Sofoklés Oidipús vladař Přebásnil : JAN SKÁCEL Úprava : Kristina Žantovská a Lucie Bělohradská P O S T A V Y: ==================== OIDIPÚS IOKASTÉ 1.PORADCE (Náčelník chóru) 2.PORADCE (Chór) KREÓN TEIRESIÁS KORINŤAN PASTÝŘ SLUŽEBNÁ 1. Oidipús, 1.poradce, 2.poradce. 1.poradce Jsme utýráni morem, neschopni pozvednout hlavy nad své neštěstí. Smrt i pole otrávila, setba nevzchází, na pastvě hyne skot a lůna našich žen jsou jako hroby nezrozených dětí. Oidipús Město je plné modliteb a nářku, dým stoupá z obětí a rozléhá se pláč. Vím dobře, jak zle strádáte a přece netrpí nikdo v Thébách tak jak já. 1.poradce Už ani oheň nechce naše mrtvé, mor ničí město hůř než krutý nepřítel a bez milosti vylidňuje Théby. Oidipús Vy nesete svou bolest každý sám, já za vás všechny. Moje duše pláče, nespím a mnoho nocí jsem už prochodil a probděl v úvahách a těžkých starostech. 1.poradce My nepřišli jsme proto za tebou, že tě snad máme za rovného bohům, myslíme si však, že jsi jediný, kdo by dnes mohl město zachránit. Svrhl jsi kdysi Sfingu ze skály a zbavil Théby její kruté vlády. 2.poradce Sám udělals to. Možná bohové ti poradili, ale nikdo z nás. Obluda s tělem lva, ocasem hadím, orlími křídly, s hlavou líté ženy u městské brány seděla a všem, kteří šli kolem, dala hádanku. Řekni, kdo chodí ráno po čtyřech, ve dne pak po dvou, večer po třech nohách? 1.poradce Člověk. Jedině člověk. Jako dítě po čtyřech lez. Jako dospělý chodívá po dvou,ale ve stáří se musí při chůzi opírat o hůl. Po těchto slovech obluda se vrhla do propasti a Théby oddechly si. 2.poradce A proto, Oidipe, i v této době my bezmocní jdem opět za tebou. Pomoz nám, králi, vyhnat z města smrt! Jsi první mezi námi, pomoz nám tak jako tenkrát, když jsi zabil Sfingu, zachránil vlast a stal se v Thébách králem. Probuď náš stát k novému životu, ať nemusíme jednou vzpomínat, že muž, který nás osvobodil od zla, záhy nás nechal zkáze napospas. Oidipús Po dlouhém hledání jsem našel lék, jediný asi: svého příbuzného, ženina bratra Kreonta jsem poslal do Delf, aby se ve svatyni bohů dotázal na spásné slovo, jaký čin je nutný, aby se do Théb znovu vrátil život. Čekám ho každý den a mám o něho starost. 2. Přichází Kreón. 1.poradce Kreón je tady. Oidipús Ó bohové, má šťastnou, rozzářenou tvář a snad mám nese také šťastnou zprávu. Pověz mi rychle, švagře, s jakou přicházíš, co máme dělat, co nám radí Delfy? Kreón Věštba je dobrá, protože i zlo, když skončí dobře, můžeme zvát dobrem. Oidipús Co pravil bůh, z tvých slov si nevyberu, jsou Théby ztraceny, anebo smíme doufat? Udělám všechno, co nám věštba káže, byl by to zločin – neposlechnout bohy. Kreón Bůh Apollón nám přísně nakazuje, abychom očistili město od hříchu, který je poskvrnil a rozrostl se ve zlo. Oidipús Jakou chce očistu? Co máme vykonat? Kreón Trest vyhnanství anebo krev smýt krví, tu krev, co přivodila zkázu na Théby. Oidipús Kdo je ten člověk, jehož smrt chce bůh? Kreón Než ty ses, pane, ujal moci nad námi, vládl nám král a jmenoval se Láios. Oidipús Slyšel jsem o něm, sám jsem ho však neznal. Kreón Byl zavražděn a Apollón nám uložil potrestat jeho vrahy. Oidipús Kde je najdeme? Čas dávno smazal stopy dávné viny. Kreón Řekl, že v této zemi. To, co člověk doopravdy hledá to také nalezne, když není schválně slepý. Oidipús Kde Láia zavraždili? Tady v paláci, bylo to v Thébách, nebo mimo hradby? Kreón Odejel do Delf obětovat bohům a od těch dob ho nikdo nespatřil. Oidipús Není tu někdo z jeho doprovodu, kdo by nám řekl něco o té vraždě? Kreón Jsou všichni mrtví, jenom jeden žije, spasil se útěkem a mnoho o tom neví. To málo mele pořád dokola. Oidipús Někdy i nepatrná drobnost pomůže objasnit celek. Stačila by nitka. Kreón Tvrdí, že přepadla je tlupa lupičů, podlehli na silnici přesile. Oidipús A co vám stálo v cestě, co vám bránilo objasnit vraždu nešťastného krále? Kreón Sfinga nás zaplétala do svých hádanek a Théby byly tenkrát na pokraji zkázy. Je obtížné se vracet k minulosti, když na nás přítomnost tak těžce dolehla. Oidipús Však já už přijdu na kloub té tvé záhadě, tím spíš, že také Apollón se ujal dobré věci. Ty mně pomůžeš, společně s tebou pomstím mrtvého a zločin potrestám, jak vyžadují bozi i zájem státu. Nakonec i můj. Když právu pomáhám, pomáhám sám sobě, Vždyť člověk, který odvážil se zabít Láia, mohl by jednou vztáhnout ruku na mne. Zkusím i nemožné a buď s pomocí bohů vrátí se do Théb štěstí, nebo zhyneme. /Kreón odchází/ 3. Oidipús, 1. poradce, 2. poradce. 2. poradce V posvátných Delfách promluvil sladce bůh, co ale Thébanům přinesou jeho slova? Kde mešká naděje, děťátko zlatovlasé, co zbývá vykonat pro dnešní těžký den? 1.poradce Veliký zármutek a řada těžkých útrap doléhá na město, i rozum otupěl, a kdo nás zachrání, odkud přijde pomoc? 2. poradce Vzývám tě, Athéno, překrásná Diova dcero, i tebe, ó Foibe, vrhači ohnivých střel, z tětivy spletené z čistého zlata vyšli svůj posvátný šíp, zabij tu strašnou noc, ó dárče denního světla. 