Nechanské národy a národnosti ČLR Chuejové JOSEF KOLMAS Na rozlehlém území východní Asie, kde se dnes nachází Čínská lidová republika, se již od řepa metl vytvářelo úzké sociálně historické a kulturní společenství lidu nejrůznějších plemen a ros. Toto společenství, vznikající převážné násilným chanským podmaňováním a sjednocováním malých, vzájemně Izolovaných nechanských etnických skupin, prošlo za více než 3000 let složitým historickým vývojem vedoucím ve svých konečných důsledcích k tomu, že z Cíny se stal typický mnohonárodnostní stát, že její obyvatelstvo dnes představuje velmi pestrou mozaiku pokud jde o jeho počet a etnické složení, stupeň sociálně ekonomického a kulturního rozvoje, zaměstnání, oblast rozšířeni, politicko-spróvní status, způsob začlenění do administrativní struktury zeme a četné jazykové, náboženská, zvykové a jiné zvláštností, Vypořádat se s tak složitou národnostní situací nebylo pro čínský stát nikdy snadné o pokud v tom směru byly učiněny nějaké kroky (zejména za Kuomlntangu), byly vesměs neúspěšné. Komunistická strana Cíny vycházející v počátečním období z marxislicko-leninského učeni o národnostní otázce se zhruba do roku 1949 zosazovola za poskytnutí práva na sebeurčení všem národ nostam Cíny bez ohledu na stupeň jejich sociálně ekonomického o kulturního rozvoje, popřípadě Jejich počet, o za federatívni uspořádáni státu. Po vzniku CLR vsak zvítězila koncepce Cíny jako jednotného »tátu s národnostními oblostmi tvořícími neoddělitelnou jeho část na bázi pouhé »územní národnostní autonomie". V letech vypjatého velkochansk^ho šovlnismu zo tzv. kulturní revoluce o po ní se však vyskytly pokusy o likvidaci této národnostní autonomie a nechanské obyvatelstva bylo vystaveno silnému sinizačnimu tlaku, To se projevovalo jednak rozpouštěním volených orgánů lidové moci v národnostních autonomních Jednotkách (okres, kraj. oblast) a jejich nahrazením tzv. revolučními výbory, zřizovanými armádním velením a vedenými většinou Číňany, jež se staly nástrojem vojenskobyrokratické diktatury Chánů vůči nechanskému obyvatelstvu, jednak masovým přísunem chanského obyvatelstva z vnitrozemí do oblasti obývaných menšinovými národnostmi. Politika soudobého vedení CLR vůči nechanskému obyvatelstvu spočívá i nadále v ton . zbavuje jeho elementárních politických oráv, omezuje jeho samosprávu, potlačuje jeho osobitou kulturu a jazyky a vystavuje je překotné a nezřídka i násilné asimilaci. Je zřejmé a každodenní praxe lo potvrzuje, že toto situace, která se v důsledku protileninské, an'.isocialistlcké velmocenské politiky čínského vedení v národnostní otázce v ČLR vytvořila, nemá nic společného se skuíecn/mi zájmy lidu Cíny a přispívá pouze k udržování celkové lability v oblastech s nechanským obyvatelstvem. Základní údaje o jednotlivých nechanských národech a národnostech CLR, které budeme no stránkách nelicho časopisu postupné otiskovat, mají umožnit, oby si čtenář utvořil obraz o rozsohu a složitostech národnostní situace v CLR i o problémech spojených s jejím řešením. Chuejové Mezi 53 oficiálně uznávanými nechanskými národy a národnostmi CLR, jež dohromady představuji zhruba á procent všeho obyvatelstva Cíny, což při celkovém dnešním počtu čínského obyvatelstva (344 miliónů v roce 1975) činí přibližně padesát miliónů, zaujímá národ Chuej (léí Chuej-chliej, Chuej-cu, Chuej-žen) se svými 3,9 mil. obyvatel (v roce 1965) druhé místo hned zo nejpo-ĚetnijSfm nechanským národem Cuangů (7,7 mil.). Je to národ vyznačující so doslova všudypŕitom' ností po celém území Cíny. Kromě vlastni Chuej-ské autonomní oblasti Ning-sio. kde žije ne 700 tisíc Chuejú (přibližně jedna třetina všeho obyvatelstva dané oblasti), je nacházíme zejména v provinciích Kan-su (1,1 mil.), Che-nan (387,5 tis.). Che-pej £305.7 tis), Cching-chaj (257.9 tis.), Son tung (246,5 tis.), Jun-nan (217 tis.). An chuoj (133,6 tis.), dále v Ujgurskě autonomní oblasti Sln-ťlang (134,2 tis.), ve městech Pekingu (78,8 tis,), Tiencinu (74,6 tis.), Songhaji (29,6 6», i všechny tyto údaje podle prvního sčítáni lidu v roce 1953) oj, O původu Chuejú včetně Jejich názvu koluji nejfantastičtější teorie a nezřídka je možno dokonce zaslechnout I názor, re národem vlastně ani nejsou, že jsou nanejvýš jen jokowsi »vérúz-nou islámskou obci apod. Kdo to tedy jsou Chuejové, odkud se v Číně vzali, jokým historickým vý- tam-mu V. X, - S \CMI «1 _ < 5 7, S ÍCMJU Vs-! '■' (HU-MU í fejtl ■ A Ujgurskú autonómni oblou Sín?.