Najednou zůstal stát jak opařený 275 a pohledů se nemoh nasytit. „Můj Bože!" pomyslel si. „Vzore ženy, kde do dneška ses skrýval? Kdes moh b Srdce mu začlo přitom prudce bít, tajně si vzdych, jak skrýt chtěl pohnutí, 280 a dál se kochal v prvním vzplanutí. Postavu měla spíš jen prostřední, 01 ale tak výjimečně souměrnou, že ze všech žen právě tohle stvoření připomínalo ze všech nejmíň muže. 285 Z každého pohybu zřel muž, že může dát na zjev, který prozrazoval dost -vznešenost, urozenost, ženskou ctnost Troilovi začala se v krátkém čase líbit, jak tvářila se a jak stála, 290 zvysoka trochu stranou dívala se úkosem, jako by se lidí ptala: „Snad stát tu nesmím? Co jsem udělala?" Ale když zvedla oči, hned se chvěl, vždyť tolik krásy nikdy neviděl. 14 295 A její pohled v něm hned zapálil tak prudkou touhu, něžnou náklonnost, že brzy mu z ní na dně srdce zbyl obrázek, hluboký a stálý dost, ač nejdřív zíral jako na vzácnost, 300 byl rád, že jak šnek růžky stáhnout směl, vždyť nezřel ani oči nezavřel. Tak vida, ten, jenž tvrdil, že vše zná, a všemi pohrdal, kdo láskou schnou, nevšiml si, že láska přebývá 305 v paprscích, jež jí z očí zaplanou, a že mu v srdci, cítil najednou, umírá život v onom okamžení -blažená láska, když tak lidi změní! Paní, tu v smutku, Troilus obdivoval 310 jen pro ni oči měl, jak tam tak stál, touhu, jež držela ho, v nitru schoval, nic neřek, navenek nic nepřiznal, zpovzdálí, aby slušnost zachoval, na jiné věci hleděl aspoň chvíli, 315 i na ni, dokud obřad neskončili. 15 3 O 3 n> pZ . c/> S- f5.B b s? I Ě3 o n» < c/>< ;l. a >- • v> 3 "2. N< w O < < n> c/> 2 n O o o C/l C/5 nx M r-ť o ? t ° c/> 3 n» O cn N< O O. C O £ r 3 N< 3 O- 8 ^ p. >— • S ™* 3 N< T3 J£L o 3 c cr 3 o a- p O h—1 §■£ s 3" 3 c n>< £T N< Q-c/i 3 c f ^ c/> ^ 5L n> ^ 3 - " cr 3 nt C/J p n a- *- cr Cl ►ÍT O cr S" n 3 n> K nx n> n C" 3 < N< S" O 3 ST < O N ä g* 3 nx tj N< n> N D N< H) _ 3 CL ^ o C/J ^ n» * j- 3- N ^ š-Š5 n 3 E p J3<. O N O c N< oo 13 1 n> 3 oo O C/5< n> 3 i— &J n S3 < < ^ N ft>" cn •-t 3 P- o S ^ a- h C/1 o D- so o c: h'. M 2 í- í- P N< ^ 8-Š' O D-13- " D- o <— a < w rt> »3- ^3 2* N 5 o S- 3L = ř 3 3 3 0 <- tr K 3 3 c o S p . H) í. & £^ N< O n> tr_; 3 s g 3 3« ^ S- sa i F O n< o S. n< crE cr ^ ^ c-"o ľ. S" j3 s-S a. ŕ c ^ I C 3 <í o S3 n N tr nx IV N ^ do. K* 2. S; cr o 3* ^ S cr P- n> 3 < 3 S c sr _ N 3 £ N< <♦ O O ta N cr 3 n O 3 c S 3 3 H' n< C cr D-O cr o rx r 3 o sr o c sr nx Z y5 O n> s^T Cb-> ■ -O nx on' hr} S- Ä ^ N o 2 í3 í 3p nj D C- ^ n> 3 C/5 3 2l n v—. J"" C/5 S 3 5 ^ n O C/x sr nt o 550 Když zase jednou v ložnici sám lkal, přítel, jenž jmenoval se Pandarus, přišel a zaslech ho, jak naříkal, a zřel, že přítel zoufá si z těch hrůz. ,^\ch běda!