III. Metafyzika • Přehled obsahu Metafyziky • Moderní bádání o jednotě Metafyziky • Knihy VII. – IX. – problém jsoucna • XII. kniha – πρῶτον κινοῦν ἀκίνητον III. Metafyzika • Přehled obsahu Metafyziky • Moderní bádání o jednotě Metafyziky • Knihy VII. – IX. – problém jsoucna • XII. kniha – πρῶτον κινοῦν ἀκίνητον 1. Přehled obsahu Metafyziky I. kniha (Α) • 1. – 2. kap.: – Obecná úvaha o poznání, jeho stupních a o nejvyšším vědění. – „Poietické“ x „teoretické“ vědění. • 3. kap.: – Druhy příčin. – Přehled myslitelů, kteří uznávali pouze látkovou příčinu. • 4. kap. – Přehled myslitelů, kteří navíc zaváděli příčinu pohybu. • 5. kap.: – Problém počátků u pýthagorejců ve vztahu ke stanoveným příčinám. – Počátky u Parmenida. – Rekapitulace výsledků 3. – 5. kap. – pýthagorejci se ptají ti estin. 1. Přehled obsahu Metafyziky I. kniha (Α) • 6. kap. – Platón: – Srovnání s pýthagorejci a odlišení od nich. – Platónovo pojetí příčin – látka a ti estin. • 7. kap. – shrnutí a hodnocení dosavadních teorií z hlediska příčin: – Nikdo nenalezl jiné příčiny než Aristotelés. – Stručný přehled toho, kdo nalezl kolik příčin a jakého druhu. – Nikdo dosud nezavedl správně účelovou příčinu. • 8. kap. – Důslednější promyšlení a kritika dosavadních teorií. • 9. kap. – Platón: – Kritika idejí jako příčin. – Kritika idejí pojatých jakožto čísla jako příčin. • 10. kap. – shrnutí – dosud o příčinách nikdo neřekl nic pořádného. 1. Přehled obsahu Metafyziky II. kniha (α) • 1. kap.: – Význam starších myslitelů při hledání pravdy. – Cíl filosofického poznání. • 2. kap. – argumentace proti možnosti nekonečného řetězce vznikání, účinné i účelové příčiny. • 3. kap. – výklad musí být uzpůsoben zvykům posluchačů i možnostem předmětu. 1. Přehled obsahu Metafyziky III. kniha (Β) Aporie (= obtíž, zmatenost, problém k diskusi): • Zda se více věd či jedna věda má zabývati všemi druhy příčin. • Zda principy vědeckého dokazování náležejí vědě o podstatě. • Zda jest o všech podstatách jediná věda. • Zda se ta věda zabývá jenom podstatou či i jejími případky. • Zda se příčinami mají nazývati jenom podstaty vnímatelné či mimo ně ještě jiné. • Zda rody či poslední složky jsou principy věcí. • Zda principy jsou nejvyšší rody či nejnižší. • Zda je možná věda, existují-li jenom jednotlivé věci, a když předmětem vědění jest to, co je obecné. 1. Přehled obsahu Metafyziky III. kniha (Β) Aporie (= obtíž, zmatenost, problém k diskusi): • Zda jest jediný počátek všech věcí a stejné principy či různé. • Zda principy věcí pomíjejících a nepomíjejících jsou tytéž či různé. • Zda jedno a jsoucno jsou podstatou a principem věcí. • Zda čísla a tělesa, plochy a body jsou podstatami a principy či ne. • Zda mimo matematické předměty a smyslové věci jsou nějaké odloučené druhy věcí. • Zda principy jsou v možnosti, či nějakým jiným způsobem. • Zda principy jsou něčím obecným či jsou něčím jednotlivým. 1. Přehled obsahu Metafyziky III. kniha (Β) Příklad aporie: 1. zda se více věd či jedna věda má zabývati všemi druhy příčin. 1. Přehled obsahu Metafyziky III. kniha (Β) Příklad aporie: 1. zda se více věd či jedna věda má zabývati všemi druhy příčin. • jestliže všechny druhy příčin poznává jedna věda: 1. Přehled obsahu Metafyziky III. kniha (Β) Příklad aporie: 1. zda se více věd či jedna věda má zabývati všemi druhy příčin. • jestliže všechny druhy příčin poznává jedna věda: Druhy příčin jsou různé a ne všechny počátky či příčiny jsou ve všech věcech. U nehybných věcí nemůže být počátek pohybu a přirozenost dobra, tj. účelová příčina. Sem patří např. matematika. (Problém jednoty jsoucna: jestliže různá jsoucna mají různé příčiny, bylo by divné, kdyby o nich všech byla jediná věda. Poznání by mělo odpovídat jsoucnu.) 1. Přehled obsahu Metafyziky III. kniha (Β) Příklad aporie: 1. zda se více věd či jedna věda má zabývati všemi druhy příčin. • jestliže všechny druhy příčin poznává jedna věda: Druhy příčin jsou různé a ne všechny počátky či příčiny jsou ve všech věcech. U nehybných věcí nemůže být počátek pohybu a přirozenost dobra, tj. účelová příčina. Sem patří např. matematika. (Problém jednoty jsoucna: jestliže různá jsoucna mají různé příčiny, bylo by divné, kdyby o nich všech byla jediná věda. Poznání by mělo odpovídat jsoucnu.) • jestliže je tedy více věd o příčinách: 1. Přehled obsahu Metafyziky III. kniha (Β) Příklad aporie: 1. zda se více věd či jedna věda má zabývati všemi druhy příčin. • jestliže všechny druhy příčin poznává jedna věda: Druhy příčin jsou různé a ne všechny počátky či příčiny jsou ve všech věcech. U nehybných věcí nemůže být počátek pohybu a přirozenost dobra, tj. účelová příčina. Sem patří např. matematika. (Problém jednoty jsoucna: jestliže různá jsoucna mají různé příčiny, bylo by divné, kdyby o nich všech byla jediná věda. Poznání by mělo odpovídat jsoucnu.) • jestliže je tedy více věd o příčinách: Která z nich je ta hledaná věda, nejvyšší věda? Všechny příčiny se mohou sejít u jedné věci (dům) - znalec které vědy pak má o domu nejvyšší poznání? 1. Přehled obsahu Metafyziky IV. kniha (Γ) • 1. – 2. kap.: Vymezení první filosofie jako vědy o jsoucnu. • Výklad o základních a nejobecnějších principech myšlení. – 3. – 6. kap.: Zákon sporu. – 7. – 8. kap.: Zákon vyloučeného třetího. 1. Přehled obsahu Metafyziky IV. kniha (Δ) Slovník termínů, např.: • ἀρχή • αἴτιον • στοιχεῖον • φύσις • ἕν • τὸ ὄν • οὐσία • ὅλον • γένος • συμβεβηκός • a mnohé další. 1. Přehled obsahu Metafyziky VI. kniha (Ε) • 1. kap.: – Rozdělení teoretických věd. – Zdůvodnění přednosti „theologie“. • 2. – 3. kap.: Nahodilé nemůže být předmětem vědění. • 4. kap.: Korespondenční pojetí pravdy a omylu. 1. Přehled obsahu Metafyziky VII. kniha (Ζ) • 1. – 2. kap.: Výchozí otázka: Co je jsoucno? à οὐσία. Co je οὐσία? 1. Přehled obsahu Metafyziky VII. kniha (Ζ) • 1. – 2. kap.: Výchozí otázka: Co je jsoucno? à οὐσία. Co je οὐσία? • 3. kap.: Látka jako ὑποκείμενον není οὐσία. 1. Přehled obsahu Metafyziky VII. kniha (Ζ) • 1. – 2. kap.: Výchozí otázka: Co je jsoucno? à οὐσία. Co je οὐσία? • 3. kap.: Látka jako ὑποκείμενον není οὐσία. • 4. – 12. kap.: Je bytnost οὐσία? Zkoumání v souvislosti s definicí, vznikem a tvarem. 1. Přehled obsahu Metafyziky VII. kniha (Ζ) • 1. – 2. kap.: Výchozí otázka: Co je jsoucno? à οὐσία. Co je οὐσία? • 3. kap.: Látka jako ὑποκείμενον není οὐσία. • 4. – 12. kap.: Je bytnost οὐσία? Zkoumání v souvislosti s definicí, vznikem a tvarem. • 13. – 15. kap.: καθόλου nemůže být οὐσία. To platí i pro odloučené ideje. 1. Přehled obsahu Metafyziky VII. kniha (Ζ) • 1. – 2. kap.: Výchozí otázka: Co je jsoucno? à οὐσία. Co je οὐσία? • 3. kap.: Látka jako ὑποκείμενον není οὐσία. • 4. – 12. kap.: Je bytnost οὐσία? Zkoumání v souvislosti s definicí, vznikem a tvarem. • 13. – 15. kap.: καθόλου nemůže být οὐσία. To platí i pro odloučené ideje. • 16. kap.: Jedno a jsoucno nemohou být οὐσία. 