I
I
■
i

Erving Goffman
VŠICHNI HRAJEME DIVADLO
Sebeprezentace
v každodenním životě
^Nakladatelství > Studia Ypsilon
^-Si
1999
ERVING COFFMAN / VŠICHNI HRAJEME DIVADLO
hraje významnou úloh», kde jednotlivec na počátku svému představeni věří, a pak nějakou dobu kolísá mezi upřímnost í a cynismem, než projde všemi fázemi a zvraty sebedůvěry osoby nacházející se v jeho postavení. Studenti medicíny vypovídají o tom, že idealisticky zaměření začínající medici zpravidla na určitou dobu své zbožné úmysly odloží. Během prvních dvou let zjistí, že jejich zájem o medicínu musí jít stranou, aby mohli veškerý svůj Čas věnovat úkolu učit se, jak úspěšně složit zkoušky. Během dalších dvou let jsou příliš zaneprázdněni studiem chorob na to, aby mohli prokazovat větši zájem o nemocné. A teprve po dokončení lékařského studia mohou znovu prosadit své původní ideály lékařství jako služby.6
Můžeme sice očekávat, že nalezneme přirozené kolísání mezi cynismem a upřímností, ale přesto nesmíme vyloučit existenci lakového přechodného bodu, v němž jednotlivec udržuje trocha sebeklamu. Zjistíme, že se jednotlivec může pokusit přimět obecenstvo, aby jeho samého i situaci posuzovalo určitým způsobem, a tento soud může být dokonce jeho konečným cílem, a přesto jednotlivec nemusí stoprocentně věřil, že zasluhuje takové ohodnoceni, o jaké žádá, nebo že zdání reality, které podporuje, je platné. DalSí směs cynismu a skutečného přesvědčení je zachycena v Krocberově pojednáni o šamanismu:
„A pak je tu starý problém podvodů. Většina šamanů Či me-dicinmanů na celém světě si při léčení a především při demonstrování vlastní moci pravděpodobně vypomáhá obratnými kou-zelnickými triky. Ty jsou Často předem promyšlené; v mnoha případech si šamani při práci neuvědomují o nic víc. že jde o podvod, než když trik předem promýšlejí. Zdá se však. že ať již své uvědomění potlačuji, či nikoli, pokládají své triky za podvod konaný z dobrého úmyslu. Národopisci studující tento jev v terénu jsou všeobecně přesvědčeni, že i ti šamani, kteří si podvodiiost svého jednání uvědomují, ve svou moc přesto pevně věří a především věří v moc ostatních šamanů: Žádají je o radu, když oni sami nebo jejich děti onemocní."7
28
HERECKÉ VÝKONY
Fasáda
_ živám termínu „představeni", když chci odkázat na veškerou ř.nnost, kterou jednotlivec provádí v době vyznačující se jeho ".lilou přítomnosti ve společnosti konkrétního souboru pozorovaciu a která má na pozorovatele nějaký vliv. Bude výhodné označit ijío „fasádu" tu Část jednotlivcova představeni, která slouží obec-r.ym a ustáleným způsobem k výkladu situace pro ty, kdo představeni sledují. Fasáda je tedy standardní výrazové vybavení, které ídnotlívec záměrně či mimoděk užívá během svého výkonu. Pro ~.aše předběžné účely bude výhodné rozdělit a označit standardní >.-iačásti fasády.
