0.4 wB Bůh

Artie, Artur, Bůh, Artur#3, Sbor


Na scéně není nikdo, kromě sboru pod plátnem. Uprostřed scény je krabice, na níž je napsáno
„Nehybný hybatel“.

1. Příchod Boha

 Sbor: stojí zády k divákům, hlavy skloněné dolů. Při druhém "bůh" se otočí, při 5. zvedne hlavy,
                                    při "přichází" zvedne ruce.

<V rytmu tepu srdce, postupně zesiluje, jakoby do schodů.>

Bůh, bůh, bůh, bůh, bůh, bůh, bůh... přichází.


<Dveřmi vstoupí Bůh. Sbor ihned zmlkne. Dále zdůrazňuje některá Boží slova a promluvy (vyznačeno v
 textu tučně), je jakýmsi „emocionálním“ ventilem. Bůh si odloží plášť, upraví se, a opustí scénu
                                         druhou stranou.>


                                               Bůh:

[Pobrukuje si.]

2. Příchod A+A - počáteční rozpaky


<Přichází Artie s Arturem.>



                                              Artie:

Snad jsme se nedostali z fikce do fikce, neřku-li do antické komedie, to by byla tragédie.


                                              Artur:

Podívejte,  plášť...


                                              Artie:

Aha, Primum movens.


                                               Sbor:

Dobrý den mírné natočení k A+A, Bůh - důrazně je momentálně mimo dosah vaší prosby. Prosím vyčkejte
- gesto rukou, ruce zpět podél těla nebo to zkuste znovu, pauza, zpěvně za chvíli.


                                              Artie:

To zní nadějně.


3. Příchod a monolog Boha

                                               Bůh:

Háže si mincí. Hodí 2x, při chycení se zastaví a „hodnotí“ výsledek. Když se mu nelíbí, prostě jej
změní. Při třetím nadhozu se zastaví, po chvíli natočí hlavu k divákům, schová minci a jde k nim.

Podívejte se, já jsem jim říkal (s mírnou výčitkou – jejich vina): 2 kroky doprava, následující
větu s otcovskou trpělivostí, mírně, rukou zdůrazní naléhavost zákazu. Nejezte to ovoce, 3 kroky
doleva a teprve pak: budou z toho jen maléry! Nyní s ironickou výčitkou, ruce spojit za zády,
narovnat se, odchází šikmo od diváků, v intonaci hněv. Ale oni ne. Zastaví se, krátké zamyšlení,
pak se dobrácky vrací. Mně by ani tak nevadilo, kdyby si jednou kousli, dvakrát, - zastaví se,
otočí k divákům a jakoby nevěřícně a šokovaně (ruce v bok): ale oni si z toho udělali marmeládu!
Sbor ukáže vyčítavě na diváky.

Dva kroky směrem doprava, pak (poměrně monotónně a svižně): A pak, když už jsem jim dal celou Zemi,
tak pořád brblali. Dej nám i tohle, dej nám tamto. Chtěli jste to, tak jsem vám dal deset věcí (?),
které nesmíte dělat. Kam to vedlo? Zase dramatická pauza, s otázkou popojde dopředu k divákům.

Jen k tomu, že jste začali vyžadovat nějakou odměnu a já, JÁ sbor oddaně, procítěně, ruku na prsa ,
zamyšlení, aby ukázal, jak náročné bylo udělat takovou specialitu musel udělat speciální místo, ze
všech míst nejhorší, kam vás pošlou, když něco zlého provedete, následující větu pobaveně, vesele
což mimochodem kromě dělání marmelády poznání skoro nic není.

Mávne rukou. Nakonec z toho vzešly jen zlodějiny, korupce, hladomor, vraždy, mučení. A právníci.
Sbor pohrdavě.

S následující větou vytáhne opět minci. Tak jsem si řekl: Nyní velmi výrazně, „můžu“ zdůraznit i
pohybem hlavy dopředu k divákům: To né, na to se vám můžu. Při každé následující větě si zase hodí
mincí. Zkusil jsem nějaký spektakulární odchod, zkusil jsem vás utopit. Ale ani to vás neodradilo a
furt mě otravujete svými prosbami.