1. Přehled obsahu Metafyziky VII. kniha (Ζ) • 1. – 2. kap.: Výchozí otázka: Co je jsoucno? à οὐσία. Co je οὐσία? • 3. kap.: Látka jako ὑποκείμενον není οὐσία. • 4. – 12. kap.: Je bytnost οὐσία? Zkoumání v souvislosti s definicí, vznikem a tvarem. • 13. – 15. kap.: καθόλου nemůže být οὐσία. To platí i pro odloučené ideje. • 16. kap.: Jedno a jsoucno nemohou být οὐσία. • 17. kap.: οὐσία je počátkem a příčinou – tím je tvar. 1. Přehled obsahu Metafyziky VIII. kniha (Η) • 1. kap.: Shrnutí předchozích úvah o οὐσία. • 2. kap.: οὐσία ve skutečnosti je tvar a λόγος. • 3. kap.: Vztah bytnosti k látce. οὐσία jakožto číslo a výměr. • 4. – 5. kap.: Význam látky pro vznik a pro to, co nevzniká a nezaniká. • 6. kap.: Problém jednoty toho, co je složeno z látky a tvaru. 1. Přehled obsahu Metafyziky IX. kniha (Θ) • 1. kap.: Obecné vymezení termínu „možnost“. • 2. kap.: „Možnost“ v kontextu lidské činnosti. • 3. – 4. kap.: Vztah možného, uskutečněného a nemožného. • 5. kap.: „Možnost“ jako lidská schopnost něco konat. 1. Přehled obsahu Metafyziky IX. kniha (Θ) • 1. kap.: Obecné vymezení termínu „možnost“. • 2. kap.: „Možnost“ v kontextu lidské činnosti. • 3. – 4. kap.: Vztah možného, uskutečněného a nemožného. • 5. kap.: „Možnost“ jako lidská schopnost něco konat. • 6. kap.: „Skutečnost“ z různých hledisek, např. z hlediska lidské činnosti. • 7. kap.: Co je možností něčeho? 1. Přehled obsahu Metafyziky IX. kniha (Θ) • 1. kap.: Obecné vymezení termínu „možnost“. • 2. kap.: „Možnost“ v kontextu lidské činnosti. • 3. – 4. kap.: Vztah možného, uskutečněného a nemožného. • 5. kap.: „Možnost“ jako lidská schopnost něco konat. • 6. kap.: „Skutečnost“ z různých hledisek, např. z hlediska lidské činnosti. • 7. kap.: Co je možností něčeho? • 8. kap.: Skutečnost je dříve než možnost z hlediska pojmu, podstaty i času. • 9. kap.: Skutečnost je – z teleologického hlediska – lepší než možnost. • 10. kap.: Skutečnost z hlediska pravdy a nepravdy. 1. Přehled obsahu Metafyziky X. kniha (Ι) • Jedno: – 1. – 2. kap.: Významy termínu ἕν. Ἕν καὶ οὐσία. – 3. kap.: Jedno a mnohé, totožnost a různost. • 4. – 10. kap.: Problematika protiv – jedno a mnohé, střední členy, druhová různost. 1. Přehled obsahu Metafyziky XΙ. kniha (Κ) • Shrnutí či opakování dřívějších témat: – 1. – 2. kap.: Problémy související s vymezením metodologie i předmětu hledané vědy – viz některé aporie ze III. knihy. – 3. kap.: Filosofie zkoumá veškeré jsoucno jakožto jsoucno – viz 1. – 2. kap. IV. knihy. – 4. kap.: Vztah první filosofie k fyzice a matematice – viz 1. kap. VI. knihy. – 5. – 6. kap.: Zákon sporu, zákon vyloučeného třetího – viz 3. – 8. kap. IV. knihy. – 7. kap.: Rozdělení věd a rozlišení teoretických věd – viz 1. kap. VI. knihy. – 8. kap.: O nahodilém jsoucnu – viz 2. – 3. kap. VI. knihy. • 9. – 12. kap.: Problematika pohybu (změny) – možnost a skutečnost, protivy, druhy pohybu. 1. Přehled obsahu Metafyziky XΙI. kniha (Λ) • 1. kap.: Problematika οὐσία – je trojí: – smysly vnímatelná pomíjející (rostliny, zvířata) – smysly vnímatelná nepomíjející – nehybná, odloučená (podle některých ideje a matematické předměty). • 2. kap.: Hutný výklad o vzniku a změně – druhy změny, možnost – skutečnost, význam protiv a látky. • 3. kap.: Metafyzické vysvětlení změny ve vztahu k látce a tvaru. • 4. – 5. kap.: O stejnosti nebo různosti počátků jsoucnosti a dalších kategorií. 1. Přehled obsahu Metafyziky XΙI. kniha (Λ) • 1. kap.: Problematika οὐσία – je trojí: – smysly vnímatelná pomíjející (rostliny, zvířata) – smysly vnímatelná nepomíjející – nehybná, odloučená (podle některých ideje a matematické předměty). • 2. kap.: Hutný výklad o vzniku a změně – druhy změny, možnost – skutečnost, význam protiv a látky. • 3. kap.: Metafyzické vysvětlení změny ve vztahu k látce a tvaru. • 4. – 5. kap.: O stejnosti nebo různosti počátků jsoucnosti a dalších kategorií. • 6. – 9. kap.: Výklad o nehybném hybateli, bohu. 1. Přehled obsahu Metafyziky XΙI. kniha (Λ) • 1. kap.: Problematika οὐσία – je trojí: – smysly vnímatelná pomíjející (rostliny, zvířata) – smysly vnímatelná nepomíjející – nehybná, odloučená (podle některých ideje a matematické předměty). • 2. kap.: Hutný výklad o vzniku a změně – druhy změny, možnost – skutečnost, význam protiv a látky. • 3. kap.: Metafyzické vysvětlení změny ve vztahu k látce a tvaru. • 4. – 5. kap.: O stejnosti nebo různosti počátků jsoucnosti a dalších kategorií. • 6. – 9. kap.: Výklad o nehybném hybateli, bohu. • 10. kap.: Kritika některých starších výkladů o počátcích. 1. Přehled obsahu Metafyziky XΙII. kniha (Μ) • 1. kap.: – Nastolena otázka, zda mimo smyslové οὐσίαι je ještě nějaká nehybná a věčná οὐσία, a pokud ano, co to je. Možné odpovědi: • předměty matematiky - čísla, čáry apod., • ideje. 1. Přehled obsahu Metafyziky XΙII. kniha (Μ) • 1. kap.: – Nastolena otázka, zda mimo smyslové οὐσίαι je ještě nějaká nehybná a věčná οὐσία, a pokud ano, co to je. Možné odpovědi: • předměty matematiky - čísla, čáry apod., • ideje. – Zkoumání se zaměří: • na existenci matematických předmětů bez ohledu na jejich případný vztah k idejím či na jejich roli jako počátku a podstaty věcí (2. – 3. kap.); 1. Přehled obsahu Metafyziky XΙII. kniha (Μ) • 1. kap.: – Nastolena otázka, zda mimo smyslové οὐσίαι je ještě nějaká nehybná a věčná οὐσία, a pokud ano, co to je. Možné odpovědi: • předměty matematiky - čísla, čáry apod., • ideje. – Zkoumání se zaměří: • na existenci matematických předmětů bez ohledu na jejich případný vztah k idejím či na jejich roli jako počátku a podstaty věcí (2. – 3. kap.); • pak na samotné ideje (4. – 5. kap. = I, 9), číselné teorie (6. – 8. kap.) 1. Přehled obsahu Metafyziky XΙII. kniha (Μ) • 1. kap.: – Nastolena otázka, zda mimo smyslové οὐσίαι je ještě nějaká nehybná a věčná οὐσία, a pokud ano, co to je. Možné odpovědi: • předměty matematiky - čísla, čáry apod., • ideje. – Zkoumání se zaměří: • na existenci matematických předmětů bez ohledu na jejich případný vztah k idejím či na jejich roli jako počátku a podstaty věcí (2. – 3. kap.); • pak na samotné ideje (4. – 5. kap. = I, 9), číselné teorie (6. – 8. kap.) • a nakonec na otázku, zda podstaty a počátky věcí jsou ideje a čísla (pouze naznačeno v 9. kap. – pokračování na začátku následující knihy). 