Způsoby (určitého slo- a) vypovídací vesa)jsou tři: b) spojovací c) rozkazovací Slovesné rody jsou a) činný dva: b) trpný Mimoto vytváří latinské sloveso ještě pět zvláštních tvarů jmenných: a) neurčitý způsob b) příčestí c) gerundivum d) gerundium e) supinum = indikativ {modus in- dicätivus) = konjunktiv (modus co- niunctívus) = imperativ (modus im- perätívus) = aktivum (äcfívum) = pasivum (passivum) infinitiv (modus ín-firiífívus) participium (participium) (bez českého označení) (bez českého označení) (bez českého označení) Poznámka: Jednotlivé typy sloves se seskupují podle svého způsobu časování do tzv. konjugací (lat. coniugätiö = „časování"). Cvičení 1. a) I. deklinace (ä - kmeny) Singulár 1. (nom.) 2. (gen.) 3. (dat.) 4. (ak.) 5. (vok.) 6. (abl.) Plurál femin - a žena 1. (nom.) fěmin - - ae ženy fěmin - ae ženy 2. (gen.) fěmin - - ärum žen fěmin - ae ženě 3. (dat.) fěmin - - Ts ženám fěmin - am ženou 4. (ak.) fěmin - - äs ženy fěmin - - a! ženo! 5. (vok.) fěmin - - ae! ženy! fěmin - ä ženou 6. (abl.) fěmin ■ - ís ženami Poznámky: 1. Podle vzoru fěmina se skloňují všechna substantiva, která mají v nom. sg. koncovku -a, v gen. sg. -ae. Jsou zpravidla feminina; některá jména bytostí mužských jsou však makulina: agricola, ae, m. rolník nauta, ae, m. plavec incola, ae, m. obyvatel počta, ae, m. básník 2. Podle vzoru ßmina se skloňují i ženské tvary adjektiv zakončených v nom. sg. mask, na -us a v nom. sg. neutra na -um: 1. (bonus) (dobrý) bona dobrá (bonům) (dobré) 2. bonae dobré 3. bonae dobré atd. 3. Zcela stejně se skoňují i ženské tvary přivlastňovacích zájmen: mea pudla má dívka tua fíha tvá dcera nostra vita náš život vestra via vaše cesta 4. Vok. sg. se u I. deklinace rovná vždy nom. sg.; v pl. platí tato shoda u všech latinských deklinací. 5. Abl. pl. se u všech deklinací rovná dat. pl. 6. Abl. sg. i pl. bez předložky budeme zatím vždy překládat českým instrumentalem. b) Indikativy, „kondicionál", imperativ a infinitiv aktiva od prézentního kmene (Všechny osoby od sloves 1. konjugace). Prézens Sg. Prézens PÍ. Imperativ Sg. Imperativ PÍ. Imperfektum Sg. Imperfektum PÍ. Futurum Sg. Futurum PÍ. Kondicionál Sg. Kondicionál PÍ. Infinitiv est jest sunt jsou 1. laud-ö 2. laudä-s 3. lauda-t 1. laudä-mus 2. laudä-tis 3. lauda-nt 2. laudä! 2. laudä-te! 1. laudä-ba-m 2. laudä-bä-s 3. laudä-ba-t l.laudä-bä-mus 2. laudä-bä-tis 3. laudä-ba-nt 1. laudä-bö 2. laudä-bi-s 3. laudä-bi -t l.laudä-bi-mus 2. laudä-bi-tis 3. laudä-bu-nt 1. laudä-re-m 2. laudä-re-s 3. laudä-re-t l.laudä-re-mus 2. laudä-re-tis 3. laudä-re-nt laudä-re 1. konjugace chválím chválíš chválí chválíme chválíte chválí chval! chvalte! chválil jsem budu chválit, pochválím (po)chválil bych (po)chváliti Některé vybrané tvary slovesa esse = býti. byl,-a,-o byli,-y,-a byl by, byla by, bylo by byli by, byly by, byla by erat erant esset essent ent erunt bude budou Poznámky: 7. Slovesné osobní přípony 2. a 3. os. sg. a všech osob v pl. jsou u všech časů a způsobů tvořených od prézentního kmene zcela stejné: -s, -t, -mus, -tis, -nt; v 1. os. sg. bývá na konci v některých tvarech -o, v jiných -m. 8 Imperativ se v sg. rovná pouhému kmeni, v pl. má zvláštní příponu -te. 9 Latinský indikativ imperfekta je nutno vždy do češtiny překládat minulým časem českých sloves nedokonavých: J laudäbat = chválil Naproti tomu u futura, „kondicionálu" a infinitivu je možno užít nedokonavého nebo dokonavého vidu podle textové souvislosti. 10 .Přítomný kondicionál" (přesněji „konjunktiv imperfekta") se tvoří vždy od infinitivu prézenta (laudare: laudäret). Užívá se ho např. v neskutečných (irreálných) větách podmínkových (pokud jde o vyjádření přítomnosti): ST laböräret, bene esset. = Kdyby pracoval, bylo by dobře. Naproti tomu ve skutečných (reálných) větách podmínkových se užívá in-dikativu jako v češtině: ST labörat, bene est. Jestliže pracuje, je dobře. Sí laböräbat, bene erat. Jestliže pracoval, bylo dobře. ST laböräbit, bene erit. Jestliže bude pracovat, bude dobře. 