ma se Zena k mu2i jako pRIroda kľ kultuře?
to danosti. V každém případě však hlavní snahou mého příspěvku bylo ukázal, proč ženy mohou být v nejrůznějších světonázorech a kulturách na každém stupni složitosti neustále chápány jako bytosti, které mají k přírodě blíže než muži. Ženská fyziologie, která se musí detti dobu zabývat „lidským živoiem". spojeni se strukturálně druhořadým rodinným kontextem, povinnost ujmout M základní funkce přetvořit děti z úrovně pouhých živočichů na kulturní bytosti, „psychika ženy", příslušně uzpůsobená k mateřským funkcím svou vlastni předchozí socializaci a směřující k většímu per-Bonalismu a méně zprostředkovaným způsobům utváření vztahů - všechny tylo faktory vedou k domněnce, Že žena je bezprostředněji a hlouběji zakořeněná v přírodě. Současně však její „začlenění'- do kultury a její nezbytná úplná participace na ní jsou kulturou uznávány a nelze je popřít. Proto ledy zaujímá inlermediární po/ii i mezi kulturou a přírodou.
Podle toho, jak je interpretována, má tato intermediárnost pro analýzu několik důsledků. V prvé řadě samozřejmě zodpovídá moji hlavní otázku, proč se na ženu všude pohlíží jako na podřadnější bylost; neboť i kdy/, není pokládána za přírodu jako takovou. Stále je chápána jako bytost, která transcenduje přírodu méně než muž. Intermediální zde jednoduše znamená „kompromisní status" v hierarchii přechodu z kultury k přírodě.
V druhé řadě může termín „inlermediární" znamenal „zprostředkující", tj. takový, který má určité slučující a převodně funkce mezi přírodou a kulturou, ledv sférami, klerč nejsou (kulturou) chápány jako dva póly jednoho kontinua, ale jako dva světy, V nichž probíhají zásadně odlišní'- procesy. Rodinná jednotka - a tudíž žena. která je téměř v/.d\ považována za její hlavni představitelku - je jedním ze stěžejních kulturních činitelů v procesu přechodu ze sféry přírody do sféry kultury, zejména v souvislosti se socializaci dělí. Trvalá životnost jakékoliv kultury závisí na rádně socializova-ných jedincích, kteří se na svět budou dívat očima své kultury a budou více ěi méně lnout k jejím morálním zásadám. K zajištění lakového výsledku [DUSÍ být funkce rodinné jednotky pod přísným dohledem: stabilita rodinné jednotky jako instituce musí být co možná nejméně zpochybňována. (Někten- aspekty ochrany integrity a stability rodinné skupiny spatřujeme V mocných tabu proti incestu, matkovraždě, otcovražde a bralrovra/ilč.") Pokud platí, že žena je univerzálně prvotním činitelem rané socializace.
' Zdá Mi ?'■ nikomu nekli pfflü u wdd mliwwide - problém, který l>y mel byt zkoumán.
1 1 0
Shluky IJ. Ortneh
a zeje považována za ztělesnění funkcí rodinné skupiny, budou se na ni vztahovat silnější omezení a zákazy, které tuto jednotku obklopují. Její (kulturně definované) intermediální postavení mezi přírodou a kulturou, její sprostredkovávaní (tj. plnění prevodných funkcí) mezi přírodou a kulturou, pravděpodobně vysvětlí nejen její nižší status, ale i silnější omezeni jejích aktivit. Ženě povolené sexuální aktivity jsou téměř v každé společnosti omezovány více než je tomu u muže, nabízí sejí výběr z mnohem menšího počtu rolí, v daleko menší míře je jí umožněn přímý přistup do řady sociálních institucí. Rovněž je téměř univerzálně socializována tak, aby narozdíl od muže byly její postoje všeobecně konzervativnější, jejich poéei omezenější a omezeni- sociální kontexty jejího života V dospělosti tuto situaci posiluji. Sociálně podmíněný konzerva ti vismus a tradiacionalismus v myšlení ženy je dalším - snad nejhorším a zajisti'- nejzákeřnějším - způsobem sociálního omezení a nepochybně souvisí s tradiční funkcí společnosti produkovat dobiv socializované členy skupiny.
V poslední řadě může být důsledkem intermediální pozice ženy větší symbolická dvojznačnost (viz také Rosaldo, Zrna. kultura (i společnost). Jestliže znovu posuneme svoji představu vztahu mezi kulturou a přírodou, můžeme si v tomto případě představit mýtinku uprostřed lesa širšího systému přírody. Z tohoto hlediska je to, co se nachází mezi kulturou a přírodou, neustále na okraji mýtiny představující kulturu; a i když se tudíž může zdát, že sféra intermediálního stojí nad. pod (a vedle) oblasti kultury, je
jednoduše mimo ni a okolo ní, Konečně můžeme laké pochopil, jak určitý
systém kulturního myšlení často dokáže ženě přiřknout zcela polarizované a zdánlivě protikladné významy, neboť, jak se říká, protiklady se přitahují. Skutečnost, že žena často představuje život i smrt, lze uvést jako nejjednodušší příklad.
Abychom získali jiný pohled na tutéž otázku, připomeňme, že psychický modus přičítám ženám Stoji na počátku i na konci škály způsobů, jimiž si člověk utváří vztahy. U tohoto modu se projevuje sklon utvářet bezprostředněji vztahy s lidmi jako jednotlivci, a nikoliv jako představiteli ié neho oné sociální kategorie; lze jej chápal jako způsob, který buď tyto sociální kategorie „ignoruje" (a tmlí/ podvrací) neboje „transcenduje" (a dosahuje tak vyššího stupně jejich syntézy) \ závislosti na kulturou podmíněně perspektivě každého daného záměru. Proto můžeme snadněji vysvětlit podvratné femininní symboly (čarodějnice, uhrančivý pohled, menstruační poskvrnění, lustrující matky) a ženské symboly transcendence (matky bo-
1  I 1