Josef Pekař

- významný český historik a politik, představitel Gollovy školy

* 12. duben 1870 Malý Rohozec u Turnova – † 23. leden 1937 Praha

- ze vzdělané selské rodiny (hodně se četlo, velký kulturní přehled)

- měl rád Český ráj, často navštěvoval hrady a zříceniny – už tehdy měl rád historii

- přišel o matku a 4 sourozence – zemřeli na tuberkulózu (později i o otce; bál se, že nemoc
dostane také)

- studoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi

- r. 1888 nastupuje na filozofickou fakultu UK obor historie a zeměpis

                - jeho profesory byli Jaroslav Goll a Antonín Rezek – velmi jimi ovlivněn

                - habilitační práce Dějiny valdštejnského spiknutí

- později se stal profesorem a rektorem UK

- po vzoru Palackého – zájem o politiku a národ

- myšlenka austroslavismu

- sympatizoval se Staročechy

- studijní pobyty v Berlíně a v Erlangen

- zapojil se do sporů o rukopisy – přinesl dílčí důkazy o jejich nepravosti

- např. název Hrubá Skála, který se objevuje v rukopise Královédvorském, se poprvé vyskytuje až
v 17. století.

- Kristianova legenda    -  zastával názor, že je pravá, původem z 10. století (Josef Dobrovský ji
prohlásil za padělek 14. století)

- své názory zachytil ve studii Nejstarší kronika česká (1903), kterou později vydal i v německém
rozšířeném vydání.

- reagoval na články německého historika Theodora Mommsena: Čechové jako apoštolové barbarství
(Češi chtějí potlačit kulturu, kterou Němci budovali po pět set let, a nahradit ji svou
“barbarskou“ kulturou)

- Pekař poukazoval na staré kořeny české kultury, že Husovy myšlenky předcházely německé reformaci,
na nepřátelskou tendenci Němců proti všem Slovanům a Mommsen prý překrucuje historická fakta
(brožura přeložena do dalších slovanských jazyků)

- obhajoval českou univerzitu před Adolfem Bachmannem, profesorem na německé univerzitě v Praze

- podle Bachmanna česká univerzita nikdy nebude mít dost schopných odborníků, aby obsadila všechny
katedry, upozornil na sebe syntézou starších českých dějin Geschichte Bohmens

- spory s Masarykem o smyslu českých dějin (různý názor na husitství a dobu po Bílé hoře – Pekař
obdivoval baroko a upozorňoval na jeho přínos ohledně kultury)

- Redigoval český časopis historický

- na vznik Československa reagoval přednáškou Říjen 1918 – byl dobrý slavnostní řečník

                - vyzdvihoval demokracii západního světa a práci českého odboje v zahraničí

- po válce politicky nestranný

- Po odstoupení T. G. Masaryka mu bylo nabídnuto místo prezidenta

- Po jeho smrti dílo zneužito fašisty (myšlenku poklidného soužití Čechů a Němců zkresloval hlavně
Josef Pfitzner – profesor německé univerzity v Praze a stoupenec Henleinovského hnutí)

- zatracování jeho díla komunismem


Dílo:

- Napsal mnoho recenzí a článků do časopisů

- Nejstarší kronika česká (1903)

- České katastry 1654–1789 (Praha 1915)                             - o vývoji centralizace
v Rakousku-Uhersku

- Dějiny československé (Praha 1921)                                  - učebnice dějepisu pro
střední školy

- Bílá Hora (Praha
1921)                                                                              - reakce na
protikatolické Československo

- Tři kapitoly z boje o sv. Jana Nepomuckého (1921)

- Kniha o Kosti (2 díly, 1909-1911)                                           - život na panství
během třicetitileté války po stránce ekonomické, sociální a agrární

- Žižka a jeho doba (4 díly, 1927-1933)                                  - líčí Žižku jako
vojevůdce a bojovníka

- O smyslu českých dějin (1929)

- Valdštejn (2 díly, 1934)


Literatura:

 KUTNAR, Marek: Přehled dějin českého a slovenského dějepisectví. Praha 1997.

HANZAL, Josef: Josef Pekař. Praha 1992.

KALISTA, Zdeněk: Josef Pekař. Praha 1994.