11. Koncové kmenové -ä- (a taktéž -ä- v suffixu -bä- a -ě- v suffixu -rě-) se vždy krátí, stojí -li bezprostředně před příponami -m, -t, -nt: laudäs ale laudat laudämus ale laudant laudätis laudäbäs ale laudäbam laudäbämus ale laudäbat laudäbätis ale laudäbant laudärčs ale laudärem laudäremus ale laudäret laudärétis ale laudärent 12. Při překládání českých tvarů slovesných do latiny je třeba nejdříve uvážit, zda jde o prézens či nikoli. Není-li sloveso v češtině v přítomném čase, je potřebí rozlišit, zda jde o nedokonavou minulost (v latině příznak -bä-), o budoucnost (-bó- / -bi- / -bu-), anebo o kondicionál (-rě-), podle toho vytvořit první osobu příslušného času nebo způsobu, a nakonec pročasovat jednotlivé osoby, až se dojde ke správnému tvaru. Úloha 1. a) Spojte vhodná substantiva a adjektiva uvedená ve slovníčku k tomuto cvičení a vyskloňujte takto vzniklá spojení. b) Přívlastková spojení substantiv a adjektiv z cvičení a) proměňte na větu typu fabula longa est (erat, erit, esset), příp. fabulae longae sunt (erant, erunt, essent). c) Přeložte do češtiny: 1. Puellae magistras severäs salütäbant. 2. Laböräbämus et laböräbimus. 3. Viam mönsträrem, sl fäbulam novam narräre- tis. 4. Počta dě Victoria magna cantat. 5. Erräbäs, erräs, nön erräbis. 6. Magist-rae bonae puelläs probäs laudäbunt. d) Přeložte do latiny: 1. Plavci vypravovali o velkém bohatství různých zemí. 2. Nezpívali bychom, kdybyste špatně pracovali. 3. Ukažte básníkovi růži! 4. Učitelka bude chválit řádnou dívku. e) Převeďte do minulosti, budoucnosti a do přítomné doby irreality (přítomného kondicionálu) tato podmínková souvětí: 1. Si agricola male labörat, errat. 2. ST medicínae validae sunt, bene est. f) Přeložte do češtiny tvary a označte délky: cantares, esset, monstraba-mus, salutabitis, laborant, erit, lauda, cantabunt, monstrabis, saluto, sunt, lau-dabat. g) Přeložte do latiny tvary: budeš zpívat, vypravujte, zdravil bys, nebudou ukazovat, chválil by, pracovali jste, zpíváme, zdraviti, budeme vypravovat, ukazovali byste, zdravil jsem, budu pracovat; budou, byl, je, jsou. Slovíčka 1. (subst. I. deklinace: feminina) aqua, ae, f. voda litterae, ärum, f. dopis causa, ae, f. příčina magistra, ae, f. učitelka cůra, ae, f. péče, starost medicína, ae, f. lék dea, ae, f. bohyně puella, ae, f. dívka diligentia, ae, f. pečlivost pugna, ae, f. bitva dívitiae, ärum, f. bohatství rosa, ae, f. růže fabula, ae, f. bajka silva, ae, f. les fěmina, ae, f. žena terra, ae, f. země fTlia, ae, f. dcera via, ae, f. cesta herba, ae, f. bylina victoria, ae, f. vítězství littera, ae, f. písmeno vita, ae, f. život ŕsubst. I. deklinace: maskulina) agricola, ae, m. rolník nauta, ae, m. plavec incola, ae, m. obyvatel poeta, ae, m. básník radi. I. deklinace: feminina) beäta blažená iůsta spravedlivá bona dobrá laeta veselá cara milá longa dlouhá čerta jistá maesta smutná flda věrná magna velká formösa krásná mala špatná, zlá gelida chladná nova nová iucunda příjemná parva malá proba rára sevéra řádná, poctivá vzácná, řídká přísná řslovejaUžPnJusacel c^oTirl zPívuám K1 ., erró,áre chybuji, bloudím labóró, äre pacafi laudö.äre chválim £ogjgtnf slovíčka) dč (s 6. pádem) male špatně, zle valida varia mönströ, áre narrö, äre salütö, äre non si silná rozmanitá, různá ukazuji vypravuji zdravím ne, nikoli jestliže, kdyby Cvičení 2. a) II. deklinace (o - kme.ny\ a) maskulina Singulár 1. * serv-os > serv-us 1. „otrok" 2. serv-T 2. 3. serv-ö 3. 4. serv-um 4. 