1. Přehled obsahu Metafyziky XΙII. kniha (Μ) • 1. kap.: – Nastolena otázka, zda mimo smyslové οὐσίαι je ještě nějaká nehybná a věčná οὐσία, a pokud ano, co to je. Možné odpovědi: • předměty matematiky - čísla, čáry apod., • ideje. – Zkoumání se zaměří: • na existenci matematických předmětů bez ohledu na jejich případný vztah k idejím či na jejich roli jako počátku a podstaty věcí (2. – 3. kap.); • pak na samotné ideje (4. – 5. kap. = I, 9), číselné teorie (6. – 8. kap.) • a nakonec na otázku, zda podstaty a počátky věcí jsou ideje a čísla (pouze naznačeno v 9. kap. – pokračování na začátku následující knihy). • 10. kap.: Svébytné téma – zda je obecné předmětem vědy. 1. Přehled obsahu Metafyziky XΙV. kniha (Ν) • 1. kap.: Kritika platónských počátků jsoucna. • 2. kap.: Platónské počátky v souvislosti s elejskou filosofií. • 3. kap.: Kritika číselných teorií. • 4. kap.: Dobro jako počátek? • 5. kap.: Jak mohou být čísla příčinami jsoucnosti a bytí věcí? • 6. kap.: Pýthagorejský výklad věcí pomocí čísel. 1. A. Moderní bádání o jednotě Metafyziky • Jednoznačně jde o seřazení původně samostatných pojednání. • Filosofickým jádrem jsou knihy ΖΗΘ (VII. – IX.). • Souvislost a návaznost dále vykazují celky ΒΓΕ (III., IV., VI.) a ΜΝ (tj. XIII. – XIV.). • První dvě knihy (Α a α) představují dva různé úvody k první filosofii. • V. kniha (Δ) vůbec s ostatními nesouvisí. • XI. kniha (Κ) bývá považována za neautentickou. • Knihy X. (Ι) a XII. (Λ) představují samostatná pojednání. III. Metafyzika • Přehled obsahu Metafyziky • Moderní bádání o jednotě Metafyziky • Knihy VII. – IX. – problém jsoucna • XII. kniha – πρῶτον κινοῦν ἀκίνητον 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 1: Úvodní stanovení tématu • Co je jsoucno (τὸ ὄν)? 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 1: Úvodní stanovení tématu • Co je jsoucno (τὸ ὄν)? • Různé kategorie. 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 1: Úvodní stanovení tématu • Co je jsoucno (τὸ ὄν)? • Různé kategorie. • V prvé řadě (pojmově, z hlediska poznání i časově) – co jest věc (τὸ τί ἐστι) à οὐσία. 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 1: Úvodní stanovení tématu • Co je jsoucno (τὸ ὄν)? • Různé kategorie. • V prvé řadě (pojmově, z hlediska poznání i časově) – co jest věc (τὸ τί ἐστι) à οὐσία. • Tedy: co je οὐσία? 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 1: Úvodní stanovení tématu • Co je jsoucno (τὸ ὄν)? • Různé kategorie. • V prvé řadě (pojmově, z hlediska poznání i časově) – co jest věc (τὸ τί ἐστι) à οὐσία. • Tedy: co je οὐσία? „A již odedávna a také v přítomné době stále opakovaná a nikdy dostatečně nerozřešená otázka, co jest jsoucno, neznamená nic jiného, než otázku, co jest οὐσία.“ 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 2: Co kdo považoval za οὐσία? • Aristotelés: 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 2: Co kdo považoval za οὐσία? • Aristotelés: – zvířata, rostliny a jejich části – oheň, voda, země atd. + složeniny – nebe, hvězdy, měsíc, slunce. 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 2: Co kdo považoval za οὐσία? • Aristotelés: – zvířata, rostliny a jejich části – oheň, voda, země atd. + složeniny – nebe, hvězdy, měsíc, slunce. • Platón: 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 2: Co kdo považoval za οὐσία? • Aristotelés: – zvířata, rostliny a jejich části – oheň, voda, země atd. + složeniny – nebe, hvězdy, měsíc, slunce. • Platón: – ideje – matematické předměty – οὐσία smyslových těles 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 2: Co kdo považoval za οὐσία? • Aristotelés: – zvířata, rostliny a jejich části – oheň, voda, země atd. + složeniny – nebe, hvězdy, měsíc, slunce. • Platón: – ideje – matematické předměty – οὐσία smyslových těles • Speusippos: 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 2: Co kdo považoval za οὐσία? • Aristotelés: – zvířata, rostliny a jejich části – oheň, voda, země atd. + složeniny – nebe, hvězdy, měsíc, slunce. • Platón: – ideje – matematické předměty – οὐσία smyslových těles • Speusippos: – jedno; čísla; velikosti (tj. geometrické předměty); duše 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 2: Co kdo považoval za οὐσία? • Aristotelés: – zvířata, rostliny a jejich části – oheň, voda, země atd. + složeniny – nebe, hvězdy, měsíc, slunce. • Platón: – ideje – matematické předměty – οὐσία smyslových těles • Speusippos: – jedno; čísla; velikosti (tj. geometrické předměty); duše • à Otázky vyvolané tímto přehledem: 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 2: Co kdo považoval za οὐσία? • Aristotelés: – zvířata, rostliny a jejich části – oheň, voda, země atd. + složeniny – nebe, hvězdy, měsíc, slunce. • Platón: – ideje – matematické předměty – οὐσία smyslových těles • Speusippos: – jedno; čísla; velikosti (tj. geometrické předměty); duše • à Otázky vyvolané tímto přehledem: – Jsou i jiné οὐσίαι než smyslově vnímatelné? (Viz XIII. kniha.) – Je nějaká odloučená (tj. od smyslově vnímatelného) οὐσία? (Viz XII. kniha.) 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 3: Co je kandidátem na οὐσία? 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 3: Co je kandidátem na οὐσία? • Bytnost (τὸ τί ἦν εἶναι) 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 3: Co je kandidátem na οὐσία? • Bytnost (τὸ τί ἦν εἶναι) • Obecno (καθόλου) 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 3: Co je kandidátem na οὐσία? • Bytnost (τὸ τί ἦν εἶναι) • Obecno (καθόλου) • Rod 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 3: Co je kandidátem na οὐσία? • Bytnost (τὸ τί ἦν εἶναι) • Obecno (καθόλου) • Rod • Podmět (ὑποκείμενον) 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 3: Co je kandidátem na οὐσία? • Bytnost (τὸ τί ἦν εἶναι) • Obecno (καθόλου) • Rod • Podmět (ὑποκείμενον) • látka 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 3: Co je kandidátem na οὐσία? • Bytnost (τὸ τί ἦν εἶναι) • Obecno (καθόλου) • Rod • Podmět (ὑποκείμενον) • látka Ø Zdá se být základem jako poslední podklad vypovídání. Ale - nemůže být οὐσία, protože οὐσία má být odloučená a τόδε τι. 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 3: Co je kandidátem na οὐσία? • Bytnost (τὸ τί ἦν εἶναι) • Obecno (καθόλου) • Rod • Podmět (ὑποκείμενον) • látka Ø Zdá se být základem jako poslední podklad vypovídání. Ale - nemůže být οὐσία, protože οὐσία má být odloučená a τόδε τι. • tvar (εἶδος, μορφή) 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 3: Co je kandidátem na οὐσία? • Bytnost (τὸ τί ἦν εἶναι) • Obecno (καθόλου) • Rod • Podmět (ὑποκείμενον) • látka Ø Zdá se být základem jako poslední podklad vypovídání. Ale - nemůže být οὐσία, protože οὐσία má být odloučená a τόδε τι. • tvar (εἶδος, μορφή) Ø Bude dále předmětem zkoumání, je s ním nejvíce problémů. 