196 PÍSNĚ PASTVIN A LESŮ ECLOGA I (Meliboeus, Tityrus) Meliboeus Tityre, tu patulae recubans sub tegmine fagi Silvestrem tenui musam meditaris avena: nos patriae fines et dulcia linquimus arva. Nos patriam fugimus: tu, Tityre, lentus in umbra f or mos am resonare doces Amaryllida silvas. Tityrus 0 Meliboee, deus nobis haec otia fecit. Namque erit ille mihi semper deus, illius aram saepe tener nostris ab ovilibus imbuet agnus. Ille meas errare boves, ut cernis, et ipsum ludere quae vellem calamo permisit agresti. Meliboeus Non equidem invideo, miror magis: undique totis usque adeo turbatur agris. En ipse capellas protenus aeger ago: hanc etiam vix, Tityre, duco. Hie inter densas corylos modo namque gemellos spem gregis, a, silice in nuda conixa reliquit. Saepe malum hoc nobis, si mens non laeva fuisset, de caelo tactas memini praedicere quercus. Sed tarnen iste deus qui sit da, Tityre, nobis. Tityrus Urbem quam dicunt Romam, Meliboee, putavi stultus ego huic nostrae similem, quo saepe solemus pastores ovium teneros depellere fetus. VERGILIUS: BUCOLICA I 197 EKLOGA PRVNÍ (Meliboeus, Tityrus) Meliboeus Tityre, ty si tu hovíš a pod buku košatou klenbou na tenkou píšťalu pískáš a skládáš si pastýřskou píseň. Já svůj rodný kraj, své půvabné opouštím role, já teď z otčiny prchám, ty s klidem stinné ty lesy učíš, by volaly jméno tvé spanilé Amaryllidy. Tityrus Bůh to byl, Meliboee, jenž poklid tento mi zjednal, proto chci po všechen čas jej za boha míti a často beránek z ovčince mého mu oltář pokropí krví. Svolil, by mohly, jak vidíš, mé krávy si kdekoli volně chodit a já si tu hrát, jak libo mi, na prostou šalmaj. Meliboeus Nechci ti závidět, věř! — spíš divím se: celý kol venkov zmatku a víru je pln — já sám teď, zármutkem sklíčen, před sebou kozičky ženu — a tuto zde stěží jen vleču, neboť kůzlátka dvě, teď před chvílí, zrodivší v lískách, na holém kamení, ach! tam nechala naději stáda. Nejednou tuto mi ránu — jen nebýt nejapné mysli! — napřed zvěstoval dub —jak vzpomínám — zasažen bleskem. Ty mi vsak, kdo je ten bůh tvůj, Tityre, ochotně řekni. Tuyrus Já jsem, bláhový, myslil, že ftím je takové město, jako je toto zde naše, kam honit na prodej často něžná jehňata svá nás pastýřů obyčej bývá. 198 PlSNĚ PASTVIN A LESŮ Sic canibus catulos similes, sic matribus haedos norám, sic parvis componere magna solebam. Verum haec tantum alias inter caput extulit urbes, quantum lenta solent inter viburna cupressi. Meliboeus Et quae tanta fuit Romam tibi causa videndi? TUyrus Liberias, quae sera tarnen respexit inertem, candidior postquam tondenti barba cadebat, respexit tarnen et longo post tempore venit, postquam nos Amaryllis habet, Galatea reliquit. Namque, fatebor enim, dum me Galatea tenebat, nee spes libertatis erat nee cura peculi. Quamvis mult a meis exiret victima saeptis, pinguis et ingratae premeretur caseus urbi, non umquam gravis aere domum mihi dextra redibat. Meliboeus Mirabar quid maesta deos, Amarylli, vocares; cui pendere sua patereris in arbore poma: Tityrus hinc aberat. Ipsae te, Tityre, pinus, ipsi te fontes, ipsa haec arbusta vocabant. TUyrus Quid facerem? Neque servitio me exire licebat, nee