5. serv-e! 5. (= 1) 6. (= 3) 6. (= 3) serv-ö Plurál 1. serv-T 1 2. serv-örum 2. 3. serv-Ts 3 4. serv-ös 4. 5. (= 1) serv-T! 5. (= 1) 6. (= 3) serv-Is 6. (= 3) b) neutra Singulár 1. * verb-om „slovo" > verb-um 2. verb-T 3. verb-ö 4.(= = 1) verb-um 5.(= = D verb-um! 3lurál 6.(= 1. 2. 3. = 3) verb-ö verb-a verb-örum verb-Ts 4.(= 1) verb-a 5.(= 1) verb-a! 6.(= 3) verb-Ts * puer-os > puer „hoch" puer-T puer-ö puer-um puer! puer-ö puer-T puer-örum puer-Ts puer-ös puer-T! puer-Ts Ppznárnk; 1 Hvězdička před slovem (*) označuje starší tvar, sice bezpečně předpo-k1 'danv ale nedoložený. Značka > znamená „z předešlého tvaru vznikl tento tvar následující"; starší tvary se tu uvádějí proto, aby bylo možno převést na společného jmenovatele vzory servus, puer i ager. 2 Podle vzoru servus se skloňují všechna latinská substantiva, která mají v s„ _us a y gen. sg. -i. Jsou to zpravidla maskulina; ženského rodu bývají jen jména bytostí ženských, stromů, zemí, ostrovů a měst: laurus, T, f. vavřín pöpulus, T, f. topol Aegyptus, T, f. Egypt Corinthus, T, f. Korint Rhodus, T, f. Rhodos 3. Podle vzoru „puer" a „ager" se skloňují všechna latinská substantiva, která mají v nom. sg. -er a v gen. sg. -erí nebo -ri („e" se obvykle „vypouští" všude tam, kde je to z hlediska výslovnosti možné; obecné pravidlo, které by nemělo výjimek, neexistuje [substantiva na -er, -ri jsou však častější]). Tato podstatná jména jsou vždy maskulina. Navíc se podle vzoru „puer" skloňuje ještě podstatné jméno vir, virí, m. (< * vir -os) muž 4. Podle vzoru „verbum" se skloňují všechna latinská substantiva, která mají v nom. sg. -um a v gen. sg. -i. Jsou to téměř vždy neutra. 5. Vokativ sg. se u II. deklinace rovná nominativu sg. jen u vzorů „puer", „ager", „verbum"; vzor „servus" tu má příponu -e [je to jediný vzor v latině, u něhož je vok. sg. odlišný od nom. sg.]. V plurálu je vokativ roven nominativu i u tohoto vzoru. 6. U neuter se vždy rovná nominativu i akusativ (to platí i pro singulár i pro plurál); podstatná jména středního rodu mají tedy vždy stejné koncovky pro 1., 4. i 5. pád (u II. deklinace v singuláru -um; v plurálu -a; srov. čes. slovo, slova). 7. Ablativ sg. se u této deklinace rovná vždy dativu sg.; v plurálu, jak už bylo řečeno výše, platí tato shoda pro všechny deklinace vůbec. 8. Podle vzorů „servus", „puer" a „gger" a podle vzoru „verbum" se skloňují i mužské a střední tvary adjektiv a přivlastňovacích zájmen zakončených v nominativu ženského rodu na -a: mask. 1. serv-us bon-us 2. serv-T bon-T fem. 1. serv-a bon-a 2. serv-ae bon-ae neutr. 1. verb-um bon-um 2. verb-I bon-T /nejčastější typ adjektiv I. a II. deklinace/ puer puer-T miser miser-T ager agr-T noster nostr-T puell-a puell-ae miser-a miser-ae terr-a terr-ae nostr-a nostr-ae oppid-um oppid-T miser-um miser-I aur-um aur-T nostr-um nostr-T /velmi řídký typ/ /dosti řídký typ, ale podstatně častější než tvp „miser"/ Femininum a neutrum adjektiva, případně přivlastňovacího zájmena, se tedy tvoří nejsnáze od gen. sg. maskulina: miser-i: nostr-T: rmser-a, nostr-a, miser-um nostr-um 9. K adjektivům, která se skloňují podle I. a II. deklinace, se tvoří adverbia přidáním přípony - e: Opět je nejlépe vyjít z genitivu maskulina: l.alt-us vysoký miser ubohý pulcher krásný 2. alt-T miser-T pulchr-T adv. alt-ě vysoko miser-ě uboze pulchr-ě krásně Výjimky: bonus: bene „dobře" malus: male „zle, špatně" 10 Latinské předložky se nikdy nepojí s jiným pádem než s akusativem ablativem. Některé se mohou pojit s oběma těmito pády. Přehled nejdůležitějších předložek: +4 AD: Discipull ad magistrům properant. IN: Agricola in silvam prope-rat. „do", ,,na" (na otázku „kam?") AB, Ä: Pozn.: IN: .m: EX, E: +6 Fília rosám ab amTcô (ä magistro) portat. „ab" stává jen před slovem, počínajícím samohláskou nebo souhláskou „h"; „a" se klade všude jinde. Agricola in silvä labörat. „v". ..na" (na otázku „kde?") Agricola ex oppidö (ě silvä) properat. Pozn.: „ě" stává jen před souhláskami; „ex" je možno klást před samohláskami i souhláskami. DE: Magister dě proelils narrat. CUM: Cum socils in silva am-buläbämus. SINE: Sine silvís terra pulchra nön esset. JK?