Za prvé je zde „scéna", zahrnující nábytek, výzdobu, rozmístě-?Á objektů v prostoru a další předměty v pozadí, jež vytvářejí kulisy a rekvizity pro množství lidských činností hraných před, uvnitř i na této scéně. Ta zůstává z geografického hlediska na svém mís-;ě, takže ti, kdo chtějí užívat konkrétní scénu jako součást svého představeni, nemohou toto představení začít, dokud se nepřesu-nou na příslušné místo, a musí je ukončit, když scénu opustí. Pouze ve výjimečných případech se scéna přesouvá s účinkujícími; jíme toho svědky při pohřebních průvodech, slnvnostnich přehlídkách či snových procesích králů a královen. Zdá se, že tyto výjimky v podstatě nabízejí jakýsi zvláštní druh ochrany účinkujícím, kteři jsou, nebo se na čas stali, vysoce posvátnou bytostí. Tyto veličiny je samozřejmě třeba odlišit od značně světských účinkujících z vrstvy „pouličních kramářů", kteří svá pracoviště mezi představeními přemisťují, nebo jsou k lomu často nuceni. Na to, aby měl stálé místo pro scénu, je vládce možná příliš posvátný a kramář příliš světský.
Uvažujeme-li o jevištních aspektech fasády, vybaví se nám většinou obývací pokoj konkrétního domu a malý počet účinkujících, kteří se s daným prostorem dokáží velmi dobře identifikovat. Nevěnovali jsme dostatek pozornosti skupinám znaků, které si mnozí účinkující na určitý čas přivlastňují. Pro západoevropské země je typické, a nepochybně je to i zdrojem jejich stability, že všichni
29
ERVING GOFKMAN / VSlClINI HRAJEME DIVADLO
lidé, kteří si lo mohou dovolil, mají možnost pronajmout si neomezený počet luxusních scén. Názorný přiklad můžeme citovat ze studie popisující britské vySŠí státní úředníky:
„Otázka, do jaké míry lide, kteří stoupají na vrchol státní správy, přebírají „tón" nebo „nádech" třídy, která se liší od té, k níž přísluší rodem, je velmi choulostivá a obtížná. Jedinou jednoznačnou informací relevantní pro tuto otázku jsou údaje o členství v proslulých londýnských klubech. Více než tři čtvrtiny našich vysoce postavených úředníků jsou členy jednoho či více prestižních a velice přepychových klubu, kde zápisné může dosahovat až dvaceti guinejí i více a roční členské příspěvky činí něco mezi dvanácti a dvaceti guinejemi. Tato zařízení jsou celým svým prostorem, vybavením, životním stylem v nich zabehaným a vůbec celou svou atmosférou zařízeními vyšší třídy (nikoli pouze vyšší střední třídy). Přestože mnohé jejich členy nelze označit jako bohaté muže. pouze zámožný muž by dokázal bez cizí pomoci zajistit sobč a své rodině prostředí, jídlo a pití, služby a další vymoženosti dosahující stejné úrovne, jakou nachází v klubech Union, Travellers či Reform."8
Další příklad nacházíme v současném rozvoji lékařské profese. Pro lékaře je čím dál důležitější mít přistup ke špičkovému vědeckému výzkumu, prováděnému ve velkých ústavech, v důsledku čehož má čím dál méně lékařů pocit, že jeho scéna je místem, které po službe" zamkne a jde domú,'*
Užijeme-li termínu „scéna" k označení jevištních součástí výrazového vybavení, pak můžeme užít termínu „osobní fasáda" k označení dalších Částí výrazového vybaveni, které nejúžeji identifikujeme se samotným účinkujícím a které, jak přirozeně očekáváme, budou účinkujícího následovat kamkoli. Do osobní fasády můžeme zahrnout odznaky úřadu či hodnosti; oblečení; pohlaví, včk a rasu; velikost a vzhled; držení téla, způsob mluvy, výraz obličeje, gestikulaci, a tak podobné. Některé z těchto .nosičů znaků', jako například rasový typ, jsou relativnč dané a ani po dlouhé dobč se u jednotlivce v různých situacích nemění. Na druhé straně jsou některé z těchto znakových prostředků relativnč pohyblivé Či přechodné, jako jsou výrazy obličeje, a v průbčhu představení se mohou změnil během jediné chvilky.
