7. U autora Autor četl scénář. V průběhu rozhovoru Láska připravuje láskyplně čaj – v tuto chvíli drží konvici v ruce a poslouchá. Autor: „Artur jej následuje, ale už cítíme, že mezi nimi není něco v pořádku.“ – Co si o tom myslíš, Lásko? Láska: Mmmm, ty jsi můj miláček. Autor: K divákům, trochu zklamaně. Takže se ti to nelíbí. Láska: Rychle jej jde utěšovat. Konvici položí na autorův stůl, obejme jej zezadu, přitiskne se k němu. Ale líbí, zlatíčko, moc – zdůrazní, jen – zní to nehotově. Aby to diváci – zdůraznit pochopili. Autor: pohladí její ruku, opře si o ni hlavu Spíše se obávám, že se zaleknou těch předchozích nesmyslů. Láska: Nesmyslů? Pohladí jej po vlasech, druhá ruka je na rameni. Autor: Čtyřicet dva! Čtyřicet dva nesmyslů jsem tam našel. Láska: Tolik? Snaží se skrýt zděšené překvapení, přestane se jej dotýkat, stojí vedle něj. Autor: Právě, navíc jsou ty nesmysly na bázi té hry, takže lze říct, pauza že je to jeden velký nesmysl. Láska: Tomu nerozumím. Jde opět k čaji a bude vybírat z různých krabiček. Autor: Vstane a s papíry v ruce jde k divákům vlevo. Občas se natočí k Lásce. Třeba tady, Bůh naznačuje, že není schopen vytvořit nejlepší možný svět. [DEL: Pomineme-li, že je to v rozporu s jeho všemohoucností, tak :DEL] Jenže tady na začátku třeba řekl, že vytvořil nejhorší možné místo – se sebeironií. Rozpřáhne ruce, přímo křičí: No není to jasný protimluv? Dva tři kroky doprava: Vždyť jestli dokáže vytvořit něco nejhoršího, následující větu zdůraznit pomalou dikcí, dva tři kroky zpět doleva proč by nezvládl i něco nejlepšího, když je všemocný. Láska: Já v Boha nevěřím. Jednu krabičku vybere a vezme do rukou. Doufám, že dnes nepřijde. S obavou v hlase. Začne hledat konvici. Autor: Kdo? – Aha, ona. Neboj se! Přejde k divákům uprostřed, nebo až vpravo, když jeden problém vypadl. Ha, vidíš, a tady máme další věc. Vždyť to celé plave na vodě. Láska: Vyjadřuj se jasně, ať ti rozumím. Během následujícího argumentu uvidí konvici, jde pro ni, nalije vodu, zapne. [DEL: Autor: Jádro argumentu MRDL spočívá na tom, že považuje za ekvivalentní říct „Věřím, že existují způsoby, jak by se věci mohly mít“ a „Existuje mnoho entit odpovídajících popisu ‚způsoby, jak by se věci mohly mít.‘“ To je přeci založeno na víře v to, že by se věci mohly mít jinak. Co když jinak být nemohou? :DEL] [DEL: :DEL] [DEL: Láska: Jak to myslíš? Jako že je všechno dané osudem? Začne chystat hrníčky. :DEL] Autor: [DEL: Kdepak. :DEL] Chci [DEL: tím :DEL] říct, že se v tom naprosto špatně přistupuje k pojmu možný svět. Něco v papírech podtrhne. Nebo dramatičtěji: Chce něco napsat, jen tak v ruce mu to nejde, vzteky papír roztrhne, kousek zmuchlá a hodí do diváků. To není nějaké místo, které existuje[DEL: , dejme tomu, :DEL] za nějakými dveřmi, nebo horizontem. Láska: No, a co to tedy je? Z vybrané krabičky vezme jeden sáček a dá do hrníčku, druhý zase začne hledat. Vždyť se to jmenuje svět, tak by to měl být nějaký svět, to dá rozum. Autor: Přejde k divákům vpravo. Tam už možná je, tak jen přešlápne, zamyslí se… Svět, to je takové zavádějící slůvko. Zkus si ho nahradit třeba všeříkajícím spojením „maximálně konzistentní třída propozic“. Láska: Ironicky Hmm, hnedle to dává smysl. Během následující repliky vybere druhý čaj a dá do druhého hrníčku. [DEL: Autor: No prostě nepřistupuj k tomu jako ke světu, k něčemu, v čem můžeš pobíhat a žít svůj život, ale jako, třeba, k divadelní hře. Ne, ne, raději jako ke knize. Ta taky musí dávat smysl, aby byla dobrá. :DEL] [DEL: :DEL] [DEL: Láska: Já jsem ale třeba četla/viděla … a ta smysl nedávala. :DEL] [DEL: Je třeba doplnit, nic mě nenapadlo. :DEL] [DEL: :DEL] Autor: Mávne rukou – je to marné. Jde doleva, tj. vrací se zase ke svému stolku. [DEL: Dobrý příklad nekonzistentní slátaniny. Škodolibě se zasměje. Vidíš, jaký je v tom rozdíl? :DEL] Podstata tkví v tom, že to, co je napsáno v dobrém scénáři [DEL: knize :DEL] , by se mohlo za určitých okolností stát. A tohleto, co mám před sebou, tento scénář, to se za žádných okolností nikdy stát nemůže, to je – v tuto chvíli s odporem hodí papíry na stůl. prostě slátanina. Sedne si, demonstrativně založí ruce na prsou. Nechápu, jak si mohou myslet, že se to bude líbit. [DEL: L: :DEL] [DEL: Víš, jestli