Sofoklés OIDIPUS překlad: Jaroslav Pokorný úprava: Ivan Balaďa a Jana Kafková pracovní text Městského divadla Zlín sezona 2003/2004 osoby a obsazení: OIDIPUS Rostislav Marek KNĚZ Dušan Sitek KREON Luděk Randár TEIRESIAS Zdeněk Julina JOKASTÉ Milena Marcilisová POSEL Z KORINTA Pavel Leicman LAIŮV SLUHA Ivan Kalina MUŽ Z DOMU Dušan Sitek CHÓR Dušan Sitek Pavel Leicman Ivan Kalina Jan Leflík Ivan Řehák Pavel Vacek Helena Čermáková Petra Domžalová Tereza Jakubíková Zdena Kružíková Prolog Mor. Ze všeho nejhorší při této nemoci byla malomyslnost. Kdokoliv pocítil, že ochuravěl, upadal v naprostou beznaději. Lidé umírali jako zvěř. Mrtvoly se povalovaly na ulicích, kolem studní i v chrámech. Umírali, ležíce mrtví jeden na druhém. Když se hrůza rozmáhala, lidé přestali dbát věcí božských i lidských. Mnozí si troufali páchat směle na veřejnosti, čeho se dříve dopouštěli jen vskrytu. Jiní se pohotově zmocňovali majetku náhle zemřelých. Ctít bohy a zákony nebo je nectít, vycházelo najedno. Lidé viděli, že dobří i zlí hynou stejně. Ani bohabojnost, ani lidský zákon nezadržely nikoho na uzdě.A nikdo se nechtěl lopotit s něčím, co se dříve považovalo za dobré, protože měl za nejisté, zda nezahyne dříve, než dojde cíle. 1. Oidipus Mé děti, potomci praotce Kadma, proč přicházíte ke zdem mého domu a s prosbou upíráte na ně zrak? Po městě kolem je dusno vůní obětí a odevšad zní pláč a nářek modliteb - Mé děti, neposlal jsem sluhy na výzvědy, jdu vám vstříc sám, já Oidipus, daleko široko slavným nazývaný. Rád vám pomohu, byl bych bezcitný, kdyby mnou nepohnul váš pláč. Kněz Oidipe, vládče naší země - Víš, jaký příval zmítá obcí: Na město se vrhl bůh s ohnivou pochodní, bůh zkázy, mor. Kadmovy Théby hynou a černé království mrtvých bohatne naším nářkem. Všichni, kdo hledáme v tobě spásu, víme, že nejsi roven bohům, jsi však první mezi lidmi jak plyne běh tvého života a jak ti určili bozi. Dřív, než jsi přišel do města zbavils nás kruté Sfingy - Nevěděls tenkrát o nás ještě nic a nikdo tě nepoučil, jen s přispěním bohů - jak všichni vypravují - jsi znova vzkřísil obec k životu. Oidipe, vládče naší země, zase tě všichni prosíme, zas hledáme u tebe pomoc. Celá tato zem ví, jaks jí kdysi prospěl a nazývá tě spasitelem -. Kéž by však nikdo z nás nemusel jednou vzpomínat že jsi nás zved a potom nechal padnout. Chceš-li dál vládnout této zemi, pamatuj, že je smutná vláda nad pustinou bez živé duše, bez lidí, tak, jako marně stojí tvrz a pluje loď, když lidé v nich už pomřeli. Oidipus Mé ubohé děti, příliš, příliš dobře vím, proč přicházíte s úpěnlivou prosbou. Vím, jak všichni chřadnete - tak jako já však nikdo netrpí. Vy máte každý jen svou vlastní bolest, ale má duše oplakává sebe i vás a celou zemi - Nevzbudili jste mne ze sladkého spánku - kolik nocí jsem probděl, proplakal, protrpěl štván starostmi bez ustání. V těch myšlenkách jsem přišel jenom na jediný lék a toho jsem též užil: svého švagra Kreonta jsem poslal do Delf, do věštírny s dotazem co třeba vykonat, nebo ke komu se modlit, abych zachránil celou obec. Dnes uplynula lhůta, kdy tu měl být zpět a po něm ani stopy - Jakmile se však vrátí, chci splnit všecko, co nařídí nám bůh. Kněz Krásně jsi promluvil. Mí lidé však mě právě upozorňují, že se už Kreon blíží. Oidipus Mocný Apollóne, kéž nese záchranu a štěstí. Můj vzácný švagře, Kreonte, jaké nám přinášíš poselství bohů? Kreon Příznivé - pokládám totiž za štěstí i neštěstí když dobře skončí. Oidipus Jak však zní boží výrok? Kreon Mám mluvit zde přede všemi nebo až uvnitř? Oidipus Mluv přede všemi - vždyť jejich utrpení je pro mne těžší než vlastní bolest. Kreon Boží poselství nám přikazuje smýt poskvrnu, která lpí na naší zemi a nedopřávat útočiště zločinu jejž nelze usmířit. Oidipus Jak ji však smýt? Jakou očistou? Kreon Viníka poslat do vyhnanství nebo prolít krev za krev prolitou zločinem, který nás všechny ničí. Oidipus Kdo byl obětí zločinu? Kreon Laios. Ten kdysi kraloval naší zemi než ty ses ujal vlády. Teď věštba jasně přikazuje potrestat jeho vrahy. Oidipus Kde jsou? Jak je dnes hledat? Stopu tak dávného zločinu po letech těžko zachytíš. Kreon Věštba praví, že jsou zde v zemi. Kdo hledá, najde. Oidipus Kde byl zabit Laios? Doma, venku nebo v cizině? Kreon Vydal se na cestu, jak sám říkal - domů se už nevrátil. Oidipus A nebyl při vraždě nějaký svědek, který by mohl dát bližší zprávu? Kreon Byli pobiti. Jen jeden utekl ze strachu a ani ten nám nepověděl nic než jedno - Oidipus Co? I málo stačí a hodně často odhalí máš-li jen trochu naděje. Kreon Vyprávěl, že byli přepadeni lupiči a ti prý krále zabili. Ne silou, ale přesilou - Oidipus A že by se toho byl odvážil lupič? Leda, že ho hnalo něčí zlato odtud. Kreon Tak tenkrát všichni také soudili. Však ve zlých časech se nenašel nikdo, kdo by Laia pomstil. Oidipus Krále vám zavraždili - jaká příčina vám bránila pátrat po vrahu? Kreon Sfinga a její hádanky nás přinutily starat se o přítomnost a minulost nechat být. Oidipus Dobrá, já odhalím zas pravdu. Právem Apollón mrtvého připomíná právem i ty a právem budu i já bojovat společně s vámi za celou zemi a za boží příkaz. Ne pro cizí, sám ve svůj prospěch ztrestám zločin. Laiův vrah by třeba brzy zatoužil i po mé krvi - sám sobě pomstou prospěji - Ať někdo přivede lid. O vše se pokusím - buď nám bůh dopřeje štěstí nebo padnem - Kněz Kéž Apollón, který nám dal věštbu sám přijde spasit a uzdravit nás z bídy. Chór (1. píseň) Posvátné poselství, co v tobě praví bohů i lidí věčný pán? Přinášíš naději, zhoubu, zář slávy do našich sedmi skvoucích bran? Duše má vzrušena ve strachu