v,
HERECKE VÝKONY
Někdy je výhodné rozdělit podněty tvořící osobni fasádu na „vzhled" a „způsob vystupování", podle funkce informací těmito podněty sdělovaných. „Vzhled" může odkazovat na ty podněty, jejichž funkci je v té chvíli informovat nás o společenském postavení účinkujícího. Tyto podněty vypovídají rovněž o přechodném rituálním stavu, v němž se jednotlivec nachází: zda je zaměstnán formální společenskou činností, prací, nebo neformální zábavou; zda třeba neoslavuje počátek nové fáze v cyklu sezón nebo ve svém životním cyklu. „Způsob vystupováni" na druhé straně může odkazovat na ty podněty, jejichž funkcí je v daném okamžiku upozornit nás na to, jakou interakční roli hodlá účinkující sehrát v blížící se situaci. Tudíž povýšený, agresivní způsob může vzbudit dojem, že účinkující očekává, že bude iniciátorem slovní interakce a bude řídit její směr. Pokorný, zakřiknutý způsob může vzbudit dojem, že účinkující se už předem chystá podřídit se vedení druhých, či alespoň Že se jejich vedení podvolí.
Je samozřejmé, že téměř vždy očekáváme mezi vzhledem a způsobem vystupováni soulad, jímž se vzájemně potvrzuji; očekáváme, že rozdíly ve společenském postaveni jednotlivých účastníků se nějakým způsobem projeví odpovídajícími rozdíly v náznacích očekávané role v interakci. Takový druh adekvátní fasády je možné ukázat na následujícím popisu mandarínova průvodu v jednom čínském městě:
„Těsně za lim... přepychový trůn mandarína držený osmi nosiči vyplňuje prázdné prostranství ulice. Je to starosta města a ve všech praktických záležitostech je nejvyšším vládcem. Ideální typ hodnostáře, neboť je velkého a impozantního vzrůstu, a vyzařuje z něj hrůzu budicí přísnost, která nedává zapomenout na to, že zrovna teď možná míří k popravišti. aby vydal povel k stětí nějakého zločince. Mandaríni se vůbec při svých vystoupeních na veřejnosti takto naparují. Za mnoho a mnoho let jsem ještě nezažil, aby se některý z nich, ar už ten nejvyšší, nebo nejnižší, třeba jen usmál nebo pohlédl na svůj lid s pochopením, když v nosítkách cestuje za služebními záležitostmi městem."10
Samozřejmě je možné, že si vzhled a způsob vystupování někdy protiřečí, jako například když účinkující, který se zdá být vyššího postavení než jeho obecenstvo, jedná nečekaně rovnostář-
31
—.«»»,.,■,-^—,—.„
ERVINC GOFFMAN / VSlCHNI HRAJEME DIVADLO
ským. důvěrným či omluvným způsobem nebo když se účinkující oblečený do odčvu značícího vysoké postaveni představí jednotlivci s jeStč vyšším statusem.
Kromě očekávání, že si budou odpovídat vzhled a způsob vystupování, samozřejmě očekáváme také určitou logickou spojitost mezi scénou, vzhledem a způsobem vystupování." Taková logická spojitost představuje určitý ideál, který je prostředkem pro podníceni naší pozornosti a zájmu o výjimky. V tomto studentům pomáhají novináři, neboť výjimky z očekávané logické souvislosti mezi scénou, vzhledem a způsobem vystupováni jsou zdrojem pikantní příchuti a kouzla mnoha profesí a tím, co způsobuje prodejnost mnoha Časopisových článků. Například profil Rogcra Ste-vense (agenta realitní kanceláře, který zprostředkoval prodej Empire Stale Building), otištěný v New Yorkem, komentuje zarážející skutečnost, že Stevens bydlí v malém domku, má skromnou kancelář a užívá obyčejný dopisní papír bez předtištěného záhlaví.12
Abychom mohli hlouběji prozkoumat vztahy mezi několika částmi společenské fasády, bude výhodné nejprve zvážit významné rysy informací sdělovaných fasádou, jmenovité jejich abstraktnost a obecnost.
