My Ondrášek rychtář, Prokop Fegal, toho času purkmistr, a Johánek, konšelé, přísežní a měštěné města Nového Plzně, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi svědčiece, že poctivý muž Mikuláš Hynkovic" náš spoluraěštěnín, leže u božie kázni a v těžké nemoci, ačkolivěk jsa nemocen na těle, avšak dobrého rozumu požívaje a při celé paměti jsa, nás k sobě na svedomie přivolav a připrosiv, toto své poslednie rozkázánie učinil takúto mění a také chce, aby po jeho smrti mezi jeho dětmi nižádní svarové ani kteří ústrkové nebyli. Najprve chce, aby všichni jeho dluzi, kterýmiž by spravedlivě komu povinen byl a kteréž jest on popsal, napřed z jeho statku byli dlužníkem dáni a zaplatení, aby to na jeho duši neostalo. Item odkazuje a dává paní Kačce, ženě své, lán dědiny a čtvrt dědiny za Škvrňany vedle Cílkovských dědin se vším osením na ,těch dědinách i se dnern a k tomu rúcho postelnie, na kterémž Mikuláš Hynkovic léhal, a rúcho chodiecie jejie. Item Hynáčkovi, synu svému, odkazuje a dává ten duom i s městiščem, v kterémž Hynáček sedí. Item Jankovi, synu svému odkazuje a dává dvuor svój v predmestie našeho města, řečený Kozinec s měsciščem a k tomu jemu dává puoldruhé čtvrti dědin u kříže vedle dědin Bartle Pšeničky, se vším osením i se dnem a lúkú v Dudlevcích se dnem a třidceti kop grošuov, když na dlužníciech poručníci dobudu, aby Jankovi k tomu dvoru, k dědinám a k lúce bylo přidáno. Item panně Machně, dceři své, týž Mikuláš Hynkovic odkázal z svého statku dáti sto kop grošuov, když by byla za muž vdána; a ostatek všecko, což mimo toto rozkázánie zuostane. s nábytkem i s jinými věcmi, bud toho mnoho nebo málo, odkázal i odkazuje Mikulášovi, synu svému najmlaž-šiemu, aby v tom po jeho smrti dědil. Pakli by nynie jmenovaný Mikulášek prve, nežli by k letóm došel, s tohoto světa smrtí sšel, tehdy to všecko, v čemž by on Mikulášek po svém otci měl děditi, a mimo to svrchupsané rozkázánie což jemu zuostalo, má na Hynáčka a na Janka a na pannu Máchnu, doněvadž by pannu zuostala a za muž nebyla vdána pravým rozdielem připadnuti. Též ač by panna Machna nejsúcí ještě vdána, smrtí s tohoto světa sešla, tehdy těch sto kop grošuov jie otcem jejie odkázaných a daných, na svrchupsané Hynka, Janka a, Mikuláška, ač by živi všichni třic zuostali, pravým rozdielem má připadnuti. Kteréhožto všeho svého rozkázánie, což v tomto listu od nadepsaného Mikuláše Hynkovic rozkázáno a popsáno jest, učinil svého statku a svého syna Mikuláše najmlažšieho mocné poručníky a správce urozeného Hřka z Nebělov, švakra svého, a opatrné Hynáčka a Janka, syny své, aby všichni trie společně a jednostajně toho jeho rozkázánie spravovali, učinili a vedli, jakož jim toho doufá, ale Hřek, švakr jeho, aby v domu Mikulášovu seděl a hospodář-stvie spravoval a Mikuláška vedle sebe choval a jeho k dobrému vedl a dobrým mravóm učil, jakož jemu toho mimo jiné všecky doufá; kterýchžto poručníkuov nižádný člověk přívuzný ani ciezie v tomto poručenstvie nemá hyndrovatí ani jim v tom kterak překážeti, ani kterého zamatku činiti, než je při tom zuostaviti, což jim jest svěřil. Toho všeho na svedomie ku prosbě Mikuláše Hynka nadepsaného pečeti naše s naší volí a vědomím k tomuto jsme listu přivěsili, jenž jest dán po božím narozenie čtúc léta tisícieho čtyřstého a třidcátého, tu neděli před svatým Jakubem a Filipem, apoštolov božích. Z neJ9t. knihy priv. a závětí f. C. 11. 305. 1430. 5. kvétna. Kněz Jakub syn Jana řč. Lampas z Nového Plzně ustanoven farářem při kostele sot. Petra v městě Kladrubech. Emler, Libii confirm. 1421—3G. p. 157. 306. 1430. 