tone - Čekám tě, ochránce Apollóne, čekám a úzkostí trnu již. Jaký úděl mi přisoudíš v budoucnu nebo dnes? Naděje naše jediná svatá odpověz. Běda mi. Po těle bezpočtu ran vidím, jak umírá všechen můj lid. Duše je umdlena, smrt je můj pán, naděje zhasla a nedává žít. Země je sirá - siré jsou klíny rodiček, rodících v tónech hran. Jak houf zmatených ptáků, jež žene chtivý uragán duše za duší letí smrti do černých bran. Město zmírá, stává se hřbitovem. Děti - má naděje - ponurý chór mrtvými tělíčky pokryly zem, leží a dýchají do vzduchu mor - Ženy a matky, ubohé plačky, před chrámy v slzách lijí svůj žal, bolest a nářek bědného města vyrůstá na chorál - bozi, sešlete spásu, nechte nás žít zas dál. Apollóne, lučištníku, zlatý šíp tvůj v okamžiku všecko zlo a zkázu zmaří, svatý klid a štěstí dá mi - Artemido, sešli záři v které svítáš nad horami. Dionýse, celý věk ctím tě, plodná sílo země - společníku Bakchantek, bože révy, skloň se ke mně a mou bídu a můj žal pochodní své slávy spal. 2. Oidipus Modlíte se - Všechno se splní, chcete-li mně vyslechnout a pomoct hojit rány. Jsem cizinec - o Laiovi nevím zhola nic a netuším kdo přivodil mu smrt. Vždyť víte, přišel jsem až později do města. Teď pravím ke všem z Kadmových Théb: Kdokoliv z vás ví něco bližšího, nebo zná vraha Laia, syna Labdakova, tomu poroučím, aby mi vše zjevil. Má-li snad někdo strach sám sebe udat, nic zlého se mu nestane, jen ze země půjde. A ví-li někdo o druhém nebo o cizinci, že je pachatelem, ať o tom nesmlčí. Já sám mu vyplatím odměnu a všichni mu budou vděčni. Jestliže však budete mlčet, aby váš blízký nemusel do vyhnanství, nebo ze strachu o sebe, slyšte, co potom učiním: V této zemi kterou z trůnu přehlížím a ovládám zakazuji vrahu, ať je to kdokoliv, přístřeší dát, oslovit jej, modlit se společně s ním, společně přinášet oběti bohům, posvátné vody mu dopřát. Všichni ho odžeňte od svých domovů jako morovou ránu, kterou se nám stal. Proklínám neznámého zločince ať je sám nebo ať je jich více. A kdyby v mém domě žil viník, s mým vědomím, ať padne na mou hlavu týž trest, který jsem svolal na vás. I kdyby bůh nezasáhl sám nesměli byste nechat nepomstěnu smrt nejbližšího z vás, vašeho krále. Musíte pátrat. - Mám vládu, kterou měl dříve on, mám jeho lože, jeho ženu a kdyby jeho rod byl dětmi požehnán, byli by sourozenci mých dětí. Chci za něho bojovat jako za vlastního otce a před ničím se nezastavím abych dopadl vraha Laia, syna Labdakova, Polydórova vnuka, potomka krále Kadma a dávného Agénora. Znovu zaříkám bohy aby těm, kteří by nedodrželi příkaz nic nevzešlo na polích ze země, ženy, aby jim nerodily, ale mor, který teď zuří městem, aby je schvátil. Chór Tvá kletba mě zavazuje a podle ní ti odpovím. Já nezabil a nemohu ti vraha ani jmenovat - tu otázku měl zodpovědět Apollón. Oidipus Máš pravdu - ale bohy přinutit k tomu, co nechtějí - to člověk nedokáže. Chór Co vidí v budoucnosti Apollón, téměř vše - pokud vím - vidí i Teiresias a ten tě nejlíp poučí v tom, po čem pátráš. Oidipus Ani v tom jsem nezahálel. Hned po rozmluvě s Kreontem jsem k němu poslal posly. Chór Hle, už sem vedou božského věštce, jediného z lidí, komu je pravda vrozena. Oidipus Všecko znáš, Teiresio - zjevné i skryté, nebe i zemi a třebas jsi slepý, víš jako my, jakou bolestí trpí obec. Apollón nám na dotaz odpověděl poselstvím, že není jiné záchrany než najít Laiovy vrahy a zabít je, nebo je vyhnat ze země. Nenech nás tápat. Věšti z křiku ptáků nebo jakkoliv jinak - očisti sebe a obec, očisti mne, očisti všechno od poskvrny vraždy. Jsme ve tvých rukou - Teiresias Jak strašné je vědět tam, kde je vědění marné. Oidipus Co je? Jsi tak sklíčený - Teiresias Nech mně odejít. Ty i já ponesem snáze svůj osud poslechneš-li mě. Oidipus Jednáš proti všemu právu a proti této obci, jež ti dala život, když jí odpíráš věštbu. Teiresias Já vím, že ti má slova neprospějí a abych sám také netrpěl - Oidipus Při bozích, nechoď pryč. Klekáme u tvých nohou, prosíme tě - Teiresias Nikdo z vás neví - a já už neřeknu ani slovo abych ti nebyl věštcem neštěstí. Oidipus Co říkáš? Víš a nepromluvíš? Chceš nás zradit a zahubit obec? Teiresias Nechci působit bolest tobě ani sobě. Proč se tak pachtíš za důkazy? Ode mne neuslyšíš nic. Oidipus Ničemo zatvrzelý, i skála by pukla zlostí nad tebou. Nepovíš nic? Nic se tě nedotkne a nic tě neobměkčí? Teiresias Mně spíláš - sebe by sis měl hledět, jenom mne ponižuješ. Oidipus Koho by nerozhořčila tvá řeč v níž pohrdáš rodnou obcí. Teiresias Všecko se splní i když budu mlčet. Oidipus Jsi povinen říci mi, co se splní. Teiresias Už ani nehlesnu, zuř a vztekej se jak chceš. Oidipus Zdá se mi, žes ty sám nastražil a spáchal onen zločin, i když jsi vlastní rukou nevraždil. A kdybys nebyl slepý, řekl bych, žes i čin provedl jenom ty. Teiresias Opravdu? Vyzývám tě, Oidipe, abys dodržel prohlášení, které jsi tu učinil: Ode dneška neoslovuj ani ty zde, ani mne, jak bylo přisouzeno rouhači, poskvrně této země. Oidipus Jak nestoudně jsi mi vrhl urážku do tváře a myslíš, že mi teď unikneš? Teiresias Už jsem unikl. Pravda mi dává sílu. Oidipus Kde jsi jí našel? Ve věštbách jistě ne. Teiresias Zde v tobě. Tys mě - proti mé vůli přinutil mluvit. Oidipus Mluv znova, nerozumím. Teiresias Nerozuměl jsi? Co ti mám ještě říci? Oidipus Mluv jasněji a opakuj to znova. Teiresias Řekl jsem, že vrahem po němž pátráš, jsi ty sám. Oidipus Něco tak strašného nevyslovíš dvakrát! Teiresias Slyš, co je ti skryto: S vlastní krví obcuješ v odporném manželství a nevidíš svou hanbu. Oidipus Jak dlouho si myslíš, že mně smíš urážet? Teiresias Pokud