VSTUP Sbor Běda mi: Trápí mě bezpočtu ran, vidím, jak umírá lid. Důvtip mi Itupěl v bezmocnou zbraň není tu čím se obránit. Země je sirá. Siré jsou klíny. Křik rodiček láme se v píseň hran. Jak houf rychlých ptáků, jak bezmezný, sirý ohnivý Uragan duše za duší letí smrti do černých bran. Svět zkameněl v hřbitov. Má otčina v něm. Ubohé děti - ponurý chor -mrtvými tělíčky pokryly zem, leží a dýchají do vzduchu mor -Nevěsty, matky - ubohé plačky -před chrámy stenají o pomoc. Žal tisíce modliteb z trýzněných hrdel vyrůstá na chorál: Athéno Diova zlatá pomoz nám žít zas dál! iSäui; Nejmiadší :snítky na prastarém kmeni Kadmova rodu, děti moje, proč ,mi ■ sedáte zde na práh. A proč ■■ celé město ■", je plné vonných dýmů z obětin,"\: žalozpěvů a vzdechů modliteb - Já vím. Já vidím to a proto neposílám :>{ ven sluhy, jiné lidi ptat sé, P^'".'/ přišel jsem sám, já Oidipús, ;•• kterého všichni nazýva jí slavným. ■;. :; Jsme utýráni morem, nemůžeme už z krvavé spouště zvednout ani hlavu. Umírá země* Nevyklíč-í, zmrtví jí setba v klínu, Žírná stáda hynou a nenarození mrou v lůnech matek, .i Už ani oheň nechce naše mrtvé '.. a podsvětí je přesyceno naším nářkem, Chápeme, že se bohům nevyrovnáš, . věříme ale, že jsi jediný, .'■ . I. ' kdo by dnes mohl město zachránit. Srazil jsi kdysi se skal Sfingu, ' která si teybírala krutou dan života oc toho ir'do neuhodl její ' ■ " hádanku. Osvobodil jsi nás a stal se v Thébách králem. Proto dnes, Oidipe se uchylujeme ■ ' - ,-zas všichni k tobě. Najdi pomoct Jdií -'■ A zachraň stát! Měj dobře na paměti, vladaři: celá tato zeín . ,/■ tě nazývá svým spasitelem za to, jak jsi jí kdysi pomoh. AÍ si ■ nevzpomínáme jednou na tvou vládu ve zlém že jsi nás ■ napřed pozvedl a pak ;\ ■■■y._ zas nechal padnout! Zachraň stát a zem! ■ Á jako tenkrát buä"nám znamením, v že štěstí svítá! Chceš-li vládnout dál /'té zemi jako vládneš, pamatuj, • že lip mít zemi s lidmi, nežli pouší. Vždyt marně strmí pevnost bez lidí, co s lodí, kt er á n emá po sádku. 'Éé^ěfa, U5:íí ubozí lidé, příliš dobře vím, '■■'; jak všichni skomíráte. Jako já '-.v::,/ však netrpíte žádný! Nesete svou bolest každý za sebe. Já za vás za všechny... Mne dusí pláč pro. sebe, pro vás, pro Théby nás všech! Nevyrušili jste: mne ze spánku. .:■ Nespím a kolik nocí jsem už prochodil a starostmi si lámal hlavu. Nic jsem nenalezl, jenom j.eďen lék ■■_ a k tomu jsem též sáhl: Kreonta, švagra, jsem poslal do Delf zeptat se -Apollónovy věštírny, Kreon Ii Qidipús Kreon 1 ŕ Oidipús co má být'řečeno, či vykonáno, aby se *do. Théb zase vrátil život, - Dnes vypršela lhůta k návratu* Mm- str ach,;' co je'; s ním,.'. ■ že t se zdr žel ví než potřebuje k cestě; Ale jak sé vrátí, at jsem zrádce jestli nesplním - všechno, co bůh přikázal! :.::Kr@:o^i^e>|^ .r' ^' Viádce; Apóllóňé, kéž s ním -^r" přichází záchrana a štěstí* :> "/r#;l(v" ''-l Miij Švagre Kreonte - jakou nám íiéseš. . ,a-k^".1 'V:J:- ''•:,.'!:^..V' ■''VÍV:"■ '::;!': opravu od boha - ? V.; ^/'Í^V^VAÍ.:' :/.^>;;.. Dobrou. VždyČ i pohromy jsou dobrá : věkdyž vezmou■-. šíastný kone< .Ale co bůh? Co řekl? Smíme doufat . nebo je všechno ztraceno? r-;V" ■ :J" Mám podat svou zprávu tady přede všemi ■■<■ nebo až uvnitř? ;.. ,.. Přede.všemi mluv! Vždyt jejich trápení mě souží mnohem víc ňež vlastní bolest. Co.řekl Apollo? Přikázal vyhladit hned s tváře země nákazu jež tu zakořenila, a dál neživit zločin, který,.nelze smířit„ : Jakou chce očistu? Co m^me dělat? .. "■■ Kreon Viníka poslat do vyhnanství, nebo krev prolít za prolitou krevj jež hubí stát. Oidipús Na Čí smrt věštba naráží? Kreon Na Laiovu. Kraloval po léta,Thébám, než jsi přisel ty. Oidipús _______Slýchal jsem o něm. Sám jsem ho však neznal, Kreon Jeho vrahy nám bůh poroučí teď potrestat* Oidipús Kde ale jsou? Jak hledat stopy svaté řadou let? Kreon Jsou prý tu v zemi. Bledej, najdeš je. Oidipús Kde krále Láia zavraždili? V paláci, venku nebo v cizině? Kreon Odejel do věštírny pro radu, a domů už se nevrátil. Oidipús To s sebou neměl posla nebo aspoň průvodce, který by řek víc? Kreon Ti byli pobiti. Jenom jeden utek v strachu Však málo o tom ví; jen jedno -Oidipús Co? 1 skrovná stopa může pomoci! Kreon Vyprávěl, že se střetli s lupiči. Ti krále zabili. Prý celá horda. To že by si trour lupič? Leda, že ho pohánělo něčí zlato odtud. Tak to vypadalo. Ále nenašel se žádný mstitel za ubitého. Bylo nám zle. A co vám bránilo -t - vypátr a t pravdu, když vám vladař pa d? Zpěvačka hádanek, Sfinx. Nutila nás hledět si spíš denních starostí _ , a temnou minulost už nechat spát.. Tak tedy já ji zase probudím! A odhaibím to zlo až do.kořene, A ty mi pomůžeš společně s tebou pomstím mrtvého a zločin potrestám, jak žádají si bozi i lidský zákon! Je to i v mém zájmu. Kdo zabil včera Láia, dostane v dnes možná chut i na mou krev. Svolejte lid! Chci zkusit vrecko. Bud nám bůh dá štěstí - nebo padneme! " V" ■ :■■ .A . ■ ': '. , : ," "■/ PRVNÍ PÍSEŇ SBORU ^; . . : ľ' ;'■ Přesladké poselství, co v tobě praví bohu i lidí; věčný pán? ■ i:; Neseš nám zhoubu či naději slávy do sedmi skvoucích thébských bran? ■""" Duše ma vzrušena v úzkosti ^cijS^'^^j^?^\^;;::. ':."A " { ; , ' Iv V v'iíi'í' AA-/ľ'. ., ': A AA:A'v'vy ' ' 'A,.-,' 1 ' ' ■ ' ' ' !A Athéno- moudra j ne jprve.k tobě, ."'" Diova- dcero/, utíkám, . . ' •,.; Foibe* / vžd^ z bídy jste nás y ;.