Ľ b) Tvoření pasiva od třetích osob prohraných časů a způsobů u 1. Préz.Sg. PÍ. Aktivum 1. laud-ö 2. laudä- s 3. lauda-1 1. laudä- mus 2. laudä- tis 3. lauda- nt Imper. Sg. 2. laudä! PI- 2. laudä- te! Impf. Sg. l.laudä-ba-m 2. laudä-bä-s 3. laudä-ba-t PI- 1. laudä-bä-mus 2. laudä-bä-tis 3. laudä-ba-nt Fut. Sg. 1. laudä-bö 2. laudä-bi-s 3. laudä-bi-t PI- 1. laudä-bi-mus 2. laudä-bi-tis 3. laudä-bu-nt Kond. Sg. l.laudä-re-m 2. laudä-re-s 3. laudä-re-t PI. Inf. 1. laudä-rč-mus 2. laudä-re-tis 3. laudä-re-nt laudä-re chválim chváliš chváli chválime chválíte chváli Pasivum 3. laudä- tur je chválen, a, 3. lauda-ntur jsou chváleni ľ. a chválil, a, o laudä-bä-tur byl chválen, a, chválili, y, a laudä-ba-ntur byli, y, achvá leni, y, a bude chvá- laudä-bi-tur bude chválen, lit, pochválí a> o budou chvá- laudä-bu-ntur budou chválení ni, y, a chválil, a, o laudä-rč-tur byl by chvá-by len, a, o chválili, y, a laudä-re-ntur byli, y, aby by chváleni, y, a chválit laudä-rl býti chválen ^nUitina nevyjadřuje u časů a způsobů, které se tvoří od prézentního ene trpný rod složenými tvary, jak je to pravidlem v češtině. Pasivní tvary tftíchosob těchto časů a způsobů mají u 1. konjugace vždy koncovku -atur (proti -at v aktivu) a -antur (proti -ant v aktivu). 12 Koncové kmenové -ä- (a taktéž -ä- v suffíxu -bä- a -ě se krátí, nejen stojí-li bezprostředně před příponou -ntur: laudätur ale laudantur laudäbätur laudäbantur laudárětur laudárentur v suffixu -rě-) m, -t, -nt, nýbrž i před Latinské pasivní tvary je často možno překládat též českými zvratnými 13 slovesy pugna parätur bitva se připravuje statua ornätur corönä socha se zdobí věncem 14. Jako v češtině mají některá slovesa jen tvary zvratné (báti se, ptáti se, radovati se, domnívati se; srov. i něm. sich schämen = styděti se nebo franc. s'enquérir = vyptávati se), tak se také v latině objevují některá slovesa výhradně jen v tvarech pasivních: hortan = moněre1 arbiträr! = putäre laetäií = gauděre pollicěn napomínati, povzbuzovati, pobízeti domnívati se radovati se slibovati Těmto slovesům říkáme „depönentia". Většinou je musíme překládat do češtiny aktivními slovesy (hortan se přeloží českým „povzbuzovati", stejně jako se zase naopak přeloží české zvratné „báti se" latinským nezvratným „timěre"); jen málokterá z latinských deponentií se kryjí svým významem přímo s českými zvratnými slovesy (arbiträr! = domnívati se, laetärľ = radovati se). Proto je nutné naučit se u každého deponentního slovesa přesně jeho českému významu. Příklady: Magistra puellam hortätur (= monet). Učitelka pobízí dívku. Obě uvedená slova nejsou však úplná synonyma (moneo = napomínám; hortor = vybízím, pobízím). Amicus laetäbitur. Přítel se bude radovat. Puellae lämentäbantur. Dívky naříkaly. Agricola laetárětur, si fíliam viděret. Rolník by se radoval, kdyby viděl dceru. 15. Životný původce pasivního děje se v latině vyjadřuje ablativem s předložkou ä, ab „od", v češtině bývá prostý instrumental anebo předložka „od" s gen.: Puella ä magistra castígäbitur. Dívka bude (po)kárána učitelkou. Puella ab agricolä castígábitur. Dívka bude (po)kárána rolníkem. Úloha 2. a) Přeložte z latiny do češtiny: 1. Magnus numerus servörum RömänTs erat". 2. Servi in agrls dominörum laböräbant. 3. Multi et clärl vin2) exemplls bonis et pulchrls bene educäbantur. 4. Socil fldl populum nostrum in bellö adiuväbunt3'. 