je pravda v právu. Oidipus Pravda je v právu, ale ty ne, věštče, na oči, uši, rozum osleplý. Teiresias Ubožáku spíláš a brzy budou tobě spílat taky tak. Oidipus Zplozenče noci, mně, ani komu jinému, kdo vidí světlo ty neuškodíš. Teiresias Já nebudu tvou záhubou - Apollón tě srazí sám, jak osud káže. Oidipus Vymyslil si to Kreon nebo ty? Teiresias Kreon ne - jen ty jsi sám sobě neštěstím. Oidipus Bohatství, moci, nadání ohromné, jež povznášíte člověka nad chaos života, jaká závist vám nedočkavě kráčí v patách. Tuto vládu mi dala obec sama, aniž jsem ji žádal a pro ni můj starý přítel, věrný Kreon podvodně mě chce svrhnout a nastrčil zde tady toho podvodného kejklíře, šejdíře potměšilce, který už vidí jen zisky, ve věštbách je však slepý. Odpověz: Kdy jsi věštil správně? Byla tu Sfinga, ječela hádanky - proč jsi je nerozluštil? Proč k tobě tenkrát nemluvila znamení a proč ti neřekli nic bozi? Až jsem přišel já, já, nic nevědoucí Oidipus, vysvobodil jsem vás, vtipem zvítězil bez božích znamení. A mne se teď pokoušíš svrhnout a myslíš, že budeš pak blíže Kreontovu trůnu? Kdyby jsi nebyl slepec, vytrpěl by sis zasloužený trest. Chór Oidipe, tobě i věštci ta slova jen zlost přinesla na jazyk. Teď na to, myslím, není čas - hleďme radši co nejlíp rozluštit věštbu. Teiresias I když jsi vládcem, mám stejné právo stejně ti odpovědět, slovy vládnu i já. Nepotřebuji ani Kreonta Aby mně chránil - Ale žes mi vyčetl i mou slepotu, pamatuj: Máš oči, ale nevidíš, neznáš svou hanbu, ani nevíš kde ses usídlil, s kým žiješ, neznáš svůj původ, nevědomky jsi nepřítelem svých nejbližších, mrtvých i živých a dvojí prokletí - otce i matky - tě jednou vyštve z této země a třebas vidíš, pak budeš tápat jako v tmách. Nebude brzy skály ani zálivu kde by se neozval tvůj pláč. A neznáš další utrpení, jež čeká na tebe a na tvůj rod. Spílej za to Kreontovi a mně - není smrtelník který by zhynul bídněji než ty. Oidipus Copak je možné tohle snášet? Táhni pryč od mého domova. Teiresias Sám bych nebyl přišel - ty jsi mně pozval. Oidipus Nečekal jsem ty hloupé žvásty když jsem pro tebe posílal. Teiresias Pro tebe jsem hlupák co jen žvaní, tví rodiče mě za moudrého měli. Oidipus Rodiče? Znals je? Kdo mně zplodil? Teiresias Dnešní den. A dnešní den tě zahubí. Oidipus Zas mluvíš v hádankách. Teiresias Umíš je přece výborně luštit - Oidipus Jen se mi posmívej, že důvtipem jsem získal štěstí. Teresias A právě tohle štěstí ti zlomilo vaz. Oidipus I kdyby - zachránil jsem obec. Teiresias Odejdu už. Odejdu, ale napřed řeknu, proč jsem přišel. Pamatuj, Oidipe: Ten muž, kterého hledáš a hlásáš do všech stran své prokletí, vrah Laiův - ten je zde. Prý cizinec a přistěhovalý - pozná se však, že je rodem z Théb a bude plakat nad svým osudem. Z vidoucího slepcem, z boháče nuzákem se stane a o žebrácké holi potáhne z této země. A ukáže se, že byl svým dětem otcem i bratrem, své ženě synem i manželem, otcovi vrahem a prznitelem jeho lože - Jdi, přemýšlej o tom a objevíš-li někde lež, pak vykřikuj, že věštit neumím. Chór (2. píseň) S hroznou pověstí, zvěstí neštěstí, přišel ten věštec k nám. Nelze uvěřit, nelze nevěřit, nevím co dělat mám. Že by spor tady Oidipus mladý s Laiem měl - věru jsem o tom dřív ani potom neslyšel. - Dokud mně někdo nepřesvědčí nedám na ničí řeči a nesmí mě ani v snách napadnout, že by byl Oidipus Laiův vrah! Zeus i Apollón bludný lidský shon jistě výborně zná. Nelze věřit však že by věštcův zrak viděl vždy víc než já. Lidé se mýlí - pravdu má chvíli ten i ten. Nevěřím dosud, až pokud osud nebude naplněn. Oidipus spasil před Sfingou zemi, moudrostí známý je mi a ctí ho všechen lid - nesmím ho ani myšlenkou urazit. 3. Kreon Občané, dověděl jsem se, že na mne vládce Oidipus vznesl hroznou žalobu - To nelze snést. Jestliže myslí, že jsem mu ublížil v této těžké době slovem nebo skutkem, nestojím déle o život pohaněný tou pomluvou. Chór Pravda, nařkl tě tu, ale spíš ze zlosti než z přesvědčení. Kreon Prohlásil, že Teiresias naveden mnou dal lživou věštbu. Chór Tak něco. Ale nevím, co to má znamenat. Kreon A s jasnou hlavou, s čistou myslí mě takto obžaloval? Chór Já nevím. Nevidím do toho, co dělají páni. Podívej, támhle už přichází sám z domu… Oidipus Jakže, ty? Ty jsi sem přišel? Jsi ještě tak drzý, že se odvážíš pod mou střechu ač je všem jasné, že mi chceš vyrvat vládu? Pokládal jsi mně za hlupáka? Myslels, že neprohlédnu tvou lest a když prohlédnu, že se nebudu bránit? Jak hloupý je tvůj nápad bez bohatství a bez přátel se honit za mocí, kterou ti dá jen dav - nebo peníze. Kreon Řekls, cos chtěl - Teď vyslechni ty mne a potom suď. Oidipus Jen mluv – pro mne jsou tvé řeči plané. Vím, žes můj nepřítel. Kreon Především mně už vyslechni. Oidipus Především se nechtěj vytáčet. Kreon Myslíš, že svévole je tvou předností? To není správný názor. Oidipus Myslíš, že smíš bez trestu podrazit své blízké? To není správný názor. Kreon Pravda, v tom souhlasím – ale řekni mi, v čem jsem ti ublížil, pouč mně. Oidipus Říkal jsi mi nebo neříkal že mám poslat pro věštce? Kreon Říkal a ještě teď to pokládám za správné. Oidipus Jak je to dlouho, co Laios – Kreon Co je? Nerozumím - Oidipus - zemřel, zavražděn neznámo jak? Kreon Dávno - mnoho dlouhých let. Oidipus A už tehdy věštil Teiresias? Kreon A už tehdy si ho vážili stejně pro jeho moudrost. Oidipus A nezmínil se nikdy tenkrát o mně? Kreon Ne. Aspoň já při tom nikdy nebyl. Oidipus A po vrahu jste nepátrali? Kreon Ovšem, ale marně. Oidipus Proč vám neporadil věštec? Kreon Nevím. Čemu nerozumím, o tom radši mlčím. Oidipus Kdybyste se nebyli spikli, sotva by