CuW \mt^^)/^ Nechanské národy a národnosti ČLR — VII. Ujguři a další národy a národnosti čínského severozápadu1) JOSEF KOLMAS Cinský severozápad tvoři provincie Kan-su o Cching-chaj a Ujgurská autonomní oblast 5in--řiong, v minulosti někdy nazývaná také Východním pnebo Čínským Turkostánem, Zabírá roz-sóhlě území o rozloze 2.85 mil. km:, což odpovídá toner jedné třetině celkové plochy Cíny (9.59 mil. km''). Z einollngvistického hledisko představuje tato oblast velmi pestrou mozoíku nechanských národu a národnosti paiiicích z převážné části k turkické čeledi altajských národu a jazyku o v menši míře také k čeledi jazyků □ národů mongolských, tibetských a dokonce in-doeviopských. Své zastoupeni tu samozřejmě mají také Chánové a Chuojové. af starousedlí či nově přistěhovali. V tomto prostoru má také svůj hlavni domov zbývajících osm nechanských etnik, o kterých nebylo v nosem seriálu dosud pojednáno. Jsou to Ujguři, Kazaši, Kirgizové. Salaři. Jukuové. Uzbeci a Tataři z turkické čeledi a indocvropšti Tddžikové. Turkické národy a národnosti Celkový počat všeho tureckými jazyky mluvícího obyvatelstva CLR je podle statistiky z roku 1978 udáván číslem 6,357 mil. osob, z čehož na nejpočetnější Ujgury připadá rovných 5.4 mil. a na zbývajících šest etnik dohromody 957 tisíc. Turkické národy a národnosti CLR se vyznačuji některými společnými rysy: všechny žiji toliko na čínském severozápadě a jediné své příbuzné v zahraničí moji v SSSR o MoLR; všechny jsou spjaty společným etnickým původem, Jednotou materiální a duchovni kultury a životního stylu; všechny - až no Jükuy, kteří vyznávají buddhis-mus - se hlási k Islámu; všechny hovoří navzájem si blízkými turkickými jazyky, dělenými - pokud jde o Jejich zastoupeni v Čině - no skupinu jazyků východohunských, kom patři jukuština o lurgiíština, a na skupinu jazyků zápcdohun-ských. kam patří kazaština, salarština, tatarština. ujguršlino a uzbečtina. Z hlediska jejich začleněni do územně administrativní struktury CLR jim byl všem - až na Uzbely o Tolary - v růj ém stupni přiznán status národnost řfjn Pojednáním o Ujgu ItNh ílrnUlio le.o :h o dalllch národech a -.opadu sa uzavírá nás dílny »fial o nocManikych národech a náiodnoilci Jeho nředchozl enul vyíly lokto: I — Chueiové (Novř Otleni ISW). ŕ. 3), II - Tibetans a Jim pllbuiné náicdv o národnoill íínikího jlhtKÓpodu (1980, l. 6). Ill - SíSľ9 *ŕ°*.'.un81*.ké í;'od^, " na-odnoiti cdulého OWI. 4. I). IV - Mioové, Joové o aitotní nö'od, rodnoill Snskoho Jihu (1981. ť. 7). V - Mongolov« o lim prlbuino národy d národnoltl CIR (I9BZ. e. 2). VI — Mondíuoví. Korejci o dolil národ, o národnosti cimk.ho leverovýehodu (I98J. i. »). národ- icrfmi- CIR- jihu autonomie: pro Ujgury byla k I na samostatná Ujgurská auton -íiang (1.6 mil. km\ hlavni mř gizům se dostalo 1 a Kazachů) krajů (Jeden samostatný, jeden góly ä Tlbefany) a autonomní zřízeny pro Kazachy (3). Jükuy UJGUŘI. čínsky Wej-wu-er-cu, ctem 5,4 mil, osob na třeti nechanskými národy CLR Uo Cuangy a Chueje) Žiji výlučné ve vlastni autonomní oblosti Sin -ťiangu, kde představuji hlavní složku obyvatel. štva. Etnicky jsou dnešní Ujguři potomky vnitro asijských