23. kvStiia. Ondřej Strhla z Přívětic, měštěnín plzeňský, činí poslední pořízeni o statku svém. Já Ondřej Strhla z Přievětic, sedením v Novém Plzni, známo činím zjevně přede všemi tiemto listem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že znamenav neustavičnosť a netrvalost světa tohoto, váže i rozmietaje na své mysli smrledlnost, že vždy uniřieti, ale nevěda dne ani hodiny smrti, učiniv potaz sám sobň a s dobrými přátely, kterak bych měl svój statek, kterýž mi jest na tomto světě pójčen od pána boha, po své smrti zóstaviti k chvále božie a k polechčenie HISTORIE - KULTURA Itlv« :-« <""S . 3» iftaf^jukwd 8<» •^««■m "RuP ne ťnF fi;v kôf .Otf M<«y rvs-c -r>»|[ * f«< wM>»fi; Sfe^iiý ato&vwi^i «j*- :ítf vArvíf oftß^ft. ^>*> yf y°" &*W pi'fwi-wati" gfu. ^« »"f/f tňnmgi^e.- &)nmň A-xA»^iRi~} a^r? »at». ^jCM^-Mt« f itt\ -n«« c§a ■■■Ťff »««íÄw rdmfíR i/tí\ ■ÁJäJcG ÍUUf, *UtUÚ<5W»h «t ^faJyut^.y*a -nfltxfjMo yaStSt f.'Typd>'**Vt »«mým/ 46 46 ŘEHOŘ MOLER ČINÍ POSLEDNÍ VŮLI A POROUČÍ SYNŮM BERNARDINOVI A VÁCLAVOVI PO 500 ZLATÝCH A SVÉ ŽENĚ ANNĚ DŮM, SKLEP. SLADOVNU A KLENOTY; KDYBY BERNARDÍN CHTĚL STUDOVAT, MÁ MU MATKA DÁVAT 18 HŘIVEN; DĚDIČNÁ VES ČERTORYJE A PŮL SLUŽÍNA, ÚROKY Z RADNICE PODLE PORUČENSTVÍ WEIGLOVA PATŘÍ MARKÉTĚ, JEHO TCHYNI, A PO JEJÍ SMRTI ŘEHOŘOVĚ MANŽELCE A JEHO DĚTEM; K JEHO POZŮSTALOSTI PATŘÍ VES ČECHOVICE, PŮL SLUŽÍNA, DUBANY A SKALICKÁ, CELKEM 767 1/2 ZLATÝCH A 20 GROŠŮ ŠIR. A 70 HŘIVEN; SKLEP (KRÁM?) A SUKNO 500 ZLATÝCH A SLADOVNA 100 ZLATÝCH; DLUŽNÍ POHLEDÁVKY ČINÍ 400 ZLATÝCH; P0RUČNÍKY ČINÍ MIKULÁŠE ERLHAUPTA, KMOTRA. A HANUŠKA LINKA 11. února 1466 Státní okresní archiv Olomouc, Archiv města Olomouce, Knihy 1540, f. 195v Přepis: .Testamentům Gregorii Moler. Anno domini 1466 feria III post Scolastice Gregorius Moler učinil jest poručenstvie a svů poslední vuoli, kteréžto svů vlastni rukú popsal v přítomnosti Hanuška Linka, Stanislava Kazemprota, Jakuba konváře a Jana měsekého písaře, jenž jest z jeho poručenstvie vypsal i ústně tak seznal. Item najprve vyznal jest, že což má zbožie, má najvice na všech na Čihoviciech 411 zl. a 12 širokých gr. Item na vsi Služlně polovici 242 1/2 zl. a matka ženy mé má druhú polovici. Item na vsi Dubanech 114 zl. a 8 širokých gr. Item na vsi Skalická 70 hř. peněz drobných, summa toho činie 767 1/2 hř. den. Item početl sklep a sukna najmen za 500 zl. Item dluhy, kteříž jemu povinovati jsů, za 400 zlitém sladovni za 100 zl. Z tej sumy svrchupsanej poručil synóm svým Bernardinovi a Václavovi každému po 500 zl. Item pani Anně, ženě své, poručil duom, sklep sladovni i f o všechno, což jest v sklepě i v domě s klenoty i se všiem zbožiem mohovitým i nemohovitým, ničehuož nevynimajice, bez příkazy a naříkáni bratra mého Vincencia i všech přátel svých i sice od každého tak, aby ona dětom mým diel jejich svrchupsaný zpravila a je chovala až do let rozumných. Pakli by pán buoh smrti neuchoval ženy mé, tehda aby matka ženy mé děti mé chovala a tak učinila, jakož dotčeno jest. Pakli by pán buoh obů smrti neuchoval. tehda nemá děti žádnému poručiti bez vedomie a vuole mých poručnikuov. A jestliže by pán buoh kterého dietěte smrti neuchoval, tehda aby s jednoho na druhého (dědictví) spadlo. Pakli by oba umřeli, tehda na mater a švekruši svů. A jestliže by která škoda se stala buďto na zemi aneb v městě, aby toho spolu škodovali. A jestliže by Bernardinus chtěl sie učiti v koleji, aby jemu matka jeho Anna z Čihovic dávala na to učenie na pomoc 18 hřiven. Pakli by se učiti nechtěl, tehda aby jemu nic nedávala, než aby jeho chovala jako druhé dietě. Item ves Črtoryje dědičná s přislušenstviem, puol Služlna, činš na rathauzi, to všechno podle poručenstvie pana Hanuše Weigle, otce jich, paní Margretha, matka jich, držeti má a po její smrti má na dceru její, manželku jeho Annu a na jejich děti spadnuti a od toho dielu nemají Bernardína odlučovati, neb tak umluveno jest, a to jest šíře v poručenstvie pana 117 " rwLi ľ/\-* ft" ,eigle v mésckých knihách popsáno- A