Maurice Nadeau DEJINY SURREALISMU a SURREALISTICKÉ DOKUMENTY l VOTOBIA DOPIS ŠÉFLÉKAŘÚM ÚSTAVU PRO CHOROMYSLNÉ Pánové, zákony a obyčeje vám přiznávají právo měřit ducha. Tolo svrchované a obávané rozsuzování vykonáváte podle svého rozumu. Je lo k smíchu. Lehkovčrnost civilizovaných národů, učenců a vládců věnčí psychiatrii kdovíjakou záři. Výkon vašeho povolání je předem odsouzen. Nehodláme zde rozprávět o hodnoto vaší vědy ani o pochybné existenci duševních chorob. Avšak kolik ušlechtilých pokusů přiblížit se vnitřnímu světu, v němž žije tolik vašich vězňů, u vás připadne na sto náročných patogenii, v nichž se uvolňuje splynutí hmoty a ducha, na sto diagnóz, z nichž se dají použít jen ty nejméně určité? Pro kolik z vás, například, je sen schizofrenika či obrazy, jejichž kořistí se stává, něčím jiným než slovním salátem? Nedivíme se, Že nestačíte na úkol, k němuž je tak málo předurčených. Avšak ohrazujeme se proti právu, které se dává lidem, at už omezeným nebo ne, schvalovat doživotním žalářováním svá slídičství v oblasti ducha. A jakým žalářováním! Je známo, a dávno ještě ne dost, že tyto ústavy, vzdáleny toho, být útulky, jsou strašnými věznicemi, v nichž chovanci dodávají zdarma a pohodlné pracovní sílu, kde krutost je pravidlem, a že vy to připouštíte. Ústav pro choromyslné se pod maskou védy a spravedlnosti podobá kasárnám. Žaláři a galejím. Nedotýkáme se zde otázky svévolného internovaní, abychom vás ušetřili námahy ji prostě popřít. Víme, že velký počet vašich strávniků, podle oficiální definice dokonale šílených, je takto svévolné internován. Nepřipustíme, aby se překáželo svobodnému rozvoji Šílenství, stejně zákonného a stejně logického jako každý jiný sled lidských myšlenek a činů. Potlačovat asociální reakce je právě tak chimérické, jako zásadně nepřijatelné. Všechny individuální činy jsou asociální. Blázni jsou typickými oběťmi sociální diktatury; žádáme osvobození těchto galejníků citovosti ve jménu té individuality, která je člověku vlastní, neboť není v pravomoci zákonů zavírat všechny lidi. kteří myslí a jednaji. Aniž chceme zdůrazňovat dokonale geniální povahu projevů některých SURREALISTICKÉ DOKUMENTY/1925 187 bláznů, pokud jsme schopni je ocenit, prohlašujeme naprostou oprávněnost jejich koncepce reality a všeho dění, které z ni vyplývá. Připomeňte si to laskavě zítra ráno při primářské vizitě, až se budete bez slovníku pokoušet konverzovat s těmito lidmi, vůči nimž, jak jistě uznáte, máte jedině výhodu síly. {La Revolution surrealisté 3, 1925.) SURREALISTICKÉ DOKUMENTY /1925 191 DEKLARACE Z 27. LEDNA 1925 Vzhledem k falešné interpretaci našeho úsilí, slupidně rozšiřované na veřejnosti, považujeme za nutné k veškeré idiotské literární, dramatické, filosofické, exegetické a dokonce teologické současné kritice prohlásit: 1. Nemáme nic společného s literaturou; jsme nicméně výjimečné schopni, je-li to zapotřebí, používat jí jako kdokoli jiný. 2. Surrealismus není novým či dokonce snazším výrazovým prostředkem, tím méně metafyzikou poesie. Je prostředkem totálního osvobození ducha a všeho, co se mu podobá. 3. Jsme pevně rozhodnuti dělat Revoluci. 4. Spojili jsme slovo surrea/ismus se slovem revoluce jedině proto, abychom ukázali na bezzájmový. neposkvrněný a dokonce úplné bezvý-hledný charakter této revoluce. 5. Nemáme v úmyslu jakkoli měnit mravy lidi, ale pokládáme za vhodné upozornit na křehkost jejich myšlenek a na to. na jakých pohyblivých základech, na jakých sklepeních postavili své chvějící se domy. 6. Předkládáme společnosti tuto slavnostní výstrahu: Ať si dá pozor na své poklesky, na každý chybný krok svého ducha, ne-promineme jí zhola nic. 7. Při každém zvratu svého myšlení na nás Společnost vždy znovu narazi. 8. Jsme specialisty v Revoltě. 