1.poradce A k tobě volám, Artemis, bohyně spásná, Vždycky jsi bránila před zkázou město, neopusť Théby, zachraň nás i dnes. Oidipús Modlíte se a to je chvályhodné, jestli však opravdu chci zbavit město moru, pak nesmím spoléhat jenom na bohy a musím jednat sám a rozhodně. A proto vězte: každý kdo zná vraha, musí ho udat. Když tak učiní, dostane odměnu. Bude-li ale mlčet ze strachu o sebe, či chce krýt přítele, vyhlásím nad ním neúprosnou kletbu. S takovým člověkem, a jedno, kdo to bude, nesmí se nikdo v Thébách, kterým vládnu já, společně modlit, obětovat bohům, v posvátné vodě očistit ruce. Vyženeme ho bez milosti z města, jak mor ho poženem, když sám mor zavinil. Tak pomstím vraždu nešťastného Láia. Proklínám vraha, proklínám s ním všechny, kteří mu pomáhali vraždit na cestě. A kdybych já mu dopřál místo u ohně, ať také na mne padne stanovený trest. Dnes vládnu místo Láia Thébám já a sdílím lože s ženou, která byla jeho. Kdyby měl Láios děti, tak by byly dnes bratry a sestrami mých vlastních dcer a synů. A proto pomstím ho, jak syn by pomstil otce. Vzývám bohy, aby byli tvrdí k těm, kdo by mou kletbu chtěli obejít. Ať pole nevrátí jim vysévané zrno, ať nerodí se jejich ženám děti a všechny vyhladí je černý krutý mor. Vás ale, kteří souhlasíte se mnou, nechť bozi chrání. 1.poradce Pane, tvoje kletba je strašlivá. My jsme však nevraždili a vraha neznáme. To věštba z Delf měla ti ukázat, kde hledat jeho stopu. Oidipús To ano, avšak který smrtelník přinutí bohy, aby řekli všechno? 1.poradce Prorok a věštec, slepý Teiresiás dál vidí nežli my, on jediný by mohl vysvětlit věštbu. Měl by ses ho zeptat. Oidipús To mi Kreón radil a na jeho radu jsem už pro Teiresia poslal. 2.poradce To, co se v městě šeptá, jsou jen dohady. Oidipús I kdyby byly, přece je chci znát. 2.poradce Prý zabili ho v poli pocestní. Oidipús Také jsem slyšel, chybí nám však svědek. 2.poradce Jestli se bojí bohů, přihlásí se sám pod tíhou vynesené kletby, Oidipe. Oidipús Muž schopný činu nelekne se slov. 4. Přichází Teiresiás. Oidipús Ty, Teiresie, dovedeš dát smysl nebeským znamením, úkazům na zemi a umíš vyslovit i co je nevýslovné. A třeba slepý, jistě dobře víš, že Théby hynou. Ty nás můžeš spasit a moji poslové ti jistě pověděli, že jsme se dotázali v Delfách Apollóna a on nám vzkázal, že mor ustane, jakmile vypátráme vrahy krále Láia a ztrestáme je smrtí nebo vyhnanstvím. Jsme ve tvých rukou; muž má tenkrát cenu, když bližním pomáhá – a pomáhat je krásné. Teiresiás Ach, jak je strašné znát, když v tom co víme, je skryta zkáza. A na to jsem zapomněl. Jinak bych neměl odvahu sem přijít. Oidipús Co je ti, proč máš zarmoucenou tvář? Teiresiás Propusť mne domů. Splníš-li mou prosbu, snáz oba poneseme tíhu osudu. Oidipús Ne, to by bylo proti zájmu státu, nesmíš se zdráhat vysvětlit nám věštbu. Teiresiás Tvé naléhání nepřinese ti nic dobrého. Mám strach, že ani mně. Nebraň mi odejít. Oidipús Při bozích, počkej! Pověz vše, co víš, vždyť prosíme tě téměř na kolenou. Teiresiás Nic nechápete, netušíte ani, a buďte rádi. Já nic neřeknu. Oidipús Tak přece víš a odmítáš to říci? Chceš pravdu zamlčet a město zahubit? Teiresiás Nechci nás oba přivést do neštěstí. Už na mne nenaléhej, víc ti neřeknu. Oidipús Nad tebou by se rozhněval i kámen. Mám ti dát vyrvat jazyk, abys promluvil? Odkud se v tobě vzalo tolik zloby? Teiresiás Mně zlobu vyčítáš, a vlastní hněv, ten, který v tobě roste a je celý tvůj, ten vidět nechceš. Mne však urážíš. Oidipús A kdo by zůstal při tvé řeči klidný? Odmítáš lidem pomoc v neštěstí. Teiresiás Vše přijde samo, i když budu mlčet. Oidipús Ať přijde cokoliv, chci, abys řekl, co! Teiresiás Nepovím ani slovo, zuř si sebevíc, zahrň mě urážkami, nic ti neřeknu. Oidipús Můj hněv je spravedlivý, nezaslepil mne a nebrání mi vidět věci jasně. To ty jsi nejspíš nastrojil tu vraždu, sám nevraždil´s jen proto, že jsi slepý. Teiresiás Opravdu? Pak tě ale musím, Oidipe, požádat, abys držel se své kletby. Svým vlastním činem poskvrnil jsi město. To tvojí vinou přišel do Théb mor. Oidipús A to mi říkáš z očí do očí? Spoléháš na to, že tě nepotrestám? Teiresiás Pravda mě ochrání. Oidipús A kdopak ti ji zjevil? Teiresiás Ty, Oidipe, to ty mě do ní nutíš. Oidipús Opakuj znovu, co jsi tady řekl, mluv ale jasně, já ti nerozumím. Teiresiás Skutečně chceš? Tys ještě nepochopil? Oidipús Co bych měl chápat? Mluvíš v hádankách. Teiresiás Budeš-li pátrat dál, pak vypátráš sám sebe! Oidipús Tropíš si ze mne smích? Teiresiás Mám pokračovat? Oidipus Mluv si co chceš. Stejně jenom žvaníš. Teiresiás Klesl´ s až na dno hanby, Oidipe, a vůbec netušíš, jak ohavně se stýkáš s tou, jež je ti nejdražší. Oidipús Nemůžeš takto mluvit s králem bez trestu. Teiresiás Pokud má pravda jakou moc, pak ano. Oidipús Ta tvoje ne, ty v sobě pravdu nemáš, ztratil jsi nejen zrak, ale také rozum. Teiresiás Je mi tě líto, vysmíváš se tomu, zač lidé budou se i tobě jednou smát. Oidipús Noc je tvá matka, jak bys mohl škodit nám, kterým patří jasný bílý den. Teiresiás Nebylo určeno, že padneš mojí rukou, bůh Apollón sám dovrší tvůj osud. Oidipús To jste si na mne vymysleli s Kreontem? Teiresiás Proč by ti Kreón škodil, ty se zničíš sám. Oidipús K čemu jsou sláva, bohatství a rozum, když probouzejí v lidech jenom závist! Nechtěl jsem vládnout, vybral si mě lid a teď můj švagr, včera ještě přítel, tak na mne žárlí, že se snaží lstí vyštvat mne z Théb a sám uchvátit moc. A dokonce se spojil s tímhle podvodníkem, prolhaným lhářem, věštcem osleplým, který však bystře slyší, když zacinká zlato. Věštil jsi někdy, abys při tom nelhal? Prý nikdo bez pomoci bohů nemůže rozluštit hádanku a Sfingu zahubit! Tenkrát se ukázalo, jaký ty jsi věštec, jak umíš hádat z letu vlaštovek. Musel jsem přijít já a zdolat ji svým vtipem, já, ubohý a nevědomý Oidipús. A zrovna ty si myslíš, že mne zbavíš vlády, nastolíš Kreonta, získáš jeho přízeň? Ten nápad budeš jednou s pláčem proklínat, a kdybych nebral ohled na tvou slepotu, hned bych ti ukázal, jak trestám spiknutí. 