se spíš nebudou zlobit, že jim ten text dodáš tak pozdě. Zalije oba čaje. :DEL] [DEL: :DEL] [DEL: Aut: :DEL] [DEL: Trhne sebou, oprávněně se lekne. :DEL] [DEL: Myslíš? Že by mi nadávali? Nebo mě mučili? Či dokonce – já ještě nechci umřít! :DEL] L: [DEL: Neboj se, budu tě bránit vlastním tělem. Bojovně, rozhodně :DEL] . Věř mi – určitě to nakonec dopadne dobře. Přinese mu čaj. Aut: s vděkem Miláčku! Láska: Přinesu ti sušenky, chceš? Je třeba změnit sušenky, aby pak diváky nemátlo, že je zčistajasna přinese Kuni. Nechávám na Autorovi. Autor: Ano, prosím, jsi velmi laskavá. Jak bych bez tebe ten život jen zvládl? Autor pije čaj, čte si ve scénáři, škrtá, opravuje etc. Vrazí Artur (dveřmi). Artur: Dobrý...totiž překotně si sundává brýle, mohla by mu přitom zavazet Kočka, A-arture! Oslovení velmi nejistě. Autor: Přejete si? Naopak si překvapeně posune brýle. A mohl by vyskočit ze židle jako A. na začátku. Artur: Jistě, ze mě nemusíš mít strach. Vzpomíná, zdaleka není tak suverénní jako Artie. Autor: Prohlédne si jej zblízka. Panebože, vždyť vy vypadáte jako já... otočí se k divákům a znáte mé jméno! Artur: Kdepak, nejsem klon. Jsem tvůj protějšek. Autor: Z jiného...možného...světa? Autor musí dát najevo radost – začíná se potvrzovat jeho „slátanina“. Artur: Ano, ano! Radostně, že se podařilo vše vyjasnit. Autor: Jste opilý? Ale přece jen je skeptik, tak tomu nechce tak snadno věřit. Artur: Ne, ale mám Kočku. Autor: vydechne – teprve teď uvěří, Kočka je nezvratný důkaz. Klíč ke světům. Artur: pokývá hlavou Za dveřmi. Autor: A nemohl byste mi ji…? – Téměř se vrhne na Artura, ale zarazí se, ví přece, jak vzácné zboží Kočka je. Proto se snaží Artura přesvědčovat. Abyste mi rozuměl, kdysi jsem udělal velkou chybu a oženil se s – zkrátka velkou chybu. Láska: Chceš k tomu mléko? Artur: Láska. Dívá se dojatě za hlasem Lásky, téměř nevědomky sundává Kočku a podává ji přes ruku Autorovi, aniž se na něj podívá. Autor radostně vstane a vyběhne dveřmi. Artur: Sedne si, chystá se na příchod Lásky, představuje si, jak ji obejme – Lásko! Po chvíli vezme papír ze stolu. Život přeci není na papíře. – Takhle to Leibniz nemyslel. – Jak zemře Artur? – Plantinga je vůl. – Hele, tohle vypadá jako poznámky k nějaké hře! Otevřou se dveře, přichází Kunigunda se sušenkami. Kunigunda: První balíček byl plesnivej, ale tenhle je čerstvý. Jestliže budou opraveny „sušenky“ při odchodu Lásky, což je asi třeba, musí se upravit i tato formulace, aby bylo jasné, o balíčky čeho se jedná. Z posledních řad by sušenky nebyly rozeznatelné. Artur: Cože? Opět vstane jako na začátku. Kunigunda: Vždyť s ušima nic nemáš. Artur: No dovolte? Co tady chcete? Jak jste se sem dostala? Kunigunda: Dveřmi, ty starý blázne. To už ani nepoznáš svou manželku? Artur: Manželku? Zděšeně si sedne, hledí do prázdna. Artur jí sušenky, aby nemusil mluvit, Kunigunda se mu snaží posadit na klín. Petr K. bez kostýmu (?) cinkne na triangl, a díky tomu se Artur začne dusit sušenkou, až se úplně udusí. Pomůže mu i Kunigunda, která se jej snaží drsným způsobem zachránit – facky, třepe s ním… Kunigunda: Pomoc, policie! On nedýchá vzduch tohoto světa! Nešťasně chodí kolem něj, může mu zvednout ruku… Policie1: Vstupují. Jménem policie, přichází zákon. Drsně, velitelsky. Upraví si čepici a založí ruce za zády. Policie2: Počkat, počkat. Najednou se zastaví, podezíravě se podívá na diváky, zvedne ruku. Policie1: Ha, zdá se nám to? K P2. Policie2: Nebo se to už stalo? Popojde více do středu a mluví k divákům. Láska: nakoukne ze dveří a zklamaně: Ach ne, přišla! Podívá se pozorněji a zděšeně: Ach ne, Arture! V slzách odběhne. Policie1: Už zase? Uvidí mrtvého Artura. Policie2: Je tohle Nepravděpodobná 1729? Obezřetně ustupuje dozadu, kryje si záda před Kunigundou. Nemá daleko k tomu, aby tasil – stačí sebemenší ohrožení. [DEL: (Láska: Miláčku, proč si mě jen opustil?) :DEL] Kunigunda: Nikoliv, pánové, ale uvařím vám čaj, naleju koňak... Policie1: Tak to tedy ne, na to se vám můžem! Zahrozí pěstí. Policie2: Přesně tak, rozejděte se, tohle si nemusíme nechat líbit. Znovu jde k divákům, dojde až ke kolegovi. Policie1: Rozejděte se! Tady už nebude nic k vidění. A bude-li technik co k čemu, právě v tomto okamžiku zhasne světla. Konec.