9. Zvláště na adresu západního světa říkáme: surrealismus existuje. Ale co je to vlastně za nový ismus, který se na nás navěšuje? Surrealismus není básnickou formou. Je výkřikem ducha, který se obrací sám k sobe a je pevně a zoufale rozhodnut strhnout svá pouta; bude-li to třeba, i materiálními kladivy! Z Úřadu pro surrealistické výzkumy 15, rue de Grenelle Louis Aragon, Antonín Artaud, Jacques Baron, Joe Bousquet, J.-A. Boiffard, André Breton, Jean Carriue, René Crevel, Robert Desnos, Paul Éluard, Max Ernst, T. Fraenkel, Francis Gerard, Michel Leiris, Georges Limbour, Mathias Lübeck, Georges Mal-kine, André Masson, Max Morise, Pierre Naville, Marcel Noll, Benjamin Péret, Raymond Queneau, Philippe Soupaulí, Dédé Sunbeam, Roland Tual. 192 DEJINY SURREALISMU DVA DŮVĚRNÉ DOKUMENTY Podepsaní členové La Revolution surrealisté, kteří se 2. dubna 1925 sešli, aby stanovili, který z obou principů, zda surrealistický. Či revoluční, by byl nejlépe schopen řídit jejich akce, nedospěli v té věci k dohodě; souhlasí spolu v těchto bodech: 1. Před každou surrealistickou nebo revoluční Činností vládne v jejich duchu určitý stav zběsilosti. 2. Domnívají se, že pouze na této cestě zběsilosti jsou nejlépe schopni dosáhnout toho, co by mohlo být nazváno surrealistickým osvícením... 3. V přítomnosti rozeznávají jediný kladný bod, na němž by se podle jejich mínění mohli shodnout všichni ostatní členové La Revolution surrealisté: totiž že duch je principem v podstatě nevymezitelným a že se jej ani v Životě, ani mimo něj nemůže podařit fixovat. Antonín Artaud, J.-A. Boiffard, Michel Leiris, André Masson, Pierre Naville. {Sděleno Raymondem Queneauem.) Přihlásit se k jakémukoli revolučnímu hnutí předpokládá víru v možnost jeho uskutečnění. Bezprostřední skutečnost surrealistické revoluce nezáleží ani tak v nějaké změně ve fyzickém a viditelném řádu věcí, jako spíše ve vytvoření hnutí v oblasti ducha. Idea každé surrealistické revoluce směřuje hluboko do jádra a řádu myšlení... Zaměřuje se především na to, vytvořit mysticismus nového druhu... Každý opravdový stoupenec surrealistické revoluce musí být přesvědčen, že surrealistické hnuti se neděje v abstraktnu, zejména ne v nějakém básnickém abstraktnu, které je nejvíce hodno nenávisti, ale že je-skutečně schopno něco v lidském duchu změnit. (Sděleno Raymondem Queneauem.) ÚŘAD PRO SURREALISTICKÉ VÝZKUMY Těch několik výzev, vyslaných veřejnosti jako pozvánka do Úřadu pro surrealistické výzkumy, bylo zaslechnuto. Lhostejnost, která bývá nejpevnějším obranným valem masy, je konečně prolomena. Několik kritiků, naprosto neznalých věci a poslušných davových zákonů, se pokusilo odvahu této manifestace zesměšnit; několik jiných, lépe informovaných, bylo podrážděno; ostatní v tom viděli skutečné nebezpečí. (Někteří se pokusili připsat nám úspěch pramenící ve zvědavosti; by! by to ovšem ubohý motiv našich záměrů, kdyby měl být vysvětlen tímto stavem ducha.) SURREALISTICKÉ DOKUMENTY/ 192S 193 Nicméně počet osob, které přijímáme, den ze dne stoupá, a třebaže je jejich zájem je nejrůznějšího druhu, počíná ospravedlňovat onu naději, kterou vkládáme v neznámo, jež nám múze být každým dnem odhaleno. Úřad pro surrealistické výzkumy je otevřen od 11. října 1924 v Č. 15 v ulici Grenelle v Paříži denně mimo neděli od 16.00 do 18.30 hod. Dvě osoby jsou pověřeny, aby denně zajišťovaly nepřetržitý provoz. Tisku bylo zasláno v této věci několik sdělení, mezi jinými to, které částečně otiskujeme a které je stále zcela aktuální: „Úřad pro surrealistické výzkumy se zabývá tím, že všemi dostupnými prostředky přijímá zprávy týkající se rozličných forem, jichž je schopna nabýt nevědomá aktivita ducha. Žádná oblast není k tomuto záměru zvlášť předurčena, a surrealismus si předsevzal shromáždit co největší možný počel experimentálních údajů za účelem, který zatím nemůže být objasněn. Naléhavě žádáme, aby se přihlásily