mně kdy obvinil z té vraždy. Kreon Sám víš, co věštec tvrdí. Proč to všecko mohu se já ptát tebe zrovna tak jako ty mne. Oidipus Ptej se. Já nejsem vrah. Kreon Nemáš mou sestru za manželku? Oidipus To přece nepopírám. Kreon A nevládnete zemi rovným dílem? Oidipus Vyplním každé její přání. Kreon A nejsem vám dvěma roven i já třetí? Oidipus O to je horší tvoje proradnost. Kreon Uvažuj: Myslíš, že někdo chce s nebezpečím urvat vládu, když má v klidu a pohodlí stejnou moc? Netoužím po vládcovských poctách víc než po vládě samé - a kdo má rozum, přisvědčí mi. Mám všecko od tebe - a beze strachu. Kdybych vládl sám ledacos by mi bylo na obtíž. Myslíš, že je mi titul vládce milejší než bezstarostná spoluvláda? Všichni mě mají dnes rádi, a kdo jde k tobě, obrátí se napřed na mne, tak dojde cíle. Stačí mi to, co mám, nejsem tak pomatený, abych chtěl prodělat pro trochu slávy. Potřebuješ-li důkazy, jdi do Delf, optej se věštírny, vyřídil-li jsem správně její vzkaz. A zjistíš-li, že jsem se s věštcem uradil proti tobě, chci přijmout dvojí ortel smrti: tvůj i svůj. Neobviňuj mě však pro domněnku. Zavrhnout prospěšného přítele je stejné, jako zavrhnout vlastní život. Za nějaký čas to poznáš jasně, jen čas ukáže, kdo je spravedlivý – zlého prohlédneš i za jediný den. Chór Dobře poradil, vládče, každému, kdo nechce zavinit svůj pád. Soudíš-li zbrkle, často přestřelíš. Oidipus Přepadne-li mě kdo lstivě znenadání i já se musím rychle rozhodovat. Kreon Řekni co chceš? Vyhnat mně ze země? Oidipus Ne, popravit. Prchnout tě nenechám. Kreon Když dokážeš, že máš proč. Oidipus Ty neustoupíš? Trváš na svém? Kreon Vidím, že nemáš rozum. Oidipus Pro sebe dost. Kreon Měl bys jej mít i pro mne. Oidipus Jsi lotr. Kreon A nemáš-li pravdu? Oidipus Je nutno stejně poslechnout. Kreon I špatného vládce? Oidipus Théby! Théby! Kreon I já k nim patřím, ne jen ty sám. Chór Právě přichází z domu Iokasté a před ní bude teď nejlíp ukončit váš spor. Iokasté Nešťastní lidé, teď se vám zalíbilo v nesmyslné hádce, teď, kdy země tak trpí? Nestydíte se, vynášet vlastní mrzutosti na světlo? Pojď domů, Oidipe - a ty se Kreonte, také vrať a nedělejte z maličkosti pohromu. Kreon Sestro, Oidipus, tvůj manžel, mi chce uložit krutý trest. Ze dvou zel vybírá: Buď vyhnanství z otčiny - nebo smrt. Oidipus Ovšem. Před chvílí jsem ho ženo přistihl, jak mi úskokem ukládá o život. Kreon Ať ode mne odejmou bozi požehnání, ať zahynu navždy proklet, spáchal-li jsem to, z čeho mě viníš. Iokasté Při bozích, Oidipe, uvěř, dbej posvátné přísahy, poslechni mne i ty zde - (zpěv) Chór Poslechni, prosím, vládče můj, a dobře rozvažuj. Oidipus Jak ti mám jenom vyhovět. Chór Kreonta známe tolik let, vždy vážen nepromluvil lež a teď ti též přísahy složil - uvěř jim. Oidipus A víš co chceš? Chór Ba vím. Oidipus Mluv. Chór Nechtěj pro zdání příteli ubrat cti. Oidipus Víš, co ta žádost praví? Že se ti chce mé hlavy či mého vyhnanství. Chór Ať zemřu, osudu vydán v plen bohy i lidmi opuštěn, jestli jsem na to kdy pomyslel. - Mám strach o zmírající zem, když nyní ještě vaším zlem se zvětší spousty dávných zel - (konec zpěvu) Oidipus Věř, jen tvůj nářek ve mně vzbouzí lítost, on ne - budu ho stále stejně nenávidět ať půjde kamkoliv. Kreon I s nenávistí už ustupuješ a až se ti vykouří zlost z hlavy, budeš litovat. Oidipus Kdy už mně necháš a půjdeš? Kreon Jdu - tebou neuznán, ostatními však vážen jako dřív. (zpěv) Chór Odveď manžela domů již, nač, paní, otálíš? Iokasté Chci vědět, jaký to byl zde spor. Chór Pár nerozvážných slov, zlost, vzdor - však urážka je stejně zlá i zbůhdarma když přátelé si berou čest - Iokasté Jak? Oba dva? Chór Tak jest. Iokasté Proč? Chór Dosti už - hynou-li Théby nač o tomhle povídat. Oidipus Tak? Ejhle - naposledy se na mne zrada šklebí, v srdci´s už dávno zchlad. Chór Moh´ bys už mou věrnost znát. Byl bych blázen, kdybych snad tebe, pane, zapíral. Z bídy jsi nás zachránil - můžeš-li a znáš-li cíl, veď nás zase kam chceš dál. (konec zpěvu) Iokasté Při bozích, vládče, vysvětli i mně co ti zavdalo příčinu k hněvu. Oidipus Poslyš, jsi mi víc, než ti všichni, ženo - Kreon zosnoval proti mně spiknutí. Iokasté Jsi si tím obviněním jist? Oidipus Tvrdí, že jsem Laiův vrah. Iokasté Osočil tě sám, nebo ho někdo navedl? Oidipus Poslal sem s tím věštce - prostředníka, sám si mně netroufá obvinit. Iokasté Nedbej ničeho - poslechni si a poznáš, že žádný smrtelník není dobrým věštcem: Laios dostal před lety věštbu - neříkám, že od Apollóna samého, ale od jeho sluhů - že prý mu je souzeno zemřít rukou vlastního dítěte, které se mělo narodit v našem manželství. Ale jak jsme se dověděli, zabili Laia cizí lupiči na rozcestí tří cest. A dítě - byly mu sotva tři dny, když mu král dal svázat nohy a poručil sluhovi, aby je pohodil v pustých horách. Apollón nedopustil, aby z dítěte vyrostl otcovrah, ani, aby Laia zabil vlastní syn. A výroky věštců tak přece předpověděly. Vidíš, netřeba jim věřit. Chce-li ti bůh opravdu něco zjevit, promluví k tobě sám. Oidipus Ženo, tvá řeč mně mate a bere mi klid. Řekla jsi právě, že Laia zabili na rozcestí tří cest - Iokasté Říkalo se to - a říká ještě dnes. Oidipus Kde se to stalo? Iokasté Na křižovatce cest do Delf a do Aulidy. Oidipus Jak dlouho je tomu? Iokasté V Thébách jsme se to dověděli těsně před tím, než jsi přišel a než ses ujal vlády. Oidipus Die, k čemus mě odsoudil! Iokasté Co tě trápí, Oidipe? Oidipus Neptej se. Řekni mi jak Laios vypadal a jak byl starý. Iokasté Byl statný, vlasy už prokvetlé stříbrem - a byl ti podobný. Oidipus Běda - mám tušení, že jsem nevědomky tou strašnou kletbou