* zvolal, Jdu snad na funus? Proč, proboha, jsi celý zničený? To z bojů s Řeky jsi tak hubený? n 0 O* N íl 5'3^ p> n g: ^ < 3 h n> ^O, co< • 5 "S R. o n> O. 5 t 2. t=r* < l-H O- I. Í- s<: e o § £2.2-C 3 ^3 nx ^ P- O n C C tr 3^2. £- 5f £l o 13 p' á N n> o N p- ?T 2 ^ O- 3 cr ^ a- sr gN ^ 3 w w < ^ < 2. s S- > £l < n> tu- D- C- p- N< n> vo ^r c/i 3n» c 3 c n» 3 f. F N 13 n>< C/) ^ cr K- S 2T ^ 2. o 3 nx tu n> w. n n> p S. ^ N ^ N< ^ ^ & a t) C ~ S. n> D- nx ^ j— o 21 nT D- vo O »-»< nx p< j^j N n> 3 N s s- N N 2- ^ S 3 £L Px 1. 0 3 nx 21 Os Ln O P ts < co š i: g-sr- on Ln £4 Ol q- Cu p O n< O- O* cr ST ° 3 S N< ro 3'. 3- p^ P» 3 ^ < ro 3r n ro (TK 2.-šr 3 - CO< " on UO O «£ N< T3 n> » 3 ~ o n. 3-13 O O c 3 2. CO JJ- s-° P N n> 3^ 3 *-í S n< q- 75- ° o- g. . o S P P s* n r* Cu O* C/X ^ n 3 ro< n> n> on II 1 3 4« 1: < O | ET t/> 13 P C/l < nx 3 c/> n> n> Cu on Ln n tr 3 I 52. <. Cu c- o ^ £L ^ n a 79' o r g. 5 c?. 3 5- 2í ^ rť 3' e- — • n> Cu p p H 3 g o g- n>< V § * "O 3 ^ a< 3 |F ^ nx jik O S a R 3 &k f* S S n 3 sr n< g. N< '—' 3 ft>n c/> 3 g* g, r: § -s K- S o Sľ 3 n- O Q. n< C O o MÍ H O- O t) < w (u J1 ÍL q- cr a* °a R 3 on °- Px (T) tr 3 * 2 w o C O- 3 3" < ÍL B: s cT •S. " 3 ^ iu n» aj n- 3 O o q- Ch 3 O g N 5 e 3 w p * a" ŕ c 5 c N< N< fo 3 C« gj n n> n ^ sl h ^£ 2 3 S< gi. 3- £t . ^ N co < 3 w n> ä J? g. SB * 3- o g >r O ^ S. ^ i i* S* Cu 3 ' O O různých věcech potom hovorili, jak v našem vyprávění má to být, a ve hře prsteny si vyměnili, o čemž se v knihách nelze poučit, 1370 však zlatomodrou brož, jež pro svůj svit rubínem v tvaru srdce se tak skvěla, milému na košili zavěsila. Bože, což moh by lakomec a ubožák, jenž láskou pohrdá a nadává jí 1375 a dal by se spíš zabít pro měďák, zažít, že sám by ocid se v ráji, jakým je láska, byť jen na pokraji? Ne, při Bohu, jenž je vždy spása má, tak skvělou radost škudlil nepozná! 1380 Říkají ano, ale - Bože! - lžou, ubozí chamtivci, jež svírá strach! Na jméno lásce přijít nemůžou, skončí však, jak vám povím, v mrákotách bílou i červenou v nich čeká krach 1385 a žijí v žalu, Bůh jim strasti dá, všem milencům však vždycky pomáhá! 69 Bůh dal, že ubožáci, kteří nectí dvomost a lásku, mají dlouhé uši jako král Midas, hnusný hrabivostí, 1390 a strašným pitím vyráží z nich duši, jak z Krassa, který neznal, co se sluší, ať poznají, že sami žijí v hříchu, a ne snad milenci, již jsou jim k smíchu A ti dva, o kterých vám povídám, L395 když navzájem se v nitru ujistili, se uchýlili k hovorům a hrám a oba, jak, kdy, kde se seznámili, si říkali, kdo koho v první chvíli uviděl a jak nesli neštěstí, 1400 jež - Bohu dík! - se zvrtlo do slastí... 