RglE kÖTQMARKRE}CA DIVADLO 2A;B^NOU m ■ I Čt At B IS 1^* * Sofokles 0 ID IP U S — ANTIGONE DIVADLO ZA BRANOU I D - Mi SOFOKLES ipus — antigone elíSofoklových tragédií Oidipus vladař, Oidipus kolonu a Antigone vybral a uspořádal Otomar ^m^iúvodu druhé části použito úryvků z Aischy-Jagedie^edm proti Thébám. It \ - ^j/U^mné: spolupráce prof. dr. Radistova Hoška, ^/f^^y^Svobodové a' dr. Evy Kutákové přeložili t Wľtsaw'Karel Kraus. B Translation © Jiří Gruša a Karel Kraus, 1971 Sofokles OIDIPUS — ANTIGONE ÍRežie / Otomar Krejča Isistentka režie / Helena Glanc o vä icéna / Josef Svoboda Lostýmy a masky / Jan Koblasa ludba / Jan Klusák a Václav Zamazal 'ohybová spolupráce / Eva Krôschlová Realizace kostýmů / Milic a Linhartová Realizace masek / Otakar Marcin a Jan Trtílek Občané v Thébách a na' Kolonu: Hluvčí / Miloš Nedbal Kněz / Bořík Procházka i ŕSra Bublíková, Bohumila Dolejšová, Leopolda Dostálová, dilena Dvorská, Vlasta Chramostová, Věra Kubánková, Hana ^aciuchoVá, Hana Paste jřlková, Rudolf Jelínek, Josef Kalena, ludolí Ktim&iek, Jiří Klem, Otomar Krejča ml., Vladimír Matějček, [Zdeněk Martínek, Miroslav Moravec, Milan Riehs, Vladimír Stach, Jan Tříska, Jiří Zahajský i Mdipus / Jan Tříska okaste / Vlasta Chramostová Utigone l\ Mařte Tomášova [gntene / Milena Dvorská } rwMM4M tretra / Ladislav Fišer " "~ íurydlke /jvéra Kubánková aimon / Otomar Krejča ml. elrestas /\LadisÍav Boháč heseus / Rudolf Jelínek tráí / Jiří] Zahajský iyíd / Miroslav Moravec órinťanJ \viadimtr Stach astýř / Josef Kalena unové / Jiří Klem Miroslav Moravec ]m ZáhajskS Pimlové , Rudolf Jelínek Josef Kalena Zdeněk Martínek — Jiři Klem Josef Beutl, Jan Čáp, .Jan Groh, Karel Hecht ml., Jan Klouza, Jiří Koutský, Jan Kučera, František Moser, Zdeněk Šesták ' V ni ici/■ ■I 4/ Děje se v době mytické Ji vi itnf mistr / Karu) Ilecht (S/--;Jan Materna ovcí osvětlovač / Vlastimil Tretera Inspicient /(František Smetana i Desátá inscenace Divadla za. branou První veřejné provedení 11. února 1971, premiéra 3. března 1971. první cast ÚR Ze všeho, co budí závrať, nej závratnější je člověk. Po šedém moři se plaví, ] v zimě se probíjí bouří, i jeho loď krájí přívaly vln. t A zemi, matku svých bohů, \ nevyčerpatelnou zemi, l rozdírá rok co rok, když pohání plemeno koní a pluhem v ní vyrývá brázdu. Loví divokou zvěř a líčí na zbrklé ptactvo, . tvorům y hlubinách moře rozhodil pletené sítě — ve všemj si dovede poradit sám. Sehnal s hor divoká stáda a koňům s bohatou hřívou nasadil těsné jho. ; Obrátil y užitek sílu i- vzpurných a nezdolných býků. Člověk ovládl řeč, myšlenku zachytí v letu, umí si Dostavit úkryt fi před šípy vichřic a mrazů, n založil obec a dává jí rád. p Zkušenost hledá mu cestu, < bez ní so nepouští na krok — 'přesto išak zná svoji mez. i těžké, neduhy zdolal, jen před smrtí uniká marně. 'Moudrost mu dává moc, Má přístup ke zlu i k dobru. /9/ Kdo ale v zákonech země rád bohy stvrzený šetří a ctí, i ten v obci vystoupí nejvýš. A škůdce je u mne každý, kdo se dá zlákat zlem. Snad smýšlejí někteří jinak — j ti ať mi nepřejdou pres práh. (Nastupují Oidipus, lokaste, Antigone, Ismene, Eteokles a Polyneikes) j OIDIPUS Nechci jen od jiných dostávat zprávy, proto jdu, občané, za vámi sám, já, slavný Oidipus — jak všichni říkáte. Vede vás ke mně strach nebo důvěra? Můžete spoléhat na moji pomoc. Ty jsi tu nejstarší — mluv! JKNĚZ Sám přece vidíš, jak městem zmítá krvavý příboj. Zvedneme hlavu ze dna té zkázy? Celá zem hyne, nasadí květy a nevydá plod, stáda nám čepení na pastvách, nešťastné ženy předčasně rodí, děti se nemají k životu — v Thébách je mor. Tady tě nikdo, ani já, ani ti mladší, nestaví naroveň bohům, ale z nás lidí jsi první ve všem, co přináší život, i ve všem, co na lidi sesílá bůh. 710/ Přišel jsi jako cizinec do Théb a hned jsi je zbavil krvavé daně, kterou jsme platili věštkyni Sfinze. Potřels tu záhadnou obludu sám, jen bůh stál při tobě, on ti dal sílu — všichni to říkají, a také věří — ty jsi nás, Oidipe, navrátil životu. Proto tě prosíme: vyslyš nás, pomoz! Ty jsi ten nejlepší — je v sázce tvá pověst! Jenjv tobě vidíme zachránce země, tys jí už jednou přinesl spásu — mají snad v budoucnu o tobě říkat, žes Théby zvedl, a nechal zas padnout?! Vrať nám všem jistotu, pevnost a klid. Jestli chceš u nás vládnout i dál, starej sej aby tu mohli žít lidé. Toužíš být vládcem nad pustou zemí? OIDIPUS Vím dobře, jak trpíte všichni. Nikjdo však netrpí tolik, co já. Vy každý nesete jenom svou bolest, kdežto já naříkám nejen sám nad sebou, ale li nad tebou, nad vámi všemi. Spal jsem snad, čekal, až vy mě přijdete vzbudit? Já prolil mnoho slz, víc než si myslíte, v duchu jsem propátral kdejakou cestu, a pó všech úvahách vím, kde je lék. (Přichází Kreon) Jediný! Proto jsem po něm hned sáhl. Tak tedy, Kreonte, jako můj švagr, pov'ez nám, co jsi přinesl z Delf. Jak zní ta věštba? Mluv tady ke všem, vždyť jejich soužení nesu tak těžce, jaká by na něm visel můj život. í\ll KREON . Dřív, než ses vlády uchopil ty, panoval v Thébách tvůj předchůdce, Laios. OIDIPUS Znám ho jen z doslechu, já-už ho neviděl.. KREON Ano, byl, zabit, a teď nám Apollón poroučí pomstít ho, potrestat vrahy. Naši zem užírá nečistá hlíza, máme ji vyrvat, dřív než nás pohltí. OIDIPUS ::, Tu špínu musíme smýt. Jen vědět jak! KREON ' Co budeš hledat, objevíš, uniká to, oč nedbáš. ; Když Laios tenkrát odešel do Delf, nikdy se nevrátil zpátky. OIDIPUS S ním přece padla i vaše vláda — proč jste se vzdali dalšího pátrání? KREON Sfinga nám dávala záludné otázky, žili jsme jen ze dne na den. OIDIPUS Pak tedy všechno a do dna odhalím já. Bůh v Delfách má pravdu. A máš ji i ty — že jste še konečně ujali mrtvého. I já se k vám přidám — tak ruku v ruce vrátíme Thébám čest a smíříme bohy. Ne proto, abych se někomu zavděčil, mi ve vlastním zájmu sprovodím se světa ohavný zločin. Kdoví, zda vrah nevztáhne zítra ruku i na mne? Nejde jen o Laia, dělám to pro sebe! Teď rychle! Vstaňte a odneste prosebné snítky! Svolejte lid! Udělám všechno. S pomocí bohů se to buď povede — anebo padnem. / Oidipus a členové rodiny odcházejí} CHÓR Bůh mluví sladce ze zlatých Delf, co ale poví nám tady v Thébách? Napjatě čekám, chvěju se úzkostí, v posvátné bázní ptám se tě, bože, co mi teď uložíš, lékaři útrap, jak se mám vykoupit? Vymáháš ode mne starý dluh, nebo mě zavážeš k lnovému úkolu? Neoslyš volání, jsji dítě naděje, jsi věčný hlas. prijcř, bože, jako vždy za časů pohrom, všechen lid ochořel, zeslábl k smrti, rozum už nemá zbraň, vzdává se zkáze, mrtví se stěhují v hejnech, jak ptáci, na západ, ke břehům podsvětní řeky. V každém z těch mrtvých umírá město — kdo noci unikl, nepřečká den, a naši synové bez pohřbu leží, už pro ně dávno nemá kdo plakat. Ne válkou, zevnitř nás hubí svým žárem strašný bůh vraždění — Ares. Zažeň ho, pane, bleskem ho znič! (Vejde Oidipus, po něm Iokaste) 713/ llliíSiipilti E* OIDIPUS Modlíš se! Kdybys však nastavil uši a poslechl mne, řeknu ti, jak najít úlevu a zahnat mor. Jä o tom zločinu slyším dnes poprvé. Kdybych měl stopu, nedám se oklikou. Všechno se stalo už před mým příchodem, dřív než jsem získal občanství v Thébách. Proto vám vydávám příkaz až teď: kdokoli z vás by snad věděl, čí rukou padl syn Labdakův, Laios, ať mi to sdělí. Kdyby měl strach, že udá sám sebe, může být bez obav — odejde odtud. Horší trest nebudu pro něho žádat. Jestli vsak víte, že někdo jiný spáchal tu vraždu, ať už je zdejší, anebo přitáhl do města odjinud, hned mi ho označte. Udání odměním, a navíc mu budu osobně vděčný. Kdo ale zatají stopu — i přes můj rozkaz ■ že strachu o sebe či o své blízké, ať slyší, co na to udělám jáí V zemi, kde vládnu, nikdo už nesmí s takovým člověkem promluvit slovo — chraňte se, aby vám překročil práh! Nejenom kvůli mně, i z úcty k bohům — kvůli té zemi, které se zřekli . . a která přestala rodit. I kdyby příkaz nevyšel z Delf, my bychom stejně museli pomstít Laiovu smrt. Vždyť rukou vraha padl váš vladař — nejlepší z mužů. Já mám teď moc, která patřila jemu, já jsem ho vystřídal i v jeho loži, já s jeho ženou potomky zplodil, a kdyby jemu bývalo přáno mít děti, jsou dneska bratry mých synů, sestrami dcer. .Už proto še musím za něho brát, jako bych hájil vlastního otce. Věřte, že budu pátrat tak dlouho, dokud mi do rukou nepadne viník, iiaios, syn Labdakův, musí být pomstěn! tModlím se k bohům, ať postihne trest í^aždého, kdo by nám odmítl přispět, p". Ať se mu pole promění v úhor, & ať jeho žena nerodí děti. f■ Ať zajde, a přeju mu krutější osud, nežli je ten, který postihl Thébyl WVČÍ Nikdo nic neví. Koho mám udat? Tehdy se říkalo, že padl za oběť lupičům na cestě. fnpipus nám tenhle dohad, 'ikdy se ale nenašel svědek! rchází Teiresias, provázen Chlapcem j Proto jsem — na radu věrného Kreonta provolal toho, kdo jediný z lidí umí Číst v tajemství nebes a země. Teiresie, jsi slepý, a přesto víš dobře, jak strašná pohroma ničí nás všechny. 1 f Pomoz nám! Pomoz i mně! Očisti město! | Lpí na něm odporná skvrna té vraždy. I Jsi naše naděje, jsme teď v tvých rukou. HRESIAS j Jak hrozné je poznání, když jenom týrá toho, kdo poznal. I tvoje slova jdou po křivých cestách. Všichni jste slepit Í 715/ 2«.»