V.
Vyšel jsem z velkého Říma a útulek skrovný mi skytla jVricia; mým průvodcem rhetor byl Heliodorus, nejučenější z Řeků. Pak v Appijské Forum jsme došli, jež se hemžilo plavci a křcřnTrTvyděračnými. Cestu až sem jsme si z pohodlí rozdělili, ač lepší chodec ji vykoná za den: jet* pomalým poutníkům cesta appijská snesitelnější. Tam pro velmi mizernou vodu octnu se s žaludkem v boji a v mrzuté náladě čekám, aŽ se mí průvodci naobědvají. Již po zemi stíny noc se chystala prostřít a po nebi rozsíti hvězdy: tu si počali plavci a sluhové navzájem spílat. „Sem Iodpřiraz!" „Vždyť tři sta lidí v ni nacpáváš!" „Zadrž dosti už nás!" Než se vybere prevozné, zapřáhne mezek, hodina celá je pryč! Roj komárů bídných a žáby v bažinách ruší náš spánek, i píseň, jíž vzdálenou lásku o závod opěvá cestující a slivkami zpitý lodník. Konečněxestující jíž unaven počne spáti a lodník líný, když provazem přivázal mezka k balvanu, nechav jej pást se, též ulehne naznak a chrápe. Den byl již blízko, když znamenáme, že člun nás se nijak nehýbe vpřed; tu vyskočí prchlivec jakýs a chytiv vrbový kyj, jím mezku i lodníku hlavu i bedra zřeže. Až v deset hodin nás konečně vylodí a pak, Feronie, v tvém zdroji si myjeme tváře a ruce.
Po snídaní se plazíme tři míle vzhůru a vejdem* vAnxur^ jenž tyčí se na skalách bělostných, zářících v dáli.
Sem měl drahý můj MaecenasjDřijít a Kokcejus rovněž,
oba vysláni jsouce, by jednali o důležitých
věcech, neb přátele rozdvojené zas smiřovat znali.
Já si tu zanícené své očí natíral čěřnóů
masti. A mezitím Maecenas doseli Kokcejus, došel •
Fontejus Kapitq též, muž veskrze bezvadný zjevem,
Antoniovi oddaný tak, jak nižádný druhý.
Z Fund, kde starostou Aufidius byl Luskuš, jsme rádi vyšli; ten bláhový písař nás rozesmál odznaky svými, praetextou, širokým lemem a panvici se žhavým uhlím. Znaveni cestou pak v Mamurrů městě zůstanem' přes noc, kde nás Murena přijal v svůj dům a Kapito hostil. Příští však den mi velikou přinesl radost, neb tehdy v Sinuesse se s Variem, Tukkou a Vergiliem sejdeme, dušemi ryzími tak, že ryzejšfch nikdy nenesla země a muži, jimž oddán jsem na světě nejvíc. Jak jsme se objímali a jakou jsme prožili radost! Pokud zdravý mám soud, je mi nade vše rozmilý přítel.
Dvorec, jenž mostu kampanskému je nejbližší, dal nám nocleh a hostinský dříví a sůl, jak byl povinen k tomu. V Kapui potom již záhy svá břemena složili mezd. Maecenas hrát šel míčem, já s Vergiliem však spáti; hra ona tomu škodí, kdo zrak má neb žaludek chorý. Dál odtud bohatý Kokcejův dvorec nás pod střechu přijal, na vrchu nad kaudijskými krčmami.
Nyní mí, Muso, krátce připomeň, prosím, souboj, jejž Sarmentus šprýmař s bojovným kohoutem ATe"5snrm~svedl a jaký byl obou soupeřů původ. Měl Messius praotce slovutné, Osky, Sarmentus^osud[mávelitelkiTš~vouživu. Ztčch~přecíků zrozeni, dali se v boj. A Sarmentus začal: „Tys, jářku, jako divoký kůň." My se smějeme, Messius jemu „Souhlasím", dí a potřásá hlavou. ,,Co teprv bys dělal, kdyby ti nebyli z čela kdys vyřízli roh, když i tak ním bez něho vyhrožuješ?" Neb Messius šerednou jizvou při levé straně spánku měl zhyžděno kosmaté čelo. Hojně pak vtipů na jeho vzhled i kampanskou nemoc spáchav, žádal, by pastýře Kyklopa předvedl tancem; netřeba prý mu ni masky ni tragických kothurnů k tomu. Štědře mu Messius splácel. Zda podle slibu již Larům věnoval pouta, se tázal; a je-H tedpísařem, má prý paní na něho nemenší právo; a konečně ptal se, proč prý vůbec kdy z otroctví prchal, když jediná libra obilí zcela mu stačí — tak vyzáblý přec je a drobný. Veselá zábava tato nám prodloužila ten oběd.