Celý se otočí k divákům, sedne si na stůl, mluví otráveně, unaveně. Hlavně v neděli, když chci mít
klid klidně, pomalu! To dokáže boha vytočit.

Otáčí se k A+A: Cože jste to chtěli?


 Artie: Je trochu zaražen boží nevstřícností, proto odpovídá jako politik. Postoupí směrem k němu,
                                      Artur se schová za ním.

Dobrý den, Bože. Putovali jsme dlouho, po strastiplné cestě, než jsme dosáhli tohoto posvátného
místa...


                                  Bůh: Tónem – „nekecej, k věci“:

Vím–vím–vím - stejné gesto jako bůh, stejně jako bůh. Formulujte svou žádost.


              Artie: Trochu překvapeně, jako by právě odhalil rozpor v božské osobě.

Tu nevíte?


               Bůh: Intonací musí vyjádřit – to je ale prosťáček, když si to myslí.

Synkupanno–vím – opět stejně, ale to byste to měli příliš jednoduché.

4. Žádost

                                              Artie:

  Přeslápně, opře se o hůlku, aby se cítil jistější. Artur vykoukne po jeho levé ruce a souhlasně
                                          pokývá hlavou.

  Tak tedy, přišli jsme se zeptat, který ze světů, jež jsi stvořil, je nejlepší z možných světů?


                                               Bůh:

Už zase.


                                  Artur: Vystoupí vedle Artieho.

Je to pro nás velmi důležité.


                                               Bůh:

Vím – tady nevím, ale nemohu vám na to dát jednoduchou odpověď.

                  Artur se zaraženě podívá na Artieho, na Boha, znovu na Artieho.

  Artie: Zaraženě udělá krůček dozadu, napřímí se. Intonace mezi překvapením a nespokojeností či
                                           konfrontací.

Co pauzička tím myslíte?

5. Vysvětlení možných světů z hlediska jejich Tvůrce


                                               Bůh:

Ty bys to už dávno měl vědět. Nyní vstane a jde doprava. Před počátkem všeho monumentálně, 1., 3. a
5. sborista ukáže „všechno“ jsem se do toho trochu zamotal. Víte (k divákům), jsem sice dokonalý –
sbor obdivně sepne ruce, ale možných světů je – podle interpretace, ke které já – nábožně se kloním
tuto vsuvku říká opět pobaveně, s mrknutím na diváky – nekonečně mnoho. A + A během repliky se
otočí za Bohem, Artur přejde na Artieho pravici.


                       Artie: 2 kroky směrem k B., zamyšleně, jde o teorii.

To znamená, pauze že pro každý dobrý svět lze nalézt nějaký lepší, je to tak?


                                      Bůh: přejde zase doleva

Bingo! A to je docela problém - „probléém“, pokývat hlavou, když se nad tím zamyslíte.

Máte to? Natočí se tak, aby ta otázka byla směřována divákům.


                                     Artur: Usilovně přemýšlí.

Ne.


                                               Bůh:

To jsem věděl, já jen šprýmoval. S předchozí větou pobavený smích, Artur zmateně a zahanbeně couvne
k Artiemu. Víte, já – nábožně preferuji bytí před nebytím – věcně, filosoficky, a to i pro vás, <k
publiku> moji miláčci. Během předchozí věty přejde mezi Artura a Artieho a vezme je kolem ramen.
Proto jsem se rozhodl, že něco stvořím. Teď je poplácá a odchází doprava. Ale, jak to pěkně řekl
nebožtík Leibniz v nějakém svém dopise, ke všemu potřebuji důvod – velmi důrazně + ukazováček.


                                              Artie:

Dopise?


Artur:

Dopise?

                           To Artieho naštve, proto od Artura poodejde.