1.poradce Co jste teď řekli, králi, ty a Teiresiás, to bylo proneseno ve zlosti. A hněv je špatný rádce, sotva objasní Thébanům skutečný a skrytý smysl věštby. Teireriás Třeba nám vládneš, přece jen mám právo ti odpovědět, slovo splatit slovem. Můj pán je Apollón, ne ty, a já nejsem tvůj otrok a nemusím Kreonta prosit o ochranu. Za to, že vysmíváš se mojí slepotě, ti povím do očí pravdu. Nejsi sice slepý, nevidíš ale, v jaké hanbě žiješ, ba ani s kým. Nevíš, čí jsi syn, nepochopil´s, že přinášíš neštěstí svým nejmilejším a že krutá sudba dvojité kletby vyžene tě z Théb. Až jednou prohlédneš, uvidíš jen tmu, tvůj nářek budou vracet v ozvěně zálivy vod i strmý Kithairón. Na tomto světě není smrtelníka s tak bídným koncem, jaký čeká tebe. Oidipús Odejdi, slepče, táhni odtud, zmiz, kdybych byl věděl, že jsi zešílel, nikdy bych pro tebe byl neposlal. Teiresiás Tak ty si myslíš, že jsem zešílel? Tvůj otec pokládal mě kdysi za moudrého. Oidipús Můj otec? Znáš ho? Řekni, kdo mě zplodil! Teiresiás Dnešní den zplodí tě a zhubí zároveň. Oidipús Neumíš mluvit jasně, proč ty hádanky? Teiresiás Uměl jsi kdysi velmi bystře hádat! Oidipús Rád bys mě zranil tam, kde opravdu jsem silný? Teiresiás Právě ta síla byla počátkem tvé zkázy. Oidipús I kdyby, ale zachránil jsem vlast. Teiresiás Raději půjdu. Podejte mi ruku. Oidipús Je načase, jsi blázen, všechno zmateš,. táhni, kam chceš, a až odtud zmizíš, spadne z nás tíha, všem se uleví. Teiresiás Odejdu, ale napřed řeknu všechno, co jsi chtěl slyšet, ty mě nezastrašíš. Poslouchej dobře: muž, kterého hledáš, vrah, který zabil Láia, není daleko. Zatím ho mají všichni za cizince, ve skutečnosti narodil se v Thébách. Až se to dozví. nebude mít radost, naopak, zničí ho to. oslepne, opustí město o žebrácké holi, až ukáže se, že byl nejen otcem, ale i bratrem nešťastných svých dětí a matce manželem i synem zároveň. Přemýšlej o tom, čas ti ukáže, který z nás dvou byl doopravdy slepý. (Teiresiás odejde, Oidipús též) 5. 1. poradce + 2. poradce 1.poradce Kdo to je? O kom to mluvila věštba? Čí ruce ztřísněné krví spáchaly tak hrozný zločin? 2.poradce Kdo nese tíhu té viny ať nyní pádí a prchá. Syn Diův viníka před sebou žene a trest ho z modrého nebe stihne jak za bouře blesk. Najděme muže, jenž neváhal vraždit, pátrejme po něm, hledejme ho všude, po skalách bloudí a skrývá se v lesích, vysoko v horách, kde třpytí se led, vysílen, schvácen jak zaběhlý býk, klopýtá pod tíhou nesmírné viny. 1.poradce Jsem plný pochyb a děsí mě, děsí, že pravda mine i můj příbytek, bojím se ohlédnout za ní, bojím se hledět jí vstříc, čekám jen, čekám a nevidím konce. 2.poradce Známe tak málo a vratký je rozum a jenom bohové znají veškeré konání lidské. Nemohu stále však věřit, že by snad odkryli věštci, co času hlubina skryla. Nikdy jsem neslyšel o tom, že by měl Oidipus spor s Labdakovci, a nesmím dotknout se královy cti. 1.poradce Dokud se nesplní podivná věštba nemohu uvěřit, nemohu hanět, na vlastní oči jsem viděl, jak tenkrát směle před Sfingou stanul, tenkrát, když před zkázou zachránil vlast. 6. Přichází Kreón, pak Oidipús. Kreón Doneslo se mi, že král Oidipús mě podezírá, viní z hrozných věcí. Stojím zde před vámi a vězte, že v této chvíli jde mi o všechno, a kdybych ztratil vaši důvěru, kdybyste uvěřili, že jsem zradil stát a králi Oidipovi někdy ublížil, ať slovy nebo činem, nechci déle žít. 1.poradce Snad bylo něco takového řečeno, spíš ale v hněvu nežli s rozvahou. Kreón Oidipús tvrdí, že jsem navedl slepého Teiresia k jeho výrokům. Oidipús Tys neuprchl z Théb, jsi pořád ještě tady, ačkoliv ukládáš mi drze o život a toužíš potom zmocnit se mé vlády? To mě máš za zbabělce nebo hlupáka, že pokoušíš se o takovou věc? Myslíš, že neprohlédnu tvoji lest, a až ji odhalím, že nebudu se bránit? Copak ty nevíš, jak je pošetilé bojovat o moc bez pomoci přátel, bez peněz, zlata, koupeného davu? Kreón Měl bys dřív poznat a až potom mluvit. Oidipús Máš hbitý jazyk a já bych byl hlupák, kdybych ti věřil. Jsi můj nepřítel. Kreón Neber mi slovo, chci se obhájit. Oidipús Mně nenamluvíš, že máš čisté ruce. Kreón Jestli chceš zvůlí vynutit si úctu, neděláš dobře, to je nerozumné. Oidipús A zradit svého krále je snad rozumné? Kreón Máš plnou pravdu, napřed bys však měl dokázat, králi, v čem jsem tě kdy zradil. Oidipús Poradil jsi mi, nebo neporadil, abych se obrátil na toho slepého? Kreón Ano a