- OIDIPUS Proč bys nám tajil, co dobře víš? Chceš Théby zničit? To je pak.zrada! TEIRES1AS Jsi hluchý k tomu, co mluví ze mne, a přitom neslyšíš ani svůj vnitřní hlas. Můžeš dál urážet — na všechno dojde, i kdybych zamlčel, co se má stát. OIDIPUS fá už to vidím docela jasně, nechci se krotit — řeknu to rovnou: ten zločin vyšel jenom z tvé. hlavy, ne že bys vlastníma rukama vraždil, ale mít oči — TEIRESIAS Opravdu? Tedy ti řikám: sám vyplň rozkaz, který jsi vydal, od této chvíle na mne už nemluv — a tady s nikým! Protože bozi prokleli tebe — ty jsi ta poskvrna Théb. OIDIPUS Vychrlit na mne takovou podlosti Nemysli, že snad unikneš trestul TEIRESIAS Já už jsem unikl. Živím svou pravdu, v ní je má síla. Nemusíš pátrat, kdo Láia zabil — ty jsi ten vrah. IOKASTE Vidíš, co platí všechna ta proroctvíl Na slova kněží nikdy nic neději (Prudce odejde) . /16/ HDIPUS Čí je to výmysl — tvůj nebo Kreontův? Bohatství! Důvtipe! Umění vládnout — největší umĚní v trampotách světa! Proč vám jde v patách taková závist? L Jen kvůli moci, kterou mi Théby M já o ni nežádal — svěřily darem, jjen kvůli ní mě přítel Kreon ^záludně napadá a chce mě svrhnout. Nastrčí kejklířé, zrádného kněze, ano, je slepý, když dojde na věštby, a. rychle prohlédne, když cítí zlato. Jájale tehdy mezi vás přišel, já,! Oidipus, který nevěděl nic, ani se neptal na radu ptáků, a jen svým důvtipem zahubil Sfingu. Ale váš kouzelník by mě teď vyhnal! Aby mu Kreon, až tady povládne, zachoval přízeň? Tohle je spiknutí — zá tím je Kreon! Spláčete oba! Jen] zkuste odstranit poskvrnu Théb! fftUVCf Mluvíte z hněvu — ty i náš kněz. ÍNĚZ K čemu nám slouží taková řeč! ^Povězte, jak máme rozumět věštbě! IIDIPUS Víte, že vražda zůstane vraždou. PEIRES1AS Třeba jsi vladař, v jednom se ti rovnám |; i mně dal zákon právo nemlčet. IV7I -Ty nejsi slepý, a přece nevidíš, * ani kde bydlíš, ani s kým žiješ — a čí jsi vlastně syn. OIDIPUS ~ Počkej! Čí syn? Kdo je můj otec? TEIRESIAS Otce ti dá až den, který tě zahubí. OIDIPUS - Rád přijmu smrt, když znovu zachráním Théby, TEIRESIAS Řeknu ti jenom: ten, po kom pátráš, na koho veřejně svoláváš pomstu, ten vrah je tady, je tobě blíž, než bý sis přál. (Teirěsias odchází) CHÓR Kdo je to? Koho nám označil hlas ze skály v posvátných Delfách? Kdo mohl spáchat krvavou rukou zločin tak hrůzný, že nemá jméno? Ať prchá, ten neznámý, ať pádí jak zděšený kůň před bouří, která ho stíhá. V patách má průvod mstiťelek — těm ještě neušel nikdo. Najděte viníka! Pátrejte všichni! Snad bloudí ve skalách, snad jako zaběhlý býk klopýtá sám a marně by chtěl uniknout strašlivé kletbě. Děsí mě, tolik mě děsí, co řekl kněz. Já tomu nevěřím. Nebo má pravdu? Jak se teď zachovat? Skutečně nevím. Bojím se ohlédnout zpátky, bojím se, co bude zítra. Zbývá mi jediné: čekat. V úctě mám Oidipa, t ale mám v úctě i Labdakův rod. Ta vražda je plná záhad. Rozumět všemu nemůže nikdo, jen bůh. I kněz je člověk, a lidé se mýlí. Musím se spolehnout na vlastní moudrost. A k tém, kdú vladaře tupí se nikdy nepřidám dřív, než dojde na jejich slova. Oidipus přemohl Sfingu, obstál i v nejtěžší zkoušce. Pro mne je poctivý muž. KRE ON Takhle tor občané, nemohu nechat. KJ vám se teď obracím. Vždyť je to hrozné! Věděl; co mluví? Mohl být při smyslech? Mne, mne tak osočit! Všichni mě znáte! MLUVČÍ Co délají páni, nevidím a nestarám se o to. OIDIPUS Tady jsi, ano, už zas! Že máš tu drzost lézt mi áž do domu, když vědí všichni, že mě chceš zabít a vyrvat mi vládu. Máš mě snad za blázna? Nebo jsem slaboch, t že si tak troufáš? * Věřil jsij že neprohlédnu lest, založím ruce a budu čekat, /1S/ až tu svou hanebnost provedeš? Tvůj pokus je hloupý! Po vládě sahat, když nemáš stoupence ani dost peněz! KREON Především poslouchej, když ti chci něco říct. OIDIPUS Především nezkoušej zapřít svou vinu. Jak je to dlouho, co ten váš Laios — KREON Laios? — Nechápu, co má být s Laiem? OIDIPUS — zmizel tak záhadně násilnou smrtí. KREON To už je dávno, řada let. OIDIPUS Ale žes radil až teď zeptat se kněze?! A že on — věštec — promluvil až dnes?! KREON Nevím, a když nevím, jsem raději zticha. Ty ale přemýšlej: mou sestru máš za ženu, a ta se dělí o vládu s tebou. Já jsem vám oběma postaven naroveň. Kdybych byl donucen sám někdy vládnout, dělal bych mnohé proti své vůli — pro pouhý titul! Dnes, tvojí zásluhou, mám podíl na vládě, a žádnou starost. / Přichází lokaste) Nejde mi o pocty — nejsou tak výnosné. /2U/ , Jsem s každým zadobře, každý mě zdraví, a když se pokouší získat tvou přízeň, ;:jde nejdřív za mnou. Vzdát se těch výhod? ■V: Čem bych si polepšil? Ztratil bych přítele, iajto je horší než ztratit život. Sám na to přijdeš, ale až časem, jen čas ti ukáže, kdo zůstal poctivý. Ničemu odhalíš za jeden den. ILUVCI Kdo chce jít bezpečně, každý s tím.souhlasí. Na kvapný úsudek nemůžeš spolehnout. CREON Co se mnou chceš? Vyhnat mě ze země? HDIPUS Vyhnanství nestačí. Pro tebe — smrt! CREON §1 .Tiy ale nechápeš — HDIPUS Vláda se poslouchat musí! CREON I když.je špatná? Ne! HDIPUS Ach, Théby, slyšíte?! ČREON jjNejsi tu v Thébách sám. Je to i moje vlast. RKASTE íNení vám hanba! Celá zem trpí, vy tu vedete osobní hádku. 1211 Styďte se, nemá to smysli Kdybys Sel domů! Ty také, Kreonte! Za chvíli dojde k neštěstí — pro nic! kreon . Víš, milá sestro, co pro mne chystá tvůj muž? Jak se mi odvděčil — prý podle práva? Buď půjdu ze země, nebo dám život Ať mě nic netěší a radši umřu — z čeho mě viníš, já nikdy nespáchal! mluvčí Posuď to v dobrém a nech se přemluvit, je to tvůj přítel, a teď i přísahá — nemá se ostouzet pro pouhé nařčení. OID1PUS Jenom si uvědom, co po mně žádáš! Buď chceš mou smrt, anebo yyhnanství. mluvci Pří Slunci přísahám: ne, pane, nikdy! Ať zajdu opuštěn bohy i přáteli, jestli jsem na to třeba jen pomyslel! Mě mučí jen úzkost o naši zem, kolika zkouškami prošla — a jaké zlo ji zas čeká. oidipus Tvá řeč mě dojímá, slyším z ní soucit. Když mluví Kreon, necítím nic. S ním půjde vždycky jen moje nenávist. mluvčí Zlá slova — a ze slov domněnka, není pak divu, že křivda pálí. /22/ [|eď ale dost. Thébám je zle, Tost už je na tom, co bylo. )ipus lyslíš to dobře — a kam jsi až dospěl! íé srdce bys otupil, nahlodal můj hněv. ivčí Inovu ti říkám, jako už tolikrát — fd tebe odpadnout může jen šílenec! lo má kus rozumu, vyznává se mnou: ľy jsi mou drahou zem vyvedl z bouře, H jsi ji obrátil po dobrém větru, jjpjh ty jsi povolán řídit mé Théby! Jbvím se konečně, proč ses tak rozlítil? idipus |Ze prý tvůj první muž padl mou rukou, pln sám to netvrdí — proč by se špinil — lastrčil za sebe ničemu kněze. j :aste přestaň! To neříkej! Zbav se té myšlenky! ptdo z nás lidí nemá dar věštit. Iikdó. Chceš důkaz? Laios měl proroctví z Delf, jje; zajde rukou vlastního syna, jery se narodí ze mne a z něho. Bfe'já vím, žě Laia — podle všech zpráv — fifblli neznámí lupiči v úvoze, läm, kde se cesty sbíhají k Delfám. nSítě — byly mu sotva tři dny — fpoutal sám Laios v kotnících na nohou j dal je pohodit daleko v horách. Jilský bůh nesplnil hrozbu, tras.měl zbytečně strach, i; /23/ syn otce nezabil. To jsou ty věštby! Na slova knězi nikdy nic nedej, co chce bůh odhalit, zjeví nám sám. OIDIPUS Cos mi to říkala? Duše se zmítá, má hlava třeští. Já přijdu o rozum. Slyšel jsem dobře? Laios byl zabit v úvoze blízko Delf, na samém rozcestí? IOKASTE Ano, dvě cesty, a tam se sbíhají. První jde z Delf a druhá z Daulie. To místo se jmenuje Fokis. OIDIPUS Ale jak vypadal? A jak byl starý? IOKASTE Urostlý, vlasy mu začaly prokvétat. Postavou — v mnohém byl podobný tobě. OIDIPUS Cestoval tehdy sám, snad jenom s vozkou? Anebo v průvodu — jel jako vladař? IOKASTE Byl s ním i hlasatel, celkem pět lidí. Vůz měli jeden — vezl jen Laia. OIDIPUS Ach, Iokaste, zdá se to být jasné! Ale kdo — řekni, od koho máte ty zprávy? IOKASTE Od sluhy, který to jediný přežil. Není už u nás. Jen došel zpátky uviděl, žě Laia jsi vystřídal ty, Ifhytil mě za ruku a žádal, prosil, fych ho poslala pást někam stáda, venkov, hlavně prý daleko od Théb. PUS fejte ho zavolat! Ať přijde, a rychle! lů] otec, Poly bos, je vladař v Korintu, íérope, matka, pochází z Doridy. to e-si tam doma vážili všichni, jednou — vlastně nic, taková příhoda, snad jsem jí zbytečně přikládal význam —: stolu, při víně, mi někdo z opilců řyčetl, že prý mě podvrhli otci, Jejnejsem jeho. Druhý den ráno [zpovídám rodiče, chci vědět pravdu. |Ti; jjenom zuřili — prý je to žvanil! §íá se dal utěšit, jenže ta pomluva se do mne zahryzla — pálila v duši. jsem se tajně vypravil do Delf. l^n mě vsak odmítl — nedal mi odpověď, lejbyl jsem hoden ji znát. Zato mi oznámil lihjé, a ještě hrůznější věci: seasesvou matkou budu prý souložit, plodím s ní děti — odporné světu, iké zavraždím vlastního otce. )rehal odtamtud — jenom co nejdál! — ;se předpověď nemohla vyplnit. 