tarn praesentis alibi cognoscere divos. Hie ilium vidi iuvenem, Meliboee, quotannis bis senos cui nostra dies altaria fumant. Hie mihi responsum primus dedit ille petenti: „Pascite ut ante boves, pueri: summittite tauros." VERGILIUS: BUCOLICA I 199 Jako jsem vídal, jak štěňata psům neb kůzlata kozám ve všem podobna jsou, tak malé jsem srovnával s velkým. Řím vsak v takovou výš své temeno nad druhá města vypjal, oč vyšší je cypřiš než ohebná kalina nízká. Meliboeus Jaká potřeba nutná tě přiměla do Říma jíti? Tityrus Svoboda, která sic pozdě, však přece jen liknavci svitla, když mi již šedivěl vous, jenž pod břitvou z tváře mi padal, avšak svitla mi přece a po dlouhém case mi přišla, co teď mám Amaryllidu a volný jsem od Galatey. Dokud, vyznám to rád, jsem poután byl od Galatey, úspor jsem nehleděl, proto též nemohl na volnost myslit, ačkoli ze stájí svých jsem hojnost prodával žertev, ačkoli tučný sýr jsem pro město nevděčné hnětl, přece jen dlaň jsem k domovu nosíval pokaždé prázdnou. Meliboeus Divné mi bývalo dost, proě tesklivě vzývalas bohy, pro koho, Amaryllido, jsi jablka nechala viset: Tityrus daleko dlel — sám pramen tě, Tityre, volal, samy tě volaly jedle a samo i tuhleto křoví. TUyrus Copak jsem dělati měl, bych svého se otroč ví zbavil? Také jsem božstva tak příznivá nemohl poznati jinde. V Římě, ó příteli můj, jsem spatřil jinocha toho, kterému dvakrát šest dní můj oltář do roka kouří. V Římě on první mi na moji prosbu dal odpověď tuto: ,Paste si, hoši, jak dřív svůj dobytek, pěstujte býky!" 200 PlSNĚ PASTVIN A LESŮ Mdiboeus Fortunate senex! Ergo tua rura manebunt. Et tibi magna satis, quamvis lapis omnia nudus Limosoque palus obducat pascua iunco. Non insueta gravis temptabunt pabula fetas, nee mala vicini pecoris contagia laedent. Fortunate senex! hie inter flumina nota et fontis sacros frigus captabis opacum. Hinc tibi, quae semper, vicino ab limite saepes Hyblaeis apibus flórem depasta salicti saepe levi somnum suadebit inire susurro. Hinc alta sub rupe canet frondator ad auras: nee tarnen interea raucae tua cura palumbes nee gemere aěria cessabit turtur ab ulmo. TUyrus Ante leves ergo pascentur in aequore cervi, et freta destituent nudos in litore pieces; ante pererratis amborum finibus exul aut Ararim Parthus bibet aut Germania Tigrím, quam nostro illius labatur pectore voltus. Mdiboeus At nos hinc alii sitientis ibimus Afros, pars Scythiam et rapidům cretae veniemus Oaxen et penitus toto divisos orbe Britannos. En umquam patrios longo post tempore finis pauperis et tuguri congestum caespite eulmen post aliquot mea regna videns maribor aristas? Impius haec tarn eulta novalia miles habebit, barbarus has segetes: en quo discordia cives produxit miseros, his nos consevimus agros! Insere nunc, Meliboee, piros; pone ordine vites. VERGILIUS: BUCOLICA I 201 Meliboeus Tak tedy, blažený starce, tvé polnosti zůstanou tobě, veliké pro tebe dost, ač pouhý je pokrývá kámen všude a bahnitým sítím tvé pastviny zahalil močál. Nebudou z nezvyklých trav mít obtíže bahnice těžké, aniž záhubný mor je nakazí z blízkého stáda. Ty tedy, blažený starce, zde uprostřed potoků známých, uprostřed