Dějiny lingvistiky, lingvistické směry a přístupy


Lingvistika (jazykověda) – věda o jazyce jako prostředku lidského dorozumívání
  * v širokém pojetí: souhrn názorů, které kdy měl člověk na jazyk
  * zhruba 3 období (hranice jsou pohyblivé):


Periodizace dějin lingvistiky

1.      období předhistorické

2.      období historické:

a) obd. předvědecké (od starověku do začátku 19. stol.)

·         starověk (Indie, Řecko, Řím – nejstarší gramatiky)

·         středověk (latina, scholastika)

·         renesance – 18. stol. (zájem o živé jazyky)

b) obd. vědecké (od 20. let 19. st. dodnes)

·         19. století - srovnávací a historická gramatika

·         1. pol. 20. st. - strukturalismus

·         2. pol. 20. st. – pomezní lingvistické disciplíny:


1.      obd. předhistorické – žádné nebo primitivní představy o jazyce,

·         chybí jakékoliv přímé doklady

·         názory civilizací a starověkých říší, kt. písmo znaly (Mezopotámie, Egypt, Čína),
dokázána existence škol pro přípravu písařů, tlumočníků a překladatelů, archívy – práce se starými
texty, Féničané ve 13. st. př. n l. vynalezli hláskové písmo)

2.      obd. historické (z něhož se dochovaly písemné památky):

a)  obd. předvědecké (od starověku přes tisícileté obd. středověku do začátku 19. stol.)

·         tehdejší názory odpovídaly soudobému stavu vědy

·         starověk (Indie, Řecko, Řím – nejstarší gramatiky; Páníni, Platón, Aristoteles)

·         středověk (latina, scholastika, rozšíření písma, překlady)

·         renesance – 18. stol. (zájem o živé jazyky, gramatiky, slovníky)

b)  obd. vědecké (od 20. let 19. st. dodnes)

·         na začátku 19. století byla v rámci srovnávací a historické gramatiky do lingvistiky
zavedena vědecká metodologie

·         19. století - srovnávací a historická gramatika (Dánsko, Německo – objev sánskrtu, teorie
o příbuznosti jazyků, genetická klasifikace)

·         1. pol. 20. st. - strukturalismus (F. de Saussure) - vystřídal srov. a hist. jazykovědu a
sám si pak udržoval monopolní  postavení až do 60. let 20. století (jazyk jako systém, synchronní
zkoumání jazyků, jazyk jako znakový systém, jazyk a řeč).

·         další strukturálně zaměřené školy a směry (do 60.1et si udržovaly v lingvistice
dominantní postavení:

-         pražská škola (Vilém Mathesius, předseda Pražského lingvistického kroužku, Bohuslav
Havránek, Josef Vachek, Vladimír Skalička, ruští emigranti Roman Jakobson a Nikolaj Sergejevič
Trubeckoj)

-         kodaňská škola (Louis Hjelmslev)

-         americký strukturalismus  (Edward Sapir, Leonard Bloomfield, Noam Chomsky)

·         2. pol. 20. st. – pomezní lingvistické disciplíny:

- přehodnocení dosavadních oborů a důraz na nové vědní disciplíny, které stojí na pomezí dvou nebo
více disciplín tradičních a spojují v sobě jejich základní otázky i jejich výzkumné metody
(lingvistika +  matematika, logika, psychologie, neurologie, sociologie, etnologie, antropologie
арod.)


- kvantitativní lingvistika (používání matematických metod, počítačový překlad, statistické
zpracování jazykových jevů),

- neurolingvistika (zkoumá poruchy řeči způsobené poškozením mozku – logopedie, psychiatrie)

- psycholingvistika (vztah jazyka a myšlení, psychofyziologické aspekty řečové činnosti)

- pragmalingvistika (mimojazykové faktory řečové činnosti, užívání jazyka v textech,
v dorozumívání)

- paralingvistika (neverbální prostředky komunikace – „jazyk“ mimiky a gest)

- sociolingvistika (vztah jazyka a společnosti – jazyky různých sociálních skupin)

- etnolingvistika (jazyk a kultura přírodních národů)

- lingvistická antropologie (využívá existující lingvistické teorie k osvětlení podstaty člověka,
jeho vývoje a jeho místa ve světě)

- filozofie jazyka (nejobecnější otázky, týkající se všech jazyků – „jazykové univerzálie“)


·         přelom 60.-70. let 20. stol. - tzv. рragmatický obrat (mimojazykové jevy - pragmatické
faktory řečové činnosti: místo, čas a situace, předcházející kontext, znalost mluvčího a tématu,
sociální podmínky a vztahy účastníků, počet účastníků, způsob komunikace atd.).



