NěmeckýDrangnachOsten.ege„dou?
„•.«doli že článek prof. Josefa Pfitznera Drang ^ení jisté "áh^°Ue*jnově deníku Zeit* objev.1 se právě töhj ,ach Osten v Henie' leinovy strany oznámili českosloven. lne, kdy ^W0™ „pávcích, vyhlášených jejich vůdcem
lkévlÄŽťSch Mezi podmínkami, které Konrád Hen.
Iv Karlových Varecn.                  >Revize méštanského
,dn polož . je H ;uéhh°0d jroda, aby byl slovanskou baš,ou tí, že je úlohou fiesw             Drang nach Osten." Hned po
?TOlltak ?SESÄ3üm." ukázal jsem v tomto £ *T%Z^**^našich německých spoluob-"" k.Uv fľlô orávu vůdce Sudeťanů manifestačné prohlá-
TžeÍ o < an Í hlásí k nacionálne socialistickému „sv, s,l že,ehostrana                         ^ tohoto u
,°Ísu pShihľhákového W- kniha Mein vela otevřeně mluví o Slovanech jako rase nižší, jejíž území irohlašuje za cíl příštího německého výboje. Je to otevřené uznávaný „Drang nach Osten", násilnícky politický pro-gram který dávno před Hitlerem, Rosenbergem, Goebbel-sem atd. hlásalo mnoho německých spisovatelů, ve vědě mnohem školenějších než teoretikové nacismu. Jestliže tedy Jenlein prohlásil nacistický světový názor za svůj, nemohlo >y překvapit, kdyby se slovanští obyvatelé československého tátu okamžitě obrátili na Henleina se žádostí, aby otevřené ekl, zda se též hlásí k nacistickému učení, že východní Evropa patří k příštímu „Lebensraumu" německého národa. Na místo toho však Konrád Henlein přichází sám s požadavkem, abychom se my - Čechové - vzdali pojetí, že jsme hradbou proti „tak zvanému německému postupu na východ". Je to opravdu provokativní diktát, psychologicky vysvětlitelný jen tím, že naši němečtí krajané po úspěších Hitlerových začali myslit týmž způsobem, jak mysleli Němci po vítězstvích Bis-marckových. Jen tak lze pochopit, že vůdce sudetských Něm-i může žádat na nás, abychom se vzdali neútočné představy. : jsme slovanskou hradbou (patrně obrana je hříchem!).
ča
i í
kdežto on sám zůstane při víře v právo na výboje v slovan ských zemích.
Křiklavý rozpor, který tu je, snaží se nyní prof Pfitzner nrt stranit svým výkladem legendy o „Drang nach Osten" aT pravé způsob, jak to profesor historie na némecké univerzita v Praze činí, potvrzuje, že máme co činit jen s novou vinou změněné némecké psychologie. Pfitzner prohlašuje nčmeckv postup do východní Evropy za véc přirozenou. Dalo se tak všude, kde na sebe narazila vyšší a nižší kultura. Nčmci byli voláni od knížat z přelidněných zemí západní Evropy do řídce osídlených končin východních. Šířili na východ křesťanství a křesťanskou kulturu atd. To jsou pravdy, které se najdou v každé populární učebnici dějepisu, také ovšem v déjepisech slovanských. Pfitzner by mohl též ukázat na to, že také Slované „se drali na východ", že Rusové postupovali proti málo vzdělaným  národům  asijským, že obsadili celou severní a střední Asii. To všechno bylo, to vše je historickým faktem. Sofistika páně Pfitznerova však tají se v tom, že pokládá získávání území na úkor slabšího národa za jediný a věčný prostředek při řešení otázky výživy početně vzrostlého národa. Pfitzner se tu otevřeně hlásí k diletantské a staromódni dějinné filozofii, kterou operují ideologové hákového kříže. Ale dějepisec, který jen poněkud si osvojil poznání, jak národové řešili otázku přelidnění, ví, že stěhování do jiných končin, získávání nového životního prostoru, ať mečem, ať klidnou kolonizací, je pouze jedním ze způsobů, jak získávat živobytí. Kdyby však existoval pouze tento prostředek, nikdy by naše planeta nedosáhla takové populace, jakou máme dnes. Blíži-li se lidstvo počtem k dvěma miliardám hlav, to je především zásluhou dokonalejší organizace výroby a lidštějšího soužití národů. Dokonalejší technika výrobní a dokonalejší organizace společenská umožňuje život vzrůstajícímu počtu lidí. Teoreticky je také zištěno, že naše planeta stačí uživit mnohokrát větší počet obyvatelstva, než na svém povrchu nosí dnes. Dávno do starého železa byly dány poučky, jako by lidstvo nikdy nemohlo vyrobit tolik životních potřeb, aby všichni jeho pří

)ří-
55
I       ,, re naprosto bezpečné zjlštôno, „. jlusníd n.ohii rijjw^ „em0žno8tl výroby, nýbrž v nedosta
teíní |ejl '■"'•:,nIl':,1l'.'.., nCbyl v zajeti dobyvatelské psycholo. Kdyby prof.' uw „„jtřehnoul stredoveký způsob feSem gl« nacismu, muse 'yrtona v knize Můj boj. Nenajdete iam sociálni krteejM |e y ^^ kapitaiiStlcké řády brání roz. „loku ani žalob na k .    .....          obmezuje produkce nu
;:r;^'-lMv, a obuv,. Vůdce h;lk;nv,H>K11/,ploh,íisi||
to toho národ má právo na novou půdu, nestačí-h mu dosa. vadní Ale ani slovem se nezmiňuje o tom. že tento nedosta-tôk mu/o lni zaviněn zastaralou organizaci lidstva, zejména nm. že velkj kus chleba dril cast národa, zatímco na ostatní
so nedostává.