posvátných zdrojů si v stinném pohovíš chládku. Tadyhle živý ten plot, jenž pozemek sousední dělí, jehožto vrbový květ je od četných vceliček spásán, bude tě bzučením tichým, jak doposud, ke spánku zváti, onde zas pod strmou skálou si k nebesům zapěje vinař, přitom budou tu lkát též vrkaví holoubci lesní, které s rozkoší slýcháš, i hrdličky z vysokých jilmů. Tityrus Dřív však jeleni hbití se budou na moři pásti, moře dřív vyvrhne ryby a na břehu bez vody nechá, dřív též odejde z vlasti, a oběma zeměmi projda, Parth bude z Araru píti a z proudů Tigridu Germán, než by mně božská ta tvář jen pobledla ve vděčné duši. Mdiboeus My však půjdeme odtud — část odejde k žíznivým Afrům, jiní do skythských pustin, část k dravému Oaxu v Krétě, jiní v britannský kraj, jenž od světa zcela je stranou. Zdalipak po letech ještě kdy uvidím končinu rodnou, zdali i drnový krov své chudé chatrče spatřím — s úžasem v království svém jen několik uvidím klásků? Ach, teď surový voják ty vzdělané bude mít role, cizák tu ornici mou! Ó, kam vás zavedl krutý, ubozí občané, svár! — Tož těmto jsem osíval pole! Štěpuj teď, Meliboee, své stromoví, rozsazuj révu! 202 PlSNĚ PASTVIN A LESŮ Ite meae quondam felix pecus, ite capellae. Non ego vos posthac viridi proiectus in antro dumosa pendere procul de rupe videbo; c ar mina nulla canam; non me pascente, capellae, norentem cytisum et salices carpetis amaras. Tityrus Hic tarnen hanc mecum poteras requiescere noctem fronde super viridi: sunt nobis mitia porna, castaneae molles et pressi copia lactis, et iam summa procul villarum culmina fumant, maioresque cadunt altis de montibus umbrae. VERGILIUS: BUCOLICA I 203 Kupředu, Šťastné kdys stádo! Již jděte, mé kozičky milé! Již vás nebudu víc, v své zelené rozložen sluji, vídat, jak v krovinách skal, kdes ve výši, lezete směle; nadobro zmlkne můj zpěv, již žádnou z vás, kozičky milé, pásat nebudu já — vy trpké hrýzt vrby a jetel. Tityrus Přece však dnešní noc bys u mne přespati mohl na čerstvém lupení tady, vždyť máme již ovoce zralé, chutné kaštany máme a hojnost čerstvého sýra. Také se ze všech střech již v dalekém okolí kouří, dlouží se stíny vysokých vrchů a padá už soumrak. 214 PÍSNĚ PASTVIN A LESŮ VERGILIUS: BUCOLICAIV 215 216 PlSNÉ PASTVIN A LESŮ EKLOGA Čtvrtá Poněkud vážnější píseň chci zpívat, sicilské Múzy: všechny netěší stromy ni tamaryšk nízkého vzrůstu; i když slavíme les, nechť les je konsula hoden. PřiŠeljmslední věk, ^ak^ums^ájyá^ajviš.tbai... velké pořa^FveEuTJa^týv3!0? počíná znova, již se zas vrací Panna a vrací se saturnská říše, nový již lidský rod nám posílá vysoké nebe. Chraň jen, Lučino cudná, vždyť tvůj již panuje bratr, chlapce, jenž přijíti má: jím končí železné plémě, zlatý však lidský jod zaS povstane po celém světě. Takto ten skvostný věk nám za tvého konsulství vzejde, Pollio, měsíce dlouhé pak kupředu kráčeti budou. Stopy-li zločinů našich jsou doposud, vedením svým je zahladíš — stálých hrůz tak zbavíš veškeré země. Chlapec jak bůh už povede život a uvidí naše heroje, s bohy jak žijí, a s nimi i sám bude vídán, všechen pak usmíří svět, jímž povládne otcovou ctností. Země ti prvé dárky, ó chlapečku, v hojnosti