3ta mě přivedla až na to místo, j, jak ty říkáš, byl zabit vladař, běj-má Iokastě, povím teď pravdu: ma tom rozcestí potkal mě vůz siný mladými koni, před ním šel hlasatel, {voze muž f~ tys mi ho líčila, těli mě donutit, abych jim ustoupil. I^amě odstrčí, já mu dal ránu. ^to pán viděl, počkal si na mne 724/ 725/ až půjdu okolo, a pak mě švihl přes hlavu bičem. Surově. Dvakrát. To ale zaplatil draho, já zvedl hůl, a touhle rukou — on se pak skácel, vypadl z vozu. A tak jsem pobil už všechny. Jestli jsou Laios a cizinec jeden a — Ať; zmizím ze světa i z lidské paměti, néž bych se dožil takové hanby! MLUVCI Vladaři, jde z toho úzkost, dokud jsi ale neslyšel svědka, stále máš naději. OÍDIPUS Teň tvrdí, že lupiči zabili Laia — tak jsi to řekla? Když znovu dosvědčí, že vrahů bylo víc, nemohl jsem to být já. I OK ASTE Buď klidný, řekl, že lupiči, doslova tak. Všichni to slyšeli, nejen já sama. A to už nikdy nemůže odvolat. Kdyby i změnil původní výpověď, chybí mu důkaz, že k vraždě došlo podle té věštby. Vždyť Laia měl zabít můj syi jak on by, chudák, byl mohl, když tenkrát dávno už nežil. Všechna ta proroctví! Vidíš co platí? Víckrát se nebudu na žádné ohlížet. OIDIPUS Máš pravdu. Jenom ať přijde ten svědek. 10KASTE Vždyť ano. Ale teď půjdeme domů. 726/ ísTpřece, že ti chci vyhovět ve všem. imejdou} iďe, dopřej mi, ať je můj život )žný a čistý slovy i skutkem. |soko nad námi všemi je zákon, ituje po nebi v průzračném vzduchu, q díl se z Olympu, člověk ho nevydal, )věk ho nemůže v paměti uspat. fůh)e v něm velký a nepoddán času. m zpupnost vychová vladaře, lupnost se v bláhovém obžerství, klá, drápe až na sám vrchol, Ia?pak se zřítí. Srazil ji Osud. j$/.|propasti bídy už nemůže vstát. j^ale, bože, nesrážej toho, Ikclp vede zápas pro blaho obce. lo jedná zpupně a kdo se domýšlí, íejibude nad právem, nad bohy stát, )ho ať za pýchu potrestá Osud. Ijjlp chtivě a bez míry po zisku sahá, vkládá ruku k bezbožným dílům, lufá si hanobit, co je všem svaté, jpřed tvým hněvem nenajde úkryt. lýž necháš někoho uniknout z řádu, 'Jřym jsi zavázal každého z nás, ibjadu příště putovat do Delf, 'riý tvůj chrám už nebudu ctít. řechceš vidět, všemocný Die, ífe-jsem ti právě ukázal prstem? ijjplik zvétšela tvá věštba Laiovi, JEtedVdDvqlíš veřejně popřít? 11 V Anebo opravdu zanikla zbožnost? /Vyjde lokaste} IOKASTE Vzala jsem oběti a půjdu prosit. Oidipus, utýrán strastmi a žalem, nejedná soudně, není snad při smyslech. Už ani zkušenost nebere na radu, podléhá každému, kdo za ním přijde s nějakou hrůzou. Marně se pokouším přimět ho k rozumu. (Vejde Korinťan) Budeme s úzkostí, nečinně přihlížet, jak je náš vladař, náš lodivod, zděšen? KORINŤAN Jdu s dobrou zprávou k pánovi tohoto domu. Přišel jsem z Korintu — všude se mluví o novém vladaří. (Vejde Oidipus j Má to být Oidipus. IOKASTE A starý Polybos, ten se vzdal vlády? KORINŤAN Ne, smrti se musel vzdát. Smrt nad ním vláfl IOKASTE Proroctví bohů a věštby! To je vás konec! Oidipus před otcem po léta prchal, pořád jen ve strachu, aby ho nezabil! OIDIPUS A zemřel na nemoc? Nebo násilnou smrtí? /28/ iňťan fžtélo zestárne, stačí jen vánek. íus k:—^ leží pod zemí. A já jsem tady $|ak mě tu vidíte — já se nedotkl meče! ihs sebou do hrobu všechny ty věštby. |mřely s ním. Nemají cenu. IlSTE |ždyť jsem ti říkala dávno — VlPlTR lášpravdu— mě pomátl strach. ĚASTE ž si to nesmíš nikdy brát k srdci. ipus le co matka? V jediném loži prý — ASTE eho se člověk tak bojí — vládne mu náhoda, perná jistotu o tom, co bude. |íp;na to nemyslet, žít jak se dá. (vzít si matku? Toho se neboj! Mlídí už vé snu spalo i s matkou! do to tak nebere, má život lehčí. ipus crásné, co říkáš, jenomže matka — EUd je naživu, budu mít strach. llNTAN íroto sem jdu, a s nejlepším úmyslem. |fchned nezahnal, pane, tvé obavy! /29/ OIDIPUS Ano, jen mluv! fá se ti odměním! KORINŤAN Počítam, pane, že nevyjdú s prázdnou, až se k nám vrátíš. To mě sem hnalo. Polybos nebyl tvůj otec! Já jsem tě našel na horách Kithairon, já jsem tě přinesl — dostal tě ode mne! Pouta ti protáhli šlachami na patách — těch pout jsem tě zbavil. Měls oteklé nohy. Proto ti dodnes říkají Oidipus. OIDIPUS Kdo mě. tak nazval? Můj otec? Anebo matka? KORINŤAN Víc by ses dověděl od toho, kdo mi tě dal. Jestli si vzpomínám, sloužil dřív u Laia. OIDIPUS V tom chci mít jasno! Nejvyšší časf Myslíš, že svědek, kterého čekám, a člověk, o kterém vykládal Korinťan — IOKASTE Co já víml Řeči! Nemysli na to! Jestli ti záleží na vlastním životě, prosím tě, při bozích, po ničem nepátrej! Stačí, že trpím já. OIDIPUS Neztrácej hlavu! I když se ukáže, já že jsem otrok po všech svých předcích, tebe to nesníží, ani tvůj rod. isím tě, abys to nedělal! Poslechni! iíohu — chci vědět pravdu. ptastný — ať nepoznáš, kdo jsi! jďje už někdo pro toho pastýře?! tuhle urozenou— nechte být. lil;- jtastný, nešťastný Oidipe! ífk tě nemohu nazvat. • ■ ■ - ■původ chci znát — kdyby šlo o všechno! fee nízký, musím ho poznat, jse za můj rod stydí. ||e pyšná — -co chcete: žena! ie — já se mám za dítě náhody, gagfáél Je to snad hanba? *" la štědrá — má skutečná matka! fcg^: můj bratr — ~"žnal, když jsem byl malý — íou velikost, gmse narodil — jiný už nebudu. máy nemám poznat svůj rod? še držím jen rozumu mším být. ani věštec -Steniiv.až vyjde úplněk, 730/ /31/ Kithäiroň zä tvého otce. j Oh jě tvůj živitel, Oidipe, i a tancem budu ho slavit zä to, že dobře pečoval o rod mých vládců. Kdo jen tě přivedl na svět, mé dítě? Některá nymfa? ! Když Pan se po horách toulal, ! ulehla do jeho lůžka? -": Nebo ji někde na pláni, v trávě, ! navštívil Apollón? ! Nebo snad Bakchos, i když ve skalním sídle ■ laskal své nymfy, i dostal tě darem od jedné z nich? j {Vojaci přivádějí Pastýře} KORINŤAN Pojď sem a vzpomeň si: tys mi dal tenkrát, už je to dávno, vychovat chlapce. PASTÝŘ 1 Proč se tak ptáš? KORINŤAN To dítě tehdy — je on. PASTÝŘ j Přestaň s tím! Mlč! Anebo pojdi! i OIDIPUS i Svažte mu ruce! Za záda! A hned! | Ďals mu tp dítě — to jak sě ptal? PASTÝŘ Áno. A radši jsem heměl přežít ten den! |vžai to dítě? Čí bylo? Tvoje? llpcizí? Někoho z Théb? h- teď je na mně tu hrůzu vyslovit. mně, abych ji slyšel. Ale já musím. |lto prý Laiův syn — lžena, tam v domě, by řekla nejlíp, iseřtoistajo. • lehlapec — tys ho měl od ní? ftleproč? m ■ i Měl jsem ho utratit, pane. gffjsl ho tedy! dal tomu starci? BB&eiK í-":i : ucitu;j|Bylo mi ho líto. jí; j^Uz||^y> zŘáíjbýt- jasné! hnll^ě^lo.^ťiyidím dnes naposled! £9hifflJBpu\mitř, tam je tolik hrůz — (seslaných, těch přivolaných, jtlré si člověk zavinil sám — leh, které bolí vždy nejvíc. Šřtchází oslepený Oidipus) pí; to je nestvůrné! Strašlivý pohled! Ikáy jsem nezažil něco tak hrozného! "línám už sílu dívat se na tebe, IB' chd vidět, chci poznat všechno, mě, Oidipe, děsíš. |pus Jáni jéh to jdu» ach, kam? flhň/nese vítr můj hlas? řílimě.to uvrhl osud? |tputě, Oidipe, že sténáš dvojnásob, &t£ dvojí zlo. li [stojíš při mtiě, i když jsem slepý? Éa je tma, a tys mi nezmizel, toSm.jasně tvůj hlas. 4.....■ nbtQ strašného spáchali pjé posedlost — vžít očím světlo! |ÍoU mi oči, nač se mám dívat? /37/ V^Co^bych měr uvidět, abych to viděl rád? ÉIísIovo, přátelé, mě může potěšit? uju.že jsem poznal, kdo jsi. rfr tomu člověku, ať byl, kdo chtěl, přáni tam na pastvě rozvázal nohy, 'zbavil-mě pout a vrátil mi život. fKdybych tam umřel, mohl bych přinést takové hoře sobě i přátelům? ghúr To bych si přál i já. Ano, já také. Než takhle slepý, je lepší nežít. OIDIPUS Nerad mi a už mě nepoučuj, Že éo jsem udělal, nebylo správné. .. Mítj ještě oči, opravdu nevím, jakbych se jednou, až přijdu dolů, mezi ty mrtvé, podíval na otce, anebo na svou nebohou matku. Jak bych se díval rád do tváře dětem, když přece víme, jak přišly na svět? Ne, ne, to není pro moje oči, ani to město, hradby a oltáře, svatyně bohů — ne, o to všechno jsem se já, nešťastný, připravil sám — já, kdo si v Thébách žil nejlíp! Vždyť na můj příkaz měl z města být vyhnán ten bezbožný člověk, jen co nám na něho ukáže bůh. A jak se mám — když jsem teď na sobě odhalil takovou hanbu — jak se mám podívat do očí lidem? Nechci a nesmím. A kdybych uměl Jíhupostavit hráz, vůbec bych neváhal jfdil před světem celé to ubohé tělo — jjepý a neslyšet nic. Je sladké, ||ke smyslům nemůže proniknout zlo. 'který smrtelník dovedl unést pvou bídu? Jenom já, jediný já! //de Kreon) jchází Kreon. |en už si poradí a bude jednat. |n je teď, po tobě, sdiná stráž naší země. im ífse ti nejdu posmívat, Oidipe, jnechci vyčítat minulé křivdy. Sie vy ostatní — když vám není hanba, 3d lidským rodem živých i mrtvých pavit neskrytě takovou ohavnost, |Mte se Slunce, které vás živí, pSemě, která to nemůže unést, světla z nebe a svatého deště. |k rychle, pryč s ním, veďte ho do domu! jždyť jenom nejbližším se sluší isvědkem neštěstí ve vlastní rodině. sumě odtud, jen rychle pryč! i, kde mě nikdo nebude znát. |ch to udělal, |m?jen od boha pokyn. keho výrok. Byl přece jasný. /38/ 739/ MS Otcovrah — to jsem já —zaslouží smrt. KRE ON Ano, tak. Ale v naší nouzi je lépe zeptat se, mít jistotu. OIDIPUS Nech mě jít do hor, tam na můj Kithairon, vždyť mi ho rodiče určili za hrob. Stejně vím — nezajdu na nemoc, a žádnou přirozenou smrtí. Proč bych jí unikl už tehdy v horách, než abych podstoupil jiné a horší zlo? O mé dva syny se nemusíš, Kreonte, starat, jsou přece muži a všude, kam přijdou jim nebude těžké najít si obživu. Ale mám také dvě nešťastné dcery. Jen o ty dívky mi pečuj. Ach, ty ses nade mnou, Kreonte, slitoval! Za to tě ochraňuj bůh! A lip nežli mne. Vy z každé slavnosti, odevšad, kde se scházejí lidé, přijdete s pláčem. A. co až se budete chtít jednou vdát? Kdo najde odvahu, kdo si vás vezme s tou hanbou, která teď padá na celý rod? Nikdo, mé děti. Já vím, že nikdo. Nevdané, vyprahlé, musíte zemřít. Nedopusť, Kreonte, aby