^7.A:: zaplanul požárem sestupte, bq^zi, zase k nám :/. spasit zem! -/A'ívA ■.; ■ írés, mor, jde beze zbraní do pustých :'.skal na. pobřeží! a' Kdo dnes přečkal noci stín., stejně- zlý '-áeri-^př^c^ - ; » ■. Die, vládce hromů,, vraz svými blesky vraha sraz! Apollóne, lučištníku, kéž tvá zlatá střela y mžiku . ^\'- neodvratně ' zkázu zmaří, a světlo mé, a pomoc dá mi! :;■ ■ Artemico, sešli záři, z"" v které svítá^ nad horami! Dionyse, volám tě, , . rodný bože thébské země* . Souputníku bakchantek, ■ : zpitý, s' mitrou zlatou,•ke mně, ' : bohy proklínaný žal ■ pochodní svou jasnou spal! - -*■ ... - 9 - S C tí N A PRVNÍ Oidipús Modlíte se... Vaše modlitby se splní, chcete-li mě vyslechnout a sami hojit rány. .Teprv pak vám přijde pomoc, úleva v té bídě, Mně cizí je ta zpráva, cizí čin, a kdybych u vás nezachytil stopu, mnoho bych nesveď. Vždyí jsem přišel k vám až potom. Ale nyní povídám všem Thébanům; kdokoliv z vás zná vraha Láia, syna Lbdakova,. je povinen mi všecko oznámit. A jestli snad má někdo přece strach udat sám sebe, at je b«z obav: Nic zlého se mu nestane, jen musí opustit zemi - jist a v bezpečí. A kdo víš o druhém, že spáchal vraždu sám nebo cizím prostřednictvím,- nemlč! Sám ti dám odměnu a sklidíš vděčnost. Jestliže ale fcudete přes-mou výzvu mlčet ze strachu o sebe anebo o přítele, poslechněte, co potom udělám: Tomu člověku j aí je to kďo chce, zde v zemij vé které mám mote a Vládu, nesmí pak nikdo dopřát přístřeší, promluvit s ním jen slůvko, modlit se s ním, spolu s ním obětovat bohům, nebo mu posvátné vody dopřát. Všichni ho žeňte všade od svých prahů jako morovou ránu, kterou se nám stal, jak právě jasnou věštbou bůh nám zjevil. Tak nyní jdu - být spolubojovníkem božím i toho zabitého. Tak proklínám neznámého zločince, ilšK Jll mm jiJIÉÍI a? je sam nebo ač si jich je víc: ■ ■ bídné jsi žil- a stokrát bídně zemři! ■/ A kdyby stejně v- mém domě žil viník ■ s mým vědomím, aČ padne na mou hlavu ■■ trest, který jsem tu svolal na druhé! '■" To všechno poroučím vám dodržovat kvůli mně, .kvůli bohu, pro tu zem zločinem neplodnou a hynoucí. ,. .Vždyt i kdyby to neuložil bůh, /: .,v; nesměli byste nechat nepomstěnu smrt nejlepšího z vááj vašeho krále 1 . "Musili byste pátrat! - Dneska já tu jsem vládcem jako dřív byl on..! • Mám j e no lož e * J eho man ž el ka je. dnes má žena*. Kdyby jeho rod byl požehnaný dětmi, byly by sourozenci mých dětí* Ä ted jeho stihl 21ý .■■ o sud., v. Já chci místo ■ nich ■;r za něho tedy bojovat jak za vlastního , otce a před ničím,se nezastavím, jen abych našel toho, jehož rukou zahynul Láios, Labdakův syn, .^■.;.');;: vnuk Polydořův, Kadmův potomek a dědic pradávného Agénorä. A bohy zapřísahám, aby těm, : kdo n.ezachovají ty. příkazy, pole se proměnila na úhor, aby'jim ženy nerodily :-■ at jé schvátí teä ta rána morová anebo ještě horší pohroma! :■ v Vám' ostatním, kdo souhlasíte, at pomáhá božská Spravedlnost sama a všichni bozi at yjsou navždy-s vámi! - Tvá kletba mě' zavazuje, vládce, a podle ní ti odpovídám: Já C-.; •jsem nezabil a n é vím, nemohu ti '•■.:■"■:"■'■,}-.<:■ říc kdo to byl. To přece /:. měl odhalit svou věštbou Apollon. Máš pravdu, ale bohy přinutit k tomu, co nechtějí - na to je Člověk .slabý A pak mě ještě něco'napadá. f V--; Jeři mluví 'ý^ -i;:,.yy^ -'y^-^i.'.li. yV~::^y. co vidí Apollon.,/to vidí ;:;'/f .-pokud vím ^ téměř vše i Teiresiás. Ten poví nejl.íp, -jestli se ho zeptáš.' 1 - ýyy.] Na to j sem nezapomněl • ,.Po rozmluvě s Kre on tem jsem hned k němu -poslal y.,r dva posly« vl\ ''^-■'■y>y:y^-yC^i^ 'y.r-Í':- Teiresiás je zde! ';■ . ■ Všechno znáš, Teiresie, zjevné věci i skryté, co je na nebi i,v zemi, a třeba slepý, stejně dobře víš, ■ ■ jak Théby hynou. Ty nás můžeš spasit, ,. v tobě teä nalézáme -jediného . . spasitele a ochránce. Tys možná slyšel zprávu z Delf, co vzkázal .' (, - Apollon na náš dotaz: Není jiné záchrany-z všech těch hrůz, než zjistit ■ .' Láiovy vrahy, popravit jě änebo vyhnať za hranice. Dej ' nám tedy věštbu - budto podle ' v ptačího letu nebo jakýmkoliv ■ ófaceš jiným způsobem. Zbav město prokletí,;; očisti obec, mne a všecko všudy . "'". od poskvrny tou vraždou! ."■ - 12 - Teiresiás Zlé je vědět tam, kde vědění neprospěje- Oidipús Co ti je? Proč se tak třeseš? Teiresiás Pust mě domů! Když mě poslechneš, poneseme oba dva svůj osud snáz» Ôidipúô Chceš postavit se zákonům své vlasti: jí bys odepřel svou výpověa! 1 Teiresiás_____Ty nevíš čeho se to domáháš! ..... Chceš skončit zle? Mám skončit zrovna tak? Oidipús Při bozích, neodcházej, když tlí víš! Teiresiás Nic nikdo nevíte, a já neřeknu dál už ani slovo, abych tě nezničil. Oidipús Ty tedy víš a nepromluvíš? Chceš nás zradit? Stát chceš zahubit? Teiresiás Naléháš marně! Ode mne neuslyšíš nic! - Oidipús Ty zloduchu! Tak tebe se nic nedotkne a nic tě neobměkčí? Teiresiás Mně spíláš - sebe sám však nevidíš. Jen mne tu ponižuješ! Oidipús Koho by nerozvzteklily tvoje výmluvy! Odmítáš lidem pomoc v neštěstí! Teiresiás Všecko se splní, i když budu mlčet. Oidipús AÍ splní nebo ne, jsi povinen vše říc! Teiresiás Už ani nehlesnu. A jestli chceš, zlob se a zuř, jak umíš nejhůř! t'iresiäs mm* SK iMpús . iiřesiás Oiäipús Oidipús . Teiresiás í••iresiás Oidipús je mi to jasné a já nebudu nic zatajovat. Myslím', že ty sám jsi nastrojil ten zločin. Spáchal jsi jej i když jsi vlastní rukou nevraždil" a kdybys nebyl slepý, řekl bych, žes i tu vraždu proved jenom ty! Opravdu? Pak tě tedy vyzývám,.'..