Ať již je úloha jakkoli specializovaná a jedinečná, její společenská fasáda bude mít až na určité výjimky tendenci tvrdit skutečnosti, jaké o sobě mohou stejně dobře tvrdit a přivlastňovat si je i další, poněkud odlišné úlohy. Například mnoho povoláni ve sféře služeb nabízí svým zákazníkům výkony, z nichž dramaticky vyzařuje čistota, modernost, vysoká kvalifikací £ integrita. Zatímco ve skutečnosti mají tyto abstraktní normy různou platnost pro různá pracovní představeni, pozorovateli jsou zdůrazňovány abstraktní podobnosti. Pro pozorovatele je to báječně výhodné, byť někdy s katastrofálními důsledky. Místo aby měl pro každého mírně odlišného účinkujícího a jeho představeni připravený rozdílný vzorec očekávání a způsobu reakce, muže danou situaci zahrnout do jedné Široké kategorie, ve vztahu k niž je pro něj jednoduché mobilizovat své minulé zkušenosti a stereotypní uvažováni. Pozorovatelé pak musí být obeznámeni pouze s malým, a tudíž snadno zvládnutelným rejstříkem fasád a vědět, jak na ně reagovat, aby se dokázali orientovat v Širokém spektru siruaíi. Proto je
32
■ ■'  '
HERECKÉ VÝKONY
v Londýně v současnosti mezi kominíky13 a prodavači kosmetiky možné sledovat zvyk nosit bílý laboratorní plášť, což má zákazníkům naznačit, že delikátní úkol prováděný těmito odborníky bude vykonán v souladu s normami, vědecky přesně a se vší diskrétností.
Existuji důvody k domněnce, že tendence k prezentaci velkého počtu různých činností zpoza malého počtu fasád je přirozeným vývojem organizace společnosti. Zmínil se o tom Radcliffe--Brown ve své teorii, že „deskriptívni" systém pokrevní rodiny, který vyčleňuje pro každou osobu její jedinečné místo, může fungovat ve velmi malých komunitách, ale jak počet osob roste, stává se rozdělení na klany nutností pro sestaveni ménč komplikovaného systému identifikace a přístupu k jednotlivým osobám.N Tuto tendenci vidíme názorně doloženou na příkladu továren, kasáren a dalších velkých organizovaných společenství. Ti, kdo tato zařízení organizují, zjistí, že je nemožné poskytnout zvláštní kantýny, zvláštní způsoby placení, zvláštní práva na dovolenou a zvláštní hygienická zařízení pro každou vrstvu a kategorii personálu v organizaci, a současné cítí, že osoby rozdílného statusu by neměly být bezmyšlenkovitě hozeny do jednoho pytle či společně klasifikovány. V rámci kompromisu je celá Škála rozdělena několika klíčovými body a všem, kdo se nacházejí v příslušných mezích, je dovoleno či přikázáno zachovával v daných situacích stejné společenskou fasádu.
Kromě skutečnosti, že rozdílné úlohy mohou mít společnou fasádu, je dlužno zaznamenat i to, že daná společenská fasáda se insiítucionalizujc do podoby abstraktního stereotypního očekávání, jež vzbuzuje. Vedle konkrétních úkolů, které jsou jménem této fasády v daném momentě plněny, nabývá fasáda také na významu a stabilitě. Stává se tak „kolektivní reprezentací" a plnoprávnou skutečností.
Když se herec chopí ustálené společenské role, obvykle zjistí, že pro ni již bylo ustavena konkrétní fasáda. Ať již byl při přijímání role primárně motivován přáním vykonat daný úkol, nebo přáním udržovat odpovídající fasádu, zjistí, že musi činit obojí.
Navíc, když se jednotlivec chopí úkolu, který nejenže je nový pro něj, ale není zavedený ani ve společnosti, nebo když se pokusí
v»
EUVING COFFMAN ' VŠICHNI HRAJEME DIVADLO
změnit úhel pohledu, jakým je lemo úkol posuzován, pravděpodobné zjisti, že již existuje několik pevně ustálených fasád, z nichž si bude muset vybrat. Proto když je nějakému úkolu přiděleno nová fasáda, zjistíme, že jenom zřídka je tato fasáda sama nové vytvořená.
