M v 51   ZENA K Ml ZI JAKÚ PftíRODA KE KULTUftE!
mentory Structures of Kinship. 1969a). Lóvi-Slrauss nejenže tvrdí, že takový protiklad existuje v každém společenském systému, ale také říká, že má význam protikladu OMŠÍ přírodou a kulturou. Univerzální zákaz iucestu7 a s ním související zákon exogamic (sňatku mimo skupinu) zaručuje definitivní vyloučení „rizika, ž<; se z biologické rodiny stane uzavřený systém; biologická skupina již nemůže stál stranou a příbuzenský svazek s jinou rodinou zajišťuje převahu sociálního nad biologickým a kulturního nad přírodním" (str. 170). A přestože ne každá kultura artikuluje radikální protiklad mezi rodinným a veřejným, lze jim stěží popřít, že rodinné je vždy podřízeno veřejnému; rodinné jednotky jsou vzájemně spojeny ustanovenými pravidly, která jsou logicky na vyšší úrovni než jednotky samy; tak se vynořuje struktura - společnost - která je logicky na vyšší úrovni než rodinné jednotky, z nichž je utvářena.
A jelikož jsou ženy s rodinným kontextem spojovány a jsou na něj skutečně více nebo méně vázány, jsou s touto organizaci nižšího sociálnč-kul-luriiíbo řádu ztotožňovány. Jak se projevují důsledky této asociace ve způsobu nazírání na leny? Zaprvé: jestliže je kladen důraz na specificky biologickou  (reprodukční)   funkci   rodiny, jak  uvádí ve  své   formulaci  I.évi-Slrauss, pak je rodina (a tedy žena) jednoduše ztotožňována s přírodou jako takovou v protikladu ke kultuře. To je však zjevně příliš zjednodušené; výstižněji lze problém formuloval takto: ve srovnání se vztahy mezi rodinami, které představují integrující, univerzalistický druh zájmů vyššího řádu, představuje rodina (a tudíž Zena) partikulární zájmy na nižší úrovni, které vedou k  rozdrohování společnosti. Jelikož muži postrádají „přirozenou" bázi pro rodinnou orientaci (kojeni, zobecněné na péči o děti), jejich sféra aktivity je definována na úrovni vztahů mezi rodinami. A proto jsou muži, v duchu uvažováni daného kulturou, „přirozenými" vlastníky náboženství, rituálu, politiky a jiných oblastí kulturního myšlení a dění, v nichž pak dochází k duchovní a sociální syntéze univerzalistických výroků. V důsledku toho jsou muži ztotožňováni s kulturou nejenom ve smyslu veškerých lidských výtvorů jako protikladu přírody, ale i s kulturou chápanou v zastaralém smyslu jako jemnější a důležitější aspekt lidského myšlení - umění, náboženství, právo apod.
' Na základě materiálu z Oceánie ;>c David M. Schneider (ústní sděleni) kloní k názoru, že tabu incestu není univerzální. Hcknřnie tedy, že tabu incestu je téměř uiiim i/.ílní.
1 0 4
SHERRY l>.  Olu M.lt
Zde je logika kulturou zformovaného uvažování, které zařazuje ženu do nižšího řádu kultury než muže, opět jasná a na první pohled dost přesvědčivá. Současně ale není možné odsunout ženu zcela do oblasti přírody, protože některé aspekty jejího postavení, dokonce i v kontextu rodiny, nesporně demonstrují její účast na kulturním procesu. Není samozřejmě třeba podotýkal, /c 1 výjimkou kojení novorozenců (a umělá výživa odstraní dokonce i toto pouto) neexistuje důvod, proč by - v protikladu k otci nebo někomu jinému - měla být s péčí o dítě ztotožňována pouze matka. Nicméně i za předpokladu, že se jiné, praktické a emocionální důvody spiknou proti ženě, aby ji zadržely v léto sféře, je možné prokázat, že se svými aktivitami v rodinném kontextu může logicky začlenit do kategorie kultury.
V prvé řadě je nutno zdůraznit, že žena děti nejen krmí, ale jako opatrovnic«' po nich uklízí: je vlastně i první osobou, která zprostředkovává jejich ranou socializaci. To ona přetváří novorozence z pouhých biologických organismů na kulturní lidské bytosti tím, že je učí, jak se chovat a jak správně jednal, aby SC stali plnoprávnými Členy kultury. Vycházíme-li z těchto socializačních funkcí, žena jasně reprezentuje kulturu. Avšak téměř v každé společnosti existuje okamžik, kdy je socializace chlapců pře-dána do rukou mužů. V jistém smyslu nejsou chlapci ještě považováni za „skutečně" socializované jedince; jejich vstup do sféry plně lidského (sociálního, kulturního) statusu mohou zprostředkovat jen muži. Stále to vidíme i v našich školách, kde dochází k postupné inverzi v poměru učitelů a učitelek podle stupňů: ve školkách jsou většinou učitelky; VČtáina univerzitních učitelů jsou muži."
Nebo se podívejme například na vaření. Y převážné většině společností je vaření ženská práce. Pramení to bezpochyby z praktických důvodů -jelikož žena musí zůstat doma s dítětem, hodí se, aby vykonávala práce související s domácností. Jc-Ii však pravda, jak tvrdil (1969b) l.évi-Slrauss, že transformace syrového na vařené může v mnoha myšlenkových systémech představovat přechod od přírody ke kultuře, pak se zde opětovně setkáváme b tím, ič /cn.i jč spojována s procesem zkullurňování, díky Čemuž ji lze snadno začlenit do kategorie kultury, triumfující nad přírodou. Není však bez zajímavosti skutečnost, že pěslujc-li některá kultura (např. Francie nebo Čina) tradici haute cuisine - Ij. tradici „opravdového" vaření v protikla-
"ľaniatuji si, že prvního uěitclc-mužc j-cui měla v 5. třídě a že jsem tím byla nadšená - bylo to jaksi dospělejší.
1 0 5