelne
mocenske struktury, posleze konkretne .zosobnene" agentem FBI
(James Broderick), ktery prevezme od Marettiho velenf utoku na
Sonnyho a Sala.
Jameson tu argumentuje, ze objektiv filmoveho stabu je vsim
[inym nez pravdepodobnostt, je pffjemnou rekonstrukcf udalosti,
jejich realita nebyla prakticka, ale ldeologicka, a je nepravde­
podobne, ze by si byli vedomi alegorie, kterou sdelovala, Ackoli
James nachazf v hereckem projevu Jamese Brodericka "narativnf
odpoved na zakladnf otazku: jak si predstavit autoritu dnes, jak
imaginativne a principialne pojmout - to jest v neabstraktnf,
nekonceptualnf forme - autoritu, ktera muze vyjadrit esencialnf
neosobnost a postindividualistickou mocenskou strukturu nasf
spolecnosti, pricemz stale rezonuje mezi lidrni" 29, je pochybne, ze
by si Broderick byl neceho z toho vedorn. Jeho snahou bylo,
pravdepodobne, dodat zivotu podobne reprezentace vnejsiho
vzhledu a chovanf agenta FBI, prinejrnensfm, jak je pojfman
HolIYWoodem. Podobne zajmern ostatnfch hercll bylo presvedcive
vykreslit desperaty, transsexualy, bankovnf ufednfky, dustojniky
newyorske policie atd.
106 107
To same musf byt receno 0 volbe okolf. Jameson nac
mnohanarodnostni kapitalistickou mocenskou strukturu zosob
.prostorovou drahou filmu sarnotneho, kdyz se pohybuje:,~
.ghertoldm" zaneradenostt vnitrku banky k one desive a neo '"
sci-fi krajine zaverecnych seen na letisti: jednolity prostar
obyvatel, vyslovne technologizovany a funkcionalru, mfst~
mestem, nepodobne venkovu.v" asi bychom stezf zduvodnilii,
realm autofi lfcili Ietiste takovyrni vetarni, ktere trhajf usi. ]ejich .
musf byt jednoduse reflektovat ciste newyorske letiste, ja
predstavuji, ze vypada.
Nesousrredu]i se ani tak na sflu ci legitimnost Jamesa
interpretace (ackoli ji povazujl za silnou a legitimnf) jako na zp
vyuzin narativniho modelu, ktery, jak uz bylo zmfneno, realm' au
nevnfrnajf, na zpusob teoreticky irelevantnf k sirsfm narati '"
textovyrn ideologickym implikacfm. Tyto implikace na urof
.politickeho nevedomr' se stavajf intencf dfla. Kazdy takovy m,
nutne implikuje distinkci rnezi originalnf autorskou a textu
Intenci; druha intence, jak [sern dolozil, je synonymnf s .Impl
vanyrn autorem".
Samozrejme, pojem realny autor jako nevedomjovlivnov3
spise porodru baba nez matka - nenf bezpochyby novy nebo vylu
marxisticky. Ztvarriuje takova prastara topoi, jako je basnfk
inspirace Muzami nebo E6Iova harfa rozechvivana vetrem,
marxisticka kritika nas zasobuje fascinujfcfmi novymi prfklady, jeji
prostredntctvrm, navzdory nevedomf realnych autoru 0 tom,
delajt, [e dosazeno sdeleni skrze jejich Implikovane protejsky-.
108
LrrERARNf VYPRAvEc
Ve svern pokusu vyvinout zrvotaschopnou teorii "distance"
v naratalagii se Gerard Genette dovolava autority Plat6nova pojetf
(Ustava, kniha 3) diegeze a mimeze:
Plat6n rozlisuje dva naratiuni mody, kde basnik bud' sam je
mtuoc: a ani se nepokousi nds presoedcit, ze mluoi nekdo jinj
nezon (tomu iiledPlaten cisty narativ[diegezel), nebo na drube
strane, basnik smeiuje fee, jako by byl needo jiny (jako by byl
takovd ci onaka postaua), jestlize pojedndudme 0 mluoenycb
slovech (to nazyud Platen olastne imitaci nebo mimezi),'
Genette zdurazriu]e rozdfl mezi diegezf a mimezi, ale podstatne
je, ze abe [sou narativnimi mody. Chci zduvodnit, ze v dulezitych
ohledech je i drama druh narativu, pfinejmensfm v tom smyslu, ze
[e zalozeno stejne jako epika na komponente narativu, ktere ffkame
"prlbeh". ]ak zduraznil Aristoteles, "to, co je soucastf kazde epicke
poezie, se take nachazf v tragedii"." Casti, ktere mfnil, [sou "zapletka"
(s jejfm .prohlednutfm" a .zvratem"), .postava", "umysl" a "styl". Prvnf
dye z nich (plus .vyprava") jsou to, cernu modernf naratologie
zpravidla rfka "pribeh". jenom 0 "predstavenf" bylo receno, ze patff
vylucne dramatu. Ale predstaveru je castf aktualizace pnbehu, a ne
jednou z podpovrchovych slozek narativnf struktury. Zakladnf
vlastnostf prtbehu (v naratologickern smyslu) je, ze se sestava ze
serif propojenych udalostf a tato vlastnost je sdflena dramatem
i epikou.
Genette vsak ldentifikuje narativ s diegezf a drama s mimezf.
V Narrative Discourse piSe: "Mimetickd reprezentace Cje) vypujcena
z divadla,"3 a v Narrative Discourse Revisited mluvf 0 "opravdu
nesmiritelne opozici mezi dramatickou reprezentacf a narativem".4
Hra a roman jSou zajiste na urovni aktualizace zcela odlisne. Ale na
textualnf urovni se podobajf jeden druhemu mnohem vfce nez ostatnf
textove typy - rekneme, argument nebo deskripce. Aristoteles psal,
ze tragedie i epika "imitujf" "HnB akce"; tudfz "imitace" nenf
omezovana slovy samotnymi, ale zahrnuje sirsf struktury - zvlaste
strukturu zapletky.s
Zele jako vzdy musfme byr opatrnf na mnohoznakovost termfnu.
Na uplnem zacatku Narrative Discourse je Genette velice zretelny,
co se tyee trf vyznamu sIova recit. ]eho obezretnost je nelnene
109