dosud na své radě trvám. Oidipús Jak je to dávno, co byl zabit Láios a jeho vrazi prchli beze stop? Kreón Od těch dob uplynula dlouhá řada let. Oidipús A to už tenkrát Teiresiás věštil? Kreón Byl pro svou moudrost uznáván jak dnes. Oidipús A o mně tenkrát nikdy nemluvil? Kreón Myslím, že ne. V mé přítomnosti sotva. Oidipús A po vrazích jste vůbec nepátrali? Kreón Zkoušeli jsme to, ale bezvýsledně. Oidipús Proč tenkrát mudrc mlčel a nic neřekl? Kreón Protože nevím, budu rovněž mlčet. Oidipús Víš víc, než říkáš, přiznej se! Kreón Řekl jsem všechno, proč bych něco tajil? Oidipús Kdyby se s tebou slepec nedomluvil, nenařkl by mne z vraždy Láiovy. Kreón Co řekl, to víš nejlépe ty sám. Ale i já mám pro tebe pár otázek. Oidipús Jenom si posluž. Neskočím ti na lep. Kreón Máš za ženu mou sestru, nebo ne? Oidipús Pročpak se ptáš, to vědí celé Théby. Kreón A dělíte se o moc stejným dílem? Oidipús Vždy jsem jí splnil všechno, co si přála. Kreón A nejsem po vás třetím ve státě? Oidipús V tom, Kreonte, je celá tvoje podlost. Kreón Přemýšlej trochu o mé situaci. Proč zbytečně bych usiloval o moc, zaměnil klidný spánek za obavy, když dobře vím, že tím nic nezískám. Netoužím po královské moci, nepřímá účast na vládě mi stačí, kdo u vlády je, často musí dělat věci, jež se mu z duše příčí. Byl bych blázen, kdybych chtěl měnit. Nejsem zaslepený, znám cenu moci, lid mě miluje, všichni mi lichotí a prosí o přímluvu, než přijdou k tobě, klepou na mé dveře. A toho všeho bych se měl vzdát a rozum vyměnit za holý nerozum? Když nechceš věřit, sám se vyprav do Delf, tam ti řeknou, nezkreslil jsem nic, a dej mě popravit, když usvědčíš mne, že jsem se spojil s věštcem proti tobě. Není však správné slepě podezírat, najdi si důkazy a potom teprve suď. Kdo svévolně se zbaví přítele, sám sobě podkopává půdu pod nohama. 1.poradce Kreón má pravdu. Rychlý soud je vratký, kdo střílí zbrkle, snadno mine cíl. Oidipús Když někdo v skrytu připravuje spiknutí, nemohu otálet a musím rychle jednat, protože kdybych čekal, provede svůj plán a zaskočí mě. Potom ztratím všechno. Kreón Oč usiluješ? Chceš mě vyhnat z Théb? Oidipús Ó ne, chci tvoji smrt a ne jen vyhnanství. Kreón Napřed mi, králi, dokaž moji vinu. Oidipús Tak ty se nepřiznáš a nepřestaneš lhát? Kreón Přišel jsi o rozum? Oidipús Pro sebe ho mám dost. Kreón Pro sebe možná, co však pro druhé. Jsi vladař. Oidipús A ty padouch! Kreón Co když ne? Třeba mi křivdíš. Oidipús První ctnost je věrnost. Kreón I špatným vládcům? Oidipús Město, ó mé město! Kreón I já jsem Théban, králi Oidipe! 7. Přichází Iokasté. Iokasté Oč se tu přete, k čemu je ta hádka, styďte se oba, Théby hubí mor a vy jste v sobě jak dva kohouti. Nemáte rozum, doba je teď zlá a není čas na pošetilé spory. Kreón Tvůj manžel, sestro, vladař Oidipús mě chce dát vyhnat z města nebo popravit, ačkoliv nevím, že bych byl čím vinen. Oidipús Je to tak Jokasto. Sám jsem ho přistihl, jak usiluje tajně o můj život. Kreón Ať zajdu v prokletí, ať opustí mě bozi, jestli v tom nařčení je pouhé zrnko pravdy. Iokasté Při bozích, věř mu přece, Oidipe, vždyť přísahal, a měj proboha ohled na mne a na všechny, co nám naslouchají. 1.poradce Dobře si králi, všechno rozmysli, pečlivě uvaž všechna pro a proti. Oidipús Takže já podle vás mám ustoupit? 2.poradce Kreón si nikdy nepočínal záludně, vždyť přísahal a na to nezapomeň. Oidipús Víš o co žádáš? Oba poradci Ano. Oidipús Tedy mluv. 1.poradce Přítele, který zaručil se přísahou, nemůžeš zavrhnout pro pouhé podezření. Oidipús Pak žádáš moji smrt, anebo vyhnanství. 1.poradce Ne, nemyslela jsem na nic podobného, trápí mne ale osud této země a nevím, k jakému až dospějeme konci, když k starému zlu přidruží se nové. Oidipús Tak ať si jde, když tolik naléháš, mé prokletí ho bude provázet a budu nenávidět každý jeho krok. Kreón Ustoupil´s v zlosti. Až přejde tě hněv, bude ti bídně. Povahy jak ty nakonec ubližují nejvíc samy sobě. Oidipús Seber se a běž! Kreón Půjdu, Oidipe. Řekl jsi, že jsem lhář, však tady ti mi věří, jednou se budeš za tu křivdu stydět. (Kreón odejde) Iokasté Chci vědět, co je tolik rozzuřilo. 1.poradce Nic víc než domněnka a k tomu neurčitá, ale i nepravdivé obvinění bolí. Iokasté Oba to zavinili? 1.poradce Oba. Iokasté O co vlastně šlo? 1.poradce Už toho nechme, dost už bylo slov, mysleme na Théby, na utýranou zem. Oidipús Hle, kam tě zavedla ta tvoje nestrannost! Srdce ti vychladlo a zrazuješ mou věc. 1.poradce Vždycky jsem s tebou mluvila otevřeně. (Iokasté pošle oba Poradce pryč, zůstává sama s Oidipem) 8. Iokasté, Oidipús Iokasté Řekni mi Oidipe, ach, pověz při bozích, co v tobě vyvolalo tak veliký hněv? Oidipús Kreón je zrádce, chce se zmocnit vlády. Iokasté A myslíš, že ho podezíráš právem? Oidipús Rozšířil o mně, že jsem zabil Láia. Iokasté Může to dokázat? A kdo jsou svědci? Oidipús Nastrčil toho úskočného slepce a teď se tváří, že o ničem neví. Iokasté Přestaň se trápit, králi Oidipe. Poznat, co přinese nám budoucnost, to nedokáže nikdo smrtelný. Podám ti jasný, jednoduchý důkaz: K Láiovi doneslo se kdysi proroctví, že usmrtí ho jeho vlastní syn. A přesto Láia, jak jsi přece