Teze k přednášce „Ohlasy antické rétoriky v tvorbě C. Monteverdiho (genere concitato)“

Ústav hudební vědy FF MU 27. 10. 2009


Pavel Sýkora



-        Platonská akademie ve Florencii (Marsilio Ficino).

-        Ohlasy Platónovy Ústavy u hudebních teoretiků cinquecenta (Vicentino,Galilei, Caccini).

-        Monteverdi: předmluva k 5. knize madrigalů: protiklad prima e seconda prattica.

-        Princip imitazione delle parole a jeho analogie v manýristické poezii (meraviglia),
případně ve výtvarném umění (imitazione fantastica).

-        Afektová teorie u Monteverdiho: tzv. klíčová slova, důraz na emocionalitu, psychologický
účinek. Rozpad verše a melodie na jednotlivé motivy jako důsledek tohoto přístupu k textu.

-        Monteverdi: Sí, ch’io vorrei morire ze čtvrté knihy madrigalů. Snaha a vyjádření milostné
nálady antitezí slov „amore“ a „morte“. Hudební rozbití verše do jednotlivých výkřiků.


-        Genere concitato.

-        Etymologie slova „genus“ v řeckých hudebních teoriích. Rozmanitost aplikace tohoto termínu
u Monteverdiho.

-        Monteverdi: předmluva k osmé knize madrigalů (Madrigali guerrieri, et amorosi, 1638).
Teorie tří základních afektů, hlasových rejstříků a stylů.

-        Furor poeticus jako inspirace pro genere concitato. Aristotelés (Politika), Aristides
Quintilianus (Peri músiké), Franchino Gaffurio (Practica musicae). Etické hledisko. Stav šílenství,
vytržení jako inspirace pro uměleckou tvorbu.


-        Teorie hlasových rejstříků pro vyjádření různých vášní.

-        Klíčový pojem afektové teorie: Muovere dell’affetti. Nediskursivní výrazové prostředky pro
jeho uplatnění. Tassův Osvobozený Jeruzalém jako ideální literární předloha pro zhudebnění.

-        Vývoj teorie hlasových rejstříků v antice. Spojení klasifikace různých afektivních účinků
hudby s výškovou polohou hlasu. Výška hlasu též charakterizuje povahu člověka. Analogie při užití
modů, případně hudebních nástrojů. Claudios Ptolemaios (Harmonika), Girolamo Mei, Giovanni de’
Bardi (Discorso sopra la musica antica, e’l cantar bene).

-        Platón: Ústava (3. kniha). Klasifikace harmonií vhodných pro „strážce“ v ideálním státě.
Monteverdi se na tuto pasáž odvolává v předmluvě k osmé knize madrigalů.


-        Pyrrhické tremolo.

-        Monteverdi užívá pyrrhické tremolo (tempo piricchio) jednak pro zobrazení bojových scén,
jednak pro hudební vyjádření vášně, hněvu a pohrdání.

-        Odkaz na Platóna: (Zákony, 7. kniha). Spojení rychlého pyrrhického metra s živými bojovými
tanci.

-        Problematika interpretace dle Monteverdiho požadavků. Srovnání jednotlivých edic.