proklel sám sebe. Iokasté Co říkáš? Vládče, mám z tebe strach. Oidipus Mám hroznou předtuchu, že se věštec přece nemýlil - ženo, ještě slovo - chci vědět ještě víc. Iokasté Mám strach, ale ptej se dál. Oidipus Jak cestoval? S několika lidmi nebo s četným královských průvodem? Iokasté Bylo jich celkem pět mezi nimi i hlasatel. Laia vezl jen jeden vůz. Oidipus Běda, už je to jasné. A kdo vám o tom, ženo, vyprávěl? Iokasté Jakýsi sluha, jediný kdo vyvázl. Oidipus A je tu ještě u nás? Iokasté Už ne. Když viděl jak jsi po Laiově smrti přišel ty a nastoupil na jeho trůn, vyprosil si u mne na kolenou, abych ho poslala ven, k našim stádům na pastviny. Chtěl odejít daleko z Théb. Oidipus Mohl by zas přijít co nejdřív zpátky? Iokasté Hned. Ale nač to chceš? Oidipus Bojím se, ženo, že je až příliš jasné, proč ho chci vidět. Iokasté Vždyť přijde. Ale já snad smím také vědět co tě tíží? Oidipus Kráčím zlým nadějím vstříc a komu jinému než tobě bych se svěřoval se svým osudem. Mým otcem byl Polybos, Korinťan, a matkou dóřanka Meropé. Z mužů té obce jsem byl nejvíc vážen, až jednou se stala tato událost. Jakýsi pijan po mně při hostině v opilé náladě křikl, že jsem byl otci podvržen. Ten den jsem se ztěží zdržel. Nazítří jsem se šel optat otce a matky. Rozhněvali se na toho žvanila a mne to uklidnilo. Ale pohanění pálilo dál a víc a víc se rozrůstalo v duši. Bez vědomí rodičů jsem tajně odešel do Delf, Apollón mně však neuznal za hodna odpovědi. Neřekl mi to, proč jsem přišel, ale zjevil mi jiné věci: Neštěstí, hrůzu, prokletí - S vlastní matkou prý budu spát, založím rod odporný všemu světu a otce zavraždím - Když jsem to slyšel, prchl jsem do ciziny, abych nespatřil nikdy naplnění věštby. Jen podle hvězd jsem hádal, kde je Korint - Na útěku jsem dospěl až do této země, kde zahynul váš král, jak říkáš. Povím ti pravdu, ženo: Když jsem se blížil rozcestí tří cest, zkřížil mi cestu hlasatel a na voze, taženém koni, muž, jak popisuješ. Vozataj i stařec sám mě násilím odháněli z cesty. Udeřím ve zlosti vozku, jenž na mne doráží - a stařec, když to viděl, vyčíhal si mne a jak jsem šel kolem vozu, dvakrát mě udeřil bodcem do temene hlavy. Zaplatil mi to - v tu chvíli ho zasáhla má hůl a hned se zhroutil nazad dovnitř vozu. Zabil jsem všecky - A jestli teď má ten cizinec něco společného s Laiem kdo je nešťastnější než já? Koho prokleli bozi víc, než mne? Nikdo z občanů ani cizinců mi nesmí dopřát střechy nad hlavou, nesmí mně oslovit, jen vyštvat mně musí od svého prahu - a nikdo jiný, jen já sám jsem proklel tou klatbou sám sebe. Lože mrtvého poskvrňuji svýma rukama, kterýma jsem ho zabil. Nejsem zločinec? Nezbývá mi než utéci. Utéci - Kam? Mám prchnout a nesmím spatřit své nejdražší, nesmím se vrátit do otčiny nebo bych se stal matčiným manželem a zavraždil bych otce Polyba, který mně zplodil a vychoval. Není všem jasné, že jen krutý bůh tak může štvát člověka? Chór Mám z toho, vládče, strach ale dokud nepromluvíš se svědkem, doufej. Oidipus Vždyť doufám jenom v něho. Nezbývá mi než vyčkat toho pastýře. Iokasté V čem, myslíš, že ti pomůže? Oidipus V čem? Bude-li říkat totéž co ty, zbaví mně hrůzy. Iokasté A co jsem řekla tak zvláštního? Oidipus Že prý vyprávěl o lupičích, kteří zabili krále. Bude-li opakovat totéž, nejsem vrah já. Jednoho si přece nesplete s tlupou. Řekne-li, že to byl osamělý poutník, jsem jistě vinen. Iokasté Řekl lupiči, věř mi. A i kdyby změnil výpověď sebevíc, nikdy nedokáže, že Laios zemřel právě tak, jak Apollón předpověděl jeho osud: rukou vlastního syna. Ubohý hoch, nemohl zabít - sám zahynul už dávno - Proto nebudu ani teď ani kdy později dbát věštby. Oidipus Máš pravdu - ale pro toho sluhu přece jen pošli. Nezapomeň. Iokasté Udělám všecko co si přeješ. Pojďme však domů - Chór (3. píseň) Už nikdy nechci na svůj osud se bohů ptát jak dřív, když jejich výrok má být blud a haní jej kdokoliv. Ty, Die, který v zlaté záři ovládáš širý svět, slyš, jak ti do tvých jasných tváří svět hází věštbu zpět: Že tenkrát o Laiově smrti bůh klamnou věštbu dal, osud že lidí nerozdrtí a boží hlas, že lhal. Kdo po své vůli chce si vésti, kdo špiní zákon, čest, kdo nedbá práva, bohy nectí, pocítí brzy trest. A kdo by rukou svatokrádce po všem, co svaté, sáh, žil nečestně, žil nízce, vratce a víru šlapal v prach, ten nesmí se teď, provinilý, před bohy zachránit. Vždyť kdyby to kdy dopustili, pak nemám je proč ctít. 4. Iokasté Oidipus se až příliš trýzní v duchu hroznými myšlenkami - už nesoudí dnešek zkušenostmi z dřívějška jako rozumný muž, ale každou děsivou předzvěst má za bernou minci. Marně jsem ho povzbuzovala - Teď spěchám k tobě, ochránce Apollóne, utíkám se k tobě, prosebnice s obětí v rukou, abys dal smírné rozhřešení. Chór Chvějeme se všichni strachem o něho, zmateného, jak posádka, když loď ztrácí kormidelníka. Posel z Korinta Thébané, můžete mi říci kde je dům vládce Oidipa? Nebo ještě líp: Řekněte mi rovnou, kde ho najdu. Chór Zde v domě, uvnitř, cizinče. Tato žena je matka jeho dětí. Posel Abys byla jako jeho žena stále šťastna, mezi šťastnými a požehnána dětmi. Iokasté I ty buď šťastný - zasloužíš si to za svou krásnou řeč. Pověz však, cizinče, co chceš a jakou přinášíš zprávu? Posel Dobrou pro tvůj dům i pro tvého manžela, paní. Iokasté Jakou? A od koho? Posel Z Korinta. Zpráva, kterou nesu, potěší - a jak by netěšila - ale zároveň ho též zarmoutí. Iokasté Co je to? Co může působit tou dvojí silou? Posel Obyvatelé korintské země ho chtějí za vládce - říkalo se to u nás. Iokasté Proč? Starý Polybos už vám nevládne? Posel Už ne - už spí v hrobě. Jokasté Co