slyšel, zabili na trojcestí cizí lupiči. Když naše dítě přišlo tenkrát na svět přikázal Láios probodnout mu kotníky, protáhnout naskrz řemínek a spoutané děťátko pohodil pak Láiův sluha v horách. Nedošlo k tomu, aby syn byl vrahem vlastního otce, Láios zbytečně se bál, věštba se nesplnila, vše dopadlo jinak. Proto se uklidni, co chtějí bozi zjevit, oznámí lidem sami, bez věštců. Oidipús Tvá slova, Jokasto, mě naplnila hrůzou. Iokasté Zase tě něco souží? O čem přemýšlíš? Oidipús Snad jsem se nepřeslechl, opravdu jsi řekla, že Láia zavraždili na trojcestí v polích? Iokasté Tak jsme to slyšeli a tvrdí se to dodnes. Oidipús A v kterých končinách k té vraždě došlo? Iokasté Bylo to ve Fókidě, kde se setkávají silnice z Daulidy se starou cestou z Delf. Oidipús Kdy se to přihodilo? Jak je tomu dávno? Iokasté Nedlouho předtím, než jsi přišel k nám a stal se králem, přišla o tom zpráva. Oidipús Ó nebesa, co se mnou zamýšlíte! Iokasté Čeho se bojíš, co tě pořád trápí? Oidipús Zatím se neptej, raději mi pověz, jak starý byl král Láios a jak vypadal. Iokasté Byl statný, i když mu už šedivěly vlasy, a vlastně se ti velmi podobal. Oidipús Ta hrůza! Zdá se, aniž jsem co tušil, že jsem tou hroznou kletbou postihl sám sebe. Iokasté Co tím chceš říci?Já ti nerozumím. Oidipús Měl Láios s sebou ozbrojený průvod, nebo byl sám a cestoval jen tak? Iokasté Bylo jich celkem pět i s hlasatelem, měli jen jeden vůz a na něm seděl král. Oidipús Pak je vše jasné! Kdo přinesl zprávu o vraždě do Théb, snad si vzpomeneš? Iokasté Sluha, co jediný se spasil útěkem. Oidipús Je někde blízko, třeba v paláci? Iokasté Už není. Když se vrátil a když uviděl, že po Láiově smrti vládneš ty, tu vzal mě za ruce a úpěnlivě prosil, abych ho propustila mezi pastýře, chtěl k stádům na venkov, co nejdál od města. Já mu vyhověla, zasloužil si víc za svoji věrnost, třeba byl jen otrok. Oidipús Pošlete pro něj, musím s ním hned mluvit. Iokasté Jistě ho najdou, ale co mu chceš? Oidipús Mám strach, že jsem až příliš jasně řekl, proč ho sem zvu a proč ho potřebuji. Iokasté Vždyť přijde, ale snad i já si zasloužím, abys mi řekl, co tě zlého tíží. Oidipús Dozvíš se všechno, komu jinému bych se měl svěřit, Jokasto, než tobě. Víš, že jsem synem korintského krále Polyba a moje matka byla dórská Meropé. V Korintě si mě všichni vážili, až jednou udála se zvláštní příhoda. Bylo to na hostině, jeden z pijáků udělal narážku, že nejsem králův syn. Ovládl jsem se, i když jenom stěží, a vyčkal rána. Druhý den jsem šel za svými rodiči a chtěl jsem slyšet pravdu. Rozhněvala je hloupá pomluva a třeba jsem měl radost z jejich rozhořčení, cosi mě hnětlo dál a pochyby hluboko zaryly se do srdce. Nesvěřil jsem se matce ani otci a tajně odešel jsem do Delf. Apollón mlčením přešel moje otázky, zato mi zjevil věci budoucí a strašný osud, který na mne čeká: že s vlastní matkou budu souložit, přivedu na svět zrůdné pokolení a muže, jenž mě kdysi zplodil, zavraždím. Všechno jsem vyslechl a pak prchal opačným směrem, abych nespatřil, jak se má sudba plní. Na svém útěku jsem v polích přišel právě na to místo, kde, jak ty říkáš, smrt si našla krále. Když jsem se přiblížil k onomu rozcestí, spatřil jsem zbrojnoše a za ním hned jel vůz tažený koňmi. Na voze stál muž, jak jsi ho vylíčila. On a jeho vozka hrubě a násilím mě zaháněli z cesty. Srazil jsem vozataje, stařec, když to viděl, vyčkal, až půjdu těsně kolem vozu a zasáhl mě těžkým bičem do hlavy. Musel tu ránu zaplatit i s úroky. Udeřil jsem ho holí, převrátil se naznak a spadl z vozu. Pobil jsem je všechny. Jestli ten muž měl něco společného s Láiem, kdo je dnes na tom bídněji než já? Vždyť nikdo z Thébanů, ba ani cizinec teď nesmí poskytnout mi střechu nad hlavou, podat mi vodu, ztratit se mnou slovo. Tu kletbu nad sebou jsem vynesl já sám. to moje ruce poskvrnily krví manželské lože muže, kterého jsem zabil. Jsem hnusný, nečistý a musím odtud prchnout, nesmím však uchýlit se ke svým rodičům, nesmím se vrátit domů, abych nenaplnil to hrozné proroctví a neprolil krev otce a nevzal si svou matku za ženu. Ten pastýř je teď poslední má naděje, nezbývá mi než počkat, až ho přivedou. Iokasté A co si, králi, od pasáka slibuješ? Oidipús Říkala´s, Jokasto, že mluvil o lupičích, lupiči zabili prý krále. Bude-li dál na tom trvat, potom nejsem vrahem. Jestli však byl to osamělý poutník, je všechno jasné, pak jsem vraždil já. Iokasté Dobře si vzpomínám, že mluvil o lupičích, a nemůže to nyní odvolat. I kdyby nám teď tvrdil něco jiného, nemělo by to význam, věštba zjevila, že krále Láia zavraždí můj syn. Ten ale, ubožák, ho zabít nemohl, zahynul v horách jako malé děcko. Nevěřím věštbám. Mýlili se oba, Apollón před lety a Teiresiás dnes. Oidipús Zní to tak pěkně, přesto ale pošli někoho pro pastýře, udělej to hned. Iokasté Udělám všechno, co ti bude milé. (Iokasté odejde, pak i Oidipús ) 9. 1.poradce, 2.poradce 2.poradce Neměl by nikdo mluvit tak směle, rouhat se řádu a vysmívat věštbám, na lehkou váhu brát úradek boží. 1.poradce Jestli se proroctví ukážou lživá, nikdo víc nepůjde tázat se do Delf a lidé přestanou věřit i v bohy. 2.poradce Co potom bude, co stane se s námi na této zemi, kdo zjeví nám pravdu? 