zplodí: líbezný akant a leknín a kozlík a zelený břečťan, _který se po zemi plazí — a všechno to vyroste samo. S vemeny plnými mléka se budou vraceti kozy, samy, a velkých lvů již nebudou stáda se báti, sama ti kolébka tvá dá hojnost rozkošných květů, zhynou jedoví hadi i jedové rostliny klamné zhynou a východní amón pak na všech poroste místech. Až pak si o slávě reků a o činech vlastního otce budeš moci už číst, až poznáš, co je to mužnost, g znenáhla něžný klas již na poli žloutnouti bude, dou z drsného trní i třpytné viseti hrozny, de i rosný med též z tvrdých dubů se potit. Něco však zůstane stop z těch bývalých zločinů našich, které přimějí lid zas na moře s koráby vyplout, stavět hradby kol města a do půdy vrývati brázdy. Jiný bude zas Tifys a jiná poveze Argó vybraných hrdinů sbor, též jiné nastanou války, bude i na trójský hrad zas jiný Achilles poslán. Až pak dospěješ věkem a zralým mužem se staneš, obchodník opustí moře sám od sebe, nebude zboží měnit už loď, vždyť každý kraj pak ponese všechno. Motyky nebude zem již snášeti, vinice žabky, také mohutný oráč už býkům odváže jařmo, nebude učit se vlna, jak různými barvami šálit: sám teď na pastvě beran své vlastní zamění rouno za šafrán žlutavé barvy a za nach ladně se rdící, jehňata od sebe sám, hned na pastvě, ošatí červec. „Taková století přeďte!" svým vřetenům pravily Parky, svorně, vždyť osudu vůle se nijak nemůže změnit. Nastup na dráhu slávy, tak vznešenou, čas se už blíží, drahé ty božské dítě a velký potomku Jovův! Viz, jak klenutý svět svou tíhou celý se chvěje, země i vysoké nebe, i daleké prostory mořské, viz, jak příští ten věk zas plní radostí všechno! Ó, kéž těchto se dob můj život ve stáří dočká, jakož i duch, jenž sílu by měl tvé vylíčit skutky! Pak by mě nepředčil v písních ni Orfeus thrácký, ni Linus, třebaže jednomu matka a druhému pomáhá otec, Orfeu Kalliopea a Linovi Apollo sličný, kdyby i závodil Pán, své Arkady za soudce maje, prohru by prohlásil Pán, své Arkady za soudce maje. Usmáním začni už, chlapečku malý, svou poznávat matku po deset měsíců přec již dost tvá zkoušela matka — začni už, chlapečku malý: kdo nezažil rodičů úsměv, toho bůh neuzná stolu a bohyně manželství hodným! I VERGILIUS: BUCOLICA X 235 EKLOGA DESÁTÁ Dovol mi, Arethuso, bych vykonal poslední dílo! Ještě mám několik veršů — však číst by je Lykoris měla! — zapět Gallovi svému — kdo odepře Gallovi píseň? Za to bych vroucně ti přál, když pod mořem sicilským pluješ, aby v tvůj čistý proud tam slané nevniklo moře. Začněme! Nyní bych chtěl pět Gallovi trýznivou lásku, zatímco spásají mláz mé kozičky s ploskými nosy. Nepějem hluchým ten zpěv, les na vše nám odpověď dává. Který úval neb háj vás u sebe, najady, poutal tehdy, když G alius tesknil a pro zrádnou lásku se trápil? Neboť ni na vrších Pindu, ni vysokých Parnasu hřbetech tehdy jste nedlely, dívky, ni boeotské u Aganippy. Tamaryšk pro něho kvílel, i vavříny plakaly pro něj, pro něj Maenalus lkal, když v odlehlé jeskyni ležel, Maenalus, porostlý smrky, i studené lykajské skály. Stály i ovečky kol — nás nemají ovečky v záští, proto, básníku božský, ni ty jich nechovej v záští! Adónis, sám tak krásný, své ovečky pásaval u řek. Přišel i ovčák i voláci přišli svou zdlouhavou chůzí, Menalkas, urousán, vepřům jak po zimě žaludy sbíral. „Ke komu tahle tvá láska?" se tázali. — Foebus pak přišed pravil: „Co šílíš, Galle? — vždyť Lykoris, milenka tvoje, za jiným prchla ti sněhy a vojenským táborem hrozným!" Také Silvanus přišel a prostý měl na hlavě věnec, v němžto se lilie velké a kvetoucí kručinka chvěla. 