\':; Oidipe, abys dodržel cos rek: ' Nemluv už více na ně ani na mne! Ty aái jsi kletba vlasti! Tys ten mor! Jak se jen odvažuješ tohle vyslovit! '"'::v;"'v Myslíš si,- že mi takhle unikneš? "•■<■;> Už jsem ti unik, V pravdě je má síla. Kdo ti ji zjevil? Nelži mi, že ptáčci! Tys 'mě přiměl, abych mluvil. ;;' Co říkáš? Opakuj to, nerozumím - Ještě jsi neprohléd? Mám pokračovat? ■ ■ Opakuj zhovu, co jsi řekl dříve! Řek, jsem, že"vrah, po kterém pátráš, jsi ty .1".. ■i;ľ■ ■ s'íeíui^;';':':'', :-:'"'v • Tu dvojí urážku mi zaplatíš! Mám mluvit dál? Chceš zuřit ještě .víc? Žvaň si, co chceš? Všecko jsou prázdné ':. tlachy! Ty nevíš, povídám, že ffcrávě s těmi, . kdo jsou ti nejdražší, se hnusně stýkáš, " a nevidíš svou.hanbu! , i. ' ... Ty si myslíš, , že mě smíš věčně urážet? ' . . :,, ' Dokud je pravda v právu, Pravda je v právu, ale ty ne, starce, / . ztratil jsi nejen zrak, ale i rozum! , ■ Posmívej se mi, že jsem oslepl. ■ 't -.. Brzy už budou stejně spílat tobě. ' ..: Zplozenče noci,,'' ■■ "':-h mně ani komuko 1 iv j in ému, '.:■/■■ •■■jr v. kdo vidí světlo, nemůžeš ■ ty škodit! " .- ./o Ne. Není souzeno, abych tu sám vykoná, co je potřeba. : y"'"v,:i'./\;^ Vymyslil si .to Kreón nebo ty? '". Nač Kreón,- ty se zničíš sám! Bohatství, důvtip, sláva, které člověka povznášejí nad vřavu -,. života - jaká závist jim jde v patách, ; když tohle žezlo,-které mi sám stát ■ dal,kdysi, aniž jsem je-žádal -když tohle stačí,' aby starý přítel, :: můj věrný Hreon chtěl mě lstivě vyštvát z vlasti a uchvátit moji moc. Když proto jen nastrčil tady toho pleticháře, - / kejklíře, potměšilce kně.žoura, ■;■ který je■slepý, ale dobře zaslechne, ' když někde cinkne mince. Pověz mi: Kdy. jsi ty věštil správně! Byla tu Sfinx kťerá zpívala své hádanky ( proč .jsi je nerozluštil? Pró&£ák jsi nespasil občany! Kdekterý člověk je nemoh zodpovědět. Ale věštec, ten přece ano. Pročpak mlčela, tenkrát tvá znamení, let ptáků, bozi? - .< Až ■' jsem já pouhý hloupý Oidipús ■■ přišel a zachránil vás .důvtipem"... bez věštných znamení. A mne se teď pokoušíš svrhnout, a paknastěhovat se co nejblíž Kreontovu trůnu? I ty. i strůjce toho všeho však spláčete nad výdělkem! Kdybys nebyl starec já bych ti ukázal,, jak tře stáru spiknutí! :' ~'£s".i vladař, Oidipe, já mám' Tšak ste jné právo ^fgfc^^ ^ V'Vľ"' .í : tvým otrokem - jen. vládce ,Ap«llon . je inůj pán!: - Nepotřebuji tu ani Kre-onta, aby .mě " snad čhrán il .• ■>,•■;";. Ale za t o, že jsi" mi vy čet. i-inou .slepotu, '. '^\f- ;y- ';■ řeknu ti pravdu: Ano, oči máš, ■ ; v;•■ nevidíš ale svoji hanbu* Nevíš, kde sés to usadil a s kým to žiješ,- • neznáš svůj původ, nevědomky jsi nepřítelem' svých nejbližších, mrtvých i živých, a to dvojí . ■ ;:4 prokletí - tvého otce i tvé matky - tě jednou vyštve v hrůze z této země. ľ A třebas dneska ještě vidíš, až prohlédneš, spatříš jenom tmu. Brzy nebude. :v jediné skály ani zálivu, kde by se neozval tvůj pláč* Ty nevíš •■' jaké jsi schystal spousty bídy sobě.a pak svým dětem. Ponižuj Kreonta i mé věštby! Na světě ■" .■, neskončí nikdo strašněji než ty! .;Cožpak je tohle ještě možné snést? .. Jdi, odkuds přišel! Táhni! Rychle! Pryč ■ / od mého" prahu! - Zešílels! ■ ■ ■ --Tví ■■' rodiče mívali můj rozum v úctě. ■, Kdo? Zůstaň! Co víš o nich? Kdo mě 'v; Zplodil? ' ^^^S^^'JÉ p.!t-^S4feiä^#S "fe-ít- ■ zabije i: m ■j. |^|^^;^mluyi;š;: v; hádankách. • «l]- Jsi přece iSv.;Právě tá sila zlomila ti v,az. ■ ^^^^f^:fí;;j^^^4^% jsem tento stát! -f/. než půjdu, řeknu, proč. jsetó přišel, Ť~ ^ a ty mě nezastrašíš;.;;:I$&V':' ......... ■ ■ -.M. ■ ■■. ...... Iplp ^igipě.: Muž, kterého hledáš, Láiův vrah |§§|ä^ ;■: , eiz in é c, kt e r ý • se k n am p ř i s t ého va 1 . ~ ukáže se však, že je rodák $ T'héb. , Z vidoucího se stane slepcem, z, boháče žebrákem a o holi klopýtať bude do- ciziny* P.ozná se, , |É|gSy 1 tu zároveň svým dětem otcem' ~t<.bratrem a své žen.ě zároveň ' ■/: synem i manželem, že 's otcem sdílel lože a svého ovtce zavraždil. Jdi, přemýšlej -. a když v tom objevíš jen jednu lež, smíš teprv tvrdit, že opravdu nic nevidím. - 17 - DRUHÍ PÍS.SÍÍ SBORU Sbor Na koho myslil si hlas věštby z delfských skal? Kdo - hrůzo hrůzo&cí - tgn zločin vykonal? At prchá ted větrem o závod pryč, jde za ním sám Apollon, Diův syn, má v ruce blesk boží, blesk - ohnivý bič a za sebou Litice - mstitelky vín! Soud boží zásvit nám s vrcholků sněžných hor*. Pátrej, kam skryl se, kam, ,ten neznámý, váš mor! ________:_Ka_e_s_v^p_us_tiná.ch-,—v_skalách, jak zaběhlý býk se skrývá splnění sadb^./Zlé - Jen darmo se trmácí, nadarmo skryt, hlas boží jde za ním, at kamkoli jde! . S hroznou pověstí, zvěstí neštěstí přišel ten věštec k nám: Nelze uvěřit, nelze nevěřit -kolísám sem a tam. Že by spor tady Oidipús mladý s Láiem měl? -Věru, já o tom dřív ani potom neslyšel. Dokud mě důkazy nepřesvědčí, . nemohu věřit^ takové řeči, nesmí mě ani va snách napadnout, Že by byl slavený Oidipús Láiův vrah! Zeus i Apollon věčný lidský shon jistě výborně zná. Nelze věřit však, že by věštcův zrak viděl vždy víc než já. V důvtipu, v řeči druhé hned předčí ten, hned ten - ..Nevěřím dosud, _______ .. leč až bude osud naplněn! Oidipús spasil před Sfingou zemi, ......moudrostí, vtipem ............ známý přec je mi, rád ho má všechen lid -nesmím ho proto ani zlou myšlenkou urazit! Oidipús Kreon Oidipús Kreon Oidipús Kreon ' Oidipús Kreon SCÉNA D B U H Á Ty? Jdeš mi ještě na oči? To máš tak drzé čelo, že se nestydíš jít až sem ke mně do domu, ačkoliv ukládáš mi dŕze o život, aby ses zmocnil moji vlády? Máš rne za blázna nebo za zbabělce, že ses do t«ho pustil? Nebo si snad myslíš, že neprohlédnu tvoji lest a že ji nepřekazím? Jak je hl»upý tvůj pokus bez přátel a beze zlata ulovit samovládu, kterou ti dá jen lid - anebo peníze! Tak je to přece pravda, co mi donesli!1 To obvinění je tak neslýchané, že nemohu je snést! A jestli králi, myslíš, ze jsem ti doopravdy ublížil, v té'těžké době slovem nebo skutkem, nestojím o to, abych ještě žil, pošpiněn nehoráznou pomluvou a jako oběí nejhroznější ze všech křivd. TeS budu v zemi černou ovcí, budu považován za nepřítele Théb. To nesnesu! Jsi skvělý řečník. Já vsak nejsem blázen, abych ti uvěřil. Já vím, že jsi můj sok. Především poslyš - promluvit mě nech! Především nevykládej, 5e ty nic Jestli si myslíš, že je bůhvíco bezhlavá svévole, jsi na omylu. Jestli si myslíš, že smíš beztrestně škodit svým příbuzným, jsi na omylu. Důkazy, Sekni, co jsem udělal! - 19 Oidipüs Kreon Oidipüs Kreon Oidipüs Kreon Oidipüs Kreon Oidipüs Kreon Oidipüs. Kreon Oidipüs Kreon Oidipüs Kreon Oidipüs Kreon Oidipüs Kreon Říkal jsi, že mám poslat pro toho hadače ctihodného, nebo ne? A ani ted bych názor neměnil* Jak je.to dávno, co byl Laios zavražděn? a vrazi ztratili se? Mnoho let A tenhle věšt věštil už tehdy? _______________......