Turků, ko kterým se v dalším vývoji při. mísily elementy Hunů. Kušánů, Žauiuonú (Avarů) ad„ kočujících no širých prostorách Vysoké Asie, Allaje, Mongolski mni 1955 z,í2!!. oblast Sin. •sto Urumči), Kir- m 2 autonomních společný s Mon- okresy byly dále (1) a Salary (I). se řad i svým p0 ito mezi ostatními doložei rolkládo lem. Jejím hl ležící na řec udržovalo tes, také převzala ženslví země. Ujguři náporu Minusinsko. Ji na jih do oko irlcky Cíny, První hlsto nie Ujgurů vznikla v 8. století n. na území mezi Altajem a Bajko-vním městem byl Karabatgasun, Orchonu v dnešní MoLR. Ríše é přátelské styky s Činou, odkud manicheismus za oficiální nábo- V polovině 9. století podlehli tito Klrglzů z oblosti kolem dnešního :dna část se jich tehdy přemístilo Kan-su (tzv. Žlutí Ujguři), kde se je pohltili Tonguli. na. přenesla svá sídla , kde v roce 850 žalo-držel plná čtyři století ijgurské říše bylo v Turfa nské pro-- přijali Ujgu udrželi do 11. století, kdy Druhá, významnější skupini do východního Turkestánu. žili vlastní stát, který se Hlavním městem této „druhc Chočo (historický Kao čehang) láklině. Ve své nové dornovi (v čínských pramenech té doby nazývaní Chuej-chu) usedlý způsob života, přihlásili se k budd-hismu a vytvořili pozoruhodnou kulturu, jofc dosvědčují četné archeologické nálezy staveb a zejména nástěnných maleb. Základem hospodářské proSDerity o tím i vo-jensko-politické moci, jakož i vysoké kulturní úrovně státu Ujgurů bylo pěstování bavlny a výnosný obchod s ní. Svo hrála i okolnost, že zemi chodni cestě spojujíc V tomto obdob adn Pii Mt m : igoll, dem. dose léjším previa Nastoleni zprvu mongolské nad slavnou kapitolu voji se UJgurskc Caghotajského i tování lohu tu nepochybn ležela na hlavni ob-tehdy Východ se Zópo-opustill Ujguři také své písmo, jež nahradili praklič-igdským (později je od nich Jimž slouží prakticky dodnes), kitanské (12. stel.) o později ilády [13. stol.) ukončilo tuto ujgurských dějin. V dolšřm vystálo součásti středoasijského hanátu. Od poloviny 14 sio!e:í k nim začal pronikat islám, který pak natrvalo ovlivnil charakter ujgurské společnosti. S přijetím islámu se rozšířilo též arabské písmo, jimž píši Ujguři dodnes. V roce 1759 se Východního Turkestánu zmocnili Mandžuové (říše Cchlng). pioti jejichž panství se ujgurské obyvatelstvo nejednou bouřilo. V roce 1874 tu dokonce nespokojenci vedeni Ja'qúb-bekem založili vlastní stát Džeťšohr („Sedmiměstí"), udržující těsné styky s Osmanskou říší, carským Ruskem a Velkou Británii, Po Jo'qúb-bekové smrti v roce 1877 se však celý Východní Turkestán znovu stal kořistí Cíny. která si z něj v roce 1884 vytvořila provincii Sln-íiang (dosl. Nově hraniční území). Jinou slovnou kapitolu v novodobých déiinách Sin-flongu představuje lidový odpor Ujgurů. Kazachu a dalších národů o národností proti kuomlntangské reakci, dovršený vyhlášením svobodně a neíávlslé Východoturkestánské republiky no území tři severních krajů - lliského. Tar-bagatajského a Altojského (1944-1*46), jež si vytyčila ta cil likvidaci národnostního a koloniálního útisku Kuomintartgu v Sln-fiangu. Po vyhlášeni CLR v roce 1949 byl Sin-fiang včleněn do struktury nového