Konkurz:



Descartes


D: <zaraduje se> Konečně zákazníci! Pánové, co vám mohu nabídnout?


RT: Pro mě vodku s platonikem - netřepat, nemíchat -, tady pro přítele nějakou specialitu.


D: Výborná volba, pane. Jako specialitu bych doporučil long drink Královna Kristýna, nebo Nejlepší
z možných koktejlů. Chcete-li něco opravdu silného, mám zde jeden pansofistický megacloumák.


A: <rozpačitě> Nemáte čaj? <pod zlobnými pohledy> Tak snad bych si dal tu Královnu Kristýnu.


RT: <práskne do stolu> Dej si raději megacloumák.


<Při prásknutí Descartes povyskočí>


D: Ano, jistě jedna vodka s platonikem, jeden megacloumák, a <pauza> pánové, prosím vás,
nevzbuzujte rozruch. Poslední dobou se zde <ošije se> nějak množí jistá havěť. Nedovedete si to
představit! Snaží se mě to přesvědčit, že existují nepředstavitelné věci!


---


D: <zlobně, ke konci nepříčetně> VY! To jste vy! Jak jste se sem dostali? A hlavně, jak jste se
dostali ven? Musím se dostat ven, sedím tady celý život, furt mě otravuje nějaký chlap v plášti,
který chce, abych šel ven, ale stačí jediná pochybnost a dveře mi zmizí před očima! Už to
nevydržím, Bože, zaruč mi nějaký svět, v němž jsou věci barevné a různě veliké, se kterými jde
hýbat a na sebe skládat!


Candide + Kunigunda


C: Kunigundo, <téměř s odporem> lásko, uvařila bys pánům čaj?


RT: Nerad bych přetěžoval, či přímo zneužíval vaši pohostinnost, ale bylo by možné něco silnějšího
pro mě?


K: <švitořivě, není jasné, zda ke Candidovi nebo Artiemu> Ale jistě, můj milý. Hned to bude.


C: Co vás přivádí k mé, už notně proleželé, smrtelné posteli?


A: Pane Candide, omluvte mou smělost, ale z vašeho životopisu jsme vyrozuměli, že jste se, byť
proti své vůli a jistě pod vlivem řízeného osudu, stal takříkajíc odborníkem na možné světy.


C: <rád by vybuchl, ale síly ho opustily, proto jen tiše vydechne> Ano.


A: Rád bych se--- <přijme hrníček s čajem> Děkuji mnohokrát za laskavost. Tak tedy rád bych se
optal, zda byste mi mohl poskytnout nějaký vhled do vašich zkušeností.


K: <podává Artiemu lahev koňaku> Zde pro vás, tajemný hoste. <Artie se usměje a přihne si. V
následující konverzaci mezi Arturem a Candidem Kunigunda laškovně pokukuje po Artiem, nonverbálně
flirtují.>


---


C: <rezignovaně> Mohu vám pouze sdělit, že nyní už na nejlepší z možných světů nevěřím, alespoň ne
tak, jak by si to představoval nebožtík Pangloss. Pokusil jsem se vybudovat si v tomto světě
alespoň jeho malý kousek, do něhož jsem vložil to nejlepší ze své osoby - práci, naději a lásku -,
ale jak jste mohli vidět sami, když jste přicházeli, zahrada zpustla. Přátelé pomřeli. Kunigunda
zahořkla a zošklivěla ještě více. Byl-li svět někdy nejlepším, pak pouze na úplném počátku, když
jej Bůh vytvořil. Ve chvíli, kdy začala vládnout entropie, šlo všechno do sraček. Jděte, a žeňte
jej k odpovědnosti.


Bůh


Podívejte se, já jsem jim říkal: Nejezte to ovoce, budou z toho jen maléry! Ale oni ne. Mě by ani
tak nevadilo, kdyby si jednou kousli, dvakrát, ale oni si z toho udělali marmeládu! A pak, když už
jsem jim dal celou Zemi, tak pořád brblali. Dej nám i tohle, dej nám tamto. Chtěli jste to, tak
jsem vám dal deset věcí, které nesmíte dělat. Kam to vedlo? Jen k tomu, že jste začali vyžadovat
nějakou odměnu a já, JÁ, musel udělat speciální místo, ze všech míst nejhorší, kam vás pošlou, když
něco zlého, což mimochodem kromě dělání marmelády z ovoce poznání skoro nic není, provedete.
Nakonec z toho vzešly jen války, hladomor, zločiny, vraždy, korupce, mučení a právníci. Tak jsem si
řekl: To né, na to se vám můžu. Zkusil jsem nějaký spektakulární odchod, zkusil jsem vás utopit.
Ale ani to vás neodradilo a furt mě otravujete svými prosbami. Hlavně v neděli, když chci mít klid!
To dokáže boha vytočit. <zarazí se a obrátí se na postavy> Co že jste to chtěli?