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 3: Co je kandidátem na οὐσία? • Bytnost (τὸ τί ἦν εἶναι) • Obecno (καθόλου) • Rod • Podmět (ὑποκείμενον) • látka Ø Zdá se být základem jako poslední podklad vypovídání. Ale - nemůže být οὐσία, protože οὐσία má být odloučená a τόδε τι. • tvar (εἶδος, μορφή) Ø Bude dále předmětem zkoumání, je s ním nejvíce problémů. • celek z obou 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 3: Co je kandidátem na οὐσία? • Bytnost (τὸ τί ἦν εἶναι) • Obecno (καθόλου) • Rod • Podmět (ὑποκείμενον) • látka Ø Zdá se být základem jako poslední podklad vypovídání. Ale - nemůže být οὐσία, protože οὐσία má být odloučená a τόδε τι. • tvar (εἶδος, μορφή) Ø Bude dále předmětem zkoumání, je s ním nejvíce problémů. • celek z obou Ø Je pozdější a neproblematický. 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 3: Co je kandidátem na οὐσία? • Bytnost (τὸ τί ἦν εἶναι) • Obecno (καθόλου) • Rod • Podmět (ὑποκείμενον) • látka Ø Zdá se být základem jako poslední podklad vypovídání. Ale - nemůže být οὐσία, protože οὐσία má být odloučená a τόδε τι. • tvar (εἶδος, μορφή) Ø Bude dále předmětem zkoumání, je s ním nejvíce problémů. • celek z obou Ø Je pozdější a neproblematický. Pro další zkoumání tedy zůstává „tvar“. 2. A. οὐσία = bytnost? VII, 4 – 5: Bytnost čeho? Kategoriální zkoumání. 2. A. οὐσία = bytnost? VII, 4 – 5: Bytnost čeho? Kategoriální zkoumání. • „… bytnost je u všech těch věcí, jejichž pojem je výměrem.“ – Viz problematika definice. • „Nebude tedy bytnost nikde tam, kde nejde o druhy rodu, nýbrž pouze u těchto.“ 2. A. οὐσία = bytnost? VII, 4 – 5: Bytnost čeho? Kategoriální zkoumání. • „… bytnost je u všech těch věcí, jejichž pojem je výměrem.“ – Viz problematika definice. • „Nebude tedy bytnost nikde tam, kde nejde o druhy rodu, nýbrž pouze u těchto.“ • „… bytností každé věci je to, o čem se říká, že je o sobě (καθ’ αὑτό).“ 2. A. οὐσία = bytnost? VII, 4 – 5: Bytnost čeho? Kategoriální zkoumání. • „… bytnost je u všech těch věcí, jejichž pojem je výměrem.“ – Viz problematika definice. • „Nebude tedy bytnost nikde tam, kde nejde o druhy rodu, nýbrž pouze u těchto.“ • „… bytností každé věci je to, o čem se říká, že je o sobě (καθ’ αὑτό).“ • K bytnosti patří jen τί ἐστι, tj. charakteristika v rámci 1. kategorie. – Př.: „být člověkem“ je bytností, „být vzdělaným“ či „být vzdělaným člověkem“ nikoli. 2. A. οὐσία = bytnost? VII, 4 – 5: Bytnost čeho? Kategoriální zkoumání. • „… bytnost je u všech těch věcí, jejichž pojem je výměrem.“ – Viz problematika definice. • „Nebude tedy bytnost nikde tam, kde nejde o druhy rodu, nýbrž pouze u těchto.“ • „… bytností každé věci je to, o čem se říká, že je o sobě (καθ’ αὑτό).“ • K bytnosti patří jen τί ἐστι, tj. charakteristika v rámci 1. kategorie. – Př.: „být člověkem“ je bytností, „být vzdělaným“ či „být vzdělaným člověkem“ nikoli. • V jistém ohledu však lze hovořit i o bytnosti kvantity, jakosti… 2. A. οὐσία = bytnost? VII, 4 – 5: Bytnost čeho? Kategoriální zkoumání. • „… bytnost je u všech těch věcí, jejichž pojem je výměrem.“ – Viz problematika definice. • „Nebude tedy bytnost nikde tam, kde nejde o druhy rodu, nýbrž pouze u těchto.“ • „… bytností každé věci je to, o čem se říká, že je o sobě (καθ’ αὑτό).“ • K bytnosti patří jen τί ἐστι, tj. charakteristika v rámci 1. kategorie. – Př.: „být člověkem“ je bytností, „být vzdělaným“ či „být vzdělaným člověkem“ nikoli. • V jistém ohledu však lze hovořit i o bytnosti kvantity, jakosti… à Tedy: Ø Bytnost i výměr náležejí nejspíše, původně a prostě jsoucnosti (οὐσία), odvozeně a „ne prostě“ i jiným kategoriím. 2. A. οὐσία = bytnost? VII, 4 – 5: Bytnost čeho? Kategoriální zkoumání. • „… bytnost je u všech těch věcí, jejichž pojem je výměrem.“ – Viz problematika definice. • „Nebude tedy bytnost nikde tam, kde nejde o druhy rodu, nýbrž pouze u těchto.“ • „… bytností každé věci je to, o čem se říká, že je o sobě (καθ’ αὑτό).“ • K bytnosti patří jen τί ἐστι, tj. charakteristika v rámci 1. kategorie. – Př.: „být člověkem“ je bytností, „být vzdělaným“ či „být vzdělaným člověkem“ nikoli. • V jistém ohledu však lze hovořit i o bytnosti kvantity, jakosti… à Tedy: Ø Bytnost i výměr náležejí nejspíše, původně a prostě jsoucnosti (οὐσία), odvozeně a „ne prostě“ i jiným kategoriím. Ø Tj. každá οὐσία je bytností či má bytnost. 2. A. οὐσία = bytnost? VII, 6: Bytnost = jednotlivina (ἕκαστον)? Ontologické zkoumání. 2. A. οὐσία = bytnost? VII, 6: Bytnost = jednotlivina (ἕκαστον)? Ontologické zkoumání. • Zkoumání této otázky vychází ze dvou obecně uznávaných tvrzení: – Jednotlivina není odlišná od své jsoucnosti (οὐσία). 2. A. οὐσία = bytnost? VII, 6: Bytnost = jednotlivina (ἕκαστον)? Ontologické zkoumání. • Zkoumání této otázky vychází ze dvou obecně uznávaných tvrzení: – Jednotlivina není odlišná od své jsoucnosti (οὐσία). – Bytnost je podstatou (οὐσία) každé jednotliviny. 2. A. οὐσία = bytnost? VII, 6: Bytnost = jednotlivina (ἕκαστον)? Ontologické zkoumání. • Zkoumání této otázky vychází ze dvou obecně uznávaných tvrzení: – Jednotlivina není odlišná od své jsoucnosti (οὐσία). – Bytnost je podstatou (οὐσία) každé jednotliviny. • Totožnost platí u toho, co existuje o sobě, např. člověk, (v případě existence idejí také dobro, krásno): 2. A. οὐσία = bytnost? VII, 6: Bytnost = jednotlivina (ἕκαστον)? Ontologické zkoumání. • Zkoumání této otázky vychází ze dvou obecně uznávaných tvrzení: – Jednotlivina není odlišná od své jsoucnosti (οὐσία). – Bytnost je podstatou (οὐσία) každé jednotliviny. • Totožnost platí u toho, co existuje o sobě, např. člověk, (v případě existence idejí také dobro, krásno): – „Člověk“ (= jednotlivina) a „být člověkem“ (= bytnost) je totéž. 2. A. οὐσία = bytnost? VII, 6: Bytnost = jednotlivina (ἕκαστον)? Ontologické zkoumání. • Zkoumání této otázky vychází ze dvou obecně uznávaných tvrzení: – Jednotlivina není odlišná od své jsoucnosti (οὐσία). – Bytnost je podstatou (οὐσία) každé jednotliviny. • Totožnost platí u toho, co existuje o sobě, např. člověk, (v případě existence idejí také dobro, krásno): – „Člověk“ (= jednotlivina) a „být člověkem“ (= bytnost) je totéž. – „Bílé“ však není jednoduše totéž s „být bílým“, protože „bílé“ je vždy na něčem, nikoli o sobě. 2. A. οὐσία = bytnost? VII, 6: Bytnost = jednotlivina (ἕκαστον)? Ontologické zkoumání. • Zkoumání této otázky vychází ze dvou obecně uznávaných tvrzení: – Jednotlivina není odlišná od své jsoucnosti (οὐσία). – Bytnost je podstatou (οὐσία) každé jednotliviny. • Totožnost platí u toho, co existuje o sobě, např. člověk, (v případě existence idejí také dobro, krásno): – „Člověk“ (= jednotlivina) a „být člověkem“ (= bytnost) je totéž. – „Bílé“ však není jednoduše totéž s „být bílým“, protože „bílé“ je vždy na něčem, nikoli o sobě. à Tedy: U toho, co je prvotní a o sobě, je bytnost („být jednotlivinou“) a jednotlivina totéž. Krátké oddechnutí před novým dílčím tématem Krátké oddechnutí před novým dílčím tématem • Nadechnout se! Krátké oddechnutí před novým dílčím tématem • Nadechnout se! • Vydechnout! Krátké oddechnutí před novým dílčím tématem • Nadechnout se! • Vydechnout! • Nádech! Krátké oddechnutí před novým dílčím tématem • Nadechnout se! • Vydechnout! • Nádech! • Výdech! 