1.poradce Ráda bych slovy i zbožnými činy plnila, co káže nebeský řád, a přece se ve mně cos lidského příčí, uvěřit bráním se ve slepý osud, bezcitný a plný nezvratných náhod. 2.poradce Ať ten, kdo nedbá práv a bohy nectí, ať ten je potrestán za svoji zpupnost, co ale smrtelník, jenž zoufale hledá, proč ten má zahynout, propadnout zkáze? 10. Vrací se Iokasté, přichází Korinťan, pak i Oidipús. Iokasté Oidipús hořem pozbyl všechnu soudnost a z minulého nedokáže zvážit to, co je přítomné a co nás bolí dnes. Marně mu domlouvám, a proto, nesmrtelní, k vám se zas utíkám, prosím o pomoc. Zbavte nás strachu, stůjte při nás v nouzi, chvějem se hrůzou jak za bouře plavci, když kormidelník pustí kormidlo. Korinťan Kde tady najdu vládce Oidipa, jsem cizinec a nevyznám se v Thébách. 1.poradce Ta žena zde je matka jeho dětí. Korinťan Buď šťastná mezi šťastnými, ó paní, a s tebou tvoje požehnané potomstvo. Iokasté I ty buď šťasten, zasloužíš si to za dobrá slova, teď nám ale prozraď, kdo vlastně jsi a co tě přivádí. Korinťan Přináším dobrou zvěst pro tvého manžela. Iokasté To slyším ráda. Kdo tě posílá? Korinťan Přicházím z Korintu a nesu poselství, v kterém se mísí se zármutkem radost. Iokasté To obé navzájem se přece vylučuje. Korinťan Korintský lid se, paní, rozhodl provolat Oidipa za krále naší země. Iokasté V Korintu ale vládne Polybos. Korinťan Ten dokraloval, mrtvý leží v hrobě. Iokasté Oidipův otec zemřel? Nelžeš, Korinťane? Korinťan Jestli jsem lhal, ať ležím v hrobě sám. Iokasté Hned zavolejte krále Oidipa! Bohové, nač jsou všechny vaše věštby, kdo vám teď bude věřit? Kdysi Oidipús uprchl z domu, aby nezabil vlastního otce, a teď Polybos na lůžku zemřel přirozenou smrtí (Přichází Oidipús) Vyslechni toho muže zde a posuď, mají-li věštby vůbec jakou cenu! Je z Korintu a přišel s poselstvím, že vládce Polybos, tvůj otec, zemřel. Oidipús Co říkáš? Je to pravda, muži z Korintu? Korinťan Mohu jen opakovat to, co jsem už řekl. Tvůj otec rozloučil se navždy s životem. Oidipús Někdo ho zabil? Nebo po nemoci? Korinťan Starému stromu stačí závan větru. Oidipús Nakonec zdolala ho tedy choroba? Korinťan A také čas a vše, co s sebou nese stáří. Oidipús Ach, jakou cenu mají potom věštby, je zcela lhostejné, co křičí hejna ptáků pro sebe na nebi, vždyť podle nich já jsem měl zabít krále Polyba. Otcovo tělo odpočívá v hrobě, a já jsem přitom ani prstem nehnul. Ta věštba by snad měla možná smysl, kdyby ho zahubily stesk a touha po mně. Nikoliv. Polybova duše bloudí podsvětím a za své vzaly všechny plané věštby. Iokasté Co jsem ti pořád opakovala? Oidipús Ach, ano, ale strach mi přece jenom nedá. Iokasté Nemysli na to, na vše zapomeň. Oidipús A proroctví o krvesmilstvu s matkou? Iokasté Proč by ses bál, když pouhá náhoda určuje naše osudy a budoucnost zůstane smrtelníkům navždy utajena. Nejlepší ze všeho je žíti ze dne na den. Pokud jde o tvou matku, Oidipe, už mnoho synů s matkou obcovala ve snu. Kdo příliš nehloubá a nadarmo se neptá ten žije snáz a bez zbytečných obav. Oidipús Co říkáš, mohlo by mne možná uklidnit, až matka rozloučí se s životem. Pokud je naživu, mám pořád proč se bát. Iokasté Po smrti otcově už nemusíš mít strach. Oidipús Z mrtvých strach nemám, mne spíš děsí živí. Korinťan Kdo z živých, králi, nahání ti hrůzu? Oidipús Meropé, Polybova žena, moje matka. Korinťan A proč máš, králi, z vlastní matky strach? Oidipús Bůh zatížil můj život strašným proroctvím, že dopustím se krvesmilstva s matkou a vlastní rukou proliji krev otce. Proto jsem tenkrát prchl z Korintu a odešel jsem do Théb. Na rodiče vzpomínám z dálky, s bolestí. Korinťan Takže tě pane, vyhnal z vlasti strach? Oidipús Nechtěl jsem dopustit se otcovraždy. Korinťan Což jsem tě nezbavil tvé úzkosti, když jsem ti pověděl o Polybově smrti? Oidipús Ano a také se ti za to odměním. Korinťan Pak nezapomeň, že jsem přišel proto, abych se vrátil do Korintu s tebou. Oidipús To nemohu, to nesmím, Korinťane. Korinťan A víš, že obáváš se zbytečně? Nikdy jsi nebyl z Polybova rodu. Oidipús Kdo mě dal život, když ne Polybos? Korinťan To bych spíš mohl tvrdit, že jsem to byl já. Oidipús Proč potom vladař nazýval mne synem? Korinťan Přinesl jsem tě kdysi Polybovi darem. Byl bezdětný a toužil po synovi. Oidipús Pocházím z tvého kmene, nebo jsi mne koupil? Korinťan Nalezl jsem tě v roklích Kithairónu. Oidipús A jak ses dostal do těch pustých končin? Korinťan Na horských loukách pásl jsem tam stáda a při tom jsem tě, ubožátko, našel. Oidipús Proč ubožátko? Byl jsem na tom zle? Korinťan Pohlédni, králi, na své kotníky. Oidipús Pročpak mi připomínáš moje znetvoření? Korinťan To já jsem rozvázal tvé probodené nohy. Oidipús Tak tuhle vadu mám už od kolébky? Korinťan A od ní, pane, pochází tvé jméno. Oidipús, chlapec s oteklými kotníky. Oidipús Kdo mne tak nazval? Matka nebo otec? Korinťan Muž, který mi tě dal, to asi věděl. Oidipús Ty jsi mě dostal, nenašel´s mě sám? Korinťan Dal mi tě v horách jeden cizí člověk. Oidipús Kdo byl ten člověk, co víš o něm blíž? Korinťan Byl sluha Láiův, pásl jeho