říkáš, cizinče? Polybos zemřel? Posel Ať umřu, jestli lžu. Iokasté Rychle, pospěš to vyřídit pánovi. - Co s vámi, věštby boží? Jak je to dávno, co Oidipus uprchl ve strachu, aby ho nezabil a teď král zemřel stářím, ne synovou rukou. Oidipus Iokasté, drahá ženo, proč jsi mně dala vyvolat z domu? Iokasté Poslyš zde toho muže a vzpomeň si na boží proroctví. Oidipus Kdo je to a co má pro mne? Iokasté Jde z Korinta a přináší ti zprávu, že Polybos, tvůj otec už není mezi živými. Oidipus Jakže, cizinče? Řekni mi to sám. Posel Nu dobrá, chceš-li: Tvůj otec zemřel. Oidipus Násilím nebo v nemoci? Posel Stáří stačí závan větru - Oidipus Ženo, kdo by ještě věřil delfským proroctvím a křiklounům - povětrným věštným ptákům. Podle nich jsem prý měl zabít otce. Zemřel a leží pod zemí - já jsem byl zatím zde a zbraně jsem se ani nedotkl. Leda, že by byl zemřel steskem po mně - tak bych byl vinen jeho smrtí. Polybos sestoupil do podsvětí a všechna lichá proroctví vzal s sebou - Iokasté Neříkala jsem ti to už dávno? Oidipus Říkala, ale strach mě zmátl. Iokasté Tak teď už na to nemysli. Oidipus Děsí mě ještě sňatek s matkou - Iokasté Čeho by se měl člověk strachovat když mu vládne jen náhoda a žádná věštba není jistá? Žij ze dne na den, jak nejlíp umíš, jiné rady není. Pusť z hlavy strach z toho sňatku. Mnohý člověk už spal ve snách s matkou, nic na to nedej a bude se ti lehce žít. Oidipus Všecko, co říkáš, by bylo krásné, dokud však žije má matka musím se stále bát osudu. Iokasté Otcova smrt ti dává velkou naději. Oidipus Pravda, velkou, ale matčin život mi hrozí. Posel A proč se matky bojíš? Oidipus Pro strašnou boží věštbu, cizinče. Posel Jakou, pokud ji smím vědět? Oidipus Proč ne? Apollón mi kdysi zvěstoval, že se svou vlastní matkou budu smilnit a otcovu krev, že proliji vlastníma rukama. Posel Tak proto jsi žil tak daleko od Korinta? Oidipus Abych se nestal otcovrahem, starče. Posel Že jsem tě hned nezbavil strachu. Přišel jsem ti prospět. Oidipus Odvděčil bych se ti po zásluze. Posel Vždyť mně sem hnalo hlavně to. Vím, že na mne nezapomeneš, až se vrátíš domů. Oidipus Ne - tam, kde jsem byl zplozen už nepůjdu nikdy. Posel Bláhový, sám nevíš co děláš. Oidipus Co říkáš? Při bozích, pouč mě. Posel Pro tohle vyhýbat se domovu. Oidipus Mám strach, že Apollón má přece jen pravdu. Posel A že ti setkání s matkou přinese poskvrnu? Oidipus Přesně tak, toho se stále hrozím. Posel A víš, že nemáš proč? Oidipus Jak? Nejsem její dítě? Posel Ne. Meropé není tvá vlastní matka. Oidipus Co říkáš? Nezplodil mne Polybos? Posel Bodejť. Asi stejně jako já. Oidipus Tak proč mě nazýval synem? Posel Dostal tě ode mě - jako dar. Oidipus Že by byl tak miloval cizí dítě? Posel Byl sám bezdětný. Oidipus Než jsi mně dal králi - koupils mne, nebo jsem tvůj syn? Posel Našel jsem tě v kitaironských roklích. Oidipus Jak ses tam dostal? Posel Pásl jsem v horách stáda. Oidipus Byl jsi najat jako kočovný pasák? Posel Tak. A tenkrát jsem tě zachránil. Oidipus Trpěl jsem něčím, když říkáš, žes mi pomohl? Posel Tvé kotníky ti to poví. Oidipus Proč připomínáš starou bolest? Posel Rozvázal jsem ti probodané nohy - Oidipus Zlé znamení mi dali do vínku. Posel A podle něho jsi dostal i jméno. Oidipus Ale při bozích, řekni od matky? Od otce? Od koho? Posel Nevím. Snad to ví ten, kdo mi tě dal. Oidipus Tys mně nenašel sám? Dostals mně od někoho? Posel Tak. Přines mi tě jeden člověk. Oidipus Kdo, můžeš mi říci? Posel Nějaký pastýř - Laiův. Oidipus Dřívějšího vládce této země? Posel Baže. Byl pasák jeho stád. Oidipus Je ještě živ? Mohl bych se s ním setkat? Posel To musíte vědět nejlíp vy zdejší. Oidipus Zná zde někdo mezi vámi toho pastýře? Oznamte mi to - teď můžem všecko rozřešit. Chór Není to myslím nikdo jiný, než ten z venkova, pro kterého jsi právě poslal. Zeptej se Iokasty, ta ti nejspíš poví. Oidipus Znáš ho, ženo? Mluví Korinťan o tomtéž sluhovi kteréhos dala zavolat? Iokasté A co vlastně říká? Nech ho být a netrap se zmatenými zprávami. Oidipus Nepřestanu. Teď, když jsem už zachytil stopu a mohu odhalit svůj rod? Iokasté Vážíš-li si jen trochu života neodvažuj se dál. Stačí, že trpím já - Oidipus Vzpamatuj se - A i kdybych byl stokrát synem otrokyně a stokrát míň než otrokem, tebe to neponíží. Iokasté Poslechni, prosím, ustaň. Oidipus Neustanu, chci všechno znát. Iokasté Radím ti rozumně pro tvé dobro - Oidipus Dávno mi nezáleží na mém dobru. Iokasté Ubohý. Kéž by ses nikdy nedověděl kdo jsi. Oidipus Přivedou už mi sem toho muže? Ji nechte být, ať se pyšní svou urozeností. Iokasté Běda nešťastný. Jen to ti mohu říct a víc už nikdy nic. Chór Oidipe, proč náhle odešla tvá žena přemožena krutou bolestí? Mám strach že v jejím mlčení doutná zlo - Oidipus Ať přijde cokoliv - i když je můj rod sebenižší, chci jej znát. Iokasté - žena - je příliš hrdá a hrozí se toho, že mám jen nízký původ. - Jsem tím, čím jsem se narodil a jiný nechci být - Proč tedy nemám znát svůj rod? Chór (4. píseň) Jestli umím jenom trochu předvídat a osud znám, při úplňku zítra vám zatančím a zazpívám k poctě, kitaironské skály, jež jste kdysi mému vládci nad kolébkou v péči stály, dobro jste mu prokázaly, ochránily jej – a ty, spásný Apollóne, radost z toho měj! Kdo tě, dítě, zrodil? Která věčně mladá boží dcera? Kdo ti otcem byl? Pan, bůh strží, hor a strání, nebo Hermés zatoulaný, či sám Foibos znenadání do pastvisek, luk a plání z lásky zabloudil? Či pán výšek, horských hřbetů, Bakchos darem dostal tě tu od svých lesních víl? - 5. Oidipus Zdá se mi, že přichází pastýř, kterého čekáme. Cizinče z Korinta, pověz mi napřed: Myslil jsi jeho? Posel