státu, a sice nejprve jako provincie a od roku 1955 jako Ujgurská autonomní oblast Sin-fiang. Další vnitřní vývoj se pok Již pramálo lišil od vývoje v ostatní Číně; po provedení pozemkové a demokratické refor-my a kolektivizaci venkova počátkem 50. let následovalo zhoubné období .velkého skoku" a „lidových komun", jež vyústilo v úpadek a dez-organizoci hospodářství a společenského života oblasti. To bylo také jedním t důvodů - vedle diskriminačních opotřeni čínských úřadů vůči příslušníkům nechanských národů —. že od roku 1962 docházelo k masovému odchodu obyvatel Sin-fiangu do Sovětského svazu (přes 65 tisíc uprchlíků), Afghánistánu, Pákistánu aj. Tento trend pak pokračoval i v letech „kulturní revoluce", kdy bylo národům Sin-fiangu prožívat jedno z nejtemnějších období jejich historie. V současné době se mnoho hovoří o nutnosti napravit křivdy spáchané na Ujgurech a jiných nechanských národech a národnostech za poslední desetiletí a naplňovat pojem „národnostní územní autonomie" jeho pravým obsahem. Teprve další vývoj však ukáže, nakolik Jsou tyto snahy upřímné a co dobrého sinťiangskému lidu přinesou. Hlavním zamestnaním Ujgurů je zemědělství, doplňované domácími řemesly. Na uměle zavlažovaných polích pěstuji ponejvíce obiloviny, kukuřici, boby o z technických plodin zejména bavlnu o tabák. V širším měřítku provozuji též intenzívni zahradnictví a sadařství (zelenina a ovoce všeho druhu, v oázách Turfanu a Chámi proslulé melouny a dýně, v Turfanu navíc vinná réva otd.). Chov domácího zvířectva - koni. krav, koz. velbloudů a ovcí - představuje doplňkovou činnost, stejně joko chov bource morušového (v oblosti Chotonu), rybolov (v. poříčí Ta-rimu a no jezeře Lobnúr) čí honilbo na zajíce, bažonty, divoké husy a kachny, antilopy, lišky ad., provozovaná nezřídka s pomoci cvičených sokolů, jestřábů či orlů. Sin-fiang, zejména jeho severní polovina — Džúngarsko. je také posledním místem na nosí planetě, kde Ještě volně žiji vzácní koně Prževalskěho. Prvním a značné rozvinutým řemeslem Ujgurů, pracujícím také pro export, Je bavlnářská výroba - tkaniny, látky, koberce (zejména v oblasti Kašgaru). Následuje vinařství (v oblasti Chotonu). kožařstvi (Járkend), výrobo plstěného zboří (Chotan, Kuča) ad. Od vzniku CLR se zočal V Sin-(iongu rozvíjet též moderní průmysl a těžil norostné bohatství (naftová pole v Karamai), ínačně pokročilo výstavbu dopravních o komunikačních spojů (železnice z Lon-čou do Urumči, strategická „Korokoramská silnice" do Pákistánu a jiná, vedoucí do západního Tibetu, letecké línky do Urumči o Kušgaru od,), O vojonsko-stra-teglckém významu Sln-fiangu svedči mj. i to, že v pouštním a bažinatém terénu v okoli jezero Lobnůr má dnes Čina svou atomovou střelnici. Všechna materiální a duchovni kultura Ujgurů, architektuře jejích sídlišf a příbytků, jejich kroje i stravo, zvyky, obyčeje, svátky a vůbec veškerý folklór jsou hluboce poznamenány islámským náboženstvím a jeho předpisy. Stejně joko ostatní muslimové v Čině - Chuejové. Kazaši, Kirgizové, Paoanové, Salaři, Tataři, Tungsiango-vé o Uzbeci - hlási se i Ujguři k islámu sun-nitského vyznáni. Ojediněle však se udržují, zejména v