František Palacký *14. červen 1798 Hodslavice - †26. květen 1876 Praha František Palacký byl významným českým historikem, spisovatelem a politikem. Byl jednou z hlavních osobností českého národního obrození a předním představitelem politiky austroslavismu. Je považován za zakladatele moderního českého dějepisectví. František Palacký patřil mezi velké přívržence pravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského, ze kterých vycházel ve svých dílech. Narodil se roku 1798 do protestantské rodiny. Vystudoval školy v Trenčíně a v Bratislavě. Po studiích působil jako vychovatel v uherských šlechtických rodinách. To mu dalo velkou příležitost pokračovat ve svém sebevzdělávání – za svůj život se naučil až 10 cizích jazyků. Získal také velice dobré znalosti o politických poměrech v habsburské monarchii. Roku 1823 odcestoval do Prahy, aby se tu mohl podrobně věnovat studiu historie a především českým dějinám. Po příjezdu se nechal zaměstnat u Josefa Dobrovského a později se nechal najmout rodem Šternberků jako rodinný archivář. Roku 1827 měl být jmenován stavovským historiografem (jmenován byl nakonec až roku 1838). Již v této funkci dostal pověření od českých stavů napsat ucelenou historii Čech. A tak vzniklo jeho první velké dílo - Geschichte von Böhmen (Dějiny Čech). Trojsvazkové pojetí českých dějin začínající pravěkými dějinami Čech a končící rokem 1378. Dějiny Čech jsou psány v němčině. Z iniciativy Františka Palackého vznikla roku 1831 Matice česká, která měla za úkol financovat vydávání českých knih. V roce 1848 předsedal slovanskému sjezdu v Praze. V této době mu byl také zaslán dopis s pozvánkou na německý sněm ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se měla řešit otázka sjednocení Německa. František Palacký toto pozvání odmítl. V letech 1848 až 1876 pracoval Palacký na překladu Geschichte von Böhmen. Tak vzniklo jeho vůbec nejvýznamnější dílo – Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Nebyl to pouhý překlad. Jak sám Palacký napsal Geschichte von Böhmen byly pouhou přípravou k českému znění Dějin národu českého. V pěti knihách zde popisuje historii Čech a Moravy od příchodu Slovanů až do nástupu Habsburků na český trůn roku 1526. Dějiny zde líčí jako neustálý boj mezi Slovany a Němci. Ve třetím díle vyzdvihl husitství jako nejslavnější období českých dějin. V 50. letech 19. století po dobu Bachova absolutismu byl pod neustálým policejním dohledem. Po jeho pádu se Palacký vrátil do aktivního politického života. Roku 1861 začaly z jeho iniciativy vycházet české politické noviny Čas a Národní listy. V témže roce byl zvolen do zemského sněmu a spolu s Františkem Ladislavem Riegrem stál v čele politické strany staročechů. Ve svém spisu Idea státu rakouského, sepsaném v roce 1865, jasně formuloval svoje názory na uspořádání Rakouské monarchie. Nepřeje si její zrušení, chce pouze více práv pro slovanské národy v monarchii. Na schůzi muzejní společnosti roku 1869 přednesl Palacký svůj návrh na přípravu kritické edice pramenů Fontes rerum Bohemicarum, která začala vycházet od roku 1873. Od roku 1872 se František Palacký stahuje z aktivní politiky. Zemřel roku 1876 ve svém domě v Praze na zápal plic. Geschichte von Böhmen: * 1. díl (do roku 1197) * 2. díl (1197 – 1306) * 3. díl (1306 – 1378) Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě: * 1. díl (do roku 1125) * 2. díl (1125 – 1403) * 3. díl (1403 – 1439) * 4. díl (1439 – 1471) * 5. díl (1471 – 1526) Literatura: KOŘALKA, Jiří: František Palacký (1798 – 1876). Životopis. Praha 1998. ŠTAIF, Jiří: František Palacký: život, dílo, mýtus. Praha 2009. JETMAROVÁ, Milena: František Palacký. Praha 1961.