Chce-U prof, ľťit/ncr psát o „Drang nach Osten44, musí vy. ju od knihy Mein Kampfc Analyzovat názory vůdce hákového kí i/o na otázku sociálni a srovnávat je s tím, co o životním problému nemeckého národa povédéli jiní. Potom by se ovšem ukázalo,že to,co pro£ Pfitzner napsal ve čtvrteční Zeit, je jen agitační službičko vání politické strano, vzdálené odvahy opravdového vědce, ktorv vychází od toho, co je a co se hlásá. (Matne i po stránce čistě historicko prof. Pfitzner so dopouští přímo falsifikace,vykládá-li ..Drang nach Osten44 jako postup kulturnějšího živlu z přelidněných končin (\o území národů mono kulturních a řidčeji osedlých. íb byl pouze jeden způsob nemeckého postupu. Ale vyraz ..Drang nach ()sten44 stal se okřídleným a volmi přiléhavým termínem v době. kdy pruská ..Hakata" bezohledným způsobem rvala pudu Polákům, kteří so dostali do rámce pruského státu po násilném n >z11 haní polsko nšo. Bude prot. Piu/nor tvrdit, že brutální postup proti polskému živlu v ľoznaňsku. v Pomořanech a ve Slezsku byl len »Drang nach Osten14 v uvozovkách? Že to byl jen ..tak
«í postup proti Slovanům-, jak se vyjádřil Konrád Hen-leta v Karlových VSaurech?
56

Chce-U tedy univ. profesor vyvracet mýtus o Drang nach Osten", musí začít výkladem nacistické doktríny k .»/',- mT 8(.Obáváme se však,že se na takovou analýzu nedostává oro
fesoru pražsko univerzity                ■ odvahy. Jak by ,, Illoh.
odvážit kritizovat učení „vůdce"?
Národníosvobození 11, ví 193
Novoslavie, Slavíkovo sovčtofilství a agrární Večer
Na můj úvodník o nazvu našeho přebudovaného státu reagoval posměSně Večer v článku, jehož autor se skryl statečně za šifru - Mk. Jako bychom prý neměli nic důležitějšího než vymyslet nová jména. Čtenář mého článku vsak ví, že jsem rea goval na Zprávu nedělních novin, stylizovanou tak. jako by v rozhodujících kruzích se pomýšlelo na pokřtění přebudovaného státu naprosto nemožným jménem Nitroslavic. Středo-slavie nebo Západoslavie. Na tuto nelogičnost jsem ukázal. Svůj návrh „Nová Slavie'4 jsem doprovodil dodatkem, ze jsem si vědom nesnází se změnou názvu.
Ale o to patrné nešlo. Maskovanému pisateli šlo více 0 to, aby mne strčil do řady těch, kdo stáli za padlým režimem. Nazval mne „známým SOVětofilem" a ..věrným hradním mužem". Pokud se týče sovétofilství, musím konstatovat, že v celém agrárním tisku (opakuji, v celém!) není tolik vecných kritik sovětského Ruska, kolik jsem jich za dvacet let napsal já (nepokladám ovšem za kritiku lokálky o SSSR ve Večeru, založeno - mírné řečeno - na malé znalosti sovětských poměru). Není také mezi pravicovými včdci nikdo, proti němuž by byla vydána celá kniha jako sovčtofobu, jak se to stalo mně. Nenašel se také v celé agrární straně muž. který by v československém rozhlase vedl soustavně kritiku stinných stránek SSSR (vždy jsem uznával i svetle), jak jsem to po cely rok L933 dělal já.
57