DoBeneyenta pak spějeme přímo; tu horíivvjcrčmář byl by vyhořel málem, když hubené kvíčaly_gekl. Nebot* Vulkanův živel, jak prodral se z kuchyně vetché, těkavým jazykem svým štít střechy již lízati počal. Tu bylo viděti hladové hosty i zděšené sluhy, jak se po jídle ženou a všichni pak spěchají hasit.
Potom již Apuliemi počne ukazovati
hory své známé, jež vysouší Atabulus a na něž nikdy bychom se nevydrápali, kdybyhás poblíž Trivika nepřijal dvůr, jenž štiplavým dýmem nám slzy loudil, neb syrové větve i s listím tam pálili v krbu. Tu já bláhovec velký až do půlnoci jsemcekal prolhané děvče, než jak jsem byl připravenlTřozkoším lásky, pojafině spánek v svou náruč; tu nečisté představy ve snu noční mi potřísní šat i břicho, jak naznak jsem ležel. Čtyři a dvacet jsme mil odtud na vozech projeli rychle, chtějíce v městečku přenocovati, jež do verše vpravit nelze, však snadno lze naznačiti: neb voda tam, věc to nejvšednější, se kupovat musí, však chléb je tak pěkný, že si ho pocestný moudry i dál s sebou na plecích nosí; vKanusiu je kamínkovitý a bohatší vodou nenTtojftěsto, jež DJomedes kdys založil chrabrý. Plačící druhy tam Varius opustil, sám též pln smutku.
Odtud do Rub jsme znaveni došli, neb dlouhou jsme cestu urazili, jež k tomu se lijákem zhoršila ještě. Nazítří lepší byl čas, však cesta horší až k hradbám Baria rybnatého. Pakj^smíchu a vtipům nám dala Gnatia podnět, jež za hněvu Nymf kdys stavěna byla:
nám namluvit tam, že sejvajiidlo nápřahu chrámu Ž&ZXŮmŽ rozehřívá. V to Äpella Žid ar si věří, nikoliv já, jenž vím, že bohové v poklidu žijí^ a když příroda zázrak si nějaký vytvoří, s nebes vysokých stánků ho nesesílají mrzutá božstva. Brundisiem se dlouhá ta cesta i popis můj končí.
'    1
\    ■
34

«Si
IV.
Katie, odkud a kam? „Ted nemám pokdy, neb dychtím nauky nové si yštípkj^vn^ljJeJL^^^ PytHagoru i se Sokratem a Platonem moudrým." Chybil jsem, přiznávám rád, že jsem v nepříhodné tak chvíli vyrušil tebe, však již mi to, prosím, laskavě promiň! Jestli však ted ti cos vypadne z mysli, zas hned na to přijdeš, ať již svou vlohou či uměním — v obem jsi obdivu hodný. „To právě bylo mou péčí/jak všechno bych udržel v mysli, neb jde ovéci ieginé % podané výkladem jemným." Pověz, jak sluje ten muž a zda cizinec jest to či Říman. „Nauky samé ti vyjevím věrně, však původce smícím.         •
Vejce, jež podlouhlou podobu mají, ta předkládat pomní; chuť jejich lepší než kulatých jest i bělejší bílek, ježto v jich skořápce tvrdší je kohoutí zárodek ukryt. Kapusta na suchých vyrostlá polích je chutnější nežli předměstská: ze zahrad zavlažovaných je zcela mdlé chuti. Jestliže host tě překvapí v hodinu večerní náhle, aby snad slepice tuhá zlý odpor nekladla patru,      \ radu ti dám, bys v moštu ji utopil falernském živou: maso její tak zjemní. Než z hub je nejlepší jakost lučních; těm ostatním málo lze věřit. Ten ve zdraví letní prožije dobu, kdo zákona snídani černými plody morušovými, jež natrhá dřív než se rozpálí slunce. Aufidius vždy med jen se silným falernským mísil : to byla chyba, neb prázdnému žaludku slušno jen lehký podávat nápoj: vždyť lehkou medovinou si lépe
■                                                                                                                    *                                                                                         •
útroby zvlažíš. Když bude tě zácpa obtěžovati, slávka tebe a všední škeble té závady zbaví, šťovík též drobnolistý, však bílým kojským to zapij. Plní se skořápky slizkých mlžů, když přibývá luny, každé moře však nem úrodné na vzácné Škeble. Lepši než nachový hlemýždz Bájí je lukrinská zéva, Circeje ústřic je domov, než Misenum mořských zas ježků, velkými hřebenatkami se honosí zhýřilý Tarent.
j    Nechť pak umem hostiny strojit si neosobuje 'nikdo, jenž jemnou soustavu chutí si nevštípil dříve.
