Informace k tomuto textu ¡ Jedná se o část proto-script k přednáškám doc. Hoskovce, ten však nemá kdy napsat je sám, proto je nutno podotknout, že jde o mé porozumění přednáškám doc. Hoskovce. ¡ Přičemž je to písemné zachycení Hoskovcova mluveného slova, tedy (v duchu poznatků z četby Faidra): buď opatrný, čtenáři! ¡ A nakonec: znalost tohoto textu neznamená nutně úspěch u zkoušky. Text si klade za cíl podat studentům pomocnou ruku při přípravě na zkoušku. Adam Kovář PRÁCE SE ZNAKEM Úkol: 1. Znak binární oproti trojčlennému schématu označování. 2. Zkoumání referenční, inferenční a diferenční. AD 1. ÚKOL: Znak ¡ Etymologie? ¡ Znakové soustavy – doprava, praporky, naše chování, oblékání... ¡ Tyto znakové soustavy jsou uboze primitívní ve srovnání s jazykem. ¡ Existuje snaha zařadit jazykovědu pod sémiotiku; jazyk je zde jedním ze znakových systémů (toť jeden z náhledů, se kterým ovšem doc. Hoskovec nesouhlasí). ¡ Jazyk: nejsložitější (a jediná pořádná) znaková soustava. ¡ → Vstup rovnou do jazyka → znak (pro nás) jedině znak jazykový (nosič už může být akustický nebo grafický). ¡ Klíčové: znak je v této teorii výhradně znak jazykový. Znak – historický exkurs Aristotélēs (Ἀριστοτέλης) (384 BC–322 BC) ¡ Aristotélēs je vůbec první, kdo se k tématu „znaku“ vyjadřuje. ¡ Protože je první, nemá k dispozici žádnou terminologii. ¡ Ve svém díle: O vyjadřování. (Peri hermeneias/De interpretatione. In: Organon.) tvrdí, že: 1. Jsou věci ve světě (a ty jsou jednoznačné). 2. Jsou odrazy těch věcí v lidské hlavě (a ty jsou také jednoznačné). 3. Jsou vyjádření těch odrazů (ve zvuku). Toť rozlišování mezi: • Vnější skutečností. • Mentálním obrazem. • Jazykovým vyjádřením. Jinými slovy totéž: To, co je v hlavě, je odrazem toho, co je ve světě. A to, co je v jazyce, je odrazem toho, co je v hlavě. Aristotélēs je přesvědčen, že tak jako vnější svět je stejný, tak i mentální obrazy jsou pro všechny lidi stejné. Rozdíl je až v jazyce. Mentalisté (jako např. dr. Dočekal): řeší ty (společné) vnitřní obrazy. Toť ovšem překážka pro emancipovanou jazykovědu. Jde s lingvistikou až do 20. století. Ve středověku se tohoto pojetí chopila scholastika. Scholastika Pojem scholastika vychází z latinského slova scholasticus (resp. řeckého σχολαστικός), což znamená „školský, patřící škole“, popř. „školák“ (učitel i žák). Odkazuje jednak ke specifickému způsobu filosofického myšlení, jednak k epoše středověké filosofie, která bývá vymezována 11.–15. stoletím. n. l., kdy byla scholastická filosofie rozvíjena zejména na universitách západní Evropy. Vrcholné období scholastiky – 13. století: doba Tomáše Akvinského. ¡ Znak (signum) = aliquid stat pro aliquō. ¡ Něco je zde místo něčeho. ¡ Vōx significat mediantibus conceptibus. ¡ Slovo označuje prostřednictvím pojmů. ¡ Vōx = slovo (hlas). ¡ Conceptus = pojem. ¡ Rēs = věc. ¡ Slovo jako jazykový výraz vyjadřuje pojem. ¡ To je předmětem zkoumání jazyka. ¡ Jiná záležitost je vztah mezi pojmy a věcmi. ¡ Reflexe platónsko-plotínského rozlišení: ¡ Znak je tu místo dvou různých jiných: ¡ místo pojmu (conceptus) a konkrétního jsoucna (rēs). Scholastické