Fasády jsou spíše vybírány, nikoli vytvářeny, a můžeme tudíž očekávat potíže v případě, jsou-li ti, kdo mají nějaký úkol vykonat, přinuceni vybrat si pro sebe vhodnou fasádu z několika dosti rozdílných. Proto se u vojenských útvarů neustále objevuji úkoly, které (má se za to) vyžadují příliš velkou autoritu a dovednosti na to, aby je mohl vyřešit někdo zaštítěný fasádou jedné hodnosti, a příliš malou autoritu a dovednost, aby je vykonal někdo skrývající se za fasádou příslušející dalšímu stupni vojenské hierarchie. Vzhledem k relativně velkým skokům mezi jednotlivými hodnostmi úkol „ponese" buď příliš velkou, nebo příliš malou Šarži.
Zajímavý přiklad dilematu při výběru vhodné fasády z několika ne příliš přesně vyhovujících můžeme nalézt v dnešních amerických lékařských zařízeních, týká se poskytováni narkózy.15 V některých nemocnicích dávají pacientovi narkózu sestry, zaštítěné fasádou, již mohou mít v nemocnici bez ohledu na úkoly, které provádějí - tato fasáda s sebou nese formální podřízenost lékařům a relativně nízké platy. Aby mohla být anesteziologie zavedena jako specializace absolventů medicíny, museli ti lékaři, kteři o ni měli zájem, velmi hlasitě prosazovat myšlenku, že poskytování narkózy je samo o sobě tak složitým a životné důležitým úkolem, že ti, kdo ji poskytuji, mají právo na stejné spelečer.ské a finanční ohodnoceni jako lékaři. Rozdíl mezi fasádami zdravotních sester a lékařů je ohromný; mnoho věcí, které jsou přija*.e!né pro sestry, jsou infra dignitatem pro lékaře. Někteří zdravotnic: zastávají názor, že sestra je příliš „malou Šarži" na to. aby dávala pacientům narkózu, a lékař je naopak „šarže příliš velká"; ?;-;•■;■ se stanovil nějaký přechodný stupeň mezi sestrami a lékař:, rr.ožná by se nalezlo jednodušší řešeni tohoto problému.:f Pcdobr.í kdyby v kanadské armádě existovala dvouapůlhvézdiíkova hodr.osi mezi poručíkem a kapitánem, pak by mohli zubsŕi ľ: zdravotnického sboru, z nichž mnozí pocházejí z etnických midair., -;>:at hod-
•-;
HERECKÉ VÝKONY
nost, která by jim v očích armády snad lépe příslušela než hodnost kapitánska, jež jim nakonec byla udělena.
Nehodlám zde zdůrazňovat hledisko oficiální organizace nebo společnosti; jednotlivec, jako někdo, kdo vlastní pouze omezený rejstřík znakového vybavení, si musí rovněž nedobrovolně vybírat. Například v domkářské komunitě studované autorem hostitelé často uctili návštěvu přitele tim, že mu nabídli odlivku tvrdého alkoholu, skleničku vína, něco podomácku vyrobeného nebo Šálek čaje. Čím byla vyšší hodnost nebo dočasné formální postavení návštevníka, o to byla větší pravděpodobnost, že mu nabídnou něco blíž pólu tvrdého alkoholu. Ovšem jeden problém, který měli domkáři s touto škálou znakového vybavení, byl ten, že někteří z nich si nemohli dovolit mít doma otevřenou láhev tvrdého alkoholu, a víno se tak stávalo tím nejvstřícnějším gestem, které mohli učinit. Možná ale ještě běžnější potíží byla skutečnost, že někteří návštěvníci, vzhledem ke svému trvalému a dočasnému postavení v dané době, převyšovali hodnotu jednoho moku, ale ještě nedosahovali hodnoty toho dalšího. Často hrozilo nebezpečí, že se návštěvník bude cítit trošku uražen, nebo na druhé straně, že dojde k plýtváni nákladným a omezeným znakovým vybavením hostitele. U naší střední třídy nastává podobná situace, když se hostitelka rozhoduje, zda prostřít lepší příbory, či nikoli, nebo do čeho bude vhodnější se obléknout, zda do nejlepších odpoledních či nejobyčejnějších večerních Šatů.