Nestačí se stolu v krámě jen drahé sebrati ryby,
neznáš-li, pro které lépe se omáčka hodí a které | péci třeba, by sytý již host se k jídlu zas vzchopil.
Umberský kanec, jenž krmen byl žaludy dubu, svou tíhou . ohýbá mísy toho, jenž nerad má bez chuti maso;
Iaurentský totiž, jenž sítím a rákosím ztučněl, je špatný.
Srny, jež dodávají nám vinice, nejsou vždy jedlé.
Po plecích zaječí samice bře,zí, kdo znalec je, sáhne.
Správtíou jakost a stáří, jež mají mít ryby a ptáci,
nikdo dřív nevypátral, až mé to zjistilo patro.
I      Leckoho důvtip jen nové pamlsky objevit umí.
\ Nestačí nijak svou péči jen jediné věnovat věci; jako když někdo by dbal jen, by vína nebyla špatná,
. jakým však olejem polévá ryby, se nestaral pranic. Jestliže massické víno ven vystavíš při jasném nebi, součástky husté se rozplynou nočním vzduchem a zmizí výpar škodlivý svalstvu, však vína, jež cezena byla
»
plátěným sáčkem, své pravé pozbudou chuti. Kdo moudře í         do vína surrcntského dá přimíchat falernských kvasnic,
dobře vyčistí kal jen holubím vejcem, neb žloutek klesaje ke dnu tu přísadu cizí unáší s sebou. f.        Pijáka zmoženého vždy vzpruží zas smažení krabi, afričtí hlemýždi též, neb salát v žaludku plném ostrosti vinné jen plove; spíš klobáskami a šunkou podrážděn žádá si svěžesti nabýt, ba raději vše chce, jen když to horké, a třeba to z veřejné kuchyně bylo.
Stojí za to i podstatu dvojité omáčky poznat. Jednoduchá se i oleje sladkého skládá, jejž s hustým smísiti vínem je vhodno a lákem rybím, však žádným jiným než tím, jímž dlouho již páchla byzantská bečka. I         V omáčku tuto, když s kořením rozsekaným se svaří,
í        koryckým Šafránem posype pak a se ustojí, navrch
-         oleje přidáš, jejž oliva z Venafra vydala v lisu.
Tiburská jablka chutí se nemohou picenským rovnat, kdežto vzhledem je předčí. Je vhodno kampanské hrozny ukládat v hrncích, však hrozny albské se usuší v kouři. Ty jsem já první, jak zjistí se, s jablky předkládal, první kvasnice v prášku i lák z ryb, bílý též pepř spolu s černou solí já první jsem v čistých miskách dal rozložit na stůl.
i            Hrozná je chyba, když na trhu po třech dáš tisících za kus
■         a pak do těsných mis chceš hbité vměstnati ryby.
Velikou V žaludku vzbuzuje nechuť, když uchopí sluha číši rukou, jež dosud je mastná kradenou mlskou, nebo když odporná špína kdes na starém mísidle ulpí.
;'-;'   .  ■•    \* *"    ".77•";■     •   •'   -•.
Košťata levná a piliny, ubrousky rovněž, jak skrovný
působí náklad í A jaká je hanba, nedbáš-li toho!
Ty chceš podlahu mosaikovou dát špinavým mésti
koštětem, na nečisté chceš povlaky nachové klásti
koberce, nedbaje toho, čím menší péče a náklad
s těmito věcmi je spojen, tím větší že zasloužíš výtky
nežli při těch, jichž může se dostat jen boháčů stolům?"
Při bozích prosím i přátelství našem, můj Katie moudrý, pamatuj, kamkoli půjdeš, mě s sebou, bych slyšel ho, vzíti; jnebof, ač s pamětí dobrou mi vyprávíš všechno, přec jako Itlumočník pouhý jsi nezpůsobil mi požitek stejný. A což tvář toho muže! Ty, šťastlivce, málo si vážíš, že ti dopřáno bylo, bys spatřil jej; mne za to jímá nemalá touha, bych k vzdálenému až prameni mohl dojít a odtud čerpati návod, jak blaženě žíti.
Y