236 PlSNĚ PASTVIN A LESŮ | Také přišel tam Pán, bůh arkadský — sami jsme zřeli, jak byl ve tváři rudý, jsa chebdím a suříkem natřen: „Přepínáš ten svůj bol, bůh Amor na tohle nedbá! Je-li kdy krutý ten bůh syt slz ? — Je travina sytá vody neb vojtěšky včela neb proutí mladého koza?" Gallus tu zarmoucen dí: „Však budete alespoň zpívat i horám tu o mé lásce — vy jediní zpěvu jste znalí, Arkadé! 0, jak měkce mé kosti by ležely tady, kdyby kdys o mé lásce tu zapěla sýringa vaše! Kéž bych jedním tu z vás, ó pastýři, kdysi byl býval, třeba jen hlídačem stád neb zralých sběračem hroznů! Jistě by potom Fyllis neb Amyntas býval mou láskou, nebo i kdokoli jiný. — Ze Amyntas v tváři je snědý? Vždyť jsou i fialky tmavé a též je hyacint tmavý. Byl by tu ve vrbách se mnou a ve stínu ohebné révy: Fyllis by sbírala kvítí a Amyntas zase by zpíval. — Tady jsou chladné zdroje, ó Lykoris, lučiny měkké, i je tu i háj — ós tebou bych chtěl svůj život tu strávit! Teď však šílená láska mě ve zbrani krutého Marta I poutá uprostřed střel, vstříc útokům nepřátel našich. Tys však vzdálena vlasti — jak rád bych nevěřil tomu! i Ty tam jen alpské sněhy a rýnské samotná ledy beze mne, ukrutná, vidíš — ó, kéž ti tam neškodí mrazy! I Kéž by ti drsný mráz tam neranil chodidla jemná! Půjdu a ty své písně, jež veršem jsem chalkidským složil, budu si k šalmaji své teď zpívati, sicilský pastýř. V lesích trpěti radš mám úmysl uprostřed doupat Šelem a do kůry stromků chci vyrývat milčino jméno; | stromky pak budou vzrůstat a poroste s nimi má láska. Občas v průvodu nymf bych procházel vysoké hory, divoké lovil kance, a nijak mne nemohou mrazy zdržet, bych smečkou psů kol dokola nesevřel lesy. VERGILIUS: BUCOLICA X 237 Teď již se vidím, jak prolézám skály a procházím lesy hučící, jakou mám radost, když metám z lučiště šípy — jako by tohleto mohlo mou šílenou vyhojit lásku, jako by Amor se mírnějším mohl stát bolestí lidskou! Zas už mě netěší nymfy a zas už mě netěší nijak ani sám zpěv — již sbohem tu buď, můj rozmilý lese! Nemůže strádáním mým ten bůh být nikterak změněn! Kdybych žil uprostřed mrazů a vodu pil ze řeky Hebru, kdybych i thrácké sněhy měl snášet v deštivé zimě, nebo zas v Africe pásal, kde pálí souhvězdí Raka, v krajích, kde na strmém jilmu i lýčí prahne a zmírá, všechno přemůže Amor, nuž ustupme Amoru také! Píerské Múzy, to stačí, co váš teď zazpíval pěvec, který si splétá košík, jejž z hebkého ibišku robí vsedě — vy tento můj zpěv teď Gallovi učiňte drahým, Gallovi, k němuž má láska se o tolik rozrůstá denně, o kolik v novém jaře vždy vyrůstá zelená olše. Povstaňme již, vždyť stín nám pěvcům na škodu bývá, jalovec škodný má stín, též obilí škodné jsou stíny. Jděte již, kozičky, syté, je večer, jděte již domů!"