                                               Bůh:

Mávne rukou. Nebo knížce, pro mě je to jedno jako druhé. Zkrátka - obrátka. Domníval se,
následující větu říká pomalu a důrazně, jako by to byla přednáška že pouze jistá vlastnost nějakého
světa je pro mě dostatečným důvodem – toto zopakuje s vyčítavým pohledem na sbor, který zmateně a
zahanbeně sklopí hlavy, abych jej stvořil, jinak nic. Nakonec z něj vylezlo, že jsem stvořil pouze
nejlepší – sbor chce napravit předchozí opomenutí, proto velmi hlasitě a jeden sborista se opozdí a
ostatní se na něj vyčítavě podívají z možných světů.


                                              Artur:

Takže už jsme v něm? Radostně. Ale to přece… Po chviličce, když si uvědomí, co všechno se už stalo.
– Přitom by se zase trochu vzdálí od Artieho, aby se připravil vpád Artura 3.

                                           [DEL:   :DEL]


                                               Bůh:

Nepřerušuj. Sbor poučovatelským, karatelským tónem, možná ukáže rukou na A. K Arturovi, tónem jako
že „neboj, hned to bude“. Následující věta ale k divákům.  To ale zavání kontradikcí, he – sbor
silně zdůrazní právě tohle „he“? S touto alternativou se obrací k Artiemu. Nekonečně mnoho světů,
tak který z nich je nejlepší? No? S touhle k Arturovi… Ale zase nechci nestvořit nic.  … a
s otázkou k divákům uprostřed. Jak z toho ven? Sbor pokrčí rameny, krajní přidají gesto vnější
rukou.


                                              Artie:

Stvoříte všechny.


Artur:

Všechny?

                            Artie naštvaně odchází co nejdále doprava.


Sbor:

Všechny!


                                               Bůh:

Přesně tak. S následující větou jde Bůh doprava. Dostatečným důvodem - důrazně pro mě bylo – bude
to zase takové veselé, pobavené přiznání a přiznám se, bylo to sobecké –, že něco pauza je lepší
než nic, a v tomto případě něco pauza je všechno.


                             Artur: zděšeně (natočí se doprava k Bohu)

Takže nejlepší z možných světů neexistuje?


                                               Bůh:

Nepřerušuj. Zase poučovatelským, karatelským tónem, možná ukáže rukou na A. Vyrazí směrem doleva.
Můžete to interpretovat tak, že pro každé individuum existuje jistá ideální distribuce vlastností,
s následující vsuvkou se zastaví a dokonce i může existovat svět, s tímto projde kolem Artura a jde
až na levý kraj scény v němž je tato distribuce ideální – holky, zbytek kluci pro všechna
individua, ale... prorocky ukáže na Artura.


  Artur: Musí vpadnout a Boha přerušit – je mu nemilá jakákoli pochybnost o existenci nejlepšího
                 světa. Neříká to ovšem konfrontačně jako výtku, nýbrž ustrašeně.

Jaké ale?


                                               Bůh:

...no, jak jsem říkal na počátku. K divákům. V intonaci předchozí věty bude výčitka – „aha, měl
jsem pravdu.“ K Arturovi. Frfňáte. Sbor vyčítavě, pohrdavě. Takže pauzička, přitom přejde k Artiemu
třeba už v tom světě jste, ale pořád se vám něco nelíbí – tuto větu asi parodicky. Jste totiž
sobci, otravujete si životy navzájem, a pak brečíte. Následující věta přináší úplně novou myšlenku,
která s předchozí nesouvisí. Jak to napojit? Vypustit!

6. Katastrofa - dramatický vrchol celé hry

                          <V tuto chvíli vpadá do prostoru další Artur.>


                                             Artur#3:

Zadrž, Arture!


                                              Artie:

Himmelhergottkrucifix – další!

Sbor se přitom strašně rozesměje.


   <Vrhne se na Artura, který drží Kladivo, povalí jej na zem. Artie se sám zmocní Kladiva, ale
                       zaútočí na Boha, Ve vřavě je odkopnut Primum movens.