ovce. Oidipús Žije ten člověk? Kde ho naleznu? Korinťan Já nejsem Théban, jakpak to mám vědět. Oidipús Jokasto, poslyš, není to ten pastýř? Iokasté Neptej se, králi, nedej na ty řeči, na všechno, co se tady řeklo, zapomeň. Oidipús Konečně mohu přijít věci na kloub a dozvědět se pravdu o svém původu. Iokasté Ach, zanech toho, přestaň, Oidipe, sice se zahubíš. Vždyť stačí moje bída. Oidipús Neboj se, nebude to tvoje hanba, Jokasto, jestli se ukáže, že kdysi jsem byl otrok. Iokasté Prosím tě snažně, zanech pátrání! Oidipús To nejde, musím dozvědět se pravdu. Iokasté Radím ti dobře, chci jen tvoje dobro. Oidipús Takové dobro nechci, mám už dost tvých rad! Iokasté Nechtěj se, nešťastníku, dozvědět kdo jsi. Oidipús Kdy přivedou už toho pasáka? Nedbejte na tu ženu, shlíží se v svém rodu. Iokasté Nešťastný synu přenešťastné matky! A to jsou poslední má slova, Oidipe. (Iokasté odejde) Oidipús Ať stane se, co má, já musím ale poznat svůj pravý původ - třebas by byl nízký. Je jako každá žena: pyšná, styděla by se za můj nízký rod, však i kdybych byl synem náhody, neztratím proto svoji lidskou čest a pořád věřím, že jsem zrodil se pod šťastnou hvězdou a můj bratr čas, jenž míjí nás a přesto s námi je, mne napřed ponížil a potom zvedl z prachu. Ať poznám, nebo nepoznám svůj původ, jsem ten, kdo jsem, a nemohu být jiný. (Oidipús odejde) 11. Přicházejí Poradci, pak Oidipús a Pastýř. 2. poradce Kdo jen tě, Oidipe, přivedl na svět, byla to neznámá víla, se kterou ulehl do hebké trávy mladý a rozkošný bůh? Nebo to byl bůžek vína, který tam v jeskyních stinných objímá veselé nymfy? 1. poradce I když se vyhýbám věštbám, spoléhám na holý rozum, přece jsem uhádla, pochopila, že zítra, až vyjde úplný měsíc, na horách budou tančit a slavit Kithairón za to, že chránil Oidipa, bezmocné dítě. a byl mu otcem i pečlivou matkou. (Přichází Oidipús s Pastýřem a Korinťanem) Oidipús Je to ten pastýř? Korinťan Je. Ano, je to on. Oidipús Pohleď mi, starý, do očí a odpověz popravdě na otázku: býval´s Láiův otrok? Pastýř Narodil jsem se v jeho čeledníku. Oidipús A cos měl na starosti, jakou jsi měl práci? Pastýř Sloužil jsem u něho, teď pasu v horách stáda. Oidipús A v kterých místech? Pastýř V roklích Kithairónu. Oidipús A potkal jsi tam někdy tady toho muže? Pastýř Co s ním má být, kterého muže míníš? Oidipús Před tebou stojí. Viděl jsi ho někdy? Pastýř Mám špatnou paměť, nevzpomínám si. Korinťan Já si však, králi, dobře pamatuji, že jsme se v těch horách spolu viděli. Pásl tam svoje stáda, vždycky od jara až do podzimu po celé tři roky. Bylo to tak, jak říkám, nebo nebylo? Pastýř Možná máš pravdu, ale je to dávno. Korinťan A teď dej pozor: dal´s mi nemluvně, abych je doma vychoval jako svoje? Pastýř Co vlastně chceš, proč na mne dotíráš? Korinťan To nemluvňátko stojí před tebou. Pastýř Aby ti jazyk uschl! Mlč, proboha, mlč! Oidipús Zapíráš, že jsi mu to děcko dal? Pastýř Nic neví, pane, mluví do větru. Oidipús Po dobrém odmítáš, tak budeš mluvit po zlém. Pastýř Chceš mě dát mučit? Jsem už starý člověk. Oidipús Svažte mu někdo ruce za zády! Pastýř Já ubohý! A proč? Co po mně pořád chcete? Oidipús Dal´s mu to dítě, nebo mi tu lže? Pastýř Ano, a měl jsem tenkrát zahynout. Oidipús Dočkáš se toho, jestli budeš lhát. Pastýř A když lhát nebudu, pak zahubí mě pravda. Oidipús Nesnaž se marně protahovat výslech! Pastýř Už jsem ti přece řekl, že jsem mu je dal. Oidipús Kdes k němu přišel, bylo dítě tvoje? Pastýř Nebylo, dostal jsem je od jednoho muže. Oidipús A byl to Théban? V kterém domě bydlel? Pastýř Při bozích, pane, dál se nevyptávej! Oidipús Musím se ptát a odpovídej nebo -! Pastýř Bylo to dítě z domu Láiova. Oidipús Potomek otroka, anebo krále Láia? Pastýř Nechtěj znát všechno, pravda bývá hrozná. Oidipús Já se ji ale musím dozvědět. Pastýř Říkali o něm, že je králův syn. Běž za Jokastou, ta ti řekne víc. Oidipús Ona ti dala dítě? Pastýř Ano, královna. Oidipús Proč ti je dala? Pastýř Měl jsem děcko zabít. Oidipús To není možné. Pastýř Bála se té věštby. Oidipús Jaké? Pastýř Že dítě zahubí své rodiče. Oidipús A proč jsi je dal tady tomu, pověz! Pastýř Bylo mi děcka líto, přislíbil, že si je vezme s sebou do Korintu. Ujal se dítěte a v tom je celá bída. Jestli jsi vskutku ten, za koho tě má, čeká tě strašný osud, Oidipe. Oidipús Tak jsem se vrátil sem, kde se mne právem báli, přišel jsem domů, abych zabíjel, miloval v hříchu, v hříchu plodil děti. A tebe, jasné slunce, vidím naposled. (Odcházejí Oidipús, Pastýř a Korinťan) 12. 1.poradce, 2.poradce. 1.poradce Před tváří smrti jsme nicotné nic a kdo se domnívá, že došel štěstí, nese si životem jen pouhé zdání. Když se tak na tebe dívám a vážím, Oidipe, tvůj těžký osud, nemohu o nikom z žijících říci: Ten člověk je opravdu šťastný. Vydal ses na cestu a došel jsi cíle, bohové přáli ti na každém kroku, postavil´s hráz proti smrti, byl jsi jak hradba, byl jsi jako věž, když Thébanům hrozila zkáza, vyrval jsi smrtící hádanku Sfinze, proto tě zvolili králem, stanul jsi vysoko nad všemi lidmi. 