Slovesa
Slovesa jsou slova, která označují proces, tj. děj (nncáTb, pa6ÓTaTb), stav (ciifléxb, BHcéTb, Haxo^HTbCfl) nebo změnu stavu (cóxhvti., KpacHéTb), a jsou charakterizována kategoriemi osoby, čísla, času, způsobu, vidu a slovesného rodu. Ve větě mají, jak vyplývá z jejich významu, převážně funkci prísudku.
Podle schopnosti tvořit tvary jednotlivých osob rozlišujeme slovesa:
1. OSObní  (iHTáTh, CTpÓHTb, BepHýTbCH);
2.  neosobní -— mají vedle infinitivu (neurčitku) pouze tvar 3. osoby jednotného čísla (cueTáeT, MopÓ3HT, eró touthht).
Podle slovesné vazby dělíme slovesa na:
1.  přechodná — mají předmět v bezpředložkovém 4. pádě (niicáTb uhcbmó, nocTpÓHTb jkdm);
2.  nepřechodná — bez předmětu nebo s předmětem v jiném než 4. pádě (3aHHMáTbCH jiHTepaTýpoH, BepHýTLca b nraójiy, CHftéTb flÓMa).
Slovesné tvary dělíme na:
1.  určité — označují osobu, čas a způsob a ve větě jsou vždy přísudkem;
2.  neurčité —  nevyjadřují osobu,  čas a  způsob  (infinitiv,   příčestí, přechodník).
Rozlišujeme dva slovesné kmeny, od nichž se tvoří pomocí koncovek nebo přípon a koncovek různé slovesné tvary.
1. Kmen přítomný dostaneme, jestliže od 3. osoby množného čísla odtrhneme koncovku:
OHH nómyT (nám-yi),          kmen nam-;
oná pa6ÓTaK>T (pafíÓTa-ioT) kmen paöoxa-; oná KpniáT (Kpni-áT),        kmen KpHi-; ohií CTpÓHT (cTpó-HT),          kmen CTpO-.
Někdy má kmen přítomný dvě varianty,  např.  BCTa-//BCTauá-. Srovnej: BCTaró, BCTaěT, BCTaróin,HŮ//BCTaBáH!, BCTaßafl.
70
2. Kmen infinitivní dostaneme odtržením přípony infinitivu  -Tb, -tií;
MHTá-Tb,    kmen Miťrá-; CTpón-Tb, kmen cTpón-; . nec-Tií,     kmen Hec-.
U sloves na -*n> hovoříme o kmeni minulém, který je shodný s tvarem minulého času v mužském rodě jednotného čísla:
MOHb (oh Mor),       kmen Mor-; ne^b (oh neu;),       kmen neu-;
Stejně dostaneme kmen minulý u sloves typu:
yMepéTb (oh ýwep),        knien yiaep-; OTnepéTb (on ÓTnep),      kmen OTnep-; HCié3HyTb (oh HC1Ó3),    kmen HCMe3~.
TVORENÍ SLOVESNÝCH TVAEÜ
Kmen přítomný	přítomný čas, rozkazovací způsob, příčestí přítomné (činné i trpné), přechodník přítomný
Kmen infinitivní	infinitiv, minulý čas, podmiňovací způsob, příčestí minulé (činné i trpné), přechodník minulý
A. URČITÉ TVARY SLOVESNÉ
PRÍTOMNÝ CAS
Přítomný Čas se vyjadřuje časovanými slovesnými tvary. V ruštině rozlišujeme dvojí časování.
