Synopse přednášky LIDÉ NA CESTÁCH

                                   Téma PROFESE KOČUJÍCÍCH ROMŮ



  * Romské skupiny se věnovaly v rámci svých rodových uskupení provozování určitých řemesel.
  * Kočování iniciované monoprofesností skupiny - řemeslné kočovnictví
  * Kočovnictví – bez konkrétního cíle – vnímáno jako potulka.
  * Mezi řemeslně kočující patřili například Romové věnující se kovozpracujícím činnostem: kováři,
kotláři, brusiči, dráteníci, ale také výrobci dřevěného nádobí a koryt, výrobci produktů z proutí
(metly, koše).
  * Pauperizované skupiny   - časté profese: akrobacie, předvádění cvičené zvěře (především medvědů
nebo opic) i divadlo loutkové či syntetické (spojení mluveného slova s hudbou a tancem).
  * Olašští Romové se tradičně živili koňským handlířstvím, ženy čištěním peří a věštěním
budoucnosti z karet a ruky
  * Kotlářství - záležitost převážně Romů olašských, kočovných Kalderarů. Až do konce padesátých
let Kalderari vykonávali své řemeslo i v českých zemích, většinou však už jen jako polonomádští
pocínovači – opravovali velké kotle a hrnce pro závodní kuchyně, ale i drobné nádobí soukromníkům.
  * Koňské handlířství rozšířeno především u etnické podskupiny Lovárů - Lovare, až do roku 1959
kočujících po území Čech, Moravy i Slovenska. Tento specifický způsob obživy vycházel ze znalosti
koní, s nimiž prováděli dlouho před následným prodejem nejrůznější léčitelské a "omlazovací"
praktiky.
  * Kovářství je nejtypičtější a nejstarší romské řemeslo, kterým se živili předkové dnešních Romů
po celá staletí. Jednoduchá přenosná dílna romského kováře.
  * Tradičně bylo řemeslo předáváno z otce na syna a typické bylo provozování určitého řemesla v
rodově spřízněných skupinách. Podle provozovaného řemesla byly pojmenovávány některé z romských
subetnických skupin (např. Kalderare-kotláři, část olašských Romů).
  * V rámci romské komunity patřili k nejváženějším členům hudebníci a provozování hudby bylo
považováno za "nejlepší" profesi. Toto hodnocení se dodnes promítá do vztahů mezi jednotlivými
romskými rody a rodinami.










Ø  Daniel, Bartoloměj: O starém romském kovářství. In: Bulletin Muzea romské kultury č. 1, Brno
1992, s. 5-7.

Ø  Davidová, Eva: Cesty Romů - Romano drom 1945-1990. Olomouc 1995

Ø  Lesný, Vincenc: Cikáni v Čechách a na Moravě. In: Národopisný věstník českoslovanský, č. 11
(1916), s. 193-216.

Ø  Mann, Arne B.: Prvé výsledky výskumu rómskeho kováčstva na Slovensku. In: Neznámi Rómovia.
Bratislava 1992, s. 103.

Ø  Kol.: Romové - O Roma, tradice a současnost. Brno 1999, s. 39-43, 46-51.

Ø  Horváthová, Emília: Cigáni na Slovensku. Bratislava 1964.