šly žebrat, bez muže aby bloudily světem, uchraň je před tím, co zakouším já. Nemají nikoho —- už jenom tebe. Vím, že jsi šlechetný — tohle mi slib. Podej mi ruku. CHOR Občané v mých rodných Thébách, tohle je tá OÍ &t|ze všech nejmocnější, rozluštil nám záhadu, ĚJz nás mu jeho štěstí mohl jenom závidět — Enec byl ale zahnán do vln zlého osudu. E)|kdp má jednou umřít, ať se dívá k tomu dni, J přijde naposledy. Dokud někdo nepřekročí llpivota bez útrap, neříkej, že poznal štěstí. mě se rozestupují, vojáci vtáhnou na provazech spútaného Oidipa} >us ■ p; moji synové, nejdřív jste drželi flády Kreonta — aby má hanba äohla špinit dál Théby — iď se k moci derete sami. le vám dražší než vlastní otec. í&yž oba válčíte dnes mezi sebou, edy ať bohové nehasí váš svár — i. M ať rozhodnu o jeho výsledku. ! terý z vás — kdo se mne dovedl zastat? Jjolz vás mi řekl: jen zůstaň, jsi otec!? i íé, vám se hodí, že mě teď ženou! j fdyž jsem já, zoufalý, v ten první den, i imjzádal smrt, smrt ukamenováním, |ok;ázal mi snad někdo tu službu? %\ěat kdy ochabla nejhorší trýzeň, tteíd, kdy chápu, že moje zuřivost 1 sinala míru, že zašla dál než moje vina, prve dneska vyštvou mě z Théb. I^moji synové nemají slůvko — ^ayjmi pomohli? Vždyť s jejich souhlasem |ze mne psanec, je ze mne žebrák, tanbje dcery, dvě slabé dívky, |E-mne pečují, to jsou mé děti. tigone odvádí Oidipa a po změně scény ho '^přivádí} ■ -mi Sl.ll F. .4,41 I ANTIGONE Pojď, otče, vím, že jdeš tmou, ale jen pojď, zase tě povedu, já to už umím — vždyť spolu chodíme dlouho^ , Neznám to tady, ale tam dole, , to budou Athény. CHÓR Tady jsi, cizince, na bílém Kolonu, v tom krásném kraji nejlepších koní, kde v temném brečtanu , rád hnízdí slavík a tiše naříká v zelených údolích, v posvátném háji, kam slunce nemůže, kam smí jen bůh, kde žádná vichřice neorve plody, kam, vínem opilý, |chodívá Bakchos ; v průvodu mateřských nymf. ANTIGONE Když tolik vychvalují zdejší kraj, měli by dokázat, že pověst nelže. OIDIPUS Jsem vyhnaný z vlasti, žalostný stín člověj který se dřív jmenoval Oidipus. CHÓR Jděte pryč, dál z naší země! OIDIPUS Prosím vás, slitujte se! 742/ Stoná padne i na nás. ■foási cizinci, prosím, flBnfijfóm; nahání hrůzu, ktstbíite nade mnou |přímluvou — .feJDOhý otec. Jilmám1 oči, našich očí se dívám, asimjupěnhve, ^^ých patřila vám, jak vaše dcera: £srt$m;-nešťastným soucit! GOBímtá při všem, co je ti drahé, Jsou td děti* bůh, žena, nebo tvůj dům. jjpus gjjvt já„ já opravdu netušil nic, j§šel- tam, kam jsem došel. §§gmale ve zbožné čistotě přicházím. W?Mn městu nesu jen prospěch. Jgrénp.Oidipe, zná celá země. jl^ejp tobě doví náš vladař, led přispěchá, i kdyby spal. ^£íáněkdo sem Jde, a je to žena. ggfejty; širák jí zakrývá tvář. "l§Wkže to byla —? Anebo ne? 'Je[být -i ovšem! — jen ona. ~ sestra, má drahá Ismene! íÁěríeJ 743/ ISMENE Ach, moji milí, bylo tak těžké vás najít, a teď — teď vás jen stěží pro slzy vidím. OIDIPUS A proč jsi přišla? ISMENE Mám starost o tebe, otče. OIDIPUS Stýskalo se ti? ISMENE Ano — mám také zprávy. Jde se mnou sluha — ten; zůstal věrný. OIDIPUS i i Jedna se, chudák, potlouká se mnou, a ty zas mi tajně donášíši co o mně v Thébách říkají věštby. Kde jsou tví bratři? VÍŠ něco o nich? ISMENE i i Některý bůh a jejich vzpurnost dohnala oba ty nešťastné ke sporu: každý chce uchvátit vladařskou moc. ; Svévolně jednal ten mladší, ; když svrhl bratra, zmocnil se vlády a vyhnal Polyneika z Théb. Ten ovšem — říká se — utekl do Argu, I tam se pak oženil — má nové příbuzné, ' shromáždil vojsko bojovných přátel a s ním chce táhnout proti své vlasti. [ Proto když v Thébách slyšeli věštbu, že jenom z tebe obnoví bývalou moc, ižádají, aby ses vrátil — živý či mrtvý. 744/ Jalv^štoupit však nesmíš, prý stačí, ftsmablízku, u hranic země. lly nejsem nic, je ze mne pravý .muž. ttnáfdosah aspoň tvůj hrob — smrti na jejich strane. Ijajii tento nešťastný člověk — Jako; severní břeh, jpzimních bouřek Jpp vítr. fca něho naráží příboj zkázy, slunce západu, g^ehodu, z polední strany, jemných ripajských hor. hypnisvojáky. Vojáci se chopí Ismeny a ||ám;se zlými úmysly, Jfá vím, že jsem přišel tljkteré má v Řecku největší moc. uSjglmii přemluvit tohoto starce, i gJSjÍYi l il ;dó naší země. ul^gft nedal jediný člověk, S^i. ÄEláJ; občané Théb. S^*fiÔip^' vrat se zas domui i'ÄM^iď, volá tě právem, Baľ ejsem tak ničemný, 5nf^^pil-pro tvoje neštěstí. "Mrjiil.ik.i--T- cizinec všude! /45/ j - i |i|uí hanbu, řekni, že ano, i&hám do města, do svého domu! iptebe poctivou tvář. Ileprišel odvést mě domů, "j;ánic chtěl bys mě mít, stmYumkla zkáze. coínu víc ublíží, Pekl — ? Jaduju, íě přemlouváš fdcery. Ifém.právě dal odvést ifde hned za ni. Idceru? 8> i At už je pryč! šuíní;:kdyby se zdráhala. Bane? IDIPUS [Občané! ILUVCÍ Říkám ti, abys jl pustil! ĚREON Ikdo se mne dotkne, vyvolá válku! ěór Ipojdte sem! Pamoc! ffcy všichni z Kolonu, pojďte! tGhtějí nám vyplenit město, rozvrátit stát! Nojd'te sem! Ke mně! A rychle! TIGONE Přátelé! Táhnou mě pryč! DIPUS ÍNTIGONE Vlečou mě násilím! IDIPUS ITIGONE Nemohu! Dítě, kde jsi?! Dceruško, chyť se mne! tEON I Bude to?! Pryč s ní! fypjôci odvedou Aniigone) IDIPUS jjk Ty nemáš právo, jsi cizinec! Co ještě vytrpím! /47/ 4" U KRE ON Však jednou poznáš, já to vím, žes pokaždé uškodil sobě, když ses dal unášet vzdorem a neslyšel rady svých přátel. OIDIPUS Odporný zbabělce! Slepému vyrveš teď jediné oko, kterým se dívám. Neujdeš daleko! Bůh slunce, Hélios, ten vidí všechno — a já se modlím, aby ti ve stáří, i tvému rodu, dal poznat takový život, jaký mám já! KRE ON Nebudu přemáhat hněv! Ty půjdeš taky! A třeba silou! I když jsem sám a zesláblý věkem. CHÓR Pojďte sem všichni! Vladaři, rychle! Pojďte, ti lidé neznají míru! (Vejde Theseusj THESEUS Dívky tu zůstanou! Únosce zadržte! Já abych ustoupil násilí? Náš host by se vysmál mé vládě. Kreonte, nejednáš důstojně, své předky urážíš, svou vlast, i mne. Tady jsi v zemi, kde platí zákon, a tys k nám vtrhl, právo jsi pošlapal, bereš si násilím, co sé ti zachce. Já kdybych vstoupil na vaši půdu — měl dobrý důvod, měl na to právo bez vůle vladaře, ať je to kdo je, nenajdu odvahu někoho unést. J.Ty svou vlast hanobíš. Čím si to zaslouží? í Léty jsi nezmoudřel, ale jen zestárl. f\Ty dívky ať rychle přivedou zpátky — |1nebo tu zůstaneš — proti své vůli! fícREON Mohl jsem tušit, že v Athénách najde útulek otcovrahynečistý člověk, muž, který páchal bezbožné smilstvo — jak vyšlo najevo — s matkou?! IIDIPUS Věděl jsem tehdy, čeho se dopouštím? EON Ve městě proslulém moudrostí soudců mohou mít domov psanci a tuláci? proipus Lichotíš vladaři a jeho městu, mají v Athénách nejlepší zákon. gÉON [sem sám a bezmocný, i když mám pravdu. 1ESEUS fes tebou cítím, nešťastný Oidipe, řjůu se zeptat, jakou máš prosbu ■^s.čím se obracíš — ty i tvá dcera — ta mne a na naši obec. Pověz to. Sávám ti darem své tělo, ||né a na pohled bez ceny. ~ ^jě však jednou prospěje víc, jjkáyby bylo krásné jen zvnějšku, plnily Thesee, Aigeův synu, jen bozi nestárnou, neznají smrt, ostatní smete všemocný čas. Uvadá tělo, chřadne i země, umírá věrnost, a bují zrada. I mezi přáteli i mezi městy nevane stejný a trvalý duch. Dnes žijí Théby v pohodě s tebou — bez konce plynou však léta a rodí bezpočet nocí a dní. Když si pak zamane jediný z nich — svorný stisk rukou rozetne meč. A tehdy bude mé vychladlé tělo pod zemí pít jejich krev ještě teplou. Nebudeš litovat, žes přijal Oidipa, tvé zemi prospěju — nebo mě klame sám bůh. THESEUS Vím, že tě nikdy nevydám násilí. Sám jsem byl — jako ty — vychován v cizině a "poznal chvíle, kdy mi šlo o život. Už proto se neumím odvrátit od toho, kdo se ocitl v nouzi na cizí půdě a sám. Jsem také člověk a nevím, komu z nás zítřek naměří víc. KREON Tady se nemohu vzepřít tvým slovům, až budu v Thébách, já už si poradím. (Antigone a Ismene se vracejí} THESEUS Jenom si vyhrožuj — ale teď zmiz! / Kreon odejde j ANTIGONE Kdyby ti, otče, dopřáli bozi zahlédnout toho, kdo ti nás vrátil! /SO/ MDIPUS I Tys mi je zachránil, Thesee, jenom ty. i. Nikde jsem nenašel, nikde než u vás, F zbožnost a lásku k lidem i k pravdě. ľHESEUS Máme se v životě proslavit spíš skutky než slovy, i Právě jsem kvůli vám přerušil oběť, itkdýž nějaký mladík — prý z tvého rodu | se vrhl k oltáři s prosbou: ? chce s tebou promluvit, třeba jen krátce, jak říkal. JHDIPUS /To byl můj ničemný syn. *SSEUS t&niatuj, že prosil u oltáře, lesmíš ho odmítnout, dbej vůle bohů. JTIGONE Vyslechni bratra — neboj se slov. ílpvía ti prozradí, jaké má úmysly. j^yby se dopustil nejhorších činů, gji^ho otec, neměl bys oplácet, gnľysli na ty své nynější strasti, momeň, cos kvůli rodičům vytrpěl sám. 10c jedno prosím — nedopusť, příteli, aěndvlékli — jestli sem přijde. ||?«s odejde) íagnad nestačí "i^života. ; /51/ kdo chce žít nad pravou míru, ten je v mých očích jen hlupák. Dlouhé dny vlečou nás blíž a blíž k zármutku, kdo žije delší Sas nežli se sluši, toho už nepotká radost. Nenarodit se bylo by krásné a ze všeho nejlepší. A kdo už je na světě, smí mluvit o štěstí, jen když se vrátí dost rychle tam, odkud přišel. Vždyť mládl pomine, jalová ztřeštěnost, a strastem, když dolehnou, neujde nikdo — * závist a svár, vraždy a boj — \ na konci jenom bezmocné stáří, ústrky, posměch, být sám — a všechno zlé * mít pod jednou střechou. ANTIGONE Jde, otče, sám, nikdo s ním není, slzy mu na tváře padají proudem. (Vejde Polyneikes) POLYNEIKES Ano, jsem ze všech nejhorší, kdo se měl o tebe postarat — jáí Co mohu? Odčinit leda svou vinu, dohnat ji ještě dál už ani nejde. Vy aspoň, sestry, zkuste vy obměkčit otcovo nevlídné a kruté mlčení. 