ÍQng B AO Vnilrni Mongolsko C Chuejska AO Nlng-sio D AO Tibet E Cuangská AO Kuang-si vojem prošli, co je odlisuje od ostatních národů a národnosti Cíny, jaké je jejich současné po staveni v CLR? Na mnoha místech Cíny, ve velkých prímorských městech 1 hluboko ve vnitrozemí, se ná vštévnik setkává s lidmi dosti nezvyklých — na Čínské poměry — příjmení: Na. Su, La, Ting, Chu, Cha, Sa, Saj. I. Ma, Mu. Mo. U, Paj. Chaj, Koj aj., kteří, ač mluví plynně čínsky o í jinak se ni jak nápadně ad ostatních Číňanů neodlišují, o sobě tvrdí, že nejsou Chánové (tj. Cíňoné), nýbrž „Cbuej-cu" neboli Chuejové. Brzy také poznáte, že v převládající čínské populaci tvoři vskutku svérázný ostrůvek - ve městech žijí zpio-vidla v samostatných čtvrtích, mají své zvláštni restaurant/ a jídelny, svá specifická jídla, své zvyky a náboženské obřady a především svou čistotou Se skvicí modlitebnu — větší či menši mešitu (čehing čen-s1). Chuejové jsou totiž pravovernými muslimy, pravda, ne jedinými v Cíne (k islámu se hlá:.i také Ujguii, Kazaši, Klrgizové. Uzbeci, Tataři, Salaíi, Tungsiangové, Paaanové, Tádžici ad.), zato však natolik typickými, že o islámu v Čině se nékdy dokonce mluví (nesprávně) jako o chuej-fiao neboli „učeni Chuejú". Původ slova Chuej, popřípadě Chuejchuej, jako označení národa je nejasný. Je to název nepochybné velmi starý', doložený v Číně uz v dobách Pěti dynastii (907-960), kdy však sloužil k označení tchangských Ujgurú (Chuej-che nebo Chuej-chu), Teprve od doby Jüan (1279-1367) se ho používalo jako výlučného nčizvu pro příslušníky nejrůznějších slíedoasijských národu, Peršo-ny a Araby, usazené v Čině. V pozdějších dobách se jim navíc označovalo všechno muslimské obyvatelstvo čínské říše. Za Mandiuů (1644-1911) a později za Čínské republiky byl hojně rozšířen také název Chan-chuej (.čínští mohamedáni"), používaný bez rozlišeni jak pro počínšténé muslimy, tak pro Číňany, kteří přijali islám. Slovo chuej (dosl. vracet se. obracet se, otáčet se) se někdy vykládá jako ekvivalent slova islám značícího „obrácení ss k bohu" (ve smyslu odevzdáni či svěření se do vůle boží), nobo se v n§m vidi překroucené arabské já achi (můj bratře!), jehož muslimové nápadně často používali, až si z toho Číňané vytvořili pro né přezdívku. Lidová etymologie si toto slovo někdy vykládá jako .,otá-čt«ní se při modlitbě k Mekce", jindy zase podle chuejského zvyku klást nebožtíka do hrobu s tváři obrácenou k západu. Konečně se nabí/i i vysvětleni, že v případě slova Chuej-chuej nejde o nic jiného nez o Čínské onomatopoické pojmenováni tuch, kdo mluvili nesrozumitelnou (pro Číňany) rí?či - obdobné asi jako když Uaíi Řekové označovali neřeckc národy slovem barbar. Chuejové nemaji svůj vlastni jazyk a mluví dialekty okolního čínského obyvatelstva, s nímž mají \hu ÖM.J- WO/3 (*cWL ir) Nechanské národy a národnosti ČLR Chuejové JOSEF KOLMAÄ Na rozlehlém území východní Asio, kde se dnes nachází Čínská lidová republiko, je Ji ž od nepa mě» vytvářelo úzké sociálně historické a kulturní společenství lidu nejrůznějších plemen a ros. Toto společenství, vznikající prevažné násilným chanským podmaňováním a sjednocováním malých, vzájemně Izolovaných nechanských etnických skupin, prošlo za více než 2000 let složitým historickým vývojem vedoucím ve svých konečných důsledcích k tomu. ie z Cíny se stal typický mnohonárodnostní stát, že její obyvatelstvo dnes představuje velmi pestrou mozaiku pokud jde o jeho počet a etnické složení, stupeň sociálně ekonomického a kulturního rozvoje, zaměstnání, oblast rozšířeni, politicko-správní status, způsob začleněni do administrativní struktury zeme a četné jazykové, náboženská, zvykové a jiné zvláštnosti. Vypořádat se s tak složitou národnostní situací nebylo pro čínský stát nikdy snadné a pokud v tom srnéru byly učiněny nějaké kroky (zejména za Kuomlntangu), byly vesměs neúspěšné. Komunistická strana Činy vycházející v počátečním období z marxislicko-leninského učení o národnostní otázce se zhruba do roku 1949 zasazovala za poskytnutí práva na sebeurčeni všem národ nostarn Číny bez ohledu na stupeň jejich sociálně ekonomického a kulturního rozvoje, popřípadě jejich počet, a za Federatívni uspořádáni státu. Po vzniku CLR vsak zvítězila koncepce Činy jako jednotného státu s národnostními oblastmi tvořícími neoddělitelnou jeho část na bázi pouhé „územ ni národnostní autonomie". V letech vypjatého velkochansk