5. Parva4) serväbämus, magna4' nön cüräbämus. 6. Ut salütat, ita salütäbitur. 7. Amicus ŕílium castlgäbat, filius lämentäbätur. 8. Medicínam validam paräbimus. 9. Statuae poetärum ä puellls corönls multls corönäbuntur. 10. Magister discipulös malös castlgäbat. 11. Agricolae, llberös veströs bene educäbimus! 12. Servus dě incendiö oppidl saepe narräbat. 13. ST librum por-täres, amlcum adiuväres. 14. Poětarum pulchra verba populus semper mlrä-bätur. Pozn.: " .... numerus .... Romänls erat = Římanům byl počet, Římané měli počet; 2) Multi et clärl vin .... = Mnoho slavných mužů...; 3) .... populum .... adiuväbunt - sloveso „adiuväre" se pojí vždy s akusativem; 4) Parva ....(ak. pi. od neutra) = malé věci, magna .... = velké věci. b) Přeložte z češtiny do latiny: 1. Otrok vyprávěl o zlých nebezpečích válečných1'. 2. Špatnými knihami byly děti špatně vychovávány. 3. Rolníkův2' syn je nemocen; zítra bude (za)volán lékař. 4. Velký počet otroků pracoval na polích pánů. 5. Hoši budou chváleni od učitelů. 6. Kdyby dobře pracovali, nebyli by káráni. 7. Řádné hochy jsem vždy podporoval a budu podporovat. 8. Příteli, proč jsi nespěchal? 9. Neobdivovali by se životu plavců, kdyby nebyl tvrdý. 10. Ženy budou vždy od básníků milovány. Pozn.: 1) .... nebezpečí válečná = nebezpečí války; 2) rolníkův syn = syn rolníka. 1 Vvtvořte vhodné dvojice z těchto substantiv a adjektiv a vyskloňujte: Aegyptus agricola bellum libeii medicus oppidum počta populus silva vir altus bonus clärus dürus latus liber miser niger noster pulcher d) Přeložte do latiny tvary: umývají se, budou zdravit, naříkal, divili by se, spěchali, byl by připravován, pracovali, byli voláni, volati, budeš se procházet, radoval by se, nepřinášeli byste, budeme křičet, bude se volat, domnívali by se, myli se, budete chybovat, přinášel jsi, zdobíte, miluj, budu ukazovat. e) Přeložte do češtiny tvary a označte délky: adiuvabitur, properabatis, mi-rabuntur, putabimus, properate, sunt, hortaretur, educabo, laetantur, amabam, cantares. f) Převeďte do pasiva: 1. Puer magistrům salütat. 2. Fěminae silvam saepe timent. 3. Vir fabuläs llberls narräbat. 4. Medicus agricolae medicinäs variäs paräret, si agricola herbäs portäret. g) Převeďte do minulosti, budoucnosti i do přítomné irreality podmínkové souvětí: Si füius male labörat, castlgätur. Slovíčka 2. (subst. I. dekl. fem.) coröna, ae, f. věnec statua, ae, f. socha (subst. II. dekl. na -us; mask.) amicus, T, m. přítel discipulus, I, m. žák dominus, I, m. pán filius, il, m. syn medicus, I, m. lékař numerus, T, m. populus, I, m. Rômänl, ôrum, m. servus, I, m. socius, il, m. počet národ, lid Římané otrok, sluha druh, spojenec (subst. II. dekl. na -us; fem.) laurus, I,f. vavřín populus, T, f. topol Aegyptus, I, f. Corinthus, I, f. Rhodus, I, f. Egypt Korint Rhodos (subst. II. dekl, na -er, -ěrl a -ir, -irl) líberí, örum, m. děti puer, erl, m. hoch, chlapec vir, vin, m. muž (subst. II. dekl, na -er, -rl) ager, agrí, m. pole liber, bn, m. kniha magister, stn, m. učitel (subst. II. dekl, na -um, neutra) auxilium, il, n. pomoc bellum, T, n. válka exemplum, T, n. příklad incendium, ií, n. požár oppidum, I, n. město periculum, I, n. nebezpečí proelium, ií, n. bitva (adjektiva I. a II. dekl, na -us, -a, -um) aegrötus, a, um nemocný altus, a, um vysoký, hluboký lätus, a, um (o moři: širý) clärus, a, um slavný, jasný dürus, a, um tvrdý multus, a, um (adjektiva I. a II. deklinace na -er, -era, -erum) liber, era, erum svobodný miser, era, erum ubohý široký, širý mnohý (adjektiva I. a II. dekl, na -er, -ra, -rum) niger, gra, grum černý (a také přivlastňovací zájmena) noster, stra, strum náš (slovesa 1. konjugace) adiuvô, äre podporuji, po pulcher, chra, chrum krásný