752/ ÍT1GONE Mluv sám, ty nešťastný. Co tady hledáš? |OLYNEIKES : Před tebou, otče, stojí teď psanec. Vyhnal mě bratr, třeba je mladší. A ne, že přesvědčil lepšími důvody, h zvíťězil odvahou, hrdinstvím v boji — e;ale že dovedl občany umluvit. Já šel pak do Argu, sebral jsem vojsko, rozdělil nejlepší do sedmi proudů a jdeme — všech sedm jde proti Thébám. I Všech sedm vůdců už' obléhá město. * Vetřelce porazím, anebo padnu. Odpusť mí, zanech už strašného hněvu. Jestli je pravda, co říkají věštby, zvítězí ten, s kým budeš ty. í Když ty mi pomůžeš, snadno ho rozdrtím. Spolu se vcátíme, zas budeš doma, já poď tvou střechou — a jeho vyženu! Nemluvím do větru — jenom stůj při mně. %Sez tebe ztratím i život. ÍDIPUŠ ^Kdyby ho neposlal ke mně sám Theseus, |Už nikdy by nesměl slyšet můj hlas. pež vj Thébách uchvátil vládu tvůj bratr, |dokud jsi, ničemo, vládl ty sám, idals otce vyhnat, prohlásit psancem, |jen kvůli tobě chodím teď v hadrech, ikteré |ti do očí vehnaly slzy — ■dnes, kdy jsi na tom tak jako já. ■A jestli tvé vojsko napadne Théby, íezničí město — ty ale padneš, zahyneš v krvi, a s tebou tvůj bratr. Bude tě, ničemo, provázet kletba, v.mne jsi vyvrhel, volám ji na tebe! 753/ 3 *1 POLYNEIKES 1 Spojence nemohu obrátit zpátky, á-nesmím prozradit, co je ted čeká. ..JMcky se utkám — já a můj osud. fer ľ ANTIGONE ,.;ychle| se navrať i s vojskem do Argu ía nenič zároveň sebe i Théby! POLYNEIKES j^iUtíkat nebudu — taková hanba! \. On se mi vysměje — a já jsem starší. ANTIGONE Jen ažse doslechnou, co otec předvídá, kdo by se odvážil jít s tebou do boje? POLYNEIKES Je třeba povzbudit, anebo mlčet. Jen špatný velitel šíří zlé zprávy. ANTIGONE Tak pevně ses, bratře, už rozhodl? POLYNEIKES Ano, a nezdržuji Musím svou cestou, i když je nešťastná, i když je zlá. ANTIGONE Ne, poslechni mě! POLYNEIKES Nenuť mě k tomu, co nesi ANTIGONE Kdybych tě ztratila, i mě to zahubí! (Polyneikes odejde. V dálce zahřmí) /54/ |hor Slitovný bože, ;uky tam dole ho přijaly, a.ftpiimyh&'odvanul tajemný osud. Kfi m ľifena ví čka usedla děsivá noc. I |žít;užnebude život. KgBj^CQ-od boha přichází, ^s^ll-dĎstĎjně hést. ŕ p^Nťjšťastná sestro, co nás dvě čeká, ^teď když nás otec opustil obě? Doveď mě za ním a zab mě tam na místě! CHÓR Sestry, ach, milé sestry, když dospěl Štastně až na konec, přestaňte naříkat. Kdo Žije v bezpečí? Trápení dostihne každého z nás. druha cast ,'58/ eteokles Vy, thébští občané, ten kdo byl povolán a stojí na přídi našeho korábu, tomu uz na víčka nesedá spánek, a musí říkat, co žádá chvíle. Teď ale všichni — každý z vás musí, i ti, kdo pro boj teprve rostou, a také starci, když unesou zbraň, bránit své město, oltáře bohů, bránit své děti, svou rodnou zem, živí nás všechny — nejdražší matka! Seny Vidím, že zvěd ti přináší zprávy, s-pěchá sem, běží k nám bez dechu. ^.(Přibíhá Zvěd J Když jsem je opouštěl, tahali los, kldo útok povede na kterou bránu. íÁrgejské vojsko se blíží, už táhne, iž^ne se, pádí v oblacích prachu, Jtdešť bílých kapek z koňských nozder psyou pěnou pokryl celou pláň. ijZuěd odběhne j feokles cst mužů vyberu — já budu'sedmý, sedmi bran budem stát proti vrahům, 'ď tedy všichni nahoru k hradbám, saďte ihned pevnostní věže, držte u střílen, muž vedle muze, ňte se statečně — tváří k nepříteli. Vqjooníci odejdou j 761/ ai, * "i íissíía ■ií:»'3 ŽENY Naříkám, úzkost je ve mně a křičí, v poli se řadí vojáci Argu, z tábora tryskem vytrhli jezdci — němým a výmluvným svědkem je prach, stoupá až k nebi — slyšíte, slyšíš? — z pláně sem kopyta duní, řinčí zbraň, jako když vodopád rozráží skálu. Ach, bože války, tvé jméno je Ares, vždycky jsi přebýval tady v mé zemi. Shlédni k nám, bože v přílbici zlaté, dávno jsi daroval svou lásku Thébám. Vy, thébští bohové, pohleďte na nás, jsme ženy — prosíme, odvraťte otroctví, přijďte nám na pomoc! Ach, jaký strach jde z bitvy a zbraní, udiala zahryzla do koňských tlam chřestí a skřípou — jak drkotá vražda. Co ještě utrpí ztrápená zem? Všemocní bohové, zažeňte argejské, vždyť nám zní cize i jejich řeč! ETEOKLES Nemohu vystát tu ženskou havět — to nás má zachránit, tohle je pomoc?! Klekáte před bohy, kvílení, nářek — koho by povzbudil protivný křik?! Ve vás má nepřítel dobrého spojence, vy Théby ničíte samy a zevnitř. Kdo z vás však odmítne poslechnout rozkaz — muž nebo žena — ať je to, kdo chce, toho dám ihned odsoudit k smrti — a v rukou lidu je kamenů dost. Slyšíš mě, rozumíš — nebo jsi hluchá? ŽENY Oidipův synu, mě obešla hrůza, (Q2{ už slyším rachot válečných vozů, už slyším skřípat nápravy kol, koně se vzpínají, slyším je supět. Vy mocní na nebi, bojím se otroctví! eteokles ; Tím strachem zotročíš sebe i město! ŽENY Ô Die, na vojsko z Argu zamiř svůj blesk! ETEOKLES 0 Die, ty ženy — cos nám to stvořil! Zeny I Když padne město, zač stojíte vy?J eteokles Uděláš pro mne, o co tě žádám? ilZENY Já tě chci poslechnout, hrůza však nedává klid mému srdci, neztiší starost, i pořád mu vemlouvá strach ť před vojsky nepřátel okolo města. Jak bázlivý holub se chvěje mé srdce, ■ když se mu k hnízdu, kde mláďata hlídá, ^připlazí had. Bohové, vy, kteří chráníte město, Pna všechny tam kolem hradeb (vypusťte zbabělost, sešlete zmatek, lať z rukou nepřátel vyrazí zbraň! Slávu a vítězství dejte těm našim! Zachraňte město, zůstaňte s námi, my Ženy k vám úpíme, zůstaňte pevní, zde ve svých sídlech! Jak 2a hřívu koně vlečou je za vlasy, po zemi smýkají dívky i stařeny v zedraných šatech. Ta živá kořist marně se vzpíná smilnému násilí, táhnou ji z města, Théby už pustnou — vidím jak přichází nejhorši osud. Jak z hroznů orvaných dřív nežli dozrály budou z nich lisovat panenskou štávu. Pláču a přísahám: než skončit takhle — raději smrt. Když město padne, zakusí bezpočet strastí. Ten vleče kořist, jiný zas vraždí, třetí chce vypálit dům — a celé Théby zčernaly v dýmu. Strašný bůh násilí, zběsilý Ares, nešetří nikoho, nic není svaté. 764/ Ulice města roztřásla vřava, muž vrhá kopí a zabíjí muže, kojenci, když je rvou od prsu matkám, krvavě vřeští. Zmatek a plenění! Jeden se prohýbá pod tím, co naloupil a křičí na tohD, co vyšel s prázdnou: pojď sem a pomoz! — jen dělit se nechce. A porvou se o lup. Jak tohle skončí, můj bože! Když spadne se stromu nezralý plod, smutně se za ním hospodář dívá — a co já, nebohá, když nám teď nepřítel pustoší úrodnou zem! Dar naší hojnosti odtéká běsnícím proudem, zajaté dívky se děsí lůžka, v němž vítězný muž je probodne bolestí, a ještě zajásá nad jejich křikem. Tak panny doufají už jenom v mrákoty, ať přijde jediný pomocník — smrt. (Bojovníci vcházejí — přibíhá Zvěd) Před sedmou branou, připraven udeřit, pobízí sedmý proud útočných vojsk nejvyšší velitel — tvůj vlastní bratr. Zaklíná bohy, chce přivolat osud, 765/ hrozí, že sotva přeleze hradby, dá se prý prohlásit vladařem Théb, 1 potom se utká v souboji s tebou ^ a buď tě zabije, buď padne sám, .nebo tě s hanbou vyžene ze země, ů:t aby se pomstil za to, žes tenkrát jemu vzal násilím vládu i vlast. ■:í Chvástavě křičí, vyzývá bohy, prosí ]je, dotírá: vyslyšte měl Má nově ukutý okrouhlý štít, na něm dvě ve zlatě tepané postavy: statného muže s válečnou výzbrojí provází bdělá a rozvážná žena — bohyně Diké — jak říká nápis: „Tohoto muže přivedu nazpět, slavně mu navrátím domov i Théby." ETEOKLES Bohy zasažený, bohy zavržený Oidipův rode — můj rode — šílíš! Pro tebe na světě není dost slz. A tak se naplní otcova kletba! Můj bratr seje a sklízí jen sváry — brzy se uvidí, zda něco zmůže chvástavý nápis na zpupném štítě, nebo zda návrat pod rodnou střechu vidí jen ve své zbloudilé hlavě. Vnutil mi boj, a já ho podstoupím. Bratr se bude potýkat s bratrem. ŽENY Drahý Eteokle, Oidipův synu, nedopusť, aby i tebe se zmocnila zuřivá zášť, kterou vyčítáš jemu. Zabít se navzájem — smrt z rukou bratrových! nikdy by neoschla krev této vraždy. mi Nespěchej k smrti! Když vyjdeš z boje živ ;, nikdo ti neřekne, že jsi byl zbabělec. ETEOKLES ; Bohům jsme oba dva lhostejní, vím, že je potěší leda když zájdem. Proč bych se tedy vyhýbal smrti? ÍŽENY Časem i k tobě obrátí osud vlídnější tvář. Dnes ještě bouří a běsní. ETEOKLES A kdo ho rozzuřil? Otcovy kletby! Strašlivou pravdu mi ve snu zjevila noc -přiřkla mi po otci krvavý podíl. ŽENY Nemáš rád ženy — přesto nás poslechni! ETEOKLES Já už se rozhodl — slovy mě nezvikláš! ženy I ten, kdo ustoupí, má přízeň bohů! Ty že bys prolil bratrovu krev? TEOKLES ; Vždyť svému osudu neujde nikdo. i (Eteokles a bojovníci odejdou) ENY ■ Neštěstí na nás bez konce žene ^ příval svých vln. Než jedna opadne, t vzedme se trojnásob vyšší í k novému náporu na thébskou příď. Hradby nás chrání před mořem zkázy. /67/ tli !" ■■■■a lil mm*w Ztroskotá v bouři město i vladař? Nuzák snad ujde záhubné vlně, kdo se Však bez míry staral a sháněl, vidí teď v úspěchu zbytečnou přítěž -spolu s ním bude s paluby smeten. Všech sedm hrdinů vyčkává útok. Řady se pohnuly, blíží se k městu, kovové štíty — slyšíš to? — chřestí. Slyším i třeskot nesčetných kopí! Já slyším drkot a hrčení vozů, u hradeb skřípou a rachotí kola. Ve vzduchu sviští zuřivé střely. 