všechny osoby, které jsou jakýmkoli způsobem schopny přispět k vytvoření skutečného surrealistického archívu: ať nám objasni genezi objevu, ať nám navrhnou neznámý systém psychického bádání, at nás učiní soudci nad překvapujícími shodami, ať nám vyloží své nejživelnější myšlenky o módě, jakož i o politice atd... anebo ať se věnují volné kritice mravů, ať se konečně uvolí svěřil nám své nejpodivuhodnější sny, jakož i to, co jim tyto sny vnukají." Úřad pro surrealistické výzkumy má být především orgánem spojujícím. A v tom je také pravý smysl jeho aktivity. Je třeba, aby se zvědavost, kterou vzhledem k nám mnohé osoby zakoušejí, stala skutečným zájmem, aby všechny návštěvy, vykonané v Úřadu, znamenaly opravdu nějaký nový přínos. Přijali jsme, mimo novináře, jejichž návštěvy nás udržovaly v kontaktu s velmi širokým publikem, osoby s velice rozdílnými názory, z nichž některé nevěděly skoro nic o věci surrealismu. Dodejme odvahy těm, kdož nás navštívili z pouhé sympatie, aniž přitom vyslovili svůj naprostý souhlas; kdyby jich bylo mnohem víc, pak by byl počet aktivních jedinců ještě vetší. Poznali jsme konečně několik bytostí, jejichž rozhodnutí byla nanejvýš podobná našim*, ty již stojí činně po našem boku... Upozorněni Vzhledem k přímější a účinnější akci bylo rozhodnuto, že Úřad pro surrealistické výzkumy bude od 20. ledna 1925 pro veřejnost uzavřen. Práce zde bude pokračovat, avšak odlišným způsobem. Od této chvíle se řízení tohoto Úřadu ujímá Antonín Artaud. Soubor plánů a přesných projektů, které různé komise ve spolupráci s A Artaudem právě vypracovávají, bude uveřejněn v 3. čísle La Revolution surrealisté. 194 DfJINY SURREALISMU Ústřední Úřad, víc než kdy jindy živoucí, je od nynějška uzavřeným místem; je však třeba, aby o jeho existenci svět věděl. [La Revolution surrealisté 2, 15. leden 1925.) RAČTE KE STOLU Opusíte jeskyně bytí. Přijdte. Duch vane vně ducha. Je čas opustit příbytky. Podřidte se Všemohoucí Myšlence. ZázraČno je u kořene ducha. Jsme hluboko v duchu, ve středu myšlení. Ideje, logiku, řád, Pravdu (s velkým P), Rozum, vše posíláme v nicotu smrti. Pozor na vaši logiku, pánové, pozor na vaší logiku, nevíte, kam až nás může nenávist proti logice zavést. Pouze odvrácením od života, rozkazem uloženým duchu, můžeme zachytit život v jeho takzvaně reálné fyziognomii, avšak realita není tam dole. A na nás, kdož směřujeme k určité nadreálné věčnosti, na nás, kdož již dávno necítime svou existenci v přítomnosti a kdož jsme sami sobě jakoby vlastními skutečnými stíny, na nás proto nesmite přicházet s otravováním ducha. Kdo nás odsuzuje, není zrozen v duchu, v tom duchu, o němž chceme mluvit a který je pro nás vně toho, co vy nazýváte duchem. Není třeba příliš zaměřovat naši pozornost k okovům, které nás připoutávají k zkamenělé imbecilitě ducha. Zmocnili jsme se nové bestie. Nebesa odpovídají na naše chování nesmyslnou absurditou. Tento náš zvyk. totiž obracet se zády k problémům, nezabrání v stanovený den nebesům, aby se otevřela a novému jazyku, aby zdomácněl uprostřed vašich idiotských traktátů, čímž míníme idiotské traktáty vaší myšlenky. Myšlenka obsahuje znamení. Náš postoj k absurditě a smrti je postojem nejvyšší vnímavosti. Trhlinami skutečnosti, od nynějška nezáviděníhodné, bezděčně mluví sibylinský svět. Antonin Artaud (La Revolution surrealisté 3, 15. dubna 1925.) Maurice Nadeau DĚJI>Y SURREALISMU H SURREAUSTICKÉDOKUMEMT Z francouzského originálu Hlstolre du surrealisme suíul de Documents SurréoUstes, vydaného Édilions du Seuil, 1964, přeložil Zbyněk Havlíček. Překlad revidovala, ilustrační přílohu vybrala a publikaci redakčně připravila Alena Nádvomíková. Doslov Jan Gabriel. Ediční poznámka Alena Nádvomíková. Obálka a grafická úprava Petr PaJarčík. Vydalo nakladatelství Votobia. Olomouc 1994. VeVotobil 1. vydáni.