označování Ale… ¡ Např. vlastní jména neukazují přes koncept, nýbrž přímo (houba vs. František). ¡ Nejlépe se tímto modelem zkoumají substantíva (tedy kromě proprií). ¡ → Snaha vypudit verba. Podle tohoto modelu se zdá, že existuje pouze jediné verbum: ¡ být. ¡ Všechna ostatní verba lze (podle tohoto modelu) transformovat do podoby: ¡ být nějaký. ¡ Např. sedět = je sedící apod. Aristotélské a scholastické pojetí ¡ Byť má dodnes mnoho pokračovatelů, není cestou, kterou se vydáme. ¡ Ukázali jsme si jejich pojetí, abychom spatřili také jiný přístup než náš. ¡ (Náš přístup = přístup strukturalistický). ¡ Aristotélský a scholastický znak je jiný než strukturalistický znak. ¡ Aristotélský a scholastický znak ze strukturalistického pohledu za znak nepokládáme. Ferdinand de Saussure (1857–1913) ¡ Narozen v Ženevě. ¡ Švýcarský jazykovědec, profesor na universitě v Ženevě (srov. ženevská strukturalistická škola, resp. ženevské ohnisko), jeden ze zakladatelů strukturalistické lingvistiky. ¡ Ovlivnil vývoj lingvistiky, sémiotiky, anthrópologie, literární vědy a estetiky. (Rozlišení termínů škola vs. ohnisko in: Hoskovec 2007.) ¡ Tak tento pán přišel s oním revolučním… ¡ strukturalistickým... ¡ binárním... řešením znaku. Kurs obecné lingvistiky ¡ FdS není přímým autorem knihy. ¡ Knihu sestavili de Saussurovi žáci (Charles Bally a Albert Sechehaye) ze zápisků z jeho přednášek: ¡ Saussure, Ferdinand de. Kurz obecné lingvistiky. Praha : Academia, 1996. ¡ Myšlenky publikované v této knize stojí u základu strukturální jazykovědy. ¡ De Saussurovy vlastní poznámky vyšly nedávno (v originále francouzsky a v anglickém překladu), vybízejí ke srovnání s podobou, již dali de Saussurovu dílu jeho žáci. ¡ Saussure, Ferdinand de. Écrits de linguistique générale. Gallimard, 2002, ISBN 2-07-076116-9. ¡ Saussure, Ferdinand de. Writings in General Linguistics. Oxford University Press, 2006, ISBN 0-19-926144-x. Binárnost znaku ¡ V „Kursu obecné lingvistiky“ vyložen znak jako jednota označujícího a označovaného. ¡ Sign = jednota signifiant a signifié. ¡ Hoskovcova terminologie: ¡ Znak = jednota výrazu a obsahu. ¡ Resp. výrazového plánu (VP) a obsahového plánu (OP). Rozdíl mezi binárním a trojčlenným schématem označování ¡ Oproti původnímu trojúhelníku máme najednou jen úsečku. FdS :: Hoskovec ¡ Binárnost znaku (spojení výrazového a obsahového plánu) dobře ilustruje představa kruhu, jež ve scholastické tradici symbolizuje celek. ¡ Kromě symbolu kruhu nemá však Hoskovcovo pojetí se scholastickým nic společného! Kam se poděla třetí složka označovacího procesu? ¡ Snadno lze ztotožnit signifiant a vōx (tedy výraz a slovo). ¡ Jaký vztah pak má signifié ke zbývajícím dvěma členům (k rēs a conceptus)? ¡ Váže se snad pouze na jeden z nich a druhý vypouští? ¡ Spojuje snad oba dohromady? ¡ Otázka je špatně položena a struktúrní lingvistice lze vyčítat, že málokdy projevila snahu ji odmítnout. Trojúhelník? Nikoli. Čtverec! ¡ Jeden samostatný znak je neuchopitelný, nepopsatelný. ¡ Dívám se na jazyk a popisuju jednotlivé znaky vzhledem k jejich okolí. ¡ Proto je nutné onu úsečku