                 Bůh: Hovoří k divákům, vůbec se nedívá, co se děje za jeho zády.

Arture, Arture, Arture – bůh s povzdechnutím, sbor káravě. Museli jste hýbat s nehybným hybatelem?
Dost tak zamotáte hlavu fyzikům v několika aristotelských světech. A vůbec, co vás to napadlo?


           Artur#3: Je na stole pod Arturem, v intonaci by měla zaznít i fyzická bolest.

Ale, vždyť já jsem jej chtěl zastavit!


Bůh:

Arture, prosím tě – sbor ironicky. Já jsem BŮH – nejprocítěnější ze všech slov sboru, já se o sebe
dovedu postarat. Následující doprovodí rozmáchlými gesty, zdůrazňujícími absolutnost jeho božských
vlastností. Všechno vím, všechno můžu už z definice. Tohle tajuplně, spiklenecky: Nahlédni do svého
srdce, a podívej se, že jsi ve skutečnosti doufal zaujmout MÉ místo.


                                          Artur: pustí A3

To není pravda!


                                               Bůh:

Ano, ano. (Nebo: Jo, jo.) Trochu vyčítavě. Ty, Arture – intonace sboru jde nahoru, jsi celý život
byl jen loutkou, vlečen událostmi, a to i teď. Artur ale <i. e. Artie> doufal v pravý opak. Byl jsi
návnada, sama navnaděná na vidinu světa, v němž jsi pánem nad svým životem. Najdi v sebe sama
důvěru, nenech se ovládat situací, pokus se situaci ovládnout (nýbrž sám situaci ovládni).


Artur: šokovaně, nepříčetně (Tohle zde bude jen v případě, že by k odhalení Artieho došlo už zde u
Boha. A to závisí na obsahu zatím nehotové následující scény.)

Rudolf? Artie? Artur?

Zatočí se mu hlavu (tj. pootočí se kolem své osy) a omdlí. Přitom jej zachytí sboristé a něco s ním
                            udělají (budou držet, položí...), uvidíme.


A ty, Arture <i. e. Artie>. Ty jsi ze všech nejtragičtější. Vždyť bys měl poznat, že já nejsem tak
docela pravý Bůh. Já jsem pouhá představa, šalba smyslů. Pravého Boha jen tak nepotkáš ve světě, ať
už je jakkoliv možný. Natož zabiješ.


 Artie: Artie byl doposud opřen vzadu o stěnu a úpěl (potichu) nad zraněnou nohou. Nyní se pokusí
                             přikulhat blíže k bohu, ale nejde mu to.

Ty, ty jedna, představo!


                                  Bůh: Tleskne a odejde doprava.

Je čas, abyste opustili moji kancelář, to víte, musím se postarat, aby vycházela čísla ve
fyzikálních experimentech. Takže, pokud mne omluvíte. Založí ruce za zády.


<Někdo ze Sboru otevře dveře. Zbylí členové jemně naznačují Arturům, že mají vypadnout. Vždy dva a
         dva sboristé na jednoho Artura – zvednou vnější ruku a napřáhnou ji proti němu.>


                     Artur#3: Snaží se dovolat Boha přes vytlačující jej sbor.

Počkej, Bože. Co mám nyní dělat?


          Artie: Nechce se mu, sbor do něj musí strkat, což Artiemu působí další bolest.

A já?


                                               Bůh:

To je na vás, určitě to zjistíte v další scéně – tohle zase s pobaveným mrknutí do diváků.
Následující větu pak s pobaveným božským smíchem. Hlavně nepolykejte kyanidové kapsle. A při tomhle
si opět hodí mincí. A povzbuďte Descartese, ať mi více důvěřuje.


          <Sbor vyhodí Artury dveřmi. Těsně před dveřmi do nich jakoby šťouchne prstem.>

7. Ukončení scény

                                               Bůh:

Tak, to bychom měli. Zavolejte Světlonoše, ať si přijde zahrát stupido o nějaké duše.