4* on O o AI n< O < 3 N< Cu ^ Sr o -o -r P 3 on O n» ^3 O 3- í- 3-^ 3 a>> h a O. n ak í. So" a 3 3 a cr o • O- cr N 9 ^ 3 c- 3 ^ on< — a} — cr Aín v<- ^ SI g & ^ e ^ Pu <í ^ ^ p 3 N< 3 n -u *Ť3 Cu o N< ?p h g- 3 R on vo O o e r-r a 0 ^ 1 -5» n O Cu a>> 3 CO 3 3 n 3 ak TJ n 3 3-3 (T) Cu °s O' Cu 3 g- N P f) M — D- n> w w n 2. 3 Ef (T) rr. ^1 n< 3 3 3 ^ 31 n> to a> 3 rt n AJ. N 3- n> n) cr — < ^ T3 o Cu o 3 3- ^* n 3- cr. cm 3T O T3 O cr a> 3 n> - O N £ n> co 3 ** g E" co 3- 3. A>> on on o fĎN CO - 3 AJ ^ CO ftx r-r *** 3 <-t- O K T3 aj. CO C- uT on oo Ul 3 ^ aT 3-O O >-i< N St* on oo o aT > 3 < cr cr c Cu n> TJ O R- c < 3 C co< 3 c n> 3 Cuk2 3 ^ a>> tj 3 £3 ro 3 3 n 3 1 3- N< r& 3* O N cr AJ ^ < h ^ n 3 3- 3: O O 3 ^ cr cr (TK 3 co N< B- 2. 3 e= n>- cr 3 § g- S< 3 5? nx co D 5" a> SN 3 cr N) O *r Cu p N< N< ľ: o 0 3 ^ < 1 o c cr o p' c- ET c o co< >. nx 3 r- n» Cu P- O p 2 ^ 3 « Cu o w or: g n>< 3 Cu S: < co< 55> CXI o N< H) n O Cu rt> n rr 3 no - á •-t co C cr £ o 2x cr p ^ cr c/i 3 » I: c* < ^ G- a p gr < cr^n T3 p 3 *r p c o n n> T3 Xt: p S- ?r p T3 S ^ a č p- ä 3^ cr 3- n»< t) 3 »-t< t) ÍL ™ g- p< s g. nx CO 3 t> 3 n>< on Ln P O p o 3 5^ 5 (sk 2 v—. a ^ O "C3 2 < ?«r p. o a- 3 ľ2 N< ^< co CD 5*r a c ^- CT> - Tj 3 Si. <^ 3 3 '--N< ro H D 3- Ps c? h: 3- H> cr — cr o n< <í n»< n Cu p g - Px n> N< 3 n o ĚL c I! e- n' Ä 5 CO n> k s- 3 & Q. 2< 3 t> g. Cu o g- I ^ N KJ er £ & 3 p o 1 cr ro ro n & 3 3t p n< Cu § «' O 3 3 o co 3- cr Cu t— 3 O nx ^3 p rx p CO ro CO o I c? s: ^ 3 3- cr o c 3 & p rf 3 rtx Ln : 2 § g 3 ^o< ro< n< n 5° Co ~ a. I 3 O n cr p nx o< co ^• B- - ro< N Q p. S" 3 Cľ. N< co 3 \ í ro <í O 3^3 3- iSw fo< 5"!. I ^ 3 LO I Cu N C & Cu K* — p- ro f -» 3. ^ ^ 2 c F ^ c 3 ^ 3 2:0 S- x co O n> g- ^ Px <í ak Troilus spěchá do Kriseidina domu, ten však zeje prázdnotou. Mladý rytíř běduje, odmítá jídlo i pití, složí další milostnou píseň a žaluje na své utrpení měsíci. Kriseida se mezitím trápí v řeckém táboře. 690 Na druhé straně žije Kriseida, s hrstkou žen skryta řeckým ležením, a když žal přijde, do nářku se dá: „Proč jsem se narodila! Vždyť už sním jen o smrti, když nemohu žít s ním! A pomoci mi není na zemi - když hnu se kam, hůř povede si mi! Můj otec ani za nic na světě 695 zpět nepustí mě, s ním nic nepohne, ale když nevrátím se ve lhůtě, Troilus si v srdci řekne toho dne, že zrádná jsem - ach, tak to dopadne! Tak nevděk