0 hřeben hradeb křesá déšť kamení. (Bojovníci se vracejí) MUZI Polyneikes je vede i proti vlastnímu městu. Jak orel se na kořist spouští, vzkřikl, rozepjal křídla bílá jak sníh, a vrhl se na nás, provázen houfy přílbic a zbraní. Bohům je odporná chvástavá pýcha, a když ji viděli valit se proudem, úderem blesku srazili s hradeb muže, který se chvástal, že vykřičí vítězství Argu. Hřmotně dopadl na zem i ten, co pochodní mával a řičel: zapálím Théby! Teď bych měl důvod jásat i plakat. Vítězství připadlo Thébám — jsme šťastni! Ale náš vladař i jeho předchůdce — střetli se spolu v čele svých vojsk — chtěli si rozdělit ostřím svých zbraní dědictví po otci, statky mé země. A teď jim oběma stačí jen malý díl naší půdy — tolik, co pokryje hrob. Zemí už nehrozí zánik — pije teď vzájemně prolitou krev obou bratrů. iANTIGONE (vyjde j Zlé musel vytrpět — oplácel zlem. l^ENY Až teď jsou oba dva jediná krev. |antigone Šílení bratři! Bez citu k nejbližším, k pohromám lhostejní, zbraní jste zničili sídlo svých otců. ; Nešťastní bratři! jsmene i í Kde je teď pohřbíme? ! ÍHÔR ! [ Slunce, vycházíš znovu j ■: nad městem sedmi bran j a hoříš dnes vítěznou září. ; ;- Třpytíš se v Dirciných proudech \ a s tebou vstupuje * zlatý cas do Tbéb. Prchají bílé argejské štíty a ty je paprsky bodáš 1-Jako se pobízí kůň tastřejší uzdou. ■ M Chór odejde do pozadí] li 768/ mi ANTIGONE Nemá to konce! Slyšelas Kreontův rozkaz? Víš, co dal veřejně rozhlásit v Thébách? ISMENE Snad jen, že argejští odtáhli tuto noc, a jinak nevím, z Čeho se těšit, anebo nad čím si zoufat. ANTIGONE Jen Eteokles má být pochován, jemu prý zákon dal právo, on dojde úcty dole u mrtvých, zato však nešťastný Polyneikes nesmí být pohřben, zasypán hlínou, tělo; má zůstat napospas dravcům. Tohle dal vyhlásit šlechetný Kreon! Nemluví do větru — kdo by se vzepřel, toho dá veřejně kamením ubít. ISMENE Sestro, je pravda, co říkáš? ; ANTIGONE Chceš spolu se mnou mrtvého pohřbít? ISMENE Jsm!e jenom ženy — jít proti ýladaři? Zakázal vyslovit i jeho jménoi ANTIGONE Vždyť nemá právo brát mi co je mé. ISMENE Sestřičko, jsme už jen samy dvě, "to máme zahynout, a ještě tak hrozně? ! Jsme ženy — jak budem vzdorovat mužům? Vládnou nám silnější — musíme poslechnout i v horších zkouškách nežli dnes. Mohu jen prosit mrtvé pod zemí, aby mě jednou vzali na milost, když ustupujú násilí a moci. Kdo ztrácí míru, přišel o rozum. ANTIGONE Zůstaň si rozumná — já bratra pochovám. Čeho se dopouštím? Jsem jenom zbožná. Vám se tu znelíbím, mrtví mě přijmou — na zemi krátký čas, tam dole navěky. Když ale myslíš, pohrdej zákony, které jsou posvátné i v očích bohů. ISMENE Také je uctívám, nemám jen sílu sama se protivit celému městu. i ANTIGONE To mrtvé tělo prikryjú hlínou. \ ISMENE Vždyť je to bláznovství — bojím se o tebe. ANTIGONE O mne se nestarej — zachraň se sama! ISMENE j Neprozraď aspoň, co jsi mi svěřila! j Můžeš se spolehnout — já budu mlčet. ANTIGONE Naopak, vykřič to! Jen se mi zprotivíš, jestli to nepůjdeš rozhlásit všude. 17X1 jfflBlBE j(Pr#č-se:hnátza něčím, co není možné? ino\E I||uv ještě chvíli, budeš jen odporná, ^frfiřě i mrtvému, a právem. f^jšmi můj nerozum — co je tak hrozného, __feiá nemohla zemřít, a slavně? i i ^JJthébzas vešel vítězný Zeus, jatil.sé do svého města! ||ýž bo|je skončily, zdejme se tanci na celou noc! jnišaťlnás vede bůh Bakchos, země ať| duní pod jeho krokem! ý vladař od této noci! Kreon ) Ieon ^čanél prošli jsme strašlivou bouří, |||fové z ní však vyvedli Théby, „píše loď pluje zas bezpečně, zpříma. Pllechnu moc beru teď na sebe já. Ijaíljsem vás povolat — a právě vás — jjýíi-jste věrni Laiově vládě, jjdyž Inás Oidipus řídil, i jemu. Jjeho synům jste sloužili také. im,,že je nesnadné proniknout člověka, iptfjeho myšlení, zásady — duši, _Jtenejž sám ukázal, jak povede stát. @řlc[však říkám: mizerný vládce — í^kdo se neřídí poctivou radou, ijjebo ze strachu mlčí a kývá. řké;se nikdy nebudu přátelit (ovekem, který poškodil stát. Proto vás budu vždy varovat před vším, co není k prospěchu společné věci. Všichni jsme, občané, na této lodi — proto ji musím vést bezpečně k cíli. jen tak si získáme důvěru spojenců. Podle těch zásad zvelebím Théby, podle nich rozhodnu o mrtvých bratřích. Eteokles, hrdinsky padl, když bránil město — nechť tedy pohřben je se všemi poctami. Psanec Polyneikes, který chtěl v čele cizího vojska prolévat krev svých bývalých přátel, z vás tady ze všech udělat otroky — ať leží bez pohřbu, bez nářku, bez pláče, ať jeho tělo, už napohled ohavné, sežerou ptáci a psi. | Ne, u mne ničema nedojde úcty, i jen řádní občané — živí i mrtví. mluvci I Tobě se musí podřídit každý, živý i mrtvý — zákon jsi ty. KREON Věřím, Že splníte, co od vás Čekám. (Vejde Stráž) Mluvčí ! Čím nás chceš tedy, Kreonte, pověřit? | KREON I [ Stíhejte každého, kdo nechce poslechnout! mluvci Kdo je tak hloupý, že hledá smrt? 173/ KREQN Co lidí svedla už vyhlídka na zisk! stráž Netvrdím, pane, že zrovna spěchám, nebo že sotva popadám dech. To bylo zastávek, to bylo úvah: kam běžíš, hlupáku, čeká tě trest! Zase už stojíš? Když se to Kreon doslechne odjinud — to se pak těš! Trval mi dlouho ten kousek cesty! já vlastně nevím, co bych vám řekl, ale když chcete, já vám to povím. Ne, nic jsem nespáchal, nikoho neviděl, opravdu nemáte důvod mě trestat. Ať je to venku: někdo ho pohřbil,, posypal mrtvolu vyprahlou zemí 4— zkrátka ji pochoval, a potom zmizel. Určitě neměl rýč ani lopatu, a je tam hlína suchá a tvrdá, snad ani vůz by v ní nenechal stopu, natožpak člověk. Záhada — zázrak! Tělo je pryč — tedy je v hrobě, co říkám v hrobě — hrob to zas není — někdo šel kolem, viděl ho ležet a pro klid duše hodil hrst prachu. A že jsme viníka nemohli najít, už už se strhla pořádná rvačka. Kdo nás měl rozsoudit? To máte těžké -každý v tom přece mohl mít prsty. Jenže ho usvědčte, když chybí důkaz! Nikam to nevedlo, konečně jeden řekl to slovo: budem to hlasití Jak už mám štěstí, padlo to na mne. Přišel jsem zrovna tak rád, jak vy mě vidíte rádi. Kdo vítá posla, když zpráva je zlá? MLUVČÍ Přemítám, Kreonte, skoro bych řekl — nejde tu přece jen o vyšší vůli? KREON Rouháš se! Jak může bohům záležet právě na tomhle mrtvém? Nechtěl snad spálit a vyloupit chrámy, pošlapat zákon, rozvrátit zem?! Jsou tady občané, co tajně reptají, a vůbec s nechutí ohnuli hřbet. , Vím, že se nemohou smířit s mou vládou. Kdo jiný — oni podplatili stráže! Peníze! Záhuba rodin i měst. Člověk snad nepoznal nikdy nic horšího. K špatnostem vedou i poctivé občany, zrada se rozmáhá, bezbožnost vládne! Jakože k Diovi mám ještě úctu, dobře si pamatuj — tolik ti přísahám: Ty mi buď vypátráš, kdo ho tam pohřbili nebo mi nestačí jenom tvá smrt. Nechám tě v mukách zaživa viset, dokud se někdo z vás nepřizná. CHÓR Ze všeho, co budí závrať, nejzávratnější je člověk. Po šedém moři se plaví, v zimě se probíjí bouří, jeho loď krájí přívaly vln. A zemi, matku svých bohů, nevyčerpatelnou zemi, rozdírá rok co rok, když pohání plemeno koní a pluhem v ní vyrývá brázdu. Loví divokou zvěř a líčí na zbrklé ptactvo, tvorům v hlubinách moře rozhodil pletené sítě — ve všem si dovede poradit sám, Sehnal s hor divoká stáda a koňům s bohatou hřívou nasadil těsné jho. Obrátil v užitek sílu vzpurných a nezdolných býků. Člověk ovládl řeč, myšlenku zachytí v letu, umí si postavit úkryt před Šípy vichřic a mrazů, založil obec a dává jí řád. Zkušenost hledá mu cestu, bez ní se nepouští na krok — přesto však zná svoji mez. I těžké neduhy zdolal — jen před smrtí uniká marně. Moudrost mu dává moc, a větší, než se kdy nadál. Má přístup ke zlu i k dobru. 776/ Kdo ale v zákonech země řád bohy stvrzený šetří a ctí, ten v obci vystoupí nejvýš. A škůdcem je u mne každý, kdo se dá zlákat zlem. Snad smýšlejí někteří jinak — ti ať mi nepřejdou přes práh. (Vejde Stráž a vojáci, kteří vedou Aniigone) MLUVČÍ Nevěřím očím — to hrůzné zjevení! — a je to ona — Antigone! Neznalas vladařův rozkaz? STRÁŽ Tahle to provedla! My jsme ji chytili! Já se tu dušoval: jakživ se nevrátím! \ Jenže se ovládni, když potkáš radost, : kde jsi ji opravdu nejméně čekal. Taková přísaha — a máš mě tady! To já, pane, já! To je můj úlovek! Teď to víš — zrovna mu chystala hrob. j KRGON Je to, jak říkáš? Chápeš to vůbec? STRAŽ I Vždyť jsem ji viděl na vlastní oči! Když jsem se vrátil, křiknu tam na ně: očistit mrtvolu, všechen prach smést! A že už to, pane, pořádně hnilo, jdeme si sednout po větru na svah, aby ten zápach nešel až na nás. i i Tu zčistajasna zabouří vichr, \ I unáší prach a ve strašném víru i ! zvedá ho od země nahoru k nebi. | Písek se žene po celé pláni, /77/ rve listí se stromů — a my se klepeme hrůzou, kdy tahle spoušť konečně přestane. Najednou ticho. Pak se to ozve. Kvílivý skřek, jako když ptáče přilétne k hnízdu, a najde je prázdné. Tak ona stála a hořce kvílela nad holým tělem. Vrhnem: se na ni — vůbec se nevzpouzí, naopak, nemá strach, přiznává, že teď i předtím — to byla ona. Nejdřív mám radost, a pak se trápím — přivolat pohromu na toho druhého — ? Já ale vyváznu? — Jde o mou kůži! KRE ON Jsi bez viny a volný — běž! (Stráž odejde} Vědělas, co jsem dal vyhlásit? Věděla — tak jako každý. ANTIGONE Ten příkaz nevyšel od bohů a vím, že ani Spravedlnost-Dike nedala lidem tak'krutý zákon. Nevěřím, že by tvá vyhláška mohla mít takovou moc, aby směl smrtelný člověk přestoupit zákony, které nemůže vyvrátit čas, nepsané zákony bohů. Ty přece neplatí dnes nebo zítra, těmi se řídíme, kam paměť sahá, těch jsem se bála, ne lidských výmyslů. Smrt na mne čeká, to přece vím, i kdybys o tom nevydal rozkaz. /767 Snad jenom umřu o něco dřív — nemám co -ztratit po všech svých strastech. Víc by mě trápilo, kdyby můj nešťastný bratr nenašel pod zemí klid. MLUVČÍ Má v sobě otcovu tvrdost — i když je nejhůř, neumí ustoupit. KRE ON Ta ví, co dělá — je zpupná dvojnásob: nejenže odmítla poslechnout vladaře, ještě se směje a chlubí, co provedla. Je dítě mé sestry, a kdyby mohla být krev mé krve, a ještě blíž, \ neujde smrti. Žalobu vznáším | i proti Ismene. Ta zemře také. ANTIGONE ; Má smrt ti nestačí? Co ještě chceš? KRE ON j Když tohle dostanu, mám všechno. ANTIGONE . i Z tvých řečí se mi slovo nelíbí, a nechci, aby se mi někdy líbilo. Ty zas máš odpor ke všemu, co dělám já Vždyť já jsem pohřbila vlastního bratra čím bych se mohla proslavit víc? Můj čin by jistě schválili všichni, kdyby jim hrdlo nesvíral strach. KRE ON i To v celých Thébách tvrdíš jen ty. /79/ MLUVČÍ Ismene pláce pro svoji sestru. KRE ON Vinula ses.ke mně jako had, odpověz: přiznáváš — byla jsi u pohřbu, nebo mi přísahej, že o tom nevíš! ISMENE Chci mít svůj podíl na její vině. ANTIGONE Tvou účast odmítám — tys při tom nebyla. ISMENE Já už se nestydím — jdu s tebou v neštěstí ANTIGONE Jen slovy miluješ, to není láska. ISMENE A život bez tebe? Jak mě má těšit? ANTIGONE Zeptej se Kreonta! Na něm ti záleží. ISMENE Proč mě tak trápíš, co z toho máš? ANTIGONE To říkám s bolestí, není v tom výsměch. ISMENE A moje mínění jsi přece znala. ANTIGONE Tobě dá zapravdu svět — mně snad ti dolé. /81/ ISMENE Teď ale máme společnou vinu. ANTIGONE Buď klidná, ty žiješ. Aie má duše zemřela dávno — ať slouží mrtvým. KRE ON Obě se pomátly. Ta jedna dnes, a druhá od chvíle, co přišla na svět. ISMENE Chceš zabít nevěstu vlastnímu synovi? KRE ON Synovi nedám tak špatnou ženu! ISMENE Ach, proč tě, Haimone, otec tak uráží! MLUVCI To už jsi rozhodl, že půjde na smrt? KREON Já? Snad my společně! Teď pěkně zčerstva, odveďte obe! A obě spoutat! CHÓR Blažený, kdo v celém životě nepoznal, jak chutná zlo. Komu bůh jednou otřásl domem, jde už jen pohromám vstříc. Pres celé rody ho stíhá zlý osud, podoben vlnám vzedmutým bouří, které se řítí do temných hlubin a ze dna vynesou šedivý kal. Sotva teď zalila sluneční zář poslední Oidipův stonek, znovu ho vraždí krvavý nůž podsvětních bohů: zuřivý nerozum, zmatení smyslů. Jeden rod nemůže vykoupiťdruhý, jako by některý z bohů je kácel poradě, bez konce, po celé věky. Kdo z lidí může svým vzdorem zadržet, Die, tvou moc? Marně se střídá s měsícem měsíc, nestárneš v čase, třpytivým štítům Olympu vládneš. Po všechny věky, stejně jak dřív, panovat bude tvůj řád: nic v tomto smrtelném životě lidí nadlouho neujde strasti a zlu. Někomu pomůže těkavá naděje, mnohé však zaskočí klamavou touhou -4-ten, kdo jí podlehl, netuší nic — ■ prohlédne pozdě — to už se spálil. Od věků platí moudrost těch slov: Komu bůh zatemnil smysly a rozum, neumí rozlišit dobré a zlé. Pak už mu zbývá jen kratičký čas — brzy se přesvědčí, co je to zkáza. | (Vejde Haimon) KREON ' Máš mi to za zlé? Proto jdeš za mnou? HAIMON | Otce, jsem tvůj a poslechnu vždycky, I co moudře nařídíš. Ne, žádný sňatek ' nemůže synovi nahradit otce, j pokud mě ovšem povedeš dobře. KREON Haimone, správně — má to být v srdci! Pošlu ji na smrt. Když budu trpět nekázeň v rodině, co mohu cekat od cizích lidí — ve městě, v zemi? MLUVČÍ Pokud mě nemýlí jen moje stáří, tvá řeč mi, Kreonte, připadá moudrá. HAIMON Ze všeho, co lidem bohové dali, je rozum, otče, nejdražší dar. Připouštím, snad mluvíš správně, nechám se o tom přesvědčit rád. Ale i druhý může mít pravdu. Proto jsem tady, abych v tvém zájmu sledoval, co se kde říká a děje, co budí ve městě nesouhlas, odpor. Prostého člověka děsí tvůj pohled, než by tě popudil, je radši zticha. Vždyť pro tu dívku, věř mi, se pláče, všichni si myslí, že za svůj skutek si ze všeho nejmíň zaslouží smrt. KREON Pro trochu rozkoše neztrácej hlavu, a nikdy pro ženu nezraď sám sebe. HAIMON Mela snad nechat vlastního bratra napospas dravcům a hltavým psům? Ne tedy smrt, nejvyšší pocta patří té dívce. Tak mluví tvoji občané v Thébách — zatím jen šeptem. Prosím tě, netrvej na svém jen proto, /84/ že jsi už jednou vyslovil názor. Vždyť ten, kdo věří, že. na celém světě jedině on má dar ducha a řeči, často se mýlí a zazní jen dutě, když se má ukázat, jaký je uvnitř. Třeba jsi zkušený, je to snad hanba, kdyby ses někdy dal poučit sám? KREON Vydané příkazy je třeba plnit. HAIMON Často i strom se dovede ohnout, když řeku povodeň vyžene z břehů. Kdyby se vzepřel, strhne ho proud. Anebo vichřice převrhne na bok loď, která odvážně vyplula v bouři a nechce povolit napnutou plachtu. Neboj se ustoupit, změnit své mínění. KREON Pak nejsem muž — ať vládneCona, když projde bez trestu ta její zvůle. HAIMON , Dovol mi, abych já, o tolik mladší, řekl své slovo: jistě je nejlíp, když nám je moudrost už vrozena — , ale ne každý se narodil moudrý. Proto je výhodné nechat se poučit ! od toho, kdo si ví rady. MLUVČÍ jTy, pane, uvaž, v čem syn měl pravdu — |z toho se pouč. A ty zas, Haimone, z otcových slov. Oba jste mluvili dobře. 4* , r 785/ KREON Máme se my snad, a v našem věku, od dětí učit, co je to rozum? HAIMON Nechci nic špatného. I když jsem mladý, suď moje činy, a ne můj věk. KREON Schvalovat veřejnou vzpouru je zločin. HAIMON Nebudu hájit, co nemůže obstát. KREON Ona v tvých očích zůstává čistá? HAIMON Tak smýšlí v Thébách většina lidí. KREON Většina? To mi má poroučet kdekdo? HAIMON Pod vládou jednoho zaniká obec. KREON Nepatrí ve státě všechna moc vladaři? HAIMON ..To bys měl vládnout sám — někde v pustině. KREON Mám v úctě svou vládu — to je snad zločin? HAIMON Zločin je šlapat po právech bohů. 786/ KREON Mluvíš jen o ní — jen o tu ženu ti jde. HAIMON A o tebe i o mne — a bohy v podsvětí. KREON Jsi její otrok! Nech už těch řečí! HAIMON Jen ty bys chtěl mluvit — slyšíš jen sebe. KREON Dokud je živá, nebude tvoje. HAIMON Jestli má umřít, nezemře sama. KREON Taková drzost. Ještě mi hrozit! HAIMON Vymlouvat nerozum, to že je hrozba?! KREON Přiveď mě k rozumu, když ho sám nemáš! HAIMON ; Nebýt můj otec, řeknu, že blázníš. KREON | Dlouho mě nebudeš urážet beztrestně. HAIMON : Vždyť mi jde o tebe — KREON Přiveď tu stvůru. Ať zemře hned — HAIMON Chci něco jiného než tvoje dobro? KREON — ano, ať zemře před jeho očima! HAIMON Tak nesmí zahynout! Radši se podívej, jestli mě naposled nevidíš ty. MLUVČÍ Bolest v tom věku mívá zlé následky. KREON Ať jde, ať dělá víc než člověk může, těm dívkám stejně život nevrátí. MLUVČÍ Chceš poslat na smrt dokonce obě? KREON Tu, co se mrtvého nedotkla, ne. Ale tu druhou dám zazdít v hrobce. Jídla má dostat jen tolik, abychom za smrt nenesli vinu. Město se poskvrnit nesmí. CHÓR Erote, tys nikdy neprohrál v bitvě, čeho se dotkneš, je tvoje kořist, ve zbrani nocuješ na tvářích dívek, nad mořem kroužíš, všude jsi doma. Před tebou prchají marně časní a smrtelní lidé /88/ i bohové, kteří neznají smrt. Kdo je tvůj zajatec, šílí. Vyvracíš řád a počestnost hubíš, štveš proti sobě spřízněnou krev, vítězíš jediným pohledem ženy. Ty, který panuješ nad během světa. (Vojáci vlečou Antigone v černé košili odsouzených) MLUVČÍ Teď i já opouštím vladařův zákon, vidím tu dívku a nemohu zadržet pláč, Antigone vidím před domem ženicha, který nám všem jednou uchystá nocleh. ANTIGONE Vy všichni, kdo jste domovem v Thébách tak jako já, ' tady mě vidíte, jdu poslední cestou, ! dívám se naposled, jak svítí slunce. Každému nakonec ustele smrt, mne ale má, a ještě jsem živa, živou mě její proud strhává k sobě. Nebudu slyšet svatební píseň, muž ke mně nevejde, za smrt mě vdávají, ta mě má mít. MLUVČÍ Tvůj osud nepodťal meč, tvou duši nehubí nemoc, tvá vůle rozhodla o této smrti, jenom ty z lidí vstupuješ do hrobu — živá. /89/ ANTIGONE Skála te obrůstá, déšť padá na tebe, ty pláčeš, Niobe, slzami, které nevyschnou a věčně rozmílají tvou kamennou šíji. Taková budu v kameni spávat i já. MIUVČÍ Niobe — ta z bohů vzešla - a k bohům se vrátila, nás ale zplodil smrtelný člověk. Tím větší je pocta, když tato smrtelná žena smí sdílet osud společně s bohy, žít jako oni a umírat stejně. ANTIGONE Ty se mi směješ? Co je ti svaté, proč mě tak urážíš? Já ještě žiju. Počkej, až umřu! Vy, moje Théby, mocní a bohatí občané města, Dirčiny proudy, posvátná země, vás všechny si za svědky beru, jdu, jak mí přikázal surový rozkaz, obývat podzemní kobku, úděsný hrob. Tam budu bydlet, ještě ne mrtva, ale už cizí uprostřed živých. MLUVČÍ Tys došla až na kraj odvahy, padla Jsi. na stupních bohyně Dike. Tak splácíš vinu svých předků. ANTIGONE Dost už jsem nad otcem plakala. 