71
I. casovam
Infinitiv		fléjiaTb	nHcáTb	HeCTH
Jedn. Číslo	1.  OS.    H 2.  OS.    TBI 3.  OS.    OH, OHá, OHÓ	Héjiaio jléjiaenib jtéjiaeT	HHiný námenib nómeT	Hecý Hecemb iieceT
Množ. číslo	1.  OS.    Mbl 2.  OS.    Bbl 3.  OS.    OHH	fténaei« HéjiaeTe néjiaiOT	námeM numere nómyT	_ HeceM necere necýT
I í. Časovaní
Infinitiv		rOBOpHTb	HOCHTb
Jedn. číslo	1.  OS.    H 2.  OS.    Tbl 3. os.   oh, oná, ohó	roBopió rOBOpHHIfa rOBOpHT	Homý HÓCMIIIb HÓ CHT
Množ. číslo	1.  OS.    Mbí 2.  OS.    Bbl 3.  OS.    OHH	rOBOpHM roBopíŕre rOBOpHT	HÓCHM HÓCHTe HOCHT
I. a II. časovaní se liší;
a)  koncovkami ve všech osobách kromě 1. osoby jednotného čísla. Pro I. časovaní je charakteristické -e- (-enib, -eT, -eM, -eTe) a -y-/-Hí-(-yT/-K)T). Pro II. Časování je charakteristické -h- (-hhíe», -ht, -hm, -HTe) a ~a-/-Ji- (-aT/-HT);
b)   dochází-li ke změně kmenové souhlásky, pak se v I. časování mění ve všech osobách (nncáTb — mnný, náraemb, niímeT, númeu, námeTe, námyT), s výjimkou typu neicý, neiémb ... nenýT;
ve II. Časování pouze v 1. osobě jednotného čísla (HocÉTb — Homý,
HÓCBľmL,   HÓCHT,  HÓCHM,  HOCHTe,  IIOCHt).
72
PŘEHLED  ZMĚN KMENOVÉ  SOUHLÁSKY
		I. časování	II. časovaní
K -	- ^	roiáKaTE — njiá^y, -qemi>, -qyx	_
r —	- m	Scpé^b — Seperý, -jKenib, ale Öeporj'T	
x -	- m	iiaxáTi. (orat) — namý, -enib, -myT	—
CK	— n	HCKáTb — Hmý, ámenit, ámyr	—
c -	- Ill	nncáTb — namý, -ineiiib, -ujvt	HOCiÍTb — HOiný, -CHlUí., -CHT
3 -	- at	ciía3áTi> -— cicamý, -meint, -HtyT	BOSlí'fb — BOíuý, -3flIHb, -3HT
H-	- m	rnofláľb (hlodat) — money, -meint, -atyi'	XOflHTb — XOJI(ý, -fllIUIb, -flHT
T —	- ii	npflTaTb — npjíiy, -<íclul>, -HyT	njiaTHTi) — nna'íý, -Tiinib, ,-THT
T —	-m	TpeneTaTB -—■ Tpcnemý, -meuib, -njyT	3anpeTiHTb — 3anperný, -Tiínib, -THT
6-	- 6ji	KOJieSáTt — KOJiéSjno, -Gjieiiib, -6jih)t	JIKlÔlÍTb — JIIOÖJIK), -ÔHHIb, -6ht
n —	- im	cbinaTB — cbinnio, -ruieiiib, -djiiot	KyniÍTb — kvidiió, -nniub, -um-
M —	- MJI	HpeiviáTb — apcMJJió, -MJienit, -MJIIOT	KOpMHTh — KOpMJIlÔ, -MHOlb, -MffiF
B —	BJI		ľOTÓBHTb — rOTÓBJIIO, -BHfflb, -BJIT
#-	4>ji		rpa$HTb (linkovat) -— rpa^Jiró, -C^rilHb», -ipax
73
Poznámky:
1.  Při časovaní zvratných sloves je po samohlásce zvratná častice -cb (h yiýcb, bh ýíHTecb), po souhlásce -ch (tm y^Hmtca, oh ýíHTCH,
Mbl ýlHMCfl, ohií ýqaTca).
2.  Koncovky -y, ~vt v I. časovaní se užívají po tvrdé souhlásce (a H#ý, Hecý, 6epý, ohh BßyT, Hecýľ, 6epý-r) a po šeplavých souhláskách )K, in, m, m, (a BSHtý, nniný, njiáiy, iimý, ohh bííhívt, námyT,   njiáiVT,   límyr),   v   ostatních   případech   jsou   koncovky
-EO,   -H>T (H fléjiaiO,   KpHTHKýlO,   OHH fléjiaiOT,  KpHTHKýíOT).
Velí. časovaní se koncovky -y, -ax vyskytují pouze po souhláskách aí, m, *i, iH,, u sloves se zmenou kmenové souhlásky jen v 1. osobě jednotného čísla: n xomý (ale ohh xó^ht), h Horný (ale ohh hócht) apod., u sloves bez změny kmenové souhlásky v 1. osobě jednotného čísla a 3. osobě množného čísla: h KpHiý, ohh lipn^áľ, h perný, ohh peináT apod.
3.  Tvary přítomného Času u dokonavých sloves mají význam času budoucího (podobne jako v češtině), např.: h cKaníý — řeknu, tbi cnpócHmb — zeptáš set ohh HanémyT — napíší.