z každé strany sklidit mám, 700 den, jenž mě zrodil - ouvej - proklínám! A zkusím-li se v noci vytratit, hrozí mi nebezpečí, že mě chytí a řeknou, že jsem špeh a nesmím žít, anebo - což mě děsí nejvíc v žití -705 mě chytne lotr, jejž se každý štítí, a pak už můžu jak chci věrná být. Bože, rač pro mou bolest soucit mít! Jak vosk jí zbledla jasná tvář, tělo jí zhublo, neboť celý den 710 vždy prostála a nevnímala zář, jen město, kde s ní on byl narozen. A noci - běda - proplakala jen. Tak bez pomoci, sama v tesknění, žila svůj život, smutné stvoření. Teď vraťme se však k Diomedovi: I stalo se pak, desátého dne 92 poté, co odved paní Troilovi, náš Diomedes v pravé poledne, 845 svěží jak v máji větve půvabné, dělal, že s Kalchasem má jednání, co chtěl však, to vám povím bez ptaní. Kriseida - ať už rychlejší spád to má -hned vítala a usadila ho 850 a on se cítil u ní v stanu doma! Aby jim čekání lip uběhlo, dostali k jídlu něco sladkého a v řeči těkali hned sem, hned tam jak přátelé a část hned povím vám. 855 Nejdřív se zmínil o tom bojování, jež s Řeky vedli lidé z města Troje, a prosil ji, ať řekne bez váhání, jak obléhání snášela a boje. A pak se jí ptal, jaké pro ni to je, 860 zda zvláštní dojem neprobouzí v ní mrav Řeků nebo jejich jednání, a proč ji její otec neprovdá co nejdřív za nej vhodnějšího muže. 93 1030 Den rozbřesk se a věrně musím říci že Diomedes ke Kriseidě šel 101 a - nezlobte se na ni, milovníci! -tak dobře jazykem se oháněl, že její vzdechy záhy umlčel. 1035 Pak nakonec, ať slova pravdu ctí, zbavil ji většiny všech bolestí. A dále, jak nám příběh napoví, zakrátko ryzáka mu darovala, toho, jenž kdysi patřil Troilovi, 1040 a rovněž brož, již od Troila si vzala, teď Diomedovi zas věnovala. A také, aby na bolest lék měl, na kopí její rukáv nosit směl. A jiná kniha o tom ríkala, 1045 že když se Diomedes navracel, zraněný Troilem, hořce plakala, když zřela, jak z ran silně krvácel, vzala si péči o něj na zřetel a o hojení ran se postarala. 1050 Lid tvrdí - já ne! že mu srdce dala utku však, jak nám příběh napoví, ala žena zažít větší žal 102 než ona nevěrností Troilovi. Začala bědovat: „Mé jméno dál 5 s věrností nikdo už by nespoutal! Vždyť zradila jsem muže, jehož ctnosti nemají soka co do vznešenosti! O mně, ach běda, do skonání světa nikdo už neřekne či nenapíše 0 nic dobrého, vždyť v knihách budu sketa. Ach, mnohý jazyk převálí mě spíše! Po světě odsoudí mě všichni z výše a v zášti nejvíc proklejí mě ženy. Proč na mě tenhle pád byl nastražený! 