MORFOLOGIE - v archeologii je to základní postup při zpracování archeologických nálezů. Zabývá s tvarem a výzdobou předmětů i objektů. V biologii je to nauka o tvarech orgánů a celých organismů rostlin a živočichů. V jazykovědě je to tedy nauka, která zkoumá tvar a výzdobu slov. Morfém je nejmenší významová jednotka. Falávamos falava – společný prvek, mos – rozslišovací prvek (1.osoba pl.), tento prvek má Falava gramatický význam. Je to morfém. . Falava -va- označuje slovesný děj, který se odehrál v minulosti.Je to morfém. Fala Cílem morfologie je zkoumání povahy a chování morfému – nejmenší znaková jednotka nadaná významem. Morfologie v užším smyslu se kryje s flexí, deklinací, konjugací, komparací. Morfologie v širším smyslu se týká tvoření slov (slovotvorby), tvoření pojmenování, zahrnuje derivaci, kompozici, kombinaci slov (kolokace a další typy, zvl. konverzi, abreviaci, univerbizaci, aj. – bude předmětem oboru lexikologie) TERMÍNY: MORF A MORFÉM MORF: grafická či fónická znaková jednotka izolovaná při segmentaci. Metodou substituce zjišťujeme, a) kterými jinými morfy lze zkoumaný morf v dané pozici nahradit b) v jakých pozicích se zkoumaný morf vyskytuje c) jakých hláskových podob nabývá v těchto spojeních. Příklad 1: učitele kmen učitel afix e lze zaměnit v dané pozici jinými afixy (doprovázeno změnou syntaktické funkce) e em mezi těmito afixy existuje vzájemný vztah volné kontrastivní distribuce a představují realizace různých morfémů Příklad 2: učitele, žáka, předsedu 4.pád e a u - nelze zaměnit v žádné situaci, jde o komplementární distribuci - jsou realizacemi jednoho morfému (akuzativ, sg.) - mohou to být alomorfy jednoho morfému Morf se dále dělí do dvou typů submorfů: 1.Kořen R - implikuje základní složku významu lexému, samostatný morf 2.Formant F – upřesňují a dotvářejí význam lexému, derivační afix afixy se dále dělí na: sufix – přípona Ra, Raa, Raaa (afix následující za kořenem slova dom-u, kniho-ovn-y, auc-tor-itat-is prefix – předpona, před kořenem slova, aR, aaR, aRa (nejmladší) infix – konsonantický afix vstupující do kořene (mezi hlásky vytvářející kořenový morf). Interfix (transfix), afix tvořený vokály, vstupující mezi kořenové konsonanty) pouze v semitohamitských jazycích) MORFÉM -minimální jazykový znak (abstraktní), tj. minimální významová a gramatická jednotka, chápána, má-li alomorfy, jako třída alomorfů. Typy morfémů: 1. FLEKTIVNÍ (koncovka) x SLOVOTVORNÝ 2. LEXIKÁLNÍ – lexémy - základní plnovýznamové znaky označující substance, kvality, děje, apod. ) – sémém – izolovaný obsah lexikálních morfémů (klasifikaci sémémů je věnována pozornost v lexikologii a sémantice) X GRAMATICKÉ, synsémantické, označují akcesorní vlastnost nebo okolnost, nebo jen gramatický vztah. Gramém – izolovaná forma gramatických morfémů. V rámci oboru morfologie se zaměříme především na formální klasifikaci morfémů. hlavní typy morfémů: R + 0 běh, les, lov, plat, zvěd, řeč, ruka, rada, touha, kolo (tedy kmen – slovní základ tvoří holý kořen bez slovotvorné přípony) R + F uči-tel, kov-ář, lov-ec, rý-č, měst-ský kmen se dá rozložit na kořen a slovotvornou příponu R + R kompozita, složeniny a) bez derivační přípony (R+R) lidojed, vodomil, dalekohled, vinohrad b) s derivační příponou (R+R+F) dřevorubec, koloběžka, zlatonosný STRUKTURA PORTUGALSKÝCH SLOV SLOVO A MORFÉM TYPY MORFÉMŮ v PORTUGALŠTINĚ: morfemas aditivos morfém ke slovu připojuje– zde patří předpony – prefixos přípony - sufixos infixos morfemas subtrativos –morfémy,které se od slova oddělí (při vytváření zkratek, atd): cinema+ clube – cineclub, narcótico – narcotizar, prioridade – priorizar, maldade – maldoso) morfemas mofidicativos - morfémy, které se změní (například apofonie - samohláska kořene je změněna, nebo metateze – přesmyčka samohlásek). Nulový morfém – morfema zero – vyjadřuje nepřítomnost gramatické opozice vzhledem k jinému příznkovému jevu. Alto/alta – opozice o-a. alto /altos – plurální význam vyjádřen morfémem -s. ale alto nemá –s – proto mluvíme tedy o nulovém morfému. Morfémy mají svůj vnější význam, který se vztahuje k mimojazykové skutečnosti (činy, děje, stavy, vlastnosti, zaměstnání, bytosti) a vnitřní význam, vyjadřující pouze gramatické vztahy. Morfémy a jeho složky: a) sol, mar, ar, é, hoje, lápis b) alunos, alunas, trabalhávamos c) casarão, livrinho, cantor, casamento, folhagem, alemão, chuviscar d) reter, conter, deter e) guarda-chuva, lanígero (vlnorodný, vlnoplodný, vlnitý), agrícola planalto, fidalgo Vysvětlení: a) slova se již dále nemohou dělit na menší významové jednotky, proto se nazývají kořen – o radical – kořen zastupuje tedy vnější význam slova vztahující se k mimojazykové skutečnosti. b) ke kořenu se připojují morfémy s vnitřním významem vyjadřujícím gramatické vztahy. Alun– (o radical), -o morfém vyjadřující rod. Jde o morfém, který doplňuje význam kořene. Ve slově alunas je kořen alun-, a dva morfémy s gramatickým významem –a, a –s. Ve slově trabalhávamos existuje kořen trabalh-, a dva morfémy s gramatickým významem –va (imperfektum) a –mos (znamená 1.os.pl). Morfémy, které mají gramatický (vnitřní ) význam, se nazývají koncovky - desinências a mohou být dvou druhů – nominální a verbální. Nominální koncovky – desinências nominais – označují flexi jmennou (tedy rod a číslo). Slovesné koncovky - desinências verbais – označují slovesnou flexi – tedy osobu, číslo, čas a způsob. Často se stává, že kořen nemůže fungovat jako samostatné slovo. K tomu, aby tak mohl fungovat, potřebuje někdy samohlásku – vogal temática. Base (slovní základú je kořen, k němuž je připojena tato tématická samohláska (vogal temática), a jenž může být použit jako samostatné slovo v promluvě a přijímat přípony. Base jsou například livro-, trabalha-. Tématická samohláska může existovat jak v tématu jednoduchém – livr-o, tak v tématu odvozeném livr-eir-o). c) afixos – prefixos e sufixos e infixos. Prefixos – předpony. d) Sufixos – přípony. real –realidade; livro – livrinho (diminutivní sufixy), cantor, lavrador, sapateiro (činitel, zaměstnání), punição, casamento, aprendizagem (děje nebo jejich výsledky), cardume, boiada, pequenada, folhagem (hromadné podst.jm); alemão, português, brasileiro (národnost), chuviscar (zdrobnělina), suavemente (způsob), atd…. e) Předpony – prefixos: in-feliz, desl-leal, sub-terrâneo, des-gostar, inter-médio, com-bater sobre-por, re-fazer, de-penar (oškubat peří), so-braçar (nést v podpaží – sob os braços)… Infixos – konsonatntické hlásky, kterými se spojuje kořen se příponou cha-l-eira (čajovar, čajová konvice), pau-l-ada (rána holí – o pau-hole), cafe-t-eira (kávovar), lan-í-gero (vlnoplodný), chapeu-z-inho (klobouček) , pedre-g-ulho(štěrkovitý). Infixní samohlásky v portugalštině jsou pouze i a o dent-í-frico (zubní), gas-ó-metro (plynoměr, plynojem). f) Sloučením dvou kořenů – aglutinação – vznikají slova složená – palavras compostas , například guarda-chuva (deštník). Sloučením dvou kořenů může a) existovat ve slově složeném jedna jediná přízvučná slabika (lobo+ homem = lobisomem-vlkodlak), nebo b) dojít ke změně či vypuštění morfému (planalto – vysočina, náhorní plošina plano+ alto, vinagre – vinho que é acre – tedy ocet – víno, které je kyselé; apod), c) dojít ke změně kořene původního slova – vinicultura – z vinho + cultura – vinařství), a d) hlavní kořen se objeví v jiné formě – agricultura – zemědělství, ale původně mělo být campo místo agr.) SLOVA PŘÍBUZNÁ –PALAVRAS COGNATAS – jsou slova, která jsou odvozena od stejného kořene: corpo, corporal, incorporar, corporação, corpúsculo; Slova odvozená mohou mít dva druhy kořenů – jeden latinský a druhý lidový: digital – dedal, capilar – cabelo, auricular – orelha paupérrimo – pobríssimo. PARASSÍNTESE Slovo, které je tvořeno předponou, kořenem a příponou. Claro – aclarar, en-tarde-cer; a-manh-ec-er; Nejčastější jsou předpony es-, a-, en- a přípony ear,-ejar,-ecer, izar). HAPLOLOGI A – tvoření slov, kdy dochází k vypuštění opakujících se slabik – caridade + oso - caridoso – milosrdný - místo caridodoso. Bondade + oso – bondoso (místo bondadoso), idade +oso –idoso (místo idadoso), trágico+ cómico – tragicómico. VARIANTY MORFÉMŮ - ALOMORFY morfém vyjadřující plurál - s, ões, ães, is, …. morfém vyjadřující imperfektum – ia, ava Slovní zásoba v portugalštině: morfologia – morfologie morfema – morfém morfema aditivo – aditivní morfém morfema substrativo – vypuštěný morfém morfema modificativo – morfém modifikativní morfema zero – nulový morfém unidade linguística – jazyková jednotka estrutura interna de palavra – vnitřní struktura slova segmentação da palavra – segmentace slova propriedades - vlasntoti palavras simples – slova jednoduchá palavras complexas – slova složena palavras cognatas – příbuzná slova os consituintes de palavra – části slova radical – kořen prefixo – předpona sufixo – přípona afixo – afix base – slovní základ sufixo de derivação – derivační sufix (idade felic+idade) sufixo avaliativo – avaliační sufix - aumentativo (zão:homem-zão) - diminutivo (zinho: homem+ zinho) sufixo de flexão – flektivní sufix livr+o+s desinência verbal – slovesná koncovka desinência nominal – jmenná koncovka formação de palavras – slovotvorba derivação – odvození prefixação – prefixace (odvození pomocí předpon) re+organização sufixação - sufixace (odvození pomocí přípon) organiza+ção composição – skládání :bomba relógio, anglo-saxónico, tira-nódoas conversão – konverze: slovo není změněno, ale přechází do jiného slovního druhu: morto (participium), - morto (adjektivum, morto (podstatné jméno) formação de novas palavras – tvoření nových slov acronímia – akronymie: slovo je tvořeno počátečními písmeny ICALP – Instituto de Cultura e Língua portuguesa Abreviatura de palavras – truncamento –vypuštěn konec slova ex (ex-marido),porno (pornográfico), prof (professor) abreviatura de sequências de palavras – sigla – pouze obsahuje počáteční písmena slov, tvořící pojem: CEE, UE, amálgama - sjednocení slov, náhodně tvořené slovo surango (sumo de morango), portunho (português+espanhol) empréstimo -slova převzatá u jinýchjazyků basquetevol, cavalheiro, dama, piano, jardim extensão morfológica – rozšíření významu borracho -pombo novo -homem embriagado -rapaz ou rapariga bonida engolir -absorver -acreditar no que é verdade CVIČENÍ: 1. Segmente as seguintes palavras em morfemas e explique o sentido dessas: inoportuno oportunidade motorista importante papelzinho cavalo padrinho influência cultura 2. Construa uma família de palavras a partir de cada uma das seguintes formas: Forma Chave Belo Fácil Plantar Colher 3. Identifique os constituintes de cada uma das palavras que constituem as famílias que construiu e classifique-os (radical, prefixo, sufixo, palavra) 4. Classifique morfologicamente as palavras seguintes quanto à estrutura (palavras simples – complexas): Casa Vendedor Verde-oliva Económico-social Poeta Saca-rolhos Ladra Mal-educado Fome Surdo-mudo Lume Azul-marinho Cal Arroz Pós-guerra Telefonema Contrário Abre-garrafa Embaixador Cristão-democrático 5. Especifique as palavras compostas (por derivação, por composição, por conversão) Reorganização Restruturar Paralização Espertalhão Parvalhão Irmãozinho Mestre-escola Director-geral Guarda-chuva Arranha-céus Pisca-pisca Recém-nascido bomba-relógio Conta-quilómetros Carro-patrulha 6. Explique o sentido das seguintes palavras e use-as numa frase. Má-língua Homem-rã O cavalo-marinho Obra-prima Lugar-comum Posição-chave Cavalo-vapor Estrela-do-mar Guarda-costas Ex-namorado Salvo-conduto Morto O retardado O detido O ordenado 7.Forme palavras compostas por composição a partir do substantivo Guarda Saca Salva Salve Salvo Recém Ex Carta Cartão Homem Ano Obra Conta Cavalo Literatura: František Čermák, JAZYK A JAZYKOVĚDA (PŘEHLED), PRAHA, 1994 Adolf Erhart, ÚVOD DO JAZYKOVĚDY, BRNO, 2001 Maria Helena Mira Mateus, Amália Andrade, Maria do Céu Viana, Alina Villalva, FONÉTICA, FONOLOGIA E MORFOLOGIA DO PORUGUES, Universidade Aberta, Lisboa,