4.  Slovesa s infinitivem na -ib patří k I. časování, avšak v 1. osobě Jednotného čísla a v 3.  osobě množného Čísla zůstává nezmenená
souhláska r nebo k: Mo^b — Morý, MÓHtemb, MÓmeT, mójkom, MÓmeTe, MÓryr; ne*ib — neicý,- neiemB, nenéT, neieM, ne^ěTe, neisýT.
PRÍZVUK VE TVÁRECH PRÍTOMNÉHO  ČASU
Pohyblivý prízvuk mohou mít pouze slovesa, která mají v infinitivu přízvuk na konci: nncÚTb — nnmý, nnmeuib ..., JiioÖHTb — jiioôjik), nióOHmíb...
Je-li v infinitivu přízvuk na jiné slabice, je vždy stálý: flénaTb — AÓJiaio, Aénaenib ..., cnpírraTb — cnpáiy, cnpfraeinb ..., ocTáBHTb —
OCTáBJlIO,  -áBHHIb  ...
Pohyblivý přízvuk má pouze jedno schéma: v 1. osobě jednotného čísla je na koncovce, ve všech ostatních osobách přechází na kmen: mimy, niímenib ..., Horný, nócnim. ..., jiioôíjiió, JitóÔHnib ...
74
-p -a
o
M >
Ck
P cß <
O «
ffí
U
>
>
P >
S3
u—i
I
tí
ví>i
či >
A<
■g
M m tí
eqoso
°1SJ0
ti
S  H   H
sa«
m m m kO «O -o w n n
S £ h
111*
■■a «-s •■h n k h
H  H  H
•■a 'H vw o o o
ÍQ   M   05
o o
EU H
H	H S h
:©	:ö:cd»>>
Ü	o o o
o	C1O10
K	ta sa tí

H       H
'•O'■O
PhPh
\0\Q
>■©
tí ~  F3  O  H
CO  CO «cd   ™
w a w
tí
fst H K o o o «o >o vo
Ä  H   C
S 2 * ES S w
« r a sa«
E  03  M O
Pohyblivý prízvuk mívají'většinou slovesa, u nichž při Časování dochází ke změně kmenové souhlásky: bo^hti», npocHTb, niicáTi>, njia-
THTb, pyÖHTb, HienTáTb, GpOflHTb, SpeMáTt, JIIOOHTÍ», BH3áTb, TpyflHTbCH,
oxBaTHTb, jiOBHTB, Maxáib, Kynúrb, ale setkáváme se s ním i v jiných případech: nojiy^HTi. — nonyiý, nojiýqkmi,, ... nojiýnaT, cmot-péTb — cMOTpíô, cMÓTpinnb, ... cMÓTpHT, y^HTbcfl — y^ýcb, ýMHmb-ch, ... ýqaTca.
Poznámka:
Slovesa dokonavá s předponou bh- mají prízvuk vždy na této předponě: BÚBe3TH— BbiBesy, Býsesemb, ... BHBe3yT; bwhgcth — Bbinecy, Bbmecemb, ... BbhiecyT, ale: Bbmo3HTb (nedokonavé sloveso)
—- BHBOJKý, BLIBÓ3HInb, .. . BbIBÓ3HT; BHHOCHTb — BUHOBlý, BfclHO-CHmb,  . . .   BLIHQCHT.
MINULÝ CAS
Minulý čas se tvoří od kmene infinitivního, popr. minulého příponou -ji, k níž se v ženském rode připojuje koncovka -a, ve středním rodě koncovka -o a v množném čísle koncovka -n pro všechny rody a bez ohledu na to, zda se tento tvar shoduje s podstatným jménem životným nebo neživotným: YieHRKH nacájiH. V^enóma MH'fájin. flóra npaéxajiH. MamíniH oCTanoBHJiHCb. ÖKua 3aKpnBájiHCb.
Končí-li minulý kmen na souhlásku, nepřipojuje se v mužském rodě přípona ~n (oh hoc, oh neK, oh noMÓr).
Tvoření minulého času
Infinitiv	Mužský rod	Ženský rod	Střední rod	Množné číslo
HeC-TH MO-1Í.	ííéjiaji Hec Mor (neK)	AÓJiana necjiá MOraá (neKJiá)	ftéjiajio HCCJIÓ MOIVíÓ (neKjió)	#éjiaJin necjiíí MOrjIH (1IGKJIÓ)
76