Latina pro KRBcA09 a RLB110 – hodina I. I. Co jsme již probrali: Substantivní deklinace: vzory 1–5 deklinace Slovesné konjugace: indikativy prézenta, futura 1. a 2., perfekta, plusquamperfekta konjunktivy prézenta, imperfekta Participia – prézenta aktiva, perfekta pasiva Infinitivy – prézentní aktivní a pasivní, perfektní aktivní a pasivní Adjektiva – tvoření, stupňování Adverbia – tvoření, stupňování Číslovky – pasivní rozpoznání základních a řadových číslovek Hlavní věty konjunktivní přání splnitelné v přítomnosti – konjunktiv prézenta Utinam omnia bene eveniant! Kéž všechno dobře dopadne! přání nesplnitelné v přítomnosti – konjunktiv imperfekta Utinam adhuc viveret! Kéž by ještě žil! ireálný děj v přítomnosti – konjunktiv imperfekta Si studerem, bene esset. Kdybych se učil, bylo by dobře. rozkaz, zákaz, výzva – konjunktiv prézenta Sit tibi terra levis! Budiž ti země lehká! Vedlejší věty žádací a účelové pokud je v hlavní větě čas hlavní, ve vedlejší je konjunktiv prézenta Oro, ut id facias. pokud je ve větě hlavní čas vedlejší, následuje ve vedlejší konjunktiv imperfekta Orabam, ne id faceres. Cum historicum vyjádření dvou dějů, které v minulosti probíhaly současně Cum domum venirem, pluebat. Vazba dvojího akuzativu, případně nominativu Puto eum sapientem. – Bruna pulcherrima civitas appellatur. Akuzativ s infinitivem Videbam patrem domum venire. Sentit se aegrotum esse. Vedlejší věty indikativní vyjadřující předčasnost vztažné: Qui examen non fecerant, linguam Latinam studere non potuerunt. důvodové: Quia examen feceram, linguam Latinam studere potui. podmínkové: Si examen non fecero, ex schola repudiabor. časové: Cum linguam Latinam studuero, valde gaudebo. II. Co se ještě naučíme? Slovesné tvary: Konjunktivy perfekta a plusquamperfekta Opisné konjugace futura Infinitiv futura aktiva a pasiva Substantivní tvary: Supinum 1. a 2. Gerundium Participia futura aktiva a pasiva (gerundivum) Consecutio temporum (souslednost časů) – pravidla pro používání konjunktivů ve větách vedlejších Ablativ absolutní Vazba nominativu s infinitivem III. Co budete (hypoteticky) schopni na konci kurzu přeložit? Isidori Hispalensis Episcopi Etymologiarum sive Originum Liber I c. 41: De historia Historia est narratio rei gestae, per quam ea, quae in praeterito facta sunt, dinoscuntur. Dicta autem Graece historia ἀπὸ τοῦ ἱστορεῖν, id est a videre vel cognoscere. Apud veteres enim nemo conscribebat historiam, nisi is, qui interfuisset, et ea, quae conscribenda essent, vidisset. Melius enim oculis, quae fiunt, deprehendimus, quam quae auditione colligimus. Quae enim videntur, sine mendacio proferuntur. Haec disciplina ad grammaticam pertinet, quia quidquid dignum memoria est, litteris mandatur. Historiae autem ideo monumenta dicuntur, eo quod memoriam tribuant rerum gestarum. Series autem dicta per translationem a sertis florum invicem conprehensarum. Isidor ze Sevilly, Etymologiae I-III. Překlad a poznámky Daniel Korte, úvodní studie Jan Kalivoda. Praha: Oikúmené, 2000, s. 182-185. Gesta Romanorum Cap. 36: De eo, qui nomen suum perpetuare voluit. Valerius narrat, quod quidam nobilis sapientem consuluit, quomodo posset nomen suum perpetuare. Respondit, quod si virum illustrem occideret. Quo audito Philippum, Alexandri patrem, occidit, ut nomen acquireret sibi. Sed ille misera morte mortuus est.