na to mém dvé dobré vuoli na dvů listech pargamenových. Item k svatému Mauricziemu na stavenie poručil jest 10 hf. Item diel bratra svého vypravil jest i také což jest tetky jeho Barbory, a to jest šíře v méstckých knihách popsáno. Item k svatému ßernardinu do kuchyne 10 hf., a když by umieral, aby jemu hned žaltár čtli s velikým konduktem a se 30 mšemi. Item chudým nuzným 10 postavuov sukna. Item 10 hf. vikáfôm do bratrstvie na hrad a tu má ležeti. Poručn/ky toho všeho učinil jest mocné Mikuláše Erlhaupta, kmotra svého, a Ha n uška Linka a doufá jim jako dobrým lidem, že nad jeho Ženu a détmi pravé učinie a také mateři staré a že jim radni a pomocní budú v čemž jich potřebovati budú. Actum tempore Stanislai Škoch, magistri civium, Schonhanus, Wenceslai Krener, Johannis Link, consul u m ceterorumque jura torům, sigillatum etc' Nepublikováno. LS MERKY OLOMOUCKÝCH MESTANU V LETECH 1400-1550 Karel Žurek Velmi osobitou a zároveň nesmírné zajímavou kapitolu měšťanské heraldiky tvoří značky z lomených a křížených čar, někdy v kombinaci s iniciálami, které se nazývají merky. Jejich název vznikl odvozením z podstatného jména „die Hausmarke", které v německy mluvících zemích tyto značky obecně označuje. Merky jsou figurami složenými z čisté geometrických tvarů. Je jisté nesmírně obtížné objektivně posoudit všechny vlivy a podněty, které po staletí jejich vývoj formovaly. Významnou roli nepochybné hrála magie a mystika a také lze sotva považovat za náhodu, že některé merky mají velmi blízko k astrologickým znakům i astronomickým symbolům a že organizace kamenických hutí a některých bratrstev védomě obsahovaly principy, interpretované v minulém století i v odborné literatuře bohužel až příliš romanticky. Je velmi obtížné určit, jak se rozšířilo užití měrek v našich zemích, ale jako nejpravděpodobnější se nabízí, že tento zvyk si ze své vlasti přineslo německé městské obyvatelstvo. Především pro Moravu pak nelze opomenout ani výrazný vliv Slezska. Měšťanské znaky, mezi které tyto značky zařazujeme, se u nás poprvé objevují kolem poloviny 14. století, v dobé, která měšťanskému stavu přinesla první sociální vzestup. Sílicí ekonomický vliv a s ním související společenská prestiž, snaha získat privilegované postavení ve městě, to vše doprovázel i růst sebevědomí, moci, vážnosti a právního uvědomění měšťanů, kteří kupříkladu cestou koupě venkovského statku cílili do řad nižší šlechty a v souvislosti se svou nobilitací získávali šlechtický znak. Ti, jimž se takový vzestup nezdařil a kteří nebyli bez ambicí, položili alespoň svoji značku-merku na štít a použili dalších doprovodných součástí znaku jako klenotu a přikryva-del, aby i vnějškové připodobnili osobní znak s měrkou znakům šlechtickým. Měrka tak plnila roli osobního znamení, byla heraldizována. Ve rané fázi vývoje merky označovaly osobu nebo rod, osobní majetek nebo výrobek. Jedinečná měrka byla spojena s konkrétní osobou a přímo zastupovala nositele na pečetích, náhrobcích, portálech či řemeslných výrobcích. Zároveň však mohla označovat vlastníka majetku nebo sloužila jako ochranná známka na zboží. Užití značky bylo motivováno i ryze praktickými potřebami měšťanů. V 15. století vlastnila převážná část příslušníků měšťanského stavu jednoduché merky, tvořené z lomených a zkřížených čar. Později v 16. století můžeme na značkách sledovat větší podíl písma - osobní znamení tvořila v tomto období vlastní značka kombinovaná s monogramem nositele. Osobní měšťanská znamení-merky jsou významným, ale doposud neprávem přehlíženým zdrojem historického poznání. Jejich studium a vzájemné srovnávání z hlediska uměleckého, historického ale i časového a teritoriálního, může velkou měrou rozšířit okruh poznatků z oblastí měšťanské heraldiky. Literaturo: Žurek 1932. 118