• ..n ;
ština doma a ve světě 4, 1994.
Mapa české gramatiky
s červeným štítkem Zpracováno podle nových pravidel českého pravopisu zařadila češtinu do hrdého řetězce světových Jazyků: paralelně Jsme totiž na stánku viděli I mapu gramatiky anglické a francouzské, německá Jistě nebyla daleko. Agentura Inf oa se skutečné vyznamenala, řekli byste. A taky že anot
žánrový obrázek na první stránce, kde káňata kroužila, událostí plynuly, stromy se vypínaly a hory se táhly, vozkové pokřikovali, chlapci a dívky pomáhali (stavět panáky), zatímco správci Jen přihlíželi a koše stály nás uvedl přímo k Jádru věci: ke shodě podmětu s přísudkem v rámci dění veskrze aktuálního: do žní tak na počátku století. Podstatná připomínka, že ve větě obilí dozrálo Je koncovka o proto, že obWJe hromadné podstatné jméno, zahajuje rozvoj našeho poznání: uznáme-li, že vzor muž má ve 2.pádě koncovku -u, nebudeme už po dubletách v případech shody nijak truchlit.
Otočili jsme list, abychom v gramatice pokročili. Je věru kam kráčet: česká abeceda vypouští é a dlouhé samohlásky, ty se však naštěstí hned na dalším řádku zázračně objevují. Stavba slova počítá s neměnným kořenem slov, synonyma jsou ovšem se stejným nebo podobným významem, nepravá homonyma mají stejnou zvukovou podobu, ne však písemnou (mít — mýt, víti — víti!) a v některých případech je tomu naopak (naštěstí bez příkladu). A už tu zas je — náš milý pravopis: ú, ů, u, vz-, s-, z- — a hlavně vyjmenovaná slova, pro velký úspěch vypsaná navíc na zadní stránce. Oko nezůstane suché, dočte-li se černé na bílém, že ve vyjmenovaných slovech a slovech jim příbuzných se pße v kořenu y/ý (mlýn, mlynář, umlýů. že je nutno se řídit vzory, nepřekvapí, u psaní é zaujme tvrzení, že -é-ye součástí kořenu slova a nemění se ani u slov odvozených, u příkladů typu o-běh, zaběhnout je vztah k slovu obíhat jistě málo průhledný.
od stránky čtyři přicházíme konečně ke gramatice, ke slovním druhům a Jejich tvarům. Jistě nelze na malé ploše zaznamenat vše; proč ale přídavná jména vyjadřují vlastnosti podstatných jmen a zájmena zastupují podstatná Jména a částice vyjadřují obvykle zvolání, přání, podiv, rozkaz apod., když Je takové vymezení přinejmenším neúplné, nevíme, že naráz zmizela životnost maskulin nebo že není zmíněn budoucí čas, aby se vynořil o několik řádek dál z hlubin u vidu, se dalo očekávat, vědecká úroveň textu je však zachována — Jsou tu mezinárodní názvy slovních druhů i jednotlivých tvarů.
Syntaktické výklady jsou vedeny v podobném duchu; jsou tradiční a vysoké vědeckosti jim dodává uvedení mezinárodních termínů. Dojemné však jsou otázky na jednotlivé větné členy (Co se říká o podmětu? Jaký je podmět? apod.) a zajímavé konstatování, že větný člen může být holý, rozvitýa několikanásobný, to vše doloženo pro jeden každý z nich. Ve vedlejších větách seznamy spojek vedou přinejmenším k zjednodušení a určení příkladové věty věděl, odkud zvířata pocházejí }ako příslovečné místní udiví jisté i žáka základní školy. Dospělého potěší souřadné pomery, nebot má o významu slova poměr jinou představu. Druhá věta, která stupňuje význam věty první a je významově závažnějším, také v Jediném uvedeném příkladu poněkud mate — ten příklad totiž zní: Chová kanáry, dokonce i andulky. Ale — vlastně Je to pravda, andulky jsou větší, tak co. A že to není věta? Vždyt je to jedno.
Došli jsme na konec. Ještě ta slíbená vyjmenovaná slova v pořadíautoru vyhovujícím (to jisté pohoršující pečlivě vypuštěno) a základní pravidla psaní velkých písmen. Konec. Dál už nic není, ani pověstní Ivové.
Co říci na závěr: Mapa české gramatiky je na pěkném papíře, je barevná a stojí Jenom 29 korun. Nekupte to, když je to tak laciný.
Laciný?