vester, stra, strum váš (+4.p.) ambulô, äre amö, äre castlgö, äre clämö, äre educö, äre máhám (někomu) chodím, procházím se miluji kárám křičím vychovávám lavö, äre örnö, äre parö, äre portö, äre properö, äre putö, äre vocö, äre umývám zdobím připravuji přináším spěchám domnívám se pokládám volám laetärí ígředložkyi ä, ab (+ 6. p.) ad( + 4.p) cum (+ 6. p.) dě( + 6.p) ě, ex (+ 6. p.) . ^p^nHa - je uvedena infinitivní forma) domnívati se lämentärl naříkati povzbuzovati, mirärí (+ 4. p.) diviti se (něčemu), ob-pobízeti radovati se divovati se od k s o z in (+ 4. p.) in ( + 6. p.) sine (+ 6. p.) do, na (na otázku kam?) v, na (na otázku kde?) bez bene eras cur? et nisi dobře zítra proč? a, i jestliže ne- quod protože saepe často semper vždy ut - ita jak- tak Cvičení 3. Indikativy, „kondicionál", imperativ a infinitiv aktiva od prézentního (všechny osoby od sloves 1. a 2. konjugace a od slovesa esse „býti 1. konjugace prézens 1. laud-ö 2. laudä-s 3. lauda-t 1. laudä-mus 2. laudä-tis 3. lauda-nt imperativ 2. laudä! 2. laudä-te! impf. l.laudä-ba-m 2. laudä-bä-s 3. laudä-ba-t 1. laudä-bä-mus 2. laudä-bä-tis 3. laudä-ba-nt fut. 1. laudä-bö 2. laudä-bi-s 3. laudä-bi-t 1. laudä-bi-mus 2. laudä-bi-tis 3. laudä-bu-nt kond. 1. laudä-re-m 2. laudá-rě-s 3. laudä-re-t 1. laudä-re-mus 2. laudä-ré-tis 3. laudä-re-nt infinitiv laudä-re 2. konjugace prézens 1. děle-ó 2. dělě-s 3. děle-t 1. dělě-mus 2. dělé-tis 3. děle-nt chválím chval! chvalte! chválil jsem budu chválit, pochválím (po)chválil bych (po)chváliti ničím imperativ impf- fut. kond. infinitiv sloveso esse prézens imperativ impf. fut. 2. děle! 2. dělě- dělě- dělě déle děle děle děle děle děle děle dělě-1 dělě-1 dělě-1 déle- 2. délě- 3. dělě-l.dělě- 2. dělě- 3. déle-dělě-re te! ba-m bá-s ba-t bä-mus bä-tis ba-nt bö bi-s bi-t bi-mus bi-tis bu-nt re-m rě-s re-t rě-mus rě-tis re-nt 1. sum 2. es 3. est 1. sumus estis sunt es , este! 1. eram 2. eras 3. erat 1. erämus 2. erätis 3. erant 1. eröbudu 2. eris 3.erit 1. erimus 2. eritis 3. erunt nič! ničte! ničil jsem budu ničit, zničím (z)ničil bych (z)ničiti jsem buď! buďte! byl jsem kond. infinitiv 1 • essem 2. essěs 3. esset 1. essěmus 2. essětis 3. essent esse byl bych býti Poznámky > ao esse jsem nepřítomen, vzdálen jsem přítomen, pomáhám (někomu) chybím, scházím vcdni^s^cr^r^* * «*»■*» Pů. hláskou. Tedy: *° pnS,usn>' tvar dowsa ^ 2aCína sa^. imper. prôd-es ! ad-sum, ad-esse dě-sum, dě-esse inter-sum, -esse ob-sum, ob-esse prae-sum, -esse préz. prö-sum prôd-es pröd-est prö-sumus pröd-estis prö-sunt impf. fut. kond. pröd-eram... pröd-erö... pröd-essem... pröd-este ! inf. pröd-esse P avděpodobně přes formy ML^^Tt^ + **? -***** JSem" pred samohláskou (podobněJal^IKčínal H ^X ^^ Zachováno vesa esse souhláskou s-, tu se tétoWhif v VSak přísIušný tvar slo- vzniklo ^ (Avšak v Mvu^v^ÄSfT" ~ P"P°dobnilo> takže tvary ^s^, 205^^). Tedy. .^.u^ionaiu se nacházejí vždy pouze préz pos-sum pot-es pot-est pos-sumus pot-estis pos-sunt imper. pot-es! pot-este! impf. fut. kond. inf. pot-eram... pot-erö... POSSEM... POSSE 2 Kondicionálu (nebo lépe „konjunktivu imperfekta") je možno použít v. fejfiadu českého kondicionálního přání nesplnitelného v přítomnosti: 115 kéž by dobře pracovali! utinambenelaborärent! K vyjádření záporu tu však neslouží záporka „nön", jako tomu je v kondi-. náiních větách oznamovacích, nýbrž zvláštní záporná částice „ně"; latinské autinam", značící „kéž", se může v záporu vynechat. Tedy: errárent chybovali by nön errárent nechybovali by utinam errárent! kéž by chybovali! (utinam) NĚ errárent! kéž by nechybovali! 