2. A. οὐσία = bytnost? Nebo: 2. D. b. οὐσία = tvar? VII, 7: Vznik, tvar (εἶδος), bytnost a οὐσία. Genetické zkoumání. 2. A. οὐσία = bytnost? Nebo: 2. D. b. οὐσία = tvar? VII, 7: Vznik, tvar (εἶδος), bytnost a οὐσία. Genetické zkoumání. • To, co vzniká od přírody, se nejspíše nazývá οὐσία. 2. A. οὐσία = bytnost? Nebo: 2. D. b. οὐσία = tvar? VII, 7: Vznik, tvar (εἶδος), bytnost a οὐσία. Genetické zkoumání. • To, co vzniká od přírody, se nejspíše nazývá οὐσία. • U lidských výtvorů je εἶδος toho, co vzniká, v duši. Přitom εἶδος = bytnost a πρώτη οὐσία. 2. A. οὐσία = bytnost? Nebo: 2. D. b. οὐσία = tvar? VII, 7: Vznik, tvar (εἶδος), bytnost a οὐσία. Genetické zkoumání. • To, co vzniká od přírody, se nejspíše nazývá οὐσία. • U lidských výtvorů je εἶδος toho, co vzniká, v duši. Přitom εἶδος = bytnost a πρώτη οὐσία. • Bytnost je οὐσία bez látky. 2. A. οὐσία = bytnost? Nebo: 2. D. b. οὐσία = tvar? VII, 7: Vznik, tvar (εἶδος), bytnost a οὐσία. Genetické zkoumání. • To, co vzniká od přírody, se nejspíše nazývá οὐσία. • U lidských výtvorů je εἶδος toho, co vzniká, v duši. Přitom εἶδος = bytnost a πρώτη οὐσία. • Bytnost je οὐσία bez látky. à Tedy: Bytnost a οὐσία jsou dány do souvislosti s tvarem, formou. Tím jsou (jen v myšlení ovšem) odloučeny od látky. 2. A. οὐσία = bytnost? Nebo: 2. D. b. οὐσία = tvar? VII, 8: Způsob existence tvaru (εἶδος) vzhledem ke vzniku • Při vzniku (např. při výrobě) nevzniká ani podklad, ani tvar, nýbrž tvar v podkladu, τόδε τι z daného ὑποκείμενον. • „… to, co se nazývá tvarem (εἶδος) nebo jsoucností (οὐσία), nevzniká, ale … vzniká sjednocení…“ 2. A. οὐσία = bytnost? Nebo: 2. D. b. οὐσία = tvar? VII, 8: Způsob existence tvaru (εἶδος) vzhledem ke vzniku • Při vzniku (např. při výrobě) nevzniká ani podklad, ani tvar, nýbrž tvar v podkladu, τόδε τι z daného ὑποκείμενον. • „… to, co se nazývá tvarem (εἶδος) nebo jsoucností (οὐσία), nevzniká, ale … vzniká sjednocení…“ • Tvar samotný však není τόδε τι, nýbrž spíše vlastnost (tj. něco obecného). Není tedy odloučen, jako mají být ideje. – To je ovšem počátek jedné velké komplikace – viz 13. kap. 2. A. οὐσία = bytnost? Nebo: 2. D. b. οὐσία = tvar? VII, 8: Způsob existence tvaru (εἶδος) vzhledem ke vzniku • Při vzniku (např. při výrobě) nevzniká ani podklad, ani tvar, nýbrž tvar v podkladu, τόδε τι z daného ὑποκείμενον. • „… to, co se nazývá tvarem (εἶδος) nebo jsoucností (οὐσία), nevzniká, ale … vzniká sjednocení…“ • Tvar samotný však není τόδε τι, nýbrž spíše vlastnost (tj. něco obecného). Není tedy odloučen, jako mají být ideje. – To je ovšem počátek jedné velké komplikace – viz 13. kap. à Tedy: Tvar a οὐσία (a zřejmě i bytnost) nevznikají jako takové, nýbrž vznikají pouze v látce, tj. jsou „vtiskovány“ do látky. Tím se potvrzuje a zesiluje oddělení οὐσία od látky. 2. A. οὐσία = bytnost? Nebo: 2. D. b. οὐσία = tvar? VII, 10 – 11: Definice = tvar bez látky? Logická vsuvka. • Definice jako pojem má části. • Látka je částí οὐσία. • Bude tedy látka částí pojmu οὐσία? • Tři druhy οὐσία : • látka • tvar – v tomto případě látka není částí celku (tímto způsobem je zde chápána οὐσία) • celek z nich složený – v tomto případě látka je částí celku • Definice se netýká celku (tj. iii.), nýbrž tvaru (ii.), tj. bytnosti. • Definice, tj. pojem se týká obecného, celek (iii.) obecný není. • Látka (i) je o sobě nepoznatelná. Ale: • Živočich je nutně spojen s tělem, tj. látkou a je vymezen pomocí pohybu, tj. určitého chování svých (tělesných) částí. à Co tedy? 2. A. οὐσία = bytnost? à Tedy: • Pojem (definice) se netýká látky, která je neurčitá. • Definice se týká πρώτη οὐσία, tj. tvaru (εἶδος). • Totiž οὐσία je tvar (εἶδος) v látce. • Bytnost a jednotlivina jsou u πρώτη οὐσία totéž. – πρώτη οὐσία je to, co není obsaženo v jiném jako látkovém podkladu. 2. B. καθόλου (obecno) = bytnost? VII, 13: Je obecno οὐσία? • Opakování východiska: οὐσία může být 2. B. καθόλου (obecno) = bytnost? VII, 13: Je obecno οὐσία? • Opakování východiska: οὐσία může být – podmět • celek jako podmět pro akcidenty • látka jako podmět pro skutečnost – bytnost – celek z nich složený – obecno 2. B. καθόλου (obecno) = bytnost? VII, 13: Je obecno οὐσία? • Opakování východiska: οὐσία může být – podmět • celek jako podmět pro akcidenty • látka jako podmět pro skutečnost – bytnost – celek z nich složený – obecno • „… je nemožné, aby οὐσία bylo něco, co se vypovídá obecně.“ 2. B. καθόλου (obecno) = bytnost? VII, 13: Je obecno οὐσία? • Opakování východiska: οὐσία může být – podmět • celek jako podmět pro akcidenty • látka jako podmět pro skutečnost – bytnost – celek z nich složený – obecno • „… je nemožné, aby οὐσία bylo něco, co se vypovídá obecně.“ Proč? 2. B. καθόλου (obecno) = bytnost? VII, 13: Je obecno οὐσία? • Opakování východiska: οὐσία může být – podmět • celek jako podmět pro akcidenty • látka jako podmět pro skutečnost – bytnost – celek z nich složený – obecno • „… je nemožné, aby οὐσία bylo něco, co se vypovídá obecně.“ Proč? • „Neboť především je οὐσία každé věci vlastní této věci a nepřísluší jinému, kdežto obecno je společné; neboť obecnem se nazývá, co může příslušet více věcem.“ • Obecné je společné více věcem. Co má jednu οὐσία a bytnost, je jedno. Je-li obecno οὐσία, budou všechna individua druhu (obecného) jedním. • Dále οὐσία se nevypovídá o podmětu, obecné se vždy vypovídá. • Obecné je spíše kvalita – kdyby mělo být οὐσία, předcházela by kvalita před první kategorií a byla odlučitelná, což nejde. 2. B. καθόλου (obecno) = bytnost? VII, 13: Je obecno οὐσία? • Opakování východiska: οὐσία může být – podmět • celek jako podmět pro akcidenty • látka jako podmět pro skutečnost – bytnost – celek z nich složený – obecno • „… je nemožné, aby οὐσία bylo něco, co se vypovídá obecně.“ Proč? – „Neboť především je οὐσία každé věci vlastní této věci a nepřísluší jinému, kdežto obecno je společné; neboť obecnem se nazývá, co může příslušet více věcem.“ – Obecné je společné více věcem. Co má jednu οὐσία a bytnost, je jedno. Je-li obecno οὐσία, budou všechna individua druhu (obecného) jedním. – Dále οὐσία se nevypovídá o podmětu, obecné se vždy vypovídá. – Obecné je spíše kvalita – kdyby mělo být οὐσία, předcházela by kvalita před první kategorií a byla odlučitelná, což nejde. à Tedy: Nic obecného není οὐσία a τόδε τι. 2. B. καθόλου (obecno) = bytnost? VII, 13: Je obecno οὐσία? • Opakování východiska: οὐσία může být – podmět • celek jako podmět pro akcidenty • látka jako podmět pro skutečnost – bytnost – celek z nich složený – obecno • „… je nemožné, aby οὐσία bylo něco, co se vypovídá obecně.“ Proč? – „Neboť především je οὐσία každé věci vlastní této věci a nepřísluší jinému, kdežto obecno je společné; neboť obecnem se nazývá, co může příslušet více věcem.