proměnit v čtverec, resp. obdélník: „Strukturalistický čtverec“, resp. obdélník = termín AK stvořený ad hoc pro didaktické účely… Odpověď? ¡ Odpověď na špatně položenou otázku… ¡ Aristotélsko-scholastická (trojúhleníkovitá) tradice se vztahuje k mimojazykové skutečnosti (vnější svět, rēs). ¡ Strukturalistické (čtvercové) schéma zůstává v jazyce. ¡ Srovnává jeden znak s druhým/jiným znakem, přičemž oba jsou stále v jazykovém systému. ¡ Jazyk (jazykový systém) = soustava spojení. ¡ Soustava spojení fungujících právě na principu oněch čtverců… AD 2. ÚKOL: Mimojazyková skutečnost vs. jazykový systém ¡ S tím souvisejí tzv. 3 Ferencové. ¡ Re-Ferenc, In-Ferenc a Di-Ferenc. Reference ¡ Referenční přístup: j. znak je výraz jazyka, který ukazuje na nějakou mimojazykovou skutečnost. ¡ Vyrovnat se s j. znakem znamená najít onu mimojazykovou skutečnost, na kterou onen znak odkazuje. ¡ Viz např. vlastní jména vs. vše ostatní… V čem spočívá rozdíl? ¡ Tím nalezením mimojazykové skutečnosti mám hotovo – fajront; ¡ → interpretace j. výrazu jakožto znaku končí nalezením mimojazykové skutečnosti, k níž onen výraz odkazuje. ¡ LJ, obzvláště substantíva: to se ošetří hezky[1]; ¡ Adjektíva: dobře, nadefinuje se třída jednotlivin, kterým je něco společné, např. zelenost, veselost; ¡ Verba: snaha vyhmátnout proces, děj, událost; má své aktanty, cirkumstanty... (i spánek do toho patří)[2]; ¡ Spojka? referenčně ji nezachytím; a, i... (jaký je mezi nimi rozdíl už vůbec ne). ¡ Rafinovaná otázka: Jak se stavět k tomu, že různé j. výrazy odkazují ke stejné mimojazykové skutečnosti? ibišek = čínská růže, kolo = bicykl. ¡ A co když se o tom neví? Např. Jitřenka vs. Večernice. (Obé = Venuše). ¡ Přístup referenční sémantiky se obohatí o rozlišení: nejen vlastní předmět reference x i cesta odkazování (propojenost s jitrem nebo večerem). ¡ Tradice tohoto přístupu od Aristotéla až po Mojmíra Dočekala ;-) ¡ [1] Gramaticky se to namodelovat dá: stůl, stoly... ¡ [2] Gramaticky namodelovat to už je těžší, ale taky to jde: spí, spal, spal by... Inference ¡ Inferenční přístup: cca 1950 – pragmatický obrat v lingvistice. ¡ Do té doby „commonsensová“ nuda referenčního přístupu (srov. Commen Sense). ¡ Ale pak → povšimnutí, že jazyk nepoužívám jen k informování, odkazování, nýbrž také k dosažení/dosahování něčeho. ¡ Toť onen pragmatický obrat: ¡ Přístup: 1. Konstatuju, že došlo k užití znaku. ¡ 2. Otázka: O co šlo tomu, kdo onen znak užil? ¡ → Hlavní kritérium pro hodnocení j. výrazů: úspěšnost řečového aktu, při němž jsou ony výrazy použity. ¡ Výhoda: neomezuje se jen na slova, od začátku může pracovat se složitějšími znaky – větami. ¡ Soubor vztahů mezi lidmi (počínaje hierarchickými). ¡ Důležité: jaké ty vztahy jsou: stáří, tituly, moc... ¡ Commonsensová banalita i Gricovy maximy (srov. písemné doporučení žáka pro další studium: Pan Smith mluví plynně anglicky a chodil pilně na přednášky.) ¡ Co z toho plyne? Všichni umíme dýchat. Banální/samozřejmé. ¡ Je banální zásluha umět rodný jazyk a trávit čas v místnosti, kde se přednáší. Nezájem… ¡ Tyto dva přístupy (reference a inference) nás