Jaromír Nohavica - Kometa
Traduction de Markéta KOŠAŘOVÁ
Spatřil jsem kometu oblohou letěla
chtěl jsem jí zazpívat ona mi zmizela
zmizela jako laň u lesa v remízku
v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků
Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem
až příště přiletí my už tu nebudem
my už tu nebudem ach pýcho marnivá
spatřil jsem kometu chtěl jsem jí zazpívat
O vodě o trávě o lese
o smrti se kterou smířit nejde se
o lásce o zradě o světě
a o všech lidech co kdy žili na téhle planetě
Na hvězdném nádraží cinkají vagóny
pan Kepler rozepsal nebeské zákony
hledal až nalezl v hvězdářských triedrech
tajemství která teď neseme na bedrech
Velká a odvěká tajemství přírody
že jenom z člověka člověk se narodí
že kořen s větvemi ve strom se spojuje
krev našich nadějí vesmírem putuje
Spatřil jsem kometu byla jak reliéf
zpod rukou umělce který už nežije
šplhal jsem do nebe chtěl jsem ji osahat
marnost mě vysvlékla celého donaha
Jak socha Davida z bílého mramoru
stál jsem a hleděl jsem hleděl jsem nahoru
až příště přiletí ach pýcho marnivá
my už tu nebudem ale jiný jí zazpívá
O vodě o trávě o lese
o smrti se kterou smířit nejde se
o lásce o zradě o světě
bude to písnička o nás a kometě
J’ai vu une comète volant dans le ciel
J’ai voulu lui chanter quelque chose mais elle a disparu
Disparu comme une biche à la lisière de la forêt
Dans mes yeux ne restent que des monnaies jaunes
J’ai caché ces monnaies dans la terre sous un chêne
Quand elle reviendra nous n’y serons plus guère
Nous ne serons plus Oh ! Fierté vaniteuse
J’ai vu une comète j’ai voulu lui chanter quelque chose
Sur l’eau, l’herbe, la forêt
La mort dont on ne peut s’apaiser
L’amour, la traîtrise, le monde
Et les gens qui vécurent sur cette planète
A la gare des étoiles tintent les wagons
Monsieur Kepler ventila ses lois du ciel
Chercha puis trouva dans trièdres d’étoiles
Les mystères qui pèsent sur nos épaules
Grands et séculaires mystères de la nature
L’homme est né de l´homme et jamais autrement
La racine aux branches dans l’arbre s’alliant
Le sang de nos espoirs dans l’univers cheminant
J’ai vu la comète – belle comme un relief
Sous les mains d’un artiste qui déjà ne vit plus
J’ai grimpé au ciel j’ai voulu la toucher
L´inutilité m’a tout à fait dépouillé
Comme David sculpté dans le marbre blanc
J’ai posé, regardé. Regardé ci-dessus
Qu’elle revienne. Oh ! Fierté vaniteuse
Nous ne serons plus mais un autre chantera
Sur l’eau, l’herbe, la forêt
La mort dont on ne peut pas s’apaiser
L’amour, la traîtrise, le monde
Une chanson sur nous et la comète
www.nohavica.cz