790/ Nebohá matko, nešťastný otče, z vás jsem se musela narodit já! Ach, bratře, šla jsem tě pochovat, a ty mě — mrtvý — strháváš do hrobu. MLUVČÍ Jistě je zbožné vzdát poctu mrtvým, ale moc toho, kdo nabyl moci, nesmí se překročit nikdy. Tebe tvá urputnost zničí. ANTIGONE Přítele nemám, nepláče nikdo, přede mnou cesta, : jen tu mi schystali, poslední cesta — poslední slunce, : z jediných úst se neozve nářek — ; Koho z mých blízkých ! bolí můj osud? KREON ; Až bude sama, zaživa v hrobě — [ tam ať se vdává, za koho chce. ! Pokud jde o ni — my budem čistí — \ jen s lidmi se nesmí dál stýkat. j ANTIGONE ; Do hrobu, to je má svatební síň, I do toho vězení pod zem a navěky! i Mezi iy všechny, co skončili j potupně — tak jako já? \ Věřím, že rádi mě přijmou mí rodiče ' i bratr Eteokles. Vždyť já vás umyla — | všechny jsem strojila do hrobu. A teď, když jsem pohřbila, bratře, i tebe, vím, že jsem jednala správně — { 791/ a ví to každý, kdo neztratil soudnost. Mohla bych podstoupit takové útrapy, Thébám se postavit, vzdorovat všem, kdyby mi umřel syn nebo manžel? Dítě se narodí z jiného muže, a také ženich nebývá jeden, ale když otec i matka jsou mrtvi, . jak se mi ještě narodí bratr? Vždyť já se musela o tebe postarat. A teď mě obvinil Kreon, jako bych spáchala nejhorší zločin. Kdo tedy přestoupil zákony bohů? V čem je má vina? Ze jsem tak zbožná? _Mám prosit o pomoc — koho? — snad bohy? Jestli ti schvalují, co se mi děje, svou vinu poznám jistě tam dole, kdo ale tady se provinil na mně, toho ať nepotká hroznější křivda, než je ta, kterou zakouším já. mluvčí A bije okolo sebe — nepřestává se bouřit. KREON Co ještě stojíte? Pryč s ní! A hned! ANTIGONE To je řeč o smrti. Smrt je už blízko. Ach, moje Théby, země mých otců, vy, jejich bohové, vy všichni, kdo máte moc, vy se jen díváte, co musím snášet — a od koho! Já, poslední z rodu, který vám vládl. Za to jen, že jsem tak vroucně chránila posvátný zákon. (Vojáci odejdou s Antigone) CHÓR Osud je závratný a hrůznou silou dovede udeřit. Meč ani zlato, hrazená města ani loď na moři nemůže uniknout. TEIRESIAS Přicházím za vámi, vy Thébám vládnete. Dáš na mé slovo? Měl bys mě slyšet! KREON Vždycky jsem poslouchal, co jsi mi radil. TEIRESIAS j Vždycky jsme také propluli šťastně. Na ostří stojí tvůj osud i dnes. Jen o zlých znameních nesu ti zprávu. Když jsem dnes usedl na staré místo, kam se mi ráno slétají ptáci, trhavý tlukot křídel mi říkal, že se jak zběsilí do krve rvou. ; Mrtvý je nasytil krvavým tukem. Hrozivá znamení dají se vyčíst z obřadů, jak mi je lícil ten hoch. Město jen chřadne. To kvůli tobě na našich oltářích nešlehá plamen, protože dravá zvěř hltá jen maso padlého — a byl to Oidipův syn. Člověk se mýlí, udělá chybu, chyba ho ještě nemusí zničit, /92/ /93/ když je dosť moudrý, aby se zastavil. Zastav se, ustup, nemuč to tělo! To není odvaha zabíjet mrtvého. Chci jen tvůj prospěch — snad mi to věříš. KREON Už se vám hodí kdeco — i věštby. Nu ovšem, kněží! Dávno mě prodali. Tak tedy hrabejte! Kupujte zlato, třeba až z Indie anebo ze Sard, mohu vám slíbit, že ten váš mrtvý pochován nebude. Kdyby ho měli rozsápat orlové, krvavá sousta donést až do nebes, Diovi k nohám, já prostě nestrpím, aby byl pohřben. Jak může člověk poskvrnit bohy? TEIRESIAS Pomyslel někdo, uvážil někdo — že ze všech statků je moudrost nejvyšší? KREON Vím, že se dají koupit i věštby. TEIRESIAS A já vím, že je prodejná moc — KREON Pamatuj, že mluvíš s vladařem — TEIRESIAS — který by nevládl bez mého přispění. Nenuť mě odhalit, co ještě skrývám. KREON Zbytečně počítáš-, že si mě koupíš. /94/ TEIRESIAS Co žilo na sověte, zaháníš pod zem, v hrobě jsi uvěznil živoucí duši, mrtvému tělu však odmítáš pohřeb, nechceš je vydat dolů, kam patří. Ty, ani bohové sídlící v nebi, na toho mrtvého nemáte právo. Chtěl bys ho násilně podsvětí upřít? Brzy se ukáže, zda mluvím pro zisk až nářek uslyšíš ve vlastním domě. Víš, proč jsem našel terč ve tvém srdci? Za tvoje urážky! Dovedu mířit — bolestí zaplatíš každou z mých ran. MLUVČÍ Odešel, pane, ale co řekl, zůstalo s námi. My v Thébách víme, že ještě nikdy nemluvil planě. KREON i Je strašné ustoupit, strašné stát na svém přivolat na sebe pomstu a zkázu. MLUVČÍ : Jen s rozvahou a obezřetně, pane.. Propusť tu dívku zavřenou v hrobě j a tělo na pláni dej rychle pochovat. KREON ' Tohle mi radíš? Já abych odvolal? MLUVČÍ ! Odvolej, a bez váhání, pane. KREON i Jak těžce měním rozhodnutí! A nutnost žádá: podrob se! mi. MLUVCI Já na tvém místě Šel bych sám — a hned. KREON Lopaty! Rýče! Půjdete se mnou! A rychle k mrtvému! Svůj rozkaz ruším! A potom k ní! Úzkostně ptám se, zda člověk nemá poslouchat zákon do konce života. (Kreon odejde} CHÓR Ty, vzýván tolika jmény, tvá matka je z Théb, tvůj otec je Zeus, ty vládneš révě italských svahů v tom kraji plném velkého mlčení, Bakchu, ve městě bakchantek, v Thébách máš domov, nad řekou Ismenos, kde z dračí setby roste náš krutý rod. V dýmu pochodní a v jejich světle . s vrcholků scházíš, nymfy tě slaví svým tancem. Až k nám tě vyslaly tvé srázy s břečťanem, zelená úbočí, kde zraje vínp, uprostřed výkřiků božského vznícení vtrháváš do Théb. V Thébách tvou matku zastihl blesk a Théby miluješ nad jiná sídla, slituj se, Pane, nad rodným městem, 796/ zlé rány nás týrají, sestup k nám, Bakchu, sestup k nám s hor, anebo přejdi běsnící moře. Ty, Bakchu, umíš rozdmychat hvězdy, poroučíš hlasům, které zní nocí, v průvodu služebnic zjev se nám, Pane — budou nám tančit po celou noc. Přijď, Pane, vládni nám, veliký Bakchu! POSEL Nejdu si stěžovat na lidský život — : nechci ho chválit, stejně je vratký! \ Co chvíli náhoda někoho srazí, ; a štěstí jinému pomůže nahoru. Nikdo z nás nevidí do příštích věcí. Co býval Kreon? Každý mu záviděl. j ■ Zachránil Théby, měl všechnu moc, j mohl se těšit i ze svých dětí. i Teď nemá nic! Všemu je konec. Když člověk přijde o radost, říkám: jako by nebyl, umřel už zaživa. Ať si má poklady, ať žije královsky, i j když ale nepoznal, co je to radost, ! za pouhý kouř, za jeho stín — i já bych s ním neměnil: radost je víc. ! Oni jsou mrtvi. Vinu však nesou ti živí. , Zahynul Haimon. Vrah prolil svou krev! . ! (Vejde Eurydike) MLUVČÍ I Teiresie, došlo na tvá slova. v Eurydike, nešťastná matka, slyšela nás, anebo jde a netuší ještě — EURYDIKE Přátelé, slyším vás. Právě když otvírám dveře, slyším tu zprávu — tu hrůzu. Služky mě zachytly. Já jsem tam omdlela. Musíš to povědět znovu. Vím, co je neštěstí, neboj se mluvit. POSEL Nečekej útěchu, když nemám lhát. Přišli jsme na pláň. Já vedl vladaře. Tam ještě ležel ten mrtvý — psi se už porvali o jeho tělo. Co z něho zbylo, jsme omyli vodou, a potom spálili na čerstvých větvích. Je tedy pohřben, je ve své zemi. Nato hned stoupáme do skal, kde kamením vystlala smrt svatební lože té dívce. Už zdálky zaslechl jeden z nás podivné kvílení, žalostný křik. KREON (v pozadí) To se má vyplnit všechno? Jen do zkázy vede má cesta? . Teď slyším Haimonův hlas! J \ Ke hrobu, rychle, i odstranit zával! To přece nemůže J volat můj Haimon! | Snad mě jen bohové klamou! m/ r POSEL Na rozkaz vladařův — sám neměl odvahu — vnikneme do hrobky — docela vzadu zahlédnem dívku. Visí tam v oprátce, kterou si smotala z plátna svých šatů. A nad ní Haimon, zoufale objímá tělo, běduje nad mrtvou nevěstou. KREON Haimone, ztratil jsi rozum?! Co jsi to udělal? Takhle mi skončíš? Pojď ke mně, prosím tě, otec tě prosí! POSEL Haimon se podívá. Strašně. A mlčí. Pohrdá otcem. Vytrhne meč, i Kreon jen uskočí, rána jde mimo, . i to ho tak rozzuří, že tu zbraň obrátí ; sám proti sobě — skloní se nad ni — vbodně meč do prsou skoro až po jílec. : ; Jak ztrácí vědomí, stačí se ještě přitisknout k dívce, už jenom chroptí, krev stříká na její sinalou tvář. * j Leží tam spolu dvě mrtvá těla — jako by měli ukázat lidem, kam vede rozum zmatený vášní. i (Eurydike odejde) KREON Tady jsou vrahové, • a tady — zavraždění — ; jedna krev! i Ach, synu, chlapče, ! jak mladá smrt pro tvoje mládí! A kvůli mně — má zpozdilost. Ach, bože, rozumím, " (99/ to tvoje rána — drtivá — dopadla na mou hlavu. Ty jsi mě zahnal na zavilou cestu. Jen bolest má člověk a trýzeň. Co žes to říkal? Tak strašnou věc! Abys mě zabil? Mne — dávno už mrtvého. Pověz mi — další smrt? Jenom to" řekni! Eurydike! Krvavý osud! Znovu mě zničit! Haimone! A tvoje matka! POSEL Mečem se probodla a pod smrtelnou ranou — už před očima tmu — pláče nad synem. KRE ON Proč někdo z vás nevrazí do mne meč? Kam se to bořím? POSEL Ano, a tobě dávala vinu za všechna neštěstí. Vbodla meč do jater. Sama. Slyšela, jak skončil Haimon. KREON To ze mne nesejme nikdo. Svou vinu nikomu nedám, zůstane má. Vedte mě pryč! /1007 A hned! Co já jsem? Nic. Ničemné nic! MLUVČÍ Dobře to říkáš, jestli je něco dobrého ve zlu. Nejlíp je zkrátit svou bolest. KREON Všechno mi padá už z rukou. Ať nevidím nic! MLUVČÍ O tom ať rozhodne čas. Teď ať se děje, co se má stát. O nic už nepros. Jiní se starají o věci příští. KREON Jsem přece zločinec! A nechtěl zabíjet! Vlastnímu osudu neujde nikdo. MLUVČÍ j Jen moudrý a rozvážný smí dojít štěsťí, bezbožný skutek uráží bohy, veliká slova smete jen veliký trest — a Člověk prohledá pozdě. KONEC 7101/ i Hry Divadla za branou Sv. 2 Text ^inscenace Oidipus - Antigone vydalo jako prUohu k programu Divadlo za branou. Pro \Divadlo za branou připravil reklamní ateliér ISO Praha 2 Belehradská 126 , eiana d- Cena 9,~ Kčs Sazba NVT 5, 6304/71.