_... Tak* A stejně ctěn. A nezmínil se tenkrát nikdy o mně? Ne. Aspoň v mé přítomnosti ne, A po vrazích jste nepátrali? Ovšem Bohužel bez výsledku. Proč ten mudrc neřekl tedy nic už tenkrát? Nevím. Co neznám, e tom radši nemluvím* Víš víc něž přiznáváš a moh bys promluvit, Rekl jsem vše, proč bych ti něco tajil? Kdyby ses nebyl s Teiresiem spiknul, nikdy by neřek, že jsem Láiův vrah. Víš nejlíp sám, co řek. Te3 však ti já smím stejným právem dát pár otázek. Ptej se. Já nezabil. Máš za manželku mou sestru? Ovšem. Nevládnete zemi společně? & - 20 - Oidipús Vyplním jí každé přání. Kreón Nejsem vám dvěma roven i já třetí? Oidipús Tím horší je ta tvoje dnešní podlost! Kreôft Přemýšlej trochu o" mém postavení: Proč bych měl usilovat o královskou hodnost, za kterou člověk platí věčným strachem, když mohu klidně spát a moc mám stejnou? A když i tak mám vládu v rukou, co mi je po tom, kdo má titul vladaře? • Prodělat pro trochu slávy navíc - nač? Kdo není blázen, dá mi za pravdu. Všichni mě dneska mají rádi, ctí mě a kdo jde k tobě, přijde napřed ke mně, sic neprosadí, proč sem přišel. To mi stačí. O tvé žezlo nestojím. Znám cenu moci, umím počítat. Chceš důkazy? Jdi do Delf, ptej se věštírny, jestli jsem ti správně vyřídil její vzkaz. A jestli zjistíš, že jsem se s věštcem smluvil proti tobě, v at na mě dopadne hned dvojí ortel smrti: tvůj i můj vlastní. Nejdříve však důkazy - potom suä! Sbor Poradil, pane, dobře každému, kdo sám si nechce přivodit svůj pád, když soudíš zbrkle, často přestřelíš, Oidipús Když tě však někdo lstivě znenadání přepadne, musíš také myslit rychle. Jestli se budou loudat, on tu zatím prosadí svou a já jsem propás vše. Kreón Nač"myslíš? Chceš mě vyhnat z Théb? Oidipús Ne. Popravit tě. Nenechám tě utéct! Kreon Dokaž mi nejdřív moji vinu. PPS Oidipús , Kreon Oidipús ■ Kreon . ..Oidipús Kreon Oidipús ,-. Kreon Oidipús Kreon Iokasté Kréón Oidipús Kreon lokasté Sbor- - 21 " Tak nedáš pokoj? Nepřestaneš lhát? Ty nemáš rozum. Pro sebe az dost* M_el...by ti zbýt i pro.mne. Ty jsi lotr! A když se mýlíš? - Poslechne, se stejně! I tam, kde špatně vládneš? Théby! Théby! I já k nim patřím, ne jenom ty sám! (lokasté vyšla z paláce) Co se tu děje? Zrovna te3 je Čas na vaše nesmyslné hádky. Země je nemocná - a vy se nestydíte rvát se tu pro nic za nic! Sobci! Jdi domů, Oidipe! Ty, Kreone, jdi také a nedělejte z malichernosti hroznou věc! Oidipús, tvůj manžel, sestro, mi chystá krutý trest a vybírá jen ze dvou zel; vyhnansťfrí - anebo smrt! Tak! Právě jsem ho přistih, že mě chce sprovodit zrádně se světa! AČ zemru jestli jsem tohle spáchal. Při naší lásce věř mu Oidipe! Vždyt se ti zapřísahali Poslechni! Poslechni mne a všechny, kdo tě mají rádi' Poslechni, prosím! Vládce můj, rozmysli si to.,.,uvažuj!. Známe ho všichni tolik let: Kreon a zrádce - ale kdež! A sám se ti přec odpřisáh! " m- 'Oidipús Sbor ' 'Oidipús Kreon Oidipús Kreon Iokaste Oidipús Iokaste- Oidipús Iokasté Oidipús - 22 -Víte co chcete? Víme. Nekrivdi! Není důvodu k obvinění pro dohad, zdání, pomluvu. Mám strach o svou mroucí zem, nenech ji mučiti se novým zlem! AÍ tedy jde, i když to pro mne znamená jistou smrt. či vyhnanství. A? si jen jde, když tolik naléháte jen proto ustupuji. Nejsem přesvědčen. Dál budu nenávidět každý jeho krok. Ustcupiľs, ale schován za svou záší. Jsi slaboch. Neuneseš sebe. Kdy už mě necháš být a půjdeš? Jdu - zneuznán tebou, ale u nich zde ve stejné úctě, jako jsem byl dřív! -(Odejde.) Oidipe, vysvětli mi konečně jen, jak vzplál ten nenadálý hněv? Ty, ženo, znamenáš pro mne víc než celý svět. Poslouchej tedy: Kreon proti mně ■zosnoval spiknutí - Máš důkazy? Rek, že jsem zabil Láia. . Přisel na to sám nebo ho někdo jiný navedl? Sem poslal pleticháře - věštce. Ale sám se zatím drží chytře stranou. Pusí'z hlavy všechno, cos mi tu te3 rek, a poslouchej mne: Není na světě nic co by záviselo na umění věštců. Dokáži ti tri nad vší pochybnost: Před lety dostal Láios věštbu. Nu, neříkám, že ji dal sám Apollon, jen jeho sluhové - a to, že prý ho jednou zabije syn, který oe narodí v našem manželství. Když potom dítě přišlo na svět, byly mu.ani ne tři dny.,______ král mu dal probodnout a svázat kotníky a pak je sluha podle jeho rozkazu pohodil v pustých skalách Kithaironu, Chlapec se tedy nestal otccvrahem, jak se Laios bál a jak mu věštili; Víme dnes, že byl Laios zabit cizími lupiči na křižovatce tří cest. NaČ by sis lámal hlavu s žvásty věštců! Když opravdu chce bůh nám něco zjevit, řekne to jasně a řekne to sám. Ten příběh Inkasto, mě mate a najednou mi - proč jen - bere klid. Co tě zase souží, pověz! Jestli jsem dobře slyšel, řekla jsi, že Láia zabili na křižovatce tří cest... Říkalo se tc - dodnes se to říká. Ve které zemi? Ve Fokidě. T am se sbíhají cesty z Delf"a z Aulidy. Jak je to dlouho? - 24 - Iokasté ■Oidipús íokasté ■■ Oidipús Iokasté Oidipús Iokasté Oidipús Iokasté Oidipús ■Itkasté Oidipús Iokasté Oidipús V Thébách jsme tu zprávu dostali těsně předtím, než jsi přišel a než ses ujal vlády* Nebesa, co se