lidových legendách, i zbytky předisiám-ského buddhismu. který v celé této oblastí byl kdysi velmi čilý. jak dosvědčuje ve svém dile Zápisky o buddhistických zemích starý čínský cestovatel Fa-sien. který tyto kraje koncem 4 století n. I. navštívil. Starobylá a bohotá kulturo a folklór Ujguiů čerpají ze zdrojů turkických. buddhistických. islámských i čínských. Nejstarší písemné památky sahají do poloviny 1. tisíciletí n. I., hojně je zastoupena buddhistická překladová literatura z pozdějšího období, ovšok nejvíce písemných památek pochází z doby muslimské, Stejně jako literatura je rozvinutá i ujgurská hudbo, divadlo, zpěv, tanec a akrobotika Zatímco dříve bylo vzděláni lidu v rukách muslimského duchovenstva a výuka při mešitách se omezovala na ná boženské spisy v arabském jazyce, je dnes v celé oblasti široce rozvětvená siř základních a středních škol o v Uiumči pracuje statni uni- KAZASI (čínsky Cha-so-kche-cu) představuji druhý nejpočetnější lurkický národ CLR (800 tisic osob v roce 1978). Žiji převážně v severozápadním Sln-fiangu, kde moji od roku 1954 svůj vlastní autonomní kroj l-ll (administrativní středisko l-ning, z cestopisné literatury známý joko Kuldža) a další dvo autonómni okresy, o kromě toho též v Cching-choji a Kan-su, kom byli v 30. letech kuomintonci násilně vysídleni. Etnicky se činiti Kazaši, vzdáleni příbuzní Ka zachů sovětských, odvozují od turkických Najmo-nů a Kerejtú, kočujících ve 13.-14. století mezi pohořím Torbagoiaje a Černým Irlyšem. Do svých dnešních sídel pronikli teprve před dvěma sty lety, po rozbití Džůngorskěho chanátu Mon-diuy v roce 1758. Jejich počet dále vzrostl kazašským! přistěhovalci ze sousedního Kazachstánu. Historicky sdíleli stejný osud s Ujgury a ostatními nechanskými národy Sin-(iangu. s nimiž spolu nejednou povstali jak proti mandžuskému (povstání z let 1864-78), tok proti kuo-mintangskému panství (protivládni nepokoje i let 1931-33 a zejména v souvislosti se zřízením nezávislé Východoturkestánské republiky v roce 1934). :■ " B * • S - N - r pi ;- f wmm e umu* © o ífštífi 15 ill! liffel II illl «Is Ji •.-; 2 oíu'; «m; i - - o .? E Rtll r"!i!řá o>(j a c a 3 :=. E 11 KÉf Sl<£ ■3 1 q; Ä?llii; ?#$ftfet! -íitó 3« O'i ■iilfe ľííll IfilPIí^ CM t"" 01 I iJiff^' Hli r tlttiliflWJJlfí ;ff»ii#r» t* -ÄWíff si .í 3 C I! OR S o g ' 3"5f ^ ^0>^.H.5|!|?|||||| f ;*tvitflr .n; c '_n CÍÍW'3 Q. O- f-s H4Ä*«-IiO řflL?**.f fífíi "a ^ ■—. >—3 m aptajií'i m tí1!»1 o.a. Ill ' "S S ,u. c- II t« illl; D u , lSa, *W liPliíllWiííí tíllfíí«är- IIP« a o :>_ oi a-o „jši;{ij ■to O l/l i .5 o ■O > - "D «Íl m nr*mv> tMUt o o '"D 3»-T3 siriililHílilífSfliiíi -* 3 O J Q .C ■DV1-C 01CT3 3 E J|.g Q Q. ."I , s ^; : to ■ » _. -■fr*_ c o *y •"'ill «'S::: - ť y-f-ä S- Jf - c Ol ä o a «-«f E-S 1 Ml» g o-- 4 jr o •to - Ä "•«-fftfSl *í*-**8ÍOllii ' o c ■ Qi e o» S-= o ~ 2 a ^l.ftl.f Š^IoIiflÄ ä«Sc&-5Í >. o " -Km ÍÍi»ÍS!«ÍÍ 2S=Ěí K*CKfl%fifl^|3| !íf if s »ao. •R o 2-S- mtwm o 2" U1 »Ô«!»!® í«1 líllfillllllri »f S o «If« .? o í*«m«£ a jŕ C D "o —"^ ; *□ a» 0-=-=- immm** "as3' m %», •S o fiaffi- m. ^»ííí?í:ís S °" M««liNf'IIÍM > O W C> «i? flíiffilPtiií! „■•Plíll íl! <*,2i *š Ü- E =u mi