Věda a filosofie Vzájemné vztahy Zaostřeno na poznávání • filosofie (v podobě epistemologie a nově i filosofie mysli) zkoumá stejně jako kognitivní věda problematiku lidského poznávání • ale jejich přístupy k problému poznávání se neliší pouze metodologicky – jsou založeny na opozici filosofie x věda Co je to věda? = souhrn všech činností a výsledků takových činností, které jsou spojeny se získáváním, formulací a aplikací informací, označovaných jako poznání - široká definice (viz výše, zahrnuje: podmínky získávání poznání, metody, pojmosloví, jazykovou formulaci výsledků v zákonech, důkazech a vysvětleních) - úzká definice (věda je systém vět splňujících určité nároky) Znaky vědy • objektivita x subjektivita • testovatelnost x neověřitelnost (víra) • metoda x nahodilost • systém (řád) x chaos • pragmatičnost x idealismus • důkaz x spekulace Nároky na vědecký systém • logická konzistence • intersubjektivní kontrolovatelnost • verifikovatelnost a falsifikovatelnost • strukturálnost • nomologičnost • predikce • možnost vývoje Třídění věd • Základní dělení: • Formální – logika, matematika; dedukce • Empirické (reálné) – ostatní; indukce, dále se dělí na: • Přírodní – fyzika, chemie ad., tradičně chápány jako „objektivní“ • Kulturní (společenské) – sociologie, psychologie ad., tradičně chápány jako „subjektivní“ Formální vědy • Logika, matematika • Metody: analýza, dedukce • Nezpochybnitelné poznatky • Předpoklad empirických věd Empirické vědy • Fyzika, chemie, biologie, sociologie ad. • Metody: syntéza, indukce • Poznatky podléhající neustálému revidování Typy otázek • Co je X? • Jak X funguje? • Proč se X pohybuje? versus • Proč je X takové jaké je? • Proč X existuje? Jak? a Proč? „… ne to jaký je svět, je mystično, ale to, že je.“ Ludwig Wittgenstein, Traktát Hranice mezi vědou a metafyzikou je ve způsobu kladení otázek a způsobu hledání odpovědí na ně. Dnešní postavení filosofie • varianty: • „mrtvý obor“ odsouzený k postupnému zániku ve speciálních disciplínách – filosofie (epistemologie) jako předchůdce kognitivní vědy (Př.: Bergson a paměť) • „královna věd“ s neredukovatelným (a výsadním) přístupem ke světu – filosofie je s kognitivní vědou mimoběžná (Př.: Chalmers a problém vědomí) Dnešní postavení filosofie • „regulativ nároků věd“ – celostní pohled na svět (ale ne privilegovaný), který omezuje absolutizující nároky speciálních věd – filosofie poukazuje na hranice možností kognitivní vědy (Př.: Havel – „S učenci do věže“) • „tavírna pseudoproblémů“ – filosofie analyzuje pojmy a vytváří půdu speciálním vědám – např.: i kognitivní vědě (filosof si „pod sebou neustále podřezává větev, na níž sedí“) - (Př.: Wittgenstein a „vyslovitelné“) Dnešní postavení filosofie • „životní pocit“ – údiv nad nesamozřejmostí světa (filosof „učí divit se“ (thaumaturg) (Př.: XY a „Uvidět svět a nemoci zapomenout.“) Věčný sňatek vědy a filosofie • zrod vědy • novověká věda • věda a vývoj • věda v síti • zánik vědy? Zrod vědy • 7./6. století př. Kr. – „od ukazování k dokazování“ (Př.: Thales) • Stimulem - vznik písma (Př.: monopol na vědění x vynález z Byblu) • Od mýtu k logu (Př.: myšlení přírodních národů) • Matematika, biologie, geografie ad. (Př.: Aristotelovy spisy) • Thales, Platon, Aristoteles, stoikové, křesťanství,… (Př.: racionalita Kosmu, Stvoření) Novověká věda • 16./17. století – „převod kvality v kvantitu“ (Př.: Descartes) • Stimulem – rozvoj matematiky (analytická geometrie, diferenciální počet ad.) (Př.: rozenkruciáni) • Matematizace přírody (Př.: Galilei), odkouzlení přírody (Př.: Keats), redukcionismus (Př.: La Metrie) • Fyzika, chemie, biologie ad. (Př.: Leibniz) • Galilei,Kepler, Descartes, Newton, Leibniz ad. Věda a vývoj • 19. století – „nevratné procesy“ • Stimulem – rehabilitace času (termodynamika, evoluční teorie) • Neredukovatelnost věd (Př.: Mill), druhý termodynamický zákon (entropie), meze matematizace přírody (emergence) • Fyzika, biologie, psychologie ad. • Boltzmann, Maxwell, Lamarck, Darwin Věda v síti • 2. pol. 20. století – „svázáni v síti“ • Stimulem – výpočetní technika • Interdisciplinarita (Př.: Hofstadter), komplexita (Př.: Prigogine), omezená racionalita • UI, kognitivní věda, psycholingvistika, sociobiologie ad. • Turing, Hofstadter, Minski, Dawkins ad. Zánik vědy? • 20./21. století – „od logu k mýtu“ • Stimulem – postmodernismus • Transgrese nebo regrese? De(kon)strukce racionality? Transverzální rozum nebo iracionalita? Vztahy mezi vědami • Lineární • Cirkulární • Komplexní Lineární vztah • Tradiční – Comte • Fyzika – chemie – biologie – sociologie – … • Návaznost • vztah závislosti „shora dolů“, ale každá věda má své specifické metody navíc • Př.: Mill, Hartmann, Alexander b) Redukovatelnost • Potenciálně je možné redukovat všechny vědy na fyziku – „finální teorie“ • Př.: chemie je v podstatě aplikovaná kvantová fyzika ad. Cirkulární vztah • „Uroboros“ • … logika – matematika – fyzika – … – kognitivní vědy – logika – … • Člověk se v procesu poznávání dostává k analýze vlastní poznávací činnosti. • Př. kognitivní vědy a logika, kognitivní lingvistika a matematika ad. Komplexní vztahy • Soudobý – Hofstadter - izomorfismus • Vzájemná provázanost věd se projevuje při zkoumání nějakého konkrétního problému (interdisciplinarita) • Zkoumání problému x zkoumání oboru • Př.: kognitivní věda ad. Módní názvy • interdisciplinarita – Př.: teorie dynamických systémů, kognitivní věda • transdisciplinarita – Př.: kognitivní věda, filosofie • multidisciplinarita – Př.: etnologie • crossdisciplinarita – Př.: biosémiotika • postdisciplinarita – Př.: kulturologie Snění o finální teorii • Pascal a Hawking • Pascal – každá odpověď přináší několik dalších otázek čili věda je nekonečný podnik • Hawking – poznatků je omezené množství, nakonec „budeme znát mysl boha“