nezajímají. ¡ Jsou sice legitímní, ale vybočují ze systému jazyka do mimojazykové skutečnosti. ¡ Stejně tak nás nezajímá aristotélské a scholastické pojetí znaku. ¡ Musíme však vědět, že tyto přístupy existují, abychom si mohli uvědomit, jaké místo mezi ostatními (resp. těmito) přístupy zaujímá právě přístup náš. Slunce ¡ Konvenční znak pro Slunce je kolečko O ¡ Společensky sdílené návyky říkají, že je to sluníčko… Slunce vs. Měsíc ¡ Pro jistotu můžu přidat paprsky 繘 Konvenční znak pro Měsíc☾ ¡ C – tedy grafém {c} = znak pro hlásku [c]. ¡ H – tedy grafém {h} = znak pro hlásku [h]. ¡ CH – tedy grafém {ch} = znak mj. pro hlásku [x]. → Rozdíl! Slunce vs. Měsíc?! ¡ A co když je dám vedle sebe☾ 繘 A přimyslím si k nim rosničku… ¡ ? ¡ Protiklad: noc a den. ¡ ☾ 繘 6–9 12–15 ¡ Když přidám stupně Celsia, je to jasné. Měsíc? ¡ ☾ O ♂ ♀ ¡ ☾ Měsíc? ¡ První řada znaků: znaková soustava planet. ¡ Druhá řada znaků: znaková soustava náboženství. Diferenční chápání znaku ¡ Teprve uvnitř znakové soustavy zjistím, jakou nabývá znak hodnotu. ¡ Přijdu na to z kontextu. Hodnota znaku (valeur) ¡ Takový pojmový prostor, který jednomu znaku ponechávají znaky ostatní. ¡ Projevuje se uvnitř znakové soustavy. ¡ Např. svět barev: ¡ Fysika: barva = různá vlnová délka světla. ¡ Fysiologie: barva = způsob, jak dané vlny „vnímá“ oko, jakým způsob mozek zpracovává toto „vnímání“. Hodnota – barvy ¡ Až na nemocné vidíme všichni stejně (no, to není tak jisté… poznámka AK ex post). ¡ Ale lidé nehovoří všichni stejně. ¡ Např. japonština – v inventáři elementárních LJ-ek různé výrazy pro červený, černý a bílý, ale jeden výraz pro modrý a zelený. ¡ Co je v češtině béžová? Způsoby vyjádření barev ¡ Základní: červená, žlutá, modrá, bílá, černá… ¡ Odvozené: fialová a oranžová (u nás později), růžová (barva šípkové růže). ¡ Kombinované: bleděmodrá, šedobílá. ¡ Deiktický popis (přesný): cihlová, písková, kaštanová, slonovinová, barva slečnina svetru apod. ¡ Černá není ani zelená, ani bílá. Je to prostor, který je vymezen ostatními barvami. ¡ Latinské: āter vs. niger. Matná černá vs. černá. Diference ¡ Diferenční přístup: zkoumá znak ve srovnání s jiným znakem → neopouští řeč, zůstává ve světě jazyka. ¡ Jediný (ze tří Ferenců) se děje uvnitř systému jazyka. ¡ Znak můžu uchopit jen vůči jinému znaku. ¡ Binární znak: spojení výrazu a obsahu. ¡ Totožnost obsahu je dána tím, co dovoluje rozdíl k jiným obsahům (srov. „strukt. čtverec“, a také ☾ v různých znak. soustavách). ¡ Totožnost výrazu je dána tím, co dovoluje rozdíl k jiným výrazům (srov. „strukt. čtverec“, a také ☾ v různých znak. soustavách). ¡ Práce s: intonacemi, slovosledem (obé srov. AČV), s proměnami lexikálními (už vs. již) či morfologickými (je-byl-bude). ¡ Můžu zde pracovat s větami i s výpověďmi. ¡ Zkoumání uvnitř abstraktního systému jazyka vs. konkrétního textu (srov. dřívější přednášky). Diference v jazyce vs. v textech ¡ Uvnitř abstr. systému jazyka nám diferenční přístup umožňuje porovnávat libovolný znak s libovolným znakem coby dvě systémové položky. ¡ Uvnitř konkr. textu nás diferenční přístup nutí porovnávat znak o konkr. výskytu