55 Vždyť budou tvrdit, že jsem je tu já ze všech žen, ouvej, nejvíc znectila! Že nebyla jsem první taková, mi nepomůže, abych hanbu smyla? Ale když lip bych sotva pořídila 70 a na lítost je pozdě, to se ví, zachovám věrnost Diomedovi. Však tobě, Troile, když víc nemohu a když jsme odloučeni, ty a já, 103 krásný den aspoň přeji, při Bohu, 1075 a tvoje šlechetnost ať slávu má, nikdo tak věrně službu nekoná jako ty, když své paní chráníš čest." Vtom slzy z očí začly jí však téct. „Ne, nikdy nebudu tě nenávidět, 1080 svou přítelkyní vždy mě můžeš zvát, mé čestné slovo máš, jak můžeš vidět. A musela bych vskutku litovat, kdyby ses na mě ty chtěl rozhněvat. A bez viny, jak vím, tě opouštím, 1085 všechno však míjí, a tak odcházím." Ale jak dlouho k tomu potřebuje, než zradí ho a poctí Diomeda, o tom se žádný autor nezmiňuje. To ať si každý ve své knize hledá, 1090 stejně se ze žádné nic vyčíst nedá. Začal se dvořit záhy, ale přeci, než získal ji, měl zdolat další věci. Nemám, proč bych tu ženu peskoval urputněji, než moh sám příběh snést. 104 1095 Ze jména svět jí příklad udělal, což za vinu snad stačí jako trest, a kdybych trochu chtěl jí hájit čest za to, že litovala zrádných citů, omluvil bych ji - jistě - ze soucitu.. iäUU rro ten nnev, kvuh iicmui. nicu> před Troilem Řekové se v hrůze hnali, vždyť na onen svět tisíc poslal jich, nebyli, kdo by se mu vyrovnali, až na Hektora, jak nám v knihách psali. 1805 Však ouvej, když Bůh chtěl, sám k zemi kles, zabil ho bez milosti Achilles. A když byl zabit tímto způsobem, co lehký vzduch se požehnaně vznes k dutině osmé sféry, v nímž je všem 1810 živlům se spojit, včera jako dnes, a odtud přesný pohled se mu nes k všem bludným hvězdám a sluch k harmonii, jež obsahuje božskou melodii. A odtud potom hleděl bez ustání 1815 na skvrnku Země, již v své slanosti oblévá moře, a měl pohrdání pro bídný svět a přiměl marnosti, ať vzdají úctu plné radosti, 109 t která je v nebi, ale za chvíli 1820 se zadíval tam, kde ho zabili, a sám se v duchu vysmál žalu lidí, již smrt mu hořce oplakávali a zmáčeli nám dílo, které řídí jen slepý chtíč, a - že je nestálý -1825 chtěl, abychom se k nebi dívali. A pak šel, abych vás už nezdržoval, tam, kde ho Merkur navždy ubytoval. Tak konec Troila za tu lásku stih! Tak konec stih tu jeho šlechetnost! 1830 Tak konec stih mu místo v nebesích! Tak konec stih chtíč, stih i vznešenost! Tak konec stih i svět a falešnost! A Kriseidu sám začal milovat, jak řek jsem, tak ho stihly smrt a pád... S mravním posláním knihy se Chaucer obrac na „svěží mladé lidi" a zapřísahá jes aby se vyvaroval světské marnosti a milovali pouze Spasitele.