2.poradce Oidipe, ubohý, nešťastný Oidipe, kde je dnes krásné tvé štěstí, osud je obrátil na rub, aby ti ukázal veškerou bídu. Jak mohl´s v otcových stopách proniknout, Oidipe, tam, kam nesmí nikdo bez trestu vniknout? Soudu se nevyhne nikdo, čas skrýval dlouho tvůj čin, dnes ale strašlivě pykáš a já, já smutný nad tebou pláču, Oidipe, nešťastný synáčku Láiův. 1. poradce Musím však po pravdě říci, za to, že neskryl jsi svou strašlivou vinu, povinni jsme ti díkem. Podruhé, Oidipe, zachránil s město a Théby procitly ze zlého snu. 13. Přichází Jokastina služebná. Služebná Nejtěžší ze všech zel je odedávna to, kterým se lidé navštěvují sami, a všechna jezera a řeky na světě nemají tolik vody, aby postačila očistit dům tak hrůzně poskvrněný. 1. poradce Co se přihodilo? Služebná Nešťastná žena! 2. poradce Tak co se stalo? Služebná Iokasté není... Iokasté je mrtva! Když rozrušena vběhla do vnitřního dvora, rvala si nehty tváře jako šílená a utíkala rovnou do ložnice. Tam rychle přirazila dveře za sebou a volá dávno zabitého Láia a vzpomíná na jeho dávná objetí. Naříká nad lůžkem, na kterém Láios zasil do Jokastina klína sémě vlastní smrti, na kterém laskala se s Oidipem a rodila mu krvesmilné děti. 2. poradce A kde je Oidipús? Služebná Vběhl do domu a s řevem jako smyslu zbavený, hledá svou ženu, běda, spíše matku a jako by jej hnala cizí síla, se strašným výkřikem se vrhne proti dveřím, vyvrátí těžká křídla z veřejí a jako šílený se vrhne do komnaty. A tam jsme uviděli viset Jokastu se smyčkou zadrhnutou kolem hrdla. Oidipús vykřikl a přeťal mečem provaz a složil mrtvé tělo na zem ložnice. Co se pak stalo, bylo strašlivé. Vytrhl z Jokastiných vlasů jehlice a vrazil si ty zlaté šperky do očí. (Přichází oslepený Oidipús) Oidipús Ať moje oči zvykají si na tmu, nechci se dívat na své utrpení a na to, co jsem spáchal na světě. 2. poradce Jak úděsný je pohled na tvé neštěstí, jaké šílenství tě posedlo a který démon, Oidipe, tě strhl až na dno propasti, kde všecko lidské končí! Ach, ubožáku, chtěl bych se tě zeptat na tolik věcí, prozkoumat a zvážit tvou nevinu i vinu, avšak bojím se, třesu se hrůzou, nenalézám slov. Oidipús Ty aspoň nebojíš se promluvit se mnou, poznávám tvůj hlas a děkuji ti, dobrý člověče, že si mě neošklivíš. I když moje tma svět zakrývá mi, já tvůj soucit slyším. 1. poradce Kde jsi vzal odvahu a kdo ti dal tu sílu, abys to dokázal a oslepil sám sebe? Oidipús Bohové přísní, neúprosní bozi tak naplnili míru útrap mých, že jsem si oči probodl. Vždyť k čemu by mi ubohému byly? Na tomto světě nezbývá už nic, nač bych se mohl bez bolesti dívat. Ať proklet je, kdo tenkrát na horské pastvě odňal mne smrti a rozvázal pouta, ošetřil zraněné nohy a navrátil život. Měl jsem tam raděj zemřít, svým drahým i sobě bych ušetřil žal. Jestli je na světě nějaké zlo větší než veškerá jiná, potkalo mne a já jsem je poznal. Jak bych se mohl dívat druhým do tváře to bych už nedokázal, bylo by mi snáz, kdybych i ohluchl, se zrakem ztratil sluch a smysly zamkl na dva západy. Musí to být tak úžasné a sladké zbavit se pocitů a nevnímat už nic. Ó Kithairóne, tichá moje horo, proč ses mne ujal, proč jsi mne vzal smrti! Ó Polybe, ó Korinte, mé město alespoň podle jména, ve tvých ulicích jsem vyrůstal a se mnou rostlo zlo, ukryté uvnitř jako v krásném plodu červ. Ó křižovatko nad údolím v křoví, úvoze o třech cestách, ty jsi pil krev otcovu a jeho vozatajů, kterou tam prolily mé zlořečené ruce. A potom krvesmilstvo? Co je větší hnus? Odkliďte mne a někam zahrabte, hoďte do mořských vln, vždyť nikdo z vás nemůže pomoci mi, jenom já, jenom já sám jsem schopen unést svoje hoře. 1. poradce Přichází Kreón, na něho se obrať, on jediný dnes v Thébách po tvém pádu má právo převzít vládu nad námi. Oidipús Co mohu očekávat od muže, kterému jsem tak tvrdošíjně křivdil? 14. Přichází Kreón Kreón Nevede mne sem výsměch, Oidipe, a nechci připomínat staré křivdy. Oidipús Jsi na mě hodný, Kreonte, z nás dvou jsi lepší ty, a proto bych tě rád o něco poprosil, co bude i v tvůj prospěch. Kreón Co po mně žádáš a co tolik chceš? Oidipús Vyžeň mě z Théb a někam daleko, kde zemru sám, lidmi zapomenut. Kreón Musím se napřed bohů otázat. Oidipús Co řekli bozi, bylo zcela jasné: jsem otcovrah a musím zahynout. Kreón Tak zněla věštba, doba je však zlá a bude obezřetné dotázat se znovu. Doufám, že tentokrát už bohům uvěříš. Oidipús Odejdu do hor, tam, odkud jsem přišel, vrátím se zpátky na svůj Kithairón, ta hora určena mi byla za hrob. Jokastu pohřbi, byla to tvá sestra. O syny nemusíš se starat, Kreonte, vyrostou v muže, poradí si sami. Mé dcerky ale, prosím, neopouštěj. Ty, Kreonte, jsi jejich příbuzný, starej se o ně, jsou z nich sirotci, nemají nikoho než tebe. Kreón Už přestaň naříkat a vrať se do domu. Oidipús A proč mě nechceš poslat do vyhnanství? Prosím tě o to! Kreón Trestat smí jen bozi. Oidipús Jsem bohům odporný. Kreón Pak asi tvou prosbu vyplní. Oidipús Mohu ti věřit? Kreón Nemluvil jsem nikdy zbytečně do větru a říkám, co si myslím. Oidipús Odveď mě tedy! Kreón Už zase chceš, Oidipe, dosáhnout všeho? Přestaň rozkazovat! Už jednou jsi měl všechno, dnes jenom tma je tvá. (Kreón odchází, odvádí si oba Poradce) Oidipús se vydává na cestu. KONEC