pouze s těmi znaky, jež se v daném textu rovněž vyskytují. ¡ Konkrétní text: ¡ Podívej, to je krásná kabelka! Reference – setkání s textem ¡ Konkrétní text: ¡ Podívej, to je krásná kabelka! ¡ re-Ferenc vede k odpovědi: Hm. (=Viděl jsem to, je to tak.); ¡ nebo nesouhlasím se zařazením do třídy, např. /krásná/: ¡ Prosímtě, jak se ti to může líbit?! Inference – setkání s textem ¡ Konkrétní text: ¡ Podívej, to je krásná kabelka! ¡ in-Ferenc varovně dumá: Opatrně... Važ slova! Bude chtít taky takovou!!! ¡ Zábavná na tomto přístupu je ona nejednoznačnost, bohatství interpretací: ¡ Chce, abych jí tu kabelku koupil. ¡ Chce, abych tu kabelku koupil její matce, která bude mít narozeniny. ¡ Chce, abych ji koupil oběma... ¡ Závisí na tom, jak znám situaci. Diference – setkání s textem ¡ Konkrétní text: ¡ Podívej, to je krásná kabelka! ¡ di-Ferenc vidí možnosti: ¡ Podívej vs. Koukni vs. Hele vs. Podívejte ¡ Vykání mezi manžely: možnost pěstovat jazyk jiné doby, jiné spol. situace... byť je to v danou dobu příznakové. ¡ Krásná vs. bezva vs. senza vs. cool... kabelka. ¡ Je možné, aby to šlo proti sobě: ¡ Podívejte, můj milý choti, tady mají ale cool kabelku, viďte… ¡ Jedna výpověď – prvky z různých rejstříků. Diference v abstr. systému jazyka ¡ Úkol: Jak dokážu (s odvoláním na abstr. systém jazyka), že něco je nebo není znak? ¡ Viz výše komentář: ¡ Kritérium pro výpověď: ¡ Hodí se k něčemu diference, kterou jsem si mezi určitými větami vymyslel? ¡ Nutno nalézt výpovědní situaci (tedy výpovědi), ve kterých se ona diference hodí. ¡ Srov. Hoskovcovy příklady, kdy vymyslí větu, a pak hledá situace, ve které by se dala použít v různých významech. Tato věta v různých situacích = různé výpovědi. Jak dokážu, co je a není znak? ¡ Zpátky k úkolu: Jak dokážu (s odvoláním na abstr. systém jazyka), že něco je nebo není znak? ¡ Rozdíl mezi již vs. už. ¡ Již by mohlo aspirovat na vznešenost, oproti ke vznešenosti nepříznakovému už. ¡ Jak to dokážu? ¡ Ostatní mluvčí musejí souhlasit… ¡ Jak zjistím, zda souhlasí? ¡ Musím to prokázat v textech. VP vs. OP ¡ Brzy vs. brzo. ¡ Zde ty aspirace na vznešenost nejsou. ¡ Diference ve VP, ale v OP žádný rozdíl: brzy vs. brzo. ¡ A co neseme vs. nesem? ¡ Neseme: rys „+ formální“. ¡ Nesem: rys „– formální“. ¡ Totéž se objevuje u dalších sloves: ¡ bereme vs. berem, pereme vs. perem… ¡ → Jedná se o systémový jev. Systémový jev ¡ Systémový jev vázaný na určité slovesné třídy... ¡ 1. třída: neseme/nesem, bereme/berem, mažeme/mažem, pečeme/pečem, umřeme/umřem. ¡ 2. třída: tiskneme/tisknem, mineme/minem, začneme/začnem. ¡ 3. třída: kryjeme/kryjem, kupujeme/kupujem. ¡ 4. třída: prosíme, trpíme, sázíme. ¡ 5. třída: děláme. ¡ 4. a 5 třída: výrazy prosím, trpím, sázím, dělám - již obsazeny (v OP): kategoriemi 1. os., sg. ¡ Ale co teď s tím? Systémový jev. Co s tím? ¡ Neseme vs. nesem. ¡ V č. konjugaci je neomezeně mnoho sloves schopných takového tvaru… ¡ Běžná slovesa mají 6 osob. ¡ Učiním z toho osobu sedmou? ¡ Program zní: uchopit systém v diferencích. ¡ → Nutno se rozhodnout: vytvořím novou kategorii (např. 7. osobu), ale pak ponesu důsledky: půl sloves ji má (1.