“ – Obecné je společné více věcem. Co má jednu οὐσία a bytnost, je jedno. Je-li obecno οὐσία, budou všechna individua druhu (obecného) jedním. – Dále οὐσία se nevypovídá o podmětu, obecné se vždy vypovídá. – Obecné je spíše kvalita – kdyby mělo být οὐσία, předcházela by kvalita před první kategorií a byla odlučitelná, což nejde. à Tedy: Nic obecného není οὐσία a τόδε τι. Ale: 2. B. καθόλου (obecno) = bytnost? VII, 13: Je obecno οὐσία? • Nic obecného není οὐσία a τόδε τι. Ale: 2. B. καθόλου (obecno) = bytnost? VII, 13: Je obecno οὐσία? • Nic obecného není οὐσία a τόδε τι. Ale: • Kdyby bylo obecno οὐσία, pak by v individuu (např. v Sókratovi), které samo je οὐσία, byla další οὐσία (ta obecná), takže by bylo dvojí οὐσία, a nemohlo by být jedním. 2. B. καθόλου (obecno) = bytnost? VII, 13: Je obecno οὐσία? • Nic obecného není οὐσία a τόδε τι. Ale: • Kdyby bylo obecno οὐσία, pak by v individuu (např. v Sókratovi), které samo je οὐσία, byla další οὐσία (ta obecná), takže by bylo dvojí οὐσία, a nemohlo by být jedním.  Tedy οὐσία nemůže být složena z jiných οὐσίαι ani z obecného  bude nesložená, jednoduchá. 2. B. καθόλου (obecno) = bytnost? VII, 13: Je obecno οὐσία? • Nic obecného není οὐσία a τόδε τι. Ale: • Kdyby bylo obecno οὐσία, pak by v individuu (např. v Sókratovi), které samo je οὐσία, byla další οὐσία (ta obecná), takže by bylo dvojí οὐσία, a nemohlo by být jedním.  Tedy οὐσία nemůže být složena z jiných οὐσίαι ani z obecného  bude nesložená, jednoduchá. Ale pak ji nelze definovat, neboť definice je složeným pojmem (viz 12. kap.). Přitom ovšem právě οὐσία by měla být v prvé řadě definovatelná. 2. B. καθόλου (obecno) = bytnost? VII, 13: Je obecno οὐσία? • Nic obecného není οὐσία a τόδε τι. Ale: • Kdyby bylo obecno οὐσία, pak by v individuu (např. v Sókratovi), které samo je οὐσία, byla další οὐσία (ta obecná), takže by bylo dvojí οὐσία, a nemohlo by být jedním.  Tedy οὐσία nemůže být složena z jiných οὐσίαι ani z obecného  bude nesložená, jednoduchá. Ale pak ji nelze definovat, neboť definice je složeným pojmem (viz 12. kap.). Přitom ovšem právě οὐσία by měla být v prvé řadě definovatelná. Jde tedy o následující konflikt: • Z ontologického hlediska musí být primární individuum. 2. B. καθόλου (obecno) = bytnost? VII, 13: Je obecno οὐσία? • Nic obecného není οὐσία a τόδε τι. Ale: • Kdyby bylo obecno οὐσία, pak by v individuu (např. v Sókratovi), které samo je οὐσία, byla další οὐσία (ta obecná), takže by bylo dvojí οὐσία, a nemohlo by být jedním.  Tedy οὐσία nemůže být složena z jiných οὐσίαι ani z obecného  bude nesložená, jednoduchá. Ale pak ji nelze definovat, neboť definice je složeným pojmem (viz 12. kap.). Přitom ovšem právě οὐσία by měla být v prvé řadě definovatelná. Jde tedy o následující konflikt: • Z ontologického hlediska musí být primární individuum. • Z gnoseologického hlediska předmět vědění musí být nutný a obecný. 2. B. καθόλου (obecno) = bytnost? VII, 13: Je obecno οὐσία? • Nic obecného není οὐσία a τόδε τι. Ale: • Kdyby bylo obecno οὐσία, pak by v individuu (např. v Sókratovi), které samo je οὐσία, byla další οὐσία (ta obecná), takže by bylo dvojí οὐσία, a nemohlo by být jedním.  Tedy οὐσία nemůže být složena z jiných οὐσίαι ani z obecného  bude nesložená, jednoduchá. Ale pak ji nelze definovat, neboť definice je složeným pojmem (viz 12. kap.). Přitom ovšem právě οὐσία by měla být v prvé řadě definovatelná. Jde tedy o následující konflikt: • Z ontologického hlediska musí být primární individuum. • Z gnoseologického hlediska předmět vědění musí být nutný a obecný. • Přitom vědění si nárokuje poznat podstatu jsoucího, tj. i jeho individuální základy. 2. B. καθόλου (obecno) = bytnost? VII, 16: Je „jedno“ a „jsoucno“ οὐσία? • Jedno a jsoucno jsou totiž také obecné, tj. společné. 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 17: οὐσία jako příčina a počátek • Toto hledisko Aristotelés výslovně ohlašuje jako jiný přístup. • Otázka „proč“ znamená otázku „proč něco náleží něčemu jinému?“. – Např. proč nastává zatmění Měsíce? Jinak řečeno: Proč Měsíci náleží zatmění? • Příčina je bytnost věci. • Jakým způsobem je οὐσία příčinou? 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VII, 17: οὐσία jako příčina a počátek • Při vzniku a zániku (lidských výtvorů) se ptáme na příčinu účelovou. • Při vzniku ale i bytí něčeho hledáme jako příčinu také hybného činitele. • Když však hledáme příčinu látky („proč je toto dům?“), jíž je látka něčím určitým (τί ἐστιν), nacházíme εἶδος a to je οὐσία. οὐσία je tedy příčinou formální. 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VIII, 1: Shrnutí a doplnění úvah z předchozí knihy. • Jsoucností je bytnost a její pojem (λόγος) je ὁρισμός. • Obecno a rod nejsou podstatami. Smyslové οὐσίαι: • Látka, která je určitou věcí v možnosti – v tomto smyslu je οὐσία. • V jiném smyslu je οὐσία věci a podmětem tvar a pojem (εἶδος καὶ μορφή), který jako něco určitého je pojmově odlučitelný. • Prostě odlučitelná je složenina látky a tvaru, jíž jediné náleží vznik a zánik. 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VIII, 1, 3, 6: Problém jednoty οὐσία a výměru • Protože pojem (tj. výměr, vztahující se k bytnosti, tedy οὐσία) má části, je třeba také určit, jaké jsou části οὐσία a zda jsou tytéž, jako části výměru. • Jakým způsobem je zajištěna jednota výměru a οὐσία, jestliže má obsahovat různé části? – Např. člověk je živočich dvounohý. • Není tedy člověk nikoli člověkem, nýbrž nějakým podivným spojením živočicha a dvounohosti? • Proč je Sókratés člověkem a nikoli právě živočichem a zároveň dvounohostí? • Co je člověk ve vztahu k živočichovi a dvounohosti? 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna VIII, 1, 3, 6: Problém jednoty οὐσία a výměru • Řešení: – Jedno (rod – „živočich“) je látkou a možností, – druhé (rozdíl – „dvounohost“) tvarem a skutečností. • Vysvětlení: • Látka je dvojí: • pomyslná (νοητή) • vnímatelná (αἰσθητή) Pak lze říci, že pojem má látku (νοητή), a že tedy jedna jeho část je látkou, možností, druhá skutečností. • Poslední látka (tj. látka, z níž věc bezprostředně je) a tvar je totéž a jedno – první v možnosti, druhé ve skutečnosti. Jednotlivina je jedno a to, co je v možnosti, je nějakým způsobem jedno s tím, co je ve skutečnosti. Ø A právě tím je zajištěna jednota člověka a jeho specifičnost vůči „živočichu“ a „dvounohosti“. • Co nemá žádnou látku, vnímatelnou ani nevnímatelnou, je bezprostředně jedním a také bezprostředně jsoucím – toto zde, jakost, kolikost atd. 2. Knihy VII. – IX. – problém jsoucna IX: Jsoucno z hlediska možnosti (δύναμις) a skutečnosti (ἐνέργεια) • Vlastní význam termínu „možnost“ – počátek změny. • Vztah možného, skutečného a nemožného na pozadí megarského stanoviska. • Kdy je něco v možnosti něčím? • Vymezení skutečnosti. • Skutečnost je dřívější než možnost. • Skutečnost je lepší než možnost. Met. IX. – δύναμις καὶ ἐνέργεια IX, 1: Α. Vlastní význam termínu „možnost“ – počátek změny. Významy termínu δύναμις : • schopnost působit, • schopnost podléhat působení (trpná schopnost), • schopnost konat něco správně • schopnost odolávat negativnímu vnějšímu vlivu (např. ohýbání, rozbíjení…) Ve vlastním významu – počátek změny v činném nebo trpném smyslu. Met. IX. – δύναμις καὶ ἐνέργεια IX, 3-4: B. Možné, skutečné a nemožné. Megarikové • Megarská škola – Eukleidés z Megar. „Sókratovská škola.