mnou zamýšlíte! Oidipe, co se děje? Neptej se dal! Však řekni mi, jak Lái«s vypadal a jak byl starý? - Byl. statný, vlasy už mu prokvétaly - a byl ti podobný. Ach, běda - tuším, že prve jsem tu nevědomky proklel sám sebe strašnou kletbou! Co to říkáš? Mám z tebe, vládce, strach. Mám hroznou^ předtuchu, že ten slepec viděl. Musíš mi ještě něco vysvětlit. Lekáš mne, ale ptej se - Cestoval jen s málo lidmi, nebo s sebou měl. početný průvod jako panovník? Bylo jich celkem pět i s hlasatalem a vůíjj jen jeden - ,Láiův0 Běda, už je to jasné! Ale kdo „vám, ženo, přinesl tenkrát zprávy o vraždě? Jeden náš sluha jediný, kdo vyváz. A je tu ještě.. - 25 - Teäj už myslím ne. Vrátil se tehdy z cesty a když videl na místě zabitého Láia tebe, na. kolenou si u mne vyprosil, abych ho poslala ven k našim stádům, na pastviny. Chtěl odejít co nejdál od města. Svolila jsem. Ač byl otrok zasloužil by si za svou věrnost ještě víc, Moh by se vrátit co nejdříve zpátky? Jistě ho najdou. Nač ho chceš? Jáj bojím sej že důvody jsou teä až příliš jasné. Snad zasloužím si vědět něco víc. Dozvíš se všechno. Komu jinému bych se měl svěřit, Iokasto, než tobě, Když se můj osud naplňuje. Jsem synem korintského vládce Polyba a moje matka jmenuje se Meropa. V Korintu si mě všichni vážili a já žil šíastně - gdyž tu jedenkrát, bylo to na hostině, jeden opilý host po mně křikl, že jsem otci byl prý podvržen. Ten den jsem ještě - ačkoliv stěží - udržel svůj vztek. Ngpítří ráno šel jsem za rodiči a chtěl znát pravdu. Oba dva rozhněvala ta drzá pomluva, a mne těšilo jejich chování. Ta věc mě však už nepustila, víc a víc mě pálila, až jednou, aniž jsem co řek, vypravil jsem se tajně- do Delf. Bůh nezcdpověděl to, na co jsem se ptal, zato mi zjevil věci budoucí, strašlivý osud, který na mne Čeká: - 26 - dipús že budu se svou vlastní matkou spát, okr.) že zplodím rod, všem lidem odporný a že zabijú otce. Když jsem t« uslyšel, utíkal jsem pryč, ...pryč od Korinta, někam, kde bych nikdy se nedočkal splnění té sudby. A tak jsem došel do těch míst, kde zemřel váš král, jak říkáš. Když jsem přiblížil še k onomu rozcestí, zkřížil mi cestu hlasatel, za ním spřežení ä vůz. ----------Muž.na něm secěl - zrovna t a ko vý,........ jak říkáš. Vozataj i on mě násilím chtěli sehnat s cesty. Vozka dorážel. Já ho v zlosti uhodil. Ten muž to uviděl - a vyčíhal si mě- Když jsem šel kolem vozu, dvojitým bičem mě švihl do temene. To mi zaplatil. Udeřil jsem holí zvrátil se dozadu a spad hned s vozu. Tak jsem pobil pak i jeho průvod. Má-li opravdu ten člověk něco společného s Láiem - Kdo je pak větší ubožák než já? Kdo je tu bohům protivnější? Nikdo z občanů země ani z cizinců mi nesmí dopřát střechy nad hlavou, nesmí mě oslovit, jen štvát mě musí od svého prahu. A jen já, já sám jsem vyslovil tu kletbu nad sebou. Nezbývá mi, než zase utíkat. Však domů nesmím, abych nenaplnil to proroctví, krev otce neprolil a nevzal si svou matku za ženu. I#kasté Oidipús lokasté Oidipús lokasté. Oidipús lokasté - 27 - To vše je zlé, však dokud nepromluvíš • se svědkem, doufej! Kde však máte toho pastýře! V Čem myslíš, že ti pomůže? Oidipús V čem? Když potvrdí, cos vyprávěla však v úplnosti - unik jsem té kletbě, ___Co z tcho, co jsem řekla ti - Že mluvil o lupičích, lupiči že krále zabili* Jestli bude zase mluvit o více lidech, nejsem já ten vrah, Nepoplete si přece jediného s početnou hordou! Ale jestli řekne, že to byl osamělý poutník, potom jsem vraždil já. Ne, Já si dobře vzpomínám, to .slovo padlo - te3 je nemůže už odvolat - Vždy mluvil o lupičích, všichni to slyšeli, ne jenom já, A kdyby tvrdil nám te3 něco jiného, nemá to význam. Nikdy nedokáže, že Laios zemřel, jak mu přisoudil Apollon věštbou: že ho vlastní dítě zabije. Ubožátko chlapec. Nemoh h» nikdy zabít, protože sám dávno zahynul. A proto mě už víckrát žádná věštba nevzruší. Máš pravdu. Ale pošli někoho pro toho sluhu. 28 - Pošlu. Jistě. Hned i'e5 ale pojdme domů. Přece víš -udělám jenom to, co chceš - TŘETÍ PÍSEŇ SBORU Můj život at v řeči i ve skutcích řídí vždy poslušnost k božím příkazům, jež nestvořil nikdo 2evsmrtelných lidí a nepohltí je smrti tůrí - ! Z nebeské hloubky nekonečné je seslal Olymp na náš svět: ~V—n-i-ch—v elk-ý :-j-e-j—v—n-i-e-h—t r vá věčně a nepocítí tíži let, Vždyt pýcha přec plodí jen tyrany, zvůli -le£ bezuzdnost marná je jako stín: jen vykypí k šíleným vrcholkům zdůli, . hned srazí jí osud zas do hlubin. Než jásot těch vzpour zpitých dolomozí, už polkne je navždycky zmar a noc. Já v zmatcích vždy ve vás jen hledat chci, bozi, zbraň sobě i zemi své na pomoc! A ten kdo zpupně chce si vésti, kdo v řeči rouhač jest, kdo nedká práv a bohy nectí at pozná za to trest! A kd» by rukou svatokrádce po všem, co svaté, sáh, kdo z nepoctivých zisků vratce chce žít Čest šlape v prach, ten měl by se snad, provinilým před^bohy zachránit? Vždyt kdyby tohle dopustili, pak nač je ještě ctít?! Já nemoh bych přec nikdy více, brát bohy na potaz, když před lidmi nepotvrdí se ted tahle věštba zas! Fy, Die, který vládneš světu, slyšela tq dobře zde! Tvé moci, mocné věky věků ač slůvko neujde! Prý věštba o Láiově skonu je prázdná lež a klam! Iokasté Posel Sbor Posel Iokasté Posel Iokasté Po sel Iokasté Posel - 29 - S C á N A T E T t (I»kasté vy$de se služkami) Oidipús je až príliš rozrušen a zrůdné myšlenky ho. trápí* Strach a bolest podryly jeho vůli, rozvrátily soudnost. Vidí, co nebylo, a nevidí, co je, Lpí na kdejakém slově,- vše ho leká - a moje domluvy jsou marné. K tobě se tedy Apollone, utíkám: dej nám přec smírné rozhřešení. Chvějem í^e všichni jako plavci na moři,- když kormidelník zešílel* Hej, cizinci, můžete mi řícj kde je tady dům vladaře Oidipa? A hlavně kde ho najdu? Tady v tom domě uvnitř, cizince. Ta žena tam je matka jeho dětí. Abys byla s ním vždycky Štastná. Aby ses dočkala s ním jen štěstí na dětechí I já ti-přeji všecko stejně tak. Za dobré slovo si to zasloužíš. Co chdeŠ a co nám neseš, cizince? Poselství paní - pro-tvůj dům i tvého manžela, A Jaképak? Odkud jsi přišel? Jdu sem z Korinta A hned řeknu svůj vzkaz.