Právě toho. Oidipus Starče, hleď mi zpříma do očí a odpovídej, nač se budu ptát. Sloužils někdy Laiovi? Sluha Byl jsem jeho otrok a ne koupený, narozený zde v domě. Oidipus Jakous měl práci? Sluha Pásával jsem stáda - téměř celý život. Oidipus Kdes pásl nejvíc? Sluha Na Kitairónu a po okolí. Oidipus Znáš odtamtud tohoto muže? Sluha Co s ním má být? A koho vlastně myslíš? Oidipus Stojí tu před tebou. Viděls ho už někdy? Sluha Nevím - nevzpomínám si - Posel Nediv se pane, ale já mu hned všechno připomenu. Jistě mu utkvěly v paměti kitairónské stráně, kde pásal on dvě stáda, já jen jedno a tak jsme se spolu potloukali tři roky od jara do zimy. Když přišla zima, sháněl jsem do ohrady a on zas do Laiových stájí. Mám pravdu nebo ne? Sluha Máš, ale jsou to už léta. Posel Tak řekni, vzpomínáš, žes mi dal dítě? Podívej, tady je máš. Sluha Hrom do tebe. Buď zticha. Oidipus Ne nebij ho, starče, sám zasloužíš potrestat víc než on. Sluha Proč drahý pane? Čím jsem se provinil? Oidipus Zapíráš dítě, o kterém se mluví. Sluha Nic neví, jen tak žvaní. Oidipus Když nechceš mluvit po dobrém, promluvíš po zlém. Sluha Běda mi. Proč? Co chceš vědět? Oidipus Dal jsi mu dítě, jak říká? Sluha Dal. A měl jsem radši zemřít. Oidipus To se ti stane, neřekneš-li pravdu. Kdes je vzal? Bylo tvé nebo cizí? Sluha Při bozích, pane, neptej se dál. Oidipus Musím ti říkat dvakrát? Běda ti. Sluha Narodilo se v Laiově domě. Oidipus Otrok anebo jeho vlastní? Sluha Já nešťastný, teď musím říct tu hroznou věc - Oidipus A já ji slyšet. Ale chci ji slyšet. Sluha Zeptej se uvnitř své ženy, ta ti to poví. Oidipus Dala ti je ona? Sluha Ona, pane. Oidipus Nač tobě? Sluha Abych je zabil. Oidipus Tak krutá byla? Sluha Bála se zlé věštby. Oidipus A jaké? Sluha Že syn zabije svého otce. Oidipus Proč jsi je tedy dal zde tomu starci? Sluha Z lítosti, pane. Myslil jsem, že je odnese do cizí země, k nim domů. Zachránil je - ale pro největší zlo. Jestli jsi ty to dítě, jak říká, narodil ses jen k neštěstí. Oidipus Hrůza. - Všechno je jasné. Světlo světa kéž tě dnes vidím naposled já, v kletbě narozený, v kletbě plodící a v kletbě vrah – Chór (5. píseň) Ó, žel, běda, vy smrtelní, sen štěstí sníte sic, leč počet vašich dní je pouhopouhé nic a nikdo z lidí víc na světě neuvidí než zdání proradné které jej chvíli šidí než do tmy propadne. Ó žel, Oidipe, jak mne rmoutí, žes na své bědné pouti k nám do přístavu spěl, k nám do přístavu zkázy, kde jsi byl zároveň své matce v loži synem a v loži manželem a otcovské kdys lože tě mohlo v sobě snést a nehleslo - slyš bože! - že przníš krev i čest. Ó žel, Laiovo bědné dítě, běda té chvíli, kdy tě zrak prvně uviděl - teď lítost s tebou bere mé duši mír a klid, déšť hořkých nářků budu bez konce pro tě lít - Vždyť - mám-li pravdu říci - tys spasil zem a stát a jenom tobě díky zas mohu klidně spát! – 6. Muž z domu Ani proudy řek by nemohly očistit tento dům - tolik v něm hrůz, a zaviněných vlastní vinou, ne nevědomky. A právě bolest, kterou si způsobil člověk sám bolívá nejvíc. Chór Co jsme tu slyšeli už bylo až přespříliš hrozné. Co chceš ještě dodat? Muž z domu Především vám chci říct: Iokasté není. Je mrtvá. Chór Ubohá. - Jak to? Muž z domu Sama se zabila. Neviděli jste bolestnější obraz a těžko o něm vyprávět. Pokud mi paměť stačí povím vám o jejím utrpení: Jak vběhla rozrušená do dveří, spěchala do ložnice o oběma rukama si rvala vlasy. Vstoupila dovnitř, závoru zavřela a volala dávno mrtvého Laia, vzpomínala na jeho dávná objetí, jež dala původ otcovrahu, vzpomínala, jak ji opustil, aby rodila vlastnímu synu děti a proklínala lože, na kterém neblahá, zrodila z manžela manžela, z dítěte děti. V tu chvíli vrazil dovnitř Oidipus. Úpěl a zběsile pobíhal sem a tam, řval, že chce zbraň a ženu hledal - ne, ženu ne, mateřské lůno své a svých dětí. Běsnil - a snad mu sám démon ukázal, kde je. Vykřikl strašně a vrhl se k dvojitým dveřím, vyrazil oblé čepy ze závěsů a vpadl dovnitř. Visela, hrdlo v pletené smyčce - Spatřil ji, bědný, vykřikl hrozně a rval provaz. Ležela na zemi, ubohá, a pak - ten příšerný pohled - strhl jí zlaté spony z šatů a vrazil si je do očí a řval, že nebudou už nikdy vidět co vytrpěl, ani co spáchal, jen tmou budou hledět k těm, jež neměl nikdy spatřit, ty, po kterých toužil, víc už neuvidí. Tak stále křičel dál a dál a stále si drásal oči - Zornice krvavě mu stékaly po tvářích, ne v kapkách, jako slzy, ale proud, proud zčernalé krve. Tak postihlo oba dvojí zlo: zlo, zrozené z muže a ženy. Jejich dávné štěstí dřív bylo pravým blahem - a dnes? Zoufalství, zkáza, hanba, zmar a nic, čemu se říká děs, tu nechybí. Chór Utišil se už, nešťastník? Muž z domu Křičí, aby otevřeli brány a ukázali Thébám otcovraha, který s vlastní matkou - ne, to nelze opakovat. Už přichází. Teď uvidíte neštěstí které by pohnulo k slzám i nepřítele -. (zpěv) Chór Běda ti, běda nešťastníku - Sta otázek mám na jazyku, sta chtěl bych ještě odpovědí, sta myšlenek mi ještě schází - Však ptát se tebe? Bozi vědí, i pohled mě až v kostech mrazí. Oidipus Tma, neodvratná tma. A mrak, děsivý černý mrak. Už zhlt mě, spolk mě již - a ty to nezměníš - už vyhasl mi zrak. Běda mi nastokrát. Jak ocelový šíp mi projel srdcem ten vyčítavý hlas mých vzpomínek a chyb. Chór Jdeš do tmy, do hrůzy, do prázdnoty. Oidipus I když si kolem mě tma staví věčnou hráz, vidím tě dál, jak dřív jsem vídával, mám alespoň tvůj hlas. Chór Oidipe, jak ses mohl tak zmrzačit? Čí hlas tě k tomu hnal? Oidipus Jen vládce Apollón, mí přátelé, jen on mé utrpení dovršil a předurčil můj pád. Co zbylo mi, než násilím zrak očím odervat když