3. Vedle osobních zájmen přivlastňovacích má latina, stejně jako čeština, i zvratné přivlastňovací zájmeno „suus" - „svůj". Tohoto zájmena se však užívá jen ve vztahu k podmetu v třetí osobě; přivlastňuje-li si něco osoba první nebo druhá, je nutno použít příslušného přivlastňovacího zájmena 1. nebo 2. osoby, podobně jako je tomu v germánských a románských jazycích: amTcum meum video amlcum tuum viděs amTcum suum vidět amTcum nostrum viděmus amTcum vestrum vidětis amTcum suum vident Srov. něm. Ich sehe meinen Freund angl. I see my friend franc. Je vois mon ami vidím svého přítele vidíš svého přítele vidí svého přítele vidíme svého přítele vidíte svého přítele vidí svého přítele Úloha 3. a) Přeložte do češtiny: 1. AmTcitiam semper serväbämus et amTcôrum verba memoria tenebämus. 2. Utinam ně amTcTs in perTculTs děessěs. 3. Discordiä patriae vestrae nocebätis et nocěbitis. 4. ST interrogö, respondě, puer! 5. STcut amicus cüräs suäs superat, tu tuäs superäbis. 6. Medicus amlcö aderat et saepe aderit. b) Přeložte do latiny: 1. Kéž byste dobře pracovali! 2. Přátelům budu vždy pomáhat. 3. Mějte na paměti slova učitelova. 4. Budeme-li moci, budeme vlasti vždy prospívat. 5. Mužové se účastnili velké bitvy. 6. Budete přesvědčovat svým životem, ne slovy. c) Přeložte do latiny tvary: nepočítali bychom, budete cvičit, nesnášel křivdy, pros!, dobývali města, budeme usilovat, osvobozovali vlast, poslouchal bych učitelů, přátelé jsou očekáváni, kéž byste se starali, budu přikazovat, účastnili jste se bitvy, kéž bys vlasti prospíval!, nebudete se smát, kéž bys nezůstal, pole byla pustošena, oznamovali, doufejte!, učili, nechyběli by, napomínali a povzbuzovali, bude vždy v čele, mohli bychom. kond. infinitiv 1. essem 2. essěs 3. esset 1. essěmus 2. essětis 3. essent esse byl bych býti Poznámky 1- Stejně jako sloveso „esse" se skloňují i jeho složeniny: ab-sum, ab-esse ad-sum, ad-esse dě-sum, dě-esse inter-sum, -esse ob-sum, ob-esse prae-sum, -esse jsem nepřítomen, vzdálen jsem přítomen, pomáhám (někomu) chybím, scházím jsem mezi (něčím), účastním se (něčeho) jsem na závadu, škodím jsem před (něčím), velím (někomu) Jisté potíže činí pouze sloveso „prosům" a „possum": a) U slovesa prosům „prospívám" se objevuje předpona pro ve svém původním znění prôd- jen tam, kde se příslušný tvar slovesa esse začíná samohláskou. Tedy: imper. pröd-es ! préz. pro-sum pröd-es pröd-est prô-sumus pröd-estis prö-sunt impf. fut. kond. pröd-eram... pröd-erö... pröd-essem. pröd-este inf. pröd-esse b) Sloveso possum „mohu" vzniklo ze spojení potis + sum „mocný jsem" pravděpodobně přes formy pot-sum, pot-es atd. Toto pot- zůstalo zachováno před samohláskou (podobně jako prod-); začínal-li se však příslušný tvar slovesa esse souhláskou s-, tu se této souhlásce koncové ^ připodobnilo, takže vzniklo zssi- (Avšak v infinitivu a v „kondicionálu" se nacházejí vždy pouze tvary posse, possem). Tedy: préz. pos-sum imper. impf. pot-es pot-es! fut. pot-est kond. pos-sumus pot-estis pot-este! pos-sunt inf. POSSE... pot-eram.. pot-erö... POSSEM. 9 Kondicionálu (nebo lépe „konjunktivu imperfekta") je možno použít „. feUadu českého kondicionálního přání nesplnitelného v přítomnosti: 1^ kéž by dobře pracovali! utinam bene laborärent! K vyjádření záporu tu však neslouží záporka „nön". jako tomu je v kondi-• nálních větách oznamovacích, nýbrž zvláštní záporná částice „ně": latinské CXutinam", značící „kéž", se může v záporu vynechat. Tedy: errárent chybovali by nön errárent nechybovali by utinam errárent! kéž by chybovali! (utinam) NĚ errárent! kéž by nechybovali! 