- Potěší - a jak by netěšil - ale taky zarmoutí.- Co je to za vzkaz že má tuhle dvojí moc? .V. Korintu rozhodli se jmenovat Oidipa pánem celé naší země* í - 30 - lokasté V Korintu přece vládne Polybos! Posel Už nevládne, už leží v hrobě, lokasté Co říkáš? Polybos že zemřel? Posel At na místě umřu taky, jestli ti lžu. ■ lokasté Nu, boží věštby, kdepak, kde to jste? Jak dávno je to, co prch Oidipús z domova ve strachu, že jinak by zavraždil otce - a ten zemřel teá sám, přTrozeně"," "anxž—«n—hnul prstem! (Vejde Oidipús) Oidipús lokasté, moje drahá. lokasté -Pojď si poslechnout zde toho člověka a uvidíš, jak slavně končí boží proroctví! Oidipús Kdo je to? Co mi nese? lokasté Zprávu. Z Korinta. Přináší ti zprávu: tvůj otec Polybos je mrtev* Oidipús Jak? Cizince, řekni mi to sám! Posel Myž chceš: Tvůj otec umřel. Oidipús ■ Zavraždili'ho? Nebo byl nemocen? Posel Eh, starý člověk - ten už moc k smrti nepotřebuje. Oidipús Umořila ho zřejmě„choroba. Posel A vše, ....... co. nese s sebou stáří. - 3-1 Oidipús ZenoY Kdopak by ještě věřil delfským proroctvím, Křiklounům - povětrným věštným ptákům! Podle nich měl jsem zabít otce. Ale •n zemřel sam a ted už leží v hrobě a já -se meče ani nedotkl a byl jsem tady! Konec! Konec! Polybés odpočívá v podsvětí a s sebou odnes navždy všecka zlá bezcenná proroctví! , Iokasté A neřekla jsem ti to už dávno? Oidipús Sekla, ale strach, mě zmát, Iokasté Neber si ted už k srdci vůbed nic! Oidipús Ne - vždyími hrozí ještě sňatek s matkou! Iokasté Čeho se bát, když člověku přec vládne náhoda jen a budoucnost zůstane smrtelníkům navždy utajena. Žij nazdařbůh, žij ze dne na den, jak nejlíp umíš - lepší rady není. Pust z hlavy strach ze sňatku s matkou! Leckdo spal ve snách s vlastní matkou - ale to nic neznamená. Nevšímej si toho a bude se ti lehce žít! Oidipús Leč dokud ona je naživu, mám pořád proč se. bát! Iokasté Otcova smrt ti dává velikou naději. Oidipús ' Matčin život však mi hrozí. P^sel Ale koho se to bojíš? PoseKpokr Oidipús Posel Oidipús Posel Oidipús Posel Oidipús Posel Oidipús Posel Oidipús Posel Oidipús Posel Oidipús Posel - 32 - )Pročpak máš, králi, ze své matky strach? Před Časem zvěstoval mi Apoll^n, že si svou matku vezmu za ženu a svého otce krev že proliji vlastníma rukama. Jen proto jsem prch z Korintu a odešel jsem do Théb. A proto ty ses bál? Tak já tě strachu zbavím, Já tě z těch oba, chlapče vyvedu. 2 Korintu utekl jsi zbytečně! ^Domova odřekl se kvůli rodičům! Tak poslouchej: vy" vů~be~c ~rr&j st e příbuzní. Cf> říkáš? Polybns že není můj otec? Bodejt! Je jím zrovna jako jáu On mi dal život. Tys mi cizí. Dal ti asi stejně života, co já. Tak proč mi říkal "synu"? Dostal tě ode mne darem. Byl by cizího tak miloval? Sám zůstal bezdětný. A tys mě koupil nebo jsem tvůj syn? Ne. Nqšel jsem tě v kitaironských roklích* Co jsi tam dělal? Vodil ovce na pastvu. Byls tedy najat jako pasák jeho stád? A tenkrát jsem tě ubožátko zachránil. - 33 - Oidipús Posel Oidipús Posel Oidipús Posel Oidipús Posel Oidipús Posel Oidipús Posel Oidipús Posel Oidipús Posel Oidipús Proč ubožátko, byl jsem na tom zle? Podívej, králi, na své kotníky; Proč připomínáš starou -bolest? Já ti rozvázal pouta z probodaných nohou. Zlé znamení mi dali do vínku! A podle něho dostal jsi i jméno: Oidipús, chlapec s oteklými kotníky. -Od—kolK>—al_eJL_0d_svých rodičů? Sbor Nevím. To ví spíš ten, kdo mi tě dal. Tys nenašel mě sám? Ty jsi mě dostal? Přinesl mi tě cizí Člověk. Kdo? Můžeš mi říc? Prý sloužil u Láia, U dřívějšího vládce tét« země? Baže. Pás jeho stáda. A ještě je živ? Mohu ho vidět? To musíte vědět nejlíp vy domácí. Zná mezi vámi zde někdo takového muže - z venku anebo odtud? Oznamte mi to! To bychom mohli všechno vypátrat. To není nikde jiný ,--ne_ž..li ten, kterého sháníš: svědek vraždy. Zeptej se Iokasty a ta ti řekne. - 34 Oidipús lokasté Oidipús lokasté Oidipús lokasté Oidipús lokasté Oidipús lokasté Oidipús lokasté Sbor Oidipús Ty ho znáš? Mluví Korintan o tomtéž sluhovi, na kterého tu čekáme? A co vlastne ŕíká? Nech ho a nestarej se o zmatené reči! Trj přece nejde! Když jsem zachytil už tolik stop a mohu odhalit svůj původ! Jestli je ti život milý, neťh toho, přestaň! Nepouštěj se dál! Stačí, že trpím "ja" Klid, vzpamatuj se -i kdybych byl jen synem otrokyne a třeba stokrát míň^než otrokem -tebe to neponíží. Poslechni mě -prosím tě, dost už! Ne, já musím vědět pravdu! ■tfadím ti dobře, chci jen tvoje dobro! Takové dobro ale nechci zase já. Chudáku - kéž se nikdy nedovíš, kdo jsi! Tak přivedou mi toho sluhu? Běda ti! Jenom to ti mohu říc a víc už ani slovo - (Odejde) Odešly. AČ přijde cokoliv! 1 když můj rod je sebe nižší, chci- je j znát! Ona je žena. Její ctižádost ■je-dotčena a polévá ji stud, ' - 35 - Oidipús že snad jsem z nízkých lidí. Ne! (pokr.) A kdybych byl i synem náhody, to nevezme mi nikdy moji čest, \ 2 té matky jsem se narodil. A bratři ■ ' mí. proměnliví, měsíce, mi daly ponížení i velikost. Jsem tím, '■ kým jsem a jiný nikdy nebudu! '" ■; ČtvrtX píseň sboru / Sbor '■ ■ ' Jestli umím. jenom trochu ■' předvídat a ducha mam, "~" při úplnku zítra vám ."':' zatančím a zazpívám, ■ [ .V k poctě, kitaironske skály. . jež jste kdysi mému vládci 0.' nad kolébkou, v péči stály, . dobro jste mu prokázaly, ochránily jej - y a ty,spásný Apollone, radost z toho měj! .