–3. třída), a půl nemá (4. a 5. třída). Diference ve výpovědi ¡ Co s tím? ¡ Snaha zachytit diferenci, která existuje a která se i dá předvést ve výpovědi (přesvědčivěji): ¡ Sejdeme se za měsíc. ¡ Vs. Sejdem se za měsíc. ¡ Kdy jednu výpověď ano a druhou raději ne? ¡ Někdy se příkloním tak, jindy jinak, záleží na okolnostech… ¡ Mám diferenci, ale je nesystematická. ¡ → Nezavedu novou kategorii a ponesu důsledky, že zůstane nepopsaná diference. Nesystematický jev. A co s tím? ¡ Sejdeme se za měsíc. ¡ Vs. Sejdem se za měsíc. ¡ Kdy jednu ano, a druhou raději ne? ¡ Někdy se příkloním tak, jindy jinak, záleží na okolnostech… ¡ Mám diferenci, ale je nesystematická. ¡ → Nezavedu novou kategorii a ponesu důsledky, že zůstane nepopsaná diference. Kritérium rozhodující, co je a co není znak ¡ Kritérium znakové solidarity výrazového a obsahového plánu (Hjelmslev, in: Prolegomena): ¡ Nepřipouštíme ve VP nic, co nemá interpretaci v OP, a nezavádíme do OP nic, co nemá vyjádření ve VP. ¡ Kritérium minimálnosti: ¡ Ubereme-li cokoliv z VP, nebude již v systému daného jazyka možné zbylou část obsahově interpretovat, ubereme-li cokoliv z OP, nenajdeme v jazykovém systému žádný výraz, kterým by se zbylá obsahová struktúra projevila. Konkrétní práce nad konkr. jazykovým materiálem ¡ České neseme a nesem. ¡ Litevské nẽšame a nẽšam. ¡ Vždy 2 podoby VP. ¡ Ale jen jediný OP: ¡ 1.pl ind.praes slovesa nésti. ¡ Co s tím? ¡ 2 možnosti: 2 VP vs. 1 OP ¡ 1. možnost: ¡ Chci zdůraznit znakovou solidaritu výrazu a obsahu. ¡ → Budu hledat obsahové rozlišení obou výrazů. ¡ Nabízí se: ¡ stilově vyšší/formálnější vs. stilově nižší/důvěrnější (mimochodem proč je stil s jotou a ne ypsilon?)… ¡ Tím se však dostanu do konfliktu s úsem. 2 VP vs. 1 OP ¡ 2. možnost: ¡ Oba výrazy ponechám jako rovnocenné vyjádření téhož obsahu. ¡ Princip solidarity dvou znakových plánů oslabím konstatováním: ¡ že jazykový systém připouští u svých znaků různé druhy asymetrie; ¡ včetně té, kdy jedinému OP odpovídá několik podob VP. Naopak: 2 OP vs. 1 VP ¡ Výše zmíněnou asymetrii připouštíme tím spíše, že jsme zvyklí na asymetrii opačnou: ¡ VP: {ženu}. ¡ OP 1: Ak.sg podst. jména žena. ¡ OP 2: 1.sg ind.praes slovesa žene/hnáti. SHRNUTÍ – AD 1. ÚKOL ¡ Klíčové: znak je v Hoskovcově teorii výhradně znak jazykový. ¡ Neztotožňujeme se s aristotélsko-scholastickým (trojúhelníkovitým) pojetím znaku, ptž bere vpotaz mimojazykovou skutečnost. ¡ „Naše“ pojetí znaku: binární (jednota výrazu a obsahu). ¡ Znaky popisujeme ve vztahu k jiným znakům (srov. strukturalistický čtverec, a také ☾v různých znakových soustavách). SHRNUTÍ – AD 2. ÚKOL ¡ Rozdíl: ¡ Re- a In-ference: mimojazyková skutečnost. ¡ Oproti tomu diference: jen v jazyce. ¡ Ukázali jsme si (re-, in- a) di-ferenci v konkrétním textu. ¡ Stran diference v abstr. systému jazyka jsme se ptali, jak dokážeme, že něco je nebo není znak? SHRNUTÍ – AD 2. ÚKOL ¡ Odpovědi jsme hledali jak v abstr. systému jazyka, tak v konkrétních (možných) textech. ¡ Ukázali jsme si, že rozhodnutí prohlásit nebo neprohlásit něco jazykovou kategorií nese určité důsledky.