vím, že v celém světě víc už nikdy neuvidím nic, nic, co bych viděl rád? Chór Máš pravdu - pravdu - snad - Oidipus Veďte mne pryč z města ven, ach, odveďte mne přec. Jsem zkáza - lidmi zlořečen a bohům proklatec. Chór Jako tvůj osud i rozum ztroskotal - Kéž jsem tě nikdy nepoznal. Oidipus Buď proklet onen den, buď navždy proklet ten, kdo na zelených pastvinách mě jako dítě vzal k životu mně zachránil a smrti oderval - Tak nestal bych se, ó běda, symbolem hrůzy, hanebným všude, kam země sahá. Kde po širokém světě byl kdy zmar a bída, hnus, teď v jediné se proměnil: ve jméno Oidipus. (konec zpěvu) Chór Oidipe, nevím, jednal-lis správně: Raději smrt, než být slepý. Oidipus Nechtěj mi ještě radit, nepoučuj že se tak nestalo nejlíp. Sám nevím jak bych moh jednou sestoupit do podsvětí s vidoucíma očima a pohledět tváří v tvář otcovu stínu a ubohé matky. A těšil by mě snad pohled na děti, zplozené - sám víš jak. Nesmím je víckrát vidět. Je, ani město, hradby, ani svaté oltáře boží, od kterých jsem se já nad všecky nešťastný, já nejslavnější ze všech, koho měly Théby, sám vyštval pryč - Přibil jsem sám svou hanbu na pranýř a teď bych se měl odvážit pohledět lidem zpříma do očí? Nikdy ne. A kdybych si mohl vyrvat z uší i sluch, zamkl bych své bídné tělo na závory slepoty i hluchoty. Jak je sladké být zbaven zlého světa zvenčí. - Polybe, Korinte, domove, který jsem dlouho nazýval otčinou, jak krásný plod s prohnilým jádrem jste ve mně vypěstili. Tři cesty, skryté v údolí, roklino lesní, úvoze s trojí křižovatkou, mé ruce vám daly pít otcovu krev, svou krev - pamatujete? Pamatujete, co jsem před vámi spáchal, pamatujete, co jsem spáchal, když jsem se dostal sem? Manželské svazky, daly jste mi život a na obrátku proměnily pak svůj plod zas v ploditele. Tak jste přivedly na svět otce, bratry, děti, rodiče, ženy, matky, nevěsty - vše propleteno v krvesmilnou změť, že člověk ještě nikdy nespáchal něco tak hnusného. Při bozích, co nejdříve mě skryjte někam pryč, zabte mě, do moře svrhněte, ať mně už víckrát nikdo nespatří. Pojďte a dotkněte se přece ubožáka, pojďte, nebojte se, mou bídu nemůže snést nikdo mezi smrtelnými, jen já - Chór Hle, jde sem Kreon - ten dá jistě radu, na kterou čekáme. Teď, když ty opouštíš zemi, je jejím jediným strážcem. Oidipus Běda mi, co mu říct? Jak se ke mně teď zachová? Nejednal jsem s ním správně - Kreon Thébané jestli necítíte stud před smrtelníky, skloňte se aspoň před slunečními paprsky vládce Helia, svého živitele a nestavte tu na odiv ničím nezastřený hřích, který nesnese ani zem ani prameny svatých vod, ani světlo. Odveďte ho co nejdřív domů. Jen rodina smí po zákonu božím vidět a slyšet bolesti rodu. Oidipus Kreonte, přišel jsi - nejlepší v obci k nejhoršímu - poslechni mě, co řeknu, bude ve prospěch všech. Kreon Oč prosíš tak zoufale? Oidipus Vyžeň mně ihned z této země kamkoliv kde zemřu, opuštěn všemi. Kreon Udělal bych to už, Oidipe, sám, kdyby se neslušelo zeptat se napřed bohů o radu. Oidipus Vyřkli svůj ortel přece jasně: Otcovrah, zločinec - já mám zemřít. Kreon Tak bylo řečeno. Ale přece je nejlepší pro jistotu se zeptat. Teď už snad budeš bohům věřit. Oidipus Obracím se ještě jednou k tobě a ještě jednou tě prosím: Tu mrtvou doma pochovej, jak sám uznáš za vhodné. O příbuznou se jistě postaráš. Mně nesmí víckrát živého vidět toto rodné město ve svých zdech - nechte mě jít do hor na Kitairón, kde mi otec i matka před lety předurčili hrob a tam zemřu jak si přáli. Vím, že mě ani nemoc, ani co jiného nesprovodí ze světa - nikdy bych nebyl zůstal na živu, kdyby mi nebylo souzeno trpět. Kreonte, pokud jde o mé děti - s chlapci si nelam hlavu, jsou muži a nemusejí nikdy nikde třít bídu. Ale mé dcerky. Nešťastné, ubohé - Sedávaly u mého stolu, čekávaly vždy na mne a já se s nimi dělil o vše, co jsem měl - Pamatuj na ně. Nech mě, ať se jich mohu ještě jednou dotknout, ať se u nich vypláču z hoře - Jdi, vládče, jdi pro ně, šlechetný. Dotknu se jich rukama a bude se mi zdát, že je mám zas jako dřív, než jsem byl slepý - Co to? Bohové, neslyším pláč svých nejdražších? Kreon Zavolal jsem je - vždyť vím jak zoufale po nich toužíš. Oidipus Děti, kde jste? Pojďte a chopte se rukou svého bratra, rukou, které vyrvaly dřív jasné oči vašeho otce. Stal jsem se slepě, nevědomky vaším otcem, tam, kde jsem sám byl synem - Pláči pro vás - a nemohu už pohlédnout - Znám bolesti a hořký osud jaký vás čeká teď na světě: kam můžete mezi lidi, abyste nemusely s pláčem utíkat domů všem z dohledu? Váš otec zabil otce - a matku, svou vlastní rodičku měl za ženu a zplodil vás v tom klíně, který dal i jemu kdysi život. Tak budou po vás házet špínu - Je vám souzeno zahynout neplodné, siré, opuštěné - Kreonte, zbyl jsi jim jako otec jen ty jediný, když my, jejich rodiče, jsme zahynuli - nenech je trpět mou děsnou bídou. Slib mi to, dej mi na to ruku. Kdybyste, děti rozuměly, měl bych vám příliš co říci - Kreon Přestaň a neplač. Jdi domů - Oidipus Pošli mě ze země, do vyhnanství. Kreon Chceš na mně, co přísluší jen bohům. Oidipus Bozi mě nenávidí. Kreon Tím spíš tě vyslyší. Všechno má svůj čas. Oidipus Odveď mne tedy už pryč. Kreon Pojď - ale rozluč se s dětmi. Oidipus Neber mi je. Kreon Nechtěj, aby všechno bylo po tvém. Všechno jsi ovládal a všechno´s měl a o všechno jsi přišel. Chór Občané rodných Théb, hleďte, to je Oidipus, luštitel hádanek, muž ze všech nejmocnější, k jehož štěstí vzhlíželi všichni závistivě - tak hluboko jej srazil osud. Proto nikdy neříkejte, že je někdo šťastný, dokud hledí času vstříc. Ničí štěstí není jisté Osud promění je v nic. KONEC