\ Kdo tě, dítě,. zrodil? Která '/ ■ věčně mladá boží dcera? ■, Kdo ti otcem byl? , '/ Pan, bůh strží, hor a strání, nebo Hermes .zatoulaný, ■ ■ .:/..- či zas Foibos znenadání do pastvisek, luk a plání : '"' ■ ■'; z lásky zabloudil? Či pán výšek, horských hřbetů, Bakchos,'.darem dostal tě tu < od svých hravých vil? Sb*r • Oidipús Siuhä Oidipús Sluha- -Oidipús Sluha Oidipús Sluha í..; Oidipús Sluha : P^sel ' Sluha ' ." .: ■ -36 "■■■■.}■ '.. ■ 'S.C á N A ■ £ T YBTií On je to, poznávám ho .-: je to on! Podívej se mi zpříma do očí a odpovídej na otázky! Patřils * kdy Láiovi? . ;;>; Tak, byl jsem jeho otrok. Narodil .jsem se v jeho čelědníku. , . ~S.\. '] Jakou jsi..míval práci? V;,'. * ' ■;. ' ■ ■ Službu v domě! fenkrát. ť ■ ■■ \-. . Tečí pasu stáda. ^ V kterých místech nejvíc? Na Kitairónu a tam v okolí.. ■ .' A tady toho muže poznáváš? Udělal něco? A vůbec - o kom mluvíš? Z.de o tom. Potkal jsi ho někd£? ■. Nevím*. Nevzpomínám si■ . Inu, žádný div. .: Já mu to/, pane, ale všecko hned zas připomenu. Vždyt si určitě pamatuje ty kitairónské stráně, kde pásal on dvě stáda, ja jen jedno, a tak jsme od jara' až do zimy tři roky žili vedle sebe. Já na zimu sháněl do své ohrady a on zas do Láiových ovčinců-Mám pravdu nebo ne? ' ■ Snad máš. To už jsou léta! p* Posel r S.^uha Sluha Oidipús .> • Sluha Oidipús ;.: Sluha ;Oidipús Sluha Oidipús Sluha i. Oidipús Sluha Oidipús Oidipús ; Teä však nelži: vzpomínáš jaks mi dal tenkrát dítě, abych si je vychoval jako vlastní? A c© s tím? Nač to tu říkáš? ■:>-.-'.■■./l. 1 ..■■.v.' ''■ To tvé tehdejší ". dítě je tady. : Dej pokoj! Bud zticha! , Jenom ho neokřikuj! Ž.ô%oužit,bye;; " tý, starý sám a ne on za svou řeč! A co jsem, dobrý pane, udělal? ■'■ Zapíráš dítě, o kterém on mluví. '.; '; Nic neví. Žvanil '■;[Tak ty po dobrém nic neřekneš?" Nu, po zlém promluvíš! Snad nechceš mučit starce? Svažte mú hned ruce - rychle! . '.' Ouvej! Zač? Cp chceš? Dal jsi mu dítě, jäk tlí říká? , " :Dal> A měl jsem rovnou pojit na .místě! Však na to dojde, jestli neřekneš hned pravdu. A když řeknu j pak tím spíš. Ten chlap se zřejmě vytáčí ■ ■ - ■■ . . .i . Ne! Ne! ' . Vždyí říkám: daly jsem,- dávno - T . Kdes je*' vzal? Tvé byloy nebo cizí? - 38 - Sluha Moje ne. Dal mi je tady jeden. Oidipús Kdo to byl? Byl Théban? A #de bydlel? Sluha Neptej se už dál! Oidipús Musím ti říkat dvakrát? Mluv! Stuha Narodilo se tady u Laia. Oidipús Otrok nebo jeho vlastní? Sluha----------------_________________ Ach, je zle ted abych šel s tou hroznou věcí ven - Oidipús A já ji slyšel. Musím! Mluv! Sluha Pr ý jeho vlastní. Tvoje žena ti nejlíp řekne, co a jak. Oidipús Dostals je od ní? Sluha Od ní, pane. Oidipús proč? Sluha Abych je zabil. Oidipús Zabil? Lžeš! Sluha Bála se hrozné věštby. Oidipús Jaké? Sluha Dítě prý mělo zabít svoje rodiče. Oidipús Tak proč jsi je dal tomu starci tady? Sluha Z lítosti, pane. Myslil jsem si, že je •dnese domů k nim; a tak je zachrání. No zachránil je - Pro nejhorší zlo! Jestli jsi ten, za koho on tě má, čeká tě strašný osud, Oidipe. Qidipús Sbor - 39 - Tak jsem se vrátil tam, kde se mě právem báli. Tak skončil jsem - já, narozený z těch, ze kterých jsem se neměl narodit, a manžel tam* kde láska plodí hřích a vrah těch ha které jsem jaktěživ já neměl vztáhnout ruku. Všechno je jasnéi Světlo světa, dnes tě vidím naposled! VÁTÁ PÍSEŇ SBORU Ach běda, smrtelní! Sen štěstí, sníte sic, leč počet vašich dní je pouhopouhé nic -a nikdo z lidí víc než zdání proradné ve světě nepolapí a marně se v něm ztápí, než do tmy propadne.. TeS, když mám před očima tvou velkost a tvůj pád, Oidipe, sotva budu kdy koho po osudu blaženým nazývat. Měl statků bezpočet, jak lovec štěstí byl: Jen vystřelil - a hned šíp zasán plný cíl. Zlou Sfingu zahubil, věštkyni našich běd, a krutou vražednici už málem vítězící odehnal od hradeb. A stal se naším králem a ctil ho celý svět - A dlouho vážen všemi vlád požehnanou zemí kol starých slavných Théb. A teä? Kdo hloub kdy do propasti pad v běhu života! Kdo v.horším víru ran a strastí s lodí svou. ztroskotal!- • 6, žel, Oidipe, slavný pane, - 40 - žes na své pouti plané tím bedným sňatkem spěl sem do přístavu zkázy, kde byl jsi zároveň své matce v loži synem a v loži manželem -a otcovské kdys lože tě mohlo v sobě snést a nehleslo - slyš, bože! -že przníš krev a cest! AČ sám jsi nechtěl sebevíce: čas šel a čas tě stih, čas, vševidoucí soudce, mstí se, čas trestá dávný hřích - 6 žel, ~ Láiovo bědné dítě! 0 žel, ,té chvíle, kdy tě zrak prvně uviděl! Ted lítost darmo bere mé (Juši mír a klid, déšt hořkých nářků budu bez konce světem lít - Vždyt - má-li pravdu říci - tys spasil zem a stát a jenom tobě díky zas mohu klidně spát! - - 41 - 2 í V Ž R Muž z domu lokasté není! lokasté je mrtva. Sbor lokasté je mrtva. Muž Zabila se sama. Vám poštěstilo se nebýt u toho, já ale viděl celounbrůzu zblízka. Vtazila rozrušená do domu, rvala si nehty vlasy jako šílená a vběhla do ložnice: za sebou_ zabouchla na závoru. Volala mrtvého Láia, Vzpomínala na jeho dávnou lásku, která zplodila itcavraha. Vzpomínala, jak ji tu nechal, aby rodila vlastnímu synu děti. Proklínala to leže, na kterém sij neštastná, z manžela porodila manžela a z dítěte pak děti. V tom vtrh dovnitř s křikem Oidipús a my se dívali už jenom na něho* Rval, řádil, meč chtěl, hledal ženu - ne, prý ženu ne, prý lůno mateřské své a svých dětí. Jenom démon snad mu ukázal, kde je. On vrh se ke dveřím. Visela uvnitř, hrdlo v oprátce. Sotva ji zahléd, hrozně vykřikl a urval provaz. Chudák, zhroutila se na podlahu. A vtom - hrozný pohled - jí strhl zlaté spony se šatů a