“ • „Možné je jen to, co se uskutečňuje.“ – Kdo právě nestaví, není stavitel (který má schopnost, tj. δύναμις stavět). – Kdo právě nevnímá, nemá schopnost vnímat. – Co právě nevzniká, nemůže vzniknout. • Jestliže něco nikdy nebude, není to ani v možnosti. Met. IX. – δύναμις καὶ ἐνέργεια IX, 7: C. Kdy je něco v možnosti něčím? • Je země v možnosti sochou? • Něčím v možnosti je to, čemu již nic nepřekáží, aby se to tím stalo, tj.: • u toho, co má počátek mimo sebe (dům): k čemu nemusí nic dalšího přistupovat nebo od něj odcházet či co se nemusí nijak měnit. • u toho, co má počátek v sobě: když nejsou vnější překážky. Proto semeno ještě není možností, protože musí proniknout do jiného a změnit se. • Tedy: země není v možnosti sochou, musí se nejprve změnit na kov. Met. IX. – δύναμις καὶ ἐνέργεια IX, 6: D. Vymezení skutečnosti. • „Skutečnost tedy záleží v tom, že jest dána věc, nikoli v tom smyslu, jak se říká, že jest v možnosti.“ • Pouze analogické vysvětlení, protože prý není vždy třeba přesného pojmového vymezení. • Příklady na osvětlení vztahu možnost – skutečnost: – ten, kdo má zavřené oči, ale zrak v pořádku – kdo právě vidí, – spící – bdící, – znalec stavitelsví – kdo staví, – nehotový – hotový, – látka – to, co je z látky vytvořeno. Met. IX. – δύναμις καὶ ἐνέργεια IX, 8: E. Skutečnost je dříve než možnost. • Dřívější a pozdější: co do místa, času, jsoucnosti, pojmu, poznání a poznatelnosti. • Z hlediska pojmu. – Stavitel (tj. člověk mající δύναμις) je ten, kdo může stavět (což je činnost, ἐνέργεια). • Z hlediska jsoucnosti. – Jsoucnost a tvar jsou skutečností. Skutečnost je účelem, cílem, možnost je cestou k cíli. Bez cíle není ani cesta k cíli, bez účelu není žádný vznik, žádné dění. Proto je účel (ἐνέργεια) dřívější než možnost (δύναμις) směřovat k cíli. • Z hlediska času. – Sice vše co vzniká, vzniká z δύναμις, ale ta musela vzniknout z předchozí ἐνέργεια. Tj. slepice à vejce  slepice. – Na počátku musí být čistá skutečnost – první nehybný hybatel. Met. IX. – δύναμις καὶ ἐνέργεια IX, 9: F. Skutečnost je lepší než možnost. • Možnost je možností pro oba opaky – co, je v možnosti teplé, je v možnosti i studené. • Tedy možnost je možností pro dobro i pro zlo. • Dobrá skutečnost je proto lepší než možnost. • Špatná skutečnost je však horší. III. Metafyzika • Přehled obsahu Metafyziky • Moderní bádání o jednotě Metafyziky • Knihy VII. – IX. – problém jsoucna • XII. kniha – πρῶτον κινοῦν ἀκίνητον 3. Kniha XII. – πρῶτον κινοῦν ἀκίνητον • strach z nekonečnosti • první nehybný hybatel ve Fyzice VIII • první nehybný hybatel v Met. XII • Jeden hybatel nebo více? – • XII, 8: Výklad o podobě kosmu – přechod k problematice spisu O nebi • Klasický model Aristotelova kosmu 3. A. Strach z nekonečnosti • Proti nekonečné řadě příčin, účelů, vznikání, výměrů – Met. II, 2. • Boj proti možnosti existence neomezeného – Phys. III, Met. IX, 6. • Ani veškerenstvo (kosmos) není neomezené – De cael. I, 5-7. 3. B. První nehybný hybatel ve Fyzice VIII „Fyzikální“ kontext, tj. problematika pohybu: • Vše pohybující se musí být pohybováno jiným. • Věčný pohyb musí být pohybován věčným hybatelem. • Nic nemůže pohybovat samo sebe. • à První nehybný hybatel. – Vlastnosti: nedělitelný, bez částí, bez velikosti. 3. C. První nehybný hybatel v Met. XII „Metafyzický“ kontext, tj. problematika οὐσία: • Nehybná a odloučená οὐσία? 3. C. První nehybný hybatel v Met. XII „Metafyzický“ kontext, tj. problematika οὐσία: • Nehybná a odloučená οὐσία? • Věčnost pohybu a času si vynucuje existenci věčné οὐσία jakožto příčiny pohybu. • Tato οὐσία musí být skutečná, nikoli pouze v možnosti à bez látky. • à οὐσία ve stavu skutečnosti, věčná, nehybná, pohybující (tj. něčím). 3. C. První nehybný hybatel v Met. XII „Metafyzický“ kontext, tj. problematika οὐσία: • Nehybná a odloučená οὐσία? • Věčnost pohybu a času si vynucuje existenci věčné οὐσία jakožto příčiny pohybu. • Tato οὐσία musí být skutečná, nikoli pouze v možnosti à bez látky. • à οὐσία ve stavu skutečnosti, věčná, nehybná, pohybující (tj. něčím). • Ale: Jakým způsobem může pohybovat to, co je samo v klidu? 3. C. První nehybný hybatel v Met. XII Jakým způsobem ale může pohybovat to, co je samo v klidu? • Jako předmět žádosti a myšlení. 3. C. První nehybný hybatel v Met. XII Jakým způsobem ale může pohybovat to, co je samo v klidu? • Jako předmět žádosti a myšlení. – Předmětem žádosti je to, co je (považováno za –, myšleno jako –) dobré. • à Myšlení je počátkem žádosti. 3. C. První nehybný hybatel v Met. XII Jakým způsobem ale může pohybovat to, co je samo v klidu? • Jako předmět žádosti a myšlení. – Předmětem žádosti je to, co je (považováno za –, myšleno jako –) dobré. • à Myšlení je počátkem žádosti. – Prvním předmětem myšlení (tj. rozumu) je něco prvotního – skutečná a jednoduchá οὐσία. • První je však také nejlepší a žádoucí o sobě à účel, cíl, dobro. 3. C. První nehybný hybatel v Met. XII Jakým způsobem ale může pohybovat to, co je samo v klidu? • Jako předmět žádosti a myšlení. – Předmětem žádosti je to, co je (považováno za –, myšleno jako –) dobré. • à Myšlení je počátkem žádosti. – Prvním předmětem myšlení (tj. rozumu) je něco prvotního – skutečná a jednoduchá οὐσία. • První je však také nejlepší a žádoucí o sobě à účel, cíl, dobro. – Účel je tedy předmětem jak žádosti, tak myšlení a pohybuje jako předmět touhy (ὡς ἐρώμενον). 3. C. První nehybný hybatel v Met. XII Jakým způsobem ale může pohybovat to, co je samo v klidu? • Jako předmět žádosti a myšlení. – Předmětem žádosti je to, co je (považováno za –, myšleno jako –) dobré. • à Myšlení je počátkem žádosti. – Prvním předmětem myšlení (tj. rozumu) je něco prvotního – skutečná a jednoduchá οὐσία. • První je však také nejlepší a žádoucí o sobě à účel, cíl, dobro. – Účel je tedy předmětem jak žádosti, tak myšlení a pohybuje jako předmět touhy (ὡς ἐρώμενον). – à Tedy celá příroda skrze svou touhu po dobru je ovládána prvním hybatelem. 