3. Vedle osobních zájmen přivlastňovacích má latina, stejně jako čeština, i zvratné přivlastňovací zájmeno „suus" - „svůj". Tohoto zájmena se však užívá jen ve vztahu k podmetu v třetí osobě; přivlastňuje-li si něco osoba první nebo druhá, je nutno použít příslušného přivlastňovacího zájmena 1. nebo 2. osoby, podobně jako je tomu v germánských a románských jazycích: amTcum meum video amlcum tuum viděs amTcum suum vidět amlcum nostrum viděmus amTcum vestrum vidětis amTcum suum vident Srov. něm. Ich sehe meinen Freund angl. I see my friend franc. Je vois mon ami Úloha 3. vidím svého přítele vidíš svého přítele vidí svého přítele vidíme svého přítele vidíte svého přítele vidí svého přítele a) Přeložte do češtiny: 1. AmTcitiam semper serväbämus et amTcörum verba memoria tenčbämus. 2. Utinam ně amlcTs in periculTs děessěs. 3. Discordiä patriae vestrae nocebätis et nocěbitis. 4. ST interrogö, respondě, puer! 5. STcut amicus cüräs suäs superat, tu tuäs superäbis. 6. Medicus amlcö aderat et saepe aderit. b) Přeložte do latiny: 1. Kéž byste dobře pracovali! 2. Přátelům budu vždy pomáhat. 3. Mějte na paměti slova učitelova. 4. Budeme-li moci, budeme vlasti vždy prospívat. 5. Mužové se účastnili velké bitvy. 6. Budete přesvědčovat svým životem, ne slovy. c) Přeložte do latiny tvary: nepočítali bychom, budete cvičit, nesnášel křivdy, pros!, dobývali města, budeme usilovat, osvobozovali vlast, poslouchal bych učitelů, přátelé jsou očekáváni, kéž byste se starali, budu přikazovat, účastnili jste se bitvy, kéž bys vlasti prospíval!, nebudete se smát, kéž bys nezůstal, pole byla pustošena, oznamovali, doufejte!, učili, nechyběli by, napomínali a povzbuzovali, bude vždy v čele, mohli bychom. d) Vyskloňujte společně vhodné dvojice substantiv a adjektiv: annus arma castra deus dônum equus hortus laurus minister nauta oculus terra vinum víta acutus asper formösus iücundus minis noster piger planus pulcher pürus sacer sänus sevěrus tener lener e) Časujte ve všech osobách: rosám meam porto, fortůnae meae obsum. (subst. I. dekl.; fem.) amícitia, ae, f. přátelství discordia, ae, f. nesvornost fortuna, ae, f. osud, štěstí (subst. II. dekl, na -us; mask.) annus, T, m. rok deus, T, m. bůh equus, í, m. kůň (subst. II. dekl, na -us; fem.) laurus, T, f. vavřín (subst. II. dekl, na -er, -n; mask.) minister, stri, m. pomocník (subst. II. dekl, na -um; neutra) dônum, T, n. dar verbum, T, n. slovo, sloveso vlnum, T, n. víno Slovíčka 3. iniüria, ae, f. memoria, ae, f. patria, ae, f. hortus, T, m. oculus, T, m. krivda památka, paměť vlast zahrada oko ostrý podivuhodný arma, örum, n. (pomnožné) castra, örum, n. (pomnožné) plěnus, a, um sänus, a, um zbraň tábor plný zdravý aJii-lII-^1 na -er. -era, -erum) Je^rTe^T™ útlý. něžný ^j_nV_ Hftlrl. na -er. -ra. -rum) piger, gra, grum líný kjoj^njny slovesa esse) absum, esse jsem nepříto- men, vzdálen adsum, esse jsem přítomen, /+ 3 p.) pomáhám ně- komu děsům, esse scházím, chybím intersum, esse jsem mezi (+ 3. p.) (něčím), účast- ním se(něčeho) (slovesa l.konj.) cürö, äre (+ 4. p.) délectô, äre délector, ári exspectö, äre imperô, äre interrogö, äre (+4. p.) líberô, äre numero, äre (slovesa 2. konj.) doceô, ére exerceô, ěre maneö, ěre moneö, ěre noceö, ěre päreö, ěre (+ 3. p.) (ostatní slovíčka.-) utinam starám se, pečuji (o něco) těším, bavím těším se očekávám přikazuji, rozkazuji táži se (někoho) osvobozuji počítám učím, poučuji cvičím zůstávám napomínám škodím poslouchám (někoho) kéž asper, era, erum sacer, era, erum obsum, esse praesum, esse (+ 3. p.) prösum, prödesse possum, posse nuntiö, äre oppugnô, äre (+4. p.) rogö, äre servö, äre sperö, äre (+ 4. p.) superö, äre tolerö, äre vastö, äre persuädeö, ěre (+ 3. p.) respondeö, ěre rideö, ěre studeö, ěre teneö, ěre (memoria teneö drsný posvátný jsem na překážku, škodím jsem v čele (něčeho), velím (někomu) prospívám mohu oznamuji dobývám (něčeho), obléhám žádám zachraňuji doufám (v něco) přemáhám, porážím snáším pustoším přemlouvám, přesvědčuji (někoho) odpovídám směji se snažím se držím držím v paměti, mám na paměti)