 Analýza diskurzu (discourse analysis)


jazyk – řeč (langue - parole, kompetence – performance)

diskurz (projevy mluvené) – text (projevy psané):

diskurz: sdělení (text), mluvčí (autor), adresát sdělení, situační kontext („integrovaný celek
textu a kontextu“)

- taxonomie jednotek pro funkčně strukturní interpretaci dialogické interakce:

- act (otázka, rozkaz, prosba aj.);

- тove (replika např. s funkcí napři otázky nebo odpovědi)

- exchange (základní jednotka interakce účastníků dialogu)

- transaction (výměny replik)

- interaction (komunikační celek)

Literatura:

Coulthard, M.: An Introduction to Discourse Analysis, London 1977

Sinclair, J. - Coulthard, M.: Towards an Analysis of Discourse: the English used by teachers and
pupils, Oxford 1975



 Teorie mluvních aktů


- struktura mluvního (řečového) aktu:

1) akt lokuční (fyzický akt ,,sауing", pronesení výpovědi)

2) akt ilokuční (jednáni, které uskutečňujeme tím, že výpověď vyslovujeme)

3) akt perlokuční (výsledný efekt lokučního + ilоkučního aktu, účinky s ním spojené)

- podmínky úspěšné komunikace:

1) podmínka propozičního obsahu

2) podmínky přípravné

3) podmínka upřímnosti

4) „essential conditions

Literatura:

Austin, J. L.: How to Do Things with Words, Oxford 1962

Searle, J. R.: Speech Acts: an essay in the philosophy of language, Cambridge 1969



 Pragmatická lingvistika


- studium užívání jazyka (vztah jazyka a kontextu, schopnosti uživatelů adekvátně spojovat výpovědi
s kontextem)

- konverzační maximy (založeny na principu spolupráce, kooperace):

1) Maximа kvantity: „řekni dost, ale neříkej víc, než je nezbytné"

2) Maxima kvality: „nelži" (neříkej nic, o čem víš, že to není pravda), „neříkej nic, pro co nemáš
dostatečné důkazy".

3) Maxima relevance (relation): „řekni to, co je v daném momentě dialogu relevantní (tj. důležité,
vhodné)" - vzhledem k tématu, cílům účastníků, аle i momentální situaci.

4) Maxima způsobu (maпnеr): „vyjadřuj se jasně, srozumitelně, přesně, jednozпаčпě, nikoli
dvojsmyslně".

- princip zdvořilosti:

1) maxima taktu: „snaž se, aby partner měl z komunikace maximální prospěch (co nejvíce z ní získal)
a minimální ztrátu";

2) maxima velkorysosti (generosity): „snaž se, abys ty sám měl z komunikace minimální prospěch а
maximální ztráty“;

3) maxima uznání (approbation): „omez na minimum kritiku partnera, projevuj mu co největší uznání,
ocenění“;

4) maxima skromnosti (modesty): ^,,posiluj v^ rozhovoru kritiku sebe sama a omez na minimum
ocenění, pozitivní hodnocení sebe sama“;

5) maxima shody (agreement): „omez na minimum neshody a snaž se maximálně rozvinout shodu mezi
sebou a partnerem“;

б) maxima sympatie (sympathy - tedy ev. i maxima soucitu, viz kondolenční projevy): „co nejvíc
potlačuj antipatie, snaž se o maximální rozvoj sympatií mezi sebou a partnery".

Literatura:

Grice, H. P.: Logic and conversation. In: P. Cole – J. L. Morgan: Syntax and Semantics 3: Speech
acts, New York 1975

Leech, G. N.: Principles of Pragmatics, London 1983

Levinson, S. C.: Pragmatics, Cambridge 1983



 Kritická analýza diskurzu (critical discourse analysis)


- lingvistický kriticismus (kritická lingvistika)

- jazykové prostředky, diskurzivní strategie, celkový styl diskurzů - vše, co obráží mocenské
struktury a jejich organizační formy, projevy dominance a hegemonismu, zneužívání moci v různých
politických a sociálních situacích (rasismus, antisemitismus, hegemonizace etnických menšin,
sexismus); jak se různé typy diskurzů svým obsahem a formou, svým stylem podílejí na diskriminaci,
manipulaci, demagogii.

1) demokratizace diskurzu

2) тarketizace diskurzu

3) techпologizace diskurzu

Policie zastřelila tři demonstranty.

Tři demonstranti byli zastřeleni (poiicií).

Tři demonstranti zemřeli (po zásahu policie).

Tři demonstranti přišli o život.

- interpretace texty literárních textů

Literatura:

Halliday, M. A. K.: Language as Social Semiotics: the social interpretation of language аnd
meaпing, London 1978)

Fairclough, N.: Language and Power, London 1989

Fairclough, N.: Discourse апd Social Change, Cambridge 1992

Fowler, R.: Linguistic Criticism, Oxford 1986

Fowler, R.: Literatura as Social Discourse: the practice of liпguistic criticism, London 1981



 Feministická lingvistika


- vztah ženského a mužského prvku v jazyce, ve stylu vyjadřování, v literatuře, umění.

- boj proti sexismu v jazyce (všichni naši učitelé, čtenáři pосhopí, něm. Mannschaft, Freundschaft,
man sagt)

- gender studies – genderlect (vyjadřovací styl determinovaný pohlavím)

- aplikace feministického myšlení při analýze literárních textů (feministická stylistika)

Literatura:

Mills, S.: Feminist Stylistics, 1994

Tannen, D.: Conversational Sty1e. Analyzing Talk Among Friends, 1984

Tannen, D.: Уou Just Don't Understaпd, Womeп аnd Меп iп Coпvеrsatioп, New York 1990


Sekundární literatura k tématu:

Černý, J.: Dějiny lingvistiky, Olomouc 1996

Černý, J.: Úvod do studia jazyka, Olomouc 1998

Hoffmanová, J.: Stylistika a..., Praha 1997

Jirák, J. – Nekvapil, J. – Šoltys, O.: Jazyk ve společenském kontextu, Praha 1996