3. C. První nehybný hybatel v Met. XII Jakým způsobem ale může pohybovat to, co je samo v klidu? • Jako předmět žádosti a myšlení. – Předmětem žádosti je to, co je (považováno za –, myšleno jako –) dobré. • à Myšlení je počátkem žádosti. – Prvním předmětem myšlení (tj. rozumu) je něco prvotního – skutečná a jednoduchá οὐσία. • První je však také nejlepší a žádoucí o sobě à účel, cíl, dobro. – Účel je tedy předmětem jak žádosti, tak myšlení a pohybuje jako předmět touhy (ὡς ἐρώμενον). – à Tedy celá příroda skrze svou touhu po dobru je ovládána prvním hybatelem. • Čím je takový princip, co je jeho podstatou? 3. C. První nehybný hybatel v Met. XII Co je podstatou prvního hybatele? • je οὐσία nemající velikost, části, nedělitelná (viz Phys. VIII) 3. C. První nehybný hybatel v Met. XII Co je podstatou prvního hybatele? • je οὐσία nemající velikost, části, nedělitelná (viz Phys. VIII) • nepodléhá působení, neměnná 3. C. První nehybný hybatel v Met. XII Co je podstatou prvního hybatele? • je οὐσία nemající velikost, části, nedělitelná (viz Phys. VIII) • nepodléhá působení, neměnná • rozum, myšlení o sobě (skutečná činnost, ne pouze možný předmět myšlení) 3. C. První nehybný hybatel v Met. XII Co je podstatou prvního hybatele? • je οὐσία nemající velikost, části, nedělitelná (viz Phys. VIII) • nepodléhá působení, neměnná • rozum, myšlení o sobě (skutečná činnost, ne pouze možný předmět myšlení) • myslí sám sebe (rozum ve stavu činnosti je totožný se svým předmětem) – ἔστιν ἡ νόησις νοήσεως νόησις (1074b34-35) 3. C. První nehybný hybatel v Met. XII Co je podstatou prvního hybatele? • je οὐσία nemající velikost, části, nedělitelná (viz Phys. VIII) • nepodléhá působení, neměnná • rozum, myšlení o sobě (skutečná činnost, ne pouze možný předmět myšlení) • myslí sám sebe (rozum ve stavu činnosti je totožný se svým předmětem) – ἔστιν ἡ νόησις νοήσεως νόησις (1074b34-35) • à θεωρία = věčný a nejlepší způsob života • à živá bytost • à věčná, ve stavu neustálé blaženosti = bůh (jako bytost dokonalá, nadlidská) 3. D. Met. XII, 8: Jeden hybatel nebo více? Jaký je význam hybatele/hybatelů pro pozorovaný kosmos? • Počátek jsoucna (nehybný hybatel ze 7. kap.) je nehybný a neměnný a působí první a jednotný pohyb. Pak: 3. D. Met. XII, 8: Jeden hybatel nebo více? Jaký je význam hybatele/hybatelů pro pozorovaný kosmos? • Počátek jsoucna (nehybný hybatel ze 7. kap.) je nehybný a neměnný a působí první a jednotný pohyb. Pak: – Jestliže pohybované musí být pohybováno něčím 3. D. Met. XII, 8: Jeden hybatel nebo více? Jaký je význam hybatele/hybatelů pro pozorovaný kosmos? • Počátek jsoucna (nehybný hybatel ze 7. kap.) je nehybný a neměnný a působí první a jednotný pohyb. Pak: – Jestliže pohybované musí být pohybováno něčím – a jestliže věčný pohyb musí pocházet od věčného hybatele, jednotný od jednotného, 3. D. Met. XII, 8: Jeden hybatel nebo více? Jaký je význam hybatele/hybatelů pro pozorovaný kosmos? • Počátek jsoucna (nehybný hybatel ze 7. kap.) je nehybný a neměnný a působí první a jednotný pohyb. Pak: – Jestliže pohybované musí být pohybováno něčím – a jestliže věčný pohyb musí pocházet od věčného hybatele, jednotný od jednotného, – a jestliže kromě jednoduchého pohybu veškerenstva, který vychází od první nehybné jsoucnosti, vidíme i jiné věčné pohyby – pohyby planet („bloudících“ těles) – 3. D. Met. XII, 8: Jeden hybatel nebo více? Jaký je význam hybatele/hybatelů pro pozorovaný kosmos? • Počátek jsoucna (nehybný hybatel ze 7. kap.) je nehybný a neměnný a působí první a jednotný pohyb. Pak: – Jestliže pohybované musí být pohybováno něčím – a jestliže věčný pohyb musí pocházet od věčného hybatele, jednotný od jednotného, – a jestliže kromě jednoduchého pohybu veškerenstva, který vychází od první nehybné jsoucnosti, vidíme i jiné věčné pohyby – pohyby planet („bloudících“ těles) – • à musí být každý z těchto pohybů působen nehybnou a věčnou jsoucností. 3. D. Met. XII, 8: Jeden hybatel nebo více? Jaký je význam hybatele/hybatelů pro pozorovaný kosmos? • Počátek jsoucna (nehybný hybatel ze 7. kap.) je nehybný a neměnný a působí první a jednotný pohyb. Pak: – Jestliže pohybované musí být pohybováno něčím – a jestliže věčný pohyb musí pocházet od věčného hybatele, jednotný od jednotného, – a jestliže kromě jednoduchého pohybu veškerenstva, který vychází od první nehybné jsoucnosti, vidíme i jiné věčné pohyby – pohyby planet („bloudících“ těles) – • à musí být každý z těchto pohybů působen nehybnou a věčnou jsoucností. Tedy: Musí být tolik οὐσίαι věčných a o sobě nehybných, které jsou navíc bez velikosti, kolik je jednotlivých dílčích pohybů. 3. D. Met. XII, 8: Jeden hybatel nebo více? • S využitím výsledků jiných myslitelů (např. Eudoxa) dospívá Aristotelés k názoru, že k vysvětlení viditelných pohybů nebeských těles je třeba předpokládat 55 nebo 47 sfér, které jednotlivá tělesa unášejí. 3. D. Met. XII, 8: Jeden hybatel nebo více? • S využitím výsledků jiných myslitelů (např. Eudoxa) dospívá Aristotelés k názoru, že k vysvětlení viditelných pohybů nebeských těles je třeba předpokládat 55 nebo 47 sfér, které jednotlivá tělesa unášejí. • Pro každou sféru by byl potřebný jeden nehybný hybatel. 3. D. Met. XII, 8: Jeden hybatel nebo více? • S využitím výsledků jiných myslitelů (např. Eudoxa) dospívá Aristotelés k názoru, že k vysvětlení viditelných pohybů nebeských těles je třeba předpokládat 55 nebo 47 sfér, které jednotlivá tělesa unášejí. • Pro každou sféru by byl potřebný jeden nehybný hybatel. • Aristotelés se výslovně hlásí k učení starých a pradávných předků o tom, že nebe a nebeská tělesa jsou bohy a že božstvo obklopuje celou přírodu. Tedy – bohové jsou první jsoucnosti. 3. D. Met. XII, 8: Jeden hybatel nebo více? Existuje pouze 1 nebe (tj. svět; „dialektický“ argument): • Kdyby jich bylo více, muselo by být stejné množství druhově stejných počátků (tj. prvních nehybných hybatelů). 3. D. Met. XII, 8: Jeden hybatel nebo více? Existuje pouze 1 nebe (tj. svět; „dialektický“ argument): • Kdyby jich bylo více, muselo by být stejné množství druhově stejných počátků (tj. prvních nehybných hybatelů). • Avšak druhová mnohost je možná jen u toho, co má látku. 3. D. Met. XII, 8: Jeden hybatel nebo více? Existuje pouze 1 nebe (tj. svět; „dialektický“ argument): • Kdyby jich bylo více, muselo by být stejné množství druhově stejných počátků (tj. prvních nehybných hybatelů). • Avšak druhová mnohost je možná jen u toho, co má látku. • První bytnost však látku nemá, protože je ἐντελέχεια. 3. D. Met. XII, 8: Jeden hybatel nebo více? Existuje pouze 1 nebe (tj. svět; „dialektický“ argument): • Kdyby jich bylo více, muselo by být stejné množství druhově stejných počátků (tj. prvních nehybných hybatelů). • Avšak druhová mnohost je možná jen u toho, co má látku. • První bytnost však látku nemá, protože je ἐντελέχεια. • à Proto je co do pojmu i co do počtu pouze jeden πρῶτον κινοῦν ἀκίνητον. • à Proto je pouze jedno také nebe.