Již jsem zmínil, že společenskou fasádu je možné rozdělit na tradiční části, jakými jsou scéna, vzhled a způsob vystupování, a že (vzhledem k tomu, že rozdílné úlohy mohou být prezentovány zpoza stejné fasády) nemusíme vždy nalézt přesný soulad mezi konkrétním charakterem představení a obecnou, společnosti přizpůsobenou formou, v jaké se nám jeví. Tyto dvě skutečnosti společně vedou člověka k poznání, že prvky sociální fasády konkrétní úlohy nenalezneme jen ve fasádách celého okruhu rolí, ale také že celý okruh rolí, v nichž se objevuje jeden prvek znakového vybavení, se bude lišit od okruhu rolí, ve kterých se vyskytne jiný prvek ze stejné fasády. Jinými slovy právník může hovořit se svým klientem ve společenském prostředí, které užívá pouze k tomuto účelu (anebo jako studovnu}, ale oblečení, které má při takové pří-
35
ERVING GOFKMAN / VŠICHNI HRAJEME DIVADLO
ležilosli násobě, může stejné vhodné obléknout, když jde na večeři s kolegy nebo do divadla s manželkou. Podobné grafické listy zdobící steny jeho pracovny a koberec natažený na podlaze je možné nalézt i v domácim společenském prostředí. Je samozřejmé, že pří vysoce formálních příležitostech mohou být scéna, 2pu-sob vystupování a vzhled unikátní a specifické a může jich být užito pouze při představeních jediného typu úlohy, ovšem natolik exkluzivní užívání znakového vybavení je spise výjimkou než pravidlem.
Dramatické zachycení skutečnosti
Je typické, že jednotlivec v přítomnosti druhých naplňuje svou činnost náznaky, kieré dramaticky zvýrazňují a dokreslují skutečnosti, jež by jinak zůstaly nejasné nebo skryté. Protože má-li mít činnost jednotlivce pro ostatní nějaký význam, musí svou ji mobilizovat takovým způsobem, aby během interakce vyjádřil to, co si přeje sdělit. Po účinkujícím může být vyžadováno i to, aby schopnosti, které prohlašuje za své, představil nejen v době trvání interakce, ale dokonce ve zlomku vteřiny. Proto má-li baseballový rozhodčí vzbudit dojem, že si je svým výrokem - -:• musí se vzdát chvilkového zamyšleni, které by ho přesvědčilo o správnosti jeho rozhodnuti. Jeho výrok musí být okamžúý. aby diváky nenechal na pochybách, že si je svým rozhodnutím stopro:ír.rr.ě jistý."
Je třeba si povšimnout, že osobám v určitém společenském postavení nepůsobí dramatizace jejich éinr.Oí:: ne/".ít.í: problémy. Jc to dané tím, že některé činnosti, vedouc: k nEpir.ír.í cíle spojovaného s postavením těchto osob, jsou současní z hlediska komunikace báječní uzpůsobeny jako prostředky l:\-g--: ~::ii: ání informací o vlasinostech a rysech, jež účinkujíc: prohlašuje za své. Úlohy zápasníků, chirurgů, houslistů č: polic išť- ;;-•_ who názornými příklady. Tyto Činnosti poskytuji tak velký rrcr.cr k dramatickému sebevyjádření. Že typičtí příslušnici :é:'r.:: ?:::?>: - ať již reální, nebo fiktivní-se stávají slavným: a je iirr. komerčné organizované obrazotvornosti národa vyhrazeno z* .^*:~: misto.
V mnoha případech je vsak dramatizací price; ídncťiv« prob-
."■:■