vrazil si je do očí a řval, že nesmí vidět už, co vytrpěl, ani co spáchal na zemi. Tak naříkal a zas a zas a......zas. se bodal pod víčka. Krvavé zornice - 42 - mu tekly po tvářích - a nebyly to kapky, ale příval, celý proud zčernalé lrve. Tak se neštěstí ted navršilo na oba. Jen poslouchejte. Křičí, aí otevrou hned brány, st ukáží celým Thébám otcovraha, jenž s vlastní matkou - ne, dál nemohu - Sám se chce vyhnat ze země - že dál nemůže zůstat doma, když se sám proklel tou hroznou kletbou* (Z paláce přichází oslepený Oidipús, Společný zpěv) ■ Sbor Příšerný pohled! Jaktěživý nepamatuji horší rány - Zešílel? Jaký démon divý tu bídu množí bez ustání! Běda ti, běda, nešíastníku - Sta otázel mám na jazyku, sta chtěl bych ještě odpovědí, sta myšlenek mi ještě schází - Však ptát se tebe? Bozi vědí, i pohled xaě až v kostech, mrazí, Oidipús Kde jsem to. Kde to jsem - ?! Kam do tmy prchá mi to hlas? Kams mě to vystval, běse* Tma, neodvratná tma. Děsivý, strašný svět! Už zhlt tě, spolk tě již - a ty ho nezlomíš - Zlý vítr do plachet. Ty? Ty, Á ty. Tys zůstal u mne snad? Chceš slepci strážcem být? Můj smutný osud znáš a přece zůstáváš a chceš...mě. ochránit?' I když si kolem mne tma staví věčnou hráz, já - já tě vidím dál, jak když jsem vídával -vždyt aspoň mám tvůj hlas! Nás é sboru Oidipús. Sbor Oidipús Sbor Oidipús - 43 - Jak sis moh sám tak strašně vyrvat zrakl To není strašné. K čemu bych měl zrak, když v celém světě není, není nic, nač bych se podívat moh rád. Možná máš pravdu, možná, snad. Jen se mnou pryč, pryč odtud, ven! Ach, odveďte mě přec! Jseig zkáza - jbidmi zlořečen a bohům proklatec. Kéž jsem tě nikdy nepoznal._______ Ty nejednal jsi psrávněí Te]jdy ani ted. Než slepý - radši vůbec nebýt živ! Ty mi chceš ještě radit? Učit mě, že tohle nebylo to nejlepŠí, co jsem moh udělat? Sám nevím, jak bych jednou s vidoucíma očima sestoupil do podsvětí, jak bych moh otci a matce ubohé se tam podívat tváří v tvář, když na těch dvou tak jsem se provinil, že provaz by byl za to ještě málo. Nebo má mě potěšit snad pohled na děti; zplozené sam víš jak? Sám na sobě jsem odkryl poskvrnu, a teS bych si měl troufnout podívat se lidem do očí! - Ne! Nikdy! Kdyby šlo ucpat si i v uších sluch, zamk bych své tělo na dva západy a sladce nevnímal už vůbec nic. Ach proč, proč jsi mi, Kitairóne, poskytl útočiště a-pročs mě radši.hned nezabil, abych nikdy nepoznal, svůj původ, Polybe, ach Korinte, který jsem léta darmo nazýval - 44 - Oidipús svou otčinou, jak jedovatý květ jste ve mně vypěstovali. Ach, rofcceští, trojité na dně lesní rokliny, úvoze s křižovatkou - z "mých rukou jsi kdysi.pil otcovu krev, mou vlastní krev! Äch, pamatuješ, co jsem spáchal na tom místě, co potom, když jsem přišel sem? Manželské svazky, daly jste mi život a na obrátku promehTly-pak svůj plod zas v ploditele. Tak jste přivedly na svět, otce, bratry, děti, rodiče, ženy, matky, nevěsty - 1 v vše propleteno v krvesmílnou změt, že Člověk ještě nikdy nespáchal něco tak hnusného. Však co je hnus dělat, o tom je stejně- hnus i mluvit, (Vejde Kreon) Kreon Oidipe, nejdu se ti vysmívat, anebo vyčítat tu starou křivdu. Vy ale,, když už ztratili jste stud před lidmi, strachujte se aspoň bohů a nevystavujte tu nahou hrůzu dennímu světlu. Odveďte ho domů. Jen rodina má právo hledět tváří v tvář rodinnému neštěstí Oidipús Tys přišel, nejlepší člověk, k tomu nejhoršímu -vyslyš mě! Sobe sám tím prospěješ! Kreon 0 co mě žádáš?! Oidipús Vyžeň me ihned z téhle-země - kamkoliv, kde ^emru a kde se mnou předtím nikdo neztratí ani slovo! Udělal bych to už dávno. Ale musím se dotázat napřed boha, co ted dali Ortel zněl jasně: Otcovrahu smrt! Tak* Ale jistota je jistota. Radši se zeptám, jak se zachovat. A to jen pro mne? TeŽ, jak doufám, ,uvěríš_bohům konečně i ty. Nech mne jít do hor, tam odkud jsem přišel, do Kitaironu, který matka a otec, dokud ještě žili, určili mi za hrob. AÍ zemru podle vůle těch, kdo chtěli moji smrt! Já vím, že ani nemoc, ani věk v mě nesprovodí se světa... Vždyt já jsem jako dítě smrti unikl jen proto, abych propadl až na dno neštěstí. Osude můj, aí jsi, jaký chceš, běž dálí A tebe prosím, Kreonte, tu mrtvou pohřbi řádně - byla to tvá sestra. 0 syny nestarej se, nemusíš, budou z nich muži, poradí si sami. Prosím tě ale, dcery, dcery mé, ty neopouštěj, Kreonte, a dopřej 'mi, abych je směl ještě jedenkrát spatřit - ne, pohladit - leč jak? Rukama jejich bratra, které zohavily nedávno ještě jasné oči jejich otce tak - tak, jak ho tu spatří? Ach hrůza, já ho znám, ten hořký osud, který vás »bě čeká na světě. Všichni vás budou.urážet a tupit, otce vám připomínat, krvesmilnou matku. - 46 - Oidipús Až potom dorostete k sňatku, děti, kdo (pokr.) si pro vás pri jde, y.äo se odváži vzít na sebe tu potupu, jež z mých rodičů prešla na vaše. A dál? Skončíte samy, siré, neplodné* Kreonte, tys jim dneska jediný zbyl jako otec! Neopouštěj je! Kreon Prestaň už naříkat! A. vrat se domů! Oidipús Ne. Dej mě vyhnat ze země! Kreon To smí jen bůh - já ne, Oidipús . Bohové mě nenávidí. Kreon 0 to dřív tě vyslyší, Oidipús Myslíš - ?. Kreon Co nemyslím vážně, nikdy darmo neříkám. Oidipús OdveSte mě tedy odtud! Zavolej sluhy, aí ,ě odvedu! Kreon Nechtěj všecko! Už jednou 'jsi měl vše -a čehos dosáhl, a kde jsi skončil. Oidipús Občané mých rodných Théb -hleďte, to je Oidipús, slavný hledač hádanek, ze všech najmocnejší* Muž, jehož štěstí vzbouzelo závist ve všech občanech! Do takové propasti srazil ho zas světa běh!' - 47 - Oidipús Proto tvora smrtelného (pokr.) který ještě hledí vstříc poslednímu 'dnu své tužby neblahoslav nikdo, dřív, pokud .nedosáhne cíle života, zlem nedotčen. KONEC